Protože je nutné, aby statut burzy byl v mnoha případech závazný pro nečleny burzy, zakotvuje se i povinnost zveřejnit jeho obsah v Obchodním věstníku, aby se s ním mohla seznámit široká veřejnost. Úprava Obchodního věstníku a pravidel jeho vydávání je obsažena v prováděcích předpisech k obchodnímu zákoníku. Vzhledem k právní povaze statutu jako vnitroorganizačního předpisu může však být jeho závaznost pro nečleny burzy řešena pouze na principu dobrovolnosti, to znamená, že se statutu burzy musí podrobit dobrovolně.
Po uzavření zakladatelské smlouvy budou zakladatelé povinni požádat o udělení státního povolení. Žádost by měla obsahovat pouze minimum náležitostí, protože údaje potřebné k posouzení žádosti o vydání rozhodnutí může získat povolující orgán z dokladů, které se k žádosti přikládají (zakladatelská smlouva, statut burzy a řád burzovního rozhodčího soudu).
Vzhledem k tomu, že podle čl. 37 odst. 2 Ústavního zákona o československé federaci, jehož úplné znění bylo publikováno pod č. 103/1991 Sb., patří do působnosti federace pouze přijetí zákona o burzách, avšak jeho výkon již patří do působnosti republik, neřeší se v návrhu zákona, který konkrétní státní orgán je příslušný vydat povolení k provozování burzy. Určení příslušného státního orgánu bude věcí zákonů České národní rady a Slovenské národní rady. Předpokládá se, že tímto orgánem bude u agrárních burz republikové ministerstvo zemědělství v dohodě s dalšími zainteresovanými republikovými ministerstvy, zejména ministerstvem financí a ministerstvem spravedlnosti a u ostatních komodit republikové ministerstvo financí.
V souladu s čl. 2 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (ústavní zákon č. 23/1991 Sb.) se v návrhu zákona vymezují podmínky pro odmítnutí povolení tak, že příslušný orgán státní správy nemůže zasáhnout do soukromoprávní sféry, nejsou-li splněny zákonné podmínky. To znamená, že nebudou-li dány důvody pro odmítnutí povolení podle § 6 odst. 2, musí příslušný státní orgán povolení k provozování burzy vydat. Rozhodnutí o odmítnutí povolení musí být řádně zdůvodněno, a proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek. Na postup při vydávání povolení se bude vztahovat správní řád. Tím je zajištěna i možnost soudního přezkoumání tohoto rozhodnutí.
Souhlas příslušného orgánu státní správy (dále jen státní orgán) bude zapotřebí i ke změně statutu burzy i řádu burzovního rozhodčího soudu, protože součástí povolovacího výroku má být i jejich schválení. Schválení těchto svou povahou vnitroorganizačních předpisů je důležité zejména proto, že se mohou stát závaznými i pro nečleny burzy, jak bylo již uvedeno výše. Státní orgán by měl při jejich schvalování sehrát roli garanta práv nečlenů burzy a je povinen odmítnout povolení, pokud statut burzy nebo řád burzovního rozhodčího soudu odporuje právním předpisům a zakladatelé neodstraní vady ve lhůtě, kterou jim pro tento případ státní orgán poskytne. O schválení změn však již nežádají zakladatelé, ale předseda burzovní komory jako reprezentant statutárního orgánu burzy na základě usnesení valné hromady členů burzy.
Teprve po právní moci rozhodnutí, jímž se vydá povolení k provozování burzy, budou moci zakladatelé podat návrh na zápis burzy do obchodního rejstříku. Návrh podepisují všichni zakladatelé a jejich podpisy musí být úředně ověřeny.
Zákon upravuje náležitosti návrhu zápisu včetně listin, kterými je návrh nutno doložit obdobně jako při zápisu obchodních společností.
Provedení změn zápisu v obchodním rejstříku již navrhuje pouze reprezentant statutárního orgánu burzy - předseda burzovní komory I návrh na změnu zápisu musí být doložen listinami, zejména jde o rozhodnutí valné hromady a schvalovací rozhodnut příslušného státního orgánu.
K ČÁSTI III - ORGÁNY A VNITRNÍ POMĚRY BURZY
(§ 9 až § 16)
Tato část zákona upravuje vnitřní organizaci burzy jako právnické osoby korporativního typu a vymezuje obligatorní orgány, které burza zřizuje, včetně jejich základní působnosti. Umožňuje se však, aby statut burzy podle potřeby zřídil i další organy.
Nejvyšším orgánem burzy je valná hromada, která rozhoduje o základních otázkách týkajících se jak organizace burzy, tak burzovních obchodů. Schvaluje zejména změny statutu burzy a řádu burzovního rozhodčího soudu a burzovní pravidla, které mají povahu smluvních podmínek ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. Jako součást smlouvy jsou tedy burzovní pravidla závazné i pro nečleny burzy.
Valná hromada rozhoduje také o výši členských příspěvků, zápisného (členského příspěvku, jehož zaplacení je podmínkou vzniku členství na burze) a burzovních poplatků, to je poplatků placených burze za úkony a služby. Půjde zejména o poplatky za uzavření obchodu (dohodné), za využití zařízení burzy, za vydání vstupenek různého druhu na burzovní shromáždění, poplatky za podání návrhu k burzovnímu rozhodčímu soudu aj. Výše těchto poplatků bude zpravidla diferencovaná podle toho, zda se jedná o člena nebo nečlena burzy. Výnosy z těchto poplatků by spolu s členskými příspěvky měly být hlavním zdrojem pro zajištění provozu burzy.
Návrh zákona vychází z principu, že na valné hromadě má každý člen jeden hlas nezávisle na výši vkladu či členského příspěvku, protože se nejedná o společnost kapitálového typu. Realizace tohoto principu zajišťuje rovnost členů. Hlasovací právo se však odepírá těm členům, kteří jsou v prodlení s placením členského příspěvku, protože tím ohrožují zajištění provozu burzy. Vyloučení hlasovacího práva a zavedení ručební povinnosti by mělo být dostatečným stimulem pro to, aby členové platili členské příspěvky včas. Nezaplacení členského příspěvku může mít i další negativní důsledky, jako je vyloučení z burzovních obchodů odejmutím či nevydáním vstupenky na burzovní shromáždění a v krajním případě i vyloučení člena.
Návrh zákona umožňuje, aby osoba, která bude dotčena rozhodnutím burzovní komory, požádala valnou hromadu o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Podmínky, za nichž tak bude moci učinit, vymezí statut burzy. Mělo by jít o určitá omezení, která by zabránila tomu, aby valná hromada nebyla zatížena neodůvodněnými návrhy. Valná hromada by na základě odůvodněného návrhu mohla rozhodnutí burzovní komory zrušit anebo potvrdit.
Statutárním orgánem burzy je burzovní komora (§ 11). Jejím hlavním úkolem je organizovat a řídit burzovní záležitosti a jednat jménem burzy jako právnické osoby s třetími osobami a státními organy.
Burzovní komora je tvořena členy, ale nemusí se jednat současně o členy burzy. Návrh stanoví minimální limit pro počet členů burzovní komory. Návrh předpokládá, že třetina jejích členů bude jmenována státním orgánem, který vydává povolení k provozování burzy. Tím, že se umožňuje státnímu orgánu jmenovat část členů burzovní komory, výrazně se posiluje státní dozor nad činností burzy. Státním orgánem mohou být za člena burzovní komory jmenovány osoby, které svou odborností přispěj k činnosti burzy, ale nesmí jít o osoby, které jsou v pracovním či služebním poměru k příslušnému státnímu orgánu. Mělo by tedy jít zpravidla o odborníky v dané oblasti. Tito členové burzovní komory se z titulu své funkce stávají i členy burzy.
Valná hromada volí dvě třetiny členů burzovní komory. Ani zde není podmínka, že se musí jednat o členy burzy. Pokud však bude zvolen valnou hromadou do burzovní komory nečlen burzy, nestává se automaticky, na rozdíl od jmenovaných osob, i členem burzy.
Návrh zákona zakotvuje i určité minimální požadavky na členství v burzovní komoře jednak z věkového hlediska (21 let) a jednak z hlediska odborné kvalifikace. Statut může určit další podmínky a požadavky.
Návrh zakotvuje jak možnost odvolání člena burzovní komory, který neplní své povinnosti, tak i jeho právo vzdát se kdykoliv funkce, aby byla zajištěna akceschopnost tohoto rozhodujícího orgánu burzy.
Působnost burzovní komory (§ 12) je vymezena jak pozitivně, tak negativně, protože kromě záležitostí tam výslovně uvedených patří do její působnosti vše to, co není svěřeno valné hromadě. Jedná se zejména o organizování burzovních obchodů a přípravu podkladů pro jednání valné hromady. Bližší rozvedení úkolů se předpokládá ve statutu burzy, který bude moci operativněji reagovat na měnící se podmínky burzovních obchodů. Návrh dále předpokládá, že podrobná pravidla pro jednotlivé oblasti činností budou upravena i v jiných burzovních předpisech, než je statut (řády), zejména ty oblasti, kde se bude vyžadovat vysoká operativnost provádění změn, protože i změna statutu bude vyžadovat státní souhlas.
Působnost bude burzovní komora vykonávat jednak přímo na svých zasedáních (§ 13) a jednak prostřednictvím výborů (§ 14), předsedy burzovní komory (§ 15) a generálního sekretáře burzy (§ 16).
Zasedání burzovní komory jsou vyhrazena nejdůležitější rozhodnutí (§ 14 odst. 2). V zájmu zajištění náležitého výkonu státního dohledu nad činností burzy se na zasedání vyžaduje příslušné kvórum jak z části členů volených valnou hromadou, tak z části členů jmenovaných příslušným státním orgánem.
Většina operativní činnosti však bude probíhat v burzovních výborech. Jejich členové nemusí být členy burzovní komory, i když tomu zpravidla tak bude. Musí však splňovat odborné požadavky a do funkce jsou voleni na zasedání burzovní komory. Počet a druhy burzovních výborů, jakož a náplň jejich činnosti, vymezí statut. Počet členů výboru určí burzovní komora. Půjde zejména o výbory pro záležitosti členství, disciplinární, pro stanovení poplatků, pro stanovení kursů, pro ověřování odborné způsobilosti dohodců a zmocněnců právnických osob, pro organizaci burzovních shromáždění, informační aj.
Předseda burzovní komory je jejím členem. Může jednat za burzovní komoru jako za statutární orgán burzy v právních vztazích a podepisovat písemné právní úkony. Předseda organizuje činnost burzovní komory, zajišťuje realizaci jejích zasedání a má i rozhodovací působnost ve věcech, které nejsou vyhrazeny zasedání burzovní komory. Bude-li hrozit nebezpečí z prodlení, může i pozastavit za podmínek určených statutem burzovní obchody. Pozastavením burzovních obchodů je třeba rozumět dočasný zákaz sjednávání burzovních obchodů.
Předseda burzovní komory je volen na zasedání komory z řad členů burzovní komory.
Administrativním výkonným orgánem burzovní komory je generální sekretář. Mělo by se jednat o odborníka v dané oblasti, který je v pracovním poměru k burze, a proto se navrhuje provádět jeho výběr konkursem. V zájmu zajištění řádného chodu burzy a nestrannosti burzovních obchodů se navrhuje neslučitelnost výkonu této funkce s výkonem jiného zaměstnání či podnikatelské činnosti.
Generální sekretář je volen zasedáním burzovní komory a z titulu své funkce je jejím členem. To znamená, že v době volby nemusí být ještě členem komory.
Podrobnosti vnitřní organizace burzy řeší statut burzy. Pokud by některá otázka nebyla řešena ani zákonem ani statutem, lze použít ustanovení obchodního zákoníku o společnostech s ručením omezeným, až na výjimečné případy uvedené v § 40.
K ČÁSTI IV - ČLENOVÉ BURZY
(§ 17 - § 19)
Účast na burze je založena na principu členství. Členem burzy může být jak osoba fyzická, tak osoba právnická, pokud splní požadavky stanovené zákonem a statutem burzy (§ 17).
Členy burzy se stávají automaticky její zakladatelé. Z titulu své funkce jsou členy burzy burzovní dohodci (§ 29). O individuálním přijímání burzovních dohodců za členy burzy se neuvažuje, protože by mohla být narušena jejich rovnost při zprostředkování burzovních obchodů. Burzovní dohodci, kteří by byli členy burzy, by byli zvýhodněni oproti těm, kteří by za členy přijati nebyli. Z titulu své funkce jsou členy burzy i ti členové burzovní komory, kteří jsou jmenováni příslušným státním orgánem, pokud již nejsou členy burzy z jiného titulu.
Kromě těchto členů ex lege, mohou být za členy burzy přijaty i další osoby. Přijímaní členové burzy budou nejčastěji její stálí návštěvníci, kteří chtějí mít vliv na správě burzy. Návrh vychází z principu, že za členy burzy mají být přijímány pouze osoby, které budou návštěvníky burzovních shromáždění s právem obchodovat na burze. O přijetí člena rozhoduje burzovní komora a podmínkou vzniku členství je zaplacení zápisného, jehož výši schvaluje valná hromada. Takto by se mohl stát členem burzy i dohodce soukromý.
Základním právem člena je právo podílet se na správě burzy prostřednictvím aktivního a pasivního volebního práva a hlasováním na valné hromadě (§ 18 odst. 1). Toto právo však ztrácí člen, který je v prodlení s placením členského příspěvku (§ 10 odst. 2). Člen burzy má za podmínek určených zákonem (§ 20) a statutem i právo navštěvovat burzovní shromáždění.
Zákon umožňuje, aby statut burzy uložil členům burzy (s výjimkou osob jmenovaných příslušným orgánem státní správy) povinnost platit členské příspěvky. Statut bude muset určit, kteří členové burzy mají povinnost členské příspěvky platit, avšak jejich výši a lhůty splatnosti určí valná hromada. Nesplnění povinnost platit členský příspěvek může mít za následek ztrátu hlasovacího práva (§ 10 odst. 2), vznik ručební povinnosti, vyloučení člena z burzy (§ 19 odst. 2) nebo vyloučení z burzovních obchodů (§ 22 odst. 1 písm. c). Speciální povinnosti členů oprávněných k burzovním obchodům jsou upraveny v části pojednávající o těchto obchodech. Další povinností těchto členů je hlášení cen z jimi přímo uzavřeného burzovního obchodu.
Návrh předpokládá, že konkrétní práva a povinnosti členů vymezí statut. Nejde totiž o uložení povinností právním předpisem, ale těmto povinnostem se strany dobrovolně podrobují tím, že projeví vůli stát se členem burzy nebo zastávat funkci, s níž je členství na burze spojeno. Z tohoto důvodu nemusí být všechny povinnosti členů upraveny přímo zákonem.
Důvody zániku členství na burze (§ 19) jsou rozdílné podle toho, zda je někdo členem burzy z titulu své funkce nebo na základě svého rozhodnutí stát se členem burzy.
Společným důvodem pro obě skupiny členů je smrt fyzické osoby a zánik právnické osoby bez právního nástupce. Pokud má zrušovaná právnická osoba právního nástupce, přechází na něho v rámci universální sukcese i členství na burze.
U členů burzy oprávněných k burzovním obchodům zaniká členství ze zákona ztrátou oprávnění k burzovním obchodům podle § 22 odst. 1 písm. a/.
Členství osob, které nejsou členy burzy z titulu své funkce (zakladatelé a přijatí členové) může zaniknout i na základě jednostranného projevu vůle člena (vystoupení - § 19 odst. 3) nebo jednostranného projevu vůle burzy (vyloučení - § 19 odst. 2). Člen, jehož členství takto zaniklo v průběhu roku, nemá však právo na vrácení členského příspěvku, protože by tím mohl být ohrožen chod burzy.
Členství osob, které jsou členy burzy z titulu své funkce (burzovní dohodci a členové burzovní komory jmenovaní příslušným státním orgánem), zaniká ze zákona ztrátou funkce. Tyto osoby nemohou být vyloučeny ani nemohou vypovědět členství, protože tím by se zmařil důvod, proč jsou ze zákona za členy burzy považovány. Tyto osoby by tedy musely být zbaveny své funkce nebo by se jí musely vzdát.
Statut burzy může upravit i jiné důvody zániku členství, musí však být v souladu s tímto zákonem. Nelze proto ve statutu obcházet zákon tak, že se umožní vyloučení členů, kteří jsou členy z titulu funkce.
K ČÁSTI V - BURZOVNÍ OBCHODY
(§ 20 až § 28)
V této části se stanoví základní zásady organizace burzovních obchodů, jejich uzavírání, zprostředkování a evidence.
Burzovní obchod je zpravidla sjednáván a zprostředkováván na burzovním shromáždění, a proto tato část zákona začíná charakteristikou burzovního shromáždění a vymezením osob, které mají právo se ho účastnit (§ 20). Burzovní obchod však může být sjednán i mimo shromáždění, jak bylo již uvedeno výše.
Za burzovní shromáždění považuje návrh zákona shromáždění oprávněných osob v hodinách a místnostech určených burzovní komorou pro účely uzavírání a zprostředkování obchodů. V zájmu zajištění pořádku, transparentnosti a poctivosti burzovních obchodů nemůže se burzovního shromáždění zúčastnit kdokoliv, ale jen osoba, která splní požadavky vyžadované zákonem a statutem burzy. Jedná se především o osoby, kterým příslušný orgán burzy udělil vstupenku na burzovní shromáždění a dále osoby, které zde plní úřední nebo pracovní úkoly (dohodci, burzovní komisař a zaměstnanci burzy). Ne každý člen burzy má tedy automaticky právo účastnit se burzovního shromáždění. Toto právo mají ex lege pouze dohodci, kteří jsou z titulu své funkce i členy burzy. Ostatní členové burzy musí získat vstupenku. Vstupenku však mohou získat i nečlenové burzy oprávnění k burzovním obchodům (§ 21 odst. 1 písm. b/ a c/), ale i osoby, které nemají právo k burzovním obchodům a účastní se shromáždění pouze jako diváci. Nelze tedy slučovat osoby oprávněné účastnit se burzovních shromáždění, osoby oprávněné k burzovním obchodům a členy burzy.
Pravidla pro vydávání vstupenek upraví statut. Kromě rozlišení vstupenek na vstupenky opravňující k obchodování a bez tohoto práva, půjde o vstupenky jednorázové na jedno shromáždění a vstupenky permanentní na roční období, které bývají vázány na členství a zaplacení členského příspěvku. Dále se může jednat o vstupenky osobní a zaměstnanecké.
Vzhledem k tomu, že statut burzy je závazný pro všechny návštěvníky burzy, i když nejsou jejími členy a že rušení pořádku na burzovním shromáždění lze postihnout sankcí podle § 36, ukládá se povinnost vyvěsit pravidla chování na burzovním shromáždění na viditelném místě.
Základní charakteristikou burzovního obchodu je to, že se ho mohou účastnit pouze osoby k tomu oprávněné. Kdo je osobou oprávněnou k burzovním obchodům vymezuje § 21. Osoby oprávněné k burzovním obchodům je třeba odlišovat od osob oprávněných účastnit se burzovního shromáždění. Osobami oprávněnými k burzovním obchodů je třeba rozumět ty, jimž zákon a statut burzy přiznává právo prodávat a kupovat zboží na burze, včetně uzavírání pomocných obchodů. Návrh rozlišuje čtyři okruhy osob, kterým se toto oprávnění přiznává.
Především se jedná o členy burzy. Ne každý člen burzy je však oprávněn k burzovním obchodům. Jsou to pouze zakladatelé burzy a ti, kdo byli burzovní komorou přijati za členy burzy. Vzhledem k tomu, že zpočátku bude zapotřebí zainteresovat co nejvíce výrobců a obchodníků, aby své obchody realizovali na burze, navrhuje se, aby tyto osoby mohly uzavírat burzovní obchody přímo, to je samy svým jménem a na svůj účet bez prostřednictví burzovních dohodců, protože tím odpadá i povinnost platit dohodné za zprostředkování obchodu burzovnímu dohodci. Tyto osoby však nesmí burzovní obchody zprostředkovávat. To znamená, že mohou burzovní obchody přímo uzavírat jen mezi sebou, s jinými osobami (nečleny burzy) jen prostřednictvím dohodce.
Jiné osoby, které nejsou členy, jsou oprávněny k burzovním obchodům, pokud splnění podmínky pro to, aby se mohly stát členy burzy, avšak navíc se vyžaduje souhlas burzovní komory, který se zpravidla udělí vydáním vstupenky. Tyto osoby nemohou také uzavírat burzovní obchody přímo, ale jen prostřednictvím k tomu určených osob - dohodců.
Burzovní obchody by mohli uzavírat pro sebe (svým jménem a na svůj účet) i dohodci, a to jak burzovní, tak i soukromí, pokud by to výjimečně připouštěl statut burzy (§ 21 odst. 3). Toto omezení by platilo i pro soukromého dohodce, který by jinak byl přijat za člena burzy podle § 17 odst. 1 písm. d/, protože se jedná o ustanovení speciální. Dohodci zásadně obchody pouze zprostředkovávají, ale neuzavírají je pro sebe.
Burzovní obchody však nemohou uzavírat ani zprostředkovávat osoby, které jsou členy burzy z titulu členství v burzovní komoře, kam byly jmenovány příslušným státním orgánem (§ 21 odst. 4), pokud nebyly členy z jiného titulu již před svým jmenováním.
Osoby, které nemají oprávnění k burzovním obchodům, mohou zboží na burze prodávat a kupovat jen prostřednictvím osob, které toto oprávnění mají, tedy jako komitenti na základě komisionářské smlouvy uzavřené s osobami oprávněnými k burzovním obchodům.
Pokud je osobou oprávněnou k burzovním obchodům osoba právnická, musí určit jednu nebo několik fyzických osob jako své zmocněnce, kteří budou na burze a při sjednávání burzovních obchodů za ni jednat. Fyzické osoby se mohou nechat zastoupit zmocněncem. V obou případech vyžaduje zákon písemnou plnou moc a souhlas burzovní komory s osobou zástupce.
V § 22 je upraveno vyloučení z burzovních obchodů. Vyloučení z burzovního obchodu je třeba odlišovat od vyloučení člena z burzy. Vyloučením z burzovních obchodů je zapotřebí rozumět buď trvalou nebo dočasnou ztrátu oprávnění k burzovním obchodům.
Přímo ze zákona jsou vyloučeny z burzovních obchodů osoby, které jsou v konkursním nebo vyrovnávacím řízení a po dobu dvou let po skončení tohoto řízení z důvodu ochrany jejich smluvních partnerů. Dále se jedná o osoby, které nemají vstupenku na burzovní shromáždění buď proto, že jim nebyla vydána (např. z důvodu prodlení s placením členského příspěvku) nebo proto, že jim byla odňata (porušují podmínky, za nichž jim byla vydána). Tyto osoby nemohou uzavírat burzovní obchody ani mimo burzovní shromáždění.
Vyloučení z burzovních obchodů může být i důsledkem uložení sankce podle § 36 odst. 2 burzovním komisařem.
Posledním důvodem vyloučení z burzovního obchodu je případ, že oprávněná osoba přestala splňovat požadavky, kterých je zapotřebí ke vzniku oprávnění k burzovním obchodům podle § 21 (např. přestane podnikat v oblastech, kde je to podmínkou vzniku oprávnění k burzovním obchodům). Protože tato skutečnost může být sporná, nedochází v tomto případě k automatickému vyloučení z burzovních obchodů, ale o vyloučení a jeho důvodu rozhoduje burzo ní komora. Dotčená osoba může žádat o přezkoumání tohoto rozhodnutí valnou hromadu a pokud valná hromada rozhodnutí potvrdí, může se domáhat, aby soud prohlásil takové rozhodnutí za neplatné z důvodu, že odporuje právním předpisům nebo statutu burzy. Až do rozhodnutí soudu je však dotčená osoba z obchodů vyloučena.
Zásady uzavírání burzovních obchodů jsou stanoveny v § 23. Zákon vychází z principu, že burzovní obchody se uzavírají buď přímo nebo prostřednictvím dohodce. Povinné zprostředkování burzovního obchodu se zavádí tam, kde to vyžaduje ochrana zájmů osob, které nemají zkušenosti z burzovním obchodem (nahodilí návštěvníci burzy) nebo kde se jedná o složité burzovní obchody (termínové obchody).
Pojem dohodce označuje zprostředkovatele burzovních obchodů. Dohodci mohou být burzovní, kteří jsou burzou určenými zprostředkovateli burzovních obchodů, a soukromí. Postavení burzovních dohodců je podrobně upraveno v § 29 a násl. Soukromí dohodci jsou zprostředkovateli na základě živnostenského oprávnění. Postavení soukromých dohodců a jejich přístup na burzu bude upraven statutem burzy, pokud se s jejich účastí počítá. I pro soukromé dohodce by však měla platit ustanovení zákona o základních povinnostech burzovních dohodců při sjednávání obchodů, která jsou uvedena v § 23 odst. 3.
Vzhledem k tomu, že burza sama není účastníkem burzovního obchodu, ale pouze místem, kde se uzavírají, stanoví zákon, že z burzovního obchodu nemůže vzniknout přímé oprávnění či závazek burze.
Burzovní obchody jsou obchody absolutními, to znamená, že vztahy mezi jejich účastníky se řídí vždy obchodním zákoníkem, i když se nejedná o podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku. Absolutním obchodem však není jen vztah mezi prodávajícím a kupujícím, ale i vztah mezi příkazcem a dohodcem při zprostředkování obchodů. To plyne z § 261 odst. 3 obchodního zákoníku.
Osoby oprávněné k burzovním obchodům jsou povinny (§ 24) dodržovat předpisy týkající se burzovních obchodů vymezené zákonem a statutem, zejména povinnost přistoupit ke stanovenému způsobu zúčtování burzovního obchodu a povinnosti zajišťující čestnost burzovních obchodů (§ 25), které mají přispět k větší přehlednosti a transparenstnosti burzovních obchodů a zajištění rovnosti jejich účastníků.
Zúčtování burzovních obchodů může být nepřímé "clearingové", kdy se obchody vyrovnávají prostřednictvím tzv. likvidační pokladny (clearing house) nebo může jít o zúčtování přímé. Způsob zúčtování určí statut burzy a jeho vymezení patří mezi základní předpoklady řádného fungování burzy jako instituce trhu.
Požadavek čestnosti burzovních obchodů směřuje zejména k zajištění rovného přístupu k informacím a možnostem jejich využití při burzovních obchodech. Proto také osoby, které mají z titulu které mohou ovlivnit vývoj kursů, nesmějí uzavírat obchody v příslušných komoditách ani použít tyto informace ve prospěch jiných osob.
Předmět a druh burzovních obchodů je vymezen obecně v § 26. Obchodovat na burze lze se všemi komoditami, které jsou uvedeny ve statutu burzy, ale to ještě neznamená, že se s nimi také obchoduje. O tom jaké konkrétní komodity budou na burze prodávány rozhoduje příslušný burzovní orgán a zpravidla se vyžaduje zaplacení poplatku za přijetí dané komodity k burzovnímu obchodu. Minimální množství zboží, které lze na burze prodávat a kupovat (tzv. uzávěra) a jeho kvalitu určují zpravidla burzovní pravidla.
Návrh zákona se zmiňuje výslovně pouze o obchodech termínových. Konkrétní vymezení druhu obchodů připuštěných na burze je však věcí statutu burzy a státního souhlasu k provozování burzy. V podrobnostech jsou pak jednotlivé druhy připuštěných burzovních obchodů upraveny burzovními pravidla.
Obchody promptní jsou takové obchody, kdy se zboží dodává bezprostředně po sjednání kontraktu nebo v krátké několikadenní lhůtě. Tuto lhůtu určí statut nebo burzovní pravidla. Zvláštním druhem promptního obchodu jsou obchody zvané "spot", kdy se zboží zaplatí ihned na místě a okamžitě se též dodá.
Obchody termínové (lhůtní) jsou takové, kdy mezi uzavřením smlouvy a plněním ze smlouvy uplyne určitá delší lhůta. Termínové obchody mohou mít podobu obchodů skutečných (efektivních, dodávkových), při nichž po určené době skutečně kupující zboží převezme a zaplatí, nebo obchodů spekulačních, při nichž cílem obchodu není reálné splnění smlouvy, ale zisk daný pohybem kursů komodit, a to tak, že obchod je vyrovnáván protiobchodem (zboží se na burze kupuje, aby se na burze prodalo a naopak cílem je zisk z rozdílu kursů v době koupě a prodeje zboží).
Při termínových obchodech spekulačních není tedy úmyslem stran uzavírajících kupní smlouvu dodat a odebrat zboží, ale jde o to, aby jedna strana uhradila druhé diferenci mezi kursem znamenaným v den uzavření jedné kupní smlouvy a kursem znamenaným ve dni uzavření jiné kupní smlouvy, která má povahu protiobchodu.
Termínové obchody, které nesměřují k reálnému splnění smlouvy, spekulují bud s poklesem cen (obchody á la baisse či baissa) nebo se vzestupem cen (obchody á la hausse či haussa).
Zvláštním druhem termínových obchodů jsou obchody opční. Opční obchod je uzavření kupní smlouvy s možností do určité doby obchod uskutečnit (splnit smlouvu) nebo od smlouvy odstoupit (obchod abandonovat). Za možnost odstoupit od smlouvy do určité lhůty se platí při uzavření smlouvy prémie. Možnost odstoupení od smlouvy mohou sjednat buď obě strany nebo pouze strana jedna. Vyhrazuje-li si právo odstoupení od smlouvy kupující, jde o tzv. obchod na převzetí (call option) a vyhrazuje-li si jej prodávající, jde o tzv. obchod na dodání (put option). Vlastním důvodem odstoupení od smlouvy a zaplacení prémie je pak to, že buď dojde, nebo nedojde k očekávanému poklesu, nebo naopak vzestupu cen.
Zvláštním druhem opčních obchodů jsou obchody dontové, násobné a stelážové. Dontový obchod je jednoduchý prémiový obchod, při kterém je povinna platit prémii zvanou dont strana, která od smlouvy odstupuje.
Při násobných obchodech si některá ze stran sjedná právo volby, zda ve stanovené době dodá nebo odebere pouze základní sjednané množství (tzv. uzávěru) nebo jeho násobek a za toto právo zaplatí určitou prémii, která zpravidla spočívá ve výhodnější (vyšší) nebo naopak nižší ceně, než je denní kurs. Při násobném obchodu na převzetí, převezme kupující základní množství zboží, zaplatí za ně cenu o něco vyšší, než je denní kurs a vyhradí si právo odebrat ve sjednané době ještě násobek odebraného množství. Své právo pak využije, jen když cena zboží stoupne. U násobných obchodů na dodání prodávající dodá určité sjednané množství zboží za cenu nižší, než je denní kurs a vyhradí si právo dodat ve sjednané lhůtě násobek dodaného množství. Toto právo pak využije tehdy, dojde-li k poklesu cen jím prodávaného zboží.
Při stelážovém obchodu má kupující steláže právo si zvolit, zda svému partnerovi ve sjednané lhůtě buď zboží za sjednaný nižší kurs dodá nebo je za sjednaný vyšší kurs odebere.
Obchody prolongační jsou složitými termínovými obchody, do kterých jsou zapojeny zpravidla i třetí osoby, banky. Při prolongačním obchodu, se prodlužuje doba pro splnění smlouvy při vývoji kursů, který neodpovídá předpokladům účastníka obchodu, protože tento předpokládá, že později se bude kurs opět vyvíjet předpokládaným směrem. Za prolongaci smlouvy se platí určité finanční odškodnění.
Jiným způsobem krytí rizika z termínového obchodu jsou obchody krycí (hedgeové), při kterých dochází ke kombinaci obchodů na termínovém a promptním trhu. Hedger uzavírá termínový obchod, aby případným ziskem z termínového obchodu kryl riziko vývoje cen na promptním trhu.
Důvodem výslovného připuštění možnosti termínových obchodů přímo zákonem je skutečnost, že v minulosti bývaly termínové obchody na agrárních burzách zakazovány z důvodů možné spekulace, která může negativně ovlivňovat reálný kurs agrárních komodit.