Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu Tošovskému. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj rozpočtového výboru, jeho předseda, kolega Ježek.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedající, vážený pane guvernére, vážená sněmovno, rozpočtový výbor se zabýval zprávou České národní banky o měnovém vývoji za 1. pololetí letošního roku. Vyslechl podrobný výklad pana vrchního ředitele Pospíšila, zpravodajskou zprávu a navrhuje Poslanecké sněmovně, aby vzala na vědomí zprávu České národní banky o měnovém vývoji za 1. pololetí, podle sněmovního tisku 496.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan kolega Recman. Prosím, aby se ujal slova. Další přihlášky nemám.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, pane guvernére, vážené kolegyně a kolegové, předložením zprávy ČNB o měnovém vývoji za 1. pololetí 1993 splnila ČNB svou povinnost vůči Poslanecké sněmovně (na základě zákona č. 6/1993 o ČNB). Tento zákon, na základě § 3 ukládá povinnost podávat Parlamentu nejméně dvakrát ročně zprávu o měnovém vývoji.

Jsem si vědom toho, že hodnocený vývoj za 1. pololetí je již dvou a půlměsíční historií. Přesto se chci ve svém vystoupení dotknout vybraných oblastí v činnosti ČNB i komerčních bankovních institucí. Chci tím podtrhnout závažnost a důležitost ČNB jako ústřední banky České republiky jako finanční instituce i jako správního úřadu dle výše zmíněného zákona.

Souhlasím s hodnocením ČNB i s hodnocením, které přednesl ministr financí, že měnový a hospodářský vývoj v 1. pololetí byl ovlivněn mimořádnými změnami spojenými zejména s rozpadem federace a vznikem dvou samostatných států, České a Slovenské republiky, vytvořením, a po dvou měsících fungování i ukončením nové měnové unie mezi Českou a Slovenskou republikou, zavedením nového daňového systému a dalšími vnitřními i vnějšími vlivy.

Ve zprávě o měnovém vývoji, podobně jako ve zprávě vlády o plnění státního rozpočtu za 1. pololetí, která zde byla rovněž projednána, je situace v ekonomice našeho státu hodnocena veskrze optimisticky, bez závažných problémů a nedostatků, pokud neberu jako problém ministrem financí zmíněný vývoj průměrných mezd a vývoj produktivity práce.

V předloženém materiálu je zejména kladně hodnocena měnová politika ČNB ve vztahu k udržení vnitřní kupní síly měny a stability devizového kurzu v nestandardních podmínkách transformace ekonomiky k tržnímu hospodářství. Tento přístup realizovala banka ve dvou etapách.

V prvních měsících letošního roku byl koncipován jako opatrný, mírně restriktivní. Můj první dotaz, který bych směřoval na guvernéra ČNB pana Tošovského, směřuje právě k této problematice. Jestliže tato restriktivní politika byla veskrze úspěšná, nebude uvolnění dotací ve zbývající části roku pro expanzi v podnikatelské činnosti předčasné? Dle mého názoru se nestandardní podmínky v naší ekonomice podstatně nezmění, jak vyplývá z očekávaného vývoje ekonomiky i vztahů mezi Českou a Slovenskou republikou do konce letošního roku.

Chtěl bych se přiznat, že mi není jasná státní strukturální politika vlády, která by, mimo jiné, měla bankovní sektor orientovat směrem, kam alokovat nebo usměrňovat volné finanční zdroje. Centrální banka samostatně v souladu se schváleným zákonem o bankách přispívá k řešení makroekonomických problémů a udržení stability měny.

Jak jsem již podotkl, schází mi ucelená vládní a provázaná koncepce jednotlivých odvětví, oborů národního hospodářství. Chci to dokumentovat alespoň na dvou příkladech.

Prvním příkladem je osud Tatry Kopřivnice. Podniku, který v minulosti vyráběl ročně 15 tisíc nákladních automobilů, ve světě dobře technicky hodnocených a obchodně úspěšných. Po provedené kupónové privatizaci byla na samém okraji bankrotu, bez perspektiv, téměř odsouzena k zániku. Po nástupu amerických manažerů, prodeji asi 15% akcií těmto odborníkům, se výroba původní produkce, tzn. nákladních automobilů opět rozbíhá, znovu má jakousi perspektivu a začíná se prosazovat i na zahraničních trzích.

Obdobným způsobem je na tom historie Škody Plzeň. Po provedené transformaci nemohla vyrábět a prodávat zejména svou zbrojní produkci. Po prodeji části svého majetku, asi za dvě miliardy korun panu řediteli Soudkovi, opět vyrábí původní sortiment, navazuje kontakty a zahraniční spolupráci s firmami a umisťuje svou produkci, včetně zbrojní výroby, do zahraničí.

Stát v těchto konkrétních dvou případech se samozřejmě vzdal řešení určitých problémů, ale zároveň i nosných podniků české ekonomiky, které měly a mají dominantní postavení ve svém oboru, ale i v příslušném regionu, potažmo v celé České republice. Přesto, že nezměnily zásadním způsobem sortiment produkce v tomto krátkém časovém období, jsou po předání do rukou soukromníků opět perspektivní. Nejen tyto dva příklady mě znovu přiměly se zamyslet nad státní strukturální politikou vlády, záměry vlády v oblasti strojírenství, energetiky, zemědělství, dopravy, hutí a dolů, exportní politikou apod.

Od původního kategorického odmítání vypracovat tuto státní politiku pro příslušná odvětví se v posledních týdnech přístup vlády, nebo aspoň některých ministrů mění pod vlivem ekonomické reality. Jako poslední příklad bych to doložil otázkou zpracování rozvoje zemědělství. Nejde mi v současné době ani o pohled bývalé SPK, ale o praktické řešení určitých dílčích segmentů oborů nebo odvětví ekonomiky tak, jak jsou řešeny vládami v zemích Evropského společenství či ve Spojených státech, Japonsku nebo Číně.

ČNB hodnotí vývoj ekonomiky v 1. pololetí svýma očima. Má vlastní pohled na ekonomický a měnový vývoj. Chtěl bych se proto zeptat pana ministra financí i pana guvernéra ČNB, v jakém kontextu vidí naši roli v Evropě a chceme-li dosáhnout určitého postavení srovnatelného s vyspělými zeměmi Evropského společenství, jakými prostředky by stát popř. bankovní sektor měl vstoupit do tohoto procesu?

Třetí oblastí, které bych se chtěl dotknout, je oblast úrokových sazeb na peněžním trhu. Úroková sazba, její stanovená výše by měla odrážet reálnou situaci na trhu. ČNB, která je vybavena potřebnými kvalifikovanými odborníky, vydává signály k úpravě diskontní sazby vzhledem k měnící se situaci na trhu, jak ve svém vystoupení před poslanci rozpočtového výboru podtrhl i vrchní ředitel ČNB pan Pospíšil. Komerční a obchodní banky by tento signál měly vzít nejen na vědomí, ale příslušným způsobem upravit i výši úrokové sazby pro klienty v reálném čase. Z tohoto pohledu dle mého názoru tento mechanismus selhává.

Dojde-li ke zvýšení diskontní sazby, obchodní banky reagují bezprostředně, ale sníží-li se diskont směrem dolů, následuje velmi pomalá reagence. V tomto momentu finanční trh reaguje neadekvátně s podstatným zpožděním.

Chtěl bych se tedy obrátit s dotazem na pana guvernéra, zda má ČNB možnost ovlivnit tento stav přímými či nepřímými mechanismy tak, aby zpoždění těchto finančních institucí co nejvíce eliminovalo, a jak tyto mechanismy banka využívá?

Můj další dotaz směřuje k trvalému růstu devizových rezerv ČNB, které k 30. 6. 1993 dosáhly výše 2 miliardy 256 milionů amerických dolarů.

Stav devizových rezerv by měl optimálně postačovat k pokrytí 2,2 až 2,5 měsíčního dovozu v konvertibilních měnách. Podle mých informací devizové rezervy dnes dosahují hodnoty 3 mld. amerických dolarů a neustále rostou. Je samozřejmě jasné, že každé zvýšení devizových rezerv stojí Českou národní banku i stát zvýšené náklady. Chtěl bych se proto dotázat, jestli je účelné další zvyšování devizových rezerv nad stanovenou hranici vzhledem k předpokládanému vývoji naší ekonomiky pro 2. pololetí letošního roku?

Významnou činností bank jsou i komplexní služby pro klienty, zejména pro podnikatelskou sféru. Zde mám na mysli konkrétně oblast poskytování úvěrů. Je to dáno zejména značným nedostatkem finančního kapitálu na našem finančním trhu i u českých podnikatelských subjektů. Proto je pochopitelná neuspokojená poptávka po relativně levných a dlouhodobých úvěrech. Rád bych znal názor České národní banky, jestli je možno tuto nepříznivou situaci bankovními operacemi v dohledné době změnit ve prospěch názorů a požadavků podnikatelů.

Rád bych od pana guvernéra dostal odpověď na informaci, kterou jsem zachytil, zda je pravda, že ČNB při poskytování refinančních úvěrů obchodním bankám váže určitý podíl na státní dluhopisy.

Rovněž by mě zajímalo, jaká jsou zjištění, popř. sankce České národní banky při uplatňování bankovního dohledu ČNB nad prováděním bankovních činností. Zde mám na mysli § 2, zákona č. 6 o bankách z roku 1993.

Vláda rovněž vyjádřila "přání" , aby v české ekonomice co nejdříve nastoupily bankroty podniků a podnikatelských subjektů dle zákona o konkurzu a vyrovnání. Je mi známo, že roste nejen druhotná, ale i prvotní zadluženost řady podniků a dosahuje desítek miliard korun. Můj dotaz směřuje k tomu, zda jsou banky dostatečně připraveny na tuto očekávanou vlnu bankrotů?

Poslední dotaz směřuje ke změně struktury měnového koše. Pan guvernér se o něm ve svém úvodním slově zmínil. Je mi známo, že provedenou změnou byl snížen pětisložkový měnový koš na dvousložkový. Chtěl bych znát, které důvody vedly Českou národní banku k tomuto kroku a jaké bude mít toto rozhodnutí vliv na stabilitu měnového kurzu, obchodní bilance, či výši našich devizových rezerv?

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Ještě někdo se hlásí do rozpravy? Prosím pan kolega Štrait.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, chtěl bych využít přítomnosti pana guvernéra a znát jeho názor na výměnu peněz v České republice. Zvláště jde o výměnu mincí, které byly přijaty českou veřejností více či méně, spíše více, rozpačitě.

Především jde o dva důvody. Otázka použití mincovního kovu - je to tedy bohužel železo a to je na tomto území použito podruhé po 70 letech. Poslední válečné ročníky Rakousko-Uherska byly železné. Kvalita mincí se pronikavě mění, protože vrstva ušlechtilého kovu je skutečně jen v mikronech.

Druhá věc je podle mne závažnější z hlediska našich občanů, to je poměrně špatná rozlišitelnost zvlášť malých a středních nominálů, které se liší jen jeden a půl milimetru ve velikostní řadě. Říká se, že jde o mince zvané - pokud toho ten prodejce využívá - past na důchodce. Vím, že příprava nových českých mincí byla prováděna ve spěchu, to dokážu celkem pochopit, protože to určitá rychlost byla a díky zahraničním mincovnám jsme se s tím vyrovnali. Ale jestli se předpokládá zvlášť v té druhé věci, jak jsem říkal, to znamená v otázce rozlišitelnosti, nějaká náprava, zvlášť když si budeme budoucí mince dělat v Jablonci sami. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Ještě někdo se hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Je tomu tak, prosím, pan kolega Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Na rozdíl od mých předřečníků, kteří se vyznačují erudicí v této oblasti, já se jí nevyznačuji a také si to mohu dovolit. Chtěl bych mít jen jediný dotaz. Pan ministr Kočárník se vyjádřil v tom duchu, že vláda neuvažuje o devalvaci a uvedl logické argumenty proč. Pan guvernér se dotkl slova devalvace a nevyjádřil se k této otázce. Mě by zajímal jeho pohled bankéře na tuto problematiku.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Ještě někdo se hlásí do rozpravy? Není-li tomu tak, rozpravu končím a táži se, zda se chce na závěr vyjádřit pan guvernér. Prosím, aby se ujal slova.

Guvernér České národní banky Josef Tošovský: Vyjádřil bych se přesně k dotazům, jak byly podány jednotlivými pány poslanci. Pokud jde o dotaz na restriktivní měnovou politiku v prvních měsících letošního roku a event. její uvolnění a současné uvolnění dotací ze státního rozpočtu ve druhém pololetí, myslím, že tato otázka je naprosto přesná a vyjádřím se k ní maličko šířeji.

My jsme v prvním pololetí jak centrální banka, zejména v prvních třech měsících, byli velmi opatrní v posuzování likvidity v bankovním sektoru. My můžeme působit na zvýšení likvidity v bankovním sektoru tím, že pouštíme více peněz do ekonomiky. Současně - a to bylo naše překvapení - státní rozpočet kupodivu více z ekonomiky peněz inkasoval, než do ekonomik pouštěl, byl přebytkový, takže z obou stran jsme působili velmi opatrnou a trochu restriktivní politikou, jak rozpočet, tak i centrální banka.

Budu velmi otevřený. Trochu nás překvapilo, že jsme se zavedením nové daňové soustavy očekávali propad daní už z toho důvodu, že obyvatelstvo nebude připraveno, nebo nebude chtít platit daně, berní úřady nebudou připraveny vybrat daně. Tak jsme očekávali propad a ukázalo se, že naši občané a naše podniky jsou daňoví poplatníci, že chtěli zaplatit daně a zaplatili daně a v mnoha případech si i vypůjčili na zaplacení daní. Toto by se nestalo nikde v jižní Evropě. Určitě by tam byl kolaps a pak by se všechno dodatečně vyinkasovalo. U nás se stal pravý opak a to nás trochu zaskočilo.

Proto když vidíte přírůstky, jak to bylo publikováno v dřívějším materiálu M 2, to je ta peněžní zásoba v tom širším slova smyslu, byly dokonce negativní v prvních měsících letošního roku. Bylo to i způsobeno tím, že jsme museli být velmi opatrní, protože před rozdělením měny došlo k velkému útoku na devizové rezervy státu. Od té doby, kdy jsme měnovou politiku uvolnili, ta peněžní zásoba stoupá a skutečně je nebezpečí, jestliže by rozpočet teď ten přebytek, který nakumuloval v prvním pololetí, rychle rozpustil ve druhém pololetí a my zároveň byli velmi uvolnění v měnové politice, budeme zase působit souhlasně přesně obráceně a rozvolníme to na obě strany a uděláme velké peněžní zásoby v ekonomice, která může vytvořit určitý inflační potenciál v této ekonomice, což bychom nechtěli.

Zároveň je potřeba říci, že každý z nás působí jiným způsobem. Zatímco v dotacích je možno rozpustit prakticky 5 mld. okamžitě a mohou být velmi rychle použity, když my jsme byli trochu expanzívnější teď v úvěrové politice, její zbrzdění, to je zbrzdění rozjetého vlaku. Já jen chci říci, že je velmi obtížné toto slaďovat, ten mix fiskální a měnové politiky dohromady. Jinak kdyby se nám to nepodařilo, mohlo by dojít k něčemu, co se nazývá přehřátí ekonomiky, které by vyústilo v inflaci.

Čili myslím, že ten dotaz byl naprosto relevantní a my si musíme dát profesionálně pozor, aby se nám něco tady teď nestalo, co nechceme.

Druhá otázka se týkala naši role v Evropě. Myslím, že je to otázka spíš na vládu, nikoliv na centrální banku, ale řeknu svůj osobní názor a ten bude velmi praktický. Když se podíváme, co se děje s naším vnějším okolím, tím ekonomickým - mám na mysli růst zahraničního obratu když se podíváme na teritoriální skladbu zahraničního obratu - tak roste mimořádně zejména vývoz do Spolkové republiky, zrovna tak roste dovoz ze Spolkové republiky. Prostě Spolková republika Německo se stává naším hlavním, dominantním partnerem, na kterém budeme obchodně, a tedy svojí ekonomickou aktivitou závislí. Když se podíváme na strukturu investic, tak není to sice úplně jednoznačné, ale rovněž dominantní úloha je německých investorů. Tím chci naznačit jednu věc. Naše měnová úloha v Evropě bude nulová. Říkám to zcela otevřeně. Máme dnes svoji relativně nezávislou měnovou politiku, máme nezávislou kurzovou politiku, ale tím, jak se budeme více zapojovat do integrace, zejména západoevropské, ať už investičně nebo zahraničně obchodně, tak tím bude naše nezávislost naší ekonomiky, naší měnové politiky slábnout. Budeme víc a víc fixováni na to, abychom byli naladěni víc na pevnější vazbu naší měny k vedoucí měně západoevropské a to je marka a my se tím způsobem staneme závislí na měnovém vývoji marky.

Neberte to jako pesimistické. Toto je prostě fenomén, že každá menší ekonomika v Evropě je takto závislá. Rakouská je závislá, je i Francie závislá, která jako země je velmoc. Je závislá a nikdo není v tomto směru úplně volný. Takže to jenom pohled možná na bankovní stránku tohoto problému.

Třetí otázka se týkala úrokových sazeb a nástrojů centrální banky. Centrální banka má takové nástroje, aby mohla zregulovat úrokovou sazbu v ekonomice víceméně na výši, na kterou chce. Ale musela by použít administrativních nástrojů. Administrativní nástroje byly postupně po dobu 3,5 roku z našeho "repertoáru", z našeho instrumentária eliminovány, protože se tady vytvářel trh, vytvářelo se tady mnoho trhů, vytvářel se peněžní trh, devizový trh, teď se formuje kapitálový trh; jsou to všechno ještě embrya, ale teď do toho zasáhnout administrativním nástrojem by znamenalo vracet se zpátky. Čili i když je to nepříjemné, že banky nereagují plně na naše signály, úrokově sazby nejsou v těch hladinách, kde chceme, možná, že by spíš použití administrativních nástrojů mělo krátkodobý účinek a dlouhodobé řešení by se spíš oddálilo než přiblížilo.

Další dotaz se týkal devizových rezerv státu a vlastně nákladů na devizové rezervy. Tato otázka je mimořádně komplikovaná a spojil bych to možná i s odpovědí na dotaz pana poslance Vyvadila na náš názor na devalvaci a kurzovou politiku, protože to spolu souvisí.

Devizové rezervy, jejich výše má vazbu na více elementů. Jedna věc je třeba, jestli chceme dál pokračovat v rozšiřování směnitelnosti a jít k plné směnitelnosti, což znamená udělat další liberalizační kroky, znamená to v tom případě, že musíme mít větší devizové rezervy. Jestliže necháme volnější pohyb zahraničního kapitálu, tak tady horké peníze budou přicházet a odcházet a my, abychom eliminovali tyto vlivy, budeme muset na trhu intervenovat a k tomu budeme muset mít velké rezervy. Jestliže budeme chtít udělat další liberalizační krok ve vztahu k obyvatelstvu a zvýšit limit na cestování ze 7,5 tis., musíme mít větší rezervy. To má svoji logiku.

Za druhé, stav devizových reserv je nějaký stav, ale je potřeba to vidět trochu dynamicky. Nám velmi prudce roste zahraniční obchod, čili je potřeba také, aby devizové rezervy rostly, a dnes odpovídají v podstatě už čtyřměsíčnímu dovozu, devizové rezervy kryjí čtyřměsíční dovoz, což je možná úroveň pro současnou míru liberalizace docela optimální, ale pro další míru liberalizace je to asi malé. A dál je to potřeba vidět z hlediska kurzové politiky. A tady bych se možná chtěl trošičku zmínit, a nebudu příliš odborný, ale přece jen bych rád tuto věc vysvětlil.

Stabilita kurzu v nominálním vyjádření vůči koši měn, kterou držíme od 1. ledna 1991, má dva velmi významné účinky. První účinek je makroekonomický, stabilizační, protiinflační. Protože když jsme tady procházeli turbulencemi, které způsobila například cenová liberalizace na začátku roku, když jsme tady zažili turbulence s rozdělením státu a měli jsme možnost držet tento kurz nezměněný, tak působil velmi stabilizačně, protože např. všechny dovozy byly za stejnou cenu - víceméně; teď přeháním. Ale vstupy do ekonomiky byly za stejnou cenu. Čili působí prostě protiinflačně.

Kromě makroekonomického aspektu to má ale i aspekt mikroekonomický. Jak jsem řekl, naše cenová hladina roste rychleji než zahraniční; mám tím. na mysli v Německu, v Rakousku apod., což znamená, že naše měna reálně zhodnocuje a to nutí naše vývozce do jiného chování. Mám tím na mysli, aby sledovali více náklady. Nemohou libovolně při pevném kurzu, pokud chtějí udržet konkurenčně schopný export, nemohou libovolně a do nekonečna zvyšovat mzdy, zvyšovat náklady, musí restrukturalizovat podnik. Prostě má to svoje mikroekonomické účinky. Dokonce bych řekl, že tato politika pevného kurzu je páteří hospodářské politiky vlády, jestli chcete to takto slyšet. Čili - velmi ozdravné účinky v ekonomice.

Naznačil jsem ale, že pokud by inflace domácí měla pokračovat tempem jako doposud, tak se dostaneme do problémů, protože ta reálná míra zhodnocování bude neúnosná a my se chceme vyhnout devalvacím, protože si myslíme, že to má dobré, pozitivní účinky. K tomu musíme tedy snížit míru inflace, možná udělat více proexportní politiku státu, musíme rozvinout jiné instituce, které podporují export, a musíme zvýšit devizové rezervy, abychom byli schopni v momentech, kdy by tady vznikla vlna expektačních devalvací a podobně, tu měnu zastabilizovat.

Abychom si dobře rozuměli: centrální banka - říkám to teď spíš za sebe - rozhodně má za svůj cíl držet stabilní měnovou politiku tak, jak do nynějška dělá. Zároveň nechci slibovat nic neodvolatelně. Ani nemohu. Protože řada věcí v tomto je mimo nás. Pokud jde např. o inflaci, o stabilitu vnitřní kupní síly, tak prostě ta měna je zavřena v pevnosti, která má nejméně devatero dveří a my máme klíč pouze od jedněch dveří. Další klíč má rozpočet, mzdy mají další klíč a pod. Takže nemohu slibovat nic neodvolatelně a chci, aby to takto bylo chápáno.

Samozřejmě bude potřeba velmi pečlivě sledovat náklady a výnosy této politiky pevného nominálního kurzu. Jestliže by náklady - za náklady považuji to, že by došlo k propadu exportu, to znamená ztráty v hospodářské aktivitě - převážily v tomto směru ozdravnou funkci kurzu v ekonomice, tak nezbývá nic jiného než změnit politiku, aby v tomto směru bylo vše naprosto jasné.

Rád bych řekl, že chceme držet tuto politiku nezměněnou a byl bych moc rád, kdyby se nám to podařilo. Cítím, že máme řadu rezerv skrytých v produktivitě práce, že máme ještě velký rozdíl mezi paritou kupních sil a nominální úrovní kurzů, máme zkrátka určitý "polštář", proto nám nevadí ani míra inflace v příštím roce, která bude vyšší, tři, čtyři, pět procent, než bude v Německu apod. Myslím, že jsme pořád schopni toto udržet, ale příliš dál jít bych nechtěl. Zejména mzdový vývoj z krátkodobého hlediska je největším nebezpečím pro kurz, z dlouhodobého hlediska jsou samozřejmě důležité investice a další věci.

Další dotaz se týkal poptávky po dlouhodobých levných úvěrech. V odpovědi bych byl velmi stručný. Domnívám se, že jestliže jsme bankovní sektor víceméně privatizovali, komercionalizovali a necháváme ho víceméně tržně působit, potom k vytváření možností levnějších dlouhodobých úvěrů je potřeba zásahu státu. Při rozpočtu a jiných záležitostech je možno pohovořit na toto téma.

Pokud jde o vazbu na státní dluhopisy, máme ji při refinancování.

Další dotaz se týkal připravenosti bank na bankroty. Bylo by to téma na delší debatu. Řekl bych asi tolik. I když nemáme plně vyřešenou otázku starých dluhů v ekonomice, přesto v tom byly provedeny značné operace, zejména byly použity prostředky Fondu národního majetku. Vzpomínáte na Fond rekapitalizace bank, peníze na oddlužení, založení Konsolidační banky apod. Řekl bych, že pokud jde o velké domácí banky, tak v podstatě jejich špatná aktiva, tzn. nenávratné úvěry, jsou dnes víceméně pokryty jejich kapitálem a rezervami. Toto nám potvrzují u velkých bank správy zahraničních auditorů, které tam udělaly hloubkový audit zdraví těchto bank. Tím neříkám, že je všechno stoprocentně zdravé. Je zase potřeba vidět to v dynamice. Banky byly poměrně ziskové v prvním pololetí, tzn., že si vytvořily další rezervy a připravily se na event. vlnu bankrotu.

Chtěl bych připomenout, že jsme iniciovali a bylo vytvořeno schéma s pomocí Fondu národního majetku, dát prostředky na event. odkupy pohledávek ve výši 9 miliard korun, abychom se vyhnuli nějakému domino-efektu. Nepřímo to také pomáhá udržet stabilitu měnového systému a máme rozehrány některé další věci s mezinárodními institucemi, jako např. Evropská banka pro obnovu a rozvoj jedná s některými našimi velkými bankami o kapitálové účasti, tzn. zvýšení kapitálové báze, což je zase zastabilizování bank.

Pokud jde o dotaz na změnu struktury měnového koše, byla to ryze technická záležitost, protože 5 měn v koši, které jsme měli, bylo zbytečných, stačí 2, protože měny, které jsme tam měli, byly víceméně vázány na marku. Byl to rakouský šilink, švýcarský frank a myslím i francouzský frank. Jsou víceméně vázány na marku, takže je jedno, jestli je eliminujeme a zvýšíme podíl marky. Byla to technická operace, nemělo to vliv na změnu vnější kupní síly koruny.

Pokud jde o dotazy na výměnu mincí a bankovek, dostávám řadu dopisů. Obvykle jsou poměrně chváleny bankovky, pokud jde o výtvarné řešení i pokud jde o jejich provedení. Tady musím říci, že naše tiskárna, kde tiskneme tisícovky a dvěstěkoruny, je kvalitou daleko lepší než britská renomovaná tiskárna, kde tiskneme zbytek. Museli jsme to tak dělat, protože jsme chtěli mít za sedm měsíců novou měnu. Jinak by to trvalo roky.

Pokud jde o mince, situace je komplikovanější. Chtěl bych říci, že je potřeba se na věci dívat trochu z hlediska ekonoma jako náklady a výnosy. Je potřeba si uvědomit, že desetihaléř a ještě i téměř dvacetihaléř jsou tzv. plnohodnotné mince, což znamená, že kov a náklady na výrobu jsou dražší než jejich nominální hodnota. To není ve světě normální, proto musely být zmenšovány, a proto musel být použít levnější kov se všemi průvodními kvalitativními znaky, které jsou s tím spojeny.

Pokud jde o jejich rozlišovací schopnost, mám v tomto případě trochu jiný názor, protože dostáváme v tomto směru spíš děkovné dopisy od nevidomých a občanů, kteří mají slabý zrak, že naopak oni rozeznají bankovky a mince perfektně. Myslím, že to je do jisté míry otázka zvyku.

Pokud jde o naše další akce v tomto směru, chceme tisknout padesátikoruny, bankovky papírové, to bude v říjnu, a dvacetikoruny budou uvedeny do oběhu později. Tím se zredukuje toto oběživo, které je možná nejvíce kritizováno, zredukuje se na minimum a trvale bude převládat papírové oběživo. Bude to později v průběhu tohoto roku. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu guvernérovi. Dovolte mi přičinit drobnou poznámku. Všechny tyto otázky jsme projednávali v komisi pro bankovnictví při Poslanecké sněmovně a chci upozornit na to, že jsme se dohodli s panem guvernérem na dost rozsáhlém semináři pro všechny poslance.

Poprosím pana společného zpravodaje Tomáše Ježka, aby se ujal slova.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedající, vážený pane guvernére, vážení kolegové, konstatuji, že v rozpravě nepadl žádný pozměňovací návrh nebo návrh na doplnění usnesení, takže zůstává ten návrh, který jsem přednesl jménem rozpočtového výboru a který zní:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR bere na vědomí zprávu České národní banky o měnovém vývoji za první pololetí podle sněmovního tisku 496. "