Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane předsedo, pane premiére, páni ministři, kolegyně a kolegové, přihlásil jsem se do všeobecné rozpravy, avšak nebudu mluvit zcela všeobecně. Chtěl bych říci několik slov o oblasti vědy a výzkumu.

Působení vědy a výzkumu ve společnosti je mnohostranné a historicky proměnné. Věda a výzkum jsou dnes ve vyspělých zemích považovány za významný zdroj vědění, který je nezbytný pro myšlenkové osvojení problémů současného světa a zároveň je důležitou složkou poznání, která orientuje naši praktickou činnost, je jedním z klíčových zdrojů inovace a hospodářského růstu, řešení sociálních a ekologických problémů i kultivace lidské společnosti.

Finanční podpora vědy a výzkumu je proto považována ve vyspělých zemích za věc celé společnosti, za povinnost státu i podnikatelské sféry. Hlavním motivem státních dotací je význam vědy a techniky. Je nespornou skutečností, že na rozvoji vědy a výzkumu závisí schopnost země úspěšně se uplatnit v mezinárodní ekonomické soutěži.

Současný vývoj ve vyspělých zemích jednoznačně prokazuje klesání významu tradičních výrobních faktorů a naopak stále významnější roli hraje schopnost země produkovat technologické inovace opřené o výstupy domácí výzkumné a vývojové základny.

Letos v srpnu oznámila Clintonova administrativa novou koncepci vědní politiky, založenou na představě zvýšit podporu vědě o patnáct procent a podpořit růst základního výzkumu.

Na ekonomické úspěchy USA a Japonska, založené na rostoucím podílu výrobků, vycházejících ze špičkových technologií v osmdesátých letech, reagovaly země Evropského společenství. Doporučily, aby v rámci evropských priorit pro 90. léta země Evropského společenství zvýšily podporu vědě a technice, a to zejména v oblasti strategického výzkumu, vážícího se na ekonomické potřeby. Ohlas na tuto výzvu se projevil v zesílení evropských možností a předpokladů soutěživosti, zejména v růstu zdrojů pro výzkum, ve výraznější intelektuální integraci výzkumných center a v posílení mezinárodního transferu technologií a informací.

V posledních dnech německá vláda oznámila svůj záměr vytvořit v rámci Institutu Maxe Plancka (což je obdoba naší Akademie věd) dalších 60 výzkumných institutů. V současné době tvoří Institut Maxe Plancka 94 ústavů.

Ani česká společnost nemá jiný tak efektivní a relativně nenákladný inovační, růstový a kultivační zdroj, jaký představuje věda a výzkum.

Náš výzkum musí plnit nejen funkce ve vlastním poznávání, ale také funkce spojené s výběrem a osvojování výsledků světové vědy a techniky. Jaké podmínky pro plnění těchto nezastupitelných úkolů česká věda a výzkum mají? Charakteristickým rysem je pokles vědeckovýzkumných kapacit v období 1989 - 1993. V roce 1989 činil počet vědeckovýzkumných pracovníků na vysokých školách 32 tisíc osob, na Akademii věd 12 tisíc osob a na ostatních pracovištích 105 tisíc osob. Do roku 1993 zůstal tento počet na vysokých školách víceméně zachován. Stav klesl cca na 30 tisíc. V Akademii věd došlo k poklesu prakticky na polovinu. Na ostatních pracovištích, která představují převážně oblast aplikovaného výzkumu, došlo ke snížení počtu pracovníků na jednu pětinu a navíc velká část těchto ústavů už nevykonává činnosti výlučně výzkumného charakteru.

Dalším parametrem charakterizujícím vývoj jsou výdaje v oblasti vědy a výzkumu. V roce 1989 byly úhrnné výdaje ve výši odpovídající 4,9% hrubého domácího produktu, přičemž 35% bylo kryto ze státního rozpočtu, čemuž odpovídá 1,7% hrubého domácího produktu. V roce 1993 činily výdaje kryté ze státního rozpočtu zhruba 0,45% hrubého domácího produktu a optimistický odhad celkových výdajů po přičtení zdrojů z podnikatelské sféry se bude pohybovat kolem 0,9% hrubého domácího produktu. Tyto hodnoty se prakticky nezměnily v roce 1994 a k významným změnám nedochází ani v představách pro rok 1995.

Tento údaj si zaslouží porovnání s jinými zeměmi. Podle údajů OECD věnuje největší prostředky na vědu a výzkum Japonsko, je to 3,5%. Švédsko, Švýcarsko a USA kolem 2,9%, Německo 2,6%. Evropské společenství vykazuje průměr 1,96%. Na úrovni 0,9 - 1%, tedy na úrovni, na níž se nachází naše republika, se pohybují Irsko, Island, Nový Zéland a Španělsko. Pod touto úrovní se pohybuje Portugalsko s 0,6% a Turecko a Řecko s hodnotou těsně pod 0,5%.

Domnívám se, že vypovídací hodnota těchto několika čísel je zřejmá. Chtěl bych k tomuto parametru pouze dodat, že zpráva zpracovaná na jaře t. r. výborem pro vědu a technologie Parlamentního shromáždění Rady Evropy, zabývající se vědou a výzkumem v malých zemích, konstatuje, že v případě, dojde-li k poklesu výdajů na vědu a výzkum pod 0,8 - 1% hrubého domácího produktu, ztrácí země kapacitu pro absorbování nových poznatků z jiných zemí a startuje tím i ústup země ze své vědecké a technologické úrovně.

Nelze jinak než konstatovat, že situace v České republice ohrožuje nejen budoucnost naší vědy a výzkumu, ale ve svém důsledku i budoucí prosperitu republiky, která v současnosti nemůže být založena na ničem jiném než na efektivním využívání poznatků a výsledků světové i naší vědy. Nevytvoření potřebného prostředí včetně ekonomické podpory je založením dluhu pro naše potomky, a to zadlužením v úrovních, proti nimž je fantazírování o věčně vyrovnaném státním rozpočtu prkotinou.

Je mi jasné, že jakákoliv změna státního rozpočtu v tomto okamžiku nemůže vyvolat zvrat v nepříznivém vývoji financování vědy a výzkumu v České republice. Přesto je v jeho zájmu podpořit i jakékoliv drobné vylepšení v jeho prospěch. Současně vyzývám vládu, aby při rozhodování o využívání rozpočtových rezerv v příštím roce na oblast vědy a výzkumu nezapomněla, aby intenzivně hledala a hlavně nalezla cesty, jak finanční podporu vědy a výzkumu posunout blíže ke stavu v civilizovaných rozvinutých zemích. Bez respektování této nezbytnosti se k nim nemůžeme přiblížit ani v ostatních oblastech. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní poslankyně Gerta Mazalová, jako poslední v obecné části je zatím přihlášen pan poslanec Jan Černý, který se připraví.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, já slibuji, že když jsem poslední, budu stručná, když vy mi za to slíbíte laskavé zacházení.

Moje vystoupení má na svědomí pan zpravodaj, který mě upoutal svým projevem, kde se zmiňoval za prvé o tom, že musíme projevovat finanční disciplínu a za druhé o tom, co je náš společný zájem. Dovolím si k tomu přičinit dvě poznámky.

Měli bychom projevovat nejen finanční disciplínu, ale i finanční rovnováhu v celé České republice, v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Když si z tohoto trochu mlhavého a trochu zastřeného rozpočtu nechám ekonomy vytáhnout např. v oblasti zdravotnictví zvlášť tyto části naší společné republiky, dojdu k poněkud zvláštním číslům. Např. havarijní stavy, dále dotace individuální a jejich porovnání loňského roku s letošním. Tam přijdu na to, že finanční částka sice mírně stoupá, zato však opět v nepoměru, v tom přidělování je stále ve stejné rovině.

Dovolím si maličký příklad. Při havarijních stavbách (mluvím samozřejmě v milionech, kdy v Čechách je to 116,4, ale zase musím čestně přiznat, že tam největší položky jsou v Praze - 45, 29, 26, 26 - čili na mě to působí dojmem, že zřejmě zbytek Čech má moderní a perfektně vybavená zdravotnická zařízení), tak celkem Morava činí 22,7 a když to vezmu na procenta, tak jsou to v procentech Čechy 83,68 a Morava 16,32.

Když vezmeme porovnání individuálních dotací proti loňsku, tak loni např. české nemocnice - beru procenta - 65,89, rok 1995 v českých nemocnicích je 76,97%. Z toho pražské nemocnice 37,74%, rok 1995 40,13%. Moravské nemocnice loni, rok 1994 34,10% a letos rok 1995 23,03%. Samozřejmě mám podrobné rozpočty, ale tím vás nebudu unavovat, protože práce nás čeká ještě velice náročná.

Řekla bych, že obyvatelé částí vzdálenějších od Prahy potom potěší fakt, že se přece jen podařilo pokrýt ta nejbolavější zdravotnická zařízení, kde hrozilo již zřícení stropních ploch, kde bylo nutné statické zajištění, anebo havárie operačních sálů, kde se třeba na ortopedické operace čeká v Brně u sv. Anny dva roky.

Potěšilo je určitě, že se podařilo pomoci dětské nemocnici v Brně, která byla v havarijním stavu bez klimatizace, že se podařilo dostavět první stavbu Masarykova onkologického ústavu v Brně a jiné akce, i v Čechách samozřejmě, a to vše za usilovné práce našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví.

Chtěla bych jen dodat poslední poznámku, slíbila jsem stručnost, že alespoň ve zdravotnictví bychom měli především hledět, tak jak to bylo řečeno v úvodním slově pana zpravodaje, na společný zájem, nikoli na zájem národní, protože jak všichni víme, Českou republiku neobývá pouze a jen národ český. V nemocnici a v bolesti jsme si rovni všichni. Všichni jsme pouze lidmi nemocnými a trpícími, kteří potřebují kvalitní péči a pomoc. To je všechno, čím jsem vás zdržela.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jan Černý, připraví se pan poslanec Miloš Skočovský. Tím začíná podrobná část rozpravy. Pan poslanec Černý vystoupí ještě v obecné části rozpravy. Pan poslanec Skočovský se připraví již v rámci rozpravy o podrobných tématech.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, k mému vystoupení mě vyprovokovaly argumenty, zvláště opozičních poslanců, kteří - a já to tak trochu nechápu - na jednu stranu při projednávání daňových zákonů navrhují většinou pozměňovací návrhy, které snižují příjmy státního rozpočtu, které snižují daňové zatížení, které na částce příjmové dělají populistická hesla, a na druhé straně při projednávání státního rozpočtu argumentují tím, že státní rozpočet nemusí být vyrovnaný, že by mohl být deficitní a že jen deficitní rozpočet by mohl přinést České republice oživení výroby, oživení hospodářství. Co však zamlčují, je fakt, jakým způsobem chtějí financovat deficit státního rozpočtu. Jsou totiž pouze dvě možnosti, jak deficit financovat. Buď vypůjčením od občanů anebo zadlužováním směrem k zahraničí. Vypůjčování od občanů je takový malý populistický podvod na občany, protože samozřejmě v okamžiku, kdy odčerpám od občanů státními obligacemi, státními dluhopisy finanční prostředky, zhorším tím přístup podnikatelským subjektům k úvěrům, protože banky zcela logicky dají přednost jistějším státním dluhopisům před dluhopisy např. podnikatelské sféry.

Zbývá tedy zahraniční dluh. Zahraniční dluh ovšem bývá velmi často terčem kritiky, zvláště opozice. Považuji za úspěch této republiky, že zahraniční dluh se nezvyšuje, že zahraniční dluh zůstává na celkem slušné úrovni a že Česká republika není vůči zahraničí zadlužena příliš vysoko.

Velmi často zde bývá argumentováno tím, že pokles hrubého domácího produktu je způsoben špatnou ekonomickou a finanční politikou státu a velmi málo je zdůrazňováno, že tato republika v roce 1989 zdědila strukturu průmyslu, která byla centrálně, direktivně řízena a orientována na trh RVHP, na trh zemí, se kterými v současné době máme velké potíže při splácení úvěrů, které Československo a Česká republika těmto zemím poskytla.

Strukturální pokles je vyvolán přesně tou strukturou průmyslu, kterou jsme zdědili. Byl nutný. Jsem velmi rád, že se strukturální pokles podařilo v poměrně krátké době zastavit a že rok 1994 je prvním rokem, kdy se ukazuje, že ekonomické oživení v České republice je na vzestupu a že příští rok se očekává vzestup ještě o něco větší.

Pokud opoziční poslanci argumentují na jedné straně populistickými argumenty na snížení daňového zatížení jednotlivých občanů a na druhé straně argumentují deficitním státním rozpočtem, jedná se o čistý populismus - a je to potřeba říci - jedná se o to, že nás vlastně ženou do toho, abychom se zadlužovali směrem k zahraničí, abychom zvyšovali zahraniční dluh, tímto způsobem získávali prostředky pro ty projekty, které oni předkládají. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Hlásí se pan poslanec Michal Kraus. Dám mu příležitost pod podmínkou, že se chystá proslovit krátkou faktickou poznámku.

Poslanec Michal Kraus: Samozřejmě, i když, pane předsedo, formálně jste rozpravu neukončil. Omezím se skutečně na reakci. Je mi velmi líto, že pan poslanec Černý tak špatně poslouchal, protože nikdo z opozičních poslanců vůbec nenavrhl deficitní rozpočet. Pokud se tady hovořilo o příjmech, hovořili jsme ne o tom, že je potřeba hledat v zahraničních dluzích nebo v půjčkách u občanů, je potřeba je hledat v daňových únicích. To si myslím, že je základní rozpor, a to je právě ta hlavní věc, kterou vyčítáme.

To za prvé. Za druhé, pane poslanče, někdy právě snížení daňového zatížení přináší právě opačný efekt, tzn. investiční oživení, a o to jde. Ti, kteří tomu rozumějí, tak vědí, že např. koruna dotace může přinést tři až čtyři koruny zisku nebo koruna snížení daně, zatímco zvýšení daně o korunu může přinést také ztrátu koruny. To je celé, protože nikdo z nás není tak hloupý, aby si myslel, že teď budeme získávat finanční prostředky na úkor jednorázové spotřeby. Právě v tom je spor, který vyčítáme, že právě státní rozpočet tak, jak je navržen ve formě právě těchto prostředků, na které jste poukazoval, používá formou převodů z prostředků Fondu národního majetku. Místo, aby tyto prostředky byly investovány, aby byly akumulovány, jsou jednorázově spotřebovány. Totéž se týká sociálních fondů, ale to už bych opakoval rozpravu. Proto vás příště prosím, až budete hovořit o populismu, demagogii a podobných věcech, nejprve pořádně poslouchejte.

Předseda PSP Milan Uhde: Pro orientaci bych podal přehled. Do této chvíle promluvilo v rozpravě 9 řečníků na témata obecná a je přihlášeno 18 řečníků s tématy konkrétních pozměňovacích návrhů. Dále oznamuji, že se chystám udělat ve 12.30 polední přestávku v délce 60 minut.

K řečništi zvu pana poslance Miloše Skočovského, připraví se pan poslanec František Kačenka.

Poslanec Miloš Skočovský: Vážený pane předsedo, páni ministři, vážené dámy a pánové, při projednávání státního rozpočtu na rok 1995 nebudu opakovat baterii připomínek, týkajících se doplnění státního rozpočtu o dotace pro individuální investiční akce v jednotlivých okresech a dokonce ani nebudu žádat podstatné úpravy rozpočtů některých kapitol.

U místních rozpočtů jsme již před dvěma lety navrhovali, aby podíl celookresních výnosů příslušných daní obcí vůči okresu byl 60:40, místo 40:60, které byly tehdy schváleny. V předkládaném návrhu státního rozpočtu 1995 je již uveden poměr 55:45 ve prospěch obcí a mohu konstatovat, že tento trend je v souladu s naším přesvědčením a podporujeme ho. Na druhé straně ještě nebyla v rozpočtu zahrnuta diversifikace daňových zdrojů příjmů obcí, resp. okresů, které jsme např. podle vzoru Rakouska také již tehdy navrhovali, avšak náznaky, že i tento problém se vláda chystá řešit, tady jsou. Co však vůbec návrh státního rozpočtu nezahrnuje, je způsob zajištění rozpočtových zdrojů a vazeb, týkajících se vyšších územně správních celků. Znamená to, že se zřejmě neuvažuje o tom, že by vyšší územně samosprávní celky vůbec v roce 1995 měly začít fungovat. Upozorňujeme opět na vzor našich sousedů, třeba Rakouska, kde jsou u všech daní a poplatků stanoveny procentuální podíly obcí, zemí a centra (federace), a které vzhledem k postupně se vyrovnávajícím podmínkám a vnitrostátním vztahům je možné vzít jako jeden z podkladů pro stanovení obdobného rozdělování daní a poplatků v naší republice. Pokud budou naše síly stačit - rádi při zpracovávání konkrétního znění takového zákona budeme pomáhat.

Pokládáme za chybu, že návrh státního rozpočtu 1995 toto již neobsahuje. Při přípravě na projednávání státního rozpočtu 1995 jsem se obrátil na přednosty všech okresních úřadů v Čechách a na Moravě s tím, aby mne seznámili s nejdůležitějšími konkrétními investičními akcemi jejich okresu, u kterých předpokládají, že bude nutná spoluúčast státu při jejich financování. Odpovědělo mně více než dvě třetiny přednostů a primátorů a získal jsem tak seznam asi 115 akcí s celkovou potřebou okolo 5 miliard Kč. Z těchto 115 akcí se 9 týká výstavby budov pro okresní úřady, 20 se jich týká problémů zdravotnictví, 5 ekologie, 11 dopravy, 21 sociální oblasti, 22 vody a kanalizací, 19 škol, 6 kultury a tělovýchovy, 1 okresní hasičské zbrojnice a 1 inženýrských sítí pro bytovou výstavbu.

Nebudu Vám tento seznam číst a navrhovat všechny tyto jednotlivé akce jako změny státního rozpočtu, byl by to asi nesmysl. Ministerstvo financí je o těchto akcích informováno a zařadilo je, doufám, do databanky problémů, které podle možností zváží a snad i alespoň částečně uspokojí. Pro zájemce bez ohledu na stranickou příslušnost, kteří mají také zájem o pomoc při řešení problémů okresů, je tento seznam kdykoli k dispozici.

Při projednávání státního rozpočtu na rok 1995 nebudu opakovat baterii připomínek týkající se doplnění státního rozpočtu o dotace pro individuální investiční akce v jednotlivých okresech a dokonce ani nebudu žádat podstatné úpravy rozpočtu některých kapitol.

O naší první divadelní scéně jsme už ve sněmovně jednali několikrát. Patrně většina z nás přivítala nedávno podepsaný soubor smluv, který by problémy mezi ND, Voršilkami a firmou Themos měl vyřešit. Nám se sice jako Parlamentu problémy také zjednodušily, avšak složitějšími se staly pro samotné ND.

Podepsané smlouvy mají pro Národní divadlo několik důsledků. ND musí odepsat dřívější pohledávky u firmy Themos cca 29 miliónů korun, bude mít ušlý zisk z nájmu 14,5 miliónů korun, vzniknou mu přímé vícenáklady na mzdy, na výstavbu jídelny a klubu a náklady provozní - dohromady cca 3 milióny korun, a tak celková ztráta oproti stanovenému rozpočtu na rok 1995 více než 46 miliónů korun, se kterou nebylo možno nijak uvažovat a není z čeho ji v rozpočtu ND nahradit.

Aby nebyl narušen provoz ND v příštím roce, navrhuji, aby kapitola 334 Ministerstva kultury byla posílena o těchto 46 miliónů korun a tato částka byla účelově určena ND Praha pro krytí ztrát vzniklých podpisem souboru smluv, týkajících se vyřešení majetkových vztahů mezi ND, Voršilkami a firmou Themos. Problém vznikl teprve v nedávné době a nemohla tedy být uváděná částka nárokována dříve při sestavování státního rozpočtu. V Praze je alespoň kde hrát, i když s potížemi, je i kde koncertovat. Podstatně horší situace je v Brně, které již přes 5 let nemá jediný slušný koncertní sál, protože tradiční Besední dům začal padat a pro nedostatek financí se tak dlouho rekonstruuje. Pro dokončení stavební části potřebuje mimo financí, které může na tento účel věnovat Magistrát města Brna, 30 miliónů korun na dokončení stavebních prací a 25 miliónů na vybavení interiéru. To jsou informace ze včerejška.

Jako zdůvodňovací materiál byl již před rokem vypracován komplexní informační materiál předaný na patřičné nejvyšší státní orgány. K mému velkému údivu přes více než roční přípravu se tato akce neobjevila, resp. vypadla ze státního rozpočtu.

Proto navrhuji, aby do kapitoly VPS byla zpět zařazena položka dokončení rekonstrukce a vybavení interiéru Besední dům, Brno - 55 miliónů korun. Prodlužování výstavby, jak je obecně známo, vzhledem k inflaci, vede k systematickému zvyšování rozpočtových nákladů, např. prodloužení o rok 1994, protože to mělo být hotovo již předloni, tedy loni, stálo více než 50 miliónů korun.

Prosím vás proto jménem svým, jménem kulturních pracovníků, pedagogů a celé hudbymilovné veřejnosti více než 3 miliónové spádové oblasti o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Zdrojem pro obě tyto dotace v souhrnu zhruba přes 100 miliónů korun může být případně vládní rezerva uvedená v kapitole 398 - VPS. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec František Kačenka se svými pozměňovacími návrhy, připraví se pan poslanec Josef Hájek se svými pozměňovacími návrhy.

Poslanec František Kačenka: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, jak jsem už naznačil na předminulém plenárním zasedání, budu mít dnes delší a rozsáhlejší vystoupení. Nemuselo tomu tak být, kdyby sněmovna vyhověla mému návrhu a my zde dnes měli k dispozici stručné a řádné zdůvodnění dotací poskytovaných prostřednictvím státního rozpočtu, zejména na akce investičního charakteru, jejichž rozpočtové náklady přesahují částku 100 miliónů korun.

Smysl projednávání státního rozpočtu vidím v tom, že moc výkonná má nás, poslance, tj. zástupce daňových poplatníků, přesvědčit o nezbytnosti financovat akce nebo potřeby právě z jejich peněz, nikoliv z jiných zdrojů. Musím říci, že materiály předložené vládou mne v řadě případů o takovéto nutnosti nepřesvědčily. Ani náměstek ministra financí pan Klak mi při projednávání rozpočtu ve výboru nedokázal dát uspokojující odpovědi a odkazoval mne na různá usnesení vlády, která ale součástí materiálu tvořících návrh státního rozpočtu nejsou. Není úkolem poslance údaje zjišťovat, ale má je dostat od předkladatele.

Některé údaje, např. přehled o tom, kolik na kterých komunikacích první třídy bylo dopravních nehod a kolik osob při nich zahynulo, se mi nepodařilo získat vůbec. Jiné údaje jsem si často musel opatřovat na různých úřadech, bez nichž by bylo nezodpovědné podpořit či odmítnout návrh státního rozpočtu.

Kolegyně a kolegové, dnes budu znovu na vás apelovat a žádat vás, abyste chránili zájmy občanů a nedali souhlas k financování akcí, které nejsou řádně zdůvodněné nebo o kterých nevíme, jaký bude jejich osud. Také vás budu žádat o podporu při přerozdělování těch dotací, které jsou z hlediska potřeb rozvoje celého území poskytovány jednostranně bez ohledu na priority v jednotlivých místech a tedy v rozporu se zásadou proporcionálního rozvoje celého území republiky.

Veřejnost od poslanců očekává, že budou jednat čestně, rozhodovat spravedlivě, nikoliv, že budou jen poslušní. Proto změna či neschválení některých částí rozpočtu je v demokratických částech považována za věc zcela normální, za prostředek, kterým poslanci napravují některá pochybení moci výkonné, která mohou být způsobena někdy z neznalosti místních poměrů, jindy možná úmyslně.

Považuji za nešťastné, že po vystoupení pana premiéra nebyla umožněna rozprava, a tak řada věcí, které mohly zaznít během ní, odezní a odeznívá nyní v různých vystoupeních. Byl bych nerad, kdyby přednesené pozměňovací návrhy nebyly přijaty jen proto, že budou chápány jako politikum.

Státní rozpočet v předložené podobě vykazuje příliš výrazný rukopis jedné autority. Po listopadu 1989 proklamované heslo: Již nikdy více vládu jedné strany, by nemělo být zapomenuto a poučením pro nás by mělo být i heslo platné u našich německých sousedů, které říká: Již nikdy vládu jednotlivce. Jak vláda jedné strany, tak vláda jednotlivce jsou pro společnost stejně škodlivé.

Byl to pan premiér, který v roce 1990 vystupoval proti třetí cestě, je to on, který dnes stát vede do experimentu. Nevím, čím si zasloužíme, že máme být pokusnými králíky. Chápeme, že pan premiér by rád vešel do učebnic a historie proto, že dokázal převést monetaristickou teorii do praxe. Nejsme proti poctám, ale jsme zásadně proti tomu, aby autoritě jednotlivce byla podřízena moc zákonodárná. Vládě jsme svým usnesením svěřili právo v rámci rozpočtu podle potřeby přesouvat finanční prostředky z kapitoly na kapitolu za předpokladu, že nebude překročena celková výše výdajů. O to výraznější musí být kontrola činnosti vlády parlamentem. A schvalování rozpočtu je vedle schvalování závěrečného účtu nejdůležitějším nástrojem parlamentní kontroly.

Polistopadový scénář prosazený v hospodářské oblasti vládní koalicí stanovil následné kroky: Nejdříve privatizace, pak restrukturalizace. Začátkem příštího roku privatizace končí a téměř všechny naše rezervy byly vyčerpány. Zahraniční kapitál potřebný k restrukturalizaci se k nám nehrne, ve vývozu roste podíl surovin, lidé jsou nespokojeni s neustálým utahováním opasků a není nic, co by je motivovalo. Můžeme být přesvědčováni, že výsledky komunálních voleb jsou dokladem podpory této politiky, ale opak je pravdou. Více než 35% občanů nešlo volit nikoliv proto, že by neměli volit koho, ale proto, že jsou stávajícím vývojem zklamáni. Jeví se nám tedy nutné, aby v příštím roce nastalo alespoň určité oživení, které by zlepšilo finanční situaci občanů. A to rozpočet podle nás nezabezpečuje nebo zabezpečuje velmi málo.

Největší propad u nás v uplynulých pěti letech zaznamenala bytová výstavba. Stavební výroba je odvětvím, ve kterém je možné nejsnadněji s využitím úspor obyvatel a za motivace státu, peněžních ústavů, stavebních spořitelen a obcí dosáhnout výrazného oživení během krátké doby. Rozpočet však reaguje velmi střízlivě - jen rezervou na rozběh hypotéčních bank. Je nutné si uvědomit, že bez dostatku bytů nemůže vzniknout ani trh s nimi. A tam je podle nás nutno zaměřit úsilí.

Státní rozpočet nemohl být jiný, protože odráží reálný stav společnosti. K pozitivním změnám v sestavě státního rozpočtu dojde, až se nezdravá společnost uzdraví. Přirovnáme-li naši společnost k lidskému tělu, potom připomíná malou postavu s velkou hlavou, přičemž velká hlava vyjadřuje 80% prostředků, které se soustřeďují v centru a jsou prostřednictvím státního rozpočtu přerozdělovány, malé tělo pak představuje cca 20% prostředků přímo určených obcím. Účinnost silného centra se snižuje s rostoucí vzdáleností od Prahy a s dopravní dostupností. Proto v řadě případů je působnost centra nahrazována osobními, příbuzenskými, stranickými a ideologickými vazbami.

Dobrého fungování státu může být dosaženo jen za předpokladu splnění těchto tří principů.

Za prvé - principu dekoncentrace úřadů a příspěvkových organizací, tj. jejich umístěním do lokalit s menšími náklady, kterými se dosáhne nejen úspor, ale také lepšího rozmístění kvalifikovaných pracovních sil.

Za druhé - principu decentralizace, což ve své podstatě znamená přenesení kompetencí na nižší a s problémy lépe seznámené příslušné články státní správy, event. samosprávy, což ovšem musí být doprovázeno přesunem finančních prostředků.

Za třetí - principu samosprávy, a to jak územní, tak profesní, která nejen lépe, ale také demokratičtěji zajistí chod státu, včetně jeho kontrolních mechanismů.

Nechci polemizovat s vládou či jejími ministry o výši rozpočtu, ale na straně příjmů i výdajů je podle našeho mínění o více než 2% podhodnocen. Opravňují nás k tomu:

Závěry, že do návrhu státního rozpočtu nejsou zahrnuty všechny příjmy, které zahrnuty mají být.

Závěry jsou, že státní rozpočet za r. 1994 bude přebytkový a prostředky takto získané budou použity v průběhu příštího roku.

Změněné výchozí podmínky oproti stavu existujícímu v prvním pololetí, kdy státní rozpočet vznikal, a které se vyznačují vysokým růstem cen, a konečně i růst průmyslové výroby, což nás opravňuje k úvaze, že se zvýší také daňové příjmy.

Zvýšené investiční prostředky z malé privatizace, které pro příští rok byly vyčleněny Poslaneckou sněmovnou zejména na plynofikaci, a které ve svém důsledku bude provázet zvýšený maloobchodní obrat i vyšší daňový příjem jako důsledek nákupu topidel a dalších plynových spotřebičů.

Nyní k vlastnímu rozpočtu.

Naše výtky nesměřují k tomu, že se snaží být vyrovnaný, ale k tomu:

že nedošlo k oddělení pojistného na sociální zabezpečení od státního rozpočtu, což ve své podstatě nedovolí akumulovat kapitál a vytvořit rezervy tolik potřebné zejména po roce 2006. Tato nezdravá situace umožňuje vládě žít na úkor příštích generací. Jedná se totiž o skryté zadlužování.

že návrh rozpočtu není odvážný a sám sobě nevěří, což se odráží v řadě vytvářených rezerv, které sice mohou být k plánovanému účelu užity, ale také nemusí a prostředky by mohly být v naší společnosti použity k důležitějším účelům.

že návrh státního rozpočtu nehledal úspory zejména v rozpočtové a příspěvkové sféře, naopak dochází k dalšímu zvyšování počtu pracovníků a nákladů na provoz úřadů. Úspor by podle nás mohlo byt dosaženo například přenesením některých vhodných úkolů státu na zájmovou samosprávu, tj. na komory, a v řadě případů by stejného cíle bylo dosaženo přeměnou příspěvkových a rozpočtových organizací na nonprofitní organizace.

že návrh rozpočtu se snaží budit zdání snižování daňového zatížení podnikatelů, kterého má být dosaženo například snížením DPH z 23 na 22% nebo daně z příjmu právnických osob ze 42 na 41%, avšak na druhé straně zejména fondy, které dnes vlastní nejvíce privatizovaného majetku, podstatně více zatíží zvýšení daně z kapitálového výnosu z 25 na 41%, což se může negativně projevit ve zmrazení obchodů na kapitálovém trhu.

že návrh rozpočtu neinformuje o tom, jaké dopady na státní rozpočet mají vysoké daňové úniky na straně příjmů, tzv. stínová ekonomika.