Celková atmosféra, záujem veľmocí,
ale aj širšieho medzinárodného spoločenstva
na komplexnom vyriešení otázky by našu
účasť umožňovali. Československá
diplomacia, bohužiaľ, neprejavila potrebný záujem
o účasť, aj keď sme k tomu nepriamo boli
vyzvaní. Náznak nášho záujmu
o účasť nebol zaznamenaný ani v priebehu
bilaterálnych rokovaní na vysokej a najvyššej
úrovni, ktoré sa uskutočnilo ešte pred
prvým kolom štyri plus dva.
Dôležitým momentom bolo rozhodnutie obidvoch
nemeckých parlamentov aj poľského parlamentu
o definitívnom potvrdení hraníc, ktoré
bolo prijaté po prvom kole štyri plus dva. A práve
táto otázka, ako vyplýva z celkového
kontextu rokovania, bola tesne spájaná s ďalším
priebehom zjednocovania Nemecka a vyvolala znepokojenie na nemeckej
strane. V tejto súvislosti Helmuth Kohl na zjazde svojej
strany vyhlásil, citujem: "Kto odrádza od poskytnutia
tejto záruky (uznanie hraníc), ohrozuje zjednotenie.
Teraz je dôležité usilovať o uzmierenie
s poľskými susedmi tak, ako sa to podarilo s Francúzskom."
A práve tieto slová svedčia o našej
premárnenej šanci. O premyslenom postupe poľskej
strany svedčia aj slová ministra zahraničných
vecí Skubiszewského, ktorý vyslovil prianie,
aby nemecko-poľská zmluva o hraniciach bola pripravená
ešte pred zjednotením Nemecka, ale aby bola podpísaná
až po ňom, čo malo nemalý význam.
Vo vzťahu k ČSFR je zvlášť závažné,
že Nemecko je jediný susedný štát,
s ktorým náš štát nemá uzatvorenú
zmluvu o štátnych hraniciach a ani zmluva, o ktorej
rokujeme, túto otázku spoľahlivo nerieši.
Domnievam sa, že neznamená lepšiu pozíciu
pre ČSFR pri zjednávaní takejto zmluvy v
budúcnosti.
Zásadné vnútropolitické zmeny u nás
a v rade susedných štátov, rozpad Varšavskej
zmluvy, zjednotenie Nemecka, to všetko vyvolalo potrebu nanovo
upraviť československo-nemecké vzťahy.
Od novej zmluvy s Nemeckom sa očakávalo, že
prispeje k upevneniu medzinárodného postavenia nášho
štátu v zmenených podmienkach, že urobí
tlstú čiaru za minulosťou a vytvorí
priaznivé predpoklady pre rozvoj priateľstva a spolupráce
medzi obidvoma štátmi.
Rozpaky, a to na obidvoch stranách, vyvolal už priebeh
rokovania o zmluve, jej text, ktorý priniesol podnety k
novým sporom a diskusiám. Ambície uzatvoriť
problémy minulosti sa ocitli v rozpore s výsledkom,
so skutočným obsahom zmluvy. Zmluva znovu oživila
minulosť. Z hľadiska našich štátnych
záujmov vyvolávajú znepokojenie predovšetkým
tri problémy: Otázka Mníchova, termín
vyhnania a označenia hraníc medzi obidvoma štátmi.
Aj keď zmluva nerieši majetkové problémy,
časť našej verejnosti sa obáva, či
neotvára nové väčšie možnosti
pre požiadavky sudetských Nemcov, stále dôraznejšie
vyjadrované.
Výhrady máme aj ku spôsobu prípravy
zmluvy. Domnievame sa, že tu bolo možné predchádzať
tomu, čoho sme svedkami, že sú dnes veľké
rozdiely v interpretácii zmluvy. Namieste je otázka,
či sa nedali tieto problémy eliminovať už
v štádiu prípravy zmluvy a to aj príslušnou
a adekvátnou účasťou parlamentu. Domnievame
sa, že parlament mohol v štádiu prípravy
vyjadriť isté alebo niektoré stanoviská
k interpretáciám pojmov, k obsahu tejto pripravovanej
zmluvy. Ako o tom svedčí aj prieskum verejnej mienky,
naši vládni predstavitelia nedokázali obavy
verejnosti rozptýliť a dosiahnuť v spoločnosti
širšieho konsenzu v tak závažnej otázke,
akou zmluva so Spolkovou republikou Nemecko je. Tvrdenia našich
oficiálnych predstaviteľov si nie raz navzájom
odporovali a nie zriedka bola ich interpretácia odmietnutá
aj nemeckou stranou. Stačí pripomenúť
len rozdielne a často sa meniace interpretácie pojmu
vyhnanie a jeho historického obsahu.
Práve na pojme vyhnanie a na vývoji diskusie o ňom
sa ukázalo, ako nebezpečné je zamieňať
hľadiská morálne a mravné s hľadiskami
právnymi a politickými. Je charakteristické,
že nemecká strana svoje postoje spravidla opierala
o argumentáciu právnu, zatiaľ čo československí
predstavitelia akcentovali morálne aspekty a právnu
stránku nedoceňovali. To je však problém
nielen pojmu vyhnania, ale celej zmluvy.
Keď sa zmluva nedokázala vyrovnať s minulosťou,
necháva závažné sporné body vo
vzájomných vzťahoch otvorené. Dokonca
pripúšťa spochybnenie v prípadoch, v ktorých
už v minulosti bolo riešenie dosiahnuté. Potom
je treba položiť si otázku, akú úlohu
môže zohrať táto zmluva. Nedostatočné
riešenie problémov zdedených z minulosti sa
nová zmluva so SRN snaží prekryť širokým
výpočtom možností budúcej spolupráce.
Príslušné články však majú
skôr deklaratívny, než zmluvný charakter.
ČSFR sa potrebovala dohodnúť o podstatných
problémoch minulosti. Od zmluvy sme očakávali,
že upraví vzťahy ČSFR k SRN v nových
podmienkach. Podľa nášho názoru táto
zmluva, obsah zmluvy len sčasti plní tú úlohu,
ktorú by takáto zmluva mala plniť. Preambula
zmluvy je najviac diskutabilná. Mnohé ustanovenia
majú len konštatujúcu silu a blížia
sa svojou dikciou politickému vyhláseniu či
komuniké, a nie medzinárodnoprávnemu zmluvnému
dokumentu. Nemecká strana a tiež zástancovia
obsahu zmluvy z ČSFR tieto ustanovenia využívajú
ako nástroj k vyváženiu preambuly aj ďalšieho
obsahu a posilnenia skôr propagandistického efektu.
Záväzky, ktoré na seba vzala nemecká
strana, napríklad pokiaľ ide o pomoc pri vstupe do
Európskych spoločenstiev, oceňujeme ako dobrú
vôľu a veľkorysosť partnera, ale zároveň
je potrebné konštatovať, že sú sporné
z hľadiska ich právnej sily. Nehľadiac na to,
že by nebolo ani pre nás priaznivé, keby sa
kedykoľvek v budúcnosti náš vstup do Európskych
spoločenstiev výslovne spájal s angažovanosťou
Nemecka.
Text zmluvy posudzujeme nielen z hľadiska súčasného
stavu, ale zvlášť z hľadiska jej účinnosti
do budúcnosti. A tu zvlášť je nebezpečná
možnosť rozdielnej interpretácie tohto obsahu
zmluvy medzi Českou a Slovenskou Federatívnou Republikou
a Spolkovou republikou Nemecko. Dúfame, že nedôjde
k paradoxu, ku ktorému by došlo, keď by rozporné
a navzájom popierajúce rezolúcie v zmluve
prijalo Federálne zhromaždenie a Bundestag.
Celkový obsah zmluvy nás vedie ku konštatovaniu,
že táto zmluva v porovnaní s predchádzajúcou
z roku 1973 neprináša viac istoty. Naproti tomu, ctené
dámy, vážení páni, náš
prístup k vzťahu Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky a Spolkovej republiky Nemecko je určovaný
úprimným záujmom o ich skutočne dobré
susedstvo a priateľskú spoluprácu. Prerokovávaná
zmluva v časti zameranej na budúcnosť prináša
pre posilnenie týchto hodnôt celý rad významných
pozitívnych podnetov. Túto skutočnosť
SDĽ plne oceňuje. Máme eminentný záujem,
aby naše vzťahy s Nemeckom sa rozvíjali k vzájomne
obojstrannej prospešnosti európskej integrácie
a prosperity. Vzhľadom k uvedeným slabým miestam,
ale aj na pozitívne podnety vyjadrí klub SDĽ
svoj postoj k zmluve hlasovaním. Ďakujem za pozornosť.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má teraz poslanec
Žáček, potom sa pripraví pán
poslanec Zeman. S faktickou poznámkou sa prihlásil
predseda zahraničného výboru, poslanec Šebej.
Poslanec SN F. Šebej: Vážený pán
predseda, vážení kolegovia. Musím reagovať
na to, čo tu povedal pán poslanec Lux pred pánom
poslancom Kanisom.
Nesúhlasím s tým, že by Federálne
zhromaždenie nemalo podiel, žiadny podiel, na vytváraní
tejto zmluvy. Zahraničné výbory o nej rokovali
celkom trikrát a venovali jej viac času, ako čomukoľvek
inému - zatiaľ. Takže tá kritika, ktorá
odznela v jeho príspevku nebola oprávnená.
Předseda FS A. Dubček: Ešte sa hlási
s faktickou poznámkou poslanec Konečný.
Poslanec SL J. Konečný: Já bych doplnil kolegu
Šebeje jenom takovou faktickou poznámkou, že
navíc ještě několik poslanců
kolega Doležal, kolega Hanák a já jsme od 8.
ledna minulého roku se soustavně podíleli
na přípravě této smlouvy a měli
jsme možnost přístupu k ní a k tomu,
jak se vytvářela.
Předseda FS A. Dubček: S faktickou poznámkou
sa hlási pán poslanec Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Já chci také fakticky konstatovat,
že dnes ráno jsme schvalovali jinou smlouvu a předsedající
konstatoval, že tuto smlouvu projednaly všechny výbory,
kromě imunitního a petičního výboru.
Nevím, proč tuto smlouvu jenom zahraniční
výbory?
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Žáček, pripraví sa pán
poslanec Zeman.
Poslanec SL L. Žáček: Vážené
Federální shromáždění,
dámy a pánové. O Smlouvě se Spolkovou
republikou Německo jsme četli a slyšeli již
argumentaci pro i proti ratifikaci této Smlouvy Federálním
shromáždění ČSFR. Nebudu zde
opakovat záporné připomínky ke stylizaci
jednotlivých pasáží Smlouvy. Ty jsou
všeobecně známé. Ty jsou výsledkem
naší diplomacie. Na druhé straně kličkováním
čs. diplomacie není spokojena ani určitá
část druhé strany, která má
podstatný vliv na německou politiku. Chci připomenout,
že zahraničně političtí mluvčí
poslaneckých klubů vládních stran
CDU, CSU a FDP poslanci Lammer a Irmmer i poslanec Koschik, který
reprezentuje skupinu uprchlíků a vyhnanců
parlamentní frakce CDU, CSU uspořádali koncem
března tiskovou konferenci ke Smlouvě. Na tiskové
konferenci tito poslanci trvali na parlamentní rezoluci
k této Smlouvě. Poslanec Irmmer zdůraznil,
že návrh rezoluce vychází vstříc
vyhnaneckým organizacím, které nejsou spokojeny
s řešením jejich problému ve Smlouvě.
Předložení jejich rezoluce by měl schválit
Spolkový sněm. Je nutné, aby poslanci našeho
zákonodárného sboru znali obsah této
rezoluce.
S ohledem na výše uvedené výhrady ke
stylizaci smlouvy a rezoluce, žádám poslance
Federálního shromáždění,
aby zvážili i tyto připomínky, případně
aby smlouvu včetně rezoluce ratifikovalo nově
zvolené Federální shromáždění.
(Potlesk.) (Předseda FS A. Dubček: Prosím
hostí, aby zachovali kľud.)
Vzhledem k uvedeným okolnostem nedoporučuje Klub
HSD-SMS přijetí smlouvy. Děkuji.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Zeman, pripraví sa pán poslanec Filip.
S faktickou poznámkou sa hlási poslanec Mandler.
Poslanec SL E. Mandler: Já bych poprosil, pane předsedo,
jestli v případě, že jestli bude vzruch
tam na tribuně, jestli byste to tam mohl v tom případě
dát vyklidit.
Předseda FS A. Dubček: Ja som už na to upozornil
a prosím ešte raz ctených hostí, aby
zachovali kľud. Majú nárok na to počúvať
a nereagovať. Také je pravidlo Rokovacieho poriadku.
Slovo má pán poslanec Zeman.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, vážené
Federální shromáždění.
Až dosud jsem se domníval, že pan poslanec Mandler
vystupuje za Liberálně demokratickou stranu. (Potlesk.)
Tolik poznámka k jeho příspěvku.
A nyní už dovolte, abych se věnoval projednávanému
tématu. Rád bych především vyjádřil
vděčnost poslanci Karlu Stomemu z Občanské
demokratické strany, který zde před týdnem
prohlásil, že tento parlament žádným
právním způsobem nekodifikoval hranici 25.
února 1948 jako hranici právně závaznou.
Je to nesmírně cenné přiznání.
Je jedno, že bylo vysloveno v souvislosti s projednáváním
zákona o restituci církevního majetku a že
byl vznesen termín 29. září 1938 jako
termín rozhodný, neboť stejný princip
můžeme aplikovat na jakýkoliv jiný zákon
včetně potencionálního zákona
o restituci majetku sudetských Němců.V této
smlouvě, která bezesporu obsahuje řadu cenných
a užitečných míst se používá
zdánlivě nenápadný termín vyhnání.
Občas se říká, že je to termín
morální. Velmi dobře, ptám se, proč
tedy v preambuli této smlouvy není použit termín
Mnichovský diktát, který je také morálním
termínem, ale termín Mnichovská dohoda. Občas
se říká, že je to jenom termín
v preambuli. Já se ptám, zda preambule není
také organickou součástí jakéhokoliv
právního dokumentu? Vím velice dobře
o tom, že pan Franz Neubauer jako předseda sudetoněmeckého
Landsmanschaftu protestuje již nyní proti dražbám
v příhraničních českých
oblastech, proti dražbám majetku, který prohlašuje
za sudetoněmecký.
Mohli bychom se nad tím usmát, kdyby neexistovala
strana podporující tohoto pana Neubauera, Křesťansko-sociální
unie, která je stranou vládní, a kdyby právě
tato strana nyní nepřipravovala pro Spolkový
sněm rezoluci, kde bude explicitně žádat,
aby se spolková vláda zasadila za restituci majetku
sudetských Němců. Nebudu proto rozebírat
právní problémy kolem nulity mnichovské
dohody od samotného počátku, ani problémy
vážící se k státním nebo
stávajícím hranicím. Tyto problémy
ponechám jiným. Upozorňuji pouze na důsledky
zdánlivě nevinného a zdánlivě
nepatrného termínu, který je v této
smlouvě použit a který by byl, jak jsem se
vám snažil uvést nikoliv na základě
emocí, ale na základě fakt, použit jako
opěrný bod pro uvedený simulovaný
zákon o restituci majetku sudetských Němců.
Vážení kolegové, vzpomínáte
si ještě - a není to tak dávno - jak
nám zde místopředseda vlády pan Pavel
Rychetský vykládal, že právě
ona hranice 25. února 1948 je bezpečnou závorou
proti takovým restitučním nárokům?
Nemáte i vy pocit pochybnosti, jestliže před
týdnem slyšíte od poslance strany, která
aspiruje na to být stranou nejvýznamnější,
že žádná taková hranice neexistuje?
Nechci trpět stihomamem a nechci vidět za každým
bukem nepřítele. Proto jestliže se snad vedoucí
představitelé některých pravicových
stran scházejí s panem Franzem Neubauerem, jsem
ochoten věřit, že se s ním scházejí
jenom proto, aby s ním v ovzduší vzájemného
porozumění prodiskutovali meteorologickou situaci
v Bavorsku a že jim vůbec nejde o to, naplnit své
volební fondy, tím méně se zavázat
k určitým smlouvám v povolebním období.
Nechci ani příliš rozvíjet poznámku,
kterou jsem již v tomto parlamentě pronesl - že
jeden ze čtyř místopředsedů
Občanské demokratické strany zde v Praze
před několika lety založil Spolek pro germanizaci
českého národa se zdůvodněním,
že český národ musí splynout
nejenom ekonomicky, ale i politicky, kulturně a dokonce
jazykově s národem německým. Pokládám
to za naprosto nahodilou souvislost.
Skončil bych tím, že nemám pocit, že
by na rozdíl od mého komunistického kolegy
nám hrozilo vědomé úsilí z
německé strany, abychom se znovu stali německou
kolonií. Hrozí nám totiž něco
daleko horšího. Hrozí nám úsilí,
že my sami po 40 letech psychózy být v koloniálním
područí, budeme sami usilovat o to, se takovou kolonií
stát, a až neuvěřitelně servilní
projev přinejmenším jednoho ze zpravodajů
mně k tomu dává určitou argumentaci.
Vážení kolegové, jestliže je v
přehradě drobná trhlina a jestliže jí
začíná prýštit voda, děláme
všechno pro to, abychom trhlinu ucpali, a nečekáme
na to, až se celá přehrada rozsype. Touto trhlinou
je podle mého názoru sám termín vyhnání.
Byl jsem proti tomu, aby Československo bylo sovětskou
kolonií v době, kdy jsme sovětskou kolonií
byli. Ze stejných důvodů jsem proti tomu,
abychom sami usilovali stát se kolonií německou.
Máme na to, být konečně svobodnou
zemí a nikoliv kolonií jakéhokoliv souseda.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Filip. Technická poznámka pán Doležal.
Poslanec SN B. Doležal: Pane předsedající,
dámy a pánové, z úvodní poznámky
pana poslance Zemana ke kolegovi Mandlerovi by se mohlo stát,
že Liberálně demokratická strana je
svou podstatou přítelkyní virválu.
Já jako někdejší člen této
strany bych se proti tomu chtěl ohradit.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
Filip.
Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
milí hosté, řada kolegů se zde zabývala
navrženou smlouvou mezi naším státem a
Spolkovou republikou Německo. Řada kolegů
se jí bude ještě zabývat. Já
bych využil asi jako jeden z mála toho, co řekl
kolega Fišera hned na začátku, že budu
velice stručný.
Výhrad k této smlouvě je mnoho. Jedna je
však zásadní: Je to otázka uznání
nulity mnichovského diktátu od samého počátku.
Před projednáváním této dohody
byly naše vztahy upraveny dvojím způsobem,
a to smlouvou s bývalou Německou demokratickou republikou,
kde je nulita zcela jasně od samého počátku
vyjádřena, a pak citovanou smlouvou z 11. 12. 1973,
na kterou odkazuje návrh smlouvy nové. Tady je nutno
říci, že argumentace pana ministra zahraničních
věcí a místopředsedy vlády
je, mírně řečeno, nesprávná
a zavádějící. SRN jako právní
nástupce bývalé NDR, je vázán
i smlouvou s bývalou NDR.
Nový výklad německé strany by mohl
být totiž takový, že smlouva je nulitní
až datem 15. 3. 1939, a to by mělo pro Československo
katastrofální důsledky. Připomínám,
že takové řešení mne, ale ani mnoho
našich občanů, zejména v pohraničních
okresech jižních Čech, nemůže uspokojit.
Nejprve proto - a to je můj důvod - že již
v tomto parlamentu zcela jednoznačně při
projednávání smluv s Itálií
a Francií jsme projevili jako parlament vůli považovat
ostudný mnichovský diktát, který byl
protiprávně Československé republice
vnucen, za nulitní od samého počátku.
A je proto nepřípustné, abychom se potřetí
chovali k této věci jinak než v prvních
dvou případech. Byla by to jedna z největších
ostud tohoto parlamentu. Navíc by to mohlo být bráno
i tak, že se snažíme sanovat protiústavní
zavedení mnichovských dohod do praxe vzhledem k
tomu, že mnichovský diktát nebyl podle platné
ústavy z roku 1920 v roce 1938 projednán v parlamentě
a nebyl nikdy schválen, a to právě proto,
že by mohlo dojít na základě právních
konstrukcí, o kterých tady před chvílí
mluvil kolega Zeman, ale i jiných, k zpochybnění
našich hranic, k zpochybnění majetku našich
lidí, a to bez náhrady pro náš stát
a pro naše občany. Protože československý
právní řád díky právě
tomuto parlamentu zná pojem restituce na rozdíl
od německého, který je nezná, a podle
rozhodnutí Německého ústavního
soudu v Karlsruhe pravděpodobně ani znát
nebude. Smlouva je tak vůči Československu
natolik nevýhodná a nedobrá, že v žádném
případě pro ni nemohu hlasovat. Děkuji
vám.
Dovolte mi, abych přečetl poslední telegram,
který jsem dostal ve 12.11 hodin: Nechceme potupnou smlouvu.
Občané Horní Branné u Českého
Krumlova.
Společný zpravodaj výborů SL J. Konečný:
Mám faktickou poznámku. Bylo by jich více,
ale protože už několikrát tady bylo zpochybňování
nulity a všeho, co kolem toho s tím souvisí;
hlavně kolegové z levice to dosti napadají,
dovolím si přečíst část
projevu, který měl v roce 1973, 11. prosince, tehdejší
ministr zahraničních věcí pan ing.
Chňoupek (následující citace je přednášena
ve slovenském jazyce): "Zásada nulity zmlúv
uzatvorených pod hrozbou sily vyplýva logicky z
jasného zákazu použitia sily alebo hrozby silou
zakotveného v čl. 2 ods. 4 Charty OSN, ktorý
ustanovuje - všetci členovia OSN sa vystríhajú
vo svojich medzinárodných stykoch hrozby silou alebo
použitia sily, či už proti územnej celistvosti
alebo politickej nezávislosti ktoréhokoľvek
štátu, alebo akýmkoľvek iným spôsobom
nerozlučiteľným s cieľmi Spojených
národov. Túto zásadu konkrétne rozvíja
článok 52 Viedenskej dohody o zmluvnom práve,
ktoré ustanovuje - nulitná je každá
zmluva, ktorej uzatvorenie bolo dosiahnuté hrozbou sily
alebo použitím sily za porušenia zásad
medzinárodného práva vtelených do
Charty OSN. A naviac, komisia OSN pre medzinárodné
právo v komentári k citovanému článku
jasne vyhlásila, že zmluva dojednaná pod hrozbou
alebo použitím sily je neplatná od začiatku.
K tomu konštatovala - zmluva dosiahnutá pod hrozbou
alebo použitím sily, porušením zásad
Charty, musí byť charakterizovaná ako nulitná,
nie ako napadnuteľná." Tenkrát v tomto
parlamentu bylo nejvíce příslušníků
KSČ. Tenkrát proti tomu neprotestovali.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Dostál. Pripraví sa pán poslanec
Mlynárik. Technickú poznámku má pán
Tichý.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
mám malou poznámku, skutečně technickou,
a nebude od věci.
Cestou od lékaře jsem procházel Václavským
náměstím, kde skupina asi 200 - 300 německých
mladíčků, napitých našeho piva,
zaútočila lahvemi a plechovkami na vozidlo naší
policie s tím, že se používalo také
dělbuchů, a došlo ke znamenité střelbě.
(Potlesk.)