Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pan ministr
Rubáš, potom s faktickou poznámkou pan poslanec
Vyvadil.
Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš:
Dovolte mi moji interpretaci celé záležitosti.
Na své poslední schůzi sněmovna přijala
usnesení, ve kterém žádá výbor,
aby zaujal stanovisko k problematice privatizace Homolky. Výbor
na svém zasedání toto stanovisko přijal
a navrhl usnesení sněmovny k tomuto tématu.
Toto usnesení sněmovna právě svým
hlasováním akceptovala. Nevidím tedy důvod,
proč by mělo být projednávání
této interpelace nadále přerušeno. Myslím,
že tím byly podle mého názoru splněny
všechny podmínky, které si sněmovna
kladla pro projednání interpelace a podle mého
názoru by se teď mělo hlasovat o interpelaci
jako takové. Vláda se bude na doporučení
sněmovny, na žádost sněmovny, tím
problémem znovu zabývat a myslím, že
tím splní to, co od ní sněmovna očekávala
a co vyžádala na svém minulém zasedání.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou
poznámkou pan poslanec Vyvadil, potom paní poslankyně
Fischerová.
Poslanec Jiří Vyvadil: Pan ministr Rubáš,
pravda, pochopil obsah toho usnesení, které bylo
přijato. Pan ministerský předseda nikoliv.
Proto myslím, že je nezbytné - ne, pan poslanec
jediný ne, i jiní to pochopili, pane ministerský
předsedo. (Smích a potlesk v sále.) Proto
myslím, že by bylo zapotřebí, aby to
usnesení bylo přečteno. Z povahy věci
vyplývá, že jestliže sněmovna žádá
vládu o stanovisko, a já jsem proti tomu ty věci
rozdražďovat, nechme to v poklidu, tak je jasné,
že sněmovna musí dostat odpověď
a je jasné, že tím interpelace není
ukončena. Abych to řekl ještě jinak
pokud by to mělo skončit, muselo se přijmout
usnesení, že buď se schvaluje nebo odmítá.
Toto se nestalo, čili za této okolnosti stále
platí to, že byla na minulé schůzi přerušena.
Museli bychom tedy hlasovat o vyjádření se
k interpelaci, a to nemůžeme, protože to stanovisko
předtím něco vládě uložilo.
Čili definitivně to můžeme ukončit
teprve poté, co toto stanovisko budeme mít. Logika
je jednoznačná a věřím, že
to všichni v této sněmovně pochopí.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pan ministr
Rubáš.
Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš:
Pokusím se ve svém vystoupení se nikoho
nedotknout. Nicméně pokud usnesení říká,
že Poslanecká sněmovna žádá
vládu, aby se problematikou privatizace Homolky zabývala,
nevyplývá z tohoto usnesení naprosto, že
by měla sněmovna čekat, jakým způsobem
vláda rozhodne, neboť v dosavadním procesu
privatizace byly otázky privatizace svěřeny
exekutivě. Toto myslím výbor pro sociální
politiku a zdravotnictví ve svém návrhu reflektoval,
toto přijala sněmovna v tuto chvíli svým
usnesením. Vláda znovu posoudí všechny
aspekty privatizace nemocnice Na Homolce, nicméně
nevidím důvod, proč by tím mělo
být zpochybněno projednávání
interpelace. V tuto chvíli doporučuji, aby sněmovna
projevila souhlas nebo nesouhlas s odpovědí pana
premiéra na interpelaci poslanců sociální
demokracie.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Hlásí se ještě paní poslankyně
Fischerová, potom s faktickou poznámkou pan poslanec
Stodůlka.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající,
já se domnívám, že je otevřena
rozprava, protože dosud neměli interpelující
možnost se vyjádřit k odpovědi pana
premiéra. Nemůžeme o tom rozhodovat bez vystoupení
v rozpravě a já o toto vystoupení žádám.
(Předsedající: Prosím, paní
poslankyně.)
Vážený pane předsedající,
vážený pane premiére, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
v návaznosti na schválené usnesení
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví
mi dovolte vyjádřit nesouhlas s odpovědí
pana premiéra na interpelaci poslanců České
strany sociální demokracie ve věci privatizace
nemocnice Na Homolce. Nemohu souhlasit především
proto, že odpověď obsahuje údaje neodpovídající
skutečnosti a dále proto, že celému
procesu propůjčuje rámec legality, o čemž
nejsem vnitřně přesvědčena.
Z událostí poslední doby je patrné,
že způsob privatizace nemocnice Na Homolce zvolený
vládou nepatří mezi nejšťastnější.
Už proto ne, že jde o zcela nestandardní postup,
který může být v mnoha věcech
neprůhledný, což se v praxi bohužel plně
potvrdilo.
Byla jsem jednou ze skupiny poslanců výboru pro
sociální politiku a zdravotnictví, kteří
se na podkladě usnesení 17. plenární
schůze Poslanecké sněmovny otázkou
nemocnice Na Homolce zabývali. Měla jsem tak možnost
seznámit se s řadou pro mě dříve
nedostupných dokladů a dospěla jsem jednoznačně
k přesvědčení, že tento problém
není v žádném případě
možné přejít taktním mlčením.
Dovolte, abych těm méně zasvěceným
otázku poněkud přiblížila.
Jen na okraj chci říci, že pan ministr Rubáš
se hluboce mýlil, když řekl, cituji: Po faktickém
zahájení transformace majetkových vztahů
v oblasti zdravotnických zařízení
nabrali fundamentální odpůrci privatizace
druhý dech. Potud citace, ke které si dovolím
jen dodat, že naopak způsob a nejasnosti v privatizaci
nemocnice Na Homolce spíše bere dech, a to jak nezaujatým,
tak i těm zcela neinformovaným. A abych nemohla
být považována za fundamentální
odpůrkyni privatizaci tohoto ústavu, mohu pana ministra
Rubáše ujistit, že si dokonce myslím,
že nejde o zdravotnické zařízení
v systému pražských nemocnic nezastupitelné,
o čemž - jak doufám - mě přesvědčí
jednoznačně generel pražského zdravotnictví.
Ovšem na straně druhé si musíme otevřeně
říci, čeho chceme dosáhnout a jaké
cíle privatizací tohoto zařízení
sledujeme. To je, myslíme-li na prospěch českého
zdravotnictví, či je-li pro nás prioritou
zisk určité malé skupiny lidí. Měli
bychom při svých úvahách i řešení
problému vycházet ze skutečnosti, že
tento ústav po vzoru některých průmyslových
podniků a v duchu slov bývalého ministra
Ježka bezesporu v oblasti zdravotnictví patří
k rodinnému stříbru. Ptám se tedy,
zda máme, či jak tvrdí mnozí, jen
chceme se tohoto stříbra ukvapeně a za zcela
nevyjasněných okolností zbavit? Z hlediska
ekonomiky pro to není přesvědčivých
důvodů. Vzdor tvrzení oficiálních
činitelů, to je pana ředitele odboru pro
privatizaci na Ministerstvu zdravotnictví dr. Rečka
i ředitele nemocnice dr. Šubrta; v přítomnosti
pana ministra zdravotnictví na zasedání výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví o výrazné
prodělečnosti ústavu, když došlo
na lámání chleba, vyšlo, dámy
a pánové, na povrch, že nemocnice v minulém
roce měla pozitivní bilanci.
Stejně zarážející jsou v průběhu
času protichůdné informace o majetkovém
poměru českých a zahraničních
partnerů. Nejprve 50:50, odkrytá skutečnost
80:20 ve prospěch zahraničního partnera -
opět z úst dr. Rečka. Je-li důvodem
zájmu Ministerstva zdravotnictví symbolicky zahájit
privatizaci velkých lůžkových zařízení
právě nemocnicí Na Homolce, tak mohu odpovědně
říci, že vykročení za tímto
cílem nebylo taktické. Již proto ne, že
tak převratný proces - pokud jej budeme chtít
realizovat - se musí odvíjet od pevně stanovených
principů a ne se opírat o výjimky.
Ostatně stejné stanovisko v principu zastával
pan premiér, když na besedě s občany
v Kutné Hoře řekl: "Privatizace je především
ekonomický děj a legislativa má svá
pevná pravidla, která nelze porušovat, a ani
my nebudeme nečinně k jejich porušování
přihlížet."
Podíváme-li se na předkládaný
projekt z čistě právního hlediska,
pak zjistíme, že dvě expertizy vypracované
Právnickou fakultou Univerzity Karlovy a Ústavem
státu a práva Akademie věd ČR na straně
druhé se od sebe diametrálně liší.
Za dané situace si asi budeme muset položit otázku,
zda obě pracoviště posuzovala tentýž
materiál a shodně pochopila smysl zadání.
Je-li tomu tak, pak odborníkovi asi nezbývá
než žasnout a laikovi se divit. Ten laik jsem já.
Divit i přes to, že s podobnými nesrovnalostmi
se mohl střetnout i při privatizaci jiných
podniků, jakými jsou např. Čokoládovny
Praha, o Knižním velkoobchodě pochopitelně
nemluvě.
Za zásadní lidskou, ale i politickou otázku
považuji Lexellův gamanůž. Toto zcela
ojedinělé zařízení je pořízeno
z prostředků veřejných, ze sbírek
celého národa. Je reklamou a současně
magnetem tohoto zdravotnického zařízení.
Podle našich zákonů, dámy a pánové,
platí pojišťovna za výkon, hospitalizaci
i následnou léčbu zdravotnickému zařízení.
To je dnes státní nemocnici a zítra novému
nabyvateli s 80% převahou zahraničního společníka.
Nic na morálních aspektech této pro každého
občana nesmírně citlivé záležitosti
nemůže změnit argument, že vše je
i bude ošetřeno novou smlouvou mezi nabyvatelem a
Nadací Míša. Nikdo z nás smlouvu neviděl,
přestože měla být skupině poslanců
předložena jako příloha k návrhu
smlouvy s nabyvatelem.
Nesmírně mě v odpovědi na naši
interpelaci překvapilo a nesmírně mě
mrzí, že v části pojednávající
o tržní a účetní hodnotě
nemocnice Na Homolce pan premiér svá tvrzení
opírá o studii nezávislé zahraniční
auditorské firmy. Musím s politováním
konstatovat, že skupině poslanců se nepodařilo
získat doklad o studii určující hodnotu
nemocnice Na Homolce, ani doklad o ověření
hospodaření nezávislým auditem. Je
tedy možno o existenci těchto dokladů, stejně
jako o tvrzení pana premiéra s úspěchem
pochybovat.
Závěrem mi dovolte zdůraznit, že projednáváme
snad jeden z nejcitlivějších problémů
poslední doby. Buďme odpovědní a hledejme
především obecný prospěch, zajištění
kvalitní zdravotní péče o občana
a nikoliv hlediska politických zájmů. Chci
stále ještě věřit, že pan
premiér nahlédne, že je nutné vyjasnit
situaci a rozhodne se řešit problém znovu s
právnickou i ekonomickou čistotou a posílí
tak důvěru občanů nejen v Parlament,
ale i ve vládu. Mýliti se je lidské, chyby
přiznat a napravit je velmi často nesmírně
obtížné, ale, dámy a pánové,
vždy úctu vzbuzující.
Dovolím si ještě přednést návrh
na usnesení:
"Poslanecká sněmovna ponechává
otevřené projednávání interpelace
poslanců - členů klubu ČSSD - na předsedu
vlády Václava Klause ve věci privatizace
nemocnice s poliklinikou Na Homolce, Roentgenova 2, Praha 5, tisk
814 A, do prošetření záležitosti
Nejvyšším kontrolním úřadem."
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
paní poslankyni Fischerové. Ptám se, kdo
se chce ještě vyslovit k takto otevřené
rozpravě. Hlásí se pan poslanec Stodůlka,
potom pan poslanec Vyvadil.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený
pane místopředsedo, vážená vládo,
kolegyně, kolegové, mám pouze - abych si
ujasnil pojmy - dotaz na pana ministra Rubáše, zda
ve svém druhém vystoupení vystupoval jako
ministr, nebo jako poslanec. V jeho vystoupení jsem totiž
postřehl slova "navrhuji", což podle jednacího
řádu jako ministr nemůže. Byl bych rád,
kdyby pan ministr Rubáš si uvědomil, přestože
je poslanec, vystupoval tady jako ministr. Znovu to opakuji. Nikoliv
jako poslanec.
Za druhé - mám za to, že je právem sněmovny
o svých poměrech se usnášet sama, bez
tlaku exekutivy. Koneckonců jí to umožňuje
jednací řád. Proto považuji návrh
pana místopředsedy na přerušení
tohoto bodu za legitimní a navrhuji o něm hlasovat.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Hlásí se pan poslanec Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedající, vážený
pane ministerský předsedo, drahé kolegyně,
vážení kolegové, poslanci sociální
demokracie si - a myslím, že to bylo zprvu jasně
vidět - uložili krajní zdrženlivost v
této otázce. A také musím říci,
že nikdo z nich nevystupoval, neboť měl za to,
že zdravotní a sociální výbor
vystihuje plně rámec problematiky, její závažnosti
a že není třeba věci zde jakýmkoliv
způsobem dramatizovat. Bohužel nastala situace, že
je třeba se k těmto věcem vrátit,
a já bych si dovolil pár slov.
Vzpomínám si na chvíle, kdy v tomto sále
pan ministerský předseda předkládal
vládní prohlášení. Pro mne samotného
jako pro právníka bylo vysoce imponující,
že prvním bodem vládního prohlášení
bylo přihlášení se k zásadám
právního státu. Musím říci,
že jsem neočekával od něho jako od ekonoma,
že toto bude ten první bod. Ale uvědomme si,
že právní stát je ten společný
jmenovatel, který - ať se to někomu líbí,
či nelíbí - je schopen sjednotit všechny
demokratické síly v tomto parlamentě, ať
jsou toho času ve vládní koalici či
někde jinde. Právní stát je skutečně
ona jistota, na které prostě budovat musíme.
Již pan kolega Syka se zmínil o tom, že přišla
dvě stanoviska. V novinách - nevím, proč
- vyšlo, že jsou rozdílná. Jedno od katedry
obchodního práva, které bylo krajně
zamítavé, druhé od Ústavu státu
a práva, které údajně mělo
být odlišné. Já jsem se s ním
seznámil a také jsem se seznámil s dopisem,
který mi pan profesor Knapp napsal, a nemohu si pomoci.
Situace je naprosto právně shodná. Co mi
odpověděl pan prof., JUDr., PhDr., dr. honoris causa
Viktor Knapp, DrSc.: Vážený pane doktore, za
prvé obchodní společnost vzniká podle
§ 62 obchodního zákoníku výlučně
zápisem do obchodního rejstříku. Nebyla-li
zapsána do obchodního rejstříku, po
právu neexistuje a nemůže být ani účastníkem
a tedy ani vítězem obchodně veřejné
soutěže podle § 281 obchodního zákoníku.
Já jsem člověk poctivý a dočtu
i dodatek, který dodal prof. Knapp, a já jsem přesvědčen,
že má pravdu: Vzhledem k tomu však, že svůj
dotaz spojujete s obchodně veřejnou soutěží
týkající se nemocnice Na Homolce, mohla by
odpověď vzbudit nedorozumění. Proto
si dovoluji sdělit, že podle našich informací
v tomto případě byla v soutěži
vybrána existující zahraniční
společnost. To je možné. Je skutečně
možné, že vyhrála soutěž,
že vyhrála soutěž existující
zahraniční obchodní společnost.
V takovém případě zde nemohl být
dopis ze dne 3. března a 7. března, že soutěž
vyhrála Euro Hospital Group s r. o. Praha. Musím
otevřeně říci, že jsou zde závažné
pochybnosti. Jako advokát hájím malé
lidi, kteří omylem nezaplatí daň v
určeném termínu a dostávají
pokuty. Tady dochází k tomu, že možná
neplatným právním úkonem může
být převeden milionový, ne-li miliardový
majetek a nás by to mělo nechávat chladnými.
Přál jsem si, aby ta věc postrádala
jakékoli ideologické momenty. Nicméně
pokládám za nezbytné, aby bylo jasné,
že touto otázkou je nutné jednou provždy
se zabývat. Sanops má v každém z nás
prostě určité asociace. Já nechápu,
že toto někdo nechápe. Za těchto okolností
prosím, pokud by zde nebyla přijata usnesení
před tím, a pokud by vznikly pochybnosti, že
snad interpelace není přerušena, jako že
s ohledem na to, co bylo přijato z hlediska usnesení
zdravotního a sociálního výboru, je
přerušena, budiž přijato toto usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky konstatuje, že projednání interpelace
poslanců České strany sociálně
demokratické ve věci privatizace nemocnice Na Homolce
je přerušena." (Nic víc, nic méně.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Kdo si ještě přeje vystoupit v rozpravě?
Pan ministr Rubáš.
Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš:
Pan poslanec Vyvadil tady citoval z vládního
programu, který byl předložen této sněmovně
někdy na konci léta roku 1992. V tomto vládním
prohlášení se mimo to, co zde citoval, praví
také to, že vláda bude podporovat, nastartuje
a bude rozvíjet proces privatizace zdravotnických
zařízení. Z jiných předpisů
přijatých touto sněmovnou tento proces uložila
exekutivě. Věděla dobře, proč
to dělá, neboť všechny úkony týkající
se prodeje státního majetku jsou úkony nesmírně
komplikované, jejichž dokonalé zvládnutí
je možné jenom v rozsáhlé týmové
práci za spolupráce odborníků z nejrůznějších
oborů.
Není podle mého názoru v silách takovéhoto
sboru, a obávám se, že ani menšího,
aby se zabýval do všech detailů peripetiemi
technického provedení procesu privatizace. Tato
sněmovna tuto okolnost reflektovala. Na své minulé
schůzi pověřila výbor pro sociální
politiku a zdravotnictví, a ten pak úzkou pracovní
skupinu, aby se detailně zabývala všemi technickými
a právními aspekty tohoto problému. Tato
skupina nejméně pětkrát navštívila
Ministerstvo zdravotnictví. Setkala se s mými spolupracovníky
a experty, vyžádala si podrobnou dokumentaci a vysvětlení
a vyžádala si také stanovisko právních
expertů mimo ministerstvo.
Závěr jednání se odrazil v usnesení
tohoto výboru, které bylo přečteno
a touto sněmovnou přijato. Nedomnívám
se, že jakékoli jednání o tom, zda společnost
se registrovala tehdy či jindy, tam či onde, může
v této sněmovně dojít k nějakému
rozuzlení. To je možné skutečně
jenom v úzké pracovní skupině a ta
se tím zabývala.
Domnívám se, že doporučení, aby
se vláda tím procesem znovu na svém jednání
zabývala a aby vyvodila z poznatků, které
získala, řekněme, výsledek, který
se objeví v usnesení, je naprosto správný.
Myslím, že s definitivní platností zamezí
všem spekulacím, dohadům a obavám, že
"rodinné stříbro" se prodává,
jak říká paní poslankyně Fischerová,
za nějakých tajemných a temných okolností.
Chtěl bych ještě říci toto. Jsem
přesvědčen, že všechny záležitosti,
o kterých se tady jedná a ve kterých se objevuje
směs politických postojů, normálních
občanských obav a řekněme, i právnických
obav o čistotu celého průběhu, jsem
naprosto přesvědčen, že tyto obavy jsou
zbytečné. Sám ručím za to,
že smlouva s Nadací "Míša" týkající
se využívání gamanože bude podepsána
v podobě, která bude přijatelná pro
obě strany. Pokud ještě nebyla předložena,
je to jenom proto, že Nadace "Míša"
vyžádala možnost, aby vypracovala třetí
verzi této smlouvy, ve které se stále zpřísňují
podmínky pro budoucího nabyvatele nemocnice; že
všechny otázky týkající se zabezpečení
zdravotní péče pro občany budou ve
smlouvě, která byla v podobě zásad
členům pracovní skupiny předložena,
budou zakotveny tak, aby nedošlo k ničemu, z čeho
občané nyní vyslovují alespoň
sporadicky obavy.
Domnívám se, že je v zájmu vlády,
této sněmovny, a hlavně občanů
Prahy a České republiky, aby tato záležitost
už byla uzavřena, aby nekomplikovala zbytečně
proces privatizace zdravotnických zařízení,
protože je to proces u nás nový, vystavený
pochopitelnému zájmu veřejnosti, a jakákoli
relativizace toho, že soukromé vlastnictví
u určitých zdravotnických zařízení
má pozitivní vliv na kvalitu, dostupnost poskytované
péče, jakékoli zpochybnění
tohoto faktu by podle mého názoru v konečných
důsledcích bylo nepřátelské
tomu, co považuje vláda v tuto chvíli za tak
potřebné. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu ministru Rubášovi. Ptám se, kdo si přeje
ještě vystoupit v rozpravě. Pan poslanec Exner.
Uděluji mu slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedající,
dámy a pánové, myslím, že ve
sněmovně všichni s povděkem kvitujeme,
jestliže vláda už dopředu souhlasí
s tím, že se bude znovu zabývat daným
problémem na základě žádosti
resp. doporučení, které před malou
chvíli sněmovna přijala.
Domnívám se však, na druhé straně,
že je nutné, aby exekutiva neusměrňovala
kontrolní činnost Parlamentu tak, jak se o to právě
snažil pan ministr Rubáš ve smyslu, že je
potřeba ponechat celou tuto oblast na úrovni důvěry
ve správné rozhodnutí vládě.
Jelikož se věc stala předmětem interpelace
v naší Poslanecké sněmovně, myslím,
že je oprávněným požadavkem, aby
věc také byla ve sněmovně dořešena
v tom momentu, kdy skutečně bude celý problém
také věcně vyřízen.
Domnívám se proto, že návrh na přerušení
schůze a doplnění odpovědi pana předsedy
vlády Václava Klause o nové skutečnosti,
ke kterým dojde na základě přijatého
usnesení parlamentu a jeho projednání ve
vládě, je oprávněný.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Ptám se, kdo si ještě přeje vystoupit
v rozpravě. Pokud se již nikdo nehlásí,
rozpravu končím. Během takto otevřené
rozpravy jsem zaznamenal dva typy návrhů na usnesení.
Jednak je zde návrh na přerušení projednání
této odpovědi, jednak je zde návrh pana poslance
a ministra Rubáše na hlasování o souhlasu
či nesouhlasu sněmovny. S faktickou připomínkou
se hlásí paní poslankyně Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající,
já stahuji svůj návrh na usnesení
a připojují se k návrhu na usnesení
pana poslance Vyvadila.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji,
paní poslankyně. Budeme tedy hlasovat. Než
tak učiníme, odhlásím vás všechny
s prosbou o novou prezentaci. Jako první budeme hlasovat
o navrženém usnesení na přerušení.
Usnesení přečtu:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky přerušuje projednávání
odpovědi předsedy vlády Václava Klause
na interpelaci poslanců České strany sociální
demokracie ve věci privatizace nemocnice s poliklinikou
na Homolce, Roentgenova ul. 2, Praha 5, tisk 814 A až do
přijetí stanoviska vlády k doporučení
Poslanecké sněmovny."
Kdo podpoří tento návrh usnesení,
ať tak učiní v hlasování č. 73.
Kdo je pro toto usnesení? Děkuji. Kdo je proti?
Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Hlasování je skončeno.
Návrh byl přijat poměrem hlasů 75
pro, 27 proti, 38 se zdrželo hlasování, 5 poslanců
nehlasovalo.
Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci pana poslance Jaroslava Nováka ve věci
severomoravského a slezského pohraničí,
tisk 833. Odpověď byla předložena jako
tisk 833 A. Její projednávání bylo
na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno
pro nepřítomnost pana poslance. A já se dnes
pana poslance ptám, zda považuje odpověď
za uspokojivou. Ano, děkuji.
Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se
nikdo nehlásí. Rozpravu končím a navrhuji
přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslance Jaroslava Nováka ve věci severomoravského
a slezského pohraničí, uvedenou v tisku 833
A."
Kdo podpoří tento návrh usnesení,
ať to učiní v hlasování č. 74.
Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se
zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování
je skončeno. Návrh usnesení byl přijat
poměrem hlasů 103 pro, nikdo proti, 17 se zdrželo
hlasování, 18 nehlasovalo.
Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelací paní poslankyně Hany Orgoníkové
ve věci porušení vlastnických práv
manželů Gabrielových, bytem Boršice u
Buchlovic 144, tisk 835. Odpověď byla předložena
jako tisk 835 A. Její projednávání
bylo na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno
pro nepřítomnost paní poslankyně.
Ptám se paní poslankyně, zda považuje
odpověď za uspokojivou? Prosím, paní
poslankyně.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený
pane předsedající, vládo, kolegyně
a kolegové, odpověď pana premiéra je
po správní stránce v naprostém pořádku,
a proto s ní souhlasím, ale utvrdila mě zároveň
v přesvědčení, že je skutečně
nutné, aby zde byl zřízen úřad
ombudsmana. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
paní poslankyni a otevírám rozpravu k tomuto
bodu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo, rozpravu
uzavírám a navrhuji přijmout následující
usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
paní poslankyně Hany Orgoníkové ve
věci porušení vlastnických práv
manželů Gabrielových, bytem Boršice u
Buchlovic 144, uvedenou v tisku 835 A."
Kdo podpoří tento návrh usnesení,
ať tak učiní v hlasování č. 75.
Ptám se tedy, kdo je pro. Děkuji. Kdo je proti?
Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
je skončeno.
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 107 pro, 1 proti, 2 se zdrželi hlasování.
Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jana Jegly. Pan poslanec Jegla není
ve sněmovně.
Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci pana poslance Jozefa Wagnera ve věci fungování
mechanismu Státní bezpečnosti, tisk 857.
Odpověď byla předložena jako tisk 857
E. Její projednávání bylo na 17. schůzi
Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost
pana poslance. Já se pana poslance ptám, zda považuje
odpověď za uspokojivou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající,
dovolte, abych vás trošku poopravil. Odpověď
byla odložena proto, že byli nepřítomni
oba. K meritu věci samé bych si dovolil něco
málo slov.
Popis skutečností, na které upozorňuji,
jak je interpretuje odpověď premiérova, lze
obecně přijmout, ale nikoli v konkrétním
případě. Pan Moravec odešel ze Státní
bezpečnosti sám, nebyl prověřován,
takže jeho spis nebyl předán občanským
komisím v roce 1990. Pan premiér neodpověděl
konkrétně, kde se spis nalézá dnes,
kdo k němu má přístup a kdo tedy event.
může být zodpovědný za to, že
skutečnosti ve spise uvedené se objevily na veřejnosti.
Časová koincidence mezi aférou Sparta a objevením
se výpisu z personálního spisu pana Moravce
je zjevná. Pokus svádět zveřejnění
na občanské komise bych nazval pouhým slohovým
cvičením, neb odpovědět něco
bylo potřeba.
Ptám se znovu, kde je spis pana Moravce uložen, kdo
si ho vyzvedl a jaké postihy vyvodí kompetentní
ministr, tedy ministr vnitra, ze skutečnosti, že jsou
publikovány tajné materiály, které
má mít v úschově on a má dbát,
aby nemohly být publikovány, neb za tyto věci
je zodpovědná vláda a není to poprvé,
kdy se o tom zde hovoří. Byl jsem nucen interpelovat
pana premiéra a nikoli příslušného
ministra. Ze skutečností, které jsem uvedl
a srovnal s požadavky, které jsem uvedl v interpelaci,
lituji, ale nemohu vyjádřit spokojenost s odpovědí
pana premiéra. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
poslanci Wagnerovi a otevírám rozpravu k tomuto
bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím
a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslance Jozefa Wagnera ve věci fungování
mechanismu Státní bezpečnosti, uvedenou v
tisku 857 A."
Kdo podpoří tento návrh usnesení?
Než budeme hlasovat, všechny vás odhlásím
s prosbou o novou prezentaci. Prosím kolegy a kolegyně
z kuloárů, aby se dostavili k hlasování.
Děkuji.
Budeme hlasovat o právě projednávaném
návrhu usnesení. Jde o 76. hlasování.
Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 45 pro, 39 proti, 10 se zdrželo hlasování,
nehlasovalo 5.
Je tedy třeba hlasovat o usnesení opačném,
které přečtu:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslance Josefa Wagnera ve věci fungování
mechanismu státní bezpečnosti, uvedenou v
tisku 857 E."
Kdo souhlasí s návrhem usnesení - č.
hlasování 77. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování je skončeno. Návrh usnesení
byl přijat poměrem hlasů 52 pro, 38 proti,
8 se zdrželo hlasování, 5 nehlasovalo.
Pan předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jana Jegly ve věci změny
hranic České republiky v katastr. území
Javorník tisk 851. Odpověď byla předložena
jako tisk 851 A. Její projednávání
bylo na 17. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno
pro nepřítomnost pana poslance. Ptám se pana
poslance, zda považuje odpověď za uspokojivou.
Poslanec Jan Jegla: Nepovažuji, považuji ji za
příliš obecnou.