Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím druhého spravodajcu, pána poslanca Pavla Jégla, aby sa ujal slova.

Společný zpravodaj výborů SL P. Jégl: Pane předsedající, dámy a pánové, vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, a který tvoří obsah tisku 1378 je návrhem, k jehož projednávání přistupujeme s několikaměsíčním zpožděním. Tím mám na mysli zpoždění vůči datu 31. 12., které je uvedeno v ústavním zákoně ze dne 9. 1. 1991, jímž se uvozuje Listina základních práv a svobod, jakožto ústavní zákon Federálního shromáždění. K tomuto datu pozbývají účinnosti ustanovení, která jsou s Listinou v rozporu, to je v tomto případě v rozporu s článkem 4 odstavec 1 a 2 Listiny, které deklarují, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, a že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek, stanovených v Listině, upraveny pouze zákonem.

Návrh se obsáhle zabývá převážně sociálními a hospodářskými právy vojáků v činné službě a některými organizačními poměry v československých ozbrojených silách. Občanská politická práva vojáků zmiňuje naproti tomu pouze bod 9, respektive jedna věta vedlejší v § 23 zákona, věta která tuto problematiku řeší tradičním způsobem, obdobným, kterým byla politická činnost vojáků v činné službě řešena až dosud v branném zákoně, tedy až do jeho nedávné novelizace. Toto řešení bylo příčinou i velmi rozsáhlé diskuse v branných a bezpečnostních výborech, tedy výborech ve vztahu k tomuto zákonu gesčních, nebo, chcete-li pověřených.

Vrátím se k němu ještě mimo svou zpravodajskou zprávu a podám vysvětlení k předloženému návrhu, který je označen číslem 00593 ze dne 22. 4. 1992 a který se pokouší řešit komplexně oblast občanských a politických práv vojáků.

Pokud jde o stanoviska výborů národních rad a výborů Federálního shromáždění, mluvil o nich již kolega zpravodaj Haško. Zde bych se snad jenom zmínil, že neakceptován, co se týče návrhů ústavně právních výborů zůstal pouze návrh, který se týká účinnosti zákona. Výbory branné a bezpečnostní navrhly datum 13. května, to je den začátku volební kampaně do zákonodárných sborů, což má souvislost s úpravou politických práv příslušníků ozbrojených sil, která by měla být z pochopitelných důvodů provedena k tomuto datu.

Výbory branné a bezpečnostní navrhly dva pozměňující návrhy. První se týká přerušení služebního poměru vojáků z povolání, druhý okruhu osob ustavovaných do funkce prezidentem ČSFR. Výbory branné a bezpečnostní vycházely z ústavního postavení prezidenta ČSFR jakožto vrchního velitele ozbrojených sil. Navrhly vynechat z jím navrhovaných osob náměstky ministra obrany ČSFR; tyto osoby nemusí totiž nutně být osobami vojenskými, a jejich instalace do funkce by se měla řídit pravidly, užívanými pro jmenování ostatních resortních náměstků ve federální vládě. Naproti tomu výbory navrhly zařadit mezi tyto osoby též náčelníka generálního štábu Československé armády.

Dámy a pánové, návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., řeší, jak již jsem zmínil, některé praktické a organizační záležitosti ozbrojených sil, hospodářská a sociální práva vojáků v činné službě a převádí některá ustanovení, která byla až do této doby v podzákonných normách do vlastního zákona, čímž zvyšuje právní jistoty vojáků.

Souhlas s ním vyjádřily všechny výbory národních rad a Federálního shromáždění, jež jej projednávaly. Proto mi dovolte, jakožto společnému zpravodaji Sněmovny lidu, doporučit vám návrh, který je obsahem tisku 1378 ve znění tisku 1467 k přijetí. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem pánu spravodajcovi, teraz otváram rozpravu. Písomne sa mi nikto neprihlásil. Prosím, pani poslankyňa Kapitulíková!

Poslankyně SN M. Kapitulíková: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie! Dovoľte, prosím, aby som predložila štyri pozmeňujúce návrhy k vládnemu návrhu zákona, tlač 1378.

V § 12 písm. a) ods. 2 upraviť: "Na riadnu dovolenku vcelku, pokiaľ je to možné v letných mesiacoch, ak o to vojak z povolania požiada..."

V § 12 b) ods. 1 písmeno a) doplniť "... zdravotníckeho zariadenia a pri návrate z neho pri náhlom...". Pokračuje text, tak ako je v tlači.

V § 12 b) ods. 2 doplniť "... záležitosti, ktoré vyžadujú osobnú účasť vojaka z povolania a ktoré nie je možné vybaviť v mimopracovnej dobe...".

V § 28 ods. 2 vetu doplniť "...jej doručenie veliteľovi a veliteľom útvarom počínajúc...".

Návrh podávam písomne. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Pýtam sa poslancov, či ešte niekto chce k tejto problematike vystúpiť. Nikto sa nehlási. Ďakujem. Prosím, pán poslanec Deyl!

Poslanec SL V. Deyl: Chtěl bych požádat zpravodaje, zda by mohli upřesnit, kterou variantu projednáváme. Máme tady variantu A) a variantu B) této projednávané novely. O kterou tedy vlastně jde? Přece nemůžeme projednávat dvě varianty, v jednom tahu. Musíme si upřesnit, o kterou variantu jde a která je buď pozměňovacím návrhem nebo alternativním návrhem k základní variantě.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Pán poslanec Jégl odpovie a ešte sa prihlásil aj do rozpravy.

Společný zpravodaj výborů SL P. Jégl: Dámy a pánové, já odpovím během svého vystoupení, nejdříve bych vysvětlil podstatu těchto dvou alternativ. Jedná se tedy o pozměňující a doplňující návrhy, které jsou označeny číslem 00593 ze dne 22. 4. 1992. Nejdříve k některým základním premisám.

Vycházel jsem asi zhruba z těchto sedmi myšlenek:

Za prvé, omezení těchto práv, tedy práv občanských a politických je možné pouze za účelem garantování mimostranické, to je politicky neutrální povahy armády. To znamená, že v armádě nemohou soupeřit politické subjekty, armáda se nemůže stát autonomní politickou silou. Nebezpečí uvedenému v druhém případě lze čelit zejména podřízením jejího operativního velení státním politickým orgánům. Dozor nad ozbrojenými silami pak musí vykonávat nejen ústavní činitelé výkonné moci a jimi jmenované orgány, jako je v tomto případě Rada obrany státu, ale nezastupitelnou úlohu zde musí sehrávat i parlament.

Za druhé, je přirozené, aby příslušníci ozbrojených sil požívali občanských a politických práv v co nejširším rozsahu, neboť

a) Voják v činné službě je především občanem v uniformě, který má specifické služební povinnosti, vyplývající z požadavků vojenské služby.

b) Smyslem vojenské služby je mimo jiné i obrana lidských práv a svobod, které jsou integrální součástí československého ústavního zřízení.

3. Omezování občanských a politických práv musí být realizováno jen v míře nezbytně nutné, to je bez extenzívního výkladu Listiny základních práv a svobod. Příslušnými ustanoveními Listiny v tomto případě jsou článek 20 odst. 3, který zní: "Výkon těchto práv, to je práv sdružovat se v politických stranách a politických hnutích, spolcích, společnostech a jiných sdruženích, lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých..." A článek 44, který uvádí, že "... zákon může omezit příslušníkům ozbrojených sil práva uvedená v článku 18, to je petiční právo, v článku 19, to je právo shromažďovací, v článku 27 odst. 1 - 3, to je právo sdružovat se na ochranu hospodářských a sociálních zájmů, pokud tato práva souvisí s výkonem služby".

Přístup k omezování těchto práv je a deklarován samotným ustanovením článku 4 Listiny: "Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům než pro které byla stanovena."

4. Domnívám se, že je nezbytné udržet jistou rovnováhu mezi vnitřními snahami vojáků z povolání, tedy vojenských profesionálů, resp. jejich politickou orientací a vnější politikou a současně vyhovět požadavkům demokratizace armády, která by měla směřovat k odstranění všech objektivně nezdůvodnitelných omezení občanských, hospodářských a sociálních práv příslušníků ozbrojených sil.

5. Politická diferenciace vojáků v činné službě odpovídá v současné době zhruba politické diferenciaci společnosti, což dokazují nedávné průzkumy politických názorů vojáků z povolání.

6. Služební postavení příslušníka vojenského obranného zpravodajství je diferentní od postavení většiny ostatních příslušníků ozbrojených sil, to je vojáků Československé armády a vojsk ministerstva vnitra. To by také mohlo být akceptováno při úpravě občanských a politických práv vojáků.

7. Mám za to, že by měl být zvolen přístup konsistentní s přístupem evropských demokracií k této oblasti, zejména mám na mysli ty, které mají armády konstituovány na základě pravidelných odvodů. Zde v Evropě existují dva základní modely. První bych nazval modelem liberálním, to je, že činnost politických stran a hnutí v armádě je pouze omezena. Druhý model je rigidní, činnost politických stran a hnutí v armádě je zakázána, přičemž v obou případech je povoleno příslušníkům ozbrojených sil organizovat se v politických stranách, čímž se právě dociluje potřebné rovnováhy politické orientace vojáků a ostatní občanské veřejnosti.

Nyní k vlastní aplikaci, která je obsahem zmíněného tisku.

Ještě mi dovolte otázat se, pane předsedající, zdali je možno považovat tento návrh za pozměňovací návrh, protože byl předložen v písemné formě a zdali jej nemusím celý číst a mohu jej pouze zdůvodnit.(Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Stačí ho zdôvodniť, pretože všetci poslanci majú návrh v laviciach.)

1. Domnívám se, že by měla být zakázána činnost politických subjektů v ozbrojených silách, což v současné době již řeší zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích ve svém § 5 odst. 3, kde se zakazuje činnost stran a hnutí v ozbrojených silách.

2. Ve službě by voják neměl být činný ve prospěch politických stran. To je obsahem samotného návrhu obou variant.

3. Mělo by být ztíženo, popřípadě znemožněno zřizovat a organizovat politické strany na výlučně stavovském (myslím tím vojenském) principu, to je strany příslušníků ozbrojených sil. Zde je jistá garance ve zmíněném zákonu o politických stranách, v § 5 odst. 4, který deklaruje, že strany a hnutí mohou být organizovány toliko na územním principu.

4. Pokud jde o variantu A - vojáci z povolání by neměli vykonávat funkce v politických stranách.

5. Voják by neměl při politické činnosti nosit uniformu. To je ustanovení, které je ve světě zcela obvyklé. Politickou činností se v tomto případě obvykle rozumí schůze politických stran, výkon funkce v místním zastupitelstvu, volby do zákonodárných a zastupitelských sborů a podobně.

6. Mám za to, že by mělo být upraveno petiční právo příslušníků ozbrojených sil. To je zde také aplikováno v obou variantách. Je to omezeno pouze na individuální žádosti, návrhy a stížnosti.

7. Mělo by být upraveno právo vojáků v činné službě sdružovat se ve společenských organizacích, sdruženích a zájmových spolcích, zejména stavovského charakteru. V tomto případě by měl být poskytnut jistý prostor federálnímu ministerstvu obrany a federálnímu ministerstvu vnitra k ingerenci do jejich činnosti v taxativně vymezených případech, jak je to obsahem návrhu, to je při narušování výkonu služby a v případech kolize s obecně závaznými právními předpisy.

Pokud jde o podobu navrhované zákonné úpravy ve znění návrhu branných a bezpečnostních výborů na usnesení, to je ta část, která je zmíněna v bodě 9 vládního návrhu, k ní mám tři základní připomínky.

1. I přes prohibici členství v politických stranách se každý příslušník ozbrojených sil může účastnit jejich činnosti nebo je podporovat, což má garantováno v § 3 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb. Každý voják v činné službě může uniformu zneužívat k politické činnosti, navíc stane-li se organizace, která sdružuje vojáky v činné službě a která je registrována jako organizace nepolitického charakteru podle zákona č. 83/1990 Sb., koletivním členem politického hnutí, mohou tito vojáci participovat na politické činnosti tohoto subjektu dokonce se statutárně vymezenými právy.

(Předsedající vyzývá řečníka, aby své vystoupení zkrátil.)

2. Současný právní stav je takový, že novelou branného zákona, kterou Federální shromáždění přijalo na 21. společné schůzi, byl zrušen § 9 odst. 3, to je paragraf, který uváděl, že vojákům v činné službě se po dobu výkonu služby přerušuje členství a činnost v politických stranách a v politických hnutích. To je reálný stav současnosti. V současné době nejsou pro vojáky v platnosti žádná omezení těchto práv, s výjimkou zmíněného zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

Pokud budou přijata příslušná navrhovaná ustanovení, je třeba si uvědomit, že dojde k jisté nekonsekvenci. I to je důvod pro preferenci varianty A, bodu I.

3. Navrhované ustanovení článku 9 vládního návrhu je v rozporu s článkem 4 Listiny základních práv a svobod, který uvádí, že zákonná omezení musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky, v tomto případě podmínky zmíněných článků 18, 19, 27 odst. 1 až 3 a článku 44. Přitom musíme mít na zřeteli, že touto novelou se nezřizují žádné nové ozbrojené síly. Z toho vyplývá, že úprava obsažená v bodě 9 návrhu, kde se stanoví podmínka pro přijetí za vojáka z povolání, platí pouze pro občany, kteří se stanou vojáky z povolání po nabytí účinnosti tohoto zákona, nikoliv tedy pro občany, kteří už nyní vojáky z povolání jsou. Ti podle tohoto návrhu budou nadále moci být nejen členy, ale i funkcionáři politických stran a politických hnutí.

Snad mi ještě dovolíte vyjádřit se ve zkratce k bodu II.

Zde se to týká v podstatě dvou záležitostí.

Bod 1 se týká ustanovování velitelů a náčelníků ozbrojených sil do funkcí prezidentem republiky, které je ve vládním návrhu obsaženo na str. 2. Zde je zohledněna současná struktura ozbrojených sil.

Bod 2 se týká přidělování příslušníků ozbrojených sil k orgánům a organizacím a občanským sdružením k plnění úkolů obranného charakteru a jiným úkonům s ponecháním ve vojenské činné službě. To je na str. 18 a 19 tisku 1378. Zde opět navrhuji rozšíření tohoto institutu z Čs. armády na ozbrojené síly jakožto celek.

K vlastnímu návrhu a dotazu poslance Deyla. Variantu A chápu jako variantu, o které by se mělo hlasovat jako o variantě první. Pokud nebude přijata, hlasovalo by se o variantě B. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím pána poslanca Deyla.

Poslanec SL V. Deyl: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, kolegyně, kolegové, pokud mi bylo tímto poněkud obšírnějším způsobem odpovězeno, tak jsem rozhodnut podat pozměňující návrh ve smyslu varianty B, a to zejména u § 2 b) odst. 2 - vojáci z povolání nesmějí být členy stran a hnutí. Velmi stručně to odůvodním. My jsme se, myslím, ještě v tomto parlamentu shodli na tom, že ozbrojené složky, policejní složky, armáda, by měly být striktně apolitickou strukturou. Je sice pravda, že Listina základních práv zaručuje základní práva všem občanům, na druhé straně existují seskupení, která dobrovolně při nástupu do určitých funkcí se zříkají svých práv. Jsou to např. soudci, prokurátoři, kteří se tím, že dobrovolně přijímají jistou funkci, zříkají práva být voleni do zastupitelských orgánů.

Osobně se domnívám, že vzhledem k situaci a ke zkušenostem, které máme, by bylo velmi potřebné zajistit apolitičnost ozbrojených složek tohoto státu nejen tím, že vojáci z povolání nebudou při vyvíjení politické činnosti nosit uniformu (to mi připadá poněkud sice zajímavé, ale neefektivní), ale tím, že pokud se občan dobrovolně rozhodne pro dráhu vojenského profesionála, tak na sebe bere dobrovolně i závazek abstinence neúčasti v politických stranách a hnutích. Takto, podle mého názoru, docílíme jistoty, že tyto explicitně mocenské struktury budou apolitické. Já to podávám jako pozměňovací návrh.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím, poslanec Soukup.

Poslanec SL J. Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že se všichni v tomto sále shodujeme v přesvědčení, že činnost armády musí být přísně apolitická. Možná jsou jisté rozdíly ve způsobech, jakými bychom chtěli této apolitičnosti dosáhnout.

Dovolím se vrátit do doby na začátek našeho volebního období, kdy v řadě výborů, tuším, že i v plénu, jsme o této otázce jednali. Nejenom ve vztahu k armádě, ale i ve vztahu k policejním sborům. Tenkrát byla představa, že je třeba uplatnit striktní zákaz členství v politických stranách. Už tenkrát jsme tušili, že to není řešení zcela dokonalé, protože jsme zakázali členství, ale neopatřili jsme zákaz činnosti ve prospěch politických stran. V tehdejší úpravě sice vojáci a policisté nesměli být členy politických stran, ale nic jim nebránilo, aby nevyvíjeli činnost v jejich prospěch. To je situace, která ve vztahu k apolitičnosti ozbrojených sborů, domnívám se, je neúnosná.

Varianty, které přednesl kolega Jégl, jsou dvěma způsoby řešení. Varianta A je řešení, které je, dovolím si říci, liberální. Domnívám se, že je i účinnější.

Diskuse je zřejmě o tom, zda je vhodný čas v tuto chvíli k takovémuto řešení přistoupit. Byl bych rád, aby zde zaznělo, že je to způsob, ke kterému se naše armáda i policejní sbory během doby následující po tomto jednání (netroufnu si říci, jak bude dlouhá), zřejmě dopracují. Je to varianta, která je dlouhodobě správná. Nicméně se domnívám, že toto Federální shromáždění se při dnešním jednání přikloní k variantě B. Děkuji za pozornost.