Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL V. Benda: Pane předsedo, trpělivé paní poslankyně, trpěliví páni poslanci, jsem zmocněn jménem klubu KDS a Liberálně demokratické strany přednést zde stručné stanovisko k návrhu smlouvy, resp. ke smlouvě, kterou máme ratifikovat.

Jsme si vědomi toho, že tato smlouva není zdaleka nejlepší a není nejlepší především v tom, co neobsahuje. Domníváme se, že byla propasena velká historická příležitost k tomu, aby vzájemné vztahy Německa a ČSFR byly z historického hlediska definitivně vyřešeny a dostaly se na zcela novou úroveň. Je nesporné, že dnes již téměř příslovečná váhavost nebo rozpačitost našeho ministerstva zahraničních věci přitom také sehrála svou roli. Nicméně věci se mají tak, jak se mají, a za těchto okolností pokládáme smlouvu za optimum toho, co je dosažitelné. Domníváme se, že každé další oddalování, další průtahy by jenom zpochybňovaly vývoj našich budoucích vztahů s naším velkým a významným sousedem, mimo kterého není návrat do Evropy myslitelný. Domníváme se, že tato smlouva neobsahuje nic negativního, nic, co by zhoršovalo právní situaci České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k Německu.

Tady mi dovolte alespoň jednu poznámku, a to poznámku k tolikrát kritizovanému a problematizovanému termínu "vyhnání". Nechci teď diskutovat o legitimitě nebo nelegitimitě odsunu Němců.

Nechci diskutovat o názorech té či oné strany.

V každém případě sám odsun Němců z území tehdejšího Československa je věcí tragickou, jeho následky byly převážně také spíše tragického charakteru pro obě strany. Ale zvážíme-li kromě faktu odsunu způsob jeho provedení, tak si myslím, že těžko se najde někdo, kdo by vážně a seriózně se odvažoval tento způsob obhajovat. Nejde prosím jen o excesy, ke kterým došlo a které by se dejme tomu daly odůvodňovat tehdejší vzrušenou dobou, excesy je zdvořilé slovo, šlo o těžké a vážné zločiny proti lidskosti, ke kterým došlo a které by se daly odůvodnit situací, která byla těžká a vážná.

Jde o celý úředně stanovený duch provádění odsunu, kde tedy připomínám, že i na té nejoficiálnější úrovni byl celý odsun prováděn až výslovným a ironicky zdůrazňovaným podtextem přesného kopírování zločinných transferů židovského obyvatelstva v době druhé světové války. Všechny ty vyhlášky o odsunu, všechna ta pravidla pro odsun jsou přesnými kopiemi toho, co bylo několik let dříve, a co postihlo židovské obyvatelstvo a co všichni právem odsuzujeme jako mezinárodní zločin.

Čili z tohoto hlediska, myslím, slovo "vyhnání" konstatující, že na celé věci alespoň něco nebylo v pořádku, je právně irelevantní, na situaci nic nemění, ale morálně je to velmi závažný krok z československé strany, který nás jaksi přivádí do situace jedné ze stran, z nichž obě se dopustily různých vin a z nichž obě jsou povinny hledat cestu vzájemného usmíření a vzájemného zapomnění.

Slíbil jsem, že nebudu mluvit dlouho. Uzavírám tedy konstatováním za klub našich poslanců, že budeme plně podporovat ratifikaci této smlouvy, budeme pro ni hlasovat a současně se domnívám, že je nevhodné, aby jasná a definitivní litera smlouvy byla předem kalena, předem zatížena jakýmikoli výhradami, interpretacemi, stanovisky ve smlouvě neobsaženými, to znamená, nedoporučujeme přijímat ke smlouvě jakékoli další usnesení, které by bylo podle našeho názoru jenom počátkem řetězce vzájemných distancování se, problematizování a relativizování této smlouvy.

Přijměme tuto smlouvu tak, jak je napsána, je napsána pro Československo v duchu příznivém, přijměme ji v plném rozsahu s vědomím toho, že ji chceme opravdu dodržovat. Děkuji vám.

Předseda FS A. Dubček: Áno, slovo má pán Grebeníček za klub KSČM a potom bude poludňajšia prestávka.

Poslanec SN M. Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, přihlásil jsem se do rozpravy především proto, abych otevřeně vyjádřil stanovisko Klubu levicových poslanců - KSČM k právě projednávané československo-německé smlouvě. Je totiž nade vší pochybnost, že nejen její text, ale i neoprávněné požadavky sudetských Němců vyvolávají stále větší a oprávněné obavy našich občanů, a to nejen v pohraničních oblastech. Zahraniční politika federální vlády je tedy právě v této souvislosti vystavena velmi vážné, doslova historické zkoušce. A kdo jen trochu zná naše národní dějiny, kdo pamatuje henleinovské akce v pohraničí, Mnichov, okupaci a tisíce obětí v boji za svobodu, nemůže zůstat ke smlouvě lhostejný. Vždyť se v ní prakticky nehovoří o našich státních hranicích, o nulitě Mnichova. A vítěznými velmocemi garantovaný odsun Němců z našeho pohraničí se zde charakterizuje jako vyhnání. S tím nemůžeme souhlasit.

Je totiž skutečností, že poválečné rozhodnutí vítězných mocností o odsunu Němců, které se na národech Evropy provinily, nepadlo na základě akademických debat, ale nad hroby miliónů obětí války. A tu nerozpoutal nikdo jiný, než nacistické Německo.

Je i nezvratným faktem, že naprostá většina sudetských Němců ochotně sehrála úlohu páté kolony. Je všeobecně známo, že autorem formulace o vyhnání je prezident Václav Havel, který se tím dostal do nepřípustného slovního i věcného rozporu s Postupimskou deklarací z 2. srpna 1945. Je také známo, že

prezident Václav Havel v rozhovoru s německými novináři o smlouvě prohlásil: "Je to ta nejlepší smlouva, kterou jsme mohli v současné době uzavřít." S tím opravdu nemůžeme souhlasit, přičemž odmítáme především nahrazení termínu "odsun" termínem "vyhnání", po kterém může být vysloveno i slůvko "návrat" se vším, co k tomu patří. Tím, že smlouva nepoužívá termínu "odsun" ani mezinárodně přijatého termínu "transfer" a poprvé uvádí termín vyhnání, zbavuje tak odsun mezinárodní legality a navíc jej staví na roveň válečných zločinů.

Požadavky sudetských Němců tak doznávají zcela nové kvality a nesrovnatelně příznivější možnosti pro jejich uplatňování, neboť nabývají charakteru údajně prý "spravedlivého" odčinění válečných zločinů. Znění smlouvy je tedy fakticky výzvou a návodem k činům namířeným proti životním zájmům československého obyvatelstva.

Ve smlouvě postrádáme i jasnou formulaci o tom, že Mnichovská dohoda nám byla vnucena nacistickým režimem pod hrozbou síly. Tento další závažný nedostatek je vysvětlován a nahrazován tezí "že československý stát od roku 1918 nepřestal existovat". Tento argument je jistě správný, avšak neplatnost Mnichovské dohody od samého počátku sám o sobě neobsahuje.

i rozdílné formulace o hranicích v obou jazykových verzích. Zatímco uveřejněný český text navrhované smlouvy uvádí termín "existující státní hranice" je v oficiálním německém textu uveden termín "stávající hranice". Jde o termín "bestehende Grenze", jímž SRN označovala hranice mezi SRN a někdejší NDR, tedy hranice považované zřejmě za prozatímní a navíc bez určení, zda jde o hranici mezi státy, zeměmi nebo dokonce župami.

Tvrzení, že použití rozdílného termínu v českém a německém textu odpovídá terminologii používané oběma státy, neodpovídá skutečnosti. Ve smluvních dokumentech mezi Československem a Německem před Mnichovem se běžně používal termín "státní hranice", a to jak v českých, tak i v německých textech.

189

O tom, že Spolková republika Německo i nadále běžně používá ve státních smlouvách termínu "státní hranice", svědčí například dohoda mezi Spolkovou republikou Německo a Rakouskem z roku 1972. Proč odmítá Německo tento termín použít pro označení

českolovensko-německých hranic, nebylo nikým seriózně vysvětleno.

Smlouva mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci se tedy stává citlivou záležitostí nejen v bilaterálních vztazích, ale i na domácí politické scéně v obou zemích.

Zatímco vláda SRN v průběhu přípravy smlouvy komunikovala s veřejností, včetně zástupců Landsmannschaftu, na naší straně občané neměli dostatek informací, aby přípravu smlouvy mohli ovlivnit. Tím se

stalo, že v tak závažné otázce, jako je nová smlouva se sjednoceným Německem, se naše země ocitla ve velmi slabé pozici. Zůstává nespornou skutečností, že pravděpodobná snaha o vstřícný krok prezidenta Václava Havla prolomit v zájmu nově se vytvářejících vztahů bariéru nedůvěry jednostrannou omluvou, nebyl německou stranou opětován a naopak oprávněně vyvolal negativní reakci u mnoha našich občanů.

Náš klub podporuje základní cíl, který smlouva vytyčuje slovy: "Společným úsilím překonat následky strastiplných kapitol společných dějin v tomto století a nově utvářet vztahy a spolupráci mezi národy obou zemí."

vztahy dvou suverénních států. Teprve na tomto základě může vyrůst skutečně přátelská spolupráce mezi našimi státy. Československo přitom musí vidět všechny aspekty našich vztahů s tímto sousedem a uvědomovat si jejich specifičnost. Ve vzájemných vztazích, které budou zaujímat značný díl v celkovém objemu mezinárodních styků našeho státu, bude důležité čelit ekonomické expanzi, vůči které je naše hospodářství ve značně nevýhodném postavení. Tuto negativní tendenci bychom měli vyvažovat co nejširší politickou, ekonomickou a kulturní spoluprací v rámci Evropy i mimo ni. Zvláště ve spojitosti s Německem bychom měli uplatňovat politiku mezinárodní diversifikace hospodářských, kulturních, ale i politických styků.

Důležité je však bezpodmínečně garantovat historické reality v mezinárodních politických i hospodářských vztazích. Naše pochybnosti a obavy by především mohla rozptýlit německá strana, pokud by jednoznačně prohlásila, jaký význam jednotlivým termínům připisuje. Zatím byla veřejnosti předkládána různá vyjádření, z nichž mnohá se ukázala jako nevěrohodná, spekulativní a dokonce i urážlivá. S politováním tedy musím konstatovat, že smlouva zřejmě nebude představovat onu přislíbenou "tlustou čáru" za minulostí, neboť nedává České a Slovenské Federativní Republice právní jistoty a garance, že některé klíčové otázky nemohou být v budoucnosti zpochybněny.

Je pochopitelné, že jak vnitřní tak i zahraniční

politika naší strany je koncipována jako opoziční. To ovšem neznamená, že nebudeme podporovat takové kroky vedení státu, či různých stran a hnutí, které jsou v souladu s národními zájmy a slouží zájmu míru a bezpečnosti ve světě i rovnoprávné spolupráci mezi národy. Projednávaná smlouva mezi ČSFR a SRN však tuto orientaci bohužel nemá.

Co říci závěrem? Naše Česká a Slovenská Federativní Republika dnes stojí na vážném rozcestí. Ideály, pod kterými vyšli zhruba před dvěma lety lidé do ulic, zůstaly nenaplněny. A nejde již jen o kritický stav naší ekonomiky (potlesk), početnou řadu nezaměstnaných a zklamaných lidí. (Předsedající upozorňuje na časový limit.) Děkuji za upozornění.

Jde i o naši národní identitu, státní nezávislost a suverenitu. Jednu závislost na Východě nemůžeme

přece mechanicky nahradit jinou závislostí na Západě. Dělejme konečně po mnoha letech svou vlastní státní a národní politiku!

Vedle sjednoceného a silného Německa se samozřejmě musíme naučit žít. Naše vztahy budujme však důsledně na principech Charty OSN a Konference o evropské bezpečnosti a spolupráci. Jen tak můžeme také udělat skutečnou čáru za našimi v minulosti tak komplikovanými vztahy a vykročit do lepší budoucnosti. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Znovu prosím hosťov na balkóne, aby zachovali kľud. Malé oznámenie. Po nasledujúcej prestávke sa zvolávajú na krátku schôdzu výbory sociálne a kultúrne, ktoré sa stretnú v Snemovni národov.

Vyhlasujem prestávku do 13.30 hodiny.

(Schůze opět zahájena ve 13.50 hod.)

Předseda FS A. Dubček: Pokračujeme v rokovaní 22. schôdze rozpravou. Ako prvý po prestávke vystúpi pán Suchánek za Občiansku demokratickú stranu. Prosím, pán kolega, máte slovo. Pripraví sa pán Lux.

Poslanec SL J. Suchánek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Občanská demokratická strana už před časem dala najevo, že nepovažuje už podepsanou československo-německou smlouvu za dokonalou. Je to, podle našeho názoru, způsobeno především tím, že nebyla využita vhodná doba pro uzavření lepší smlouvy při sjednocování Německa. Vzhledem k tomu, že se neobejdeme bez jeho podpory při integraci do evropských struktur, zejména do Evropského společenství, nemělo Československo silnou vyjednávací pozici a předkládaná smlouva tak představuje maximum, kterého jsme byli v dané situaci schopni dosáhnout. Je iluzí se domnívat, že někdy v dohledné budoucnosti by se nám mohlo podařit uzavřít s Německem smlouvu výhodnější než je tato. Je třeba říci, že ani na německé straně nepanuje s touto smlouvou spokojenost. Jak však bylo na jednom semináři československých a německých poslanců konstatováno a poslanec Konečný se o tom už zmiňoval, smlouvy se uzavírají nejméně mezi dvěma partnery. Je velmi naivní, pokud zde není jiný záměr, si představovat, že jedna strana může druhé vnutit svou představu. Je-li se smlouvou spokojena jen jedna strana, je smlouva pro druhou stranu nevýhodná. Jsou-li spokojeny obě strany, není se smlouvou asi něco v pořádku. Nejpřijatelnější pak je právě případ, kdy jsou mírně nespokojeni oba partneři. Své výhrady vůči smlouvě jsme již mnohokrát artikulovali. Za všechny uveďme pouze termín "vyhnání", o němž se domníváme, že jako morální a nikoli právní kategorie, do smlouvy nepatří. Naproti tomu takzvaný problém společných hranic považujeme za vysloveně vykonstruovaný. O majetkových nárocích, jimiž se smlouva sama nezabývá, toho již bylo řečeno a napsáno mnoho. Nejdůležitější však je, že žádné požadavky tohoto druhu nejsou vznášeny německými oficiálními kruhy a smlouva sama se touto problematikou nezabývá. Hysterické útoky proti smlouvě, vedené už více než půl roku ze strany levice chápeme jako praktické kroky proti integraci Československa do Evropy, svědčící o snaze tento proces co nejvíce zbrzdit a zkomplikovat, podobně jako proces privatizace. Kromě toho, že případné neratifikování smlouvy by způsobilo značnou ztrátu kreditu Československa v zahraničí, má vzniklá situace ještě jeden aspekt. Po půl století se totiž opakuje situace s nepřijetím Marshallova plánu a všichni dobře víme, jaké byly následky této komunistické strategie. Za zmínku jistě stojí, že zatímco o jednání s německou stranou byly zahraniční výbory průběžně informovány, byly naše východní aktivity podstatně lépe utajeny. O již podepsané smlouvě s Ruskem, která obsahuje sporných bodů neporovnatelně více než smlouva právě projednávaná, však naše levice cudně mlčí.

Pokud jde o samotný text československo-německé smlouvy, ten je zaměřen především do budoucnosti a tak je třeba ho také brát, ne se účelově soustřeďovat výhradně na půl století starou historii, zmíněnou pouze v preambuli. Náš poslanecký klub pohlíží na smlouvu především jako na základ budoucích partnerských a přátelských vztahů České a Slovenské Federativní Republiky se Spolkovou republikou Německo a je přesvědčen, že klady smlouvy převažují nad jejími zápory. Proto ji budeme při hlasování o ratifikaci podporovat. Domníváme se dále, že aktivní přístup obou zemí k praktickému naplňování této smlouvy bude tím nejlepším výkladem její litery, a z toho důvodu nepodporujeme přijetí doprovodného usnesení Federálního shromáždění, pokoušejícího se o jednostranný výklad smlouvy. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu kolegovi Suchánkovi. Slovo má pán poslanec Lux za Kresťansko-demokratickú úniu a pripraví sa pán Kanis.

Poslanec SN J. Lux: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, předně bych se chtěl kriticky vyjádřit ke způsobu přípravy a projednávání takto důležité a citlivé smlouvy. Zcela zde absentovala diskuse zásad ve Federálním shromáždění. Tento fakt ve svém důsledku způsobil jistě odpor parlamentu a rozporuplnou diskusi. To bych označil za velkou chybu a poučení do budoucna. Termín vyhnání umožňuje skutečně různé výklady. Já tento termín chápu univerzálně, ale jeho řazení je jistě ve smlouvě nešťastné. Mohl bych vyjmenovat pozitiva této smlouvy, chtěl bych upozornit jenom na jeden bod. V článku 9 se hovoří o tom, že Spolková republika Německo je připravena pomoci u nás realizovat sociální tržní hospodářství, termín, který má svůj obsah v konkrétní realizaci ekonomické reformy v Německu po válce a je součástí německé ústavy. Myslím, že je to velmi významná skutečnost. Historická fakta, utrpení a oběti našich lidí jsou realitou. Podstatná část smlouvy je ovšem zaměřena do budoucnosti. Tato skutečnost by měla být rozhodující. Dnes více než kdy jindy potřebujeme pohled dopředu. Nedostatky, které umožňují především nepřesnou definici několika termínů, chápeme jako důsledek neadekvátní přípravy a způsobu projednávání ze strany ministerstva zahraničí. Zdá se mi, že tato smlouva předešla dobu především ve smyslu absence našeho sebevědomí, jež pramení z části diskusních vystoupení. Toto sebevědomí budeme potřebovat k naplnění spolupráce, jejíž rámec tato smlouva vytváří. Často slyšíme tezi, že je třeba hledat cestu do Evropy. Myslím si, že je to velký omyl, protože kořeny evropské tradice, kultury a civilizace mj. také rostly u nás zde v Čechách, na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku a je třeba se vrátit k hodnotám, které tady vytvářeli naši otcové a dědové. A jenom na základě tohoto sebevědomí můžeme usilovat o dobré sousedství a přátelské vztahy či spolupráci se všemi sousedy, Spolkovou republiku Německo nevyjímaje. S vědomím uvedených nedostatků na jedné straně a jednoznačně pozitivním pohledem do budoucnosti na straně druhé většina členů klubu KDU tuto smlouvu podpoří. Děkuji vám.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu poslancovi Luxovi. Slovo má pán Kanis za klub Demokratickej ľavice. Pripraví sa pán Žáček. Prosím, máte pán kolega technickú poznámku.

Poslanec SL S. Chýlek: Věcná připomínka panu kolegovi Luxovi. Chtěl bych říci, že místem pro projednávání této smlouvy v tomto parlamentu byly zahraniční výbory. Zahraniční výbory byly nejen o této smlouvě informovány průběžně, ale mohly ji projednávat a projednávaly ji do té míry, do jaké míry samy projevily ochotu a čas se touto věcí zabývat. Domnívám se, že to bylo v míře dostatečné. Spíše je možná chyba v komunikaci uvnitř, ale o tom pan kolega Lux možná neví. To je vše, děkuji.

Předseda FS A. Dubček: Pán Lux má technickú poznámku. Zrejme mal pán Lux na mysli inú vec.

Poslanec SN J. Lux: Domnívám se, pane kolego, že mohu mít jiný názor. Myslím, že to nebyla míra dostatečná a chtěl bych upozornit, že to projednávání bylo po podpisu smlouvy.

Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán Kanis, pripraví sa pán Žáček.

Poslanec SN P. Kanis: Vážený pán predseda, ctené dámy, vážení páni. Povšimol by som si najskôr súvislosti a súvzťažnosti vývinu obsahu zmluvy, jej interpretáciu s procesom nemeckého zjednocovania sa a zjednotenia.

Poľsko využilo historického okamžiku nemeckého zjednotenia, aby bez väčších problémov obhájilo svoje národné záujmy. Vláda SRN v snahe tiež využiť priaznivých historických podmienok a dosiahnuť zjednotenie a spolu s tým posilniť vyhliadky vládnej koalície vo voľbách, bola bez väčších zábran ochotná pristúpiť na oprávnené poľské požiadavky, a to v období, kedy sudetonemecké landsmanšafty otázku definitívneho uznania západnej poľskej hranice vôbec nepripúšťali a vyhrožovali Helmuthovi Kohlovi požiadavkou odškodnenia vo výške niekoľko miliárd mariek.

V tejto súvislosti boli oprávnené poľské požiadavky do istej miery kryté aj záujmom veľmocí na celkovom vyriešení zjednocovacieho procesu Nemecka. Je možné si položiť otázku, v akej situácii by sa ocitlo Poľsko v súčasnej dobe, to znamená po zjednotení Nemecka, keby neparticipovalo na rokovaní štyri plus dva. Nie je pochýb o tom, že jeho pozícia by bola ťažšia, pretože by išlo čisto o bilaterálnu záležitosť bez uplatnenia vplyvu štyroch veľmocí. Naša účasť na rokovaní štyri plus dva by bola naprosto odôvodniteľná a nemusela by byť pre Nemcov v porovnaní s poľskými požiadavkami tak iritujúca.