Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

V důsledku zákalu atmosféry škodlivinami, zejména oxidy dusíku a prachem, klesá počet hodin slunečního svitu i jeho intenzita. Kromě toho je ovzduší řady oblastí znečišťováno některými dalšími nebezpečnými chemickými látkami, které unikají z průmyslové výroby; to se týká např. ovzduší v Žiaru nad Hronom, kontaminovaného sloučeninami fluóru z místní hliníkárny, ovzduší Bratislavy, Litvínova, Neratovic, Pardubic a Ústí nad Labem, znečišťovaného odpadními produkty chemického průmyslu apod.

Území Slovenské republiky je znečištěním ovzduší postiženo relativně méně než území České republiky, avšak vysoké koncentrace škodlivin se nacházejí především v údolích řek a inversních kotlinách, kde je zároveň soustředěna značná část obyvatelstva. Na území s výrazně zhoršenou kvalitou ovzduší žije asi polovina obyvatel České republiky a třetina obyvatel Slovenské republiky. Přesnější charakteristika je obtížná vzhledem k tomu, že koncentrace řady škodlivin (např. ozónu, oxidů dusíku, uhlovodíků apod.) se měří jen nesystematicky, nebo údaje chybí vůbec; dále je třeba počítat i se synergickým působením jednotlivých druhů emisí, např. polétavého prachu a SO₂ (tabulka 7, 8).

Mezistátní přenos škodlivin ovzduším. Na znečišťování ovzduší v Československu se kromě místních zdrojů škodlivin významným způsobem podílejí také škodliviny přenášené na naše území ze zdrojů umístěných v jiných státech. Zejména podíl bývalé NDR a Polska na destrukci pohraničních lesů v severních oblastech Čech a Moravy je velmi podstatný, a např. v Krkonoších tvoří depozice síry ze zdrojů z uvedených států asi 52 % z celkového zatížení tímto prvkem. Československo je ovšem také významným "exportérem" škodlivin ovzduším. Celkovou bilanci zhruba ilustrují přenosy síry ve středoevropském regionu: čs. "export" síry je asi o 20-60 % vyšší než "import". Údaje se v různých letech liší (jsou ovlivněny i použitou metodou měření). Vzhledem k rychle klesajícím emisím síry ve vyspělých státech se bude čs. "aktivní saldo" v této oblasti pravděpodobně zvyšovat.

Tabulka 7b

Imise ve vybraných lokalitách České republiky (v ľg/m³)

 Tabulka 8

Imise ve vybraných lokalitách Slovenské republiky (v ľg/m³)

Dálkové přenosy znečištění se v Evropě sledují od r. 1979, a jsou znázorněny na přiloženém obrázku. Na základě Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států v Evropě z r. 1979 se její signatáři zavázali ke snížení objemu emisí SO₂, a to o 30 % proti r. 1980. Změny objemů emisí některých států mezi lety 1980-1988 se uvádějí v tabulce 4 (viz odstavec, pojednávající o mezinárodních úmluvách).

Řada evropských států splnila snížení emisí oxidu siřičitého již v roce 1988. Některé státy snížily emise SO₂ dokonce více než o polovinu (Francie o 63,6 %, SRN o 59,5 %, Norsko o 53,5 %, Švédsko o 58,4 %).