Návrh sice termínové obchody nevylučuje, ale možnost jejich sjednávání se váže na státní povolení, statut burzy a rozhodnutí burzovní komory. Vzhledem k tomu, že alespoň v počátcích burzy se termínové obchody budou sjednávat jako obchody dodávkové, navrhuje se k zajištění zaplacení kupní ceny a snížení rizika z termínového obchodu, aby kupující byl povinen složit kauci na účet prodávajícího. Termínové obchody by mohly zprostředkovávat výlučně burzovní dohodci.
Z § 27 plyne i další požadavek kladený na burzovní obchod, a to požadavek, aby cena dosažená při obchodu byla na burze zaznamenána způsobem stanoveným zákonem nebo statutem burzy. Je-li obchod zprostředkováván dohodcem, je cena evidována v obchodní knize (§ 30 odst. 1, písm. c/). Je-li burzovní obchod sjednáván oprávněnou osobou přímo, ukládá se povinnost oznámit dosaženou cenu burzovnímu orgánu způsobem, který určí statut. Nesplní-li oprávněná osoba tuto povinnost, nelze považovat jí uzavřený obchod za obchod burzovní.
Bude-li na burze využíván automatizovaný systém zpracování dat, musí se burzovní obchody evidovat v tomto systému. Obchody v tomto systému nezaevidované nebudou mít právní povahu burzovního obchodu.
Na základě údajů dohodců a ostatních osob oprávněných k přímým burzovním obchodům, se stanoví kursy jednotlivých komodit, s nimž bylo na burze nebo i mimo burzovní shromáždění obchodováno (tzv. cenová kótace).
Neužívá-li se na burze automatizovaného systému zpracování dat, stanoví kurs burzovní komora na základě výše uvedených údajů. Kursy se zveřejňují v Obchodním věstníku a způsobem určeným ve statutu v kursovní listině a jsou vyhlašovány na závěr burzovního dne.
Kursy vyjadřují právě dosaženou tržní cenu určité komodity, jejíž objektivita je dána šíří okruhu burzovních obchodů. Pokud se na burze používá automatizovaný výpočetní systém, evidují se dosažené ceny v tomto systému a jeho pomocí se pak také stanoví kurs jednotlivých komodit.
Návrh zákona (§ 28) upravuje rozhodování sporů z burzovních obchodů a pomocných obchodů, které jsou definovány v § 2. Zatímco burzovní zákon z r. 1875 stanovil, obligatorní příslušnost burzovního rozhodčího soudu, pokud ji strany smlouvou nevyloučily, přičemž burzovní rozhodčí soudy upravoval čl. XIII. až XXVII. uvozovacího zákona k civilnímu řádu soudnímu č. 112/1895 ř. z., návrh v § 28 vychází zásadně z pravomoci státních soudů a dává přitom stranám možnost dohodnout se na rozhodčím řízení před burzovním rozhodčím soudem.
Toto řízení se tak upravuje jako dobrovolný, nikoliv obligatorní, způsob rozhodování sporů opírající se o rozhodčí smlouvu, na který se jinak vztahuje obecná právní úprava rozhodčího řízení, jejíž vydání se v dohledné době předpokládá. Do té doby se podle § 42 návrhu bude podpůrně využívat zákona č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů. Návrh zákona umožňuje řešení i mimoburzovních sporů burzovním rozhodčím soudem, jsou-li předmětem obchodu komodity s nimiž je na burze obchodováno. Současně však zákon výslovně připouští, aby spory z burzovního obchodu řešil i jiný rozhodčí soud, pokud se na tom strany dohodnou.
Tímto pojetím se mimo jiné dosáhne i toho, že na rozhodčí nálezy vydané burzovním rozhodčí soudem, které návrh prohlašuje výslovně stejně jako ostatní rozhodnutí za soudně vykonatelné, se budou vztahovat i mezinárodní úmluvy, zejména mnohostranné (Ženevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků z r. 1927, Newyorkská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z r. 1958), upravující uznání a výkon rozhodčích nálezů vydaných v ČSFR ve smluvních státech těchto úmluv.
Úprava sleduje i odlehčení agendy dnes již přetížených obecných soudů a větší rychlost, pružnost a bezformálnost řízení. Rozhodčí řízení umožní i zapojení kvalifikovaných specializovaných odborníků z obchodní praxe do rozhodování sporů z burzovních obchodů a pomocných obchodů.
Podrobnější pravidla o postavení a působnosti burzovního rozhodčího soudu bude obsahovat statut burzy a o rozhodčím řízení řád burzovního rozhodčího soudu.
K ČÁSTI VI - BURZOVNÍ DOHODCI
(§ 29 až § 32)
Burzovní dohodci jsou burzou ustanovenými zprostředkovateli burzovních obchodů. Sami obchody zpravidla neuzavírají, ale pouze zprostředkovávají uzavření kupní smlouvy mezi kupujícím a prodávajícím, popř. mezi stranami pomocného obchodu na základě jejich příkazů a pokynů. Burzovní dohodci mohou však zprostředkovávat burzovní obchody jen pro osoby oprávněné k burzovním obchodům.
Burzovní dohodci jsou povinni zprostředkovávat burzovní obchody nestranně a v zájmu dosažení vysoké profesionality jen s těmi komoditami, které jim potvrdila burzovní komora. Zprostředkované obchody jsou povinni chronologicky zaznamenávat do obchodní knihy, která má povahu deníku, s uvedením předepsaných údajů. Stranám, pro něž obchod zprostředkovali, jsou povinni po uzavření smlouvy vydat tzv. závěrkové listy (30). Poslední dvě činnosti mohou být prováděny prostřednictvím automatizovaného systému zpracování dat, musí však být autorizovány dohodcem.
Dále se ukládá burzovním dohodcům celá řada povinností v zájmu zajištění poctivosti a nestrannosti burzovních obchodů.
Burzovní dohodce je vázán i povinností mlčenlivosti (§ 30 odst. 2), která je širší, než je zachováváni obchodního tajemství, protože se vztahuje na obsah veškerých pokynů, příkazů, smluv a jiných jednání, i když nejsou předmětem obchodního tajemství. Povinnosti mlčenlivosti může burzovního dohodce v zájmu ochrany osobnosti zprostit jen osoba, v jejíž prospěch je tato povinnost založena.
Burzovním dohodcem mohou být jen fyzické osoby, které jsou vzhledem ke svému věku o odborné způsobilosti zárukou řádného uzavírání burzovních obchodů, podrobily se úspěšně profesní zkoušce a byly do funkce dohodce jmenováni burzovní komorou se souhlasem burzovního komisaře. Podmínkou jmenování je skutečnost, aby se jednalo o osobu s bydlištěm na území ČSFR. Jako podmínka není uváděno státní občanství, aby bylo možno, zejména zpočátku, využít i odborníků z cizích států.
Burzovní dohodce je z titulu své funkce členem burzy a má právo účastnit se valné hromady a hlasovat na ní (§ 10 a § 17).
Burzovní dohodce má právo na odměnu za zprostředkovaný obchod tzv. dohodné (§ 31) výši dohodného stanoví burzovní komora se souhlasem burzovního komisaře, zpravidla určitým procentem z ceny při burzovním obchodu. Není-li smluvními stranami dohodnuto jinak, hradí obě strany burzovního obchodu dohodné rovným dílem.
Dohled nad činností burzovních dohodců (§ 32) vykonává jednak burzovní komora a jednak podléhají státnímu dozoru reprezentovanému burzovním komisařem. Porušuje-li burzovní dohodce povinnosti uložené mu zákonem nebo statutem, může být burzovní komorou se souhlasem burzovního komisaře odvolán nebo mu může uložit sankci burzovní komisař podle § 36.
Burzovním dohodcem přestává být ten, kdo byl odvolán, kdo se této činnosti dobrovolně vzdal a ten, komu tato činnost byla zakázána burzovním komisařem podle § 36, popř. ten, komu byla zakázána pravomocným rozsudkem soudu.
Burzovní komora je povinna odvolat burzovního dohodce, který ztratil předpoklady pro výkon funkce (je mu odňato povolení k pobytu na území ČSFR, byl trestně stíhán, neuspěl u profesní zkoušky nebo ztratil plnou způsobilost k právním úkonů na základě soudního rozhodnutí).
Porušuje-li burzovní dohodce závažným způsobem své povinnosti nebo je porušuje opakovaně, může být odvolán. Ze stejných důvodů mu může být uložena i sankce burzovním komisařem podle § 36 odst. 1. Sankce může spočívat v pozastavení práva zprostředkovávat burzovní obchody až na dobu jednoho roku anebo v odejmutí tohoto práva. Pokud je právo zprostředkovávat pouze pozastaveno, nepřestává být dohodcem, nemůže však toto právo vykonávat. Při odejmutí práva zprostředkovávat přestává být burzovním dohodcem a pokud by chtěl jako dohodce znovu působit, musel by být znovu dohodcem jmenován.
Činnost burzovního dohodce nemůže vykonávat ani osoba, která byla pravomocným rozsudkem soudu odsouzena v trestním řízení k trestu zákazu činnosti po dobu výkonu tohoto trestu. Právní mocí rozsudku nepřestává být osoba ještě burzovním dohodcem, nemůže však již tuto činnost vykonávat, avšak může být odvolána, protože přestala splňovat předpoklady stanovené zákonem pro burzovní dohodce (bezúhonnost).
K ČÁSTI VII - STÁTNÍ DOZOR A SANKCE
(§ 33 až 36)
V zájmu ochrany účastníků burzovních obchodů, zvyšování důvěry k němu a vzhledem k tomu, že burza se má konstituovat jako soukromoprávní subjekt, navrhuje se zavést státní dozor nad činností burzy prostřednictvím institutu burzovního komisaře a jeho zástupce, který burzovního komisaře zastupuje v době jeho nepřítomnosti v plném rozsahu jeho práv a povinností. Tento institut byl znám i našemu dřívějšímu burzovnímu právu a je znám i v jiných právních řádech.
Návrh neřeší, ze stejných důvodů jako při udělování státního povolení k provozování burzy, který státní orgán bude pověřen jmenováním a odvoláváním burzovního komisaře, protože tato otázka patří do působnosti republik. V zájmu jednotnosti výkonu státní správy by to měl být stejný orgán jako ten, který bude udělovat oprávnění k provozování burzy.
Regulace právního postavení burzovního komisaře (§ 33 - 36) při provádění státního dozor vychází z principu, že státní orgán může jen to, co je mu zákonem dovoleno. Jde zejména o právo vstupovat do prostor burzy, navštěvovat burzovní shromáždění a vyžadovat předložení písmenných dokumentů a jiných dokladů, včetně podávání informací.
Návrh přesně vymezuje i rozsah kontroly. Jde jednak o kontrolu burzovních obchodů z hlediska jejich zákonnosti a potřebami trhu základních surovin (§ 6) a jednak kontrolu burzovních orgánů a dohodců výlučně z hlediska zákonnosti jejich činnosti.
K nápravě zjištěných nedostatků se navrhuje umožnit použití následujících opatření
- vytknout nedostatky v činnosti (§ 34),
- uložit sankce (§ 36),
- pozastavit burzovní obchod (to je dočasně zakázat uzavírání burzovních obchodů),
- pozastavit realizaci protiprávních rozhodnutí burzovních orgánů, to znamená suspendovat jejich účinky do doby, než bude soudem rozhodnuto, o jejich platnosti či neplatnosti,
- navrhnout soudu, aby suspendovaná rozhodnutí, prohlásil za neplatné.
Do působnosti burzovního komisaře patří stanovení výše dohodného.
Nejzávažnějším zásahem do činnosti burzy ze strany státu je možnost omezení vydaného povolení k provozování burzy či dokonce jeho odejmutí (§ 35). Je to však nezbytný nástroj státního dohledu. Mělo by se jednat o opatření výjimečné, pokud by k odstranění nedostatků nepostačovala opatření podle § 34. Příslušným orgánem zde však není burzovní komisař, ale státní orgán, který vydal povolení k provozování burzy na návrh komisaře.
Právní mocí rozhodnutí o odejmutí povolení se burza zrušuje a proto je nutno v rozhodnutí jmenovat i osobu likvidátora.
Z § 34 vyplývá, že kontrolní působnost burzovního komisaře se vztahuje nejen na burzu a její orgány a dohodce, ale i na účastníky burzovních obchodů (osoby oprávněné k burzovním obchodům, jejich zmocněnce a dohodce), a proto je použití sankcí svěřeno burzovnímu komisaři a ne orgánu burzy, protože burza je soukromoprávní osobou.
Možnost použití sankcí vychází z principu "není trestu bez zákona", takže jejich uložení je vázáno pouze na případy porušení povinností uvedených taxativně v § 36.
Nepeněžitou sankcí je rozhodnutí o pozastavení práva účastníka burzovního obchodu účastnit se burzovních obchodů nebo je zprostředkovávat a rozhodnutí o odejmutí tohoto práva. Pozastavení má za následek dočasné vyloučení účastníka z burzovních obchodů, popř. z možnosti je zprostředkovat, aniž by toto právo zaniklo. Při odejmutí tohoto práva, právo zaniká a může být obnoveno jedině za podmínek, které stanoví zákon k nabytí tohoto práva.
Peněžitou sankcí je pokuta do výše 50.000,- Kčs. Kromě této pokuty však může burzovní komisař uložit i pokutu do výše 1000,- Kčs za rušení pořádku na burzovním shromáždění. Navrhuje se umožnit burzovnímu komisaři, aby mohl ukládat pokuty do výše 1000,- Kčs v blokovém řízení v souladu s přestupkovým zákonem (zák. ČNR č. 200/1990 Sb. a zák. SNR č. 372/1990 Sb. ve znění zák. č. 524/1990 Sb.), tedy za podmínky, že porušení pořádku je zjevné a dotčená osoba je ochotna pokutu na místě zaplatit. Zaplacením pokuty se vzdává opravného prostředku.
Možnost ukládat sankce je omezena subjektivní (tříměsíční) i objektivní (šestiměsíční) lhůtou. Výtěžky z pokut by měly být příjmem státního rozpočtu České republiky nebo Slovenské republiky podle sídla burzy.
Rozhodnutí o pozastavení burzovních obchodů, pozastavení realizace rozhodnutí burzovních orgánů a uložení sankcí se vydává ve správním řízení a burzovní komisař postupuje při tom podle správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.)
K ČÁSTI VIII - ZRUŠENÍ A ZÁNIK BURZY
(§ 37 až § 39)
Obdobně jako obchodní zákoník u obchodních společností rozlišuje návrh zákona zrušení a zánik burzy. Zrušení burzy je právní skutečností, s níž je spojen ten důsledek, že burza přestává vykonávat činnost, pro kterou byla založena a vstupuje do likvidace, ve které se zpeněží veškerý majetek burzy a uhradí její závazky. Likvidace probíhá podle pravidel platných pro likvidaci obchodních společností podle obchodního zákoníku s odchylkami stanovenými tímto zákonem.
Burza se zrušuje buď rozhodnutím valné hromady nebo rozhodnutím příslušného orgánu o odejmutí povolení k provozování burzy (§ 37). Dnem zrušení nelze uzavírat burzovní obchody a zahajovat nové spory u burzovního rozhodčího soudu. Je možno jen dokončit zahájená řízení, a to do jednoho měsíce od zrušení burzy. Tímto dnem se omezuje také působnost orgánů burzy pouze na úkony potřebné k likvidaci burzy a jménem burzy může jednat již jen likvidátor.
Návrh obsahuje speciální ustanovení o rozdělení likvidačního zůstatku pro případ, že tato pravidla nebudou zakotvena ve statutu burzy (§ 38) vychází se z toho, že likvidační zůstatek je třeba rozdělit mezi členy v závislosti na délce jejich členství a výši placeného členského příspěvku.
Burza jako právnická osoba zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku, který provede rejstříkový soud na základě návrhu likvidátora (§ 39).
K ČÁSTI IX - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
(§ 40 až § 46)
V této části zákona je upraveno řízení při rozhodování ve věcech výkonu státního dohledu a povolování provozu burzy jako správní řízení, na které se vztahuje správní řád (zák. č. 71/1967 Sb.). Tím se dostává rozhodování ve výše uvedených záležitostech i pod soudní kontrolu, protože tato správní rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudem.
Speciálně je pouze upraveno, kdo je orgánem oprávněným rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí burzovního komisaře (orgán, který ho jmenoval) a odvoláním v jakých věcech se nepřizná odkladný účinek. Jedná se o odvolání ve věcech, kde by odkladný účinek mohl zmařit důvod, pro který bylo rozhodnutí vydáno (rozhodnutí o pozastavení burzovních obchodů a realizace rozhodnutí burzovních orgánů a rozhodnutí o pozastavení nebo odejmutí práva účastníka burzovních obchodů účastnit se burzovních obchodů nebo je zprostředkovávat).
Protože v době vydání tohoto zákona nebude ještě existovat obecná úprava rozhodčího řízení v tuzemském obchodním styku, navrhuje se použít do doby jejího vydání úpravy platné pro mezinárodní obchodní styk, aby se umožnilo konstituování burzovních rozhodčích soudů současně s burzami (§ 42).
V § 43 je souhrnně uvedeno, v jakých věcech budou působit orgány republik při realizaci tohoto zákona. Orgány republik budou určeny samostatným zákony České národní rady a Slovenské národní rady.
V § 44 je obsaženo intertemporální ustanovení, které reaguje na to, že v posledním roce vznikly v ČSFR právnické osoby, které mají ve svém obchodním jménu výraz "burza" a nejsou burzami ve smyslu burzovních zákonů, popř. se snaží organizovat obchody na burzovních principech v rozporu s navrhovanou úpravou. Takovým právnickým osobám se ukládá změnit své obchodní jméno nebo přizpůsobit své právní poměry a získat povolení k provozování burzy ve stanovené lhůtě. Pokud tak neučiní je příslušný soud plodinových burz do r. 1952 nebyly nikdy zrušeny, navrhuje se v zájmu přehlednosti právní úpravy a právní jistoty tyto zastaralé předpisy výslovně zrušit.
Termín nabytí účinnosti zákona je ponechán na posouzení Federálního shromáždění. Nemělo by se však jednat o termín delší než 1. 7. 1992.
V Praze dne 12. března 1992
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Ministr vlády ČSFR:
Dlouhý v. r.