Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL I. Mynář: Vážené Federální shromáždění, mám jeden pozměňující návrh, který upřesňuje dotaci v § 6 v odst. 1 písm. b).

Navrhuji, aby za slovo "republiky" došlo k upřesnění s následujícím textem: "zejména na investiční činnost, poplatky za agenturní zpravodajství, náklady na síť zahraničních zpravodajů, náklady na rozhlasové vysílání do zahraničí". To je všechno.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Návrh je odovzdaný písomne. Kto sa ďalej hlási do rozpravy? Nikto sa nehlási. Rozpravu vyhlasujem za ukončenú.

Pán podpredseda vlády Rychetský mimo rámec rozpravy odpovie na otázku, ktorá bola položená z pléna. Položil ju pán poslanec Hubálek.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Pan poslanec Hubálek se ptal, proč se vláda ČSFR domnívá, že v tuto chvíli nelze přesně odhadnout potřebnou výši procentního podílu z koncesionářských poplatků. Odpověď se musí pohybovat z oblasti hospodaření televize a rozhlasu.

Předložené osnovy, bez ohledu na to, zda jsou poslanecké nebo vládní, předpokládají, že tyto subjekty budou tvořit svoje příjmy z těchto zdrojů. Z podílu koncesionářských poplatků vybraných v obou republikách, z vlastní podnikatelské činnosti, což je zejména oblast reklamy, ale může být i jiná podnikatelská činnost, např. prodej vlastních pořadů jiným subjektům vlastní programové tvorby, naopak to může být řada činností, které budou vyplývat ze sponzorovaných pořadů apod. a pak jsou jako doplňkové zdroje předpokládány v poslaneckém návrhu příspěvek ze státního rozpočtu ČSFR a dotace ze státního rozpočtu ČSFR.

V této oblasti se pohybujeme ve velikém neznámu.

Dá se odhadnout, že se ví, kolik budou činit v tomto roce příspěvky ze státního rozpočtu, neví se to vůbec pro další léta. Vůbec se nezná, jak velký bude příjem z trhu s reklamou, ale vláda má dostatek podkladů o tom, že trh v Československu v této oblasti je podstatně chudší, než ve velkých zemích, kde působí např. velké nadnárodní průmyslové koncerny.

Odhad je, že maximum zdrojů v oblasti trhu s reklamou může v Československu činit 500 miliónů korun ročně, ale na tom se budou podílet všechny sdělovací prostředky. Je nepochybné, že jde o částku podstatně menší. Z tohoto hlediska a s ohledem na to, že se nedá odhadnout, kolik ještě neustavený subjekt bude schopen získat z tržeb z vlastního hospodaření, nejsme schopni říci, jak velká výše procentního podílu koncesionářských poplatků by byla adekvátní. Domníváme se, že výše by měla být pohyblivá, a to směrem dolů, že by se postupně s tím, jak se budou audiovizuální prostředky rozvíjet, měl podíl tržeb z těchto koncesionářských poplatků ve prospěch např. federálních subjektů snižovat, protože by měl být nahrazován vlastními zdroji, vlastní podnikatelskou činností.

Z počátku však je nepochybné, že např. pro Čs. rozhlas těch 5 % z příjmu koncesionářských poplatků je částka podstatně nižší, než jakou by bylo schopno zabezpečit doplnění zdrojů. Proto se domnívám, že by nebylo dobré fixně to stanovit zákonem, že by spíš měl stanovit mechanismus, jak se bude koncesionářský poplatek rozdělovat mezi provozovatele ze zákona, místo toho, aby přímo řekl, kolik procent bude mít Český rozhlas, Slovenský rozhlas, Československý rozhlas a podobně u televize.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán podpredseda vlády. Môžme pristúpiť k predkladaniu pozmeňujúcich návrhov. Predtým však ešte zástupca predkladateľa zhodnotí priebeh rozpravy. Alebo najskôr spravodajca, pán Brodský? Prosím, pán spravodajca Petr Brodský.

Společný zpravodaj výborů SN P. Brodský: Ještě několik poznámek k tisku 1484. Drobné legislativní úpravy, které vycházejí z textu, vám oznámím až před hlasováním, ale v § 24 bude třeba vypustit odst. 6, protože tuto věc řeší zákon ze dne 16. dubna 1992 o dani z přidané hodnoty, který již obsahuje ustanovení v § 26, v němž je uvedeno, že od daně je osvobozeno rozhlasové a televizní vysílání prováděné provozovateli ze zákona s výjimkou vysílání reklam a sponzorovaných pořadů, případně jeho částí. Takže potom ten tisk 1484 by neobsahoval článek 6. Odstavec 6 je nadbytečný. Potom budu mít ještě některé drobné stylistické úpravy, ale to až před hlasováním.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem.

Zástupca predkladateľov, pán poslanec Prokop.

Poslanec SN M. Prokop: Chtěl bych se jen vyjádřit k některým názorům, které zde zazněly, protože skutečných pozměňovacích návrhů bylo málo, ale postupně, tak jak zaznívala stanoviska jednotlivých klubů nebo diskutujících,.

S názorem pana poslance Zelenaye se polemizovat nedá, je to otázka pojetí celkové koncepce. Pokud Klub HZDS nepodporuje vůbec federální vysílání, pak samozřejmě je to jeho názor, a s tím se nedá nijak polemizovat. Je to prostě věc přesvědčení, co je pro tento stát vhodnější.

Tady jsem se jen chtěl zeptat - ale on už to mezitím zodpověděl - jestli je to pozměňovací návrh k tisku 1484? Domnívám se, že to tak nemůže být, protože už číslování paragrafů, které pan poslanec Zelenay uvedl v tom návrhu, naprosto nemá žádný vztah ke konstrukci legislativně technické, tisku 1484, takže se dokonce domnívám, že se o tom ani hlasovat nedá.

Pokud se týče názorů, které prezentovala paní kolegyně Rothmayerová, tady zaznělo několik názorů, které vycházejí ze stanovisek ředitelů Slovenské televize a Slovenského rozhlasu, která samozřejmě dobře známe a která i na výboru už několikrát byla diskutována. Za prvé argument, že Federální rada, která by byla orgánem podle posledního znění tisku 1484, který by jmenoval generálního intendanta a intendanty pro rozhlas a televize, by měla mít vliv na republiky, že by její ingerence byly do republikových zákonů, tak já se domnívám, že v žádném případě tomu tak není.

Jen bych tady odcitoval, jaké pravomoci tou novelou, kterou navrhujeme, Federální radě dáváme oproti původnímu znění zákona 468: jmenuje a odvolává generálního intendanta a intendanty pro rozhlasové a televizní vysílání, to už jsem říkal. Schvaluje rozpočet a závěrečný účet FORT a schvaluje statut FORT. Dále pouze projednává spory mezi provozovateli rozhlasového a televizního vysílání ze zákona ve věcech rozdělování a uplatňování vysílacího schématu. Nikoliv tedy, že by jakýmkoliv způsobem rozhodovala, protože tady v § 5 a v § 8 odst. 3 se říká: Vznikne-li spor mezi FORT, Českou televizí a Slovenskou televizí ve věcech rozdělování a uplatňování vysílacího schématu, projedná jej federální rada. Nic víc. Nedojde-li při projednávání k dohodě, je možno se podle občanského soudního řádu obrátit k soudu.

Čili rozhodovací pravomoc a přímou ingerenci do jiných právnických subjektů, kterými jsou Česká a Slovenská televize, potažmo rozhlas, v žádném případě Federální rada nemá. Toto musím také odmítnout.

Stanovisko, že se jedná o zřízení velkého podniku, myslím rovněž neobstojí. Už jsme říkali, že se nám právě jedná o to pokud možno co nejvíce zefektivnit a sloučit celou řadu administrativních a jiných útvarů ze dvou stávajících institucí do jedné. Naopak si myslím, že vznikne malý, podstatně menší subjekt. Jinak pro vaše porovnání dejme tomu v návrhu se hovoří zhruba o 800 pracovnících televize nebo televizní části FORT oproti skorem 4000 pracovníků České televize. Čili zhruba takto ty poměry jsou. O tom, že by se jednalo o velkou organizaci, která by naopak měla nějaké nadřazené postavení nad národními televizemi, už z tohoto prostého výčtu se nedá v žádném případě hovořit.

Pokud se jedná o poznámku, že by byla monopolní pro styk se zahraničím, nikde v tisku 1484 se o tom nehovoří. Pouze v důvodové zprávě k původnímu tisku 1420 se uvažovalo, že by mohla být FORT eventuálně reprezentantem Československa v European Broadcasting Union, a že by tudíž také byly jednotné poplatky, pouze jedny. Ale to byla věc důvodové zprávy, ve vlastním přijímaném tisku nic takového není, hovoří se pouze o rozhlasovém vysílání do zahraničí, které v současné době je v pravomoci federace, ale nikdo nebrání a nikde v tomto tisku není nějakým způsobem bráněno národním rozhlasům a televizím, aby vysílaly, pokud na to budou mít prostředky, jakýmkoliv způsobem do zahraničí a jakékoliv kontakty se zahraničím, nikde nic takového v tom tisku není. To musím odmítnout.

Dále je tu argument, že v návrhu zřizovaná organizace není veřejnoprávní instituce. Nezazněly žádné důvody. Vymezil jsem ve své úvodní řeči, co to je veřejnoprávní instituce v tomto slova smyslu a znovu opakuji: Vlastní majetek, samostatný způsob financování a nezávislost na výkonné moci, tedy na vládě. Všechna tato tři kritéria tato organizace splňuje. Pokud se týče vládního návrhu, tam dejme tomu v souvislosti s financováním a napojením se na rozpočtovou kapitolu by se dalo do jisté míry o tom pochybovat. Ale i tak si myslím, že i v tom vládním návrhu se jednalo o jakýsi pokus o konstituování veřejnoprávní instituce.

Pokud se týče návrhu pana poslance Mornára, je na něm jakési racionální jádro a my jsem se dohodli s panem poslancem o určité možnosti do závěrečných ustanovení zařadit nový odstavec. Pan poslanec Mornár souhlasí s tím, že by pro zahraniční kontakt eventuálně tato instituce používala název CS. FORT.

Paní poslankyně Pavúková nesouhlasí - je to názor jejího klubu. Skutečně významným návrhem byl pozměňovací návrh, komplex, který předložil kolega Piskoř. Přiznám se, že v tuto chvíli ani já ani zpravodajové nejsme schopni přesně ho posoudit - na to bychom si vyžádali asi přestávku. Jenom ke koncepci a myšlence tohoto návrhu musím uvést, že z hlediska právního je to myšlenka správná - tedy zavedení samostatné nezávislé rady, ještě jiné než je Federální rada pro rozhlasové a televizní vysílání - spíš jde o to, jestli je únosné, abychom zřizovali další radu, protože už existuje spousta těchto rad při národních rozhlasech a televizích. Je to tedy otázka názoru, ale přiznám, že po prostudování v zásadě bych proti tomu za navrhovatele nic nenamítal. Technicky to ještě posoudím s legislativou.

Pokud se týká pana poslance Žáčka a jeho názoru, že náš návrh neřeší problematiku dostatečného zohlednění Moravy a Slezska, myslím si, že v zákoně, který zřizuje rozhlas a televizi jako veřejnoprávní instituci, takováto věc ani být nemůže. Je to věc, která patří do jiných právních norem.

Pokud se týče návrhu poslance Mynáře na zpřesnění specifikace účelových dotací při financování, souhlasím za navrhovatele, je možno tento návrh akceptovat. Ještě bych ale poprosil, po dohodě se zpravodaji o legislativní posouzení toho komplexu, který předložil kolega Piskoř, protože to je dost široká problematika.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Predkladateľ si teda vyžaduje prestávku. S faktickou poznámkou vystúpil pán poslanec Zelenay. Chcel by som povedať, že z môjho pohľadu jeho pozmeňujúci návrh nebol pozmeňujúcim návrhom, ale bol návrhom na novelizáciu iného zákona - zákona 1326/1991 Zb., o rozdelení pôsobnosti medzi republikami vo veci tlače a informačných prostriedkov. A to je zákon, ktorý tu neprerokúvame, takže mám pocit, že o tomto pozmeňujúcom návrhu v takomto znení nemôžme hlasovať. S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec Zelenay.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia, je to pozmeňujúci návrh, nie doplňujúci návrh, o ktorom hovorí § 24 ods. 1 Rokovacieho poriadku. Doplňujúci doplňuje a upravuje niektoré zmeny, pozmeňujúci nie. Povedal som, že k tomuto návrhu predkladám pozmeňujúci návrh. Taktiež ako v návrhu skupiny poslancov sa mení a ruší inštitúcia, rovnako tak vznikajú nástupnické organizácie, taktiež sa riešia majetkové a iné práva a povinnosti nástupníckych organizácií a taktiež sa rieši vstup a pôsobenie federálnych orgánov alebo zásah orgánov spoločného štátu alebo ich vystupovania v rámci týchto nástupníckych organizácií. Ide teda presne o takýto typ pozmeňujúceho návrhu, ktorý sa tejto veci výsostne týka.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Nechcem polemizovať, ale domnievam sa, že návrh, ktorý tu prerokúvame, mal svoju substanciálnu stránku a mimo toho mal aj zrušujúcu klauzulu. Mám dojem, že sa vzťahuje k zákonu 136/1991 Zb.

Teraz vyhlasujem prestávku, ktorá potrvá do 13.00 hodiny.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Vážené Federálne zhromaždenie, zatiaľ nie sme v počte schopnom uznášať sa o čomkoľvek, preto vám navrhujem, aby ste súhlasili s tým, že hlasovanie o tomto bode odložíme a pristúpime k rokovaniu o ďalšom bode.

Bod programu 37: Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícimi látkami (zákon o ovzduší) (tisk 1287) a návrh usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů (tisk 1461).

Pripravte si príslušné tlače.

Vedenie schôdze v tomto bode odovzdávam podpredsedovi Federálneho zhromaždenia, kolegovi Stankovi.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené Federálne zhromaždenie, prerokúvame návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon 309 z roku 1991 Zb., o ochrane ovzdušia pred znečisťujúcimi látkami. Je to tlač 1287 a príslušný návrh uznesenia, tlač 1461. Ide o iniciatívny návrh skupiny poslancov Federálneho zhromaždenia. Výklad k nemu podajú poslanci M. Richter a L. Voleník.

Prosím obidvoch poslancov, aby zaujali miesta za predsedníckym stolom. Zároveň prosím obidvoch spravodajcov, ktorí sú určení gesčnými výbormi, a to M. Soldáta zo Snemovne ľudu a M. Mušku zo Snemovne národov.

Poslanec SL M. Richter: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté. Zhruba po 10 měsících od schválení zákona o ovzduší přistupujeme dnes k projednání jeho novelizace. Novelu na základě usnesení výboru pro životní prostředí připravila skupina poslanců tohoto výboru a kdybych ji měl stručně charakterizovat, nazval bych jí novelou technickou. Na základě zkušeností se zákonem se ukázalo, že je třeba upřesnit některé definice pojmů a některé v zákoně stanovené postupy.

V prvé řadě je to přesnější definice zdroje znečišťování, dále je to jednoznačné vymezení pojmu stávající zdroj a nový zdroj a v neposlední řadě jde o stanovení postupu při vyhlašování nových, většinou přísnějších limitů znečišťování.

Všechny tyto změny ve svém důsledku na jedné straně zpřesňují rysy zákona, zvyšují jeho faktickou účinnost, a na druhé straně zároveň posilují právní jistotu provozovatele zdrojů znečišťování.

Při projednávání novely zákona o ovzduší ve výborech Federálního shromáždění a národních rad bylo podáno několik dalších připomínek, které výbory pro životní prostředí Federálního shromáždění zpracovaly a zařadily do své závěrečné zprávy.

Jménem skupiny navrhovatelů vyslovuji souhlas s návrhem novely zákona o ovzduší, tak jak je uvedena v tisku 1461, a vzhledem k naléhavé potřebě tohoto zákona vám doporučuji jeho schválení.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Richterovi. Uvedený návrh zákona bol predsedami snemovní prikázaný ústavnoprávnym výborom, hospodárskym výborom, výborom pre životné prostredie obidvoch snemovní. Výbory pre životné prostredie boli poverené pripraviť stanoviská. Obdržali ste písomný návrh uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov, tlač 1461.

Spravodajskú správu podá za výbory Snemovne ľudu pán poslanec M. Soldát a za výbory Snemovne národov pán poslanec M. Muška.

Společný zpravodaj výborů SL M. Soldát: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dovolte mi, abych jako společný zpravodaj Sněmovny lidu doporučil ke schválení novelu zákona číslo 309 z roku 1991 o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami.

Novela zákona byla vypracována na základě zkušeností s uplatňováním zákona o ochraně ovzduší. V praxi se ukázalo, že je různě chápán zdroj znečišťování jako takový, a byly rovněž spory o to, co je nový zdroj a co stávající zdroj znečišťování. Tento problém je nyní řešen v § 3 odst. 1 a v § 4 písm. f) a g).

Z důvodů posílení právní jistoty provozovatele zdrojů znečišťování se nově zavádí v paragrafu pět odst. sedm právo pro orgány státní správy zpřísňovat limity, nejdříve po pěti letech od jejich účinnosti. Změny nebo zpřísnění musí být vyhlášeny nejpozději tři roky před dnem jejich účinnosti.

Další důležitá změna je uvedena v § 14 odst. 3, kde se prodlužuje lhůta k dosažení zákonem stanovených emisních limitů o dva roky, a to do 31. 12. 1998.

Současně se orgánům ochrany ovzduší ukládá stanovit provozovatelům zdrojů znečišťování emisní limity, které musejí vycházet z nejnižších dosažených emisí na daných technických zařízení při dodržování podmínek pro jejich provoz. Tyto limity musí být známy do 30. 6. 1993 s tím, že orgány ochrany ovzduší mohou termín 31. 12. 1998 zkrátit.

Poslední menší změnou je to, že povinnost platit poplatky za znečišťování ovzduší se nevztahuje na fyzické osoby provozující malé zdroje znečištění o tepelném výkonu do 50 kilowatt.

Závěrem mi dovolte upozornit vás na drobnou změnu, kterou k tisku 1461 přijaly výbory pro životní prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny národů svým usnesením č. 187 ze dne 14. dubna 1982, a to na poslední straně v tisku 1461 v čl. 2 si doplňte za větu: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1992.", která bude jako bod 1, další bod 2, který zní: "Ustanovení § 5 odst. 7 nabývá účinnosti dnem 1. 10. 1992."

Toto doplnění je nutné z toho důvodu, že novela zákona nabývá účinnosti dnem 1. června 1992, a pokud by do té doby orgány státní správy pro životní prostředí nestihly stanovit nové limity, bylo by toto možné provést až za pět let. Proto výbory navrhly uvedené doplnění, aby orgány státní správy měly dostatek času pro přípravu určitých emisních limitů. Navrhovaté s tímto řešením souhlasí.

Na základě výše uvedeného vám proto navrhuji, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, abyste uvedenou novelu zákona schválili ve znění tisku 1461 a se změnou, kterou přijaly výbory pro životní prostředí ve svém usnesení č. 187. Děkuji za pozornost.