Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Především si budeme muset přiznat, že v přístupu československé veřejnosti k Němcům po roce 1945 zcela převládl princip kolektivní viny, což je princip, který nemá oporu v žádném vyspělém právním systému. Bude nutné v této souvislosti zhodnotit odpovědnost čelných československých politiků za vystupňování nacionálního radikalismu zejména v českých zemích, především Eduarda Beneše, jehož podíl na prosazení principu kolektivní viny Němců do vědomí československé společnosti byl značný. Benešovy návrhy byly totiž skoro beze zbytku československou společností akceptovány, protože v něm viděla pokračovatele a dovršitele odkazu Tomáše Garigua Masaryka a předpokládala, že postup vůči Němcům, jak jej Beneš prosazoval, byl jak v souladu s národními a státními zájmy ČSR, tak ve shodě se zásadami humanity a demokracie, které byly s odkazem T. G. M. obecně spojovány. Je samozřejmé, že koncepce násilného vystěhování československých Němců z ČSR a princip kolektivní viny Němců za nesčetné tragédie, které způsobila německá agresivita a brutalita, se zrodily ze snahy volat k odpovědnosti a potrestat viníky zločinů, kterých se Němci dopustili na příslušnících mnoha národů a států i na národu vlastním. Samotná představa o způsobu trestu nad Němci v ČSR však jen postupně nabývala rysy politického programu, kterým byla nacionálně - radikální koncepce obnovy ČSR jako národního státu dvou slovanských národů. V prosinci 1943 předložil Eduard Beneš v Moskvě memorandum o sudetoněmecké problematice, ve kterém si československá vláda vyhrazovala právo rozhodnout, kdo z Němců obdrží po válce československé občanství a kdo bude muset ze země odejít. Myšlenka transferu Němců z ČSR se pak postupně prosadila jako součást nacionální a sociální transformace poválečného Československa, stala se důležitou kartou v mocenském zápase politických sil v osvobozeném Československu a po delším váhání spojeneckých velmocí byla potvrzena Postupimskou konferencí v článku XIII. Závěrečné zprávy z 2. 8. 1945.

V souvislosti s úlohou Postupimi ve věci transferu Němců z ČSR, ale i z Polska a Maďarska, je třeba vědět, že velmoci zde - s výjimkou SSSR - byly fakticky postaveny před hotovou věc. Připomeňme, že konference v Postupimi začala 17. července 1945, avšak předseda československé vlády Zdeněk Fierlinger již 10. 7. 1945 v projevu na jedné schůzi Sociálně demokratické strany v Praze prohlásil: "Dnes již odjíždějí pravidelné vlaky do sovětského okupačního pásma v Německu a města jako Litoměřice, Ústí nad Labem, nemluvě o Brnu, Jihlavě a Znojmu, jsou opět česká."

Představu o tom, že jsme byli pouhými vykonavateli postupimských rozhodnutí a že tedy za transfer Němců vlastně neneseme odpovědnost, snad poněkud naruší tento citát z dopisu prezidenta Trumana státnímu sekretáři Byrnesovi z ledna 1946.

Cituji: "V Postupimi jsme byli postaveni před hotovou věc a okolnostmi přinuceni souhlasit. Byl to svévolný akt násilí."

Podle Jacquesa Rupnika byl transfer na Západě přijímán nikoli jako optimální metoda řešení, ale spíše jako daň, kterou je třeba zaplatit za udržení míru v Evropě. To byl ovšem výsledek působení těch politiků, mezi nimi především Eduarda Beneše, kteří nezbytnost odsunu odůvodňovali nebezpečím občanské války, která by podle nich nepochybně vypukla tam, kde by německé obyvatelstvo zůstalo. Takto - doma i v zahraničí - se ve věci transferu vytvořilo mínění, že tato metoda je plně legitimním způsobem řešení německé otázky ve středoevropském prostoru, protože především části původního obyvatelstva Střední a Východní Evropy - Němcům ze Sudet a z Karpat i tzv. národnostních ostrovů uvnitř slovanského obyvatelstva, - které prokázalo svou "státní nespolehlivost", zabraňuje být znovu příčinou nestability či zdrojem konfliktu v tomto prostoru. V této souvislosti bylo pak možno prezentovat československé společnosti transfer Němců jako čin, "který bude do dějin národa zapsán nejkrásnějším písmem, čin jehož jsme spolutvůrci a svědky a od příštích bude velebena chvíle i generace, která jej uskutečnila". Tato slova pronesl 29. 10. 1946 komunistický ministr československé vlády Nosek na slavnosti, která se konala v Karlových Varech při příležitosti ukončení odsunu.

Při hodnocení těchto událostí by nám, generacím, které tato práce teprve čeká, neměla uniknout skutečnost, že po roce 1945 v ČSR neexistovala, anebo alespoň nebyla artikulována, žádná alternativa postoje vůči českým a slovenským Němcům mimo koncepci jejich transferu. Neexistovala zde zřejmě představa, že poválečné Německo by se mohlo vyvinout v demokratický stát, o jehož sousedství a přátelské vztahy s ním by mohlo být užitečné usilovat. Nyní jsme konfrontováni s nutností takovou alternativu vzít nejen na vědomí se zpožděním několika desetiletí, ale zároveň s nutností vyrovnat se s vlastními postoji, které jsme si navykli považovat za jediné možné a historicky i mravně zcela ospravedlnitelné, a jen zvolna si začínáme zvykat na poznání, že tyto postoje jsou dosti blízké těm silám zla, které je v naší společnosti vyvolaly, neboť v jejich důsledku se také stalo zlo. Porážku fašismu bylo možno v dobovém kontextu - tj. zejména v důsledku nedostatečné znalosti pravé podoby stalinismu - chápat jako vítězství demokracie a humanity nad barbarstvím, brutalitou a despocií. Takové chápání však bylo v československém prostředí i u demokratických sil oslabeno silnou protiněmeckou averzí, která i tyto demokratické síly přivedla k nacionálně radikální koncepci obnovení ČSR jako národního státu dvou slovanských národů. Protiněmeckou averzí pak bylo možné omluvit i zločiny na civilním německém obyvatelstvu, které byly spáchány na nevinných lidech a v míru, jako pouhé výstřelky nebo dokonce spravedlivou odplatu za německé zločiny. Sám Beneš, jehož autorita byla po návratu do ČSR nesporná, nese nepochybně značný díl odpovědnosti za takovou deformaci v chápání spravedlnosti, které naše společnost tehdy podlehla: Nazýval sudetské Němce "škůdci republiky", mluvil o nutnosti "vylikvidovat" německý problém, "vylikvidovat" Němce v ČSR a v projevu v Lidicích 10. 6. 1945 obvinil německý národ ze zločinů nacismu.

Dámy a pánové, že jakákoli averze nevede k produktivnímu jednání, je známo. Averze protiněmecké v situaci, kdy Německo se v mnohém stalo příkladem demokracie, svobody a prosperity, nás mohou nanejvýše vrátit zpět. Musíme sice chápat, že zločiny nacismu a fašismu na našem lidu se dají jen stěží zapomenout a že zejména pro ty, kteří byli jejich obětmi, to je a vždy bude nesmírně těžké, i po nich však musíme žádat, aby nám, kteří jsme tyto tragické události nezažili, nebránili vidět dnešní Německo především jako součást té civilizace a té kultury, ke které my, Češi i Slováci, už po staletí patříme, a jako součást té Evropy, Evropy svobody, demokracie a prosperity, ke které patřit chceme.

Také proto si myslím, že bychom i u těchto našich spoluobčanů měli usilovat o jejich ne-li podporu, tak alespoň toleranci v tomto našem úsilí.

Smlouva, kterou chceme naše státy zavázat k "dobrému sousedství a přátelské spolupráci", zajisté není dokonalým dokumentem. Je však textem, na kterém se obě smluvní strany shodly a v našem případě rozhodně neohrožuje žádný náš zájem. Je iluzí si myslet, že vztahy mezi státy, zejména mezi státy tak rozdílnými co do velikosti a ekonomického potenciálu, mohou trvale zajistit nějaké smluvní dokumenty. Ještě větší iluzí by bylo domnívat se, že čím přesnější a právnicky dokonalejší formulace budou v takovém dokumentu, tím bezpečnější a jistější si budou vůči sobě smluvní strany připadat. Dějiny jsou plné smluv a jsou plné smluv porušených a pošlapaných. Také mnichovská dohoda byla takovou smlouvou, navíc obsahovala i garance dvou velmocí, a přece ji Hitlerovo Německo zahodilo jako cár papíru, jímž ostatně od počátku byla! Rovněž příklad paktu o neútočení, který uzavřelo Německo se Sovětským svazem, byl podobným případem, kdy pro potenciálního agresora není problémem podepsat jakýkoliv dokument a s kýmkoliv.

Zárukou platnosti a nezneužitelnosti takových smluvních dokumentů mohou být totiž jen taková vnitřní uspořádání smluvních stran, která umožní veřejnou kontrolu vnitřní i mezinárodní nad mechanismy jejich fungování, to jest pouze politické systémy založené na pluralitní demokracii a na svobodě občana. Takový politický systém už Spolková republika Německo několik desítek let má. Z toho důvodu vám mohu, dámy a pánové, ve shodě s usnesením zahraničního výboru Sněmovny národů doporučit, abyste se smlouvou o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi ČSFR a SRN vyslovili souhlas. (Potlesk.)

Nyní mi dovolte, pane předsedo a vážení kolegové a kolegyně, abych vás seznámil s následujícím postupem:

Máme před sebou několik tisků k této věci se vztahujících. Především je to návrh smlouvy v tisku 1373, tj. vládní návrh, který dne 10. 3. letošního roku doporučily zahraniční výbory SN a SL Federálnímu shromáždění k přijetí, respektive k vyslovení souhlasu.

Dále je zde text, který nese číslo 1388. Je to návrh usnesení Federálního shromáždění, který Federálnímu shromáždění předložil klub poslanců sociálnědemokratické orientace. K tomuto jejich návrhu se zahraniční výbory dne 10. 3. na své společné schůzi vyjadřovaly a nedoporučily tento návrh Federálnímu shromáždění přijmout jako součást našeho usnesení.

Dále máme k dispozici tisk 1506, který je návrhem rezoluce, nebo usnesení Federálního shromáždění k projednávané smlouvě, který předložil klub poslanců Občanského hnutí. Tento tisk nebyl zahraničními výbory Federálního shromáždění projednáván.

Doporučuji tedy, aby Federální shromáždění přijalo za svůj tento postup:

Za prvé budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, kterým de facto je tento tisk, který nese číslo 1388, to je návrh rezoluce nebo usnesení, který podávají Federálnímu shromáždění poslanci klubu sociálně demokratické orientace. Nebude-li tento návrh přijat, budeme hlasovat o dalším pozměňovacím návrhu, jímž je v tomto případě tisk, který nese označení 1506. To je návrh Občanského hnutí. Nebude-li přijat ani tento tisk jako součást našeho usnesení, budeme jednat o vyjádření souhlasu s tiskem 1373.

Dovolte ještě upozornit, že všechny pozměňovací návrhy, které budou předloženy, se budou vztahovat pouze k těmto předloženým návrhům.

Předseda FS A. Dubček: Prosím poslancov, aby zaujali miesta v rokovacej sieni. S faktickou poznámkou sa prihlásil poslanec Wagner.

Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, kolegové, mám dotaz na pana poslance Blažka. Podle mých informací jeden ze zahraničních výborů schválil jiné usnesení než druhý a jeden přijal text návrhu usnesení, který byl předložen klubem SDO. Pokud jsou moje informace špatné, rád se omluvím, ale rád bych dostal přesnou odpověď o způsobu projednávání tohoto dokumentu v zahraničních výborech.

Předseda FS A. Dubček: Bola to faktická poznámka, ktorá sa vzťahuje k procedúre. Prosím pána poslanca Blažka, aby na otázku odpovedal alebo odpovie pán poslanec Šebej?

Poslanec SN F. Šebej: Vážený pán predseda, vážení kolegovia, budem stručný. Vaše informácie, pán poslanec Wagner, nie sú správne. Zahraničné výbory prijali ten text, ktorý bol predložený snemovni.

Předseda FS A. Dubček: Pán poslanec Dostál má faktickú poznámku.

Poslanec SN P. Dostál: Pane předsedo, já se domnívám, že pan poslanec Blažek trochu předběhl události s předkládáním návrhu. Myslím, že po zpravodajské zprávě má následovat rozprava a teprve potom pan poslanec Blažek měl navrhnout další postup.

Předseda FS A. Dubček: Domnievam sa, pán kolega, že ide o procedurálny návrh. Máme predložené tri tlače. Rozprava, ktorá bude otvorená by sa zrejme smerovala ku všetkým trom návrhom. A preto, aby rozprava (aj ďalšie pozmeňujúce návrhy, ktoré vzídu) sa sústredili na to čo snemovniam príde, tak sme vychádzali z toho, že by bolo správne, aby bolo rozhodnuté o tom, ktorý z týchto návrhov sa vezme za základ rokovania a to ostatné by bolo k tomu ako ďalší pozmeňujúci návrh alebo doplnok. Takýto procedurálny návrh vzišiel. Samozrejme rozhodneme o tom hlasovaním. V prípade iného postupu by potom nasledovala rozprava a hlasovanie o všetkých týchto troch návrhoch zvlášť na konci rozpravy. Z hľadiska procedúry sa vychádzalo z toho, že vecnejšie rokovanie by bolo v tom prípade, keby spoločná schôdza snemovní rozhodla o jednom z týchto troch návrhov ako o základnom uznesení, ku ktorému by bola vedená rozprava. Myslím, že tak som pochopil návrh spravodajcov. Je to predložený návrh, samozrejme rozhodneme o tom hlasovaním. Pán poslanec Dostál, potom pán Jansta.

Poslanec SN P. Dostál: Pane Předsedo, já se obávám, že v této chvíli není o čem hlasovat. V této chvíli má být rozprava.

Předseda FS A. Dubček: Ja si myslím, že som návrh pochopil tak, že je o čom hlasovať, sú predložené tri tlače. Z tohto hľadiska je návrh spravodajcov, aby sme hlasovaním rozhodli o dvoch protinávrhoch. Jeden protinávrh je proti predloženému vládnemu návrhu a uzneseniu, ktoré je v súlade so stanoviskom zahraničného výboru k tlači hlavného návrhu a potom sú tu dva alternatívne návrhy. Vychádzame z toho, že sú to tieto dva alternatívne návrhy ako protinávrhy. Pokiaľ by tomu tak nebolo, tak by sme samozrejme viedli rozpravu, ale môže to byť príliš, povedal by som, nesúrodé preto, že by sme nevedeli upraviť tieto tri tlače z hľadiska návrhu na uznesenie. Ale prosím, je to procedúra, dám slovo pánu Janstovi.

Poslanec SL M. Jansta: Pane předsedo, já s vámi nemohu souhlasit. Všichni víme, o čem máme jednat. V podkladech je tisk 1373, to je návrh smlouvy mezi ČSFR a SRN. A nic jiného tady diskutovat nemusíme, protože návrh usnesení SDO není pozměňovacím návrhem. To je jen usnesení, upřesňující výklad některých ustanovení smlouvy. To není v rozporu se smlouvou. Tady není třeba procedurálně hlasovat a kdyby se mělo hlasovat, tak až po rozpravě. Nemůžeme hlasovat předem.

Předseda FS A. Dubček: Ešte sa hlási s faktickou poznámkou pán Zelenay? Áno, súhlasí s pánom Janstom. Takže pán Fišera, faktická poznámka.

Poslanec SN I. Fišera: Já chci k tomu říci, že to považuji za bezprecedentní postup při projednávání tak závažné smlouvy, kdy není ani předkladatelům návrhu dána možnost zdůvodnit vlastní návrhy a kdy se v podstatě mně překvapivým způsobem snaží zpravodajové a vedení schůze dovést k tomu, že vlastně se nevede rozprava k tomu základu, kterým je smlouva. Já dávám návrh, aby byla zahájena rozprava ke smlouvě. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Ešte má faktickú poznámku pán Sokol, po ňom pani Šormová.

Poslanec SN J. Sokol: Vážené Federální shromáždění, rozprava se samozřejmě povede ke smlouvě, ale už jsme tady byli několikrát v situaci, kdy jsme obtížně dávali dohromady, redigovali usnesení. My jsme vycházeli - kolega Fišera má asi zřejmě kratší paměť, takže si nepamatuje, že podobně jsme postupovali například když jsme jednali o dvou volebních zákonech. V takovém případě, kdy máme alternativní texty, které nejsou vůči sobě v žádném vztahu, nýbrž zastupují se, nahrazují se, pokaždé jsme postupovali tak, že si toto Federální shromáždění vybralo, který text považuje za základ jednání a k němuž je třeba směrovat pozměňovací návrhy. O nic jiného nejde, než o to, aby zpravodajové byli schopni zformulovat usnesení.

Předseda FS A. Dubček: Slovo má pani Šormová, potom pán Ransdorf. Pani Šormová sa vzdáva.

Poslanec SN M. Ransdorf: Dámy a pánové, já bych chtěl připomenout jeden zážitek, který jsme tady před dlouhým časem měli, kdy poslanec a ministr Václav Klaus vyjádřil svoje značné pobouření nad tím, když kolega Zeman byl společným zpravodajem a podle jeho mínění překročil své pravomoce zpravodaje tím, že podával ve svém výkladu osobní názory a osobní interpretaci projednávaného problému.

Domnívám se, že tentýž případ máme před sebou dnes a soudím, že kolega Blažek svým expozé k československo-německé smlouvě své pravomoci společného zpravodaje překročil. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Slovo má poslanec Wagner. Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já se nedomnívám, že pan kolega Fišera má krátkou paměť. Spíš se domnívám, že někteří páni kolegové nevnímají zákon o jednacím řádu tak, jak by ho vnímat měli. My nejednáme o návrhu zákona, který může mít několik variant, my jednáme o smlouvě, která je nezměnitelná, kterou můžeme buď přijmout nebo nepřijmout, a o několika dokumentech, které možná budou schválení této smlouvy provázet. Možná. Podle toho, jak se vyvine rozprava a jak rozhodneme. Já chápu, že pro pana předsedajícího je velmi nepříjemný tento procedurální problém, protože návrh byl podle zákona o jednacím řádu předložen, on musí dát hlasovat. Požádal bych proto pány kolegy, kteří předložili návrh, aby se nyní rozhodovalo o tom, který z doprovodných dokumentů ke smlouvě bude základním, se nerozhodlo na základě toho, že oni svůj návrh nyní stáhnou. Poprosil bych je o to a usnadnili by tím jednání. Děkuji.

Předseda FS A. Dubček: Ešte ďalej faktická poznmáka pána poslanca Zemana.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, v duchu anglického zvykového práva bych rád připomněl, že podobnou situaci jsme už řešili několikrát. A to u tak vzdálených tématik, jako bylo projednávání státního závěrečného účtu, případně projednávání rozpočtu. V obou případech jako důsledek rozpravy k těmto předloženým materiálům vzniklo usnesení.

To, zda bude a jaký bude jeho konkrétní tvar, bylo výsledkem této rozpravy a teprve na základě tohoto výsledku se o usnesení rozhodovalo. Jsem si vědom, že někteří kolegové poslanci budou hlasovat nezávisle na jakékoli rozpravě a jakýchkoli argumentech, ale domnívám se, že jsou zde i lidé, kteří budou přemýšlet o argumentech svých názorových odpůrců.

A konečně poslední poznámka. Vzhledem k tomu, že ke smlouvě se máme vyjádřit ano nebo ne a obě navrhovaná usnesení jsou velice stručná a mělo by se o nich argumentovat, nechci podceňovat inteligenci obou zpravodajů jako lidí pravé vůle, kteří by nebyli schopni těch několik případných pozměňovacích návrhů zaznamenat a nepřednést nám je. (Potlesk.)

Předseda FS A. Dubček: Áno. Pán poslanec Stome. Prosím, aby na balkóne zachovali kľud aj hostia, pretože majú byť ticho, a nie ovplyvňovať rokovanie. Slovo má poslanec Stome.

Poslanec SL K. Stome: Domnívám se, vážené shromáždění, že zde máme tři obsahové okruhy. První obsahový okruh, který je předložen jako základní, je přijmout smlouvu tak, jak je, bez jakéhokoli doplňku. Druhý obsahový okruh je přijmout smlouvu s tím, co navrhuje sociálně demokraticky orientovaná skupina poslanců, a třetí okruh je smlouva s tím, co navrhuje skupina poslanců OH. Čili základním textem, o kterém musíme jednat, je smlouva, a vše ostatní vůči tomuto obsahu jsou pozměňovací návrhy. To znamená buďto smlouvu nebo smlouvu s vyjádřením, anebo smlouvu s jiným vyjádřením. O tom hlasujeme v pořadí, jak byly podány a není třeba se řídit ničím jiným než jednacím řádem. Není o čem dále hlasovat.

Předseda FS A. Dubček: Pochopil som vás, pán kolega Stome tak, že vaša technická poznámka smerovala k tomu, že podľa Rokovacieho poriadku by sa malo rokovať o základnom predloženom vládnom návrhu a ostatné sú uznesenia, ktoré by mali vyústiť do záveru. Dobre som pochopil vašu pripomienku? (Ano.) Ďakujem.

Hlási sa ešte niekto s faktickou poznámkou? (Ne.) Nie. Ja, ako predsedajúci, by som teraz z toho, čo som si vypočul, odporučil takýto postup. Pretože to, čo bolo navrhnuté spravodajcom, je jeden návrh, to, čo bolo navrhnuté ďalšími kolegami vo faktických poznámkach (aby sme sa pridržiavali doterajšieho Rokovacieho poriadku) chápem ako protinávrh. Teda musel by som o tom dať hlasovať v tomto poradí. Ale rozumel som tomu tak, že poznámky, ktoré boli vznesené vo faktických pripomienkach, sa väčšinou vyslovili v tom zmysle, aby sme zahájili rozpravu a predložené materiály, ktoré tu sú ako návrh uznesenia, vyústili v závere nášho rokovania pri schvaľovacom procese.

Vychádzajúc z toho by som preto neotvoril rozpravu, ale predsa sa opýtam, či sú proti tejto procedúre nejaké zásadné pripomienky? (Ne.) Vychádzam z toho, že moje stanovisko je v súlade so zákonom o rokovacom poriadku. Konštatujem, že nie sú.

Otváram týmto rozpravu. Prosím vás o porozumenie. Prihlášky do rozpravy, aj keď boli predkladané v rôznom časovom odstupe, som zoradil tak, aby som (vychádzajúc zo zákona o rokovacom poriadku) uprednostnil vystúpenie tých poslancov, ktorí majú na prihláške napísané, že vystupujú so stanoviskom za poslanecký klub. Prosím len, aby ste to vzali na vedomie, že tento postup je v súlade s Rokovacím poriadkom.

Ako prvý sa do rozpravy prihlásil a tiež vystúpi pán Fišera a potom sa pripraví pán Hrivík.