FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
666
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků /Ženeva 1951/ a Protokol OSN týkající se právního postavení uprchlíků /New York 1967/
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění souhlasí s přístupem České a Slovenské Federativní Republiky k Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků /Ženeva 1951/ a Protokolu OSN, týkajícímu se právního postavení uprchlíků /New York 1967/
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
V průběhu roku 1989 došlo zejména ve střední Evropě k celkovému ozdravění a uvolnění politického klimatu. K tomuto pozitivnímu vývoji v Evropě přispěly též pozitivní změny, které se uskutečnily v Československu. Tyto převratné změny současně přinesly řadu pro nás do té doby neznámých otázek. Československo se po mnoha letech porušování lidských práv stalo místem, kde jsou lidská práva oficiálně garantována. Po mnoha letech, kdy českoslovenští občané byli nuceni prchat a hledat svobodu v cizině, se Československo stalo zemí, kde cizinci hledají útočiště a ochranu svých práv.
V polovině roku 1990 k nám poprvé přišla velká skupina uprchlíků. Z tohoto důvodu vláda ČSFR uložila svým usnesením č. 513 ze dne 26. 7. 1990 ministru vnitra "zpracovat koncepci právního řešení pobytu cizích státních příslušníků (uprchlíků) na území ČSFR a otázek souvisejících".
Při přípravě návrhu uvedené koncepce se vycházelo ze dvou základních skutečností - z absence čs. právní úpravy uprchlictví a z prohlášení státních představitelů, že ČSFR "de facto" přistupuje k Úmluvě a Protokolu OSN o právním postavení uprchlíků. Vzhledem k nutnosti urychleně normativně řešit pobyt několika stovek běženců z Rumunska na území ČSFR bylo navrženo zpracovat nejprve návrh zákona o uprchlících, který svým obsahem bude korespondovat zmíněným dokumentům OSN o uprchlících a následně řešit otázku přistoupení ČSFR k těmto dokumentům "de iure". Na jednání vlády ČSFR dne 7. srpna 1990 bylo ministru vnitra uloženo předložit do 30. září 1990 k projednání návrh zákona o uprchlících. Předložený návrh zákona byl schválen vládou ČSFR dne 20. října 1990 (usnesení č. 726) a Federálním shromážděním dne 16. listopadu 1990. Účinnosti nabyl dnem 1. ledna 1991.
Zákon o uprchlících řeší postavení žadatelů o přiznání postavení uprchlíka a uprchlíků na území ČSFR. Jde o vnitrostátní úpravu, která sama o sobě nevytváří podmínky pro uznání přiznaného postavení uprchlíka jinými státy. Na základě přistoupení ČSFR k Úmluvě a Protokolu OSN o uprchlících získá žadatel přiznáním postavení uprchlíka na území ČSFR a současně též uznání svého postavení z hlediska mezinárodního práva. Po přistoupení k uvedeným dokumentům bude možno uprchlíkům vydávat tzv. uprchlický pas. Lze předpokládat podstatné prohloubení spolupráce s úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, a to jak na úseku finanční a materiální pomoci, tak především při zprostředkování možností vycestování uprchlíků do třetích států.
Úmluva a Protokol OSN týkající se právního postavení uprchlíků vychází z vymezení pojmu uprchlík (definice uprchlíka zde obsažená byla přejata v plném rozsahu naším zákonem o uprchlících) a stanoví práva a povinnosti uprchlíků na území smluvních států s tím, že uprchlík by měl mít garantováno výhodnější postavení než ostatní cizinci, ale maximálně stejné postavení jako občan smluvního státu. Zvláště významná jsou ustanovení obsažená v kapitole II (právní postavení), v kapitole III (výdělečná činnost) a v kapitole IV (životní úroveň) Úmluvy.
V rámci problematiky právního postavení jsou uprchlíkům garantovány oblasti práv týkající se osobního stavu, disposice s movitým i nemovitým majetkem, intelektuálních práv, práva shromažďovacího a volného přístupu k soudům. Výdělečná činnost zahrnuje jak možnost najít si placené zaměstnání, tak i svobodu samostatného podnikání, resp. výkonu svobodného povolání. Kapitola o životní úrovni řeší problematiku ubytování uprchlíků, veřejného školství, veřejné podpory a pomoci a zejména garantuje uprchlíkům pracovní zákonodárství a sociální zabezpečení (čl. 24) jako občanům smluvního státu.
Návrh na přistoupení ČSFR k uvedeným dokumentům OSN byl v rámci mezirezortního připomínkového řízení zaslán k vyjádření stanoviska všem zainteresovaným federálním a republikovým orgánům.
Připomínky byly projednány dne 28. 3. 1991 s následujícím výsledkem:
a) připomínky k přistoupení nebyly formulovány:
- oběma ministerstvy zdravotnictví, která pouze upozorňují na potřebu zohlednění péče o uprchlíky v jejich rozpočtech,
- ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky,
- ministerstvem obchodu a cestovního ruchu České republiky,
- ministerstvem financí ČSFR,
- ministerstvem spravedlnosti Slovenské republiky.
Rovněž ze stanovisek generálního prokurátora ČSFR, ministerstva spravedlnosti České republiky a ministerstva školství, mládeže a sportu Slovenské republiky nevyplynuly konkrétní připomínky;
b) Z připomínek, které zaslalo ministerstvo práce a sociálních věcí ČSFR, obě republiková ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstvo vnitra České republiky po projednání vyplynulo, že v budoucnu bude nutné upravit právní normy o zaměstnanosti tak, aby zaměstnávání cizinců - uprchlíků, kteří splňují některou z podmínek článku 17 odst. 2 Úmluvy nepodléhalo povolovacímu řízení jako u ostatních cizinců; v tomto smyslu bude také eventuelně zapotřebí upravit ustanovení § 19 odst. 1 písm. c) Zákona o uprchlících.
Z připomínek výše uvedených resortů také vyplynul závěr, aby při tvorbě nových právních předpisů pro oblast sociálního zabezpečení bylo postavení uprchlíků v duchu článku 24 Úmluvy zajištěno přímo v těchto normách a ne pouze výkladem pojmu "trvalý pobyt", jak je tomu doposud;
c) z připomínky ministerstva financí České republiky vzešel po jednání závěr, aby do budoucna byl změněn systém financování uprchlického programu, kde náklady spojené s uprchlíky jsou kryty z rozpočtové rezervy federace. Vzhledem k tomu, že přistoupení "de iure" vyjadřuje skutečnost, že pro ČSFR se problematika uprchlíků stává problematikou trvalého charakteru, měl by být vytvořen nový a racionální systém financování.
Za správnost: Freiová
ÚMLUVA O PRÁVNÍM POSTAVENÍ UPRCHLÍKŮ
ÚVOD
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY
majíce na zřeteli, že Charta Spojených Národů a Všeobecná deklarace lidských práv, schválená 10. prosince 1948 Valným shromážděním, potvrzují zásadu, že všichni lidé mají užívat základní práva a svobody bez diskriminace,
že Spojené Národy za různých okolností projevily svou hlubokou účast s uprchlíky a usilovaly zajistit uprchlíkům co největší možnost užívat těchto základních práv a svobod,
že je žádoucí, aby předcházející mezinárodní dohody týkající se postavení uprchlíků byly revidovány a sjednoceny a aby byl novou dohodou rozšířen rozsah a ochrana dané těmito prostředky,
že udělení azylu by mohlo klást nepřiměřeně těžká břemena některým zemím a že uspokojivého řešení problému, jehož mezinárodní rozsah a povahu Spojené Národy uznaly, nemůže být tudíž dosaženo bez mezinárodní spolupráce,
vyslovujíce přání, aby všechny státy uznávající sociální a humanitární povahu problému uprchlíků učinily vše, co je v jejich silách, aby tento problém nepůsobil napětí mezi státy,
jsouce si vědomy, že Vysoký komisař pro uprchlíky při Spojených národech má za úkol dohlížet na mezinárodní dohody zaručující ochranu uprchlíků a uznávajíce, že účinná koordinace opatření týkajících se tohoto problému bude záležet na spolupráci států s Vysokým komisařem,
se dohodly na následujícím:
KAPITOLA I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
ČLÁNEK 1
Definice pojmu "uprchlík"
A. - Pro účely této Úmluvy pojem "uprchlík" se vztahuje na kteroukoliv osobu, jež:
1. - byla považována za uprchlíka dle dohod z 12. května 1926 a 30. června 1928, nebo podle úmluv z 28. října 1933 a 10. února 1938 a podle protokolu ze 14. září 1939 nebo též podle ustanovení Stanov Mezinárodní organizace pro uprchlíky;
Rozhodnutí o odepření postavení uprchlíka učiněná Mezinárodní organizací pro uprchlíky během činnosti této organizace nezabraňuje udělení uprchlického postavení osobám, které splňují podmínky odstavce 2 tohoto článku;
2. - v důsledku událostí, které nastaly před 1. lednem 1951 se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.
V případě osoby mající několik státních občanství, pojem "země jeho státního občanství" se týká všech zemí, jejichž je státním občanem; žádná osoba však nebude považována za zbavenou ochrany země své příslušnosti, pokud se bez závažného důvodu založeného na oprávněných obavách vzdala ochrany jedné ze zemí svého státního občanství.
B. 1. Pro účely této Úmluvy, slova "události před 1. lednem 1951" nacházející se v článku 1, odstavec A, mohou být vysvětlována buď jako
a) "události před 1. lednem 1951 v Evropě" nebo
b) "události před 1. lednem 1951 v Evropě nebo jinde" a každý smluvní stát při podpisu, ratifikaci nebo přístupu učiní prohlášení vysvětlující, který z těchto pojmů hodlá užívat při plnění svých povinností stanovených touto Úmluvou.
2. Každý smluvní stát, který přijal možnost a), může kdykoliv rozšířit své povinnosti přijetím možnosti b), vyrozumí-li písemně Generálního tajemníka Spojených Národů.
C. Tato Úmluva pozbývá platnosti pro jakoukoli osobu spadající pod podmínky odstavce A, jestliže:
1. se dobrovolně znovu postavila pod ochranu země své státní příslušnosti; nebo
2. potom, co ztratila státní příslušnost znovu ji dobrovolně nabyla; nebo
3. nabyla novou státní příslušnost a nachází se pod ochranou země své nové státní příslušnosti; nebo
4. dobrovolně se znovu usadila v zemi, kterou opustila, nebo do které se nevrátila z obav před pronásledováním; nebo
5. nemůže dále odmítat ochranu země své státní příslušnosti, poněvadž okolnosti, pro které byla uznána uprchlíkem, tam přestaly existovat.
Tento odstavec se nevztahuje na uprchlíka spadajícího pod odstavec A/1/ tohoto článku, který je schopen uvést pro odmítnutí ochrany země své státní příslušnosti naléhavé důvody podložené předcházejícím pronásledováním.
6. je-li osobou bez státní příslušnosti, je uprchlík schopen vrátit se do země svého bývalého pobytu, poněvadž okolnosti, pro které byl uznán uprchlíkem, tam přestaly existovat.
Tento odstavec se nevztahuje na uprchlíka spadajícího pod odstavec A/1/ tohoto článku, který se schopen uvést naléhavé důvody podložené předchozím pronásledováním pro odmítnutí návratu do země svého bývalého pobytu.
D. Tato Úmluva se nevztahuje na osoby, které v současné době užívají ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací Spojených Národů než Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky.
Jestliže podobná ochrana nebo podpora není z jakýchkoliv důvodů dále udělována osobám, jejichž postavení není ještě definitivně rozhodnuto podle ustanovení příslušných rozhodnutí Valného shromáždění Spojených národů, vztahují se na ně ustanovení této Úmluvy.
E. Tato Úmluva se nevztahuje na osobu, které příslušné úřady země, ve které se usadila, udělily práva a povinnosti spojené s udělením státní příslušnosti této země.
F. Ustanovení této Úmluvy se nevztahují na žádnou osobu, o níž jsou vážné důvody se domnívat, že
a) se dopustila zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti, ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto zločinech;
b) se dopustila vážného nepolitického zločinu mimo zemi svého azylu dříve, než jí bylo povoleno se tam usadit jako uprchlík;
c) je vinna činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Spojených Národů.
ČLÁNEK 2
Všeobecné závazky
Každý uprchlík má povinnosti vůči zemi, ve které se nachází, což znamená v zásadě, že se musí podrobit zákonům a nařízením jakož i předpisům týkajícím se udržování veřejného pořádku této země.
ČLÁNEK 3
Zákaz diskriminace
Smluvní státy se zavazují dodržovat ustanovení této Úmluvy vůči uprchlíkům bez rozlišování rasy, náboženství nebo země původu.
ČLÁNEK 4
Náboženství
Smluvní státy se zavazují zacházet s uprchlíky žijícími na jejich území alespoň stejným způsobem jako se svými vlastními občany ve všech otázkách, které se týkají svobody náboženství jakož i svobody náboženské výchovy jejich dětí.
ČLÁNEK 5
Práva uznaná nezávisle na této Úmluvě
Žádné ustanovení této Úmluvy nesmí být na újmu jakýmkoliv právům a výsadám uděleným uprchlíků smluvními státy nezávisle na této Úmluvě.
ČLÁNEK 6
Pojem "za stejných okolností"
Pod pojmem "za stejných okolností" pro účely této Úmluvy se rozumí, že za účelem výkonu stejných práv jako ostatní občané, musí uprchlík dodržet všechny dané podmínky (zejména ohledně délky trvání a podmínek pobytu) s výjimkou těch, které uprchlík vzhledem k jejich povaze není schopen splnit.
ČLÁNEK 7
Vynětí ze zásady reciprocity
1. Smluvní státy budou jednat s uprchlíky stejným způsobem jako s ostatními cizinci s výjimkou případů, kdy tato Úmluva obsahuje ustanovení pro uprchlíky výhodnější.
2. Po uplynutí tří let pobytu v zemi získají všichni uprchlíci vynětí ze zásady reciprocity na území smluvních států.
3. Každý smluvní stát se zavazuje poskytnout uprchlíkům práva a výhody, jež jim náležely, bez nároků na reciprocitu v době, kdy pro tento stát Úmluva vstoupila v platnost.
4. Smluvní státy se zavazují příznivě posuzovat možnosti udělovat uprchlíkům bez zásady reciprocity i taková práva a výhody, které přesahují rámec ustanovení odstavců 2 a 3 a vyjímat ze zásady reciprocity ty uprchlíky, kteří nesplňují podmínky uvedené v odstavcích 2 a 3.
5. Ustanovení odstavců 2 a 3 se vztahují jak na práva a výhody zmíněné v článcích 13, 18, 19, 21 a 22 této úmluvy, tak na práva a výhody v této Úmluvě neuvedené.
ČLÁNEK 8
Vynětí z výjimečných opatření
Pokud se týká výjimečných opatření, jichž je možno použít proti osobě, majetku nebo zájmům cizích státních příslušníků, smluvní státy se zavazují nepoužívat podobných opatření vůči uprchlíku, který je ještě formálně příslušníkem zmíněného státu, pouze na základě jeho státní příslušnosti. Smluvní státy, které na základě svého zákonodárství nemohou použít vše obecnou zásadu uvedenou v tomto článku, učiní v patřičných případech výjimku ve prospěch takových uprchlíků.
ČLÁNEK 9
Dočasná opatření
Žádné ustanovení obsažené v této Úmluvě nemůže zabránit smluvnímu státu v případě války nebo za jiných závažných a výjimečných okolností, aby neučinil vůči určité osobě dočasná opatření, která považuje za nezbytná pro státní bezpečnost, dokud tento smluvní stát nerozhodne, že tato osoba je skutečně uprchlíkem a že pokračování v těchto opatřeních je v jeho případě nezbytné pro státní bezpečnost.
ČLÁNEK 10
Trvání stálého pobytu
1. Byl-li uprchlík násilně přemístěn během druhé světové války a dopraven na území smluvního státu, kde se nyní trvale nachází, doba nuceného pobytu se považuje za zákonný pobyt na tomto území.
2. Byl-li uprchlík násilně přemístěn během druhé světové války z území smluvního státu a před vstupem v platnost této Úmluvy se tam opět vrátil k trvalému pobytu, doba pobytu před a po násilném přemístění se považuje za nepřerušenou v každém případě, kde nepřerušená doba pobytu je vyžadována.
ČLÁNEK 11
Uprchlíci - námořníci
V případě, kdy uprchlíci sloužili jako členové posádky na lodi plující pod vlajkou smluvního státu, tento stát příznivě posuzuje udělení povolení k pobytu na svém území, vystavení cestovních dokladů nebo dočasné povolení vstupu na své území, zejména se zřetelem na usnadnění jejich usazení v jiné zemi.
KAPITOLA II
PRÁVNÍ POSTAVENÍ
ČLÁNEK 12
Osobní postavení
1. Osobní postavení uprchlíka se řídí zákony země jeho původu, pobytu, nebo, nemá-li je, zákony země, ve které se nachází.
2. Práva, která uprchlík dříve nabyl, a která se vztahují k osobnímu postavení, zvláště práva týkající se sňatku, jsou smluvním státem respektována, za předpokladu, pokud je to nezbytné, že to odpovídá formalitám požadovaným zákony tohoto smluvního státu i v případě, že by nebyl uznán za uprchlíka.
ČLÁNEK 13
Movitý a nemovitý majetek
Pokud se týká nabývání movitého a nemovitého majetku a nájemních či jiných práv vztahujících se na takový majetek, smluvní státy poskytnou uprchlíku co nejpříznivější zacházení, a v žádném případě ne méně příznivé než takové, jaké se poskytuje za stejných okolností cizincům všeobecně.
ČLÁNEK 14
Autorská práva a průmyslové vlastnictví
Pokud se týká ochrany průmyslového vlastnictví jako vynálezů, návrhů, vzorů, ochranných známek, obchodních názvů nebo práv v oblasti literárních, uměleckých a vědeckých děl, země, v níž má uprchlík trvalý pobyt, mu zaručuje stejnou ochranu jako svým vlastním občanům. Na území kteréhokoliv jiného smluvního státu užívá uprchlík stejnou ochranu jako státní příslušníci této země.
ČLÁNEK 15
Sdružovací právo
Pokud jde o nepolitická a nezisková sdružení a odborové svazy, smluvní státy se zavazují zaručit uprchlíkům zákonně se nacházejícím na jejich území nejpříznivější zacházení poskytované za stejných okolností všem ostatním cizincům.
ČLÁNEK 16
Přístup k soudům
1. Uprchlík má zaručen svobodný přístup ke všem soudům na území smluvních států.
2. Uprchlík má právo na území smluvního státu, ve kterém má trvalý pobyt, na stejné zacházení, jakého se dostává vlastním občanům tohoto státu v otázkách svobodného přístupu k soudům, včetně právní pomoci a vyjmutí z cautio judicatum solvi.
3. V jiných smluvních státech, než kde je uprchlík trvale usídlen, musí užívat stejného za ní v případech zmíněných v odstavci 2 jako státní příslušníci země jeho trvalého pobytu.
KAPITOLA III
VÝDĚLEČNÁ ČINNOST
ČLÁNEK 17
Placená zaměstnání
1. Smluvní státy poskytnou uprchlíkům, kteří se zákonně nacházejí na jejich území, co nejpříznivější zacházení poskytované za stejných okolností cizincům, pokud jde o právo přijmout zaměstnání za mzdu.
2. Omezující opatření platná pro cizince nebo pro zaměstnávání cizinců s ohledem na ochranu vnitrostátního pracovního trhu, nebudou v žádném případě uplatňována na uprchlíka, který z nich byl vyňat již v době vstupu této Úmluvy v platnost pro příslušný smluvní stát, nebo který splňuje jednu z následujících podmínek:
a) dokončil tři roky trvalého pobytu v zemi,
b) nachází se v manželském svazku se státním příslušníkem země svého pobytu; uprchlík však nemůže vyžadovat výhody tohoto ustanovení, jestliže opustil svého partnera,
c) má jedno nebo více dětí, která jsou státními příslušníky země jeho trvalého pobytu.
3. Smluvní státy se zavazují příznivě posuzovat asimilaci práv všech uprchlíků, která se týkají zaměstnání za mzdu, s právy svých vlastních občanů, a zejména těch uprchlíků, kteří přišli na jejich území při realizaci programů náborů pracovníků nebo programů přistěhovalectví.
ČLÁNEK 18
Samostatné podnikání
Smluvní státy se zavazují poskytovat uprchlíku zákonně se zdržujícímu na jejich území zacházení co nejpříznivější, a v žádném případě ne méně příznivé, než jaké je poskytováno obecně cizincům za stejných okolností, pokud jde o právo pracovat samostatně v zemědělství, průmyslu, řemesle a obchodu a zřizovat obchodní a průmyslové společnosti.
ČLÁNEK 19
Svobodná povolání
1. Každý smluvní stát poskytne uprchlíkům zákonně se nacházejícím na jeho území, kteří jsou nositeli diplomů uznaných příslušnými úřady tohoto státu, a kteří mají v úmyslu vykonávat svobodné povolání, co nejpříznivější zacházení a v každém případě neméně příznivé než ostatním cizincům za stejných okolností.
2. Smluvní státy učiní vše proto, v souladu se svými zákony a ústavami, aby zajistily usazování takových uprchlíků na všech územích mimo vlastního státního území, za jejichž mezinárodní vztahy jsou odpovědny.
KAPITOLA IV
SOCIÁLNÍ OTÁZKY
ČLÁNEK 20
Přídělové zásobování
Všude, kde je v platnosti pro všechny občany přídělové hospodářství upravující všeobecné zásobování nedostatkovým zbožím, mají uprchlíci nárok na stejné zacházení jako ostatní občané.
ČLÁNEK 21
Bydlení
Pokud jde o bydlení, smluvní státy, je-li tato oblast upravena zákony nebo předpisy nebo je předmětem kontroly veřejných úřadů, poskytnou uprchlíků zákonně se nacházejícím na jejich území co nejpříznivější zacházení, a v žádném případě ne méně příznivé než jaké je poskytováno obecně cizincům za stejných okolností.
ČLÁNEK 22
Veřejné vzdělání
1. Ve vztahu k základnímu vzdělání poskytnou smluvní státy uprchlíkům stejné zacházení jako všem ostatním občanům.
2. Smluvní státy poskytnou uprchlíkům o nejpříznivější zacházení, a v žádném případě ne méně příznivé než jaké je poskytováno obecně cizincům za stejných okolností, pokud vyjde o jiné než základní školní vzdělání, a zejména pokud jde o přístup ke studiu, uznávání cizích školních vysvědčení, diplomů a titulů, promíjení školného a poplatků a udělování stipendií.
ČLÁNEK 23
Veřejná podpora
Smluvní státy se zavazují zaručit uprchlíkům zákonně se nacházejícím na jejich území stejné zacházení ve vztahu k možnosti získat veřejnou pomoc a podporu jako svým vlastním občanům.
ČLÁNEK 24
Pracovní zákonodárství a sociální zabezpečení
1. Smluvní státy se zavazují zaručit uprchlíkům, kteří se zákonně nacházejí na jejich území stejné zacházení jako svým vlastním občanům v následujících případech:
a) pokud jsou tyto záležitosti podrobeny zákonům a nařízením nebo podléhají kontrole správních úřadů: plat, včetně rodinných přídavků pokud jsou obsaženy v platu, pracovní doba, práce přes čas, placená dovolená, omezení domácké práce, minimální věková hranice pro vstup do zaměstnání, učňovské školství a výcvik, práce žen a mladistvých a využívání výhod kolektivního vyjednávání;
b) sociální zabezpečení (zákonná ustanovení se zřetelem na pracovní úrazy, nemoci z povolání, mateřské dovolené, pracovní neschopnost, zabezpečení ve stáří, smrt, nezaměstnanost, rodinné povinnosti a všechny ostatní možné případy které spadají podle vnitrostátních zákonů nebo nařízení pod sociální zabezpečení) s výjimkou následujících omezení:
i) příslušná opatření týkající se zachování práv již nabytých či jejich nabývání,
ii) zákony nebo nařízení země pobytu mohou stanovit zvláštní opatření týkající se výhod či částečných výhod, jež mohou být plně hrazeny z veřejných prostředků, jakož i příspěvků poskytovaných osobám, které nesplnily všechny požadované podmínky předepsané k vyplácení normálního důchodu.
2. Právo na náhradu za úmrtí uprchlíka, které bylo zaviněno pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, nesmí být dotčeno skutečností, že bydliště oprávněného leží mimo území smluvního státu.
3. Smluvní státy se zavazují rozšířit na uprchlíky výhody vyplývající z dohod již uzavřených mezi nimi nebo těch, které by mohly být v budoucnu uzavřeny, jež se týkají zachování práv již nabytých nebo nebývaných v oblasti sociálního zabezpečení, pokud uprchlíci splňují podmínky vztahující se na občany států, které podepsaly dotyčné dohody.
4. Smluvní státy budou příznivě posuzovat možnost co největšího rozšíření výhod, vyplývajících z dohod platných v kteroukoliv dobu mezi nimi a státy, které nejsou smluvními stran mi Úmluvy, na uprchlíky.
KAPITOLA V
SPRÁVNÍ OPATŘENÍ
ČLÁNEK 25
Správní pomoc
1. Vyžaduje-li normální užívání určitého práva uprchlíkem pomoci úřadů cizí země, k nimž se nemůže obrátit, smluvní státy, na jejichž území se uprchlík nachází, zabezpečí, aby taková pomoc mu byla poskytnuta jejich vlastními nebo mezinárodními úřady.
2. Úřad či úřady uvedené v odstavci 1 vydají nebo zabezpečí pod vlastní dohledem, aby uprchlíkům byly vydány doklady nebo potvrzení stejným způsobem, jakým by byly vydány kterémukoliv jinému cizinci jeho vlastními úřady nebo jejich prostřednictvím.
3. Takto vydané doklady nebo potvrzení nahrazují oficiální dokumenty vydané cizincům jejich vlastními úřady nebo jejich prostřednictvím a budou až do případného odvolání platné.
4. Až na určité výjimky případně platné pro nemajetné, všechny shora zmíněné služby mohou podléhat mírným poplatkům, které musí odpovídat výši stanovené za stejné služby vlastním občanům.
5. Ustanovení tohoto článku nijak nemění články 27 a 28.
ČLÁNEK 26
Svoboda pohybu
Každý smluvní stát umožní uprchlíkům zákonně se nacházejícím na jeho území vybrat si místo bydlení a volně se pohybovat na jeho území, s určitými výjimkami stanovenými nařízeními, která se týkají za stejných okolností obecně cizinců.
ČLÁNEK 27
Osobní doklady
Smluvní státy vystaví osobní doklad každému uprchlíkovi, který se nachází na jejich území a nemá platný cestovní doklad.
ČLÁNEK 28
Cestovní doklady
1. Smluvní státy vystaví uprchlíkům, kteří se nacházejí zákonně na jejich území, cestovní doklady, které jim umožní cestování mimo jejich území, pokud tomu nebrání závažné důvody státní bezpečnosti nebo veřejného pořádku; předpisy uvedené v dodatku k této Úmluvě se vztahují na tyto průkazy. Smluvní státy mohou vystavit cestovní doklad každému jinému uprchlíkovi, který se nachází na jejich území a musí zejména příznivě posuzovat vystavení takového cestovního dokladu uprchlíkům na svém území, kteří nemají možnost obdržet cestovní průkaz od země jejich zákonného pobytu.
2. Cestovní doklady vystavené uprchlíkům podle předcházejících mezinárodních dohod mezi smluvními stranami, musí být smluvními státy uznávány a považovány za stejně platné jako doklady, které byly vydány uprchlíkovi na základě tohoto článku.
ČLÁNEK 29
Daňové předpisy
1. Smluvní státy nesmí, pod jakoukoli záminkou, vyžadovat od uprchlíků povinnosti, dávky či daně jiné nebo vyšší než ty, jež jsou předepsány nebo mohou být předepsány jejich vlastním občanům za obdobných okolností.
2. Ustanovení předcházejícího odstavce nezabraňuje, aby se na uprchlíky vztahovaly ustanovení zákonů a nařízení týkající se vystavení správních dokladů, včetně osobních dokladů, cizincům.
ČLÁNEK 30
Převod jmění
1. Každý smluvní stát v souladu se svými zákony a nařízeními se zavazuje umožnit uprchlíkům, aby jmění, které si přinesli na jeho území, převedli do jiné země, kam jim bylo povoleno vstoupit za účelem znovuusazení.
2. Každý smluvní stát se zavazuje, že bude příznivě posuzovat žádost uprchlíků o povolení převodu všeho jmění nutného k jejich znovuusazení v jiné zemi, ve které jim bylo povoleno se usadit.
ČLÁNEK 31
Uprchlíci, kteří se nezákonně zdržují v zemi, do které se uchýlili
1. Smluvní státy se zavazují, že nebudou stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, kteří přicházejíce přímo z území, kde jejich život nebo svoboda byly ohroženy ve smyslu článku 1, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení, za předpokladu, že se sami přihlásí bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost.