(6) Jestliže se strany dohodnou na příslušnosti burzovního rozhodčího soudu, podrobují se tím řádu burzovního rozhodčího soudu a ustanovením statutu upravujícím postavení a působnost burzovního rozhodčího soudu.
(7) Rozhodčí nálezy vydané burzovním rozhodčím soudem jsou konečné, doručením stran nabývají účinků pravomocného soudního rozsudku a jsou soudně vykonatelné. Soudně vykonatelná jsou i ostatní rozhodnutí burzovního rozhodčího soudu, ukládající straně určitou povinnost, jakož i smíry před rozhodcem nebo rozhodci uzavřené a jimi podepsané.
(8) Ustanoveními předchozích odstavců není dotčeno právo stran podle právních předpisů upravujících rozhodčí řízení sjednat rozhodčí smlouvu o rozhodování svých sporů v rozhodčím řízení i před jinými rozhodci nebo před jiným rozhodčím soudem.
ČÁST ŠESTÁ
BURZOVNÍ DOHODCI
§ 29
(1) Burzovní dohodce je zprostředkovatelem burzovních obchodů. Je jmenován a odvoláván burzovní komorou s předchozím souhlasem burzovního komisaře. Počet míst burzovních dohodců určuje burzovní komora.
(2) Výběr burzovních dohodců se provádí na základě konkursu vyhlášeného burzovní komorou. Burzovním dohodcem může být jen fyzická osoba, která má bydliště na území České a Slovenské Federativní Republiky, starší osmnácti let, bezúhonná a způsobilá k právním úkonům, pokud prokáže potřebnou odbornou způsobilost zkouškou, složenou před komisí jmenovanou příslušným orgánem s státní správy.
(3) Burzovní dohodce nesmí provozovat jinou podnikatelskou činnost, být v zaměstnaneckém nebo jiném obdobném poměru ani být členem statutárních a dozorčích orgánů právnických osob zabývajících se podnikatelskou činností.
(4) Burzovním dohodcem přestává být ten,
a) kdo písemně oznámil, že se vzdává činnosti burzovního dohodce,
b) kdo byl odvolán burzovní komorou (§ 32),
c) komu byla činnost burzovního dohodce zakázána pravomocným rozhodnutím soudu.
(5) Oznámení podle odstavce 4 písm. a) musí být doručeno burzovní komoře nejméně 3 měsíce přede dnem ukončení činnosti. Činnost burzovního dohodce může být ukončena jen k poslednímu dni v měsíci.
§ 30
Činnost burzovních dohodců
(1) Burzovní dohodci jsou povinni:
a) zprostředkovávat burzovní obchody s těmi komoditami, které jim burzovní komora přidělila a to na základě pokynů prodávajícího i kupujícího,
b) vést obchodní knihu, do které chronologicky zaznamenávají obchody, které zprostředkovali za burzovní den,
c) vydat po uzavření obchodu zúčastněným stranám závěrkový list s uvedením dohodnutých podmínek obchodu. Závěrkový list může být nahrazen výstupním dokumentem z automatizovaného výpočetního systému obsahujícím potřebné údaje o uzavřeném obchodu.
(2) Burzovní dohodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o pokynech, příkazech, jednáních, smlouvách a údajích o smluvních stranách, jež se týkají burzovních obchodů, pokud je strany této povinnosti nezprostí a jsou povinni zachovávat obchodní tajemství [§ 17 obchodního zákoníku.].
(3) Burzovní dohodce nesmí zprostředkovat burzovní obchod, má-li důvodné podezření, že účastník burzovního obchodu nepostupuje v souladu s právními nebo burzovními předpisy nebo je platebně neschopný.
(4) Burzovní dohodce je povinen zprostředkovávat burzovní obchody osobně. V případě své nepřítomnosti je povinen zajistit své zastupování jiným burzovním dohodcem.
(5) Do obchodní knihy (odstavec 1 písm. b/) se zapisuje označení smluvních stran, doba ujednání obchodu, předmět a podmínky obchodu, popřípadě další náležitosti určené ve statutu. Statut může také určit podrobná pravidla pro vedení obchodní knihy. Obchodní kniha může být nahrazena výstupními sestavami z automatizovaného výpočetního systému, jež musí být potvrzeny dohodcem.
§ 31
Odměna burzovních dohodců
(1) Burzovní dohodce má právo na odměnu za zprostředkovaní obchodu, jakmile obchod zprostředkoval (dále jen "dohodné").
(2) Pokud je uzavření obchodu vázáno na smluvní podmínky, má dohodce nárok na dohodné až po jejím splnění. Bude-li splnění podmínky zmařeno dohodcem, právo na dohodné zaniká.
(3) Výši dohodného burzovního dohodce určuje burzovní komora se souhlasem příslušného orgánu státní správy. Nebylo-li dohodnuto nebo statutem určeno jinak, platí dohodné účastníci burzovního obchodu rovným dílem.
§ 32
Dozor nad činností burzovních dohodců
(1) Dozor nad činností burzovních dohodců vykonává burzovní komora způsobem určeným ve statutu a dále burzovní komisař.
(2) Poruší-li burzovní dohodce své povinnosti nebo nemůže-li po dobu delší než tři měsíce tyto povinnosti vykonávat, může jej burzovní komora se souhlasem nebo na návrh burzovního komisaře odvolat.
(3) Porušuje-li burzovní dohodce závažným způsobem nebo opakovaně své povinnosti, burzovní komora jej na návrh burzovního komisaře nebo i bez tohoto návrhu odvolá. V tomto případě nemůže být tento burzovní dohodce znovu jmenován burzovním dohodcem na žádné burze po dobu tří let.
(4) Burzovní komora se souhlasem burzovního komisaře odvolá burzovního dohodce, pokud ztratil předpoklady pro výkon činnosti burzovního dohodce stanovené zákonem (§ 29 odst. 2).
(5) Burzovní dohodce se může do jednoho měsíce ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí burzovní komory o jeho odvolání, domáhat, aby soud jeho odvolání prohlásil za neplatné, odporuje-li zákonu nebo statutu.
ČÁST SEDMÁ
STÁTNÍ DOZOR A SANKCE
Státní dozor
§ 33
(1) Státní dozor nad burzou a činností burzovních dohodců vykonává příslušný orgán státní správy prostřednictvím jím jmenovaného a odvolávaného burzovního komisaře; tento orgán rovněž jmenuje a odvolává zástupce burzovního komisaře, který burzovního komisaře v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho pravomocí a povinností.
(2) Při výkonu dozoru je burzovní komisař oprávněn vstupovat do všech prostorů burzy, navštěvovat burzovní shromáždění a účastnit se jednání všech orgánů burzy. Musí mu být uděleno slovo, kdykoliv o to požádá.
(3) Burzovní komisař je při výkonu dozoru dále oprávněn provádět potřebná šetření a vyžadovat od osob, jež jsou členy orgánů burzy, dohodců i zaměstnanců burzy předložení dokladů, jiných písemných dokumentů a dalších materiálů potřebných k výkonu dozoru a podávání písemných i ústních informací, jež jsou nezbytné k výkonu dozoru.
§ 34
(1) Burzovní komisař je v rámci výkonu státního dozoru oprávněn kontrolovat,
a) zda burzovní obchody probíhají v souladu s právními a burzovními předpisy a hledisky uvedenými v § 6 odst. 2 písm. b)
b) zda činnost dohodců a burzovních orgánů je v souladu s právními předpisy a statutem.
(2) Zjistí-li burzovní komisař při výkonu státního dozoru podle odstavce 1 nedostatky, je oprávněn:
a) vytknout burzovním orgánům a dohodcům nedostatky a požadovat, aby je ve stanovené lhůtě odstranily,
b) uložit sankci,
c) pozastavit burzovní obchod, jestliže nelze jinak zabránit velkým hospodářským škodám,
d) pozastavit provádění rozhodnutí valné hromady a burzovní komory, pokud odporuje právním předpisům nebo statutu, do doby, než o jejich platnosti rozhodne soud a nejdéle do jednoho měsíce navrhnout, aby soud prohlásil pozastavené rozhodnutí za neplatné, po marném uplynutí této lhůty platí, že k pozastavení rozhodnutí nedošlo.
(3) Burzovní komisař dává souhlas ke jmenování a odvolání burzovních dohodců a ke stanovení výše dohodného.
(4) Burzovní komisař je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se burzovních obchodů, jejich účastníků a dohodců, s nimiž se při výkonu své funkce seznámil, nejde-li o skutečnosti, které jsou v rozporu s právními předpisy a dále o skutečnostech, které tvoří předmět obchodního tajemství burzy, členů burzy nebo osob, jež se účastní burzovních obchodů.
§ 35
Pokud jsou při provozu burzy porušovány právní předpisy nebo statut anebo provoz burzy odporuje požadavkům uvedeným v § 6 odst. 2 písm. b) může příslušný orgán státní správy na návrh burzovního komisaře povolení k provozování burzy odejmout nebo omezit.
§ 36
Sankce
(1) Burzovní komisař může zakázat osobě oprávněné k burzovnímu obchodu, jeho zmocněnci nebo dohodci účast na burzovních obchodech nebo jejich zprostředkování až na dobu jednoho roku, jestliže tato osoba:
a) porušuje povinnosti uvedené v § 20 odst. 3, § 21 odst. 2 až 5, § 23 odst. 1 a 2, § 24, § 25, § 26, § 29 odst. 4 a § 30,
b) rozšiřuje nepravdivé zprávy, které by mohly mít vliv na vývoj kursů komodit, s nimiž je na burze obchodováno nebo poškodit účastníky trhu.
(2) Příslušný orgán státní správy může na návrh burzovního komisaře uložit za jednání uvedená v odstavci 1 pokutu do výše 50 000 Kčs.
(3) Sankce podle odstavců 1 a 2 lze uložit do tří měsíců ode dne, kdy se o porušení povinnosti příslušný orgán státní správy nebo burzovní komisař dověděl, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
(4) Pokuta uložená podle odstavce 2 je splatná do třiceti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.
(5) Osobám, které porušují pořádek na burzovním shromáždění může burzovní komisař uložit v blokovém řízení pokutu až do výše 1000 Kčs. Postupuje přitom obdobně podle zvláštních předpisů. [zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích. zákon Slovenské národní rady č. 372/1990 Sb., o priestupkoch ve znění zákona č. 524/1990 Sb.].
(6) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu České republiky nebo státního rozpočtu Slovenské republiky podle sídla burzy.
(7) Působnost a pravomoc jiných kontrolních orgánů není těmito ustanoveními dotčena.
ČÁST OSMÁ
ZRUŠENÍ A ZÁNIK BURZY
§ 37
Zrušení burzy
(1) Burza se zrušuje a vstupuje do likvidace:
a) dnem uvedeným v usnesení valné hromady o zrušení burzy, jinak dnem, kdy bylo usnesení o zrušení burzy přijato,
b) dnem právní moci rozhodnutí příslušného státního orgánu o odnětí povolení k provozování burzy, pokud se v rozhodnutí nestanoví den pozdější.
(2) Dnem zrušení burzy je zakázáno provádět na burze burzovní obchody. Týmž dnem zaniká pravomoc burzovního rozhodčího soudu rozhodovat spory, s výjimkou sporů, kde bylo řízení již zahájeno.
§ 38
Likvidace
(1) Likvidaci majetku burzy provádí likvidátor určený valnou hromadou v rozhodnutí o zrušení burzy nebo jmenovaný příslušným státním orgánem v rozhodnutí o odnětí povolení k provozování burzovních obchodů.
(2) Na likvidaci burzy se použijí obdobně ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností.
(3) Likvidační zůstatek se rozdělí mezi členy burzy podle poměru jimi dosud splacených členských příspěvků a zápisného, pokud není ve statutu určen jiný způsob rozdělení.
§ 39
Zánik burzy
(1) Burza zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku.
(2) Návrh na výmaz burzy z obchodního rejstříku podává po rozdělení likvidačního zůstatku likvidátor.
ČÁST DEVÁTÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 40
Pokud tento zákon nebo statut nestanoví jinak, řídí se vnitřní poměry burzy ustanoveními obchodního zákoníku o společnostech s ručením omezeným, s výjimkou minimální výše základního jmění, minimální výše vkladu a omezení počtu společníků.
§ 41
(1) Na řízení o udělení povolení k provozování burzy podle § 5 až 7, jeho odnětí nebo omezení podle § 35, na řízení o pozastavení burzovních obchodů podle § 34 odst. 2 písm. c) a na postup při ukládání sankcí podle § 36, není-li stanoveno jinak, se vztahuje správní řád. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]
(2) O odvolání proti rozhodnutí burzovního komisaře rozhoduje příslušný orgán státní správy. Odvolání proti rozhodnutí ve věcech podle § 34 odst. 2 písm. c) a rozhodnutí o uložení sankcí uvedených v § 36 odst. 1 nemá odkladný účinek.
§ 42
Do doby vydání obecného předpisu o rozhodčím řízení použijí se na řízení před burzovním rozhodčím soudem přiměřeně ustanovení právních předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku. [Zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů.]
§ 43
Zákony národních rad určí příslušné orgány státní správy, jež budou mít působnost podle tohoto zákona.
§ 44
(1) Právnické osoby, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona a které mají ve svém obchodním jménu označení "burza" nebo provozují činnost uvedenou v § 1, jsou povinny do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona získat povolení burzy a přizpůsobit své právní poměry tomuto zákonu, jinak je soud i bez návrhu zruší a nařídí jejich likvidaci.
(2) Soud zruší také právnickou osobu, která má ke dni účinnosti tohoto zákona ve svém obchodním jménu označení "burza" a neprovozuje činnost uvedenou v § 1 nebo činnost uvedenou v jiném burzovním zákoně, pokud nezmění své obchodní jméno do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 45
Zrušují se:
1. nařízení č. 79/1903 ř. z., jak se povolávají členové do správ zemědělských burs,
2. zákon č. 69/1922 Sb. z. a n., o plodinové burze v Bratislavě a zákazu termínových obchodů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
§ 46
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1992.
Důvodová zpráva
I. Obecná část
Komoditní burza je institutem trhu vytvářejícím podmínky pro zhodnocení zboží, protože organizováním obchodu umožňuje v určitém místě, ve stanovenou dobu a prostřednictvím oprávněných osob soustřeďovat nabídku a poptávku. Tvorbou podmínek pro obchod se zbožím umožňuje vytvářet výchozí základnu pro stanovení tržní ceny zboží, s nímž je na burze obchodováno.
Trh organizovaný na burzovních zásadách se historicky vyvinul jako výsledek potřeby účastníků trhu dosáhnout účelné koordinace v rychlosti, časovosti i věcnosti vzájemných obchodních vztahů.
Organizování obchodu na burzovních principech si již v minulosti vyžadovalo vytvoření právního základu a rámce, v němž se obchod odvíjel, a to jak z hlediska institucionálního (vytvoření burzy jako právnické osoby organizující obchod), tak z hlediska vztahového (regulace vztahů mezi účastníky obchodu a mezi účastníky obchodu a burzou).
Základním právním předpisem, který upravoval problematiku burz v našich zemích byl zákon z 1. 4. 1875, č. 67 ř. z., o organizaci burs. Specifika obchodních podmínek se zemědělským zbožím si následně vyžádala změnu právní úpravy, jež byla provedena zákonem ze dne 4. 1. 1903, č. 10 ř. z., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 1. 4. 1875 ř. z. č. 67, o organizaci burs.
Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 bylo zákonem z 28. 10. 1918, č. 11 Sb. z. a n. ustanoveno, že veškeré dosavadní zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti, takže tyto zákony platily v českých zemích i nadále.
Na území Slovenské republiky byla burza zřízena až zákonem ze dne 15. 2. 1922, č. 69 Sb. z. a n., o plodinové burse v Bratislavě a o zákazu termínových obchodů s obilím a mlýnskými výrobky na Slovensku.
Na území České republiky působily v minulosti tři komoditní burzy, a to Pražská plodinová burza, Plodinová burza v Brně a v Olomouci. Z hlediska významu, napojení na zahraniční trhy a koordinační činnost ve středoevropském regiónu byla nejvýznamnější Pražská plodinová burza. Budeme-li charakterizovat funkci burzy vydáváním kursovního lístku burzy, pak působení Pražské plodinové burzy je vymezeno obdobím od 13. 11. 1894 do 31. 7. 1952. K tomuto datu byly totiž všechny v té době ještě existující burzy zrušeny (kromě Pražské ještě Plodinová burza v Brně a Bratislavě) nařízením vlády č. 32/1952 Sb., o za ušení plodinových burs, a spolu s tím i všechny předpisy, které odporovaly tomuto nařízení. Výslovně však burzovní zákony nikdy zrušeny nebyly, avšak vzhledem ke změně poměrů se staly obsolentními a z hlediska dnešních podmínek jsou již nepoužitelné.
Činnost burzy byla spojena jak s obdobím volné tvorby cen, tak i obdobím (1934 - 1952), kdy volná tvorba cen u rozhodujících položek obchodu neexistovala a ceny byly stanoveny státem jako pevné. Praxe ukázala, že ani v při pevně stanovených cenách neztratila burza svoji opodstatněnost a nadále byla místem udržování či navazování obchodních kontaktů, zdokonalování obchodních podmínek a řešení obchodních sporů rozhodčím soudem burzy.
Vývoj obchodu na komoditních burzách nebyl v zemích západní Evropy přerušen a doznal dalších kvalitativních změn. Tržní ekonomika vyspělých zemí Evropy i světa se ke své nynější podobě vyvinula při existenci tržních řádů a různých způsobů účelně pojatých regulací zemědělského trhu. Úroveň komoditních burz ve světě je mimořádně vysoká, na burzách je dnes užíváno nejdokonalejší techniky. Principy burzovního obchodu však zůstávají stále nezměněny. Obchod na burze je dokonalý, transparentní, podmínky obchodu jsou standardizovány co do množství, jakosti, termínu dodávek a placení. Existuje objektivní systém rozhodování případných sporů a objektivní informační cenový systém.
II. K jednotlivým částem zákona
K ČÁSTI I - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
(§ 1 až § 2)
V návrhu zákona je komoditní burza považována za zvláštní druh právnické osoby, která organizuje obchod se zbožím, které není předmětem obchodu na burze cenných papírů. Komoditními burzami budou tak všechny právnické osoby, které budou organizovat obchod na burzovních principech, pokud předmětem obchodu bude jiné zboží, než cenné papíry definované v zákoně o burze cenných papírů.
Negativně je vymezen i pojem komodity, jímž je třeba rozumět jakékoliv zboží, pokud není předmětem obchodu podle zákona o burze cenných papírů.
Obdobně jako u burz cenných papírů vychází návrh zákona o komoditních burzách, na rozdíl od tradičního chápání burzy v našich zemích jako veřejnoprávní korporace, z pojetí burzy jako právnické osoby soukromého práva podřízené státnímu dohledu.
Soukromoprávní charakter burzy spočívá v tom, že může být založena pouze subjekty soukromého práva (podnikateli), kteří mají zájem na jejím provozu, a to souhlasným projevem jejich vůle (zakladatelskou smlouvou - § 3) a z jejich vůle může být také zrušena, dále v tom, že nemá nařizovací ani sankční pravomoc vůči osobám, které nejsou jejími členy, a to ani k účastníkům burzovních obchodů, kteří na burze obchodují. Tato pravomoc je ponechána orgánu státního dozoru.
Burza je chápána jako právnická osoba soukromého práva typu korporace, která spravuje své záležitosti vlastními orgány a jejíž vnitřní poměry se řídí jí vydávaným statutem. Soukromoprávní charakter burzy se projevuje i v tom, že statut burzy je pro nečleny závazný, jen když se mu dobrovolně podřídí, nikoliv přímo ze zákona.
Ač je burza významným nástrojem obchodu, nenavrhuje se burzu konstruovat jako zvláštní formu obchodní společnosti, ale jako korporaci sui generis. Je to dáno její povahou jako instituce zásadně nevýdělečné, která slouží k organizování obchodu se zbožím a obchodů pomocných, ale sama se tohoto obchodu neúčastní. Jejím cílem není dosažení zisku a získání prostředků k další podnikatelské činnosti, ale organizování obchodu a zajištění prostředků na svůj provoz.
Jiný je i význam účasti na burze a v obchodní společnosti. V obchodní společnosti se sdružují podnikatelé, aby spojili své činnosti, kapitálové prostředky nebo omezili podnikatelské riziko za účelem dosažení větších zisků. Burzu zakládají podnikatelé k zajištění organizace obchodu, který jim má zisk přinést, ale ne ze samotné účasti na burze. Naopak podnikatel, který se burzy jako člen účastní, je povinen podílet se na materiálním zabezpečování jejího provozu ve formě splácení vkladů (zápisného) a členských příspěvků a nemá nárok na podíl z případného zisku burzy.
Organizace burzy jako obchodní společnosti se jeví jako neúčelná, protože burza nepotřebuje ke své činnosti kapitál, ale jen provozní prostředky a možnost pružné změny zúčastněných osob. Důležité je to, že se nemá jednat o uzavřené společenství osob, jako je tomu u většiny obchodních společností. Požadavku pružnosti odpovídá lépe institut členství, jak je tomu u družstev, a proto je navrhováno konstituovat burzu na členském principu.
Z povahy burzy jako zvláštní formy právnické osoby podrobené státnímu dohledu plyne i povaha metody právní regulace. Zatímco u obchodních společností je společníkům zpravidla ponechána značná smluvní volnost v úpravě vnitřních poměrů, je u burzy většina ustanovení donucující povahy a statut burzy může upravit pouze podrobněji zásady stanovené zákonem nebo otázky zákonem neupravené. Zpravidla se však neumožňuje, aby statut burzy upravil poměry burzy jinak, než stanoví zákon. Je to dáno zvýšeným zájmem státu o burzu jako místo, kde se stanoví na základě tržního mechanismu obecná cena zboží, s nímž se na burze obchoduje, jednak tím, že statutu burzy se musí podrobit i nečlenové burzy, pokud se chtějí účastnit burzovního shromáždění nebo uzavřít burzovní obchod.
Burza jako právnická osoba bude vlastníkem věcí, jež získá buď věcnými vklady zakladatelů nebo na úhradu členského příspěvku od některých členů burzy, smluvními převody a dalšími způsoby, které připouští zákonem. Hlavním zdrojem majetku burzy by měly být vklady zakladatelů, zápisné, příspěvky členů a případné výnosy z provozu burzy.
Návrh zákona zakotvuje ručení zakladatelů a členů burzy za závazky burzy do výše nesplacených vkladů a členských příspěvků. Je to odůvodněno zejména tím, že burza je instituce nevýdělečná a vklady a příspěvky slouží k zabezpečení provozu burzy. Jejich neplacení by tedy mohlo vážně ohrozit její provoz a poškodit případné věřitele. Zavedení ručební povinnosti má proto stimulovat členy, aby příspěvky platili včas, protože jinak se vystavují nebezpečí, že když burza nebude mít prostředky na úhradu provozních nákladů, budou moci věřitelé do výše ručební povinnosti žalovat přímo členy burzy. Aby případní věřitelé měli možnost zjistit vůbec rozsah ručení členů, ukládá zákon burzovní komoře v tomto směru informační povinnost, avšak jen na základě dotazu učiněného prostřednictvím soudu.
Z pojetí burzy jako nevýdělečné instituce také plyne, že nelze připustit, aby případný zisk byl rozdělen mezi členy burzy, protože toto by neměl být motiv účasti na burze. Zisk musí zůstat burze a je používán k zajištění jejího dalšího rozvoje.
Zvýšený zájem státu se projevuje nejen v metodě právní regulace, ale i v zavedení koncesního systému pro vznik burzy. Burza může vzniknout jen v mezích státního povolení. V pravomoci státních orgánů je i jmenovat část členů burzovní komory. Ve státním dozoru nad činností burzy, jež je vykonáván prostřednictvím burzovního komisaře, v možnostech státu pozastavit realizaci rozhodnutí burzovních orgánů, pozastavit burzovní obchody, omezit či odejmout povolení k provozování burzy a v možnostech použití správních sankcí vůči osobám zúčastněných na burzovních obchodech se projevují veřejnoprávní aspekty právní regulace postavení burzy a burzovních obchodů.
Na základě výše uvedených skutečností je možno charakterizovat v návrhu zákona burzu jako
- právnickou osobu typu korporace,
- založenou podnikateli na základě smlouvy,
- za účelem organizování obchodů se zbožím a obchodů s tím souvisejících,
- nevýdělečné povahy,
- postavené pod přísný dohled státu.
V § 2 je podána i základní charakteristika burzovního obchodu. Není to definice vyčerpávající, protože podrobnější znaky burzovních obchodů jsou upraveny i v dalších částech návrhu zákona (zejména § 21, § 23 a § 27).
Z § 2 vyplývá základní definiční znak burzovního obchodu - je jím nákup a prodej zboží organizovaný burzou. Burza se na organizování nákupu a prodeji zboží podílí tak, že
a/ organizuje shromáždění, na nichž se sjednávají obchody (burzovním shromáždění), nebo
b/ umožňuje uzavřít burzovní obchod i mimo burzovní shromáždění za podmínek a způsobem určeným statutem.
Návrh zákona nevyžaduje, aby obchod byl sjednán pouze přímo na burze. Důvodem je skutečnost, že komoditní burzy budou, zejména zpočátku, burzami spíše lokálního významu, takže burzovní shromáždění se nebude konat každý den. Proto je zapotřebí zajistit, aby pokud možno většina obchodů s agrárními komoditami byla na burze zaznamenána, aby kurs byl odrazem skutečné tržní ceny. Toho lze dosáhnout pouze tím, že se připustí sjednání burzovního obchodu i mimo burzu za předpokladu, že budou splněny ostatní podmínky kladené zákonem na burzovní obchody.
Jednou z těchto podmínek je to, že obchod musí být uzavřen osobou oprávněnou k burzovním obchodům (§ 21) a strany se při něm dobrovolně podrobí statutu burzy a burzovním pravidlům vydaným příslušnou burzou.
Podle § 2 a § 27 je však možno za burzovní obchod považovat dále jen takový obchod, kde cena tohoto obchodu je stanoveným způsobem zaznamenána na burze, a tudíž i zahrnuta do stanovení kursu komodit na burze obchodovaných.
Pojmovým znakem burzovního obchodu není však jeho zprostředkování dohodcem, protože může být určitými oprávněnými osobami uzavřen i přímo, to je bez zprostředkování. Důvodem je opět potřeba získat hned zpočátku dostatečný počet zájemců o obchodování na burze, které by mohla jinak odradit nutnost placení dohodného (§ 31) z důvodu zprostředkování obchodu dohodcem.
Všechny výše uvedené podmínky musí být splněny současně. Není tedy burzovním obchodem obchod sjednaný na burze, ale osobami, které nejsou oprávněny k burzovním obchodům nebo sice osobami oprávněnými, ale ty se nepodrobily statutu burzy, popř. se i statutu burzy podrobily, ale cena z uzavřeného obchodu nebyla stanoveným způsobem zaznamenána.
Charakter burzovních obchodů mají i pomocné obchody. Jedná se u uzavírání smluv, které souvisejí s nákupem a prodejem zboží obchodovaným na burze.
K ČÁSTI II - Vznik a založení burzy
Tato část upravuje postup při vzniku burzy. Obdobně jako u jiných právnických osob zapisovaných do obchodního rejstříku, rozlišuje návrh zákona založení a vznik burzy.
Burza se zakládá uzavřením zakladatelské smlouvy, kterou se konstituují vztahy mezi zakladateli jako prvními budoucími členy burzy a budoucí vnitřní organizace burzy jako právnické osoby Tím se vytvářejí i nezbytné podmínky pro to, aby mohlo být vydáno státní povolení k provozování burzy. Teprve po získání státního povolení k provozování burzy je možno burzu zapsat do obchodního rejstříku a tím umožnit i její vznik.
Vzniku burzy předchází tedy určitý proces, kdy burza je sice již založena, ale ještě neexistuje jako právnická osoba. V této etapě jednají za burzu její zakladatelé. Na tuto etapu procesu vzniku burzy se přiměřeně použijí obecná ustanovení obchodního zákoníku, jež upravují postavení zakladatelů obchodní společnosti po uzavření společenské smlouvy, ale ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku (zejména jednatelské oprávnění členů a jejich odpovědnost za převzaté závazky).
Ke vzniku burzy návrh zákona vyžaduje
- uzavření zakladatelské smlouvy (§ 3),
- podání žádosti o státní povolení k provozování burzy (§ 5),
- vydání státního povolení k provozování burzy (§ 6 a 7),
- zápis burzy do obchodního rejstříku (§ 8).
Návrh vychází z principu, že burza může být založena pouze podnikateli zapsanými v obchodním rejstříku bez ohledu na to, zda se jedná o osobu fyzickou nebo právnickou. Jde o to, aby burzu zakládali především podnikatelé, kteří se rozhodující mírou podílejí na obchodech s komoditami, u nichž je obchod na burze výsledkem jejich potřeb a kteří mohou zajistit, že na burze bude obchodováno s reprezentativním vzorkem i podílem zboží.
Z důvodu právní jistoty a ochrany třetích osob se vyžaduje úřední ověření podpisu zakladatelů na zakladatelské smlouvě. Úředním ověřením podpisu je třeba rozumět ověření podpisu tím orgánem, kterému tuto pravomoc svěřuje zvláštní zákon (státní notářství, obecní úřad, konzulát). Z povahy věci plyne, že k zakladatelské smlouvě bude zapotřebí přiložit i výpis z obchodního rejstříku, aby se prokázalo, že burzu zakládají skutečně podnikatelé do tohoto rejstříku zapsaní.
Obsah zakladatelské smlouvy je zaměřen především na vymezení předmětu a druhu uvažovaných burzovních obchodů a zabezpečení materiálních i finančních prostředků pro činnost burzy jako zásadně nevýdělečné instituce. Součástí zakladatelské smlouvy musí být i dohoda zakladatelů o statutu burzy, který je základním vnitroorganizačním předpisem, a o řádu burzovního rozhodčího soudu, který je základním procesním předpisem upravujícím postup při rozhodování sporů z burzovních obchodů.