Poslanec Jan Bláha: Vážený pane
předsedající, vážená vládo,
kolegyně a kolegové, předpokládám,
že každý poslanec může při
projednávání kteréhokoli zákona
ve sněmovně přednést k tomuto zákonu
pozměňovací návrhy. Já osobně
budu předkládat jeden jediný, který
se bude týkat otázek chatových a zahrádkářských
osad, jednoho jediného paragrafu - § 22 odst. 4. Před
tím několik úvodních slov.
Jestliže zákon 229/1991, v úplném znění
pod číslem 195/1993, měl během svých
novel řešit a napravovat některé majetkové
křivdy, domnívám se, že zrovna tak by
nemělo docházet k novým. Bohužel od
roku 1991 v řadě případů, obzvláště
v poslední době, dochází k nevyjasněnostem
a ukazuje se, že jsou nejasné formulace v těch
ustanoveních zákona, která se týkají
režimu vydávání pozemků, na nichž
chaty a zahrádky stojí, resp. nemožnosti vydat
pozemek, na němž se nachází zahrádková
či chatová osada, zejména, pokud byla zřízena
dříve, tzn. před 1. 10. 1976.
V poslední době se právě z těchto
důvodů v řadě případů,
jak mi byly v minulých dnech oznamovány, vyostřila
kolize mezi vlastníky pozemků a vlastníky
nemovitostí na nich postavených, zejména
staveb pro individuální rekreaci. Domnívám
se, že by nebylo správné, aby se po uplynutí
lhůty v současném ustanovení §
22 odst. 4 úplného znění tohoto zákona
měly stavby odstraňovat, neboť mnohdy se jedná
o stavby trvalejšího charakteru, podstatně
vyšší hodnoty než vlastní pozemek
pod nimi, kde během doby byly vybudovány septiky,
studně, přívod elektrické energie
a další.
Tato situace, která je nejasná, může
vést ke spekulacím - jak těch oprávněných
restituentů, o jejichž pozemky se jedná, tak
i pokud jde o otázky lhůt a vůbec problémů
či návrhů k soudu v otázkách
prohlášení vůle vlastníka atd.
I co se týče ceny, mohly by se podle mého
soudu obě strany dohodnout na výši či
stanovení ceny podle vyhlášky 393/1991. Pokud
by se nedohodly, měla by být stanovena znalcem dle
této stejné vyhlášky jako cena maximální.
V zájmu uplatnění všech ustanovení
zákona 229, která by měla na mysli ochranu
zahrádkářů před novými
majetkovými křivdami, při nepochybně
žádoucí nápravě, podotýkám,
křivd starých, navrhuji proto změnit znění
bodu 4 § 22, a to takto: "Jestliže se na pozemku
nachází nemovitost s povahou stavby pro individuální
rekreaci, má vlastník stavby právo na koupi
zastavěného pozemku, a to do 5 let ode dne účinnosti
zákona. Pokud vlastník pozemku nepřijme nabídku
na prodej pozemku, může se vlastník stavby
do jednoho roku ode dne, kdy mu učinil písemnou
nabídku na koupi pozemku, domáhat u soudu, aby prohlášení
vůle vlastníka pozemku bylo nahrazeno soudním
rozhodnutím. Právní vztahy spojené
s užíváním ostatních pozemků
v souvislosti s výkonem vlastnických práv
k nemovitosti, stavbě pro individuální rekreaci,
se řídí zvláštním předpisem.
Pozemky lze prodat, pokud se vlastník stavby a vlastník
pozemku nedohodnou jinak, jen za cenu zjištěnou podle
zvláštního předpisu." Co se týká
odkazu k těmto předpisům, navrhuji ve smyslu
nového znění zákona je číslovat
tak, aby byly v kontextu s úplným zněním.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Bláhovi. Zvu k řečništi pana poslance
Vlastimila Tlustého, připraví se pan poslanec
Jiří Drápela.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený
pane předsedo, vážený pane ministře,
dovolím si přednést napřed procedurální
návrh a potom návrhy pozměňovací
k zákonu č. 229/1991 Sb., v úplném
znění zákona č. 95/1993 Sb. Stejně
jako pan dr. Výborný se domnívám,
že o tak rozsáhlém souboru pozměňovacích
návrhů nelze skutečně hlasovat bez
časového prostoru k jejich projednání
jednak mocí výkonnou a jednak našimi poslaneckými
kluby. Mimochodem toto vědomí bylo důvodem
návrhu na zařazení tohoto bodu programu jako
jednoho z prvních projednávaných bodů
této plenární schůze, aby byl vytvořen
maximální prostor na požadované projednání
těchto návrhů, pokud možno do skončení
této plenární schůze. Protože,
jak známo, urychlení restitucí by mělo
být cílem všech politických stran, nejenom
stran koaličních. Jak jistě známo
současný stav vypořádávání
restitučních nároků, z nichž
mnohé váznou na zdlouhavém a často
protichůdném rozhodování soudů,
je v zájmu nás všech.
Navrhuji proto, aby projednávání tohoto bodu
bylo po skončené rozpravě a přednesení
všech pozměňovacích návrhů
přerušeno, aby vznikl časový prostor
k takovému posouzení a abychom, pokud to příslušná
stanoviska umožní, pokračovali poslední
den konání této plenární schůze,
což bude pravděpodobně čtvrtek večer
anebo pátek.
Nyní k pozměňovacím návrhům.
Napřed dva drobné pozměňovací
návrhy, které se týkají § 15
a § 28b). V § 15 odst. 9 doporučuji nahradit
slova "je-li vlastníkem trvalých porostů"
slovy "byl-li vlastníkem trvalých porostů
přede dnem 24. června 1991" a dále pokračovat
původním textem. Jedná se o pozměňovací
návrh, který by měl odstranit rozpory při
výkladu současného přítomného
času formulace § 15 odst. 9 a vyjasněním
časového prostoru, pro který byl míněn.
Druhý pozměňovací návrh se
týká § 28b). Navrhuji, aby v tomto §,
ve druhém odstavci, se za slova "zákona č.
46/1948 Sb." vložila slova "nebo § 15 zákona
č. 142/1947 Sb.". Tyto dva zákony figurují
v celém zákonu o půdě jako dva symetrické
a analogické zákony, podle kterých se zabíralo,
a pouze v tomto ustanovení, na rozdíl od všech
ostatních, je uveden jenom jeden z nich. Je logické,
aby tam byly, stejně jako ve zbytku celého zákona,
uvedeny oba dva společně.
Nyní bych si dovolil předložit rozsáhlou
úpravu, skupinu pozměňovacích návrhů,
kterých je celkem sedm a které reagují na
současnou fázi, do které se dostalo vyřizování
restitučních nároků a transformace
zemědělských družstev.
14. ledna letošního roku na tiskové konferenci
ministr zemědělství uvedl dle mého
názoru dokonalou důvodovou zprávu a analýzu
tohoto procesu, dokonce přítomným novinářům
rozdal návrh textu, který by měl formou právě
novely zákona o půdě, problém pokračující
transformace zemědělských družstev,
ve které stručně řečeno okruh
vybraných podílníků stávajících
společností se snaží zbavit závazků
vůči zbylým podílníkům
těchto společností a zejména vůči
ostatním věřitelům, přičemž
si všimněte, že terminologie, kterou užívám,
nepoužívá ani tak pojmy ze zákonů
restitučních; jde v podstatě o snahy obcházení
zákona o konkurzu a vyrovnání, kdy podílníci
svým zvýhodněným vypořádáním,
které předchází vypořádání
ostatních osob, vypořádáním
lepšího majetku, se snaží unikat z těchto
společností a snaží se unikat ze závazků
těchto společností.
Nyní konkrétní pozměňovací
návrhy, které by se měly pokusit tento problém
řešit.
První. V § 33a) odst. 2, za slovo "povinna"
vložit slova "do 30 dnů ode dne účinnosti
tohoto zákona".
Druhý pozměňovací návrh, taktéž
k § 33a). V odst. 2 za slovem "výši"
vypustit slova "dvacet procent" a nahradit je číslovkou
"deset procent".
Třetí pozměňovací návrh
k § 33a). V odst. 2 na konci dosavadního textu za
slovem "tomuto" vypustit slovo "seznamu" a
vložit slova "soupisu do 15 dnů ode dne, kdy
o to věřitel dlužníka písemně
požádá".
Pozměňovací návrh č. 4. Opět
se týká § 33a). Navrhuje, aby za dosavadní
odst. 3 byly vloženy nové odst. 4, 5 a 6, které
znějí:
"Odst. 4: Pohledávky účastníků
právnické osoby, která je dlužníkem
podle odst. 2 (dále jen "účastníci
dlužníka"), nejsou pohledávkami podle
odst. 1.
Odst. 5: Za neplatné podle § 39 občanského
zákoníku se považují právní
úkony, kterým byl nebo bude převeden majetek
z vlastnictví dlužníka při vypořádávání
pohledávek podle odst. 4, pokud takovým převodem
došlo k neoprávněnému zvýhodnění
účastníků dlužníka oproti
věřitelům podle odst. 2.
Odst. 6: Za neoprávněně zvýhodňující
se zejména považují právní úkony:
a) v jejichž důsledku došlo nebo dojde k převodům
majetku při vypořádávání
pohledávek odst. 4 před vypořádáním
pohledávek podle odst. 1, pokud k takovým právním
úkonům došlo nebo dojde do vykonání
dražby podle § 33c); b) jestliže při převodu
majetku za účelem vypořádávání
pohledávek podle odst. 4 byl majetek oceněn způsobem
pro nabyvatele výhodnějším, než
při vypořádávání pohledávek
podle odst. 1, není-li rozdílné ocenění
majetku výslovně stanoveno právními
předpisy."
Pátý pozměňovací návrh.
§ 33b) včetně nadpisu zní: Nadpis tohoto
paragrafu zní "Výbor oprávněných
osob".
"Odst. 1: Nedošlo-li k vypořádání
pohledávek podle § 33a) odst. 1 dlužníkem
ve lhůtách stanovených tímto zákonem
nebo zvláštním předpisem (odkaz 1),
může se ustavit výbor oprávněných
osob (dále jen "výbor"). Členy
výboru mohou být věřitelé,
jejichž pohledávky podle § 33a) odst. 1 nebyly
ke dni účinnosti tohoto zákona vypořádány,
ačkoliv lhůta, stanovená pro vypořádání
těchto pohledávek, ke dni účinnosti
tohoto zákona již uplynula.
(2) Ode dne ustavení výboru do dne ukončení
činnosti výboru (dále jen "po dobu činnosti
výboru") může dlužník: a)
nakládat se svým majetkem nad rámec obvyklého
hospodaření pouze po předchozím písemném
souhlasu výboru, b) vstoupit do likvidace podle obchodního
zákoníku (odkaz 2) pouze po předchozím
písemném souhlasu výboru, nebo na základě
rozhodnutí soudu, nároky oprávněných
osob podle zvláštních předpisů
(odkaz 3) se v takovém případě stávají
přednostními pohledávkami."
6) § 33c) - za dosavadní odstavec 2 vložit nové
odstavce 3, 4, 5, 6, 7, které zní: "(3) Věřitel
musí k žádosti přiložit seznam
věcí nebo souborů věcí ve vlastnictví
dlužníka, jejichž vydáním navrhuje
vypořádat svou pohledávku dlužníkem.
Věřitel musí tento seznam předat výboru
a dlužníkovi.
(4) Zmaří-li dlužník konání
dražby nesplněním povinností, které
mu ukládá tento zákon nebo prováděcí
předpis (odkaz 4), musí vypořádat
pohledávku věřitele vydáním
věci nebo souboru věcí, uvedených
v seznamu podle odst. 3. Je-li takových věřitelů
více, je oprávněným ten z nich, jehož
seznam podle odst. 3 byl výboru doručen nejdříve.
(5) Dražby se mohou zúčastnit i účastníci
dlužníka s pohledávkami podle § 33a) odst.
4. Pro vypořádání těchto pohledávek
v případě zmaření dražby
dlužníkem však neplatí odst. 4.
(6) Je-li při dražbě podle prováděcího
předpisu (odkaz 4) vydražitelem dlužník,
dochází příklepem licitátora
k potvrzení vlastnictví vydražené věci
nebo souboru věcí dlužníkem, splní-li
podmínky, které pro vydražitele stanoví
prováděcí předpis (odkaz 4).
(7) Je-li při dražbě podle prováděcího
předpisu (odkaz 4) vydražitelem jiný vlastník
dražby než dlužník, dochází
příklepem licitátora k přechodu vlastnictví
vydražené věci nebo souboru věcí
na tohoto účastníka dražby, splní-li
podmínky, které pro vydražitele stanoví
prováděcí předpis (odkaz 4)."
7) Doplnit nový § 33d) tohoto znění:
"Ministerstvo zemědělství České
republiky je příslušné (odkaz 5):
a) k rozhodnutí, zda výše náhrady podle
§ 20 se stanoví podle nařízení
vlády č. 20/1992 Sb.,
b) rozhodnout o převodu vlastnictví k nemovitostem
ve vlastnictví povinné osoby z titulu poskytnutí
náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb., ve
znění pozdějších předpisů,
nebo z titulu vydání podílu podle §
13 zákona č. 42/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, bez tohoto
rozhodnutí je takovýto převod neplatný,
c) na návrh oprávněné osoby podávat
žaloby na zrušení smluv o převodu nemovitostí
uzavřených povinnou osobou, pokud takovýmto
převodem došlo k neoprávněnému
zvýhodnění jednoho věřitele
na úkor jiného věřitele,
d) k podání návrhu na likvidaci zemědělského
družstva (odkaz 6),
e) k určení toho, zda občan České
republiky je oprávněnou osobou ve smyslu §
14 písm. e) zákona č. 42/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů,
f) k určení nástupnictví povinné
osoby."
Odkazy na jiné právní předpisy
1. § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.
2. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
3. zákon č. 403/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, zákon
č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., ve
znění pozdějších předpisů
4. nařízení vlády ČR č.
239/1993 Sb.
5. § 24 zákona č. 2/19969 Sb., ve znění
pozdějších předpisů
6. § 257 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
Děkuji vám za trpělivost a doufám,
že všechny tyto návrhy přes svou rozsáhlost
budou kvalifikovaně posouzeny a že o nich co nejdříve
budeme moci hlasovat.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jiří Drápela a připraví se
pan poslanec Robert Dostál.
Poslanec Jiří Drápela: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, v úvodu
mé připomínky k návrhu poslanců
Macha a Bečváře na novelu zákona č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému
majetku, mi dovolte sdělit, že k projednávané
problematice mám blízký vztah, neboť
jsem po řadu let pracoval v Ústavu hospodářské
úpravy lesů jako samostatný odborný
zařizovatel.
Podávaná novela je výše uvedenými
předkladateli zdůvodňována potřebou
legislativního upřesnění, odstranění
možnosti různých výkladů současně
při nulovém nebo zanedbatelném dopadu na
státní rozpočet. Skutečností
je, že tato novela skrytým způsobem zásadně
mění metodiku výpočtu náhrad
i základní princip restitucí, a to tím,
že manipulací s pojmem "pozemek a jeho část"
dociluje náhrady nikoli hodnoty majetku, ale zisku z majetku.
Je pravdou, že minulá novela tohoto skrytého
cíle nedosáhla jen díky důsledné
formulaci. V případě odstranění
nepřesností, což má učinit současná
novela, by byla z hlediska základních restitučních
principů stejně nepřijatelná.
Z těchto důvodů zaujala k novele odmítavé
stanovisko i vláda České republiky usnesením
č. 108 z 2. března 1994, a to proto, že návrh:
1. Zavádí pro vládu nepřijatelný
institut náhrady za zisk, který ušel vlastníkovi
v době, kdy nemohl les užívat, ačkoliv
přijatý obecný restituční princip
k tomu stanoví za účelem restituce zmírnění
škod na majetku způsobených v období
komunistického režimu.
2. Uplatňuje výhodnější způsob
stanovení výše náhrady pro vlastníka
lesů o výměře do padesáti ha,
a tím zavádí nerovné postavení
vlastníků.
3. Nedodržuje zásadu, že restituce se má
týkat lesního majetku jako celku. Místo toho
konstruuje náhradu jen podle těch částí
pozemku, na nichž hodnota lesního pozemku klesla a
záměrně nepočítá s těmi
částmi, na nichž hodnota porostů vzrostla.
4. Vede k nežádoucímu zatížení
státního rozpočtu, protože náklady
na geodetické zaměření porostního
detailu v rámci jednotlivých parcel, které
je podmínkou znaleckého stanovení výše
náhrady, stejně jako náklady na samotné
znalecké posudky, hradí dle zákona o půdě
stát.
Na podporu vládní argumentace je třeba ve
vztahu ke státnímu rozpočtu uvést
následující. Novela evidentně zatíží
státní rozpočet:
a) Náklady ve výši nejméně 1,3
miliardy Kč na vytyčení části
pozemků, průniku parcel a částí
apod. Jedná se nejméně o 800 tisíc
parcel, přičemž 100 metrů vytyčení
dnes stojí 2000 Kč.
b) Náklady ve výši nejméně 1
miliardy Kč na vypracování nových
znaleckých posudků.
c) Zatíží povinnou osobu nárůstem
náhrad o 2 miliardy Kč, čímž
dojde k omezení tvorby zisku na úkor daňového
příjmu státního rozpočtu a
k výraznému omezení možností
investic do neziskových ekologických a společenských
funkcí lesa.
Zde je třeba uvést i fakt, že posuzování
náhrad z pohledu části pozemků a parcel
je vzhledem k různým změnám parcel
i porostů v době odnětí a vydání
tak komplikované, že je ve větším
měřítku technicky neproveditelné.
K doplňkům návrhů poslance Černého
a Tlustého je třeba dodat, že jejich návrhy
navíc obnovují záměr minulé
novely převést lesy ve vlastnictví státu
pod správu Pozemkového fondu, aby státní
lesní fond mohl být použit ke krytí
neuspokojených restitučních náhrad
zemědělského sektoru. Tím vyvolané
drobení držby lesů bude mít za následek:
a) výrazný nárůst požadavků
na státní dotace pro soukromé vlastníky
lesa, pro které současný dotační
titul "podpora vybraných lesnických činností
uživatelem lesa do 250 ha" počítá
v roce 1994 s částkou 150 milionů Kč
při celkové výměře těchto
lesů 250 tisíc ha.
b) Vytvoření prostoru pro spekulace s přidělovaným
majetkem. Nelze určit pravidlo, podle kterého by
restituent dostal mlazinu nebo nový mýtní
porost. Ceny ke dni účinnosti zákona jsou
téměř stejné a dnešní
ceny až desetinásobně rozdílné.
c) Otvírá možnost pronájmu lesní
půdy ze strany pozemkového fondu kterékoliv
fyzické i právnické osobě, což
může při vhodně stanoveném nájmu
suplovat prolomení restituční hranice a zapříčinit
velmi smutné obcházení platných restitučních
zákonů. Z národohospodářského
hlediska je třeba považovat za nežádoucí
i to, že pozemkový fond by prostřednictvím
nájemného uplatňovaného vůči
Lesům České republiky a ostatním subjektům
mohl prakticky odčerpat jejich zisk na úkor daňového
příjmu státního rozpočtu.
Vzhledem k tomu, že mimo uvedené skutečnosti
má tato novela i další negativní dopady,
a to zejména vyvolává právní
nejistotu oprávněných i povinných
osob - je totiž šestou v pořadí - způsobí
rozdílné posuzování rozdílných
náhrad v závislosti na čase, zpochybní
a znevýhodní dosud vyřízené
případy, dále znehodnotí vypracované
a státem hrazené znalecké posudky a vnáší
do zákona destabilizační prvky, které
nejsou v souladu s vládou zdůrazněným
restitučním principem.
Z toho důvodu doporučuji novelu jako celek odmítnout
a kolegy Macha, Bečváře, Černého,
Tlustého a další vyzývám, ať
podají nový návrh tohoto zákona, který
by v zákonné lhůtě mohla projednat
vláda. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Robert Dostál. Připraví se pan poslanec Jaroslav
Palas.
Poslanec Robert Dostál: Vážený
pane předsedo, vážení páni ministři,
vážené dámy a pánové,
dovolte mi několik poznámek k navržené
novele. Nemohu se ubránit dojmu, že se stále
se opakujícími snahami o novelu zákona 229/91
není něco v pořádku. Dovolte, abych
ve stručnosti připomněl jen nejvýznamnější
z novel a změn a dokumentoval, že při restitucích
a náhradách zemědělského a
lesního majetku dochází k neustálému
rozšiřování jak okruhu osob oprávněných,
tak výše poskytovaných náhrad.
Již zákonem FS 93/92 Sb., který měnil
a doplňoval zákon 229/91 Sb., došlo ke zrušení
horní hranice výměry půdy, která
mohla být restituentovi vrácena. Současně
zmocnil ČNR upravit zákonem restituce československých
občanů, kterým byl majetek zkonfiskován
na základě dekretu prezidenta Beneše. V zákoně
ČNR č. 243/92 Sb. pak došlo k prolomení
restituční hranice 25. února 1948. Pomineme-li
sankční zákon 39/92 Sb., pak zákon
183/93 Sb. přinesl další významné
změny. Vedle snahy o využití lesních
porostů pro restituční náhrady za
zemědělský majetek, jeho převedení
na pozemkový fond pak změnou znění
zákona č. 3, § 14. Povinná osoba je
povinna uhradit rozdíl v ceně i z titulu zestárnutí
stavby, takže předmětem náhrad se stává
již prostá amortizace. Mohu vydokumentovat v okrese
Vsetín restituční příklad,
kdy povinná osoba provedla během let 1988 - 1991
nákladnou opravu majetku převyšující
částku 500 000 Kč. Oprava jako taková
se nemůže projevit zvýšením ceny
objektu o 500 000 Kč podle znaleckého posudku a
osoba povinná je tak ještě nucena uhradit restituentovi
ještě dalších 220 000 Kč z titulu
prosté amortizace objektu, samozřejmě při
vyčíslení ceny navráceného
majetku 75 000 Kč.
Odmítám tvrzení, že navrhovaná
novela nezatíží státní rozpočet.
Máme zjištěno, že jen na okrese Vsetín
u jediné povinné osoby bylo uplatněno k 31.
3. t.r. přes 950 žádostí o náhrady
za trvalé lesní porosty. 20% z nich je doloženo
znaleckými posudky a podstatná část
náhrad je již vypořádána. Promítnu-li
si takto tato čísla na území celé
republiky, vychází, že jen za nové znalecké
posudky, které jsou hrazeny státem, bude vynaloženo
řádově desítky milionů Kč.
(Hluk v sále.)
Předseda PSP Milan Uhde: Okamžik, pane poslanče.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, velmi prosím, ztište se. Je to dnes
skutečně neobvykle hlučná schůze.
Já chápu, že bod se táhne, že měla
být přestávka. Jsou před námi
ještě čtyři krátké příspěvky.
Rád bych, aby rozprava skončila, aby bod dospěl
k hlasování o procedurálních návrzích.
Prosím v zájmu kolegy Dostála a nás
všech, sledujte, nebo se aspoň ztište, abychom
mohli pokračovat.
Poslanec Robert Dostál: Pane předsedo, jen
bych doplnil vašich několik slov. Pokud tady vystoupím,
snažím se vždy ve svém stručném
projevu být motivující. Snažím
se vás přivést k zamyšlení. Toť
vše. Tímto mým příspěvkem
nemyslím nic jiného.
Odmítám tedy tvrzení, že navrhovaná
novela nezatíží státní rozpočet.
Dalších několik set milionů tak bude
třeba vynaložit na nezbytné katastrální
měření nově definovaných pozemků,
nemluvě o dopadu na společenské klima, když
uprostřed probíhajícího procesu náhrad
se změní pravidla hry. Nemohu jinak než další
novelu zákona 229/91 chápat jako pokračování
procesu neustálého zvýhodňování
restitucí zemědělského a lesního
majetku na úkor restituentů odškodněných
na úkor jiných restitučních zákonů,
zejména podle zák. 403/90 Sb., o zmírnění
následků majetkových křivd, a zákona
87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Má-li mít navrhovaná novela zákona
etické právo na přijetí, pak musíme
současně přistoupit i ke změnám
§ 10 a 14 zák. 403/90 Sb., eventuálně
§ 7 a 13 zák. 87/90 Sb., které jsou ve srovnání
s již platným zákonem 195/93 Sb. diskriminující.
Z těchto důvodů odmítám navrženou
novelu a plně se stavím za usnesení vlády
ČR č. 108 ze dne 2. 2. 1994, která vyslovila
s návrhem novely zásadní nesouhlas.
Dovolte mi ještě několik připomínek
ke zde zaznělým pozměňovacím
návrhům. Mám za to, že některé
z nich byly závažné a pro mě znepokojující,
zvláště potom k § 1, odst. 1, písm.
e) v rozsahu stanoveném tímto zákonem, s
úpravou znění § 22, které alespoň
pro mne mají dalekosáhlé důsledky.
Velmi totiž pochybuji, že při souhlasu Poslanecké
sněmovny s vypuštěním § 17, ost.
1, písm. e) ze zákona 229/91 Sb. jako pozměňovacího
návrhu při projednávání zákona
183/93 Sb., byly všem poslancům precizně známy
důsledky záměru, kterým bylo převedení
správy lesního půdního fondu ve vlastnictví
státu na pozemkový fond ČR. Dostaly se mi
do rukou dokumenty, které rozeslalo Ministerstvo zemědělství
a pozemkový fond na regionální pracoviště
s upozorněním na zákaz přijímání
výpovědi z nájmu zemědělské
půdy, neboť, cituji: k výkonu hospodářské
správy není pozemkový fond finančně,
technicky ani personálně vybaven. Na druhé
straně však je pozemkový fond ochoten vzít
si na svá bedra 1,6 mil. ha lesa, a to přesto, že
jsou k výkonu hospodářské správy
tohoto majetku zřízeny organizace, které
mají hospodaření se státními
lesy jako hlavní předmět své činnosti.
K čemu je třeba prostředníka, kterým
má být pozemkový fond, když náměstek
ministra zemědělství ing. Rybníček
nás opakovaně ujistil, že největší
z organizací, které vykonávají správu
státních lesů, jsou Lesy České
republiky a ty jsou schopny bez problémů se s restitučními
náhradami vyrovnat.
Obávám se, že jediným důvodem
k tomuto kroku je snaha použít lesního bohatství
pro vypořádání restitučních
náhrad za zemědělský majetek bez ohledu
na důsledky pro lesní hospodářství.
Srovnání cen, v jakých by měly být
restituční náhrady vyrovnávány
lesními porosty, svědčí o tom, že
by došlo k bezkoncepčnímu zprivatizování
podstatné části lesů ve vlastnictví
státu. Většině poslanců zřejmě
uniklo, jaký obrovský majetek by měl Pozemkový
fond převzít. Kvalifikovaný odhad ceny lesů,
které měly být na Pozemkový fond převedeny,
oceněné podle cenových předpisů
vzniklých v době totality, kdy lesní porosty
byly pro nemožnost hospodařit s nimi téměř
bezcenné, ale současně i cenových
předpisů platných pro restituční
náhrady, činí 80 miliard Kč. Skutečná
tržní cena těchto lesů stanovená
podle vyhl. č. 393/1 991 Sb. však činí
cca 350 milionů Kč. V případě
provádění restitučních náhrad
lesem by tedy restituent dostával do vlastnictví
majetek ve skutečné hodnotě 4 - 5krát
větší, než je zákonem stanovená
výše náhrady. Je namístě připomenout,
že ve vyšších věkových stupních
lesa činí tento rozdíl až 15násobné
ceny.
O závažných ekologických důsledcích
lesa, o drobení lesa mezi tisíce dalších
drobných vlastníků vědí jistě
všichni ti, kteří o tom vědět
chtějí. Politování nad tím,
že k tomuto stavu již došlo při restituci
lesního majetku, vyslovil v rozhovoru pro Lidové
noviny dne 19. 4. i náš poslanec zde přítomný
dr. Hofhanzel. Jakým způsobem měl v úmyslu
Pozemkový fond hospodařit s lesy ve vlastnictví
státu v loňském roce, svědčí
pasáž z lesnického odborného časopisu
"Lesnická práce" č. 3 z roku 1993,
ze kterého cituji: "A tak dnes znovu stojíme
před požadavkem na legislativní dotažení
původního záměru, aby nad lesy ve
vlastnictví státu vykonával správu
Pozemkový fond České republiky."
Obracím se na vás nejen jako poslanec, ale i jako
lékař, který dlouhá léta žije
v kraji proslulém lesním bohatství a ví,
co les znamená pro zdraví národa. Nepřistupme
na hazard s tímto nezastupitelným prvkem životního
prostředí a ponechme jak správu, tak hospodaření
se státními lesy v rukou odborníků
a odmítněme pokus o stabilizaci postavení
Pozemkového fondu jako subjektu s časově
omezenou kompetencí. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jaroslav Palas, připraví se pan poslanec Jaroslav
Sýkora.
Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedo, dámy
a pánové, dovolte mi, abych přednesl stanovisko
poslanců klubu Levého bloku k novele zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku.
Klub poslanců Levého bloku bedlivě posoudil
navrhovanou novelu zákona a s přihlédnutím
ke stanovisku vlády dospěl k těmto závěrům.
Tato novela mění základní filozofii
restitucí, tj. zmírnit některé majetkové
křivdy. Opouští další základní
filozofii restitucí, tj. navrácení majetku
stejné hodnoty. Poskytuje byť skrytou formou náhradu
výnosů a výrazně znevýhodňuje
osoby oprávněné podle jiných zákonů.
Navrhovaná novela nekvantifikuje finanční
dopady na státní rozpočet, přestože
znamená zásadní změnu výpočtu
náhrad, které zvýší pohledávky
oprávněných osob vůči státu
až o 4,5 miliardy korun. Vzhledem k uvedeným skutečnostem
klub poslanců Levého bloku navrhovanou novelu nepodpoří.
A nyní mi dovolte několik slov k doplňkům
poslance Černého a Tlustého. Podle mého
názoru by bylo maximálně korektní,
aby své pozměňovací návrhy
stáhli a uplatnili je prostřednictvím obvyklých
postupů. Bylo by to korektní vůči
této sněmovně a bylo by to korektní
i vůči vládě. Jinak riskují
to, že se sami dostanou do role a do pozice pokoutních
vykladačů a tvůrců zákona a
riskují to, že do této role dostanou i tuto
sněmovnu. Děkuji za pozornost.