/2/ O ostatních věcech se rozhoduje usnesením."
78. V § 178 odst. 2 se slova "národního výboru, společenské organizace nebo i jednotlivých občanů" nahrazují slovy "orgánu péče o děti, orgánu obce, popř. i jednotlivých občanů".
79. Za § 191 se vkládají nové § 191a, § 191b, § 191c, § 191d, § 191e, § 191f a § 191g, které včetně nadpisu znějí:
"Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče
§ 191a
/1/ Ústav vykonávající zdravotnickou péči (dále jen "ústav"), ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu (dále jen "nemocný").
/2/ Je-li osoba, která byla přijata do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem, omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení, je ústav povinen učinit oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k takovému omezení došlo.
§ 191b
/1/ O každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 191a, zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o přípustnosti převzetí do ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.
/2/ Nemá-li ten, kdo byl ústavem převzat, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka.
/3/ Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí (§ 191a odst. 1 a 2) došlo ze zákonných důvodů, vyslechne umístěného a ošetřujícího lékaře. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.
/4/ Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k oznámení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191a odst. 1).
§ 191c
/1/ Usnesení podle § 191b odst. 4 se doručí umístěnému, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci (opatrovníku) a správě ústavu.
/2/ Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Odvolat se může i správa ústavu, bylo-li vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody.
/3/ Ústav může nemocného propustit, i když soud vyslovil, že k převzetí došlo v souladu se zákonnými důvody.
§ 191d
/1/ Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a nemocný je omezen nebo vyloučen ze styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení v ústavu.
/2/ Ke zjištění zdravotního stavu nemocného soud ustanoví znalce. Úkolem znalce je vyjádření o tom, zda další držení nemocného v ústavu při omezení nebo vyloučení styku s vnějším světem je či není nutné. Znalcem nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je nemocný držen.
/3/ Soud nařídí jednání, k němuž přizve nemocného (pokud podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku je nemocný schopen vnímat průběh a význam jednání), jeho zástupce (opatrovníka). Při jednání vyslechne znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře, nemocného a provede popřípadě další vhodné důkazy.
/4/ V rozsudku, který musí být vyhlášen do tří měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 platí tu obdobně.
§ 191e
/1/ Účinnost rozsudku podle § 191d odst. 4 zanikne uplynutím doby jednoho roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena lhůta kratší. Má-li být držení v ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 tu platí obdobně.
/2/ Rozsudek podle odstavce 1 nebrání tomu, aby správa ústavu propustila nemocného před uplynutím doby uvedené v odstavci 1, ani tomu, aby opatrovnický soud učinil jiné opatření.
§ 191f
Osoba držená v ústavu, je-li způsobilá k právním úkonům, její zástupce (opatrovník) a osoby jí blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které držení nemocného je přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení v ústavu není důvodné. Zamítne-li soud návrh na propuštění, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení v ústavu povoleno.
§ 191g
Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení nemocného."
80. V § 199 odst. 2 se vypouštějí slova "nebo prokurátora" a připojuje se další věta: "Soud tak může učinit i bez návrhu."
81. Za § 200 se vkládají § 200a, § 200b, § 200c, § 200d a § 200e, § 200f a § 200g, které včetně nadpisů znějí:
"Řízení ve věcech obchodního rejstříku
§ 200a
/1/ Řízení ve věcech obchodního rejstříku se zahajuje na návrh fyzické nebo právnické osoby (dále jen "podnikatel"), jíž se zápis v rejstříku týká.
/2/ Soud může zahájit řízení i bez návrhu, má-li být dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem.
/3/ Zvláštní předpisy stanoví, kteří podnikatelé a které skutečnosti jich se týkající se zapisují do obchodního rejstříku.
§ 200b
/1/ V řízení o provedení zápisu je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními předpisy.
/2/ Soud rozhoduje o obsahu zápisu bez jednání usnesením. Ve výroku usnesení určí den zápisu.
/3/ Ustanovení o pořádkových pokutách se použije i v případě, že podnikatel neuposlechne výzvy soudu, aby mu sdělil skutečnosti nebo předložil listiny potřebné k provedení zápisu podle § 200a odst. 2.
§ 200c
/1/ Obchodní rejstřík je každému přístupný, každý má právo do něho a do sbírky listin nahlížet a pořizovat z nich opisy a výpisy.
/2/ Na požádání lze z rejstříku vydat úřední opis, výpis nebo potvrzení o určitém zápisu, popřípadě potvrzení o tom, že v rejstříku určitý zápis není.
§ 200d
Obchodní rejstřík vede krajský soud pro podnikatele, kteří mají v obvodu tohoto krajského soudu své sídlo, a nemají-li své sídlo, své trvalé místo podnikání; nemá-li podnikatel ani trvalé místo podnikání, je k vedení obchodního rejstříku příslušný soud podle bydliště podnikatele (rejstříkový soud).
Řízení o některých otázkách obchodních společností a družstev
§ 200e
/1/ Pro řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 4 písm. c) až j) je příslušný krajský soud s působností ve věcech obchodních, v jehož obvodu má obchodní společnost nebo družstvo své sídlo.
/2/ Nestanoví-li ustanovení uvedená v odstavci 1, že se řízení zahajuje na návrh, lze je zahájit i bez návrhu.
/3/ Účastenství ve věcech uvedených v odstavci 1 se řídí ustanovením § 94. O věci není třeba nařizovat jednání. Rozhoduje se usnesením.
§ 200f
Řízení ve věcech voličských seznamů
Jestliže příslušný orgán státní správy sám neodstraní chyby či nedostatky v seznamech voličů do zastupitelských sborů nebo místních zastupitelských orgánů, může se občan tím dotčený obrátit na soud příslušný podle volebního okrsku, s návrhem na vydání rozhodnutí o provedení opravy nebo doplnění seznamu.
§ 200g
/1/ Účastníky řízení jsou navrhovatel a příslušný orgán státní správy.
/2/ Soud rozhodne bez jednání usnesením, a to do tří dnů."
82. § 201 zní:
"§ 201
Účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje."
83. V § 202 odst. 1 písm. f) zní takto: "f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu"; v písm. h) se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojuje se další písm. i) tohoto znění: "i) bylo rozhodnuto o návrhu občana na provedení opravy nebo doplnění voličského seznamu."
84. § 203 se vypouští.
85. V § 204 odst. 1 se vypouští třetí věta.
86. V § 207 odst. 2 se vypouští druhá věta.
87. V § 208 druhá věta zní:
"Soud zpětvzetí nepřipustí, jestliže druhý účastník z vážných důvodů s tím nesouhlasí. Jestliže zpětvzetí připustí, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví."
88. § 214 odst. 2 písm. d/ zní:
"d/ jde o rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům, o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavní zdravotnické péči nebo o prohlášení za mrtvého;"
89. § 217 se vypouští.
90. V § 218 odst. 1 se slovo "zamítne" nahrazuje slovem "odmítne" a v odstavci 2 se slovo "zamítnuta" nahrazuje slovem "odmítnuta".
91. § 222 odst. 1 zní:
"/1/ Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo."
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a vkládá se nový odstavec 2, který zní:
"/2/ Odvolání může být odvolacím soudem vyřízeno i tak, že připustí vzetí návrhu na zahájení řízení zpět, anebo schválí smír."
92. V § 228 odst. 1 se vypouští ustanovení písm. c/ a d/, dosavadní písm. e/ se označuje jako písm. c/; vypouští se odstavec 2 a dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
93. V § 229 písm. b/ se za slovem "jinak" čárka nahrazuje tečkou a vypouštějí se slova "nepočítaje v to stížnost pro porušení zákona".
94. V § 230 odst. 2 věta prvá zní:
"Po třech letech od právní moci rozsudku může být návrh podán jen pro důvod uvedený v § 228 odst. 1 písm. c/".
95. V § 231 za slovem "schvalován" se čárka nahrazuje středníkem a zbývající část věty se nahrazuje slovy "to platí obdobně i pro platební rozkaz."
96. § 235 odst. 2 zní:
"/2/ Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí"
a k § 235 se připojuje další odstavec 4, který zní:
"/4/ Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny."
97. Ustanovení hlavy třetí /stížnost pro porušení zákona/ se nahrazují včetně označení této hlavy tímto zněním:
"DOVOLÁNÍ
Přípustnost dovolání
§ 236
/1/ Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
/2/ Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 237
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže.
a/ bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b/ ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,
c/ účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen,
d/ v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
e/ nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba,
f/ účastníku řízení byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem,
g/ rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
§ 238
/1/ Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
/2/ Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestli že odvolací soud
a/ vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu,
b/ potvrdil rozsudek, jímž bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku, protože soud prvního stupně byl vázán právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
/3/ Dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení.
§ 239
/1/ Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně.
/2/ Dovolání je přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže
a/ odvolací soud vyslovil ve svém potvrzujícím usnesení, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu,
b/ jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí na podkladě cizozemského rozhodnutí,
c/ jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g/ a h/.
/3/ Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jde-li o usnesení o příslušnosti, předběžném opatření, pořádkové pokutě, o znalečném, tlumočném a o nákladech řízení, jakož i o těch usneseních ve věcech upravených zákonem o rodině, v nichž se ve věci samé rozhoduje usnesením.
/4/ Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují také na usnesení, kterými byla vyřízena odvolání proti rozhodnutím státních notářství; ustanovení § 236 a 237 tu platí obdobně.
Podání dovolání
§ 240
/1/ Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu nebo státního notářství, které rozhodovaly v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
/2/ Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
§ 241
/1/ V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání a čeho se dovolatel domáhá. Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.
/2/ Dovolání lze odůvodnit jen tím, že
a/ v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237,
b/ řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
c/ rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části sporu v provedeném dokazování,
d/ rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
/3/ Ustanovení § 209 a 210 platí obdobně.
Řízení u dovolacího soudu
§ 242
/1/ Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Nejde-li o vady uvedené v § 237, nepřihlíží k vadám řízení, které nebyly uplatněny v dovolání, ledaže tyto vady měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
/2/ Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů
a/ ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu,
b/ v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen,
c/ v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže dovolání podal jen některý z účastníků,
d/ jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
/3/ Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Ke změně dovolacího návrhu není třeba souhlasu soudu.
§ 243
Před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí."
98. Za § 243 se vkládají nové § 243a, § 243b, § 243c a § 243d, které znějí:
"§ 243a
/1/ Dovolací soud zpravidla nařídí jednání o dovolání proti rozsudku; jednání nenařídí, jde-li o případy uvedené v § 237 a 241 odst. 2 písm. b/ a d/.
/2/ Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a 216 odst. 2. Dokazování však neprovádí.
/3/ O dovolání proti usnesení se rozhoduje vždy bez jednání.
§ 243b
/1/ Dovolací soud dovolání rozsudkem zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; jinak napadené rozhodnutí rozsudkem zruší.
/2/ Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Má-li i rozhodnutí soudu prvního stupně nebo státního notářství vady, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně nebo státnímu notářství k dalšímu řízení, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci náleží.
/3/ Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně nebo státního notářství z důvodů uvedených v § 237 písm. a/, b/, d/ a e/, rozhodne svým usnesením též o zastavení řízení.
/4/ Ustanovení § 218 odst. 1, § 224 odst. 1, § 225, 226 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zpět, dovolací soud řízení usnesením zastaví.
§ 243c
Pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
§ 243d
/1/ Dojde-li ke zrušení napadeného rozhodnutí, soud, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, jedná dále o věci. Přitom je právní názor soudu, který rozhodoval o dovolání, závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu i o nákladech původního řízení.
/2/ Bylo-li spolu s rozhodnutím odvolacího soudu zrušeno i rozhodnutí státního notářství, které rozhodlo v prvém stupni, postupuje státní notářství obdobně podle odstavce 1.
/3/ Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny."
99. Část čtvrtá hlavy čtvrté se nahrazuje takto:
"ČÁST PÁTÁ
Správní soudnictví"
100. § 244 včetně nadpisů zní:
"Hlava první
Obecná ustanovení o správním soudnictví
§ 244
/1/ Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy.
/2/ Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy /dále jen "rozhodnutí správního orgánu"/.
/3/ Rozhodnutími správních orgánů se rozumí rozhodnutí vydaná jimi ve správním řízení, jako i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob.
101. § 245 zní:
"§ 245
/1/ Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu posoudí soud i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné a není-li pro jeho přezkoumání stanoven zvláštní postup.
/2/ U rozhodnutí, které správní orgán vydal na základě zákonem povolené volné úvahy (správní uvážení), přezkoumává soud pouze, zda takové rozhodnutí nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem."
102. § 246 zní:
"§ 246
/1/ K přezkoumávání rozhodnutí jsou věcně příslušné krajské soudy, nestanoví-li zákon jinak.
/2/ Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky je věcně příslušný k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů České a Slovenské Federativní Republiky.
/3/ Nejvyšší soud České republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské republiky jsou věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů České republiky nebo Slovenské republiky, s výjimkou věcí důchodového a nemocenského zabezpečení a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů o zaměstnanosti.
/4/ Okresní soudy jsou věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí o přestupcích a v případech, kdy to stanoví zákon
103. Za § 246 se vkládají ustanovení § 246a, § 246b a § 246c, která znějí:
"§ 246a
/1/ Místně příslušným je soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává, není-li stanoveno jinak.
/2/ V řízení podle hlavy třetí této části je místně pří slušný obecný soud navrhovatele anebo krajský soud, v jehož obvodu je tento soud.
§ 246b
/1/ Při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudy jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy a dvou soudců, není-li stanoveno jinak.
/2/ Samosoudce jedná a rozhoduje ve věcech, k jejichž projednání jsou věcně příslušné okresní soudy a ve věcech, u nichž to výslovně stanoví zákon.
§ 246c
Pro řešení otázek, které nejsou přímo upraveny v této části, se užije přiměřeně ustanovení prvé a třetí části tohoto zákona."
104. Označení hlavy druhé včetně nadpisu a § 247 zní:
"Hlava druhá
Rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů
§ 247
/1/ Podle ustanovení této hlavy se postupuje v případech, v nichž fyzická nebo právnická osoba tvrdí, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí.
/2/ U rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení je předpokladem postupu podle této hlavy, aby šlo o rozhodnutí, jež po vyčerpání řádných opravných prostředků, které jsou pro ně připuštěny, nabylo právní moci."
105. § 248 zní:
"§ 248
/1/ Soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, která nemají povahu rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby, zejména obecně závazné (normativní) akty, rozhodnutí organizační povahy a rozhodnutí upravující vnitřní poměry orgánu, který je vydal.
/2/ Soudy dále nepřezkoumávají
a/ rozhodnutí, která jsou přezkoumávána podle třetí hlavy této části nebo podle obecných ustanovení občanského soudního řádu,
b/ rozhodnutí správních orgánů v občanskoprávních a obchodně-právních věcech, v nichž správní orgán vystupuje jménem státu jako vlastníka nebo jiného účastníka právního vztahu,
c/ rozhodnutí správních orgánů v pracovně právních věcech, kde správní orgán vystupuje jako účastník pracovního vztahu,
d/ rozhodnutí orgánů vojenské správy, která byla vydána k přípravě a plnění úkolů za branné pohotovosti státu,
e/ rozkazy funkcionářů ozbrojených sil a ozbrojených sborů,
f/ rozhodnutí prezidenta republiky a Rady bezpečnosti státu,
g/ rozhodnutí správních orgánů předběžné, procesní nebo pořádkové povahy včetně rozhodnutí o pořádkových pokutách,
h/ rozhodnutí správních orgánů o kázeňských trestech příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, dále odsouzených v nápravně výchovných ústavech, jakož i obviněných ve výkonu vazby,
j/ rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti,
k/ rozhodnutí o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání,
l/ rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není nárok, nebo o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, zejména rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích,
m/ správní dohody,
n/ osvědčení vydaná správními orgány.
/3/ Kromě toho jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumání vyloučí zvláštní zákony."
106. § 249 zní:
"§ 249
/1/ Řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá žalobou.
/2/ Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které napadá, vyjádření, v jakém rozsahu se toto rozhodnutí napadá, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu a jaký konečný návrh činí."
107. § 250 zní:
"§ 250
/1/ Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
/2/ Žalobcem je fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdí, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech. Podat žalobu může i fyzická nebo právnická osoba, se kterou nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníky, ač s ní jako s účastníkem jednáno být mělo.
/3/ Jestliže se rozhodnutím správního orgánu cítí na svých právech zkráceno více osob, mohou podat společnou žalobu. Účastníky řízení jsou také ti, na něž se pro nerozlučné společenství práv se žalobcem musí též vztahovat rozhodnutí soudu (§ 91 odst. 2).
/4/ U rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni."
108. Za § 250 se vkládají nová ustanovení § 250a až 250r, která znějí:
"§ 250a
Žalobce musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj u soudu jedná; to neplatí ve věcech, v nichž je dána věcná příslušnost okresního soudu nebo jde-li o přezkoumání rozhodnutí ve věcech nemocenského pojištění či důchodového zabezpečení.
§ 250b
/1/ Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.
/2/ Jestliže rozhodnutí správního orgánu nebylo doručeno, ačkoli doručeno být mělo, musí být žaloba podána do jednoho roku od vydání rozhodnutí.
§ 250c
Žaloba nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Na žádost účastníka může předseda senátu usnesením vykonatelnost rozhodnutí odložit, jestliže by neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí hrozila žalobci závažná újma.
§ 250d
/1/ Předseda senátu vyžádá spisy žalovaného správního orgánu, který je povinen neprodleně je předložit spolu se spisy správního orgánu prvého stupně.
/2/ Shledá-li předseda senátu, že soud není věcně nebo místně příslušný, postoupí věc usnesením soudu příslušnému.
/3/ Předseda senátu usnesením řízení zastaví, jestliže žaloba byla podána opožděně, jestliže byla podána neoprávněnou osobou, jestliže směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, jestliže žalobce neodstranil vady žaloby, jejichž odstranění soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení žaloby nebo jestliže žaloba není podepsána podle § 250a anebo jestliže žaloba byla vzata zpět (§ 250h odst. 2).
§ 250e
Nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným v § 250d odst. 2 a 3, doručí soud žalovanému stejnopis žaloby. Předseda senátu může nařídit žalovanému, aby se k obsahu žaloby vyjádřil ve lhůtě, kterou zároveň určí.
§ 250f
V jednoduchých případech, zejména je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a jde-li jen o posouzení právní otázky, může soud bez jednání rozhodnout o žalobě rozsudkem. Stejně postupuje, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů.
§ 250g
/1/ Nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným v § 250f, předvolá předseda senátu k jednání účastníky; k němu si může vyžádat potřebné podklady popřípadě i další písemné vyjádření účastníků.
/2/ Nedostaví-li se účastníci k jednání, může být věc projednána v jejich nepřítomnosti; řízení nesmí být z toho důvodu přerušeno.
§ 250h
/1/ Až do rozhodnutí soudu může žalobce rozsah napadení správního rozhodnutí omezit; rozšířit je může jen ve lhůtě podle § 250b.
/2/ Až do rozhodnutí soudu může žalobce vzít žalobu zpět; jestliže žalovanému mezitím vzešly náklady řízení, rozhodne soud o jejich náhradě.
§ 250i
/1/ Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí; dokazování se neprovádí.
/2/ Bylo-li rozhodnutí správního orgánu mezitím napadeno protestem prokurátora, soud řízení o žalobě přeruší až do jeho vyřízení; jestliže napadené rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno, soud řízení o žalobě zastaví. Obdobně soud postupuje, dojde-li k podání mimořádného opravného prostředku ve správním řízení.
/3/ K vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
§ 250j
/1/ Dojde-li soud k závěru, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, vysloví rozsudkem, že se žaloba zamítá.