Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi úvodní zpravodajské slovo k této zprávě. Domnívám se jednak, že tato zpráva oproti předchozím letům podává mnohem více plastický obraz situace a že je na ní možné ocenit vyšší vypovídací schopnost o stavu kriminality. Tato zpráva více vystihuje stav, strukturu a dynamiku vývoje kriminality a co je důležité, že její hlavní část je věnována dynamickým faktorům vývoje v této oblasti. Najdeme tam i demografické a sociologické údaje, které jsou velmi důležité pro prevenci. Zároveň chci říci, že významné je, že poprvé jde o pokus shrnout do jednoho pohledu vedle sebe bezpečnostní rizika vnitřní a vnější.

K tomuto plastickému popisu bych ale uvedl dvě z mého hlediska více méně ne úplně dominantní věci, nicméně jako zpravodaj na ně musím upozornit. Domnívám se, že ne zcela oprávněně ve zprávě chybí popis, analýza a nějaké údaje o stavu v oblasti obecní policie, byť tato věc primárně není v kompetenci ministerstva vnitra, nicméně je to významnou složkou v oblasti kriminality.

Další oblast, která v této zprávě chybí, je bližší zpracování oblasti kriminality policistů. K tomu musím dodat, že branný a bezpečnostní výbor požádal o širokou doplňující informaci k této oblasti a v daném termínu ji obdrží. Zároveň k této věci je nutno říci, že růst zjištěných trestných činů policistů může stejně tak znamenat zvýšenou činnost inspekce ministra vnitra, která ji odhaluje.

Uvedu ještě jeden drobný příklad, kde by zpráva mohla být řekněme trochu přesnější, např. v oddíle o organizované kriminalitě by bylo možné zpřesnit údaje o tom, jaký podíl na této oblasti má organizované vydírání, v jakých objemech kupříkladu se pohybuje organizovaný zločin v oblasti krádeží a pašování vozidel. Tyto některé detaily jsem si dovolil podotknout k obecnému kladnému hodnocení proto, aby to nevypadalo, že vidím jen to dobré a nejsem schopen všimnout si i některých věcí, které se příště třeba mohou zlepšit.

Druhá oblast, které se dotknu, je pohled na to, zda zpráva je objektivní. Objektivitu údajů samozřejmě těžko nějak přesně dokládat, vycházejí ze statistických údajů a nemám sebemenší důvod je zpochybňovat, nenarazil jsem na nějaký důvod k tomu. Považuji zprávu za dost objektivní, zejména co se týká základních obrysů vývoje odhalování hlavních nebezpečí. Do této kategorie objektivity zároveň patří i některé nové druhy používaných statistických a grafických vyhodnocení, které mnohem přesněji než v dřívějších zprávách, které jsme v tomto parlamentu dostávali, popisují výkon policie v boji s kriminalitou, neboť každý, kdo se této oblasti věnuje, ví, že samotná čísla o počtech trestných činů jsou často pro rozumné zhodnocení málo použitelná. V této oblasti lze také mít určité drobné postřehy, ale myslím, že na bezpečnostním výboru byly dostatečně probrány, pouze řekněme jako marginální příklad uvedu, že uváděný údaj na straně 17 zprávy o desítkách dopravně bezpečnostních akcí by mohl být doplněn nějakým údajem o jejich efektivitě nebo o přímém vlivu na dramaticky se zhoršující situaci kriminality v dopravě, respektive přestupkovosti v dopravě. Bylo by to pro parlament vhodné proto, že by se mohl orientovat, zda v této oblasti má např. v dalším rozpočtovém roce dojít k nějakým rozpočtovým změnám a k jakým.

Dále bych se zmínil o tom, zda zpráva navrhuje odpovídající přijatelné odpovědi na uvedená fakta, tj. jestli vyhodnocuje správně priority, účinnost návrhu, reálnost návrhu, komplexnost návrhu. Domnívám se, že tato zpráva navrhuje velmi správné přesné odpovědi. Pouze jako jeden příklad za ostatní uvedu oblast krádeží motorových vozidel, kde se předkládá celý komplex opatření začínající zkvalitněním evidence, zkvalitněním dokumentů k automobilům a pokračující přes různá technická opatření až do oblasti prevence.

Poslední bod, který zmíním, je určité shrnutí, co tato zpráva říká o schopnostech vlády vypořádávat se s kriminalitou. Na základě této zprávy se domnívám, že vláda je schopna činit opatření, která v potřebném čase přinášejí pozitivní výsledky. Jako příklad tohoto tvrzení uvedu jednak celkové snížení nárůstu kriminality, jednak např. známou situaci ve městě Most, kde zavedením promyšlených opatření i v oblasti Policie ČR i v oblasti samosprávy a obecní policie se dosáhlo téměř neuvěřitelného poklesu nápadu kriminality, tj. samotné existence kriminality.

Další oblast, kterou bych k této věci doložil, je oblast readmisních dohod, kde lze konstatovat zacílenost na vytipovanou důležitou bezpečnostní prioritu, kde se daří postoupit výrazně dopředu a připravit podmínky pro překonávání negativních rysů, které plynou z oblasti migrace.

Na druhou stranu chci říci, že se mi zdá - je to možná trochu spekulace - a zpráva to ne zcela přiznává, že první polovina roku 1993, tedy toho, který zde hodnotíme, měla více charakter příprav nebo hledání a teprve druhá polovina roku, možná pod tlakem veřejného mínění a parlamentu, přinesla více konkrétních opatření.

Na závěr chci říci, že schopnost vlády, ministerstva vnitra a vedení policie zjistit, pojmenovat a analyzovat stav a provést odpovídající opatření v každém případě stoupá. Domnívám se, že je i naděje, že stoupá rychleji, než rizika ohrožující bezpečnost občanů.

Dovolím si uvést, že společná zpráva výborů k této zprávě v tisku 1004 shrnuje to, jak projednaly tuto zprávu výbor branný a bezpečnostní, výbor petiční, pro lidská práva a národnosti a výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Věcný návrh usnesení pochází z branného a bezpečnostního výboru. Výbor navrhuje, aby sněmovna za prvé ocenila kvalitu zprávy vlády o bezpečnostní situaci v ČR v roce 1993 a za druhé, aby sněmovna vzala zprávu vlády o bezpečnostní situaci v ČR v roce 1993 na vědomí. Jako zpravodaj výborů doporučuji tedy sněmovně, aby takovéto usnesení k předložené zprávě přijala. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Oldřichu Kužílkovi, společnému zpravodajovi výborů, a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Jako první se do ní písemně přihlásil pan poslanec Zdeněk Vorlíček. Má slovo. Připraví se pan poslanec Vladimír Řezáč.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, když jsem v říjnu minulého roku hodnotil bezpečnostní situaci v České republice a zprávu, která ji popisovala, upozorňoval jsem na to, že je opomíjena a hrubě podceněna oblast, kterou bych mohl nazvat dopravní situace. Oblast, kde se projevuje růst nekázně v dopravě a růst nehod.

Dnes projednávaná zpráva oprávněnost mého názoru potvrzuje a konstatuje, že počet nehod a výše hmotných škod je nejvyšší v historickém sledování.

Na mé říjnové připomínky mi odpověděl pan ministr Ruml dopisem, v němž uvedl, jaké úkoly uložil ke zlepšení dopravních problémů v Praze, kde je situace vůbec nejhorší a počet nehod oproti roku 1989 vzrostl o téměř 54 procent. Chtěl bych upozornit pana ministra, že některé úkoly ke zvýšení počtu dopravních policistů a technických prostředků v Praze se neplní. Týká se to zejména úkolu pro policejního prezidenta v Praze. Cituji: zajistit každodenní dozor policistů na zvláště nebezpečných místech, kde dochází nejčastěji k dopravním nehodám, kolizím nebo nebezpečným situacím a na křižovatkách nebo úsecích se značnou intenzitou silničního provozu. K tomu využít jak policistů Dopravní policie, tak i policistů Pořádkové služby. V případě nutnosti povolat k plnění těchto úkolů policisty i z mimopražských útvarů Policie České republiky a podle možností i absolventy policejních škol. Konec citátu.

Pravda je, že dnes občas na příjezdových komunikacích v Praze policisté měří rychlost vozidel, ale to je tak asi všechno, co se změnilo. Na křižovatkách není nikdo. Když jsem se na Správě Policie hl. m. Prahy ptal, jak jim pomáhají kolegové z mimopražských útvarů, tak se tomu smáli jako vtipu. Budou-li se vydávat, pane ministře, úkoly, jejichž plnění nikdo nekontroluje, nepohneme se s řešením bezpečnostních problémů ani o milimetr.

A nyní ke zprávě o bezpečnostní situaci projednávané dnes. Zpráva samozřejmě musí mít obecnější charakter. Má-li však být označena za dobrou zprávu, musí v té které oblasti kriminality podchytit nejzávažnější momenty a navrhnout podstatná opatření k jejich řešení. Chtěl bych na jednu oblast, kde vidím podstatné slabiny zprávy i slabiny reálné činnosti Ministerstva vnitra a Policejního prezidia, upozornit.

Jako jedna z nejhorších oblastí se jeví majetková kriminalita. Má podíl 82,1 % na celkové trestné činnosti, zatímco objasněnost je jen asi 20procentní. Zabýval bych se problémy jedné části této majetkové kriminality zvané krádeže aut. Tam je vzestup nevídaný. Vezmeme-li rok 1989 za základ jako 100 %. tak v roce 1992 jsme na 457 % a v roce 1993 na 560 % v České republice. Meziroční nárůst 1992/1993 o 22,7 %. V Praze je to ještě horší. Tam jsme v roce 1992 na 1.955 % a v roce 1993 na 2.193 %. Dá se tedy říci, že jednou z nejzávažnějších oblastí kriminality v České republice jsou krádeže aut s progresívním růstem případů a klesajícím počtem vypátraných automobilů. V roce 1992 asi 15 %, v současné době asi 12 %.

V procentech nalezených aut je Česká republika nejhorší z evropských států sledovaných Interpolem, což je nejen ostuda, ale začíná to mít i škodlivé ekonomické dopady pro Českou republiku, protože v zahraničí se začínají objevovat varování před Českou republikou, před Prahou a podobně. Přestože tato oblast je doménou organizovaného zločinu, v Praze např. bulharské mafie, v kapitole 3.1.2., která se zabývá organizovaným zločinem, o tom není ani zmínka. Kapitola 3.2.1. zprávy navrhuje jako hlavní opatření k řešení problému krádeží aut ochranu technického průkazu proti padělání a falzifikaci a jistící prvek na státních poznávacích značkách. Po konzultacích s policisty jsem názoru, že jednak tato opatření přicházejí s téměř dvouletým zpožděním za požadavky kriminalistů, jednak zdaleka nevyčerpávají rozsah potřebných opatření, možná ani nejsou nejpodstatnější. Vše zkrátka nasvědčuje tomu, že řídící složky Ministerstva vnitra a špičky Policejního prezidia málo sestupují ze svých výšin, aby se zeptaly řadových kriminalistů, jak se osvědčují současné zákony a předpisy, jak vyhovuje současná organizace Policie a rozdělování finančních předpisů. Já jsem se kriminalistů v Praze na názor ptal.

Za prvé vám především všichni řeknou, že se relativně mnoho pozornosti a prostředků věnuje vybavení centrálních orgánů a relativně málo pozornosti a prostředků se věnuje vybavení základních pracovišť Policie. Charakteristický případ: Oddělení Správy hl. m. Prahy zabývající se krádežemi, zejména krádežemi aut, dostalo počítač se softwarem pro evidenci kradených aut teprve před nedávnem, na tiskárnu k němu už nezbyly prostředky. To by se na Policejním prezidiu asi nestalo.

Za druhé naše legislativa neumožňuje Policii získávat prostředky vlastní činností a nemotivuje Policii na to. Příklad: zmíněné oddělení v roce 1993 svou činností a zajištěním kradených vozidel zachránilo pojišťovně a občanům majetek za zhruba 48 miliónů korun. Jak už jsem řekl, má však problémy s koupí počítačové tiskárny. V zahraničí je však běžné, že ta část majetku zajištěného zločincům, o kterou se nepřihlásí vlastníci, je prodána a peníze dostane Policie na svou činnost. U nás, například v Praze, nalezená odcizená vozidla jsou shromažďována na odstavné ploše v jedné okrajové čtvrti a nepřihlásí-li se majitel, má z toho profit Obvodní úřad, na jehož katastru se čirou náhodou toto parkoviště nalézá. Byl bych rád, kdyby mně pan ministr vysvětlil smysl takového počínání. Na druhé straně Ministerstvo vnitra trpí jiná "moudrá" opatření, která Policii přidělávají nesmyslné náklady. Například objasní-li pražská Policie případ týkající se 50 kradených aut. tak jí soud nařídí vypracování 50 znaleckých posudků po 800 korunách, kterýžto náklad jde z rozpočtu Správy policie hl. m. Prahy. Já se ptám, proč? V zahraničí je to běžně řešeno cenovými katalogy vozidel a pravidly, podle nichž vyšetřovatel sám stanoví cenu vozu obdobně jako například posuzuje cenu opravy likvidátor pojišťovny při likvidaci autonehody.

Za třetí základem rostoucí automobilové kriminality v České republice nejsou podle mého mínění technické průkazy či státní poznávací značky, i když realizace navrhovaných úprav samozřejmě potřebná je. Hlavní slabinou ale je celní odbavování aut na hranicích a naprosto nepovedená vyhláška číslo 41 o schvalování technické způsobilosti motorových vozidel a pokyn číslo 4/1991 pro postup při individuálních dovozech motorových vozidel.

Alespoň několik poznámek k ilustraci současných poměrů. Skutečnost je taková, že Policie zjišťuje, že v řadě případů prokazatelně na hranicích neproběhlo celní odbavení vozidla a vše proběhlo ve vnitrozemí u zeleného stolu na základě pofiderního místopřísežného prohlášení. Dnešní předpisy nenutí celníky prověřovat pravost dokladů automobilů, celníci mají jen omezenou možnost korigovat cenu dováženého vozidla, a tak se o to ani nepokoušejí. Viděl jsem celní doklady od jednoho ukradeného automobilu, kde klidně prošel údaj (Motoristé slyšte!): Audi Quatro 100, cena 350 marek. V případě podezření z trestné činnosti by měli mít celníci právo pozastavit na dostatečně dlouhou dobu řízení a prozkoumat původ věci. Podobně policisté, kteří na to mají u nás 24 hodin a navíc u nás zcela chybí norma ukládající povinnost prokázat způsob nabytí věci. Protože do 24 hodin toho mnoho nestihnete - v zahraničí je běžných 30 dní - tak musí naši kriminalisté často s omluvou vracet auta, o nichž ve skrytu duše jsou přesvědčeni, že jsou kradená. To jsou podstatné problémy, o kterých se ale v bezpečnostní zprávě nedočtete.

Za čtvrté pak jde takto do České republiky dovezený automobil na stanici technické kontroly. Institut STK je v našich předpisech vyřešen naprosto nedokonale. Má-li STK být zákonnou autoritou a ne v některých případech hnízdem zločinu, tak musí mít přísnou odpovědnost za své údaje ze zákona, nejlépe by v ní měli povinně spolupůsobit vyškolení detašovaní policisté.

Zmíněná vyhláška č. 41 zcela devalvuje úlohu policistů při registraci vozidel na opisovače údajů, které občan přinese z STK. A protože celní odbavení probíhá často tak, jak jsem vylíčil, STK nemá dostatečnou odpovědnost ze zákona a úloha policie při registraci vozidla je zcela degradována, tak máme mezi civilizovanými zeměmi patrně primát, neboť naše policejní evidence vozidel je plná kradených aut. Na ostudě, že v České republice jsou v policejní evidenci vozidel kradená auta, se značně podílí i nevídané možnosti autobazarů v České republice.

Takže za páté - autobazary. Podivné pojetí v České republice (pletoucí si podnikání se zlodějnou) umožňuje, aby autobazary, kde často protékají milionové hodnoty, provozovali lidé postrádající odbornou a morální kvalifikaci. Kriminalisté mi předváděli příklady, kde do rubriky "kvalifikace" by se u některých provozovatelů autobazarů dalo napsat jedině "vyučený zloděj". Zákon naprosto nebrání případům, aby v autobazaru občan v dobré víře koupil kradené auto a nechrání ho účinně před škodou z toho vyplývající. Když se na to přijde, musí takovýto nešťastník čekat v občanskoprávním řízení na rozsudek nad zlodějem o náhradě škody, což je pro občana beznadějné, protože jak se může asi finančně zhojit na kriminálníkovi!

V zahraničí je zodpovědný vůči občanovi autobazar, proto také zahraniční bazary kradená auta nešíří. Aby si však vedoucí bazarů a samozřejmě celníci a policie mohli ověřovat původ vozů, tak

a) policejní evidence vozů musí být centrální a ne jako dosud po dopravních inspektorátech, což už mělo být dávno vyřešeno,

b) je nutná úprava zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních dat, aby byl umožněn definovanému okruhu subjektů při prověřování vozidel, resp. pátrání po odcizených motorových vozidlech vstup do centrální evidence motorových vozidel.

Věřte, že ve výčtu nevyřešených problémů bych mohl pokračovat dál a dál. Mohl bych mluvit o nutnosti zakotvit povinnou zákonnou spolupráci výrobců automobilů s policií, která u nás není, takže Škoda Mladá Boleslav dále upevňuje státní poznávací značky jen dvěma závitořeznými šroubky a používá autozámky, které jsou pro zloděje hračkou. Mohl bych mluvit o špatně vyřešených majetkových vztazích k nalezenému, dříve ukradenému, vozidlu, které u nás patří majiteli, ne pojišťovně, jak je to v zahraničí. Takže objasnění krádeže a nalezení vozidla po delším čase je obvykle spjato pro majitele vozidla a pojišťovnu s tolika potížemi, že je nalezené auto pro obě strany vlastně nemilá událost atd.

Takže závěrem. Na příkladu jediné oblasti kriminality jsem se snažil dokázat, že Ministerstvo vnitra a Policejní prezidium samy nebo ve spolupráci s dalšími resorty neučinily dostatečně rychle potřebná legislativní a organizační opatření a nechaly zaplést klubko problémů tak, že se dnes bude jen obtížně rozplétat a Česká republika utrpí při tom morální i ekonomickou škodu. Přitom např. na 27 návrhů na zlepšení legislativy, navržených první sekcí kriminální policie a zaslaných přes organizační oddělení Správy hlavního města Prahy nadřízeným orgánům, nikdo nereagoval, nic se nedělo a neděje. Některá zlepšení byla navrhována už před dvěma roky. Že se nikdo nenamáhal policistům odpovědět, poděkovat za iniciativu a slíbit, že se těmito návrhy bude vážně zabývat, je špatné. Ještě horší však je, jestliže Ministerstvo vnitra trpí bez protestů stav, kdy policisté musí mít občas pocit, že se namáhají zbytečně.

V Praze má - jak jsem říkal - rozhodující úlohu při krádežích aut bulharská mafie. Prokázat těmto profesionálům trestnou činnost není ani jednoduché, ani levné. Když se to však podaří, musí pražští policisté sledovat, jak s přispěním jakýchsi podivných dohod nejsou tito zločinci souzeni zde, ale vypovídáni do Bulharska, kde zůstávají jejich trestní spisy, snad aby jim u nás příště nepřitížily, oni jsou tam puštěni na kauci, aby se zanedlouho opět objevili v Praze. Zajímalo by mě, jak dlouho chce Ministerstvo vnitra a Policejní prezidium přihlížet této soudní frašce, aniž se proti ní ohradí?

Končím tedy otázkami pro pana ministra. Zaprvé proč nejsou plněny některé úkoly uložené Policejnímu prezidiu a při projednání minulé bezpečnostní zprávy a uvedené v dopise, jímž pan ministr vnitra odpověděl na připomínky v říjnu 1993? Zadruhé - kdy a jak budou řešeny problémy, které jsem uvedl dnes? Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi. Slovo má pan poslanec Vladimíř Řezáč, připraví se pan poslanec Jiří Hájek.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, zpráva vlády o bezpečnostní situaci v České republice v roce 1993 je nepochybně zpráva výrazněji kvalitnější než zpráva, kterou jsme projednávali - stejného obsahu - před rokem. To samotné ovšem již nelze říci o některých analytických částech zprávy a o hodnotící části vůbec. Slabiny zprávy vidím zejména ve velice zjednodušeném vidění vývoje kriminality a hodnocení trendu nárůstu kriminality v relativních údajích, v procentech, bez přihlédnutí ke konkrétnímu vývoji v absolutních číslech.

Jenom pro ilustraci. Když se podíváte na bod 2.1. - trend zjištěných a objasněných trestných činů - pak zjistíte, že vlastně dochází k velice příznivému vývoji, kdy meziroční nárůst kriminality 1990/1989 činil téměř 80 %, a poslední meziroční nárůst 1993/1992 činil již pouze necelých 15,5 %. Pokud však převedete tato procenta do konkrétní řeči jasných čísel, zjistíte, že vlastně s výjimkou roku 1990, který byl výjimečný s důsledkem následků amnestie z 1. ledna 1990, s nárůstem řádově o 96 tis. trestných činů, další tři kalendářní roky - od roku 1991 - v podstatě jde o setrvalý nárůst trestné činnosti celkem pravidelnou aritmetickou řadou, která dává každý rok přibližně 60 tis. trestných činů navíc.

Ještě nepříznivější je vývoj, pokud jde o objasněnost, kde zpráva uvádí, že vlastně poprvé se podařilo relativně zvýšit objasněnost alespoň o třetinu procenta. I tento relativně příznivý údaj ovšem znamená, že v roce 1993 bylo spácháno o více jak 35 tis. neobjasněných trestných činů více než v roce 1992.

Stejně tak, pokud hodnotíme údaje u jednotlivých druhů trestné činnosti touto metodou v relativních číslech nebo v absolutních údajích.

Mám za to, že zcela kardinální otázkou je určitá filozofie zprávy v hodnotící části, pokud se uvádí, že v podstatě jednou z hlavních příčin je více méně kvalitativní změna společnosti s tím, že i potom dochází k negativním důsledkům, které automaticky demokracie a demokratický právní stát společnosti přináší tak, jak je tomu ve vyspělých západoevropských nebo vůbec světových demokraciích. Domnívám se, že toto hodnocení je velice paušální a obecné, protože vyspělé demokracie přistoupily k řešení kriminality zcela diferencovaným způsobem a výsledky tohoto úsilí velice úspěšných a ekonomicky silných společností, např. ve Švédsku, jsou zcela odlišné od některých jiných západoevropských států. Švédsko uvádím proto, že skutečně boj s kriminalitou ve Švédsku - počínaje přijetím trestního zákona v roce 1962 - je příkladem toho, jak si vyspělá demokracie dokázala poradit s kriminalitou a přitom dokázala vylidnit trvale vězení na jednu třetinu původního stavu vězněných osob.

Mám tedy za to, že skutečně Česká republika má stále ještě v současné době šanci zabránit tomu, aby nedošlo na našem území k rozvoji terorismu a teroristické trestné činnosti, zadruhé výrazně v zárodcích potlačit vznikající organizovaný zločin, zejména rodící se mafie, a v tomto směru by bylo škoda nevynaložit všechny možné síly, které k tornu společnost i Česká republika má.

Z tohoto důvodu mi dovolte, abych navrhl jménem poslaneckého klubu Levého bloku návrh tohoto usnesení:

"I. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje

1. vývoj kriminality v České republice je od roku 1990 nepříznivý a vyvolává kvalitativně nové obavy široké občanské veřejnosti,

2. v absolutních číslech kriminalita nadále narůstá nepřetržitou aritmetickou řadou s dynamickým nárůstem trestných činů kolem 60 tis. ročně za sledované období posledních tří let.

3. Objasněnost trestné činnosti je nedostatečná, činí necelou třetinu nápadu kriminality, přičemž v absolutních číslech přibývají každým rokem desetitisíce neobjasněných trestných činů navíc.

II. Poslanecká sněmovna doporučuje vládě zvážit posílení rozpočtu ministerstva vnitra České republiky z rezerv Všeobecné pokladní správy o další významnou částku na zvýšení početních stavů Policie České republiky a nákup účinné techniky."

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vladimíru Řezáčovi. Slovo má pan poslanec Jiří Hájek, připraví se pan poslanec Stanislav Gross.

Poslanec Jiří Hájek: Pane předsedo, pane ministře vnitra, dámy a pánové, poslanecký klub KSČM po projednání předložené zprávy o bezpečnostní situaci v České republice v r. 1993 zaujal k předloženému materiálu následující stanovisko:

Přestože představitelé ministerstva vnitra opakovaně a při různých příležitostech ujišťují občanskou veřejnost o prevenci kriminality v různých formách a oblastech, je předložená zpráva důkazem jejího otřesného růstu. Téměř všichni občané, přesně řečeno 99 %, považují za nejnaléhavější sociální problém vyřešení kriminality a bezpečnosti. Současně se většina občanů, celých 91 %, domnívá, že o řešení tohoto problému se vláda stará špatně. To je ostatně i názor našeho poslaneckého klubu.

Ačkoliv kvantitativní růst kriminality v roce 1993 byl nižší než v letech předchozích, nelze tím zakrýt skutečnost, že rozhodující je její růstový trend. V rámci tohoto stanoviska nelze podat komplexní rozbor příčin tohoto jevu. Nelze však také - jak to někteří vládní činitelé činí - tuto problematiku odbýt poukazem na ještě horší situaci jinde či dokonce tvrzením, že je to daň placená za demokracii.

V důsledku sociálních jevů, provázejících strukturální změny ekonomiky, zejména pak v důsledku prohlubování sociálních rozdílů, je nutno počítat s dalším nárůstem kriminality. Tím spíše pociťujeme absenci bezpečnostní koncepce, vycházející z vývoje a z předpokládané situace, do které se dostaneme.

Vláda, která o sobě tvrdí, že se cítí odpovědna za sociální rozvoj společnosti, se nemůže zbavovat odpovědnosti za právní a bezpečný prostor každodenního života občanů. Znamená to nejen hledat prostředky, které kriminalitě čelí, ale zejména prostředky, které kriminalitu eliminují. Ty však v předložené zprávě postrádám, ačkoliv některá opatření obsažená v harmonogramu legislativních změn se jim přibližují, i když se značným zpožděním.

Proto poslanecký klub KSČM vyjadřuje vážné znepokojení nad růstem kriminality, která ohrožuje bezpečnost občanů a stabilitu společnosti s tím, že v tomto směru zůstává vláda mnoho dlužna svému programovému prohlášení ze 13. 7. 1992.

Z těchto důvodů nemůže náš klub podpořit předloženou zprávu ani předložené doprovodné usnesení.

Předseda PSP Milan Uhde: Poslanec Jiří Hájek skončil, přednesl stanovisko klubu KSČM. Slovo udílím panu poslanci Stanislavu Grossovi. Připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait, který je posledním přihlášeným.

Poslanec Stanislav Gross: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, bylo toho již zde mnoho řečeno. Pokusím se být co nejstručnější. V celé zprávě mi chybí zhodnocení personální politiky stejně jako kriminality v bezpečnostních složkách, což už tady řekl kolega Kužílek. Otázkou zůstává, jestli nekoncepčnost v oblasti organizovaného zločinu a v drogové politice není dlouhodobým destabilizačním prvkem, který nebude možné později ani usměrňovat ani potlačit.

Mrzí mne, že v celém materiálu nezaznělo nic nového o prevenci kriminality, protože to zůstává opět v poloze návrhů či ustanovení výborů a komisí. Proto nelze v této oblasti očekávat v dohledné době výsledky, které jsou velice žádoucí. Domnívám se, že autoři materiálu se dopouštějí v celkové bilanci kriminality určitých nepřesností, které celkově vedou jen ke statistickým výsledkům, nikoliv k objektivnímu hodnocení situace. Jestliže jsou vypuštěny oblasti pojišťovacích podvodů, bankovní kriminality, částečně daňových úniků a s nimi související hospodářská kriminalita, lze konečná čísla spíše chápat jako statistický výsledek práce Policie a nikoliv stav bezpečnostní situace na území České republiky.

Legislativní změny pro práci Policie měly být podle mého názoru uskutečněny již dříve a ministerstvo vnitra bylo povinno je iniciovat. Zde podle mého názoru stojí za zmínku, že Ministerstvo vnitra slíbilo této sněmovně v minulosti některé legislativní úpravy v určitých termínech a tento slib nesplnilo.

Zajímavostí může být, že Ministerstvo vnitra na str. 4 označuje skupiny prostitutek, převaděčů a pašeráků jako novou kriminologenní oblast. Domnívám se, že ani my, jako laici v této oblasti to jako novou problematiku nevnímáme.

Zpráva nehovoří o tom, kolik případů nebo ohlášení nebylo zpracováno nebo vráceno městským policiím a řešeno jako přestupky. Domnívám se, že to je také jedna ze závažných oblastí, které zhoršují bezpečnostní situaci v České republice.

Stejně tak není v materiálu zaznamenána trestná činnost příslušníků Celní služby a s tím odhadované škody.

Pak bych chtěl na závěr položit panu ministrovi ještě některé otázky, které mě zajímají.

Vím, že vláda koncem loňského roku přijala usnesení, ve kterém zvýšila tabulkové počty policistů tuším o 6 000 tabulkových míst. Zajímalo by mě, kde byly tyto tabulky zvýšeny, na kterých úsecích, jestli šlo o okresní ředitelství, nebo o kraje či dokonce o ústředí.

Pak bych chtěl položit ještě dvě otázky, které se vztahují k tomu, co jsme projednávali v branném a bezpečnostním výboru, což byla doktrína Policie České republiky. Nevzpomínám si přesně, jak se ten materiál jmenoval. Na str. 28 tam bylo hovořeno o tom, že federální policejní sbor při přechodu do Policie České republiky posílí přímý výkon policejní služby. Zajímalo by mě, jak byl tento záměr naplněn.

Na str. 33 bylo psáno, že je nutné posílit útvary pořádkové policie prostřednictvím akceschopných příslušníků z obvodních oddělení Policie České republiky. Domnívám se, že ani tento záměr doktríny se příliš nezdařil.

Jak už jsem řekl, domnívám se, že tuto zprávu lze spíše chápat jako informaci nebo zprávu o práci Policie České republiky a nikoliv jako zprávu o bezpečnostní situaci v České republice.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jaroslav Štrait. Další písemné přihlášky do rozpravy nemám. Zvažte, kdo se chce přihlásit.