Poslanec Karel Hrdý: Pane předsedo, pane
předsedající, vážení kolegové,
pozastavuji se nad tím, že jsme vyčerpali všechny
interpelace, zejména proto, že jsem dostal odpověď
premiéra Klause ve věci Volyňských
Čechů a Ralska. U další interpelace
sice nebyla dodržena zákonná 30ti denní
lhůta. Šlo o interpelaci pana ministra Kočárníka
ve věci celní služby. Odpověď jsem
také obdržel a překvapuje mne, že vedení
sněmovny nemá tyto odpovědi k dispozici.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
za tuto poznámku, která je adresována spíše
Kanceláři než řídícímu
schůze. Hlásí se kolega Grulich. Dávám
mu slovo.
Poslanec Václav Grulich: Dne 22. 8. jsem dostal
odpověď na svou interpelaci z července, a to
od místopředsedy vlády a ministra zemědělství
pana Luxe. Tato odpověď také nebyla zařazena.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já
bych vás chtěl, vážení kolegové
a kolegyně, upozornit - aby nedošlo k nedorozumění
- že projednáváme přerušený
bod z 11. schůze, tzn. odpovědi na interpelace z
květnové schůze. Ještě na této
schůzi jako bod 27 budou projednány další
odpovědi členů vlády na interpelace,
otázky a podněty poslanců Poslanecké
sněmovny. To je možná vysvětlení
jednotlivých žádostí či dotazů
poslanců.
Poslankyně Orgoníková je přítomna,
takže můžeme projednat ještě dvě
odpovědi.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové
ve věci platné právní úpravy
nájmu bytů (tisk 372). Odpověď se předkládá
jako tisk 372 A. Považuje paní poslankyně odpověď
za uspokojivou? (Ne.)
Děkuji za vyjádření a otevírám
rozpravu. Do rozpravy se už nikdo nehlásí.
Rozpravu končím a dávám hlasovat o
následujícím návrhu usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslankyně Hany Orgoníkové ve věci
platné právní úpravy nájmů
bytů, uvedenou v tisku 372 A. "
Jedná se o hlasování č. 121.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení?
Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
37 pro, 30 proti, 20 se zdrželo.
Navrhnu usnesení opačné:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslankyně Hany Orgoníkové ve věci
platné právní úpravy nájmu
bytů, uvedenou v tisku 372 A. "
Jedná se o hlasování č. 122.
Kdo je pro přijetí takového usnesení?
Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 47 pro, 30 proti, 11 se zdrželo.
Ministr vnitra Jan Ruml odpověděl na interpelaci
poslankyně Hany Orgoníkové ve věci
nabývání a pozbývání
státního občanství České
republiky (tisk 371). Odpověď se předkládá
jako tisk 371 A. Považuje paní poslankyně odpověď
za uspokojivou? (Ano.) Děkuji. Otevírám rozpravu.
Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím
a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra vnitra Jana Rumla na interpelaci poslankyně Hany
Orgoníkové ve věci nabývání
a pozbývání státního občanství
České republiky uvedenou v tisku 371 A."
Je to 123. hlasování.
Kdo je pro přijetí takového usnesení?
Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 94 pro, nikdo proti, 6 kolegů a kolegyň
se zdrželo hlasování.
Dámy a pánové, než ukončíme
projednávání tohoto bodu, chtěl bych
pro upřesnění požádat ty kolegyně
a kolegy, kteří v průběhu projednávání
odpovědí na jejich interpelace požádali
o odložení tohoto projednávání,
aby tuto informaci ještě jednou sdělili předsedajícímu
tak, aby bylo možno tyto odpovědi přeřadit
do bodu, který bude projednáván ještě
na této schůzi. Pamatuji si na dvojnásobnou
žádost tohoto typu pana kolegy Vyvadila, ale mám
pocit, že na počátku dnešního projednávání
tohoto bodu ještě někdo požádal
obdobným způsobem, kromě kolegy Wagnera,
jehož žádosti jsme vyhověli, když
přišel do sněmovny kolega poslanec a ministr
Jiří Novák. Prosil bych tedy ještě
o toto upřesnění.
Dámy a pánové, než ukončíme
tento bod, chci vám ještě sdělit, že
jste obdrželi písemné odpovědi na otázky
a podněty přednesené poslanci na předchozích
schůzích. Tím se vyhovuje ustanovení
našeho jednacího řádu, aby s odpověďmi
byli seznámeni poslanci na schůzi Poslanecké
sněmovny. Na rozdíl od interpelací se však
tyto odpovědi nezařazují na pořad
jednání poslanecké schůze.
Ještě je možno projednat jednu odpověď.
Jde o odpověď na interpelaci pana poslance Štěrby.
Místopředseda vlády a ministr zemědělství
Josef Lux odpověděl na interpelaci poslance Tomáše
Štěrby ve věci společnosti Kompakt Bohemia,
s.r.o. (tisk 251). Odpověď se předkládá
jako tisk 251 A. Ptám se poslance Štěrby, zda
považuje odpověď za uspokojivou (Ano.).
Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí.
Proto rozpravu uzavírám a navrhuji přijmout
následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
místopředsedy vlády a ministra zemědělství
Josefa Luxe na interpelaci poslance Tomáše Štěrby
ve věci společnosti Kompakt Bohemia, s.r.o., uvedenou
v tisku 251."
Jde o hlasování č. 124.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení?
Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 97 pro, nikdo proti, 5 poslanců a poslankyň
se zdrželo.
Tím jsme projednali šestý bod, což byly
odpovědi členů vlády na interpelace,
pokračování přerušeného
jednání z 11. schůze Poslanecké sněmovny.
Přistoupíme k dalšímu bodu našeho
jednání, kterým je
K tomuto bodu jsme obdrželi návrh usnesení
Poslanecké sněmovny. Prosím, aby se slova
ujal předseda branného a bezpečnostního
výboru pan Vladimír Šuman a návrh odůvodnil.
Poslanec Vladimír Šuman: Pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
předseda naší sněmovny pan dr. Uhde
dostal dopis předsedy vlády, ve kterém ho
žádá o to, abychom změnili naše
usnesení, kterým jsme zavázali vládu,
aby do 30. 9. předložila novelu zákona o Policii
České republiky.
Důvod byl následující: mnozí
z vás si asi pamatují, že při projednávání
minulé novely došlo k tomu, že některé
pozměňovací návrhy byly předloženy
tak pozdě, že náš výbor je nestačil
důkladné projednat, a proto sněmovna souhlasila
s tím, včetně poslance, který je navrhoval,
aby byly zahrnuty do další novely. A protože
šlo o věci, které jsme shledali důležitými,
požádali jsme vládu, aby tuto novelu předložila
do 30. 9.
V současné době však dochází
k takovým změnám v trestním řádu,
které si vynutí jisté změny v novele
zákona o Policii České republiky a bylo by
nežádoucí, abychom projednávali v krátké
době dvě za sebou jdoucí novely.
Proto po tomto zdůvodnění náš
výbor doporučuje sněmovně, aby přijala
následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna mění své
usnesení č. 127 z 9. schůze ze dne 20. května
1993, kterým Poslanecká sněmovna Parlamentu
požádala vládu České republiky,
aby předložila novelu zákona o Policii České
republiky, a to tak, že termín předložení
novely zákona o Policii České republiky,
stanovený na 30. 9. 1993 , se mění na 31.
10. 1993."
Ministr vnitra ujistil mým prostřednictvím
výbor, že v tomto termínu je schopen splnit
ty požadavky, o kterých jsem mluvil. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Šumanovi a otevírám rozpravu.
Písemně se nikdo nepřihlásil, rozpravu
končím, protože nevidím žádných
přihlášek a přistoupíme k hlasování.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení Poslanecké
sněmovny tak, jak byl právě přednesen
panem kolegou Šumanem.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení,
ať zvedne ruku. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování č. 125. Tento návrh byl
schválen poměrem hlasů 73 pro, 34 proti,
6 kolegů a kolegyň se zdrželo hlasování.
Tím jsme projednali 7. bod.
Přistoupíme k 8. bodu pořadu, což je
S odůvodněním prezidenta republiky, pana
Václava Havla, k vrácenému zákonu
jste byli seznámeni dopisem z 30. července. Dále
jste obdrželi usnesení Poslanecké sněmovny
č. 153 spolu se schváleným zákonem.
Dovolte mi, abych připomenul článek 50, odst.
2 Ústavy České republiky. O vráceném
zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu.
Pozměňovací návrhy nejsou přípustné.
Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá
na vráceném zákonu nadpoloviční
většinou všech poslanců, zákon
se vyhlásí. Jinak platí, že zákon
nebyl přijat.
Otevírám rozpravu, do které se zatím
nikdo nehlásí. Já se domnívám,
že bez pozměňovacích návrhů,
ale s rozpravou. Takže vaše námitky k tomu, že
otvírám rozpravu, mám pocit, že nejsou
v souladu s Ústavou a jednacím řádem.
Pan kolega Drápela navrhuje, abychom obnovili kontrolu
prezence, já tedy ruším dosavadní prezenci
a prosím přítomné, aby se znovu zaprezentovali.
(118.)
Otevírám rozpravu k tomuto bodu pořadu a
dávám slovo prvému přihlášenému,
což je pan poslanec Šoler.
Poslanec Jiří Šoler: Váženy
pane předsedo, vážené předsednictvo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, v suverénním demokratickém státě
si lid pro ochranu své bezpečnosti a ochranu svých
práv ustavuje systém vlády. U účelně
ustanoveného systému vlády jsou jeho jednotlivým
složkám uděleny takové pravomoci a privilegia,
která jim umožní plnit svou funkci a naopak
jim zabrání své funkce zneužít,
ať už pro osobní prospěch nebo proti zájmu
lidu.
Politickou vyspělost a kulturu občanů určitého
státu poznáme podle toho, že dovedou citlivě
rozdělit pravomoce nutné pro výkon řídících
a kontrolních funkcí. Naopak, lidu a národu,
který takové účelné rozdělení
provést nedokáže, nezbývá než
požádat o ochranu nějaké "silné
dubisko" ve svém okolí a stát se fakticky
jeho kolonií či protektorátem, případně
být tímto dubiskem přímo pohlcen.
Podívejme se, jak si z tohoto pohledu stojí český
národ, omezím se přitom pouze na toto století.
Po rozpadu rakousko-uherské monarchie se staly Čechy
částí Československé republiky,
která s plným úspěchem zaručovala
po 20 let svobodný rozvoj svých občanů.
Bohužel orientace na evropské bezpečnostní
struktury nezabránila tomu, aby se stala obětí
germánské rozpínavosti našeho západního
souseda. Nejprve byla rozdělena, vzápětí
se stala protektorátem.
Jako výsledek 2. světové války byla
obnovena Československá republika jako suverénní
stát v původních hranicích, pouze
byla okleštěna o Podkarpatskou Rus. Němečtí
a Maďarští kolaboranti, kteří se
podíleli na jejím rozbití, byli po právu
odsunuti. Oprávněnost tohoto opatření
potvrdily i mezinárodní dokumenty, včetně
článku 107 Charty OSN.
Bohužel suverenita této republiky byla stále
omezenější a fakticky se stávala protektorátem
jiné mocnosti, tentokrát východní.
I když faktické demokratické instituce, jako
prezident, vláda a parlament zůstali zachovány,
jejich faktické pravomoce a funkce byly potlačeny
a vznikl opět režim totalitní. Pokus o částečné
obnovení suverenity v r. 1968 byl násilně
potlačen okupací sovětskými, německými,
maďarskými, bulharskými a rumunskými
vojsky.
Mnozí z nás a z našich spoluobčanů
byli tímto režimem postiženi. Proto jsme usilovali
o jeho změnu a věřili, že po jeho pádu
vznikne opět suverénní Československá
republika, kde lid bude pánem své země a
vládní komponenty budou mít opět nezbytné
pravomoce pro vládní i kontrolní funkce.
Věřil jsem, že tato situace nastane po převratu
v roce 1989. Bohužel, zanedlouho po velké listopadové
sametové revoluci se objevila snaha o obnovu totalitních
struktur. Pouze svazky Benita Mussoliniho či komunistickou
národní frontu nahradilo Občanské
fórum. Snahu o potlačení pluralitní
demokracie korunoval v průběhu voleb v roce 1990
nelidský útok na předsedu nejsilnější
demokratické strany mimo Občanské fórum
dr. Bartončíka. Naštěstí falešná
jednota roku 1990 neměla dlouhého trvání.
Po volbách v minulém roce vznikl parlament s pluralitní
strukturou. Proto byla snaha o podkopání demokratického
systému, /hluk v sále/ vedla k rozbití Československé
federativní republiky a v okleštěné
České republice v omezování formálních
i faktických pravomocí Parlamentu.....
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane
kolego, promiňte, chtěl bych vás požádat,
abyste si uvědomil, že projednáváme
novelu celního zákona. Jsem upozorňován,
že vaše vystoupení odbočuje od tématu.
Poslanec Jiří Šoler: Domnívám
se, že formální i faktické pravomoci
Parlamentu velice silně souvisí právě
s novelou tohoto celního zákona, proto o tom mluvím
.... v České republice, k omezování
pravomocí Parlamentu a naopak nekontrolované moci,
např. u prezidenta republiky. Jak jinak si lze vykládat
čl. 65 odst. 3 Ústavy - trestní stíhání
pro trestné činy spáchané po dobu
výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.
Taková nekontrolovaná moc umožňuje například
i beztrestní vyvraždění novináře,
typu biblického Herodesa. Takovou důvěrou
nebyli vybaveni ani takoví humanisté, jako Adolf
Hitler či Josef Vissarionovič Stalin. Během
činnosti Parlamentu byla snaha po zabránění
styku nekonformních poslanců se zahraničím.
Nejprve byli za trest nedemokraticky vyřazeni z oficiálních
zahraničních aktivit Parlamentu. Když tito
poslanci čelili této perzekuci mimoparlamentní
aktivitou, hledá se nový bič. Kromě
útoků německé Policie má být
takovým bičem asi i obstrukce při celní
prohlídce. Po 50 letech máme možnost ukázat
světu, že jsme kulturním národem a umíme
si vládnout sami. Nebo opět požádat
některého souseda o ochranu? Pokud se tak již
de facto nestalo.
Chceme-li být suverénním státem, musíme
i poslance Parlamentu vybavit nezbytnými pravomocemi. K
těm samozřejmě nepatří poukázka
na bezcelní dovoz zboží. Domnívám
se ale, že jejich uvolnění z celní prohlídky,
která brání obstrukcím státu
proti jejich zahraničním aktivitám, je oprávněné.
Snahu o okleštění práv poslanců
chápu jako snahu o útok na demokratický systém
v tomto státě a snahu o novou totalitní moc,
či podřízení našeho státu
cizí mocnosti. Nepřekvapuje mě proto snaha
o obstrukce prezidenta republiky, jejímž cílem
je vytvořit z Parlamentu opět pouhou nefunkční
kulisu nové totality. Konečně, tradice rodiny
Havlů, zahrnuje jejich účast na dvojím
rozbití Československé republiky. Mě
překvapují spíš jiné síly,
které toto stanovisko podporují.
Včera jsme měli možnost v televizi vidět
pořad, který se snažil ukázat pozitivní
rysy prezidenta Emila Háchy. Chtěl bych budoucím
generacím dát možnost, aby nás posuzovaly
alespoň stejně příznivě. Budu
hlasovat pro suverénní Český stát
s fungující pluralitní demokracií.
Budu proto hlasovat pro novelu celního zákona. Děkuji
vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Šolerovi, a prosím pana poslance Dostála,
aby se dostavil k řečništi a ujal se slova.
Poslanec Robert Dostál: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážení přátelé, už
při předcházejícím projednávání
tohoto zákona jsem měl nějakou připomínku,
kterou jsem chtěl vyjádřit svůj vlastní
názor, ale i názor některých poslanců
sociálně demokratických. Dovolte mi, abych
vám i tentokrát v několika větách
řekl opětovně to, co cítím.
Současný stav a hodnocení práce Poslanecké
sněmovny českého parlamentu veřejností
není příznivé, naopak. Tuto politickou
skutečnost nelze jistě přijmout s humorem
a není možné ji přehlédnout bez
zamyšlení o příčině. Opakuji
znovu, že jako nejstarší člen Parlamentu
si mohu dovolit snad lépe a s životním porozuměním
posoudit složení Parlamentu, resp. jeho kvalitu.
Chci proto naší veřejnosti zdůraznit,
že jimi svobodně zvolení poslanci jsou vesměs
lidé vzdělaní, bez chorobných sklonů
a morálních defektů. Samozřejmě
s chybami, známými u všech generací
a pohlaví a odpustitelnými. Rád konstatuji
jejich úsilí najít svůj prostor v
obtížné politické práci, přijatelnou
touhu uplatnit se, případně vyniknout a stát
se platným členem nejvyššího orgánu
České republiky. Mohou se dopustit chyb a omylů,
zvláště v tomto obtížném
a uspěchaném období měnící
se společnosti, a to zcela přirozeně mladí
i zkušenější, většinou bez
předchozích znalostí politického života,
zdaleka a ne vždy hodnoceného našimi spoluobčany
tak, jak by bylo politicky potřebné, především
však objektivněji s porozuměním pro
možný omyl, ale v žádném případě
ne záměr.
Naše veřejnost často má snahu a podporovanou
touhu vidět své zástupce jako málo
nebo zcela neschopné, málo důvěryhodné.
Chtějí je vidět spíše jako obnažené.
Chtějí znát a nahlédnout do jejich
soukromí rodinného i společenského
života, někteří možná i
chtějí, aby byly vystaveni i neoprávněné,
nespravedlivé, urážející a někdy
i kompromitující kritice, bez snahy po skutečném
poznání a lidském vnímání.
Poslanec nemá prakticky účinné obrany.
Pojem poslanecké imunity, alespoň pro mne, je nečitelný,
je neskutečný, je vysloveně kdykoli a kdekoli
a kýmkoli poslanec zranitelný jako žádný
jiný občan, nevyjímaje, když podotknu
trošku možná hruběji, chronické
škůdce této společnosti.
Poslanci, členové orgánu tvořícího
zákony, které by měly pomoci vytvořit
stabilní produktivní, demokratickou a spravedlivější
společnost, hledají pokud možno co nejpřijatelnější
řešení složitých problémů
politických, ekonomických, sociálních
a dalších, aby zajistili její existenci. Již
před tím schváleným, panem prezidentem
však nedoporučeným celním zákonem,
se v žádném případě nedožadujeme
výjimečnosti proti ostatním občanům.
Jde toliko o přiměřenou a snad i jedinou
úctu k zákonodárnému sboru, když
nemluvím o jinak nesrovnatelných podmínkách
pro práci poslanců s kteroukoli kulturní
zemí Evropy nebo světa.
Pokládám proto již odhlasovaný celní
zákon pro mě za přijatelný, protože
hodnotu zákona tvoří především
morálka a zodpovědnost jednoho každého
z nás. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Dostálovi a prosím poslance Wagnera,
aby se ujal slova.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, je mi líto, že
vás musím zdržovat, ale považoval jsem
za potřebné, když přede mnou kolega,
poslanec České strany sociálně demokratické,
doktor Dostál sdělil jiný názor za
některé členy našeho poslaneckého
klubu. Musím vystoupit s obráceným názorem
a potvrdit, že i v našem klubu je téměř
stejná situace jako v ostatních parlamentních
klubech na náhled na tuto otázku.
Jistě bych byl já uvítal raději, kdyby
pan prezident postupoval tak striktně a tak rozhodně
a tak jednoznačně i v jiných případech
zákonů, kde tu šanci měl, než postupovat
v tomto zákoně, ale nemohu nahlížet
na řešení věci než přes
vztah prezidenta a Parlamentu, přes event. osobní
pohledy, názory a postoje. Na tuto otázku musím
nahlížet jako na otázku principiální
a trvat na tom, že poslanec musí být v tomto
zcela konkrétním a jasném případě
pod stejným režimem, jako každý jiný
občan této země. Proto budu hlasovat proti
návrhu tohoto zákona.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu Wagnerovi a prosím pana kolegu Čapka, aby se
ujal slova.
Poslanec Miroslav Čapek: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého
klubu Levého bloku, které jsme přednášeli
při projednávání tohoto zákona.
Náš klub zastává názor, že
poslanci českého parlamentu, stejně jako
další ústavní činitelé
a držitelé diplomatických pasů, kteří
nepodléhají imunitě podle mezinárodního
práva, nemají požívat žádných
celních výhod a výjimek. Předložený
návrh novely celního zákona není systémovým
a komplexním řešením celé problematiky,
o čemž svědčí usnesení
č. 63 ústavně právního výboru
Parlamentu ze 7. května 1993.
Jsme pro to, aby tato otázka nebyla řešena
novelou celního zákona č. 13/1993 Sb., ale
řešil ji připravovaný zákon o
konfliktu zájmů, na kterém pracuje skupina
poslanců a kde jsme připraveni poskytnout naše
návrhy i pomoc expertní. Oproti jiným klubům
musím zdůraznit, že klub poslanců Levého
bloku zůstává na svém původním
stanovisku a novelu tohoto zákona nepodpoří.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Čapkovi. Kdo se dál hlásí
do rozpravy? Pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
chtěl bych jen upozornit, aby bylo zcela jasné,
že ten, kdo podpoří návrh této
novely, ten omezí možnosti poslanců. Kdo bude
naopak hlasovat proti, ten je rozšíří,
tak abychom si to nevykládali jinak.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Ullmannovi. Kdo se dále hlásí
do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu ukončuji. Pan
předseda Uhde.
Předseda PSP Milan Uhde: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, ocitám
se v nezvyklé situaci. Chci promluvit o tom, jak budu hlasovat.
Jsem rozhodně stoupencem představy, že podrobit
se prohlídce, které se podrobuje každý
občan, není to nic nedůstojného. Není
to nic, co by zkracovalo poslance anebo kteréhokoli jiného
ústavního činitele na jeho právech.
Protože hlasováním proti tomu, aby novela byla
prosazena, utvrdím určitá privilegia poslanců,
jsem přesvědčen, že i jiní kolegové
a jiné kolegyně se přidají ke mně
v úsilí o to, aby byl celý tento zákon
napraven zásadním způsobem a srovnal postavení
poslanců s postavením ostatních občanů
této republiky. Děkuji vám, že jste
mě vyslechli. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu předsedovi Uhdemu. Hlásí se pan poslanec
Ortman.
Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane
předsedající, vystupovat jsem nechtěl,
nicméně vystoupení pana kolegy Ullmanna mě
k tomu vede. My jsme svoje stanovisko řekli, a jsme proti
tomu, aby měli poslanci jakékoli výhody.
Znovu opakujeme, že je zapotřebí přijmout
systémové řešení. Jsme připraveni,
aby se někdo z našeho poslaneckého klubu zúčastnil
přípravy, řekněme, takového
návrhu či dokumentu.
Pan předseda vlastně naše stanovisko svým
vystoupením podpořil.
Na adresu kolegy Ullmanna bych chtěl říci,
že není možné takovýmto způsobem
vykládat hlasování. To může být
hlasováno také o tom, zda mají mít
poslanci nějaké výhody či ne. I tak
může znít otázka. A my říkáme,
že ne.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Ortmanovi. Kdo se dál hlásí
do rozpravy? Pan kolega Ullmann.