(1) Služební poměr příslušníků Sboru národní bezpečnosti zařazených ke dni ....................... v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra nebo Vojenské kanceláře prezidenta republiky se dnem ...................... stává služebním poměrem k Federálnímu policejnímu sboru nebo k Policejnímu sboru ochrany prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky podle tohoto zákona. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení ke dni .......................... na federálním ministerstvu vnitra se považují za policisty povolané k plnění úkolů federálního ministerstva vnitra.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují nároky vzniklé ze služebního poměru do .................................. a právní úkony týkající se vzniku, změny a skončení služebního poměru učiněné před .................................. jakož i lhůty, které počaly běžet před tímto dnem.
(3) Řízení ve věcech služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti zákona provedou a o opravných prostředcích rozhodnou orgány příslušné podle tohoto zákona a způsobem stanoveným v tomto zákoně.
(4) Zkušební doba určená podle dosavadního zákona skončí dnem .................................. Hodnosti policistů, jejichž zkušební doba skončila podle předchozí věty, se pro účely převodu hodností považují za hodnosti o stupeň vyšší.
(5) Policista, kterému byl uložen kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň podle dosavadního zákona, se po jeho vykonání povýší do vyšší hodnosti jen tehdy, jestliže by hodnost, kterou původně měl, zakládala nárok na převod do vyšší hodnosti podle tohoto zákona.
(6) Příspěvek za službu, na který vznikl nárok podle předpisů platných přede dnem účinnosti tohoto zákona, se považuje za příspěvek za službu podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni ................................. Dnem účinnosti tohoto zákona se příspěvek za službu zvýší stejným způsobem, jakým byl zvýšen částečný invalidní důchod v roce 1991.
(7) Povolení nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením udělené podle dosavadních předpisů se zrušuje.
§ 129
Hodnosti příslušníků Sboru národní bezpečnosti dosažené podle dosavadních předpisů se považují za hodnosti policistů podle tohoto zákona.
§ 130
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ..........
Důvodová zpráva
Obecná část
Zásadní změny politického systému, k nimž došlo a dochází v celé společnosti, se v prvé řadě dotýkají bezpečnostního aparátu. Vytvářejí se jeho nové, demokratické základy, reorganizuje se, realizují se nové koncepce činnosti.
Hlavní zaměření bezpečnostní politiky státu bylo stanoveno programovým prohlášením vlády ČSFR. Byly provedeny a vládou ČSFR s chváleny zásadní organizační změny SNB i federálního ministerstva vnitra; připravuje se zřízení nových ozbrojených bezpečnostních sborů v působnosti ČSFR oddělených od sborů v působnosti obou republik. Vedle toho vznikají základy nových státních orgánů ČSFR - bezpečnostních služeb.
Poslání ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb musí odpovídat i právní úprava služebního poměru policistů ozbrojeného bezpečnostního sboru i pracovníků bezpečnostní služby.
Dosavadní právní úprava služebního poměru vycházela z modelu jednotného SNB a regulovala služební poměr všech příslušníků SNB bez ohledu na skutečnost, zda byli zařazeni u složky StB nebo VB; vedle toho se shodná zákonná úprava vztahovala i na příslušníky sborů nápravné výchovy obou republik.
Konkrétně je služební poměr příslušníků SNB dosud upraven zákonem č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, ve znění pozdějších předpisů. Nepříliš rozsáhlá novela tohoto zákona z r. 1983 upravila některé dílčí otázky a obsahovala upřesnění věcných institutů.
Zákonem č. 74/1990 Sb. došlo především ke změně textu služební přísahy - v souladu se společenskými změnami.
Zásadní význam, zejména z hlediska očisty SNB, měl zákon č. 169/1990 Sb., o občanských komisích působících v resortech ministerstev vnitra a o změně a doplnění zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, ve znění zákonů č. 63/1983 Sb. a č. 74/1990 Sb. Na jeho základě působí občanské komise jako iniciativní, poradní a kontrolní orgány pro otázky SNB a vojsk ministerstva vnitra. Tyto komise sehrály zejména významnou úlohu při prověřování příslušníků SNB, neboť jejich vyjádření o nezpůsobilosti ke službě v SNB bylo tímto zákonem nově zakotveno jako důvod pro skončení služebního poměru.
Současně novela obsahovala ustanovení upravující nepřiznání náležitostí při skončení služebního poměru, pokud šlo o zkompromitované, tj. neprověřené příslušníky SNB.
Navrhovaná právní úprava vychází z některých postulátů, jež jsou charakteristické pro činnost příslušníků každého bezpečnostního sboru nebo služby (víceméně soustavný styk s kriminálním prostředím, nebezpečnost profese, délka doby služby), přitom však upravuje nově určité instituty (např. případy obligatorního skončení služebního poměru, postavení a úlohu odborové organizace) a depolitizuje službu v bezpečnostním aparátu.
Základní zásady návrhu zákona o služebním poměru policistů zařazených v policejních sborech České a Slovenské Federativní Republiky:
- likvidace modelu jednotného SNB,
- respektování důsledného oddělení jednotlivých ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb,
- posílení právních jistot policistů a příslušníků bezpečnostních služeb,
- spolupráce služebních orgánů s odborovými orgány při respektování odpovědnosti a pravomoci služebních orgánu,
- apolitičnost bezpečnostních sborů a služeb, jakož i osob v nich zařazených,
- možnost přezkoumání některých důležitých rozhodnutí ve věcech služebního poměru soudem, jako nestranným subjektem,
- převzetí některých institutů a úprav zákoníku práce v případech, kdy odchylná úprava ve služebním poměru není nutná nebo odůvodněná.
Z hlediska ústavněprávního je úprava právních poměrů ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb zákonem Federálního shromáždění odůvodněna, a to podle č. 27 odst. 1. písm. b) a čl. 37 odst. 1 ústavního zákona o čs. federaci.
Zvláštní část
K § 1 a 2:
V základních ustanoveních je vyjádřen účel zákona, jímž je úprava služebního poměru policistů, kteří jsou zařazeni v policejních sborech České a Slovenské Federativní Republiky. V zákoně o policejních bezpečnostních sborech České a Slovenské Federativní Republiky se předpokládá existence dvou těchto sborů, a to Federálního policejního sboru a Policejního sboru ochrany prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.
Současně se vymezuje okruh subjektů, které činí právní úkony ve věcech služebního poměru a jednoznačně se stanoví, že policista je ve služebním poměru k policejnímu sboru. Oproti dosavadní úpravě je ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky pouze služebním orgánem policistů povolaných k plnění úkolů federálního ministerstva vnitra; nerozhoduje však o skončení služebního poměru. Struktura služebních orgánů je završena policejními řediteli. Tato koncepce odpovídá požadavkům na vyčlenění výkonných policejních pravomocí z organizace federálního ministerstva vnitra.
K § 3:
Zákon stanoví podmínky přijetí do služebního poměru k policejnímu sboru. Tyto podmínky lze souhrnně charakterizovat jako způsobilost občana ke státní službě. Vzhledem k tomu, že není účelné upravovat i podrobnosti přijímajícího řízení zákonem, předpokládá návrh, že tyto podrobnosti upraví prováděcí předpis.
K § 4:
Specifikou služebního poměru, jíž se odlišuje od pracovního poměru, je fakt, že tento poměr vzniká na základě rozhodnutí služebního orgánu. Návrh stanoví náležitosti rozhodnutí a podmínky pro jeho platnost. Současně se řeší případy, kdy občan bez vážného důvodu ve stanovený den nenastoupí službu, a to tak, že služební poměr nevznikne.
K § 5:
K ověření, zda občanovi bude vyhovovat služba v policejním sboru a na druhé straně ke zjištění, zda občan má pro tuto službu předpoklady, se z dosavadní právní úpravy přebírá institut zkušební doby. Její délka se však oproti dosavadnímu stavu zkracuje a činí ve všech případech 6 měsíců.
K § 6:
Policejní sbor je třeba vojensky organizovat na základě vztahů tuhé nadřízenosti a podřízenosti (subordinace). Tomu odpovídá stanovení hodností policistů. Proto se, a to i s ohledem na vyjádření federálního ministerstva financí o omezených možnostech státního rozpočtu, navrhuje zachování dosavadních hodností.
K § 7 a 8:
Návrh upravuje nároky na jmenování do hodnosti při přijetí do služebního poměru. Dále zakládá právo policisty na povýšení v téže skupině hodností, popřípadě při jeho přechodu do vyšší skupiny hodností. Podrobnosti, které není třeba upravit přímo v zákoně, stanoví prováděcí předpis, jehož vydání návrh předpokládá.
K § 9:
K přehledu služebních orgánů o průběhu služby policisty, k posouzení jeho schopností, znalostí, odborných kvalit, způsobu plnění služebních úkolů i zdravotnímu stavu policisty slouží institut služebního hodnocení. Návrh zakotvuje účel služebního hodnocení a jeho obsah; v podrobnostech odkazuje na prováděcí předpis.
K § 10 a 11:
Tato ustanovení řeší problematiku ustanovování do funkcí, přemístění policistů na jiné funkce a přeložení do jiného místa služebního působiště. Zařazení těchto institutů do zákona je nezbytné z důvodu zachování právních jistot policistů. Důležitou skutečností je fakt, že výčet možností přemístit nebo přeložit policistu na jinou funkci je taxativní a nelze jej dále rozšiřovat, jakož i to, že služební orgán může tato opatření realizovat toliko svým rozhodnutím, proti němuž je přípustný opravný prostředek (odvolání).
K § 12:
Potřeby výkonu služby mohou vyžadovat, aby policista byl vyslán na služební cestu nebo pověřen zastupováním jiného policisty. Aby služebnímu orgánu bylo umožněno takto s policistou disponovat, je nezbytné vytvořit pro to oporu v zákoně.
K § 13:
Určité jednání policisty může být na újmu dobrého jména policejního sboru, popřípadě je nezbytné toto jednání náležitě objasnit. Pro tyto případy se zavádí institut zproštění výkonu služby a současně se stanoví podmínky pro jeho aplikaci. Návrh předpokládá zachování minimálních nároků pro policistu zproštěného výkonu služby.
K § 14:
Návrh stanoví možné způsoby skončení služebního poměru; s výjimkou úmrtí policisty se v dalších ustanoveních podrobně zabývá ostatními způsoby skončení služebního poměru.
K § 15:
Uvolnění je způsob skončení služebního poměru, který je zcela závislý na vůli policisty. Návrh stanoví náležitosti žádosti o uvolnění ze služebního poměru a lhůtu pro jeho skončení.
K § 16 až 18:
Propuštění ze služebního poměru je jednostranným aktem služebního orgánu, kterým končí služební poměr policisty. S ohledem na potřebu právních jistot policisty je nezbytné institut propuštění upravit co nejpodrobněji. Ze stejného důvodu jsou skutečnosti, pro které bude policista propuštěn, stanoveny taxativně. Návrh upravuje podmínky propuštění, náležitosti rozhodnutí o propuštění, lhůty a zákaz propuštění v ochranné době.
K § 19:
Skončení služebního poměru ztrátou hodnosti je logickým důsledkem toho, že policista musí mít hodnost (srov. § 6). Jestliže mu příslušný orgán - soud - tuto hodnost odejme, musí služební poměr skončit. Protože o ztrátě hodnosti rozhoduje nezávislý, objektivní a k tomu příslušný orgán, není třeba tento institut podrobněji upravovat.
K § 20:
V návaznosti na ustanovení § 5, jímž se zavádí institut zkušební doby, obsahuje návrh i možnost zrušení služebního poměru ve zkušební době. V této době mají služební orgán i policista možnost skončit služební poměr, a to i bez uvedení důvodů. Návrh upravuje i lhůtu, v níž služební poměr skončí.
K § 21:
Návrh upravuje i případy, kdy rozhodnutí o skončení služebního poměru je zrušeno, tedy případy, kdy služební poměr trvá. Stanoví se, že v takovém případě jsou zachována všechna práva a povinnosti; rovněž upravuje případy, kdy policista na dalším výkonu služby netrvá.
K § 22:
Návrh stanoví, že při skončení služebního poměru vydává služební orgán policistovi potvrzení o služebním poměru a služební posudek. Stanoví lhůty, povinnosti služebního orgánu a další náležitosti těchto dokumentů. Současně stanoví okruh subjektů, jimž lze tyto dokumenty předat.
K § 23:
Ke správnému a bezchybnému fungování policejního sboru jako celku je nezbytné, aby jedno tliví policisté dodržovali služební kázeň. Návrh definuje služební kázeň, a to tím, že ukládá policistovi povinnosti, které váže pouze na zákony, další obecně závazné právní předpisy a rozkazy nadřízených. Jiným způsobem, než v zákoně stanoveným, nelze služební povinnosti policisty ovlivňovat.
K § 24 a 25:
Z okruhu služebních povinností stanovených v § 23 návrh přikládá zásadní význam základním služebním povinnostem. Ty pak dělí do dvou kategorií, a to na základní služební povinnosti policisty a základní povinnosti nadřízeného. Okruhy základních služebních povinností policisty i nadřízeného jsou taxativně vymezeny; významnou je skutečnost, že návrh přikládá vyšší váhu obecně závaznému právu předpisu než rozkazu, který je v rozporu s takovým předpisem nebo kdy splněním rozkazu by policista spáchal trestný čin; pro tyto případy je stanoven zvláštní postup. Základní povinnosti nadřízeného jsou zaměřeny obecně a jejich poslání lze charakterizovat jako opatření k neustálému zlepšování výkonu služby. Pro všechny policisty platí, že jakoukoli výdělečnou činnost mohou vykonávat jen s předchozím souhlasem služebního orgánu.
K § 26:
K upevnění služební kázně slouží institut kázeňské pravomoci. Kázeňská pravomoc svěřuje nadřízeným oprávnění, ale i povinnost udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty.
K § 27:
Proti dosavadní zákonné úpravě návrh redukuje počet kázeňských odměn na dvě formy, kterými jsou finanční odměna a mimořádné povýšení policisty. Při zpracování návrhu se vycházelo z analýzy dosavadní praxe, která prokázala, že udělování jiných kázeňských odměn (např. věcného daru) se prakticky nepoužívá. Důležitou zásadou je princip zásluhovosti, který je zakotven v odstavci 2.
K § 28:
Návrh charakterizuje zaviněné porušení základních povinností policistou jako kázeňský přestupek. Tato charakteristika je nezbytným východiskem pro uplatňování kázeňské odpovědnosti. S ohledem na zákony České národní rady a Slovenské národní rady o přestupcích, které svěřují trestání přestupků příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů příslušným služebním orgánům, je nezbytné stanovit v zákoně, že stejný režim pro vyřizování kázeňského přestupku se uplatní i při projednávání přestupku policisty, popřípadě jeho trestného činu, pokud tak stanoví trestní zákon a trestní řád.
K § 29:
Stanoví se jednotlivé druhy kázeňských trestů. Zatímco zejména snížení funkčního platu a snížení hodnosti o jeden stupeň jsou typickými tresty používanými v ozbrojeném bezpečnostním sboru již tradičně, zákaz činnosti a propadnutí věci se zavádí nově, a to s ohledem na obecnou úpravu provedenou zákony o přestupcích. Proto také návrh stanoví, že tyto nově zaváděné tresty nelze uložit za kázeňský přestupek, ale pouze za přestupek; kumulace trestů není vyloučena. V zájmu jednotné aplikace zákona se upravují případy, kdy trest zákazu činnosti přetrvává i po skončení služebního poměru policisty.
K § 30 až 32:
Z hlediska komplexnosti právní úpravy je potřebné upravit v zákoně i procesní stránku, tj. postup služebního orgánu při ukládání kázeňských trestů. Stanoví se povinnosti služebního orgánu, zejména povinnost objektivně zjistit skutkový stav, hodnotit důkazy, předvolávat svědky, popřípadě rozhodnout o nároku na náhradu škody. Rovněž se stanoví oprávnění policisty, zejména jeho možnost vyjadřovat se k věci, navrhovat důkazy a hájit se. Návrh stanoví subjektivní lhůtu i objektivní lhůtu, v jejichž rámci může služební orgán uložit policistovi trest; dále upravuje specifické případy, kdy nelze kázeňský trest uložit. Pokud jde o případ, kdy se kázeňský přestupek promíjí, bylo zvažováno, kterému subjektu svěřit toto oprávnění. Amnestii na trestné činy uděluje prezident České a Slovenské Federativní Republiky a na přestupky vláda České republiky a vláda Slovenské republiky; s ohledem na specifiku služebního poměru se navrhuje, aby oprávnění promíjet kázeňské tresty ve vztahu k policistům zařazeným v policejních sborech České a Slovenské Federativní Republiky bylo svěřeno ministru vnitra.
K § 33:
Zahlazení kázeňského trestu je významným institutem sloužícím k tomu, aby ojedinělé protiprávní jednání policisty nemělo pro něj negativní důsledky pro celý zbytek jeho služebního poměru. Navrhují se pravidla, podle nichž bude kázeňský trest zahlazen ze zákona i z vůle služebního orgánu.
K § 34:
Jde-li o projednávání přestupku policisty, je účelné na tento proces vztáhnout postup uplatňovaný i vůči ostatním občanům, neboť nejsou důvodné odchylky od obecné úpravy. Zákon proto stanoví, pro které případy platí obecná úprava.
K § 35 až 39:
Jednotlivá ustanovení o základní době služby v týdnu, o jejím rozvržení, o odpočinku a přestávkách ve službě v zásadě vycházejí z obecně závazných právních předpisů platných pro pracovníky v pracovním poměru. Určitá specifika vyplývající z charakteru policejní služby jsou v těchto ustanoveních zohledněna.
K § 40:
Zájem služby může vyžadovat nasazení většího počtu policejních sil, než je obvyklé. Půjde sice o mimořádné případy, přesto je však potřebné vytvořit služebním orgánům právní prostor pro koncentraci policejních sil. Proto návrh předpokládá, že bude možné nařídit policistům služební pohotovost nebo dosažitelnost. V takovém případě bude policistům náležet zvláštní odměna. Podrobnosti o nařizování služební pohotovosti a dosažitelnosti, jakož i výši zvláštní odměny se předpokládá upravit prováděcím předpisem.
K § 41 až 47:
Nároky spojené s dovolenou policisty se v zásadě sjednocují s nároky spojenými s dovolenou pracovníka v pracovním poměru. Pokud jde o délku dovolené, navrhuje se, aby základní délka dovolené byla stanovena v rozsahu pět týdnů. Oproti dosavadnímu stavu se při přepočtu na kalendářní dny dovolená prodlužuje z 30 na 35 kalendářních dnů. Tento návrh je odůvodněn nejen většími požadavky kladenými na psychické a fyzické zatížení policistů oproti pracovníkům v pracovním poměru, ale i možnými nároky většiny pracovníků v pracovním poměru na pět týdnů dovolené. S ohledem na zvýšené zatížení policistů je potřebná delší doba pro regeneraci psychických a fyzických sil. Návrh řeší i případy, kdy je policistovi služebním orgánem změněn původně určený nástup dovolené, kdy je z dovolené odvolán a kdy se mu dovolená přerušuje.
K § 48:
Obdobně, jako je tomu u pracovníků v pracovním poměru, je žádoucí upravit případy, kdy se policistovi poskytne služební volno s nárokem na služební příjem a kdy mu může být poskytnuto služební volno bez nároku na služební příjem. V jakém rozsahu služební volno se poskytuje z důvodů obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky na straně policisty a v jakém rozsahu náleží služební příjem po dobu tohoto volna, upraví prováděcí předpis.
K § 49:
Náležitosti spojené se služebním poměrem lze rozdělit v zásadě do dvou druhů. Do prvního druhu spadají peněžní náležitosti a do druhého pak náležitosti naturální. Významné místo v peněžních náležitostech zaujímá služební příjem. Protože služební příjem je tvořen z jiných složek než mzda pracovníka v pracovním poměru, jmenuje zákon všechny složky, z nichž je tento příjem tvořen. Nárok na jednotlivé druhy náležitostí a na jejich výši nebude u všech policistů stejný, proto se předpokládá, že tyto podrobnosti upraví prováděcí předpis.
K § 50:
Oproti výplatě mzdy pracovníkům v pracovním poměru, která se vyplácí dvakrát v měsíci, se navrhuje, aby policistům - stejně jako dosud - i jako vojákům, byl služební příjem vyplácen za celý kalendářní měsíc. Výplatní termín stanoví prováděcí předpis.
K § 51:
Návrh řeší poměrně podrobně problematiku výplaty služebního příjmu. Stanoví se pravidla pro dobu a místo výplaty služebního příjmu, podmínky pro výplatu tohoto příjmu jiné osobě než policistovi a nově se zakotvuje možnost poukazovat služební příjem nebo jeho část na účet policisty u peněžního ústavu.
K § 52:
Pokud jde o srážky ze služebního příjmu, tyto lze provést pouze se souhlasem policisty. Bez tohoto souhlasu lze srážet pouze finanční částku výslovně a taxativně uvedenou v zákoně. Jde o obvyklé srážky, obdobné jako u pracovníků v pracovním poměru; z toho důvodu návrh odkazuje na obecně závazné právní předpisy, zejména na občanský soudní řád a zákoník práce.
K § 53:
Předpokládá se, že pokud jde o náhrady výdajů poskytovaných v souvislosti s výkonem služby, zákon upraví pouze základní nároky. V podrobnostech odkazuje na prováděcí předpis.
K § 54:
Návrh umožňuje, aby služební orgán mohl na žádost policisty rozhodnout o poskytnutí jednorázové peněžní výpomoci. Půjde zejména o případy, kdy se policista dostal, zpravidla bez vlastního zavinění, do svízelné a jinak těžko řešitelné finanční situace. Jde o nenárokovou náležitost, kterou bude služební orgán posuzovat ad hoc.
K § 55 až 57:
Specifika výkonu policejní služby vyžaduje, aby zákon vymezil povinnosti jak služebního orgánu, tak i policistů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby. Pokud jde o státní odborný dozor, odkazuje zákon na zvláštní předpis. Podrobnosti o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby stanoví prováděcí předpis.
K § 58:
Podmínky pro výkon služby, vytvářené služebními orgány, patří mezi základní atributy péče společnosti o policisty. Z povahy služby vyplývají pro policisty zvýšená rizika. Proto se na jedno z předních míst staví povinnost služebních orgánů vy tvářet pro policisty podmínky pro pokud možno bezpečný výkon služby. Návrh dále ukládá povinnost služebním orgánům působit zejména na poli zdravotnickém, sociálním, kulturním, ale i v dalších oblastech tak, aby policisté mohli vykonávat službu řádně, hospodárně a bezpečně.
K § 59:
Je žádoucí, aby policisté v průběhu služebního poměru zvyšovali svoje vzdělání. Jedním z možných způsobů zvýšení vzdělání je další studium policisty. Zákon umožňuje, aby policejní sbor uzavřel s policistou dohodu o zvýšení vzdělání. Současně stanoví náležitosti takové dohody a řeší případy, kdy policista bez vlastního zavinění nemůže dohodu splnit. V podrobnostech, které nemusí upravovat přímo zákon, odkazuje na prováděcí předpis.
K § 60:
Uložení svršků a dopravních prostředků policistů se navrhuje řešit shodně, jako je tomu u pracovníků v pracovním poměru. V zájmu sjednocení právní úpravy se zákoníkem práce je osobní automobil výslovně prohlášen za dopravní prostředek, který není obvyklým k cestě do služby a zpět.
K § 61:
V péči o policisty zastává významné místo institut preventivní rehabilitace. Účelem preventivní rehabilitace je přispívat k upevnění fyzických a psychických sil policistů. Policistům s oslabeným zdravotním stavem bude poskytována preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení. Protože se předpokládá, že preventivní rehabilitace nebude poskytována všem policistům, svěřuje se stanovení podmínek pro její poskytování prováděcímu předpisu, stejně tak jako úprava průběhu preventivní rehabilitace.
K § 62:
Jestliže se schopnost policisty k výkonu služby ze zdravotních důvodů změní, umožňuje zákon, aby lékařská komise stanovila jeho změněnou zdravotní klasifikaci a jí odpovídající omezení pro výkon služby.
K § 63 až 68:
V policejním sboru vykonávají službu i ženy - policistky. Tak, jako u pracovnic v pracovním poměru, i u těchto žen je nezbytné respektovat jejich postavení žen a matek a stanovit jim zvláštní podmínky pro výkon služby. Tyto zvláštní podmínky nejdou nad rámec obecné úpravy zvláštních podmínek pro práci žen.
K § 69 až 95:
V ustanoveních upravujících náhradu škody se v zásadě přebírá dosavadní zákonná úprava, která vychází z obdobné úpravy obsažené v zákoníku práce. Při respektování specifiky služebního poměru policistů návrh zohledňuje též změny, ke kterým došlo v právní úpravě pracovněprávních vztahů.
Rozšiřuje se možnost odstoupení od dohody o hmotné odpovědnosti i na případy, kdy policista písemně upozorní na nedostatky v podmínkách výkonu služby, které mohou vést ke vzniku škody, a policejní sbor tyto nedostatky ve stanovené době neodstraní (§ 72). Posiluje se tím zájem policejního sboru o preventivní opatření proti vzniku škod. Na policistu nebude možno přesunout odpovědnost v případech, kdy policejní sbor neplní své povinnosti při ochraně svěřeného majetku.
Nově se stanoví, že omezení rozsahu náhrady škody neplatí v případech, kdy policista způsobil škodu policejnímu sboru v důsledku zneužití jiných omamných prostředků, než je alkohol. Zpřísňuje se také odpovědnost za škodu způsobenou ve stavu po zneužití uvedených prostředků, aniž musí jít o příčinnou souvislost mezi zneužitím a způsobenou škodou. Dále se navrhuje, aby se policejní sbor plně nebo částečně zprostil odpovědnosti za škodu, kterou si přivodil policista v důsledku zneužití jiných omamných prostředků, než je alkohol.
Vzhledem ke svému významu se z dosavadního prováděcího předpisu přebírá do zákona ustanovení o možnosti upuštění od vymáhání náhrady škody způsobené policistou-řidičem v některých případech.
Jako nemoci z povolání se navrhuje odškodňovat i ty nemoci, které vzniknou ještě před jejich zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to až po dobu tří let zpětně od doby jejich zařazení do tohoto seznamu (§ 82).
Prokazování změny poměrů v důsledku věku při poskytování náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity je podle dosavadní právní úpravy v praxi velmi obtížné. Proto se navrhuje stanovit věkovou hranici pro poskytování této náhrady za ztrátu na služebním příjmu (§ 86).
Vzhledem ke zvýšenému nebezpečí ohrožení zdraví policistů v souvislosti s růstem kriminality a stoupající brutalitou pachatelů trestných činů a také očekávanému značnému nárůstu životních nákladů se navrhuje zvýšit minimální a maximální částky, do nichž lze poskytovat policistovi jednorázové mimořádné odškodnění při služebním úrazu, v jehož důsledku se stal invalidním nebo jehož schopnost k výkonu služby byla změněna (§ 86).
V návaznosti na změny pracovněprávních předpisů se navrhuje zvýšení částky jednorázového odškodnění pozůstalých a náhrady škody na odložených věcech. Zároveň se navrhuje zmocnit federální ministerstvo vnitra stanovit vyšší limity jednorázového mimořádného odškodnění, a to v závislosti na podstatných změnách úrovně cen a mezd (§ 88 až 91).
Návrh nově upravuje i nárok policejního sboru v souvislosti s poskytováním náhrady škody při nemocích z povolání, a to vůči organizacím, u nichž postižený konal službu nebo pracoval za podmínek, které mohou vést k vzniku nemoci z povolání (§ 95).
K § 96 až 103:
Úprava nároků souvisejících se skončením služebního poměru je obdobná jako v dosavadní zákonné úpravě, popřípadě se zpřesňuje. Vzhledem k významu těchto nároků budou základní podmínky pro jejich poskytování, včetně stanovení jejich výše, upraveny přímo zákonem.
Výrazněji se posiluje zásada zásluhovosti při zachování diferenciace podle důvodu skončení služebního poměru. Plnou výši nároků bude možno dosáhnout pouze za splnění podmínky dlouhodobé služby; jejich poskytnutí se však vylučuje, jestliže důvod skončení služebního poměru není společensky aprobován, např. v případě skončení služebního poměru v souvislosti s porušením služební povinnosti zvlášť hrubým způsobem nebo v souvislosti se spácháním trestného činu.
Institutem platového vyrovnání (§ 97) se zohledňuje složitá životní situace policistů po skončení služebního poměru z důvodů organizačních změn, tedy z důvodů, které nemohli ovlivnit.
Návrh předpokládá mírné zlepšení nároků souvisejících se skončením služebního poměru. To je odůvodněno zvýšením rizika služby a její náročností, specifikou povinností policistů vykonávat službu i v podmínkách bezprostředního ohrožení života, složitou situací v umísťování policistů po skončení služebního poměru s ohledem na ztrátu jejich původní kvalifikace pro výkon občanského povolání a nutností právně zabezpečit sociální jistoty policistů i s ohledem na potřeby doplnění policejních sborů o nové policisty.
Při stanovení výše nároků souvisejících se skončením služebního poměru bylo přihlédnuto k obdobným nárokům upraveným v čs. právním řádu v minulosti a též k obdobné právní úpravě v jiných státech, např. v SRN a Rakousku.
K § 104 až 118:
Úprava řízení ve věcech služebního poměru vychází z obecných zásad platných pro řízení o právech a povinnostech občanů, přičemž přebírá z dosavadní zákonné úpravy ty právní instituty, které i nadále vyhovují účelu a cílům řízení. V odůvodněných případech se na řízení ve věcech služebního poměru vztahuje právní úprava platná pro pracovníky v pracovním poměru.