Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano,
děkuji a otevírám rozpravu. Kdo se dál
chce vyjádřit k této odpovědi? Jestliže
nikdo, rozpravu uzavírám a dám hlasovat o
návrhu usnesení.
Kdo nesouhlasí s odpovědí předsedy
vlády na právě projednávanou interpelaci,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování 179.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování skončilo.
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
35 pro, 29 proti, 11 se zdrželo.
Dám hlasovat o návrhu usnesení opačného.
Kdo je pro jeho přijetí, tedy souhlasné usnesení,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 180.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování skončilo.
Tento návrh také nebyl přijat poměrem
hlasů 42 pro, 28 se zdrželo, 6 proti, byl zde velký
počet těch, kteří nehlasovali. Před
dalším hlasováním si vás opět
dovolím odhlásit.
Pan poslanec Zdeněk Trojan - není přítomen.
Pan poslanec Zdeněk Vorlíček trvá
na projednání: Předseda vlády Václav
Klaus odpověděl na interpelaci pana poslance ve
věci plnění vládního programového
prohlášení, tisk 1212. Odpověď
byla předložena jako tisk 1212 G. Její projednávání
bylo na 24. schůzi usnesením Poslanecké sněmovny
přeloženo na jednání příští
schůze. Prosím pana poslance, aby se k odpovědi
vyjádřil.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
upozornil jsem ve svých dvou interpelacích na rozpor
mezi ústavou a zákonem o jednacím řádu
na straně jedné a neochotou české
vlády a jejího předsedy podat zprávu
o plnění vládního programového
prohlášení na straně druhé. S
velkým pobavením jsem si přečetl v
odpovědi pana premiéra a předsedy nejsilnější
strany ve sněmovně, jak on je vlastně ochoten
a připraven předstoupit před sněmovnu
se zprávou o plnění programového prohlášení
vlády. Ale jak je bezmocný tváří
v tvář faktu, že ho sněmovna k tomu
nevyzvala.
Předseda vlády naznačil sice určitý
malý posun od svého původního stanoviska
tím, že vystoupil před projednáváním
státního rozpočtu na rok 1995 s určitým
vlastním názorem na současnou situaci v České
republice. Tento projev byl však pouhým monologem
a k porovnání jeho obsahu se závazky české
vlády v jejím programovém prohlášení
a se skutečností že ani ve výborech,
ani pak na schůzi sněmovny nemohli diskutovat poslanci,
tak toto nelze, prosím vás, považovat za vyřešení
problému plnění vládního programového
prohlášení a tento postoj předsedy vlády
Václava Klause nic nezměnil na faktu, že se
česká vláda se zmíněnou zákonnou
povinnost zatím nevyrovnala.
Je mi jasné, že hradby koalice neprorazím,
a tak jen konstatuji, že koaliční postup v
této věci je vizitkou jejího nezodpovědného
zneužívání převahy hlasů
ve sněmovně.
Jen mne těší, že se mého návrhu
z interpelace chopil pan prezident Havel, který v Hovorech
z Lán.13. 11. tohoto roku sdělil svůj úmysl,
že hodlá založit tradici, podle níž
by jako prezident předstoupil v březnu před
poslance a pronesl projev shrnující jeho názor
na situaci v České republice, tedy něco jako
zprávu o stavu unie. To je pro mne za dané situace
více, než jsem mohl očekávat. Nebudu
se proto už v otázce kontroly vládního
programového prohlášení více
angažovat, ale nechtějte na mně, abych byl
s odpovědí předsedy vlády spokojen.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vorlíčkovi a otevírám
rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Vzhledem k
tomu, že nikdo, rozpravu k této odpovědi uzavírám
a dávám hlasovat o nesouhlasném usnesení
s odpovědí.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování 181.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování skončilo.
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
39 pro, 38 proti, 10 se zdrželo.
Dámy a pánové, jestli dovolíte, před
dalším hlasováním na upozorňování
ze sálu si vás dovolím odhlásit vzhledem
k velkému počtu nehlasujících nebo
nepřítomných v sálu. Prosím,
abyste se znovu zaprezentovali.
Dám hlasovat o návrh u opačného usnesení,
tedy souhlasného. Kdo souhlasí s odpovědí
pana předsedy vlády na projednávanou interpelaci,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
182. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování skončilo.
Ani tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
44 pro, 33 proti, 5 se zdrželo.
Paní poslankyně Fischerová chce projednávat
další interpelaci.
Pan předseda vlády odpověděl na interpelaci
paní poslankyně Fischerové ve věci
dalšího osudu Lexellova gama nože, tisk 1212.
Odpověď byla předložena jako tisk 1212
U. Její projednávání bylo na 24. schůzi
usnesením Poslanecké sněmovny přeloženo
na jednání příští schůze.
Prosím paní poslankyni, aby se k odpovědi
vyjádřila.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážení členové
vlády, dámy a pánové, z odpovědi
pana premiéra vyplynulo, že nové smluvní
zajištění provozu Lexellova gama nože
je v souladu s usnesením vlády a podmínkou
prodeje oné, snad v posledním roce nejčastěji
jmenované, nemocnice.
V situaci, kdy skutečností nebylo to, co ráno
řekli oficiální činitelé, je
osobní písemné stanovisko pana premiéra
vysoce pozitivní prvek. Rovněž v odpovědi
uvedená možnost finanční garance provozu
tohoto zařízení státem i v případě
nutnosti stěhování tohoto zařízení
do jiného ústavu i možnost vyčlenění
30 mil. Kč, je více než optimistická.
Zdálo by se, dámy a pánové, ve světle
nových událostí, kdy ona nemocnice je podle
slov ministra zdravotnictví zatím státní,
že je zbytečné o těchto věcech
hovořit. Bohužel, opak je pravdou. Nic a nikdo neposkytl
záruku, že Nadace Míša v dohledné
době nebude nucena řešit problémy přesně
tytéž.
Dovolte mi, abych zde citovala předsedu Nadace Charty 77
a místopředsedu Nadace Míša prof. Františka
Janoucha, který na mezinárodním sympoziu
pořádaném k dvouletému výročí
existence Lexellova gama nože v Praze řekl. Dovolte
citovat: "Připomenu vám, že největší
příspěvek při sbírce na Lexellův
gama nůž jsme získali od firmy lKEA - 15 mil.
Kč, od firmy ELEKTA - 6,5 mil. Kč a třetím
největším dárcem byl prezident České
republiky Václav Havel, který přispěl
částkou 2 mil. 400 tis. Kč. Nadace se občanům
tehdejšího Československa zavázala za
prvé, že získá prostředky k zakoupení
zařízení a jeho instalaci v Československu,
že zajistí dostupnost léčby pro všechny
naše nemocné.
Zajistí, aby pražský Lexellův gama nůž
se stal střediskem pro rozšiřování
stereotaktické radiochirurgie v zemích bývalého
sovětského bloku".
Prof. Janouch jménem Nadace Charty 77, Výboru dobré
vůle i Nadace Míša projevil radost i zadostiučinění
nad bezezbytku splněnými závazky, stejně
jako velké odhodlání a slib pokračovat
v této práci v budoucnosti.
Nemůže zůstat bez povšimnutí, že
zásluhou lidské solidarity mohlo být pomocí
Lexellova gama nože uskutečněno poslední
dva roky 483 zákroků, z nichž 56 ze Slovenska
a 4 ze zemí bývalého východního
bloku.
U nás i ve světě je vysoce hodnocena práce
našich odborníků v této medicínské
oblasti. Náš pražský Lexellův gama
nůž patří mezi zařízeními
instalovanými asi v tuctu zemí k těm s nejlepšími
výsledky. Není vinou našich nadací,
že v posledních měsících se Lexellův
gama nůž stal předmětem veřejné
a rozporuplné diskuse. O žádném z těchto
přístrojů se nepsalo tolik v tisku. Žádnému
z těchto unikátních zařízení
se nedostalo té cti, aby bylo sedmkrát zmíněno
v jednom jediném dopise předsedy vlády. Správce
Lexellova gama nože Nadace Míša má obrovskou
morální odpovědnost za miliony občanů
tohoto státu, kteří zcela dobrovolně
přispěli. Jejich počet nepochybně
přesáhl počet voličů naší
nejsilnější politické strany.
Prof. Janouch na sympoziu jménem všech tří
nadací českou a slovenskou veřejnost ujistil,
že Lexellův gama nůž zajistí tak,
aby v budoucnosti mohli splnit slib daný našim národům,
aby Lexellův gama nůž - pomník lidské
solidarity - byl využíván ve prospěch
českých a slovenských pacientů. Tolik
prof. Janouch.
Nyní dovolte pár slov dovětkem mně.
Sbírkou Nadace Charty 77 a Výboru dobré vůle
se získalo 110 mil. Kč. Dámy a pánové,
za jeden operační zákrok české
pojišťovny platí provozovali, tj. nemocnici ať
státní nebo soukromé, 44 tis. Kč.
Od zahraničního pacienta tento zákrok představuje
15 - 25 tis. dolarů. Tato čísla, myslím,
vůbec nevyžadují bližší komentář.
Problém Lexellova gama nože bude tedy existovat dál.
Nadace bude na finanční garanci státu v případě
změny majitele nemocnice a v případě
nutnosti stěhování tohoto zařízení
do jiného ústavu zcela nepochybně trvat.
Bude proto nutné k řešení této
otázky, pokud vznikne, přistupovat zavčas,
velmi citlivě, za oboustranné informovanosti a hlavně
naprosto korektně. V tomto případě
došlo k mnoha závažným pochybením,
která se nemohou opakovat a nemá smyslu o nich hovořit.
Pokud se týká mého návrhu usnesení,
dovolte, abych sněmovně navrhla, aby odpověď
pana premiéra vzala laskavě na vědomí.
Vede mě k tomuto názoru skutečnost, že
v současné době není obsah odpovědi
na interpelaci naplněn. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy
a pánové, není třeba mě upozorňovat,
děkuji vám za to, že tak pozorně sledujete.
Zazněl zde poněkud neobvyklý návrh
postupu, to znamená přijmout jiné usnesení
sněmovny. Zazněl návrh paní poslankyně
Fischerové, aby sněmovna vzala na vědomí
odpověď pana premiéra. Zdá se, po prokonzultování
této možnosti, že takový návrh
není v rozporu s jednacím řádem sněmovny.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zdvihne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 183. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů
75 pro,.1 proti, 8 se zdrželo. Děkuji.
Pan poslanec Jan Bláha trvá na projednání?
Poslanec Jan Bláha: Pouze trvám na projednání
tisku 1281 A.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Předseda
vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci
poslance Jana Bláhy ve věci dalšího
vývoje vztahů mezi německou společností
Volkswagen a automobilkou Škoda a.s., tisk 1281. Odpověď
se předkládá jako tisk 1281 A. Považuje
pan poslanec odpověď za uspokojivou? Prosím,
aby se vyjádřil.
Poslanec Jan Bláha: Děkuji. Pane předsedající,
pane předsedo, ctěná vládo, kolegyně
a kolegové, bohužel, hned v úvodu oznamuji,
že odpověď samozřejmě nepovažuji
za uspokojující, už proto, že obdobné
otázky jsem kladl v únoru. Nebylo mi dostatečně
odpovězeno. Jak jsem v posledních dnech, zvláště
pak dnes ráno při čtení denního
tisku, zjistil, tak vláda nemá tolik úcty,
aby odpověděla na interpelaci tak, jak se nakonec
dovídám v tisku, kde jsem se dověděl
poněkud podrobnější informace kolem
dodatku smlouvy. Je to pro mě zarážející,
především vzhledem k tomu, že v tisku
byly obsaženy citace pana Budinského, předsedy
hospodářského výboru, které
jsou v rozporu s tím, co jsem dostal v nedávných
dnech za odpověď.
Položil jsem tehdy deset otázek, které byly
provázány, aby vláda měla možnost
fundovaně, odborně odpovědět. Bohužel,
vezmu-li si citaci jednotlivých odpovědí,
musím konstatovat, že jsou sice zajímavým
slohovým cvičením, dobře napsané,
nicméně nemohou mě uspokojit. Začnu
tedy postupovat od prvé odpovědi až k poslední.
První odpověď - ptal jsem se, jakým
způsobem budou pokračovat jednání
české strany s německou firmou ohledně
dodatku smlouvy a za jakých podmínek bude pokračovat
jednání.
Mám tu přes stránku odpověď na
otázku č. 1, kde mimo jiné se např.
praví - zhruba uprostřed odpovědi - o tom,
jak dalece a co udělal koncern Škoda a jakým
způsobem byly splaceny nebo uvažovány zdroje
a jak by mohly být splaceny úvěry a kdy byly
zrušeny dohodnuté úvěry od evropských
bank a cituji "tuto změnu však neprojednal koncern
s českou stranou, jak bylo jeho povinností podle
uzavřených mluv". Pak je dále sdělováno,
že vláda jednala a jednala. Samozřejmě
to hned vyvozuje doplňující otázku
k této interpelaci, jakým způsobem v tom
případě byla tato skutečnost, "že
bylo povinností a nebylo projednáno s majoritním
vlastníkem", projednána ve vládě,
jak byla vyhodnocena a jakým způsobem v tom případě
byla zapracována právě do zmíněného
dodatku smlouvy. Na str. 2 se mimo jiné říká
ještě v odpovědi na moji první otázku
- cituji "proti podstatnému snížení
produkce nebo úplnému zastavení výroby
česká strana v dodatku prosadila právo veta".
Bohužel tato informace je dost neúplná, když
se dnes z denního tisku dovím, že sice ano,
je jakési právo veta, nicméně už
i v tisku je zpochybněno v tom smyslu, že je pouze
do roku 2000 a že vůbec není garantováno,
že by se mohlo týkat dalších otázek,
na které odpověď navazuje, a to je právě
třeba výroba motorů nebo převodovky.
Takže i v tomto případě je tato odpověď
polovičatá.
Když vezmu další otázku, kde jsem se ptal,
zda má česká strana k dispozici komplexní
projekt firmy Volkswagen pro území České
republiky a jestli ví, co je hlavně záměrem,
ptal jsem se především proto, že se ptám
majoritního podílníka, majoritního
akcionáře. A ejhle, první věta hned
zní: O komplexním projektu Volkswagenu pro území
České republiky není vládě
nic známo. Nezlobte se, ale to je pro mě dost děsná
odpověď a překvapující, že
ten, kdo je zatím ještě hlavním akcionářem,
vůbec neví, jak se takováto firma vlastně
bude chovat a co je jejím záměrem. Opět
to zdůrazňuji proto, že se jedná o provázanost
dalších otázek, ať už ve smyslu kvality
práce nebo ve smyslu zachování konkrétních
výrob a vývoje, o kterých jsem se již
zmínil. Je tu samozřejmě hovořeno
dále o plánovacím kole č. 43, a je
tu úvaha, jestli tím míní činnost
servisu služeb na území této republiky
nebo jednoroční plány, které byly
projednávány např. v plánovacím
kole č. 43 a další v listopadu tohoto roku.
Samozřejmě jsou to jistě dva pohledy, nicméně
právě i takové plánovací kolo
by mohlo v jednotlivých rocích naznačovat,
kam se záměr Škody Volkswagen nebo německé
skupiny bude na území České republiky
ubírat.
V otázce třetí, zda je nebo zda má
česká strana garantovánu ve smlouvě
otázku zavádění dumpingových
cen v případě nabídek subdodavatelů
a vlastně ochránění českého
subdodavatele před zahraničním, v tomto smyslu
nepřímo, je mi více méně řečeno,
že v současné době je použito zhruba
67% subdodávek z České republiky a 14% ze
Slovenska. Jinými slovy, že jsou to hlavní
naši subdodavatelé. Teď se ovšem naskýtá
další otázka, jestli se jedná skutečně
o české subdodavatele a kdo je ryzí český
subdodavatel a jak dalece u tzv. českých subdodavatelů
a z kolika procent je jiný podílník, tzn.
zahraniční kapitál a jaký má
kapitálový podíl v těchto tzv. českých
firmách. Jistěže potom už by asi tato
uváděná procenta neodpovídala. Nicméně
je řečeno, že v budoucnu bude připraven
antidumpingový zákon. Otázka zní,
co to znamená časově, a jak dalece to může
ovlivnit budoucí vývoj takovýchto podniků.
V otázce čtvrté jsem se v podstatě
ptal, zda česká strana, čili v této
chvíli ještě majoritní podílník,
zná způsoby zadávání dodávek.
To je obdoba otázky tři v jiném provedení,
kde jsem se ptal na konkrétní výrobce, co
o nich je řečeno, jak dalece oni jsou přímo
dodavateli nebo se dodávky uplatňují prostřednictvím
jiného zprostředkovatele. Bohužel v této
odpovědi pod číslem 4 je dost zvláštně
odpovězeno, že se v podstatě dovídám,
že pokud je dodávka přes zprostředkovatele
nebo dalšího dodavatele výhodnější,
včetně např. záruk, nelze proti tomu
nic namítat. Snažil jsem se samozřejmě
informovat u některých našich subdodavatelů,
jak dalece toto tvrzení může být pravdivé.
Mám takovou smutnou zkušenost, že kterýkoliv
náš český subdodavatel nebo alespoň
těch, kterých jsem se ptal, měl zájem
na uchování dodávky, tak víceméně
mi bylo řečeno, že právě s konkrétně
jemu určeným zahraničním německým
partnerem, jinak že by v podstatě tato dodávka
nemohla být nadále garantována. Otázka
zní, nakolik je taková odpověď tzv.
záruk pravdivá. Jistěže zahraniční
partner si velice rychle ověří, jestli z
titulu levné pracovní síly je schopen tady
garantovat nebo negarantovat záruky. Samozřejmě
objednávky si okamžitě v našich podnicích
zajišťuje a potvrzuje.
Otázka pět - proč dochází k
tzv. integraci dodavatelů do firmy. Řekněme,
že je to otázka, o které by byla možná
polemika, ale dalo by se říci, že z určitého
pohledu by se snad dalo souhlasit až na tu výjimku,
že zatím je zkušenost taková, že
např. když do Mladé Boleslavi vstoupila firma
Johnson Control na pás, kde se dělaly sedáky,
tak samozřejmě první jejich záměr
byl, aby tam byli právě mladí lidé
do 35 let, zdatní a silní, jak už tady bylo
dříve zmíněno. Čili lidé
se zhoršenou zdravotní přizpůsobivostí,
kteří byli na těchto linkách, museli
být převedeni někam jinam nebo přišli
- jednoduše řečeno - o práci.
Když vezmeme další otázky, otázku
6 a 7, a odpovědi na ně, to znamená, jakým
způsobem je garantováno nepoklesnutí podílu
kvalifikované a nekvalifikované práce do
roku 2000 a jaký je stav výroby motoru a převodovky
ve smyslu právě zachování kvalifikované
práce, dovídám se na jedné straně,
že se předpokládá, a že je garantováno,
že je podporováno a že v podstatě budeme
vyrábět motory, budeme vyrábět převodovku,
ale nakonec bude všechno obnoveno, bude výroba hliníkových
motorů modernizována. Bohužel, jak už
jsem se zmínil v úvodu, dnes se z denního
tisku dovídám, že to tak dalece asi pravda
nebude, že tyto garance vůbec v dodatku nejsou tak
vymezeny, abych toto tvrzení, které tu mám
sděleno, mohl brát jakkoliv vážně.
Můžu se zároveň zeptat další
otázkou, jak dalece v tom případě,
jestliže bude výroba motoru, je to na příklad
s vývojem motoru o obsahu 1500 ccm, který - pokud
je mi známo - byl zastaven. A totéž se týká
samozřejmě vývoje kolem něj.
Ptal jsem se samozřejmě v otázce osmé,
jestli je záměrem firmy Volkswagen vytvořit
ve Škodě Mladá Boleslav postupně pouze
montážní závod. Bohužel podle dostupných
informací nemohu souhlasit s odpověďmi pod
body 8 a 9, protože vlastně opakují to, co
jsem už dříve řekl a dovídám
se, že tomu tak v podstatě ani není. A že
všechno spěje k tomu, že pokud získá
75% podíl a v podstatě i dříve Volkswagen,
tak v podstatě právo veta je tak omezené,
že samozřejmě on si rozhodne, jakým
způsobem a za jakých podmínek provede fraktalizaci,
tzv. fraktalizaci ve svém závodě a že
vše nasvědčuje tomu, že to bude možná
sice tzv. kvalifikovaná výroba, jak se zde uvádí,
ale otázkou je, co je potom pojem kvalifikovaná
práce. Výroba v tomto smyslu znamená, že
to bude pouze a pravděpodobně montážní
závod. l zde samozřejmě zdaleka nemohu být
spokojen s odpovědí a už vůbec ne s
posledním dodatkem, když jsem se ptal, jestli vůbec
existuje nějaká průmyslová politika
a co je jejím obsahem. Bylo mi řečeno, že
jsou to otázky v podstatě dílčí,
že se nejde cestou odvětvových politik, atd.,
a že určitě odpovědi jsou tak uspokojivé,
že vyvrátí mé obavy o další
vývoj a.s. Škoda.
Bohužel, mé obavy nevyvrátily a musím
konstatovat, že až čtení novin - a to
děkuji novinářům, kteří
měli odvahu to napsat tak, jak to napsali - mně
otevřelo oči, že interpelovat nejen pana ministra
Dlouhého v únoru letošního roku v tom,
aby podnikl dostatečné kroky, ale i následně
před pravděpodobným zítřejším
podpisem vlády tohoto dodatku na půdě této
sněmovny je asi bezpředmětné, protože,
jak je vidět, zájem o to, co bude například
se Škodovkou a s podobnými průmyslovými
podniky u nás, vláda nemá. S odpovědí
zásadně nesouhlasím.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Bláhovi a otevírám rozpravu
k tomuto bodu. Rozpravu končím vzhledem k tomu,
že se do ní nikdo nepřihlásil a dávám
hlasovat. Pan poslanec Exner žádá novou prezentaci.
Přerušíme tedy hlasování. Dovolím
si vás odhlásit a požádat vás
o novou prezentaci. Prosím, abyste se všichni zaprezentovali.
Děkuji.
Dávám hlasovat o nesouhlasném usnesení
směrem k odpovědi, kterou právě projednáváme.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko v hlasování číslo 185.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
32 pro, 28 proti, 8 se zdrželo.
Dám hlasovat o návrhu opačném. Kdo
je pro přijetí souhlasného usnesení,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 186.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
28 pro, 28 proti, 7 se zdrželo.
Dámy a pánové, další odpověď
je odpovědí na interpelaci pana poslance Exnera.
Trváte na projednání? Ano.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci ve věci pronajmutí budovy bývalého
Federálního shromáždění
ČSFR Radiostanici Svobodná Evropa, tisk 1293. Odpověď
se předkládá jako tisk 1293 A. Prosím
pana poslance Exnera, aby se vyjádřil.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane
předsedající, vážená vládo,
dámy a pánové, dovolte mi především
konstatovat, že z pěti otázek obsažených
v interpelaci pan předseda vlády neodpověděl
na část první otázky, která
se ptala, jak zní rozhodnutí americké strany
ve věci přemístění sídla
Radiostanice Svobodná Evropa do Prahy, dále neodpověděl
na otázku čtvrtou: Jsou nebo budou vládou
či jiným subjektům v oblasti sdělovacích
prostředků vytvářeny srovnatelné
podmínky? A na otázku pátou, jak vláda
vzala v úvahu názory nesouhlasící
s touto transakcí a jaké konkurenční
návrhy byly posuzovány v přípravném
řízení, které je dále ještě
konkretizováno.
Chtěl bych upozornit na to, že odpověď
pana premiéra konstatuje, že odpovědi na mé
otázky jsou považovány za předčasné
v případě, že zveřejňování
konkrétních informací by mohlo současná
jednání o Rádiu Svobodná Evropa v
budově Federálního shromáždění
pouze zkomplikovat. Musím ujistit pana předsedu
vlády, že interpelace je v souladu s tím, co
si můžeme v parlamentu dovolit a máme požadovat.
Dovolte mi také, abych v souvislosti s vystoupením
pana poslance Bláhy k předchozí odpovědi
konstatoval, že v § 17 Listiny základních
práv a svobod se v odst. 1 konstatuje, že právo
na informace je zaručeno, v odst. 4 potom, že svobodu
projevu a právo vyhledávat a šířit
informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření
v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu
práv a svobod druhých, bezpečnost státu,
pro veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného
zdraví a mravnosti. Musím konstatovat, že žádné
z těchto kritérií neznemožňuje
předsedovi vlády, aby odpověděl na
otázky týkající se Rádia Svobodná
Evropa tak, jak byly formulovány.
Dále odst. 5. § 17 Listiny konstatuje, že státní
orgány a orgány územní samosprávy
jsou povinny přiměřeným způsobem
poskytovat informace o své činnosti. Podmínky
a provedení stanoví zákon. V případě,
o kterém nyní jednáme, je takovým
zákonem jednací řád Poslanecké
sněmovny našeho Parlamentu, který upřesňuje,
jakým způsobem je třeba odpovědět
na interpelaci. Konstatuji, že pan předseda vlády
věci vyplývající z ústavní
listiny svou odpovědí nesplnil.
Jsem informován o tom, že žádná
vláda ve světě nemůže zavázat
vládu jiného státu, což je samozřejmě
záležitost, kterou respektuji. Musím ale konstatovat,
že určitá vláda nebo administrativa,
rozhoduje-li o určité věci, která
má dopad i na vládu jiné země, jako
v daném případě americká administrativa,
když rozhodovala o přemístění
Rádia Svobodná Evropa do Prahy, může
schválit určitý postup, který nepochybně
je dopředu projednán a z kterého na základě
předběžného projednání
závazky určité země vyplývají.
Protože není rozhodnutí americké vlády
ani naší vlády zveřejněno v těchto
věcech - mám na mysli rozhodnutí, která
dosud byla udělána - nemůžeme posoudit,
jestli přece jenom nějaký závazek
české vládě z těchto záležitostí
nevzešel.
Pan předseda také konstatuje, že v daném
případě zvolila vláda nekomerční
přístup, který vychází z historických
vazeb tohoto média na vývoj v naší republice.
Oceňuji určitou nezávislost v minulosti i
současnosti Rádia Svobodná Evropa, ale přiznání
odměny za ovlivnění vnitřní
politické situace státní organizací
cizí mocnosti se mi zdá přece jen být
trochu silné kafe. Není-li provoz Rádia Svobodná
Evropa - jak se konstatuje v odpovědi - určen do
tuzemska, je třeba se také vyjádřit,
případně vyjasnit, zda působení
vůči okolním zemím z našeho území
rozhlasovou stanicí z cizího státu je v souladu
s jejich přáním a ani perspektivně
nemůže poškodit naše vztahy s těmito
zeměmi. V této souvislosti mi dovolte citaci z tisku,
kde je připomínána situace před mimořádnými
parlamentními volbami na Slovensku, při které
šéf americké administrativy zaslal dočasnému
šéfovi slovenské administrativy pochvalné
ocenění jeho dočasné vlády,
což nepochybně znamená intervenci v rámci
vnitřní politiky Slovenské republiky. Jaká
je záruka, že k podobným postupům do
budoucna nebude použito našeho území prostřednictvím
státní rozhlasové stanice cizího státu?
Souhrnně z odpovědi vyplývá, že
vláda dále rozpracovává jako jedinou
variantu využití budovy bývalého Federálního
shromáždění - její určení
pro Rádio Svobodná Evropa.
Dále z odpovědi vyplývá, že je
použit nekomerční přístup ve
věci, která však má být uzavřena
komerční nájemní smlouvou. Dále
sám předseda vlády nepokládá
otázky za zodpovězené, avšak odkazuje
až na dobu po uzavření smlouvy, kdy však
už mně poskytnuté informace nebudou moci být
podkladem pro změnu, pro nekomerční vztah.
Bude uzavřena komerční smlouva s jejími
pravidly.
Na základě všech těchto skutečností
není možné, abych souhlasil s odpovědí
na dotazy a požaduji, aby dotazy v souladu s Listinou byly
zodpovězeny tak, jak byly položeny a aby předseda
vlády nečekal na situaci, kdy smlouva bude uzavřena
a další ovlivnění použití
budovy bývalého Federálního shromáždění
bude už mimo pravomoc státních orgánů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Exnerovi. Otevírám rozpravu o této
odpovědi na interpelaci. Nikdo se nehlásil.
Rozpravu končím, vzhledem k tomu, že se do
ní nikdo nehlásí.
Dám hlasovat o nesouhlasném usnesení s odpovědí
předsedy vlády.
Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko.
Jde o hlasování č. 187. Kdo je proti? Kdo
se zdržel hlasování?
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 33
pro, 24 proti, 9 poslanců se zdrželo hlasování.
Dám hlasovat o návrhu opačném. Kdo
souhlasí s odpovědí pana předsedy
vlády na projednávanou interpelaci, ať zvedne
ruku a stiskne tlačítko - hlasování
č. 188. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
36 pro, 31 proti, 6 poslanců se zdrželo hlasování.
O slovo se hlásí pan poslanec Grulich, který
trvá na projednání.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci pana poslance ve věci šlechtitelské
stanice Zelešice, tisk.1296 - odpověď se předkládá
jako tisk 1296 A. Prosím pana poslance Grulicha, aby se
vyjádřil.