Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

2. Smluvní státy nebudou na pohyb takových uprchlíků uplatňovat jiná omezení než jaká jsou nezbytná, a taková omezení budou uplatněna pouze do té doby, než jejich postavení v zemi bude upraveno, nebo než obdrží povolení vstupu do jiné země. Smluvní státy povolí takovým uprchlíkům rozumnou lhůtu a poskytnou všechny potřebné prostředky k získání povolení vstupu do jiné země.

ČLÁNEK 32

1. Smluvní státy nesmí vyhostit uprchlíka zákonně se nacházejícího na jejich území, kromě případů odůvodněných státní bezpečností nebo veřejným pořádkem.

2. Vyhoštění takového uprchlíka bude provedeno pouze na základě rozhodnutí přijatého zákonnou cestou. S výjimkou závažných důvodů vyžadovaných státní bezpečností, bude uprchlíkovi dána možnost předložit důkazy o jeho nevině, odvolat se a být právně zastoupen před oprávněným úřadem nebo osobou či osobami zvláště tímto úřadem ustanovenými.

3. Smluvní státy umožní takovému uprchlíkovi dostatečnou lhůtu k získání zákonného povolení vstupu do jiné země. Během této lhůty mohou smluvní státy uplatnit jakákoliv vnitřní opatření, jež mohou být potřebná.

ČLÁNEK 33

1. Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.

2. Výhody tohoto ustanovení však nemohou být požadovány uprchlíkem, který z vážných důvodů může být považován za nebezpečného v zemi, ve které se nachází, nebo který poté, co byl usvědčen konečným rozsudkem ze zvláště těžkého trestného činu, představuje nebezpečí pro společnost této země.

ČLÁNEK 34

Smluvní státy se zavazují co nejvíce usnadňovat uprchlíkům asimilaci a udělení státního občanství. Vyvinou zejména veškerou snahu o urychlení řízení o udělení státního občanství a o co možná největší snížení poplatků a nákladů tohoto řízení.

ČLÁNEK 35

1. Smluvní státy se zavazují spolupracovat s úřadem Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky nebo kteroukoliv jinou odbornou organizací Spojených národů, která jej může nahradit ve výkonu jeho funkcí, a zvláště usnadňovat jeho povinnost dozírat na provádění ustanovení této Úmluvy.

2. S cílem umožnit úřadu Vysokého komisaře nebo kterékoliv jiné odborné organizaci Spojených národů, která jej může nahradit, podávat zprávy pověřeným orgánům Spojených národů, smluvní státy jim budou poskytovat v příslušné formě požadované informace a statistické údaje, které se tykají:

a) situace uprchlíků

b) provádění této Úmluvy, a

c) zákonů, předpisů a vyhlášek, které jsou nebo budou platné ve vztahu k uprchlíkům.

ČLÁNEK 36

Smluvní státy se zavazují informovat Generálního tajemníka Spojených národů o znění zákonů a nařízení, které mohou být přijaty k zabezpečení provádění této Úmluvy.

ČLÁNEK 37

Aniž by byl dotčen článek 28, odstavec 2, tato úmluva nahrazuje mezi svými stranami ujednání z 5. července 1922, 31. května 1924, 12. května 1926, 30. června 1928 a 30. července 1935, jakož i úmluvy z 28. října 1933 a 10. února 1938, protokol z 14. září 1939 a dohodu z 15. října 1946.

ČLÁNEK 38

Jakýkoli spor mezi stranami této Úmluvy vztahující se k jejímu výkladu nebo provádění, který nelze vyřešit jiným způsobem, bude předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru na návrh kterékoli strany ve sporu.

ČLÁNEK 39

1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu v Ženevě 28. července 1951 a poté uložena u Generálního tajemníka Spojených Národů. Je otevřena k podpisu v evropském úřadě Spojených Národů od 28. července do 31. srpna 1951 a znovu otevřena k podpisu v sídle Spojených Národů od 17. září 1951 do 31. prosince 1952.

2. Tato Úmluva je otevřena k podpisu pro všechny členské státy Spojených Národů i pro kterýkoliv jiný stát pozvaný zúčastnit se konference zplnomocněných zástupců o postavení uprchlíků a osob bez státní příslušnosti nebo pro kterýkoliv jiný stát vyzvaný Valným shromážděním k podpisu. Podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou uloženy u Generálního tajemníka Spojených Národů.

3. Tato Úmluva bude otevřena k přístupu od 28. července 1951 pro státy zmíněné v odstavci 2 tohoto článku. Přístup vstupuje do účinnosti uložením listiny o přístupu u Generálního tajemníka Spojených Národů.

ČLÁNEK 40

1. Kterýkoliv stát může v okamžiku podpisu, ratifikace či přístupu prohlásit, že tato Úmluva bude rozšířena na všechna nebo kterékoliv území, za jejichž mezinárodní vztahy je zodpovědný. Toto prohlášení se stane účinným v okamžiku, kdy Úmluva vstoupí v platnost pro daný stát.

2. Podobné rozšíření může být učiněno kdykoli později oznámením adresovaným Generálními tajemníkovi Spojených Národů a nabude účinnosti devadesátý den po obdržení tohoto oznámení Generálním tajemníkem Spojených Národů nebo dnem vstupu v platnost této Úmluvy pro daný stát, je-li toto datum pozdější.

3. Pokud se týká území, na která se tato Úmluva nevztahuje v den podpisu, ratifikace nebo přístupu, každý takový stát posoudí možnosti podniknout pokud možno nejdříve potřebné kroky k rozšíření působnosti této Úmluvy na zmíněná území s výhradou souhlasu vlád takových zemí, je-li to z ústavních důvodů nezbytné.

ČLÁNEK 41

1. Následující opatření se vztahují na případ federálního nebo neunitárního státu:

a) pokud jde o ty články této Úmluvy, které spadají do rámce zákonodárné pravomoci federálního zákonodárného orgánu, povinnosti federální vlády budou v tomto rozsahu stejné jako smluvních států, jež nejsou federálními státy;

b) pokud jde o ty články této Úmluvy, které spadají do rámce zákonodárné pravomoci členských států, provincií nebo kantonů, jež nejsou podle ústavního pořádku federace povinny přijmout zákonodárné opatření, federální vláda předloží tyto články s příznivým doporučením pozornosti příslušných orgánů států, provincií nebo kantonů v nejbližší možný okamžik;

c) smluvní stát této Úmluvy, který je federálním státem, poskytne na žádost kteréhokoli jiného smluvního státu doručenou prostřednictvím Generálního tajemníka Spojených Národů prohlášení o právu i praxi federace a jejích částí, pokud jde o jakékoliv dílčí ustanovení Úmluvy, jež ukazuje rozsah, v jakém bylo toto ustanovení provedeno zákonným či jiným způsobem.

ČLÁNEK 42

1. Při podpisu, ratifikaci nebo přístupu může kterýkoliv stát učinit výhrady ke všem článkům této Úmluvy s výjimkou článků 1, 3, 4, 16(1), 33, 36 až 46 včetně.

2. Kterýkoliv stát, který učinil výhradu v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, je oprávněn kdykoli tuto výhradu odvolat příslušným oznámením adresovaným Generálním tajemníkovi Spojených Národů.

ČLÁNEK 43

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátý den po uložení šesté ratifikační listiny či listiny o přístupu.

2. Pro každý stát, který ratifikoval či přistoupil k této Úmluvě po uložení šesté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátý den ode dne, kdy uložil svou ratifikační listinu nebo listinu o přístupu.

ČLÁNEK 44

1. Kterýkoliv smluvní stát má možnost kdykoliv odstoupit od této Úmluvy oznámením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Spojených Národů.

2. Toto odstoupení bude účinné pro daný smluvní stát rok po dni, kdy je obdržel Generální tajemník Spojených Národů.

3. Každý stát, který učinil prohlášení nebo oznámení podle článku 40, může kdykoliv později oznámením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Spojených národů prohlásit, že Úmluva se přestane vztahovat na takové území jeden rok od dne obdržení tohoto oznámení Generálním tajemníkem Spojených Národů.

ČLÁNEK 45

1. Každý stát je oprávněn kdykoliv požádat o změnu této Úmluvy oznámením adresovaným Generálnímu tajemníkovi Spojených Národů.

2. Valné shromáždění Spojených Národů doporučí, jaké kroky by měly být učiněny v souvislosti s touto žádostí.

ČLÁNEK 46

Generální tajemník Spojených Národů bude informovat všechny členské státy Spojených Národů a nečlenské státy zmíněné v článku 39:

a) o prohlášeních a oznámeních v souladu s odstavcem B článku 1;

b) o podpisech, ratifikacích a přístupech v souladu s článkem 39;

c) o prohlášeních a oznámeních v souladu s článkem 40;

d) o výhradách a odvoláních v souladu s článkem 42;

e) o datu vstupu v platnost této Úmluvy v souladu s článkem 43;

f) o odstoupeních a oznámeních v souladu s článkem 44;

g) o žádostech o změny v souladu s článkem 45.

NA POTVRZENÍ ČEHOŽ, níže podepsaní, patřičně zplnomocnění, podepsali tuto Úmluvu jménem svých vlád.

DÁNO V ŽENEVĚ, 28. července tisíc devět set padesát jedna, v jediném vyhotovení, jehož stejně autentické anglické a francouzské znění zůstane uloženo v archivech Spojených Národů, a jehož ověřené opisy budou dodány všem členským státům Spojených Národů jakož i nečlenským státům zmíněným v článku 39.

1. Cestovní doklad zmíněný v článku 28 této Úmluvy je obdobný připojenému vzoru.

2. Doklad musí být vyhotoven alespoň ve dvou jazycích, z nichž jeden musí být angličtina nebo francouzština.

V souladu s předpisy vydávající země, děti mohou být vepsány do cestovního dokladu jednoho z rodičů, nebo ve výjimečných případech, jiného dospělého uprchlíka.

Poplatky požadované za vydání dokladu nesmí převyšovat nejnižší sazbu za vystavení národního cestovního pasu.

Kromě výjimečných případů bude cestovní doklad platný pro co největší počet zemí.

Cestovní doklad bude platný jeden nebo dva roky, podle uvážení vystavujícího úřadu.

1. Obnovení nebo prodloužení platnosti cestovního dokladu závisí od vystavujícího úřadu, pokud je držitel řádně usídlen na území tohoto úřadu. Vystavení nového dokladu závisí za stejných podmínek od úřadu, který vystavil předešlý doklad.

2. Diplomatické nebo konzulární úřady, zvláště k tomuto účelu zmocněné, mají právo prodloužit na dobu nepřesahující šest měsíců, platnost cestovního dokladu vystaveného jejich vládami.

3. Smluvní státy budou příznivě posuzovat obnovování nebo prodloužení platnosti cestovních dokladů nebo vystavování nových dokladů uprchlíkům zákonně již nesídlících na jejich území, kteří však nemají možnost obdržet cestovní doklad od státu jejich zákonného pobytu.

Smluvní státy musí uznat platnost dokladů vystavených v souladu s ustanoveními článku 28 této Úmluvy.

Příslušné úřady země, do které se uprchlík hodlá vydat, pokud jsou ochotny povolit mu vstup, a požadují-li vízum, udělí mu toto vízum do dokladu, jehož je držitelem.

1. Smluvní státy se zavazují udělit tranzitní vízum uprchlíkům, kteří obdrželi vízum pro území konečného cíle své cesty.

2. Udělení takových viz může být odepřeno s odůvodněním ospravedlňujícím odepření viza kterémukoliv jinému cizinci.

Poplatky za udělení výjezdních, vstupních či tranzitních viz nesmí převyšovat nejnižší sazbu požadovanou za udělení viza do cizích cestovních pasů.

Změnil-li uprchlík bydliště a usadil-li se zákonně na území jiného smluvního státu, bude za vystavení nového dokladu nést odpovědnost příslušný úřad toho území, u kterého bude uprchlík oprávněn podat si žádost.

Úřad vystavující nový doklad odejme starý doklad a vrátí ho státu, který jej vystavil, je-li v dokladu výslovně řečeno, že má být vrácen; jinak doklad odejme a zruší jeho platnost.

1. Každý smluvní stát se zavazuje znovu povolit uprchlíkovi, jemuž vystavil cestovní doklad v souladu s článkem 28 této Úmluvy, vstup na své území kdykoliv po dobu platnosti tohoto dokladu.

2. S výhradou ustanovení první části tohoto odstavce je smluvní stát oprávněn požadovat od držitele dokladu splnění všech předpisů týkajících se výjezdu či návratu na své území.

3. Smluvní státy si vyhrazují právo ve výjimečných případech nebo v případech, kdy pobyt uprchlíka byl povolen na určité období, omezit při vydávání dokladu období, během kterého se uprchlík může vrátit, na dobu nikoli kratší než tří měsíců.

S jedinou výhradou odstavce 13 ustanovení tohoto dodatku neovlivňují žádným způsobem zákony a nařízení týkající se podmínek vstupu, tranzitu a trvalého pobytu na území smluvního státu a odjezdu z něj.

Vystavení dokladu ani v něm uvedené záznamy neurčují či neovlivňují postavení držitele, zvláště pokud se týká jeho státní příslušnosti.

Vystavení cestovního dokladu neopravňuje držitele k ochraně diplomatických nebo konzulárních úřada vystavující země a těmto zástupcům právo ochrany neukládá.

Doklad má mít tvar knížky o rozměrech přibližně 15 × 10 cm.

Doporučuje se, aby doklad byl vytištěn takovým způsobem, aby jakékoli změny nebo vymazání chemickými či jinými přípravky mohly být snadno zjištěny, a aby slova "Úmluva z 28. července 1951" byla opakovaně vytištěna na každé stránce v jazyce země vystavující doklad.

Obálka knížky

CESTOVNÍ DOKLAD

(Úmluva z 28. července 1951)

(1)

Číslo: ...............

CESTOVNÍ DOKLAD

(Úmluva z 28. července 1951)

Tento doklad je platný do .................................... pokud jeho platnost nebyla prodloužena nebo obnovena.

Příjmení ...................................................

Jméno /a/ ...................................................

Doprovázen .................................... dítětem (dětmi)

1. Tento doklad je vydáván pouze proto, aby jeho držitel byl vybaven cestovním dokladem, který nenahrazuje národní pas. Nikterak se nedotýká státní příslušnosti držitele.

2. Držitel je oprávněn navrátit se do ................................................ (uvést zemi, jejíž orgán vydává doklad) do nebo před ..................., pokud není níže uvedeno pozdější datum. (Období během kterého je držitel oprávněn k návratu nesmí být kratší než tři měsíce).

3. Pokud se držitel dokladu usídlí v jiné zemi než té, která vydala tento doklad, musí, pokud hodlá znovu cestovat, požádat příslušné orgány země svého pobytu o nový doklad. (Starý doklad bude odebrán orgánem vydávajícím nový doklad a vrácen orgánu, který jej vystavil.) [Tato věta v závorce se zařazuje, pokud si to vláda přeje.]

(Tento doklad obsahuje .... stran mimo obálku)

(2)

Popis

Děti doprovázející držitele