Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

1. Zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic.

2. Zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb. a čl. I zákona č. 385/1990 Sb.

3. § 1 a § 2 zákona č. 20/1990 Sb., o zřízení Správy ochrany prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a o Hradní stráži České a Slovenské Federativní Republiky.

4. Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 207/1990 Sb., o vyčleňování příslušníků Pohraniční stráže a vojáků vojsk ministerstva vnitra k plnění úkolů Veřejné bezpečnosti.

5. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 59/1976 Sb., o pomocnících Pohraniční stráže.

6. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 12/1979 Sb., o prokazování příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti a oprávnění k plnění jeho úkolů.

7. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 135/1983 Sb., o ostraze majetku v socialistickém společenském vlastnictví.

8. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 3/1984 Sb., o Pomocné stráži Veřejné bezpečnosti.

9. Nařízení ministra národní bezpečnosti č. 70/1951 Sb., o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně.

10. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 15/1974 Sb., kterým se upravuje způsob a rozsah zákroků nebo nezbytných opatření příslušníků Sboru národní bezpečnosti mimo službu a omezení rozsahu oprávnění a povinností příslušníků Sboru národní bezpečnosti (reg. v částce 6/1974 Sb.).

11. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 16/1974 o prostředcích, které příslušníci Sboru národní bezpečnosti používají při služebních zákrocích (reg. v částce č. 6/1974 Sb.), ve znění nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 15/1983 (reg. v částce 24/1983 Sb.).

12. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 3/1983 o povolávání vojáků Československé lidové armády v činné službě k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti (reg. v částce 13/1983 Sb.).

13. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 11/1983 o prokazování příslušnosti k Pohraniční stráži (reg. v částce 23/1983 Sb.).

§ 78

Tento zákon nabývá účinnosti dnem

Budování demokratické, humánní a sociálně spravedlivé společnosti svobodných a rovnoprávných občanů je neoddělitelně spojeno s uplatňováním zákonnosti, morálky a odstraňováním všech negativních jevů provázejících společenský vývoj. Uskutečňované společensko-politické změny v České a Slovenské Federativní Republice proto vytvářejí kvalitativně nové podmínky.

Při zabezpečování výsledků revolučních změn, především při ochraně bezpečnosti, života a zdraví občanů, majetku a veřejného pořádku, patří významné místo policejním sborům. Činnost těchto sborů musí vycházet z potřeb a zájmu lidu, musí odpovídat vůli lidu a směřovat k obnovení a prohlubování vzájemné důvěry a spolupráce.

Koncepce dosud platného zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, byla obrazem politického dění počátku 70. let v Československu. Jejím základem bylo zakotvení zejména principů vedoucí úlohy Komunistické strany Československa, jednoty Sboru národní bezpečnosti a prioritní ochrana majetku v socialistickém vlastnictví.

Organizace, systém a řízení Sboru národní bezpečnosti vycházely z principu jednoty Sboru národní bezpečnosti a jeho podřízenosti ministru vnitra Československé socialistické republiky, které se dovozovalo ze zákona č. 128/1970 Sb., o vymezení působnosti Československé socialistické republiky ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti a z dalších obecně závazných právních předpisů vymezujících působnost ústředních orgánů státní správy v této oblasti.

V zájmu paralizování pokusů o demokratizaci společnosti byl vyvíjen tlak na další centralizaci bezpečnostního aparátu a jeho faktickou podřízenost jednomu subjektu - federálnímu ministerstvu vnitra. Tyto centralizační snahy vyvrcholily zřízením okresních správ Sboru národní bezpečnosti v roce 1977, které nahradily bývalá okresní oddělení Veřejné bezpečnosti. Zdůrazňování jednoty Sboru národní bezpečnosti se využívalo na vydávání různých pokynů krajským a okresním správám Sboru národní bezpečnosti bez vědomí ministerstev vnitra republik, i když šlo často o jejich výlučnou působnost, čímž docházelo k dvojkolejnosti řízení. Soustavně byl vyvíjen tlak na to, aby útvary Veřejné bezpečnosti plnily i úkoly složky Státní bezpečnosti, což bylo v rozporu se společenským postavením a posláním složky Veřejné bezpečnosti.

Tuto nesprávnou praxi umožňovala i subjektivní interpretace obecně závazných právních předpisů upravujících vztahy mezi federálním ministerstvem vnitra a ministerstvy vnitra republik. Některá ustanovení obecně závazných právních předpisů, které byly považovány za "kompetenční", neměla přesně vymezený obsah. Tak si v souvislosti s extenzivním výkladem pojmu "mimořádné ohrožení klidu a veřejného pořádku" (§ 2 bod 2 zákona č. 128/1970 Sb.) federální ministerstvo vnitra fakticky podřizovalo všechny útvary Sboru národní bezpečnosti. Docházelo k tomu i v případech, kdy si to situace nevyžadovala, např. při pokojných shromážděních občanů.

Z výše uvedených důvodů lze konstatovat, že koncepce zákona o Sboru národní bezpečnosti je překonaná současným společenským vývojem a je třeba ji nahradit novou právní úpravou. Kromě zákona č. 40/1974 Sb. bylo nutné nově koncipovat i další právní předpisy upravující působnost při řízení ozbrojených bezpečnostních sborů. Jedná se zejména o novelizaci zákona č. 128/1970 Sb., o vymezení působnosti Československé socialistické republiky ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti a zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy.

Nová právní úprava rozdělení působnosti mezi federaci a republiky na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti vychází z principu svrchovanosti národních republik při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku na jejich teritoriu. Do působnosti orgánů federace se svěřuje jen výkon specifických činností přesahující rámec národních republik, zejména ve věcech s mezinárodním prvkem. Tím zároveň dochází k důslednému oddělení řízení orgánů policie v působnosti republik a v působnosti federace a k vyloučení koncentrace moci v jednom orgánu.

Společenský vývoj v České a Slovenské Federativní Republice zaznamenal zásadní změny, které vyústily ve změny některých článků ústavy a ústavních zákonů. Byla zejména zrušena vedoucí úloha Komunistické strany Československa a zrovnoprávněny jednotlivé druhy a formy vlastnictví. Došlo i k dalším změnám, které si objektivně vyžádaly změny v činnosti, organizaci a řízení bezpečnostního aparátu. To ve své podstatě znamená nahradit zákon o Sboru národní bezpečnosti zcela novou právní úpravou.

Pokud se týká samotného návrhu nové právní úpravy, vychází z následujících základních principů

1. policejní sbory České a Slovenské Federativní Republiky jako součást státního mechanismu budou ve své činnosti vycházet z bezpečnostní politiky vlády ČSFR,

2. vytváří se Federální policejní sbor a Policejní sbor ochrany prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.

3. Federální policejní sbor bude zabezpečovat ty úkoly, které pro tento sbor vyplývají ze zákona č. 384/1990 Sb., o vymezení působnosti ČSFR ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti. Jedná se takové úkoly, které s ohledem na jejich charakter není účelné ani efektivní zabezpečovat policejními sbory republiky. Policejní sbor ochrany prezidenta ČSFR bude plnit úkoly související s ochranou osoby prezidenta ČSFR,

4. z hlediska organizační výstavby Federálního policejního sboru je jeho organizační uspořádání koncipováno s ohledem na plnění stanovených úkolů. Z tohoto důvodu se neváže na územní členění České a Slovenské Federativní Republiky,

5. zvýrazňuje se komplexnost právní úpravy povinností, oprávnění z prostředků používaných policisty zakotvením přímo v zákoně, na rozdíl od dosavadního stavu, kdy značná část této problematiky byla upravena podzákonnými normami,

6. zužují se podmínky pro povolání jiných orgánů, zejména vojáků v činné službě k plnění úkolů policejních sborů,

7. upouští se od právní úpravy ostrahy majetku orgánů a organizací vzhledem k tomu, že jde o problematiku, kterou nepřísluší upravovat v tomto zákoně,

8. nově se navrhuje ochrana osobnosti z hlediska využívání informací získaných v souvislosti s činností policejních sborů,

9. v porovnání s dosavadní právní úpravou se rozšiřuje náhrada škody na všechny případy, které mohou vzniknout v souvislosti s pomocí poskytnutou policejním sborům.

Při tvorbě návrhu zákona se vycházelo z analýzy dosavadní právní úpravy. Instituty, které se v bezpečnostní praxi osvědčily, byly po příslušných úpravách převzaty do návrhu zákona. Zároveň se reagovalo na nové zákony přijaté Federálním shromážděním a národními radami republik v roce 1990. Bylo přihlédnuto i k úpravám ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti v Československé republice do roku 1948 a k obdobným právním úpravám v jiných státech.

Pokud se týká ústavněprávní stránky spojené s vydáním tohoto zákona, vychází návrh z čl. 27 odst. 1 písm. b) a čl. 37 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů.

V tomto ustanovení se konstituuje Federální policejní sbor a Policejní sbor ochrany prezidenta ČSFR a upravuje jejich základní společenské poslání. Federální policejní sbor a Policejní sbor ochrany prezidenta ČSFR působí v rámci České a Slovenské Federativní Republiky. Ve své činnosti policejní sbory vycházejí z ústavních zákonů, zákonů a ostatních obecně závazných právních předpisů; při tom je zdůrazněn princip nezávislosti na politických stranách a hnutích.

Plnění úkolů policejních sborů vyžaduje jejich vzájemnou spolupráci, jakož i spolupráci s policejními sbory České republiky a Slovenské republiky.

K hlavě první:

V ustanovení se vymezují specifické úkoly, které federální policejní sbor bude zabezpečovat vlastními silami a prostředky v rámci celé ČSFR s možností plnit další úkoly v oblasti státní správy (např. na úseku vydávání cestovních dokladů, povolování pobytu cizinců na území ČSFR), pokud k tomu bude zmocněn zvláštním zákonem. V této souvislosti lze odkázat i na ustanovení § 72 písm. b).

Plnění specifických úkolů Federálním policejním sborem vyžaduje vytvoření zcela nové a odlišné organizace bez vazby na územní členění státu. Z hlediska efektivního zajišťování těchto úkolů, zejména při odhalování trestné činnosti organizované ve spojení s cizinou, organizované trestné činnosti související s pašováním, držením a rozšiřováním drog a v boji proti terorismu, kdy nelze jednoznačně stanovit jakým způsobem se budou tyto negativní jevy rozvíjet či jakým směrem se budou ubírat, je nezbytně nutné na tyto skutečnosti operativně reagovat i v organizaci Federálního policejního sboru, v jehož rámci budou působit jednotlivé služby. S tím souvisí i podřízení jak Federálního policejního sboru, tak i jeho ředitele ministru vnitra ČSFR.

Odpovídá-li ministr vnitra ČSFR za plnění úkolů v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti státu musí mít i možnost plnění těchto úkolů ovlivňovat tím, že stanoví organizaci Federálního policejního sboru, řízení služeb a součinnost mezi nimi.

Samostatné postavení služby vyšetřování Federálního policejního sboru a její podřízení přímo ministru vnitra ČSFR, je odůvodněno zájmem vyloučit možnost ovlivňování procesního stadia vyšetřování jinými službami. Specifické postavení služby vyšetřování vyplývá i z odlišného charakteru metod a prostředků používaných při vyšetřování činnosti podle trestního zákona.

S ohledem na samostatné postavení vyšetřovatelů Federálního policejního sboru je nutno výslovně upravit jejich jmenování, procesní nezávislost a služební podřízenost.

Potřeby praxe si vyžádaly nově zakotvit oprávnění vyšetřovatelů požadovat od ostatních služeb Federálního policejního sboru a od služeb a útvarů policejních sborů republik provedení nezbytných služebních úkonů neprocesní povahy, které s ohledem na jejich charakter nemohou zabezpečit sami. Tomu koresponduje i odpovídající povinnost těchto služeb, a to i ve vztahu k vyšetřovatelům policejních sborů republik. Předpokládá se, že recipročně bude tato povinnost zakotvena i v zákonech o policejních sborech republik. Toto oprávnění nelze zaměňovat s ustanovením § 164 odst. 5 trestního řádu, které opravňuje vyšetřovatele dávat pokyny vyhledávacím orgánům k provedení úkonů nutných pro vyšetřování.

K hlavě druhé:

Ustanovení pozitivně vymezuje úkoly Policejního sboru ochrany prezidenta ČSFR. Tyto úkoly jsou v zásadě převzaty ze zákona č. 20/1990 Sb., o zřízení Správy ochrany prezidenta ČSFR a o Hradní stráži ČSFR.

Policejní sbor ochrany prezidenta ČSFR je podřízen náčelníku vojenské složky Kanceláře prezidenta ČSFR, který jmenuje a odvolává jeho ředitele. Jde o organizační princip, který se plně osvědčil a odpovídá potřebám zajištění ochrany prezidenta ČSFR.

K hlavě třetí, oddílu prvému:

Navrhované ustanovení zakotvuje pro policisty povinnost dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob. Ve vztahu k osobám je garantována povinnost policistů poučit je o jejich právech.

Služebním zákrokem se rozumí taková činnost policisty nebo policistů, při které používají oprávnění podle § 14 až 40, případně donucovací prostředky podle § 41 až 50 nebo zbraně podle § 51 tohoto zákona, k odvrácení nebezpečí nebo překonání protiprávního jednání, kterým je ohrožena bezpečnost osob nebo majetku.

Služebním úkonem se rozumí takový druh činnosti policisty nebo policistů, který jim umožňuje zabezpečovat plnění úkolů policie a při které dochází k zásahu do práv a svobod osob. Jde např. o zjišťování totožnosti osob, daktyloskopování osob, zajišťování stop a důkazů při objasňování věcí, úkony při kontrole řidičů dopravních prostředků při překračování státních hranic.

Ostatní služební činností se rozumí taková činnost policisty nebo policistů, při které jsou zabezpečovány denní služební úkoly směřující k plynulému chodu útvaru policejního sboru. Jedná se například o vyřizování různých dožádání a požadavků jiných útvarů policejního sboru.

Tímto ustanovením se zakotvuje obecná povinnost policistů zakročit nebo učinit příslušná opatření ve vymezených případech.

Tuto povinnost mají policisté i v době mimo službu, avšak jen v těch případech, pokud je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek a nebrání-li tomu vážné důvody.

Za účelem posílení právní ochrany osob, ale i samotných policistů, se přímo v návrhu zákona stanoví případy, kdy policista není povinen provést zákrok nebo služební úkon. Stanovené výjimky se váží jednak na osobu policisty a jednak na důležité zájmy, které jsou v daném případě nadřazeny provedení služebního zákroku nebo úkonu. Policista není povinen zakročit v případech, kdy služební zákrok nebo služební úkon vyžaduje odborné znalosti a vycvičení a kdy neodborně provedený služební zákrok nebo služební úkon by mohl zmařit účel, ke kterému tento zákrok nebo úkon směřoval, anebo vyvolat jiný nepříznivý následek.

Důležitým zájmem služby se rozumí plnění uvedených významnějších služebních úkolů, u kterých by jejich přerušení nebo nesplnění mělo závažnější následek, než nevykonání v úvahu přicházejícího služebního zákroku.

Nově se zavádí pojem "odpovídající výzva". Výzva směřuje vůči osobě a musí z ní být zřejmé, co má osoba vykonat nebo čeho se má zdržet. Odpovídající výzvy je policista povinen použít, pokud to povaha a okolnosti, za nichž zakročuje, dovolují. Výzva je zpravidla uvozena slovy "Jménem zákona", která podtrhují její závažnost. Za neuposlechnutí výzvy může být osoba postižena sankcí podle § 47 zákona ČNR č. 200/1990 Sb. a zákona SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích.

Z důvodů zabezpečení právních jistot osob a trestněprávní ochrany policistů jako veřejných činitelů (§ 89 tr. řádu) se přímo v zákoně stanoví způsoby prokazování příslušnosti k policejním sborům. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy není prokazování příslušnosti k policejním sborům vázáno pouze na požádání jiných osob. Občané budou moci snáze a bezprostředně identifikovat konkrétního policistu ve stejnokroji podle identifikačního čísla, což mimo jiné přispěje i ke zvýšení kontroly veřejnosti nad činností policistů.

Způsoby prokazování příslušnosti k policejnímu sboru svým rozsahem neumožňují podrobnou úpravu stanovit přímo v zákoně, proto se předpokládá vydání prováděcího předpisu.

K hlavě třetí, oddílu druhému:

Předpokladem úspěšné práce při odhalování trestných činů a přestupků a pátrání po osobách a věcech je oprávnění požadovat vysvětlení.

Odhalováním trestné činnosti se rozumí zejména získávání, soustřeďování a vyhodnocování poznatků o trestné činnosti, jejich rozpracování a dokumentování.

Ustanovení umožňuje, aby policista požádal o vysvětlení přímo na místě. Pro výkon služby je však nezbytné umožnit policistovi vyzvat osobu, aby se ihned nebo ve stanovenou dobu dostavila na určené místo (výjimečně nepůjde o útvar policejního sboru) k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Většinou půjde o případy, kdy vysvětlení je třeba zadokumentovat.

O možnosti odepřít požadované vysvětlení ve stanovených případech musí být osoba policisty poučena: okruh osob oprávněných odepřít výpověď je stanovena analogicky jako v trestním řádu.

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se zvyšují právní jistoty předvedených osob. Tyto osoby musejí být ihned po předvedení vyslechnuty, musí s nimi být sepsán protokol, po jehož sepsání musejí být okamžitě propuštěny. Pokud není důvod pro zajištění podle § 16 a 17 návrhu nebo pro zadržení či zatčení podle trestního řádu. O každém předvedení se musí sepsat úřední záznam, což mimo jiné přispěje ke kontrole oprávněnosti předvedení. Ustanovení je formulováno tak, aby nemohlo ze strany policistů docházet k účelovému předvádění osob.

Pokud se týká nároků na úhradu ušlé mzdy a na náhradu nutných výdajů, přejímá se tato část z dosavadní právní úpravy.

Zjištění totožnosti osob je zpravidla rozhodujícím předpokladem úspěšného provedení služebního zákroku, služebního úkonu nebo ostatní služební činnosti. Policisté jsou oprávněni vyzvat osobu, aby ve stanovených případech prokázala svoji totožnost. Ve srovnání s dosavadní právní úpravou je okruh těchto případů výrazně omezen, aby nemohlo docházet v praxi k zneužívání tohoto oprávnění a účelovému předvádění osob. Pro vysvětlení lze uvést, že za způsob prokázání totožnosti osoby se nepovažuje jen předložení občanského průkazu, ale i dalších úředních průkazů, např. cestovního pasu, průkazu vojáka, průkazu poslance zákonodárného sboru, prohlášení hodnověrné osoby, ale i poskytnutí osobních údajů a adresy místa pobytu nebo sídla zaměstnavatele, popřípadě telefonního čísla, na kterém může policista totožnost osoby ověřit. V případě, že totožnost osoby nelze zjistit z důvodu, že osoba nechce nebo nemůže prokázat totožnost ani po poskytnutí potřebné součinnosti, je možno ji předvést.

Zákonné podmínky předvedení jsou výslovně časově omezeny provedením nezbytných služebních úkonů a stanovením maximální lhůty 24 hodin, po kterou je možno osobu omezovat. Tuto lhůtu nelze slučovat s lhůtou stanovenou pro zadržení nebo zatčení podle trestního řádu.

Dále je potřebné vymezit i faktické kriminalistické prostředky, kterými lze totožnost osoby zjistit. Využití kriminalistických prostředků ke zjištění totožnosti neznámé osoby je třeba vždy chápat v konkrétní časové a místní souvislosti se sledovaným účelem nebo hrozícím nebezpečím tak, aby nedošlo k porušení zásad uvedených v návrhu zákona.

Osobu může policista zajistit při splnění zákonem taxativně stanovených podmínek. Tento institut je třeba odlišovat od institutu zadržení a zatčení podle trestního řádu.

V souladu s mezinárodními závazky ČSFR na ochranu osobnosti je novým způsobem stanovena délka doby, ve které je možné u zajištěné osoby vykonat nezbytné služební úkony. Navrhuje se její zkrácení z nynějších 48 hodin na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 24 hodin. Zajištěná osoba však musí být propuštěna ihned, jestliže důvody zajištění pominuly nebo pokud nebyla předána příslušným orgánům. Policisté jsou povinni na žádost zajištěné osoby vyrozumět např. telefonicky její příbuzné a u osoby mladší 18 let zákonného zástupce. V případě vojáka se vyrozumí nejbližší posádková správa nebo vojenský útvar.

S ohledem na vzrůstající protiprávní jednání určitých skupin cizinců je nezbytné zakotvení institutu zajištění z důvodu vyhoštění, neboť jedině tímto způsobem lze jednak efektivně zabránit v pokračování protiprávního jednání těchto osob a jednak realizovat v mnoha případech výkon tohoto rozhodnutí. Podmínky pro zajištění jsou stanoveny v zákoně.

Stanovení maximální 30denní lhůty je nutné jednak k vydání příslušného rozhodnutí o vyhoštění a jednak k ověření příslušných údajů o cizinci v jeho státě a vyřízení příslušných formalit k realizaci rozhodnutí o vyhoštění včetně zajištění přepravních možností (např. zajištění letenky na přím letecký spoj).

Návrh zákona taxativně vymezuje okruh osob, které je možno umístit do cely policejního zajištění. Současně je řešen postup v případě, že osoba, která má být umístěna v cele policejného zajištění, je pod vlivem alkoholických nápojů, léků a jiných návykových látek.

Vzhledem k tomu, že cely policejního zajištění jsou zřízeny na útvarech policejních sborů republik, stanoví zákony ČNR a SNR základní principy pro umisťování osob do cel, jejich stravování, poskytování lékařské péče, práva těchto osob, jakož i povinnosti policistů vykonávajících ostrahu cel.

Potřeby bezpečnostní praxe vyžadují, aby policisté měli odpovídající oprávnění při služebním zákroku proti osobám, které se chovají násilně vůči policistům i občanům. Pokud se takového jednání dopustí osoba na útvaru policejního sboru, může být připoutána pouty k předmětu k tomu účelu určenému, přičemž se počítá s tím, že bude umožněno takovéto osobě sedět např. na pevně zabudované lavici. Potřeba tohoto oprávnění i mimo prostor útvaru policejního sboru vyplývá zejména z nutnosti efektivně zakročovat proti skupinám výtržníků či pachatelům trestných činů.

Zkušenosti z provádění služebních zákroků a nutnost chránit život a zdraví policistů, jakož i předvedených nebo zajištěných osob, vyžadují, aby policisté měli oprávnění přesvědčit se, zda předvedená nebo zajištěná osoba nemá u sebe zbraň, kterou by mohla ohrozit zdraví nebo život svůj nebo jiné osoby.

Uvedené oprávnění se pro tento účel odlišuje od osobní prohlídky podle trestního řádu. V praxi se provádí zpravidla vizuálně nebo pohmatem, popřípadě použitím technických nebo jiných prostředků. Nově se doplňuje povinnost policistů zbraň nebo věc vrátit, jestliže tomu nebrání zákonné důvody.

Zbraní se v daném případě rozumí podle § 89 odst. 5 tr. zákona cokoli, čím je možno útok proti tělu učinit důraznějším.

Vzhledem k tomu, že podle § 37 zákona ČNR č. 61/1988 Sb. a zákona SNR č. 51/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě se nevztahuje zákonná úprava v nich obsažená na používání výbušnin a pomůcek v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti, je nezbytné, řešit tímto zákonem provádění pyrotechnických prací v policejních sborech a stanovit oprávnění policistů, zajišťujících tyto práce, k možnému použití výbušnin a výbušných předmětů.

Výbušninami se rozumějí látky v tuhém nebo kapalném stavu, které mají vlastnosti trhavin, třaskavin nebo výbušných pyrotechnických směsí. Výbušnými předměty se rozumějí zejména iniciátory, imitační pyrotechnické prostředky a vodní rozstřelovače.

Potřeba účinného boje s trestnou činností vyžaduje zakotvit oprávnění k prohlídce dopravních prostředků. Bez tohoto oprávnění by zpravidla nebylo úspěšné pátrání po pachatelích trestných činů uvedených v § 41 odst. 2 tr. řádu, resp. po pachatelích trestných činů, k jejichž stíhání zavazuje mezinárodní smlouva, a věcech pocházejících z této trestné činnosti. Oproti dosavadní právní úpravě se zužují podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení, aby nemohlo docházet k jeho účelovému zneužití. Toto oprávnění nelze zaměňovat s osobní nebo domovní prohlídkou podle trestního řádu.

Za dopravní prostředky se ve smyslu tohoto ustanovení považují veškeré prostředky, kterými je možno osoby přepravovat.

Zajišťování bezpečnosti civilní letecké dopravy před teroristickými útoky vychází z úkolů Federálního policejního sboru. Ochrana civilní letecké dopravy a důsledky vyplývající z jejího ohrožení, včetně mezinárodních závazků přijatých ČSFR v této oblasti, vyžadují zakotvení takto široce pojatého oprávnění pro policisty.

Ochrana ústavních činitelů a osob, kterým je osobní ochrana poskytována, vyžaduje, aby policisté při zajišťování tohoto úkolu měli potřebná oprávnění. Provádění prohlídek, ať už u osob nebo objektů, věcí apod. je omezeno sledovaným cílem, tj. zajištěním bezpečnosti chráněných osob. Lze-li sledovaného cíle dosáhnout jiným způsobem, např. vyklizením prostoru, uvedená oprávnění se nepoužijí. Oprávnění k prohlídce pro tento účel je třeba odlišovat od osobní nebo domovní prohlídky podle trestního řádu.

Specifika ochrany státních hranic vyžaduje stanovení speciálních oprávnění. Těmito oprávněními jsou prohlídky osob, zavazadel a dopravních prostředků. Z hlediska zajištění práv a jistot občanů jsou tato oprávnění vázána na podmínku důvodného podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku souvisejících s překračováním státních hranic.

Plnění úkolů stanovených v návrhu zákona vyžaduje právní zakotvení oprávnění umožňujícího policistům omezit pohyb osobám v určitém prostoru a čase. Vyžaduje to zabezpečení nezbytných podmínek pro účinnou a nerušenou práci policejních sborů zejména na místě činu nebo události, při provádění služebních zákroků, služebních úkonů anebo jestliže to vyžaduje ochrana života, zdraví a majetku.

V konkrétních případech se bude jednat o uzávěry míst, kde došlo ke spáchání trestného činu, dopravních nehod, živelních pohrom, katastrof apod.

Oprávnění otevřít byt a jiné uzavřené prostory má výrazně preventivní charakter. Jeho účelem je zamezit možným škodlivým následkům na životě, zdraví nebo majetku v případech blížících se podmínkám krajní nouze, např. hrozí-li výbuch plynu, únik vody, požár. Škoda vzniklá otevřením bytu by neměla být stejná nebo závažnější, než možná hrozící škoda.

Potřeby bezpečnostní praxe si vyžádaly znovu uzákonit toto oprávnění i v případě, že se v bytě nachází zemřelý. Zpravidla půjde o případy osaměle žijících osob, jestliže okolnosti nasvědčují jejich úmrtí (upozornění občanů, zápach z bytu apod.).

Činnost policistů po otevření bytu není možno zužovat jen na provedení služebních úkonů, jako tomu bylo v dosavadní právní úpravě. V těchto případech je možno důvodně očekávat i potřebu provést služební zákrok, případně opatření, k odstranění bezprostředně hrozícího nebezpečí. V tomto smyslu je ustanovení doplněno.

Oprávnění otevřít byt a jiné uzavřené prostory je závažným zásahem do ústavou zaručené nedotknutelnosti obydlí, proto se navrhuje přibrat nezúčastněnou osobu. Výjimkou jsou případy, kdy hrozí nebezpečí z prodlení.

Policistům se ukládá v zájmu ochrany majetku zabezpečit uzavření bytu, jestliže to nemůže učinit uživatel nebo jiná oprávněná osoba. Konstrukce tohoto ustanovení vylučuje možnost zneužití oprávnění a nelze je spojovat s oprávněními provést domovní prohlídku ve smyslu ustanovení § 82 tr. řádu.

Nezbytnost stanovení oprávnění policistů při objasňování přestupků vyplývá z nové koncepce právní úpravy postihu některých trestných činů a přečinů, resp. jejich převedení do oblasti přestupků. Vzhledem k tomu, že o trestných činech a přečinech převedených do přestupkového zákona se konalo přípravné řízení prováděné příslušníky Sboru národní bezpečnosti podle příslušných předpisů umožňujících provádět i potřebné procesní úkony nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci, je žádoucí s ohledem na složitost těchto přestupků a v zájmu zabezpečení právních jistot občanů stanovit pro policisty potřebná oprávnění k objasnění přestupku.

Zakotvuje se oprávnění odejmout věc po marné výzvě k jejímu vydání, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo zabrání. Účelem tohoto oprávnění je zabezpečit, aby věc byla k dispozici pro potřeby správního řízení o přestupku.

Pro úplnost se uvádí, že při objasňování přestupků mohou policisté využívat i ostatních odpovídajících oprávnění stanovených tímto zákonem.

K hlavě třetí, oddílu třetímu:

Navrhovaným ustanovením se Federální policejní sbor opravňuje používat operativní prostředky za účelem získávání informací potřebných pro plnění jeho úkolů. Získávání informací operativními prostředky je specifická činnost podléhající přísnému utajení, stejně jako i informace těmito prostředky získané. Federální policejní sbor ve své činnosti využívá všech možných a dostupných zdrojů informací, nevyjímaje zdroje veřejně dostupné.