Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
Battěk, predseda Snemovne ľudu, pripraví sa
pani Sándorová.
Předseda SL R. Battěk: Pane předsedo, dámy
a pánové, dovolte mi několik holých
vět k projednávanému tématu za poslance
se střízlivě demokratickou orientací.
Dějinnost vždy skrytě nebo více či
méně otevřeně zasahuje do současnosti.
Jinak tomu není ani ve vztazích národů
a mezi státy. Nedivme se, že tato dějinnost
- často ne tak dávná a často osobně
pociťovaná - nachází diferencovaný
výraz v postojích jedinců a skupin.
Netvrdím, že předkládaná smlouva
mezi naší republikou a Spolkovou republikou Německo
je tím nejlepším a úplným završením
našich dosavadních vztahů. Jistě není.
A v období, kdy Evropa vytváří tak
dramatický scénář pro svoji vlastní
budoucnost by bylo pošetilé chtít mít
všechno, teď hned a definitivně.
Smlouvu v podobě, jak je předkládána
k ratifikaci, považuji za dobrý a nadějný
začátek, neboť - dovolte mi, abych připomenul
- žádný právní akt, byť
mezinárodní povahy, nezaručí, že
smluvně proklamovaná vstřícnost, přátelství
a spolupráce, jež se týkají živých
osob, lidí, skupin občanů, budou naplněny,
jestliže osobní, společenské vztahy
se neprojeví v každodennosti našeho soužití.
Dovolte mi, abych konstatoval, že občané na
obou stranách hranice - chcete-li státní
hranice - nečekali na smluvní potvrzení,
aby se mohli začít stýkat, navštěvovat,
pořádat společné akce a také
regionálně podnikat a ustavovat novou a - dodejme
- trvalou tradici soužití našich národů.
To, co někomu ve smlouvě schází k
její některými tak toužebně vyžadované
úplnosti a definitivnosti, je přesně to,
co nutně vyžaduje čas. Pochopení stejnorodosti
osudů nás, dnešních Čechů,
Němců, Slováků, a také uvědomění
si společných potřeb i totožného
životního stylu, stylu Evropanů, je zárukou,
že postupně vyjasníme, co ještě
dnes může ve vědomí některých
našich občanů vyvolávat roztrpčenost
a neklid.
Dámy a pánové, nemohu vám v této
chvíli doporučit nic rozumnějšího,
dokonce státnicky prozíravějšího,
než hlasovat pro tuto smlouvu. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pani Sándorová,
pripraví sa pán Sedlář.
Poslankyně SN E. Sándorová: Vážený
pán predseda, vážené kolegyne, vážení
kolegovia! Klub Sociálnodemokraticky orientovaných
poslancov predložil text rezolúcie. Tomuto textu na
prvé čítanie ťažko niečo
vytknúť. V podstate sa tam opakujú všeobecne
známe fakty.
Bohužiaľ, poslanci tohto klubu tento text aj odôvodnili.
Hovorili vo svojich zdôvodneniach - hlavne pán kolega
Fišera - o svojich obavách, ktorými ich naplňuje
text zmluvy. Ja zasa musím hovoriť o svojich obavách,
ktoré pociťujem po vypočutí týchto
zdôvodnení.
V treťom bode predloženej rezolúcie sa vyzdvihuje,
že povojnový transfer nemeckej menšiny bol vykonaný
na základe Postupimskej dohody. Skutočne je totak.
O tom ale, ako pristúpili západné veľmoci
k podpísaniu tejto dohody, hovoril už kolega Blažek.
Absolútnu a bezvýhradnú podporu mal tento
postup len zo strany Sovietskeho zväzu. Zaujímavé
je preto, prečítať si prejav Vyšinského
- áno, je to ten istý Vyšinský, ktorý
bol v tej dobe súčasne aj Generálnym prokurátorom
Sovietskeho zväzu - ktorý prehovoril na Parížskej
mierovej konferencii 20. septembra 1946. Vo svojom prejave odôvodňoval
odsun ako obecne prospešný princíp riešenia
národnostných konfliktov či už zdanlivých
alebo skutočných. V úvode svojho prejavu
vyzdvihoval bohaté skúsenosti sovietskej vlády
s riešením národnostnej otázky. Ako
príklad spravodlivého riešenia uviedol sovietsko-poľskú
zmluvu z roku 1945, v dôsledku čoho sa presťahovalo
1 milión ľudí zo Sovietskeho zväzu do
Poľska a niekoľko stotisíc Ukrajincov a Bielorusov
z Poľska do Sovietskeho zväzu, a potom pokračuje,
teraz citujem: "Sovietska vláda je toho názoru,
že keď sa národnostná otázka dostáva
do protikladu s národnými záujmami, je jedným
z možných riešení zbaviť krajinu
od osôb, ktorí patria k národu iného
štátu, a tieto osoby usadiť doma, teda v ich
krajine."
Že také myslenie je ešte stále živé,
dokazujú niektoré veľmi znepokojujúce
prejavy, ktoré je počuť zo súčasnej
Juhoslávie či Rumunska.
Keď v dobe hladovky Miroslava Klana pred dvoma rokmi začal
byť kritizovaný prezident Havel, napísala som
článok, ktorého nosnou myšlienkou bolo,
že hlavným problémom súčasnosti
nie je to, kto komu sa má ospravedlniť, ale to, či
legitímne zvolený parlament Československa
raz prevždy vyhlási zásadu kolektívnej
viny a prax vysídlenia odsunu deportácie ako spôsob
riešenia konfliktov za opovrhnutiahodný a pre európsky
národ nedôstojný. (Potlesk.)
Práve táto myšlienka z navrhnutého textu
rezolúcie bolestne chýba. Naopak, pán kolega
Wagner z rovnakého klubu považoval za potrebné
citovať list, v ktorom sa hovorí o spravodlivom odsune.
Z toho usudzujem, že táto myšlienka v tejto rezolúcii
nechýba náhodou, ale schválne.
Teraz stoja teda proti sebe dve obavy. Pán kolega Fišera
je naplnený obavami z textu zmluvy, ja som zase naplnená
obavami z prejavu niektorých svojich spoluobčanov
a kolegov. Ďakujem. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďalej bude mať
slovo pán Sedlář, faktickú poznámku
má pán Fišera.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedo, paní
poslankyně, já vám nebudu vyvracet vaše
obavy, jen bych chtěl poprosit, abyste se podívala
na důvodovou zprávu pro Federální
shromáždění České a Slovenské
Federativní Republiky, kterou předkládá
vláda k této smlouvě, kde se ve čtvrtém
odstavci poněkud delším způsobem říká
to, co jsme se my snažili velmi stručně a možná
snad proto poněkud zjednodušeně vyjádřit
ve stanovisku, které jsme dali.
Mám velmi nerad, když někdo vkládá
do mých slov něco, co tam nebylo. Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
Sedlář, pripraví sa pán Mandler.
Poslanec SL K. Sedlář: Vážený
pán predseda, vážené Federálne
zhromaždenie! Väčšina mojich predrečníkov,
z ktorých príspevkov bolo cítiť nesúhlas
so zmluvou, sa zaoberali rozoberaním minulosti, historických
udalostí a ich výkladom. Netvrdím, že
tento pohľad nie je dôležitý. Je vždy
potrebné vychádzať z historických skúseností
a brať si z nich príklad. Avšak rovnako dôležité,
a myslím, že v tomto mieste a v tomto čase
ďaleko dôležitejší je pohľad
dopredu, dopredu do budúcnosti.
Som presvedčený, že sebelepšia zmluva
s takouto ambicióznou, veľkou a silnou krajinou, akou
je Nemecko, nám nezaručí istotu transparentnosti
vzájomných vzťahov.
Rešpekt Nemecka voči Československu, podobne
ako voči všetkým ostatným krajinám
sveta, nám zaručí len naša schopnosť
presadiť sa na poli ekonomickom, kultúrnom, s dostatočným
zabezpečením našimi bezpečnostnými
zložkami, v rámci dohôd medzinárodného
spoločenstva. Len tým si vynútime, že
svet, a teda aj Nemecko, s nami budú rokovať ako s
rovnocenným partnerom. Žiadna ojedinelá zmluva
- to by sme boli príliš naivní, nám
nedá istotu.
Je treba povedať, že svetové uznanie nám
prinesie len trpezlivá tvrdá práca na všetkých
poliach života spoločnosti. Musíme sa presadiť
svojimi schopnosťami, kultúrnou úrovňou,
vzdelanosťou, kvalitou našich výrobkov a ich
konkurenčnou schopnosťou, ochranou životného
prostredia, príkladným riešením národnostných
a etnických problémov, sociálnou a zdravotníckou
starostlivosťou, ale predovšetkým poctivou prácou.
Po novembri 1989 sme nastúpili túto cestu. Nenariekajme,
nekvíľme, ale pracujme pre rozkvet našej krajiny,
venujme tomu všetky svoje sily. Zabezpečíme
si tým, že interpretácia zmlúv bude
taká, ako si budeme predstavovať my tu, v Českej
a Slovenskej Federatívnej Republike.
Ja a so mnou aj moji kolegovia z Občianskej demokratickej
únie pokladáme zmluvu so Spolkovou republikou Nemecko
za optimálnu a budeme pre ňu hlasovať. Je dobrým
východiskom do budúcnosti a k budúcim vzťahom
so Spolkovou republikou Nemecko. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Mandler. Pripraví sa pán poslanec Doležal.
S faktickou poznámkou sa hlási pán minister
Dienstbier.
Poslanec SL K. Novosád: Pane předsedo, nezlobte
se prosím, že vystupuji. Prosím vás,
abyste zabezpečil klid na galerii, kterou jsou rušeni
poslanci.
Předseda FS A. Dubček: Hostia na galérii
sa každú chvíľu menia. Je treba na to
upozorniť usporiadateľov. Vidím, že hostia
na galérii sa striedajú. Ako vidím, teraz
tam nie sú hostia, ktorí tam boli pred pol hodinou.
Upozorňujem preto usporiadateľov, aby si toho všímali
a pokiaľ by sa hostia nechovali podľa stanoveného
zákona, aby sa ujali svojej úlohy. Hostia sú
tu len tichými poslucháčmi. Viac nemôžem
proti hosťom povedať, pretože by som mohol uraziť
niektorých, ktorí slušne sedia a počúvajú
vystúpenie poslancov a rokovanie Federálneho zhromaždenia.
S faktickou poznámkou sa prihlásil pán minister.
Prosím, aby sa ujal slova.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních
věcí ČSFR J. Dienstbier: Vážení
kolegové, každou chvíli se tu mluví
o Postupimské dohodě ve vztahu k odsunu.
Víte, že někteří poslanci napsali
vládám velmocí, aby se vyjádřily
k Postupimské dohodě. Na naši intervenci poslanci
dostali odpověď takovou, jaká jim vyhovovala.
Bylo to v pořádku. Chci ale upozornit na to, že
protokol z jednání konference šéfů
vlád mocností, podepsaný Josefem Visarionovičem
Stalinem, Harrym Trumanem a panem Atleem říká
o celém odsunu toto:
"Tři vlády, prozkoumavše tuto otázku
po všech stránkách, uznaly, že odsun německého
obyvatelstva nebo jeho složek, které zůstávají
v Polsku, Československu a Maďarsku, musí být
proveden do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoliv
odsun musí být prováděn spořádaně
a lidsky, poněvadž příliv velkého
počtu Němců do Německa zvětšil
by břímě, které již doléhá
na okupační úřady. Soudí, že
Kontrolní rada by měla především
zkoumat tento problém se zvláštním zřetelem
ke spravedlivému rozdělení těchto
Němců mezi jednotlivá okupační
pásma. Dávají proto svým zástupcům
v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve
svým vládám oznámili, kolik takových
osob už přišlo do Německa z Polska, Československa
a Maďarska a aby podali odhad, v jaké době
a jak rychle by mohly být provedeny další odsuny
vzhledem k nynější situaci v Německu.
Československá vláda, polská prozatímní
vláda a kontrolní komise v Maďarsku jsou současně
vyrozuměny o tom, co je uvedeno výše a požádány,
aby zatím zastavily další vyhošťování,
než zúčastněné vlády prozkoumají
zprávy svých zástupců v Kontrolní
radě."
Z tohoto textu je zcela zřetelné, že Postupimská
dohoda nerozhodovala o žádném odsunu, ale zabývala
se odsunem již probíhajícím a vyjadřovala
se k němu z těchto hledisek. Když se tedy někdo
odvolává na Postupimskou dohodu, měl by dobře
vědět, na co se odvolává. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: S faktickou poznámkou
sa hlási kolega Mlynárik.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážené kolegyne
a kolegovia! Chcel by som doplniť to, čo hovoril pán
minister Dienstbier. On hovoril o uznesení šéfov
vlád. Predtým prebiehala diskusia. Bolo to 2. augusta
1945. Ruský protokol to nezaznamenal, ale v anglickom protokole
to zaznamenané je. Znepokojený Truman a Atlee sa
opýtali Stalina: "A čo s nemeckým obyvateľstvom
v Československu, Poľsku a Maďarsku?" Stalin
im odpovedal: "Vážení páni, to
je, ako keby ste podávali horčicu po jedle. Odsun
je už predsa skončený."
My musíme vedieť, kto stál za násilným
vysídlením Nemcov zo strednej Európy, kto
bol jeho garantom a kto z domácej scény aj v Československu
mal z odsunu najväčší zisk. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: S faktickou poznámkou
sa ešte hlási pán poslanec Blažek. Prosím,
aby faktické poznámky boli stručné,
pretože je ešte veľa prihlásených
do diskusie.
Poslanec SN A. Blažek: Mohl bych pokračovat dvěma
poznámkami. 12. června 1945 byla dr. Clementisovi
předána nóta státního départementu
USA s konstatováním, že USA neodmítají
princip transferu, požadují však z československé
strany zajištění podmínek pro zachování
pořádku v průběhu akce a zejména
ochranu nevinných osob. USA doporučily, aby se přesídlení
Němců uskutečnilo až po dosažení
dohody mezi velmocemi a pod mezinárodní kontrolou.
13. června, tedy den poté, dr. Clementis v rádiu
řekl: "Věříme, že i u vlád
Velké Británie, USA a Francie najdeme pochopení."
Předtím ocenil postoje Sovětského
svazu ke koncepci transferu. "Německá pátá
kolona z Československa musí pryč."
Já už jsem ve svém úvodním vystoupení
uvedl, že Zdeněk Fierlinger, předseda československé
vlády, 10. července konstatoval, že města
jako Brno, Jihlava, Znojmo atd. jsou už česká.
Zdůrazňuji, že Postupimská konference
začala 17. července.
Předseda FS A. Dubček: S faktickou pripomienkou
sa hlási poslanec Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
dámy a pánové, já na rozdíl
od pana Mlynárika nevím, jaké zásady
v podávání hořčice měl
v roce 1945 pan Truman, ale četl jsem letošní
stanoviska všech vítězných mocností,
obsažená v odpovědích na dotaz skupiny
poslanců tohoto Federálního shromáždění.
Stanovisko vlád těchto států k Postupimské
dohodě tam je naprosto jednoznačné.
Předseda FS A. Dubček: S faktickou poznámkou
sa hlási pán poslanec Konečný.
Poslanec SL J. Konečný: Prosím vás,
když jsme se dostali opět k této problematice,
jako je Postupimská dohoda, otázka vyhánění
apod., dovolím si citovat jednu jedinou větu a myšlenku
z května 1945, a to z úst tehdejšího
ministra pana Prokopa Drtiny, který doslovně řekl:
"Musíme začít s vyháněním
Němců z našich zemí ihned, okamžitě,
všemi způsoby, před ničím se
nesmíme zarazit a zaváhat."
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Mandler, pripraví sa pán poslanec Gürtler.
S faktickou poznámkou sa hlási poslanec Jansta.
Poslanec SL M. Jansta: Prosím vás, stále
vytrháváme z kontextu něco z historie. Každý
odsun, a tedy i odsun německého obyvatelstva, je
z dnešního pohledu nepřijatelný a není
v souladu s mezinárodními dokumenty a podle dnešních
hledisek je nemorální. Musíme si však
uvědomit, že o odsunu nebylo rozhodnuto v Postupimi.
Definitivně bylo o odsunu rozhodnuto v Jaltě. O
tom nejde diskutovat, jestli to bylo nebo nebylo. Tam to bylo.
Tím, že velmoce přijímaly vyháněné
a odsunuté Němce po květnu 1945, tím
daly najevo, že s tím souhlasí. My jsme navrhovali
s Pavlem Dostálem, když jsme interpelovali, aby zločiny,
které se na německém obyvatelstvu děly,
a ty se děly, proto souhlasíme s tím, že
je potřeba morálně to odsoudit, aby byly
potrestány podle mezinárodního práva.
Tyto zločiny nejsou promlčeny, ale bohužel
pan premiér Čalfa nám na to neodpověděl.
Takže myslím si, že bychom neměli zbytečně
zacházet do emocí a argumentovat historicky vytrženými
fakty, ale souhlasit s tím, jak vláda vlastně
hodnotí tento odsun, a to je v důvodové zprávě.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Slovo má
pán Mandler.
Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, když jsem ráno
před Federálním shromážděním
diskutoval s houfujícími se demonstrujícími
občany, tak jsem se od nich dozvěděl, že
smlouva má pro nás všechny nevýhody
a já jsem argumentoval, že smlouva je smlouva, je
to smlouva mezi stranami a že se nedá nic dělat,
dnes je Německo silné a mocné a rozhodně
silnější a mocnější, než
bylo po druhé světové válce. Na to
mi jedna rozčilená paní odpověděla:
"Jaképak copak, Němci prohráli válku."
Tak jsem se rozhodl přece jenom následující
malou poznámku říci, protože jak je
vidět, argumenty v určité době veřejné
mínění nebo alespoň jeho část
nezajímají. Ovšem je to tím, že
vlna protiněmeckého agresívního nacionalismu,
která se u nás teď vzedmula, je právě
emfatická, nehistorická a nevěcná.
To mají jistě na svědomí také
ti, kteří nacionalismus podporují například
vzrušenými diskusemi o naprosto neutrálních
otázkách, jako je otázka hranic, která
mezi Němci a Čechy rozhodně dnes nehraje
vůbec žádnou úlohu, nebo vývody
o tom, že Němci nám vždy jen ubližovali.
Já jsem dnes o tomto vyslechl skoro desetiminutový
projev.
Říkalo se tu, že tyto problémy se nemají
zde politizovat, zvláště teď před
volbami. Jistě, ale pokud se uvádějí
se zapomenutím a opomenutím původních
politických souvislostí, pak je přece jen
velmi namístě na tyto původní politické
souvislosti upozornit. A tak je třeba připomenout
panu poslanci Grebeníčkovi i dalším
krajně levicovým poslancům, že to není
náhoda, že právě oni nejsou spokojeni
s předloženým textem smlouvy a chtějí
pevnou a tvrdou smlouvu s Německem. Vždyť komunisté
po desetiletí těžili z mýtu nadčasového
evropského zla, které oni sami personifikovali v
německém národě a přiřkli
Německu, a na druhé straně z mýtu
"molodců osvoboditelů". Ale tento protiněmecký
nacionalismus se týká nás všech.
ČSFR je přeplněna agresívním
nacionalismem. Přelévá se z oblasti do oblasti
a ovlivňuje i postoj lidí k česko-německé
smlouvě. Zvláště pozoruhodný
a v České republice důležitý
je "mimikrinacionalismus", tedy nacionalismus, který
se tváří, jako by vůbec nacionalismem
nebyl, protože otázky národní identity
prostě neuznává. Je to bohužel u nás
příliš běžné, například
v Čechách rádi neuznáváme identitu
slovenského obyvatelstva. Ale může to vést
k velmi nežádoucím politickým důsledkům,
když potom politická reprezentace ztratí citlivý
smysl pro potřeby těch, kteří ji volili.
Obávám se, že to přece jenom poněkud
souvisí s dnes tolik diskutovanou otázkou pojmu
"vyhnání". Také já považuji
použití tohoto pojmu v preambuli smlouvy a v dané
souvislosti za vážnou chybu z naší strany.
Emotivní termín "vyhnání"
lze právem použít pro označení
odsunu, právem, ale v mezistátní smlouvě
česko-německé, obávám se, ne.
Tento termín zaměřuje pozornost na odsun
německého obyvatelstva, a při své
citovosti snadno umožňuje domýšlet se,
že vlastně celá záležitost není
uzavřena, že tedy mnozí z nás, kteří
za nic nemohou, by v důsledku této smlouvy a pojmu
"vyhnání" mohli třeba v pohraničí
přijít o majetek. Nemyslím si, že tyto
obavy jsou oprávněné, jsem však přesvědčen,
že termín "vyhnání" je v projednávané
Smlouvě za prvé zbytečný, za druhé
zneužitelný, jak bylo vidět i v dnešní
debatě, a za třetí věcně zavádějící.
Dodávám, že německé straně
bylo ovšem možno vyhovět, ale samozřejmě
trvat na náhradě termínu "vyhnání"
pojmem "násilí". A hned je smysl jiný.
Násilný byl sice odsun Němců, ale
právě tak agrese Třetí říše
vůči Československu, Protektorát Böhmen
und Mähren, jeho zřízení a násilné
ovládání.
Použití tedy takových emotivních termínů,
jako je "vyhnání", škodí našim
zájmům. Že by to ovšem byla ona trhlina,
která způsobí roztržení přehradní
hráze a zatopení našich českých
luhů záplavami germánství, jak to
fabuloval, a to velmi zdařile pan poslanec Zeman, tomu
nevěřím. Je to příliš
beletristická fabule. (Smích v sále.)
A protože až na tuto výjimku, týkající
se pojmu "vyhnání", jsou ustanovení
Smlouvy věcná, směřují k budoucnosti,
k budoucí spolupráci a k tomu, abychom se začlenili
do širší spolupráce v rámci Evropy,
budu pro ni rád hlasovat. Budu pro ni hlasovat při
vědomí, že mnoha lidem a poslancům v
Německu se v této smlouvě také nebude
ledacos líbit. Tak už to přece jenom mezi sousedy
bývá. Dobrá vůle musí být
na obou stranách. Přál bych si, aby byla
také na té naší. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
Gürtler, pripraví sa pán Doležal, pán
Hubálek má faktickú poznámku.
Poslanec SL B. Hubálek: Já bych jenom doplnil to,
co tady říkal ministr Dienstbier, on citoval z Postupimské
dohody článek 12. Citoval ho přesně,
ale za ním následuje článek 13 - Spořádaný
odsun německého obyvatelstva a zní: "Konference
dospěla k této dohodě o odsunu Němců
z Polska, Československa a Maďarska..." Následuje
pak pár řádek a podpisy představitelů,
takže skutečně: v Postupimi se o odsunu jednalo
a dojednalo, i když mezitím probíhal divoce,
což tedy nebylo ke cti těch zemí, ale pro přesnost
jsem toto uvedl.
Předseda FS A. Dubček: Faktickú poznámku
má pán Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Mám tři poznámky.
Za prvé. Jestliže se argumentuje tím způsobem,
že Německo je silné a nedá se tedy nic
dělat, promiňte mi, to je morálka lokajů
a ta poslancům Federálního shromáždění
nepřísluší. (Potlesk.) Za druhé.
Když říká pan poslanec Mandler, že
z této věci profitovali komunisté, není
to pravda. Například Gottwald 9. července
1945 řekl proti vůli jiných stran, že:
"Naše strana se bude starat o ochranu německých
antifašistů, kteří spolu s námi
bojovali proti Hitlerovi a spolu s námi trpěli."
Proti odsunu antifašistů byli sociální
demokraté a komunisté, tedy netvrdili, jak se ozývalo
z kruhů národně socialistických, že
"ďábel mluví německy", nevolali
po výchově k národní nenávisti
a nerazili prokletí kolektivní viny, jako například
spisovatel Jan Čep.
Jejich stanovisko vyjádřil německý
komunista Karel Kreibich v knize "Konec sudetského
němectví", která vyšla v Liberci
v roce 1945.
Třetí poznámka se týká dobového
kontextu, o kterém tady mluvil poslanec Jansta. Na ten
se nesmí zapomínat. Československu byly způsobeny
škody ve výši 347 miliard předválečných
korun, což odpovídá národnímu
důchodu vytvořenému za léta 1932 -
1937. Pokud si budete přát podrobná čísla
po jednotlivých oblastech, jsem ochoten je tady uvést.