Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vlček. Připraví se pan kolega Wagner.

Poslanec Vlastimil Vlček: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolím si předložit pozměňovací návrh, který je obsažen ve společné zprávě jako nezařazený. Tento návrh předkládám v mírně modifikované podobě. Podotýkám, že tento návrh byl schválen rozpočtovým výborem, který je vlastně garančním výborem v uvedené problematice. Takže citace uvedeného pozměňovacího návrhu je tato: Doplnit v § 15 odstavec 1, písm. n): příjmy penzijních fondů, podílových fondů a investičních fondů z prodeje akcií, zatímních listů, podílových listů, dluhopisů s předkupním právem na akcie a dluhopisů, s nimiž je spojeno právo na vydání akcií za podmínky, že 90% zisku je rozděleno mezi pojištěnce, podílníky a akcionáře. To neplatí, pokud hodnota nemovitostí a výše vkladů podle smluv o tichém společenství přesáhne 10% majetku penzijního nebo investičního fondu nebo majetku v podílovém fondu.

Stručné zdůvodnění. Tržní hospodářství bez podnikatelů a podnikatelé bez možnosti získat kapitál nemohou existovat.

Tržní hospodářství bez fungujícího kapitálového trhu není to pravé. Sekundární trh akcií, burza, prezentuje obrovské kapitálové ztráty. V situaci, kdy se akcie úspěšných společností Prodávají pod nominálními hodnotami, není možné získat kapitál k podnikání prostřednictvím emise a akcií. Nikdo nedá začínající společnosti za novou akcii její nominální hodnotu. Podnikatelům zůstává jediný zdroj cizího kapitálu - banky. Banky ale nejsou zdrojem rizikového kapitálu, a tak nastupujícího podnikatele nemohou podpořit. Z toho plyne, že stav kapitálového trhu omezuje rozvoj podnikání.

Ceny na kapitálovém trhu klesly proti konci roku 1993 na téměř polovinu. Proti 1. čtvrtletí 1994 na třetinu.

Dalším významným faktorem poklesu cen je hysterie některých fondů, se kterou se snaží nezůstat mezi minoritními akcionáři tam, kde majoritní akcionáři již získali rozhodující moc k redistribuci zisku ve svůj prospěch. Proto fondy musejí prodávat i za nízké ceny, což celý pokles trhu dále prohlubuje. Příklad inzerovaného skupování chlouby našeho strojírenství Elitexu jeho bývalým zahraničním konkurentem za pouhou čtvrtinu předinflační účetní hodnoty, je jen lepším příkladem. Nízké ceny akcií znamenají pro fondy při téměř jakémkoli prodeji akcií realizaci účetní ztráty. Jediné řešení v uvedené situaci je přivést na trh peníze. Mohou to být pouze peníze tuzemských osob prostřednictvím fondů. Odstranění dvojího zdanění kapitálových zisků u fondů by umožnilo investičním společnostem založit nové otevřené fondy a inzercí získat finanční prostředky k investicím na kapitálovém trhu. Domácí poptávka by zvýšila ceny akcií, přilákala zahraniční kapitál a opět zvýšila ceny, které by se stabilizovaly k rovnoměrnému růstu na podstatně vyšší úrovni.

Prezentovaný návrh Ministerstva financí pro kapitálový trh žádné investice nepřináší. Fondům umožní odečítat ztráty z budoucích zisků až poté, co jejich obrovský rozsah v současné době mohou odečíst pouze z majetku. Nakonec chce návrh Ministerstva financí zvýhodnit místo trhu akcií trh nemovitostí. Výhrady Ministerstva financí vůči návrhu, který vám zde chci prezentovat, byly výborům prezentovány vzhledem k zvýhodnění právnických osob. Jedná se o domnělé a neprokázané ztráty z dnes neexistujících kapitálových zisků právnických osob při investici do fondu. I kdyby tyto ztráty skutečně mohly vzniknout, nemohou vyrovnat reálné miliardové ztráty ve stávajících daňových podmínkách.

Závěrem, pokud je naším úmyslem kultivovat kapitálový trh, můžeme přijmout můj návrh. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Wagner, připraví se pan kolega Křížek.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, při projednávání tohoto zákona před rokem i před dvěma lety jsme otevřeli řadu problémů, které souvisejí s daleko širšími okolnostmi než jen se stanovením podmínek, za nichž občané či společnosti platí daně.

Dříve než přikročím k jednotlivým návrhům, dovolte mi několik obecných poznámek. Z navrhovaných daňových novel se právě u daně z příjmů objevují nejvýznamnější změny. Navrhuje se snížit maximální sazbu daně právnických osob ze 41 na 39% a u fyzických osob ze 43 na 41%. Dále se má rozšířit horní limit pro nejnižší sazbu daně ze 60 tis. ročního příjmu na 84, o jeden procentní bod, tj. ze 35% na 34% se snižuje sazba pojistného na sociální zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti.

Pokud jsem stačil zaregistrovat, v rozpravě byl předložen pozměňovací návrh, který velmi překračuje vládní úmysl snížit daňové sazby. Snížení daňového zatížení fyzických a právnických osob je navrženo v situaci, kdy finanční podmínky normálního fungování, školství, vědy a výzkumu, zdravotnictví, veřejné dopravy a mnoha dalších odvětví, závislých zcela nebo zčásti na veřejných rozpočtech, se blíži nebo už jsou v krizové situaci, kterou bude muset řešit nová vláda vzešlá z voleb 1996. Přitom daňové úlevy vyplývající z novelizovaných daňových zákonů pociťují a pocítí především příjemci nejvyšších příjmů, ať jsou to zaměstnanci či podnikatelé. Např. daňová sazba pro nejvyšší příjmovou skupinu s ročním příjmem od milionu 80 tis. výše má být snížena u fyzických osob již potřetí za sebou tak, že rozpočtové příjmy v roce 1996 budou za jinak nezměněných okolností zkráceny z tohoto titulu minimálně o 10 mld. v porovnání s rokem 1993. Naopak příjemci nízkých a středně vysokých příjmů daňové úlevy nijak zřetelně nepocítí, neboť inflace pohybující se nad 10% ročně negativně překrývá případné daňové úlevy. Snížení daňového zatížení, které je nadměrné u většiny rodin a malých a středních podnikatelů, by bylo zdůvodněné provést až poté, kdy ekonomika přejde na dráhu robustního růstu, který přináší více než úměrně vyšší rozpočtové příjmy, neboť plátci daní se přesunují k vyšším příjmům. Přechod na dráhu takovéhoto růstu vyžaduje jak efektivně fungující infrastrukturu, tak aktivní prorůstovou průmyslovou a proexportní politiku, kterou je nejdříve třeba podpořit také rozpočtovými výdaji, jejichž rozměr nebude malý vzhledem k tomu, že byly po několik předchozích let velmi zanedbány. Toto žití z podstaty, které je dnes viditelné jak ve stagnaci exportu, tak v nefungující infrastruktuře ekonomiky, si vyžaduje jednak určité jednorázové investice, jednak postupné přeskupení rozpočtových výdajů. Žádoucí je výraznější daňové zvýhodnění investic prostřednictvím urychleného odepisování a zvláště investic do moderních technologií a s tím spojených vědeckovýzkumných projektů. Novela zákona o dani z příjmů přináší významnou změnu pro podnikatele, kteří budou moci konečně postupně odepisovat nedobytné pohledávky na vrub vytváření rezervních fondů. Není však řešen případ nedobytných vývozních pohledávek z minulosti, na jejichž odpis nemají a nebudou mít podniky dostatečné zdroje.

Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k návrhu, který zde byl předložen v debatě a který ono daňové zatížení na vrcholu pyramidy u nejvyšších poplatníků navrhuje snížit až na 35%. V dosavadní části svého vystoupení jsem se snažil zdůvodnit, proč vládní návrh takto pojatý je špatný a neřeší skutečnou podstatu věci. Návrh, který byl předložen, myslím, že kolegou Hájkem z Levého bloku, je ještě horší. Je ryze populistický, nezodpovědný a v situaci nedostatku rozpočtových zdrojů velmi a velmi chybný.

Považoval jsem za důležité upozornit na tyto otázky, protože je to záležitost do jisté míry koncepční. Nyní mi dovolte, abych se vrátil k tomu, o čem jsem se zmínil již v úvodu.

Při projednávání novely tohoto zákona v roce 1993 můj kolega z poslaneckého klubu Michal Kraus otevřel velmi obtížný problém odpisů. Mnohokrát jsme od té doby z tohoto místa vedli spor s ministrem financí o tom, že odpisy je třeba řešit jinak, že všechno to, co se činí okrajově, je chvályhodné k rychlejšímu odepisováni, ale že je potřeba vyřešit to podstatné.

Podstatná je skutečnost, že základna pro odepisování hmotných i nehmotných investičních prostředků nebyla liberalizována. Vychází tedy ze situace minulé a nevytváří odpisy, zdroje, reprodukci tohoto majetku. To je první a pro podnikatelský sektor samozřejmě nejpodstatnější vada. Avšak druhá, stejně významná vada, zejména v procesu privatizace v této době, je ještě horši.

Pokud jsem dobře informován, tak za hodnotu 50,5% účetní hodnoty privatizovaného majetku jsou poslední dobou prodávány mnohé podniky. Tento prodej může být takto veden právě proto, že nedošlo k liberalizaci těchto hodnot. Vezmete-li v úvahu, že 50,5% hodnoty neliberalizované, pak byste poté, co by byla přeceněna, mohli se jistě dozvědět, že se jedná zhruba o pětinu skutečné hodnoty.

Považuje proto za nutné, s ohledem na skutečnost, že ministr financí v rozpravě před rokem neodpověděl na žádnou z otázek zde předložených, neodpověděl na argumentaci námi tehdy předloženou, na argumentaci, která vycházela z faktů, které jsou dostatečně známy z dob první republiky a kterými jsme zmínili, že řešení zde existuje, že řešení v podobné situaci bylo provedeno zákonem č. 87 z 15. června 1927 o stabilizačních bilancích a proto bez další argumentace aniž bych vás zdržoval, protože tato je dostatečně popsána v protokolech ze schůzí sněmovny k tomuto bodu pořadu v předchozích dvou letech, předkládám tento pozměňovací návrh.

Navrhuji zařadit nový § 34 a), jehož odst. 1 by zněl takto: "Hmotný a nehmotný majetek, který odepisuje poplatník podle ustanovení § 26 a následujících tohoto zákona, bude v průběhu roku 1996 poplatníkem přeceněn tak, aby nová odpisová základna, nová pořizovací cena, byla shodná s obecnou cenou pořizovací, za kterou by poplatník mohl ke dni 1. 1. 1996 tento majetek nově pořídit".

Odst. 2: "Ministr financí vyhláškou určí postup poplatníků k provedení odst. 1 § 34 a) v souladu s ustanovením příslušných obecně platných právních norem."

Zde je možné učinit odkaz na příslušné zákony účetnictví, daňové zákony apod., je-li takovéto přání. Domnívám se, že obecná formulace bez odkazu je lepší, a proto není součástí návrhu onen odkaz.

Předložil jsem tento návrh s tím, že jsem vás nechtěl zde příliš zdržovat argumentací, ale abych podepřel přece jenom argumentaci do jisté míry, přečtu podobné ustanovení citovaného zákona z roku 1927: Za obecnou hodnotu pokládati jest onu prodejní cenu, které, přiblíží-li se k podniku, jako k hospodářském u celku za předpokladu jeho dalšího provozování ve volném obchodu dosíci. Poměry mimořádné nebo čistě osobní zůstanou při ocenění nepovšimnuty. Nebo: Ve východiskové bilanci oceniti je stroje a zařízení nejvýše pořizovací hodnotou, kterou měly ku dni, k němuž byla východisková bilance sestavena, přičemž jest přihlížeti ke skutečnému opotřebení na předmětech atd.

Takže jest vidět, že jen jazyk je dobový, ale obsah je stejný, protože řešil stejný problém.

Součástí projednávání zákona o dani z příjmů v jednom z minulých let byla i novela zákona o správě daní a poplatků. Letos se takovýto návrh nepředložil. Vláda nepovažuje za nutné tuto novelu předložit, a tudíž problém, který byl rovněž z tohoto místa mnohokrát debatován a který byl vládou i její vládní většinou v této sněmovně trvale odmítán řešit, zůstal ležet.

My považujeme tento problém za problém kardinální. Považujeme za velmi potřebné řešit tento problém co nejdříve, ale za trestuhodné vyhýbat se jeho řešení.

Proto navrhuji nový § 39 a), který by se nazýval - přiznání majetku. Doporučuji, aby zněl takto:

Odst. 1: "Fyzické osoby, které mají v České republice bydliště nebo se zde obvykle zdržují alespoň 183 dnů v kalendářním roce přihlásí ke stanovenému datu majetek, který k tomuto datu vlastní v tuzemsku i v cizině".

Odst. 2: "Fyzické osoby, které nemají v České republice bydliště, ani se zde obvykle nezdržují, přihlásí ke stanovenému datu věci nemovité, byty a nebytové prostory (dále jen "nemovitý majetek"), které vlastní v České republice".

Odst. 3: "právnické osoby zabývající se podnikatelskou činností se sídlem na území České republiky přihlásí ke stanovenému datu majetek, který k tomuto datu vlastní v tuzemsku i v cizině".

Odst. 4: "Právnické osoby se sídlem mimo území České republiky přihlásí ke stanovenému datu nemovitý majetek, který vlastní v České republice".

Odst. 5: "Poprvé se podává přiznání v roce 1995 a pak vždy po dvou letech. přiznání se podává vždy do 31. prosince správci daně místně příslušnému ke správě daně z příjmů, a to vždy podle stavu k 1. lednu roku, v němž se přiznání podává. Přitom se postupuje přiměřeně podle ustanovení § 40, 41 a 43 zákona o správě daní a poplatků.

Odst. 6: "Na základě přiznání majetku osob, které jsou povinny majetek hlásit, zjistí správce daně přírůstky majetku v jednotlivých letech".

Odst. 7: "přiznání k majetku musí obsahovat jmenovitě a) veškerý nemovitý majetek; b) věci movité; c) majetková práva a jiné majetkové hodnoty".

Odst 8: "Majetek uvedený v odst. 7 písm. a) se neoceňuje a majetek uvedený v odst. 7 písm. b) a c) si osoba povinná podat přiznání k majetku pro tyto účely, ocení cenou obvyklou".

Odst. 9: "Majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů se pro tyto účely dělí rovným dílem, nebylo-li dohodou manželů stanoveno jinak.

Odst. 10: "Na výzvu správce daně mají všechny osoby, které jsou povinny přihlásit majetek podle odst. 1 - 4 povinnost prokázat u majetkových přírůstků, že byly pořízeny ze zdaněných prostředků. Tato povinnost se vztahuje i na majetek, který sice ke dni rozhodném u pro podání přiznání již předkladatel nevlastnil, ale nabyl v období od předcházejícího přiznání k majetku".

Odst. 11: "Zjištěné majetkové přírůstky, u nichž nebylo prokázáno jejich pořízení ze zdaněných prostředků, využije správce daně k dodatečnému přezkoušení správnosti zdanění za dobu, kdy k použití nezdaněných prostředků došlo a za použití pomůcek daň doměřit".

Odst. 12: "Z majetkových přírůstků, u nichž zdanění nebylo prokázáno, správce daně vyměří daň z příjmů. K té části majetkového přírůstku, který vyplynul pouze ze zrněny cenových předpisů, případ ně změny obvyklé ceny, se nepřihlíží."

Odst. 13: Právo dodatečně stanovit daň z příjmů na základě přiznání majetku zaniká po dvaceti letech počínaje rokem následujícím po roce, ve kterém povinnost podat majetkové přiznání vznikla.

Odst. 14: Správce daně má právo prověřit správnost a úplnost údajů uvedených v přiznání majetku. Pro tuto kontrolu platí přiměřeně ustanovení o daňové kontrole.

Tolik k tomuto návrhu. Nyní společný komentář k oběma předloženým návrhům. V této sněmovně jsme vedli s panem místopředsedou vlády a ministrem financí debatu, jak se obě věci dají vyřešit. Pan ministr financí zmínil, že k oběma je něčeho třeba. Cituji doslovně: "Řekl jsem ve svém závěrečném slově, jak jsem to myslel. To znamená, že základním předpokladem pro to je oceňovací zákon, který bude v průběhu roku 1994 připraven vládou a - jak doufám - parlamentem schválen, takže mohou nastat majetková přiznání v roce 1995. Oceňování je problém obojího. První republika uměla řešit obojí bez zbytečné byrokracie, neb neměla - její úředníci, ani její vláda - zkušenosti z podobné situace, jako byl předchozí totalitní režim. Takže je ani nenapadlo, že je třeba takovouto situaci řešit byrokratickými prostředky a řešili je prostředky komforně tržními."

Takovýto návrh byl proto předložen a též proto, že vláda až dosud neučinila nic, aby své sliby, z nichž jeden jsem zde přečetl, splnila, aby tím znemožnila stav, který ohrožuje základy právního státu v této zemi, protože ohrožuje základy daňové spravedlnosti.

Nyní dovolte rovněž v zájmu daňové spravedlnosti předložit poslední pozměňovací návrh. Hovořilo se zde o výhodách pro mnohé, ale nehovořilo se zde o výhodách pro ty, kteří jsou nejvíce poškozeni procesem transformace. To jsou ti občané, kteří patří do nejnižších skupin příjmových a do nejnižších skupin vlastnických, tedy i do těch skupin, které mají nejmenší část úspor. předkládá-li se zde návrh na to, aby se snižovaly sazby a sjednocovaly sazby z důvodů, které možná jsou hodny zvláštního zřetele za jiné situace, ale ne za této, pak považuji tuto situaci za zcela vhodnou k tomu, abych předložil návrh tohoto znění:

Do § 36 odst. 2 c) 1 navrhuji za dosavadní znění tečku a doplnit větu: "U vkladů vedených na jméno podléhá zdanění jen částka nad 100 000 korun". Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Křížek, připraví se pan kolega Tlustý.

Poslanec Josef Křížek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi předložit následující pozměňovací návrh k předloze novely zákona daně z příjmů - tisk 1712.

Navrhuji doplnit bod 80 § 28 odst. 2 o tuto větu: "Pronajatý hmotný a nehmotný majetek sloužící k zemědělské výrobě může na základě písemné smlouvy s vlastníkem odepisovat nájemce po dobu trváni nájemné smlouvy." Zdůvodnění: Podle dosavadní právní úpravy je třeba splnit dvě podmínky, a to, že bude pronajat soubor movitých a nemovitých věcí využívaných pro zajištění příjmů po celé zdaňovací období. Zde je právě kámen úrazu, neboť celá řada nájmů byla uzavřena v průběhu roku nebo na začátku zemědělského roku, tj. třeba v průběhu měsíce září, a pak nemohou provést odpis ani vlastník, ani nájemce. Jsem tedy toho názoru, že písemná smlouva uzavřená mezi vlastníkem a nájemcem, ve které se vlastník dohodne s nájemcem o uplatňování daňových odpisů, je dostatečným podkladem, aby odpisy uplatňoval ten, kdo majetek skutečně užívá pro zajištění zdaňovacích příjmů. Hospodářská praxe, jak už jsem uvedl, potvrzuje, že další podmínky jsou v zemědělství objektivně těžko splnitelné.

Věřím, vážené kolegyně a kolegové, že zvážíte a podpoříte tento pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Tlustý, připraví se pan kolega Špaček.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, předkládám pozměňovací návrh, který míří k témuž problému, k němuž předložil pozměňovací návrh pan kolega Motyčka, tzn. k problému osvobození částek ve výši odpisů v případech, kdy nájemce uplatňoval odpisy, ale nájemné měl nižší než odpisy a tudíž je podle současného stavu povinen zúčtovat rozdíl při ukončení nájmu z výnosů a ten zdanit.

Předložený pozměňovací návrh zní: V § 19 odst. 1 se na konci písm. n) tečka nahrazuje čárkou a připojuje se písmeno 1, které zní: "1 - rozdíl závazků a hodnoty vraceného majetku státnímu podniku zemědělské prvovýroby, který odpisoval nájemce podle § 28 odst. 2 a který je po ukončení nájmu součástí výnosů podle předpisů o účetnictví - odkaz 20."

Tento pozměňovací návrh není ničím jiným než jinou formulací analogického pozměňovacího návrhu pana kolegy Motyčky a je tedy alternativou k jeho návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Špaček. Konstatuji, že nemám další přihlášky do rozpravy.

Poslanec Radim Špaček: Dámy a pánové, omlouvám se, že jsem zde znovu. Zapomněl jsem ve svém prvním vystoupení přednést jednu v podstatě technikálii. V případě, že by byly přijaty mé pozměňovací návrhy týkající se sazby daně u fyzických osob - § 16 - musely by být promítnuty příslušným způsobem do § 38 h) odst. 2. Dovolte mi je přednést, aby bylo formalitám učiněno zadost.

První varianta bodu 115 § 38 h) odst. 2 zní: "Odst. 2 - Záloha ze zdanitelné mzdy zúčtované nebo vyplácené za kalendářní měsíc činí - zdanitelná mzda, záloha ze zdanitelné mzdy průběžně od Kč 0 do 7000 Kč 15%, od 7 000 Kč do 12 000 Kč 1050 korun + 20% přesahující 7 000 korun. Od 12 000 Kč do 17 000 Kč 2050 korun + 25% ze základu přesahujícího 12 000 korun. Od 17 000 do 47 000 Kč 3300 korun + 32% základu přesahujícího 17 000 korun. 47 000 a více korun 12 883 korun + 40% přesahující 47 000 korun."

V případě, že by měla větší podporu druhá varianta, musela by se promítnout do § 38 h) odst. 2 takto: "Do 7000 korun 15%, od 7 000 do 10 000 korun 1050 korun + 20% ze zdanitelné mzdy přesahující 7 000 korun, od 10 000 do 15 000 Kč 1650 korun + 25% ze zdanitelné mzdy přesahující 10 000 korun, od 15 000 do 45 000 korun 2 900 korun + 32% ze zdanitelné mzdy přesahující 15 000 korun, od 45 000 výše 12 500 korun + 40% ze zdanitelné mzdy přesahující 45 000 korun. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, slova se ujme kolega Kolář.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedající, dovolte, abych přednesl jeden alternativní pozměňovací návrh. Týká se společné zprávy, kde je zahrnuto, že u kulturních a národních památek se investice jednorázově odepíše. Tento režim - i když záměr je v podstatě bohulibý - není nikde ve světě znám a běžně se používá režim, který zvýhodňuje odpisovými sazbami zhodnocování takových památek, ale snižuje tyto sazby asi na 15 let.

Čili návrh, který přednesl, směřuje k tomu, že by se neodepisovala investice jednorázově, ale 45 let, které u nás běžně platí, by se snížilo u těchto staveb na 15 let.Vlastní návrh zní:

1. ponechat znění bodu 64 vládního návrhu, to je v § 25 odst. 1 písm. o) vypustit nemovité kulturní památky.

2. v navrženém znění bodu 83 ve společné zprávě tisk 1796 v předposlední větě odst. 1 se za slova "v majetku poplatníka" vkládají slova "s výjimkou technického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce".

3. za bod 83 vložit bod 83 a) tohoto znění: § 29 odst. 3 zní: "3. technické zhodnocení zvyšuje vstupní cenu (dále jen zvýšená vstupní cena) a zároveň u majetku odpisovaného podle § 32 i zůstatkovou cenu (dále jen zvýšená zůstatková cena) příslušného majetku, avšak s výjimkou technického zhodnocení a) samostatně odpisovaného nájemcem, b) provedeného na nemovité kulturní památce, c), které je součástí vstupní ceny podle odst. 1."

4. v § 30 odst. 7 se na začátku vkládá tato věta: "u technického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce /§ 9 odst. 3 písm. b)/ se roční odpis stanoví ve výši jedné patnáctiny vstupní ceny."

5. čl. IV. vládního návrhu se doplňuje o bod 10, který zní: "10. U technického zhodnocení nemovité kulturní památky evidovaného v majetku poplatníka a odpisovaného do 31. 12. 1994 se při odpisování postupuje podle zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění platném do konce roku 1994." Změny navržené v bodech 1 - 4 je nutné zařadit s účinností od roku 1995. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím a navrhuji vám schválení následující procedury projednávání tohoto bodu pořadu.

Doporučuji, abychom projednávání tohoto bodu nyní přerušili po ukončené rozpravě, aby byly písemně zpracovány jednotlivé pozměňovací návrhy a rozdány všem poslancům co nejdříve. Tím bychom umožnili jednání poslaneckých klubů, případně garančního výboru. Poté bychom se vrátili k projednávání tohoto bodu pravděpodobně během zítřejšího dne závěrečnou zprávou předkladatele a společného zpravodaje. Pak bych si dovolil navrhnout, abychom hlasovali o jednotlivých pozměňovacích návrzích, poté přerušit projednávání před závěrečným hlasováním pro jednání poslaneckých klubů. Pak provést závěrečné hlasování o zákoně.

Protože nikdo jiný nepřednesl žádný návrh na proceduru, dámy a pánové, ptám se sněmovny, zdali je někdo z poslanců jiného názoru, než jsem se pokusil nastínit. Není tomu tak. Takže si vás dovolím odhlásit a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Prosím, abyste dali souhlas se mnou navrženou procedurou v 54. hlasování najevo.

Kdo s tímto návrhem souhlasí? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Návrh byl přijat.

Pro hlasovalo 93, nikdo nebyl proti, 1 se zdržel hlasování.

Tím jsme také rozhodli o tom, že jsme přerušili projednávání bodu 17. Navrhuji vám, abychom ještě před polední přestávkou se vrátili k přerušeným bodům, a to o dani z přidané hodnoty a o spotřebních daních tak, jak jsme si včera schválili. Ptám se vás, dámy a pánové, zdali je někdo proti tomuto postupu. Není tomu tak.

Děkuji panu místopředsedovi vlády, panu společnému zpravodaji Kolářovi a vracíme se tedy k bodu

Budeme tedy pokračovat v přerušeném jednání o tomto vládním návrhu. Ve středu, včera jsme vyslechli odůvodnění místopředsedy vlády a ministra financí pana Ivana Kočárníka a zprávu společného zpravodaje výborů pana poslance Jozefa Wagnera. Vedli jsme rozpravu, kterou jsme uzavřeli.

Nyní se táži místopředsedy vlády pana Ivana Kočárníka, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Prosím, aby se ujal slova a společného zpravodaje k tomuto tisku pana poslance Wagnera prosím, aby zaujal své místo zpravodaje.