Domnívám se, že zde stojíme ve skutečnosti
před třemi okruhy otázek, z nichž ale
první se nám snad podařilo minulou rozpravou
vyřešit. Je to otázka, zda strategické
plánování, nebo ne, pokud ano, zda ministerstvo
strategického plánování, nebo jiná
analogická instituce, ano, ne. Pokud i na tuto druhou otázku
odpovíme kladně, zda vůbec potřebujeme
k této tématice zákon. Když jsem došel
k závěru - a opravte mne, jestli se mýlím
- že i většina těch, kdo měla pochybnost,
nebo byli proti tomuto zákonu, neodmítala samotnou
myšlenku strategického plánování.
Konkrétně to vyjádřil např.
kolega Schneider a někteří další.
Z toho důvodu navrhuji - protože si myslím,
že by to bylo zbytečné ztrácení
času - nesoustřeďovat se na argumentaci pro
strategické plánování, ale jít
do těžší diskuse, to znamená, zda
ministerstvo a zda zákon.
Dovolte mi na základě několikaměsíční
zkušenosti, která mezi tím od naší
debaty o tomto zákoně uplynula, několik poznámek
ke druhé věci.
Ti, kdo zastávají názor, že strategické
plánování ano, ministerstvo ne, samozřejmě
musejí odpovědět na otázku, kdo to
tedy bude dělat. Jejich odpovědí je obvykle
názor, že by to měly dělat nezávislé
organizace, ať už organizace komerční
nebo organizace výzkumné.
Dovolte mi, abych na tuto verzi formuloval následující
námitku. Představme si, že budeme - a už
jsme - v situaci, kdy vláda jako celek musí rozhodnout
o některých velice klíčových
otázkách naší vzdálené
budoucnosti. Takovou otázkou je například
rekvalifikace, takovou otázkou je např. energetický
program. Jsou to typické otázky, které mají
více dimenzí. Rekvalifikace se týká
dimenze sociální a ekonomické, energetický
program dimenze ekologické a ekonomické. Musíme
tedy znát, jaká budou útlumová odvětví,
jaké jsou naše komparativní výhody,
kde jsou perspektivy odbytu. To je odborná práce,
to není nařizování ministerských
úředníků, jestli se něco má
rozvíjet, nebo utlumovat. To je prostě odhad budoucího
pohybu.
Když tuto informaci nebudeme mít, může
se samozřejmě stát, že budeme rekvalifikovat
lidi do profesí, kde ztratí velice brzy svá
nově nabytá zaměstnání. A jak
víte, rekvalifikace je financována ze státního
rozpočtu a podniky, kterých se především
týká, nebudou mít zdroje, aby je financovaly.
Jestliže např. uděláme neefektivní
alokaci energetických investic, budeme na to všichni
doplácet desítky let i v době, kdy už
tady nebude ani tato vláda, ani tento parlament.
Jestliže tedy nezbavujeme vládu odpovědnosti
za rozhodnutí s dlouhodobými strategickými
důsledky, měla by mít - podle mého
názoru - vláda určitý specializovaný
orgán, který by nesl svou odpovědnost za
přípravu těchto rozhodnutí. To nemůže
být na vládě nezávislá instituce,
ale na druhé straně tato instituce by neměla
být byrokratická, mělo by to být směrem
k jednotlivým výzkumným organizacím,
cosi jako grantová agentura a současně společenství
odborníků, které by se pokoušelo propojovat
jednotlivé dílčí pohledy. Tolik k
prvnímu okruhu.
Samozřejmě je celkem jedno, jestli je to ministerstvo
pro strategické plánování, nebo -
což by se mi upřímně řečeno
líbilo víc, jak to navrhl prezident republiky, když
přišel s touto ideou - ministerstvo budoucnosti. Je
celkem jedno, jestli je to federální výbor
pro strategické plánování. Není
už tak úplně jedno, jestli je to třeba
vládní výbor, a to v podstatě ze dvou
důvodů. Za prvé - parlament nemůže
jeho činnost kontrolovat, protože vládní
výbor je "ponořen" třeba do Úřadu
předsednictva vlády. Za druhé - samozřejmě
nemůžeme ani vyžadovat, aby parlamentu byly čas
od času předkládány jakési
představy variant možného dlouhodobého
vývoje, které jsou v tomto zákoně
navrhovány.
Shodou okolností zrovna včera jsem se jednak v poledne
setkal s představiteli British Know How Fondu a večer
byl seminář s předsedou Státní
banky panem Tošovským. Angličané mi
říkali stejně jako mnoha jiným: byli
jsme u vás na různých ministerstvech, vy
vůbec nemáte koncepci, nemáte představu,
kde jsou vaše priority, my jsme přijeli, abychom vám
pomohli, ale vy sami nevíte, co chcete dělat a neznáte
důsledky toho, co děláte. Domnívám
se, že toto je určitá informace, nad kterou
bychom se měli zamyslet.
Abych citoval guvernéra Státní banky - kdo
jste večer na semináři byli, potvrdíte
mi, že konstatoval, že jsme se dopustili chyby, že
jsme opustili strukturální politiku, že ani
stát, ani vládní politika se nemohou zbavit
vedle systémové stránky věcné
dimenze a v podstatě selektivní politiky, to znamená
hledání toho, co má perspektivy a hledání
toho, co perspektivy nemá.
Jak jsem řekl, je to dosti těžká, odborná
práce. A pokud jde o poslední poznámku, abych
se už chýlil ke konci - zda zákon nebo ne,
domnívám se, že každý zákon
vymezuje určitá pravidla hry. Někdy velice
podrobně. Třeba v zákonu o malé privatizaci
jsme dokonce zákon znovu definovali, i pravidla dražeb.
Domnívám se, že pro nás mají
smysl pravidla ve třech základních rovinách.
Za prvé - v rovině věcné. Připadá
mi jako důležité zabránit obvyklé
ekonomistní redukci celospolečenské strategie
či koncepce nebo jakkoli to chcete nazvat, na strategii
čistě ekonomickou, na zanedbání sociálních,
ekologických a dalších souvislostí.
Potom je zde strategie národní nebo spíše
koordinace národních strategií. Je asi zbytečné
dělat odhad perspektivního vývoje dvakrát
ve dvou republikách, a takových případů
je velice mnoho. Takže si myslím, že z tohoto
hlediska je důležité, aby tento zákon
nebyl jen zákonem upravujícím tvorbu jakýchsi
ekonomických prognóz či koncepcí,
ale souvislostí s prognózami ekologickými,
sociálními, případně sociálně
kulturními.
Pokud si vzpomínáte, zákon o strategickém
plánování a předpokládaná
zákonná úprava byla jedním z témat,
které při náročných kompetenčních
jednáních nevzbudily velké problémy.
Domnívám se, že teď, když vidím,
že ve všech našich poslaneckých klubech
existují narůstající rozpory, měli
bychom hledat alespoň jedno téma, které by
nás sjednocovalo a které bychom měli najít
odvahu odideologizovat. Nejde mi o nic jiného, než
o to, oč šlo při prvním večerním
rozhovoru poslanci Bratinkovi, aby parlament měl možnost
se vedle dílčích zákonů systematicky
zabývat třeba problematikou zahraniční
politiky.
Mně jako prognostikovi jde samozřejmě o to,
aby se parlament minimálně jednou ročně
zamyslel nad odborně zpracovanou a profesionálně
připravenou variantní koncepcí možností,
příležitostí a rizik budoucího
vývoje. Ze všech těchto důvodů,
které jsem se pokusil stručně vyložit
a které, domnívám se, náš hospodářský,
sociální a politický vývoj vyvolává
a také proto, že toto byla jedna z tématik,
která nikdy nevytvářela napětí
mezi národními republikami a mohla by tedy sloužit
byť jako slabé, ale přece jen určité
sjednocení při společném propracovávání
představy o možných budoucnostech, vám
doporučuji, aby s těmi úpravami a s těmi
schvalovacími pozměňovacími návrhy,
jak vám byly předloženy v dodatečném
tisku, byl tento zákon přijat.
Předseda SN M. Šútovec: Ďakujem.
Teraz požiadam spoločného spravodajcu výborov
SN poslanca Kulana.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
P. Kulan: Myslím, že vcelku podrobnú a
jasnú správu som podal už pri prvom predložení
zákona. Nie je čo dodať. Chcel by som len povedať,
že je tu jeden pozmeňovací navrh, ktorý
prednesie minister Hoffmann. Ja by som upozornil len na jednu
vec. Po prednesení a prijatí tohto pozmeňovacieho
návrhu vůbec nebude z tohto zákona jasné,
že by malo existovať samostatné ministerstvo.
Myslím, že k tomu boli veľké výhrady,
aby tu vznikol další inštitút. Myslím
si, že to nehrozí. Osobne doporučujem prijať
zákon v takej úprave, v akej ju predloží
pan minister.
Předseda SN M. Šútovec: Upozorňujem,
že eventuálne pozmeňovacie návrny nemôže
podávať pán minister. Pokiaľ bude pozmeňovací
návrh, musí si ho osvojiť pán spravodajca.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
P. Kulan: Dobre teda, ide o tento pozmeňovací
návrh: v § 4 odsek 4 navrhujem vypustiť časť
"podľa ich pokynov ju vypracovávajú Federálne
ministerstvo pre strategické plánovanie, Ministerstvo
pre hospodársku politiku a rozvoj Českej republiky
a Ministerstvo pre hospodársku stratégiu Slovenskej
republiky. Ďalej len ústredné orgány
pre stratégiu". Celú túto časť
navrhujem vypustiť. Rovnako tak navrhujem vypustiť slová:
"ministerstvo pre strategické plánovanie"
na konci vety a nahradiť ho slovom "vlády".
Celé znenie odseku 4 bude znieť: "Vypracovanie
stratégie federácie a republík riadi federálna
vláda a vlády republík, pritom koordinačnú
úlohu plní federálna vláda."
Tak by mal znieť odsek 4 § 4.
Předseda SN M. Šútovec: Ďakujem.
Teraz žiadam pána ministra Hoffmanna, aby sa vyjadril
k predloženému návrhu zákona.
Ministr pro strategické plánování
ČSFR P. Hoffmann: Vážený pán
predseda, vážené pani poslankyne, vážení
páni poslanci, domnievam sa, že vracať sa k meritórnym
diskusiám okolo tohto zákona by nebolo rozumné.
V čase, keď sa zákon prerokovával, boli
vznesené takmer všetky predstaviteľné
aj nepredstaviteľné argumenty pre a proti. Po zasadnutí
obidvoch snemovní sa rozvinula široká diskusia
na stránkach našej tlače, či už
išlo o odbornú či bežnú tlač.
Myslím, že zásluhou prerokovania tohto zákona
sa československé obyvateľstvo dozvedelo o
strategickom plánovaní. Splnilo to svoju istú
školiacu funkciu. Asi by nebolo rozumné meritórne
diskutovať o zákone.
Avšak krátko by som v niekoľkých základných
bodoch pripomenul, o aké základné sporné
otázky išlo, aby poslanci mali možnosť uvedomiť
si svoju pozíciu a zároveň, aby som formuloval
svoje stanovisko k tomu, aký význam alebo akú
funkciu tento zákon má. Vláda na základe
novely ústavného zákona č. 143 má
povinnosť vypracovať hospodársku stratégiu
a má právo zákonne upravovať túto
oblasť.
Krátke zhrnutie k sporným bodom. Myslím,
že zasádný problém spočíval
v téze, že strategické plánovanie je
nová, alebo modernizovaná verzia starého
direktívneho plánovania. Musím povedať,
že tento extrémny názor v diskusiách
bol v podstate prekonaný. Aj materiály nášho
ministerstva mali jasný poznávací a orientačný
význam. Myslím si, že táto námietka
sa dostala do vcelku odlišnej roviny.
Druhý veľmi závažný bod diskusie
bol ten, že sa vo forme strategického plánovania
chce prezentovať budúcnostná vizia akejsi skupiny
osvietených či vyvolených predstaviteľov
vlády alebo spoločnosti, ktorú potom chcú
tým alebo oným spôsobom vnútiť
zvyšku, že je to predstava osvieteného absolutizmu
určitej skupiny ľudí, ktorá si osvojuje
právo všetko najlepšie vedieť a rozhodovať
o tom, ako má zvyšok tejto spoločnosti žiť
a usilovať sa o svoj blahobyt.
K tomu chcem povedať iba toľko, že zameranie tejto
práce a činnosti ministerstva je založené
na širokom participatívnom poňatí tejto
činnosti, na súčinnosti nielen s výskumom,
ako sa tu požadovalo, s ďalšími skupinami,
či už s odbornými, politickými alebo
podnikovými subjektami. Samozrejme v poslednej fázi
je to výraz nejakej konečnej predstavy, ale myslím,
že to nie je úzka predstava iba nejakej skupiny ľudí.
Dalšia téza sa dotkla vytvárania samotnej inštitúcie,
cez ktorú sa to má realizovať. Vcelku jasne
sa vysvetlilo, že pokiaľ má z pozície
tejto predstavy byť hodnotená bežná politika
vlády, nemôže to byť inštitúcia,
ktorá stojí mimo vládu.
Ďalšia téza, ktorá tu zaznela, bola, že
ide o schvaľovanie metodológie, strategické
plánovanie je metodológia, a nie obsahovej stránky.
Je treba povedať, že samotný zákon sa
sústreďuje práve na obsahovú stránku
a nie na metódy zostavovania tohto plánu. Ďalšia
námietka, ktorá se premietla i do určitých
návrhov, spočívala v tom, či to má
parlament schvaľovať, prerokovávať, či
to skutočne potrebuje. To vcelku vysvetlil už poslanec
Zeman. Osobne sa domnievam, že predovšetkým v
tomto období, kedy celá pozornosť vlády
je sústredená na riešenie krajne závažných
aktuálnych otázok, je potrebné čas
od času sa zastaviť aj u otázok, ktoré
majú dlhodobejší význam, ktoré
presahujú horizont dnešného dňa. Z tohoto
hľadiska je to vlastne zákon skôr pre parlament.
než pre vládu. Dáva parlamentu možnosť
žiadať od vlády, aby v určitých
časových intervaloch predložila celkovú
predstavu o tom, ako vidí ďalší vývoj,
jeho predpoklady, riziká, možnosti, teda viesť
vlastne v tomto zmysle s parlamentom určitý dialóg,
ktorý vôbec nemusí viesť k nejakým
záväzným záverom.
Myslím, že z tejto pozície boli dostatočne
zreteľne objasnené, že nie je nevyhnutné
sa k nim vracať, každy mal možnost urobiť
si o tom svoj názor, Stanoviská sú už
dnes natoľko vyhranené, že Snemovňa národov
môže vyjadriť na ich základe svoj názor
na celý tento problém.
Ešte krátko k návrhu, ktorý si osvojil
za vládu spravodajca pán Kulan. Vyplýva jednoducho
z toho, že na základe rokovaní, ktoré
teraz prebiehajů, na základe kompetencií
a toho, čo bude súviseť s prípravou
ústav je zrejmé, že dôjde k ďalším
zmenám v štruktúre federálnych orgánov,
aj republikových orgánov. Napríklad už
poznám niektoré návrhy na zmenu štruktúry
slovenskej vlady, ktoré už hovoria o tom, že
by nebolo vhodné v tejto fáze priamo zväzovať
strategické plánovanie s tým alebo oným
vládnym subjektom. Tu je jednoznačné to,
že vláda túto činnosť potrebuje,
bude ju zabezpečovať a je na nej, akým spôsobom,
prostredníctvom akých inštitúcií
to bude zabezpečovať. Takže tento návrh
vlastne smeruje k tomu, aby tu nebolo ustanovenie, ktoré
by v priebehu veľmi krátkej doby mohlo stratiť
platnosť a vyvolalo by nevyhnutnosť novely tohto zákona.
Na základe celkom triezvych a racionálnych úvah,
úplne bez emócií, ktoré asi sú
už za nami v tejto fáze, ale na základe zargumentovaného
triezveho posúdenia stanoviska každého z vás
sa rozhodnite, aké konečné stanovisko k tejto
otázke zaujmete.
Předseda SN M. Šútovec: Ďakujem,
pán minister. Otváram rozpravu. Prihlásil
sa pán podpredseda Sokol a kto sa ďalej hlási
do rozpravy? Pán poslanec Bratinka. Pán podpredseda
Sokol dáva prednosť pánu poslancovi Bratinkovi,
potom poslanec Kobylka a podpredseda Sokol.
Poslanec P. Bratinka: Vážený pane předsedo
a předsedající, vážená
sněmovno národů, moc děkuji za udělení
přednosti. Mohu litovat jen dvou věcí. Za
prvé, že nedošlo k dohadovacímu řízení,
protože by třeba dnešní debata byla zbytečná.
Za druhé lituji, že nemám k dispozici přepis
projevu pana poslance Zemana, protože tady řekl mnoho
věcí, na které bych chtěl specificky
reagovat, ale pokusím se aspoň krátce říci
svůj názor, aniž budu plně reflektovat
jeho projev.
Postavil bych tři otázky: zda strategické
plánování - odpovídám ano,
zda ministerstvo strategického plánování
- tady jsem ve velkých rozpacích, proti ministerstvu
jsem věcně nic moc neměl, jen jsem měl
strach, že se množí byrokracie. Třetí
věc je, zda zákon o strategickém plánování.
Vážená sněmovno, potíž je,
že jakmile z něčeho uděláme zákon,
propůjčíme tomu určitý majestát.
Zákonodárný sbor není jen vládní
výbor pro něco, nýbrž přece jen
jednou ze složek nejvyšší státní
moci. Proto tento zákon nemohu podporovat, ale pro případ,
že by nakonec prošel, pokusím se aspoň
udělat pozměňující návrhy,
které potom hned odevzdám písemně.
Za prvé, navrhuji v § 3 odstavec 3, v bodě
b) vypustit slovo "měnovou" a čárku.
Jde o to, že fiskální a důchodová
politika je v kompetenci vlády, což je naprosto správné,
protože vláda dělá určité
odhady toho, jaké prostředky bude potřebovat,
kde je vzít a podobně, ale měnová
politika je politika, kterou určují všude na
světě ústřední banky, musí
zůstat nezávislá na politicích, nota
bene přímo na vládě, dát to
do rukou vlády by byla hospodářská
sebevražda. V zemích, kde měnová politika
a výkonná moc nejsou odděleny, je vždy
vysoká inflace.