Poslanec SN M. Tahy: Vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie,
vážení hostia! Chcel som citovať len dva
pozmeňujúce návrhy, ktoré mám
k spoločnej správe ústavnoprávnych
výborov, ale nedá mi, aby som pár poznámkami
nereagoval na niektoré tvrdenia, ktoré tu odzneli
od predchádzajúcich rečníkov.
Osobne sa domnievam, že spejeme do obdobia, v ktorom by sme
sa mali snažiť, aby exekutíva vlastnila čo
najmenej majetkov, aby ich nespravovala. Nikdy v minulosti to
nedopadlo dobre, keď bol majetok v štátnych rukách.
Len praví vlastníci (bez výnimky, či
už ide o majetok cirkevný alebo kohokoľvek) dokážu
sa starať o majetok tak, aby z neho bol čo najväčší
úžitok.
Keď si predstavíme, čomu má slúžiť
majetok, ktorý teraz požadujeme vrátiť,
myslím, že ide o hodnotu ďaleko vyššiu
ako v iných prípadoch. Bolo by nenormálne,
keby majetok, ktorý získala cirkev v podstate tým,
že na Slovensku povedzme 70 % veriacich (a v minulosti možno
viac) svoj majetok cirkvi dobrovoľne odovzdalo, aby ho cirkev
mohla používať tak, aby slúžil jej
požiadavkám, ktoré plynuli z jej hlbokej viery
- požiadavkám na riešenie sociálnej pomoci,
na rôzne charitatívne činnosti, slúžil
na celkom iné, často nie príliš dôstojné
činnosti.
V tejto záležitosti by som sa chcel oprieť o
tie tvrdenia, ktoré púšťajú hrôzu,
že ide o obrovský majetok. Pán poslanec Ransdorf
to tu naznačil, myslím, že aj pán poslanec
Kos. Môžem vám povedať, že podľa
toho, čo v tlači zverejnil tu prítomný
podpredseda vlády Mikloško, ide v oblasti pôdy
a lesov o 2,8 %. Keď si vezmeme celý majetok v tomto
štáte, tak tých 58 miliárd, o ktorých
sa zmienil pán poslanec Kos, je ešte ďaleko menším
percentom. A my tu púšťame hrôzu, koľko
majetku budeme rozdávať tým nehodným
veriacim. Z toho dôvodu považujem za takmer cynické
tvrdenie federálnej vlády, ktorá vo svojom
stanovisku uvádza: "Ostatné cirkvi nemali väčší
majetok a ich reštitučné nároky sú
v porovnaní s rímskokatolíckou cirkvou zanedbateľné,
takže poprípade výnosy z takto získaného
majetku ich nemôžu finančne zabezpečiť."
Ide o zásadu, o princíp, alebo o čo vlastne
ide? Je tu rozdiel medzi korunou a miliardami? Keď má
cirkev málo veriacich, tak má prirodzene menší
majetok a podľa toho môže rozvíjať
aj svoju činnosť. Keď je cirkev veľká,
ako rímskokatolícka, má prirodzene väčší
majetok a môže urobiť ďaleko viac úžitku.
Preto sa ja osobne domnievam, že federálna vláda
absolútne nesplnila svoje prísľuby, ktoré
dávala ešte v roku 1990 tomuto parlamentu.
Nakoľko som nemal možnosť pri prerokovávaní
vo výboroch uplatniť tie požiadavky, ktoré
sa mi dostali až dodatočne do rúk len pred
pár dňami, dovoľujem si dať tieto pozmeňujúce
návrhy:
V prípade, že snemovne prijmú bod 3 tlače
1392 napriek tomu, že predkladateľ má voči
tomuto bodu výhrady a bude sa o tomto bode hlasovať
ako o pozmeňujúcom návrhu, odporúčam
doplniť dikciu za slová "samostatnými
zákonmi" slovami "na zmiernenie tých krívd,
ku ktorým došlo pred 25. februárom 1948".
Ide o cirkvi, ktorým sa podľa spoločnej správy
určuje vrátenie majetku zvláštnymi zákonmi
a keby sme to takto prijali, tak sa im prakticky nevráti
ani to, čo im bolo odobrané po roku 1948.
Osobne som rokoval s generálnym biskupom evanjelickej cirkvi
augsburského vyznania, ktorý ma veľmi prosil,
aby sme tento zákon podporili, pretože sú objekty,
ktoré vlastnila evanjelická cirkev a v ktorých
vychovávala napríklad diakonistov k práci
v sociálnecharitatívnej oblasti. Dnes v týchto
oblastiach sídlia rôzne inštitúcie, napríklad
sú tam obchodné kancelárie a pod. Tento problém
treba každopádne riešiť.
Keďže tým nemyslíme len evanjelickú
cirkev, ale aj o ostatné charitatívne inštitúcie,
využívam požiadavku Českej katolíckej
charity a uplatňujem tento pozmeňujúci návrh.
Týka sa bodu 6, tlače 1392, § 4. Pred slovami
"Armády spásy" nahradiť spojku "a"
čiarkou a za slová "Armáda spásy"
vložiť čiarku a text "česká
katolícka charita, slovenská katolícka charita
a diakonia".
Na záver vás prosím, vážené
poslankyne a poslanci, aby sme sa zamysleli nad skutočnosťou,
že sa tento parlament v oblasti riešenia vlastníckych
vzťahov dostáva do rozporov s Listinou základných
práv, pretože vlastníctvo má jednoznačne
charakterizovaný kódex. Veľkej chyby sme sa
dopustili, že sme neriešili tento problém globálne
raz a navždy a že sa teraz musíme takto trápiť.
Uvedomte si, na čo tento majetok má slúžiť.
Na záver by som chcel spomenúť len toto: Cirkev
bola komunistami likvidovaná, ale komunisti chodili najradšej
do tých nemocníc, kde boli rádové
sestry.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Tahy. Faktickú poznámku
má pani poslankyňa Nováková a pán
poslanec Kostya.
Poslankyně SL E. Nováková: Dovolte, abych
reagovala na pana poslance Ransdorfa, který tak krásně
tady vysvětlil, jak je to v kanonickém zákonu,
ale bohužel asi nedával pozor, co já jsem řekla.
Já jsem řekla, že poznámka pana poslance
Zemana, kde se snažil přesně citovat, se vztahovala
na zákon, kterým se vracel majetek řádům
a kongregacím. Nic víc a nic jiného. Takže
naprosto to není v rozporu s tím, co tady řekl
pan poslanec Ransdorf.
Dále při této příležitosti
bych jemu samému chtěla připomenout, že
když jsem pročítala diskusní příspěvky
k výše uvedenému zákonu, že on
sám, jak uvedl pod bodem 4, doporučoval takovýto
obecný zákon, aby byl vypracován a přijat.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Kostya a potom pán poslanec Ransdorf.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych poděkovat,
že i bez hlasování o mém procedurálním
návrhu se dostavil pan místopředseda Mikloško.
Jsem si vědom, že nemám podle jednacího
řádu právo ho vyzvat, resp. mu dát
otázku, a on na ni nemusí samozřejmě
odpovědět, ale přesto by, myslím,
prospělo všem v tomto sále, kdyby pan místopředseda
zdůvodnil, na základě čeho a jaké
argumentace vláda odmítla tento iniciativní
návrh skupiny poslanců a jestli by byl ochoten,
a já bych velmi rád slyšel jeho názor
na věc nyní a na to, jak nám to třikrát
u příležitosti jiných církevních
zákonů, které tady předkládal,
zdůvodňoval. Tehdy tady něco říkal.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Áno. Takej reakcii člena vlády je vyhradený
čas po ukončení všeobecnej rozpravy
k problému. Poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Dvě poznámky. Paní
poslankyně Nováková vytýkala panu
poslanci Zemanovi, že jsou v podstatě dvě různé
věci majetkoprávní nároky církví
a majetkoprávní nároky řádů
a řeholních kongregací. Paní kolegyně,
vy jste skutečně poukazovala na to, že kolega
Zeman mluvil o katolické církvi, zatím co
řeč prý šla o řádech a
řeholních kongregacích. Jen jsem vysvětlil,
že ve smyslu kodexu kanonického práva, kánon
531 - 537, jsou řády a řeholní kongregace
v hospodářském ohledu součástí
katolické církve. Nic víc, nic míň.
A druhá věc se týká mého tehdejšího
vystoupení.
Ano, máte pravdu, že jsem poukazoval na to, že
parciální úprava nevyřeší
nic. Ale zapomněla jste dodat, v jakém kontextu.
Tehdy šlo o to, že nebyl zrušen zákon č.
218/49 Sb., který v § 14 rušil dosavadní
pravidla hospodaření u církve a s ní
spjatých organizací. Dostávaly se tam do
rozporu v podstatě dva zákony: Ten zákon,
který znamenal navrácení oněch 74
objektů a dosud platný zákon č. 218/49
Sb. Šlo mi tedy o tento konflikt dvou stejně silných
právních norem.
Další záležitost, která s tím
byla spjata, že pokud by se zvolilo zrušení zákona
218, tak v podstatě ex lege 917 objektů, ve kterých
žilo 14 tisíc řeholníků, by řádům
a řeholním kongregacím připadlo. Jinak
řečeno, prostě asi dala církev přednost
jinému postupu, který nazýváme "salámovou
taktikou".
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Kostya ešte s jednou faktickou poznámkou.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
omlouvám se, ale váš názor, že
člen vlády má vystoupit až na závěr,
není přesně korektní. (Předsedající
předseda SN M. Šútovec: Člen vlády
môže vystúpiť, kedykoľvek o to požiada.)
Ano, já jsem právě apeloval na pana místopředsedu,
aby toto právo využil, že může vystoupit
kdykoliv. Domnívám se, že tady může
být řada dotazů na to, co vláda ve
svém stanovisku objasní. Kdyby vystoupil na závěr
rozpravy, po jejím skončení, bylo by toto
právo poslancům upřeno. Nemohli by tyto dotazy
už vznést.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Opakujem, že člen vlády má právo
vystúpiť, keď o to sám požiada. Inak
mu je vyhradený čas po ukončení rozpravy.
Na tomto svojom názore som, bohužiaľ, nútený
zotrvať.
Pýtam sa (nebol som tu), či už vystúpil
pán poslanec Ransdorf v rozprave. (Ne.) Takže teraz
je na rade. Pripraví sa poslanec Batta, poslanec Hanák,
poslankyňa Matochová, poslankyňa Adrianová.
Máme 35 minút času.
Poslanec SN M. Ransdorf: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, naši veřejnost
úplně ohromila zpráva, že církve,
náboženské řády a kláštery
mohou dostat více než 200 tisíc ha půdy
v České republice. Největší podíl
by připadl na Pražské arcibiskupství
- 17,5 tisíc ha, Olomoucké arcibiskupství
- 42 tisíc ha, Německý řád
- 24 tisíc ha, na premonstráty 7,5 tisíce
ha, Cisterciáky - 5 tisíc ha, benediktiny 8, 7 tisíc
ha, Kapitula sv. Víta 7,7 tisíc ha, Vratislavské
arcibiskupství by mohlo dostat 33 tisíc ha, Ostřihomské
arcibiskupství s kapitulou 37 tisíc ha. Ve hře
je i původní majetek far.
Proč poslanecká skupina přichází
s tímto požadavkem? Proč právě
teď, kdy je státní pokladna přetížena
restitučními nároky? Vždyť katolická
církev jako mezinárodní organizace je bohatší
než československý stát. Nejde jen o
finanční majetek, o jehož výši
se vedou spory, např. v r. 1975 se odhadovaly investice
Vatikánu uvnitř Itálie a v cizině
na 12 mld. dolarů. Ale i půdní majetek církve
ve světě je obrovský. V Itálii 500
tisíc ha, ve Francii 500 tisíc ha, 200 tisíc
ha v Anglii, v Kanadě podél řeky sv. Vavřince
600 tisíc ha, ve Španělsku a Portugalsku přes
20 procent zemědělské půdy, v Bolívii
100 tisíc ha, v Brazílii dokonce přes jeden
milion ha.
Turinský kardinál, již zde citovaný
kolegou Kosem Michele Pellegrino řekl: "Zapletení
s politickou a hospodářskou mocí brání
církvi často v tom, aby mluvila se žádoucí
otevřeností. Církev je často zapletena
do nestoudných a nenasytných spekulací s
půdou."
Autoři předloženého návrhu se
budou možná odvolávat na kodexy kanonického
práva. Ale církve jsou pokládány v
moderní době za objekt podřízený
právu, které ustanovuje stát.
Předložený problém má ale také
historické souvislosti. Pražský arcibiskup
Kordač dokumentoval těsný vztah k habsburské
monarchii např. 1. 12. 1915: "Nevídaná
v dějinách světová válka, která
uvedla říši rakouskou v krizi bytí a
nebytí je stále nejdůležitější
pohnutkou, abychom před celým světem a jmenovitě
před nepřáteli říše rakouské
svou věrností prokázanou oběťmi
statků, krve i tisíce českých životů
své přesvědčení projevili,
že osud říše rakouské je osudem
naším."
V říjnu 1918 prohlásil pan Hruban ve Vídni:
"My, čeští katolíci, nemáme
nic společného s oněmi českými
stranami, které chtějí samostatnost státu.
My představujeme konzervativní český
monarchismus. Chceme, aby česká samostatnost byla
řešena pod korunou habsburskou."
Katolický publicista Vrba v knize "Náboženství
a válka" vyzývá především
k obraně majetku církve. Obava z jeho ztráty
byla hlavní motivací politické aktivity.
Prof. Jan Hejčl tehdy argumentoval k obraně majetku
takto, cituji: "Zásadní stanovisko církve
katolické, podle kterého je církev zdrojem
práva, majíc samostatnou moc zákonodárnou,
jest neslučitelnost s monistickým názorem,
že zdrojem práva jest jediný stát, jemuž
jedinému přísluší moc dávat
zákon. Zde se srážejí dva protichůdné
názory světové, které bojují
na život a na smrt, mezi kterými není možný
smír, ale toliko příměří,
které předpokládá jakýsi -
modus vivendi."
Své požadavky měl podle téhož autora
pracujícího pro špičky českomoravského
kléru hájit (cituji) "Bez ohledu na ústavu
státu a jeho demokratické zřízení."
Konec citátu. Představitelé tohoto státu
se tehdy domáhali odluky státu od církve.
Tak i T. G. Masaryk, který už na Kozím Hrádku
17. července 1910 razil tuto zásadu. V Národním
shromáždění pan Bouček podal
v březnu 1919 návrh, aby byl vydán ústavní
zákon, jehož třetí část
o všeobecných právech občanů
by obsahovala mimo jiné i odluku státu od církve.
V § 6 se objevuje zrušení klášterů
a v § 7 přechod jmění mrtvé ruky
a zrušených klášterů na stát.
Ale vše nakonec dopadlo jinak. Od roku 1919 do roku 1927
vzrostly výdaje na kult ve státním rozpočtu
z 20 147 tisíc korun na 141 265 354 koruny.
Roku 1919 přitom patřilo arcibiskupství olomouckému
46 515 hektarů, biskupství vratislavskému
33 515 hektarů, řádu německých
rytířů 24 555 hektarů, arcibiskupství
pražskému 23 850 hektarů, svatovítské
kapitule 11 hektarů, olomoucké kapitule sv. Václava
10 165 hektarů, premonstrátským klášterům
21 881 hektar, benediktinským klášterům
10 393 hektary, cisterciánským klášterům
9 441 hektar.
Tyto majetky spadly roku 1919 do záboru, spolu s dalšími
pozemky katolické církve, klášterů,
spolků a biskupství. Četné fary musely
podle záborového zákona prodat své
pozemky těm nájemcům, kteří
je obdělávali od roku 1901. Roku 1921 byl tento
zákon novelizován a bylo rozhodnuto, že při
farách a kostelích musí zůstat alespoň
8 hektarů půdy. Konfiskace jádra majetku
vratislavského biskupství, od roku 1924 arcibiskupství
byla závislá na novém vymezení hranic
diecézí. Majetek řádu německých
rytířů zachránil výnos mezinárodního
smírčího soudu v Haagu, který zábor
větší části pozemků zakázal,
protože prý šlo o majetek mezinárodních
organizací. Největší boj byl o majetek
spojený s arcibiskupstvím v Olomouci. Na podporu
církve vystoupil i známý konzervativec Josef
Pekař. Za zabraných 4 000 hektarů půdy
olomouckého arcibiskupství vymohl již v únoru
1924 pan Dolanský na agrárnickém předsedovi
státního pozemkového úřadu
panu Viškovském zvýšení náhrady.
Monsignore Šrámek pomohl zachránit lesy olomoucké
arcidiecéze. Arcibiskupství bylo odebráno
z 46 515 hektarů, které spadaly do záborového
zákona, jen 5 025 hektarů. Ostatní pozemky
byly církvi navráceny. Celkem zůstalo církvi
85 % jejího velkého pozemkového majetku.
Dnes hrozí překročení záborového
zákona č. 215 z 16. dubna 1919. Na evangelické
pozemky se záborový zákon nevztahoval podle
přípisu ministerstva spravedlnosti ze dne 19. září
1919 číslo 22 236.
Záborový zákon byl aplikován nikoli
na církev jako celek, ale na jednotlivá biskupství,
kláštery, kapituly. Přesto ale byl ponechán
půdní fond i nad tento rámec. Katolickým
institucím bylo odňato 58 964 hektary zemědělské
půdy a 248 239 004 hektary půdy veškeré.
Většina podniků a továren podléhajících
zákonu, byla vyňata. Do konce roku, kdy byla reforma
v podstatě dokončena, bylo ze záboru vyňato
18 366,68 hektarů zemědělské půdy
a 69 983 hektarů veškeré půdy. Rozdíl
mezi půdou, která zůstala církevním
vlastníkům a všem ostatním velkostatkářům
na území celé republiky, činil 17
% ve prospěch církve, bylo by nutno provést
parcelaci na dalších 63 422 hektarech církevní
půdy. Panství olomouckého arcibiskupa přitom
mělo samo rozlohu 46 tisíc hektarů. V českých
zemích bylo převedeno na nové majitele, nové
nabyvatele 11,26 %, ve formě zbytkových velkostatků
2,69 %, propuštěnost s vyloučením vlastníka
29,32 %, ve formě postátňovací akce
1,44 %. V záboru bylo roku 1930 55,27 %. Ve vlastnictví
vlastníků, jimž byla půda zabrána
zůstalo 84,59 % pozemků, tedy více než
čtyři pětiny.
Vzhledem k tomu, že se naplňuje můj čas,
nyní bych svoje vystoupení přerušil,
a v souladu s jednacím řádem bych se přihlásil
s dovolením o slovo znovu.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím, takú možnosť máte. Pán
poslanec Kvasnička, pán poslanec Anderko, faktické
poznámky.
Poslanec SN L. Kvasnička: Chcel by som z tohto miesta poďakovať
pánovi Ransdorfovi za jeho informácie o tom, aké
množstvo majetkov pokradla komunistická strana cirkvi
v minulosti. Ďakujem.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Anderko, pán poslanec Motyčka,
pán poslanec Mandler.
Poslanec SN A. Anderko: Vážený pán predsedajúci,
dámy a páni! Komunisti, keď kradli majetky,
zakryli to rúškom sociálnej spravodlivosti.
Život nám ukázal, čo sa za tým
skrývalo - každého zbaviť nezávislosti.
Potom nastúpila psychológia strachu, ktorá
fungovala veľmi dobre. Totalitári mali ľahkú
prácu. Nariadili a uskutočnili. Väčšina
ľudí sa bála brániť. Sociálnu
spravodlivosť nikdy neuskutočnili, ani nedosiahli.
Budem tiež citovať ako poslanec Ransdorf, ktorý
veľmi rád cituje. Pre zmenu budem citovať Lenina.
Leninove spisy zväzok 31 strana 45: Metódy práce
komunistu. Trik, lesť, nelegálne metódy, zamlčovanie,
zatajovanie. Aj dnes som sa presvedčil, že obštrukcia
a demagógia komunistov nemá hraníc. Za to,
čo sa tu stalo, mali by byť potichu, ospravedlniť
sa, neprovokovať a hlasovať za nápravu krívd.
Pomohlo by to demokratickým procesom a vyliečeniu
tejto spoločnosti z hroznej morálnej nemoci, do
ktorej ju práve oni vrhli. Ďakujem vám za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Motyčka ako ďalší
s faktickou poznámkou.
Poslanec SN L. Motyčka: Chtěl bych pana Ransdorfa
pouze upozornit na zákon č. 218/49 Sb. To je ten
hrozný zákon, který řeší
hmotné zabezpečení církví,
že má zrušovací ustanovení v §
14, který říká, že všechny
předpisy, které upravují právní
poměry církví a náboženských
společností se zrušují. Prozatím
tento zákon nebyl ještě zrušen a ještě
dnes má platnost. Jsem ale přesvědčen
o tom, že brzy dojde k tomu, že tento zákon bude
zrušen také.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán Mandler.
Poslanec SL E. Mandler: Pan poslanec Ransdorf tady řekl,
že jeho čas se naplnil. Já mu to nepřeju,
rozhodně ne do konce funkčního období,
jenom bych chtěl vědět, co to znamená,
když on říkal, že se ještě
přihlásí o slovo.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Michálek.
Poslanec SL F. Michálek: Rovněž bych reagoval
na projev poslance Ransdorfa. Když tady citoval kardinála
Kordače a poslance Hurbana, odcitoval bych mu řeč
podplukovníka generálního štábu,
komunisty Hromádko, který nám v roce 1955
na táboře Rovnost řekl: My, komunisté,
jsme udělali jednu velkou chybu. Měli jsme více
střílet a věšet, a měli bychom
konečně od vás pokoj.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pani poslankyňa Babálová s jednou faktickou
poznámkou.
Poslankyně SN M. Babálová: Pokiaľ som
dobre rozumela, išlo o biskupstvo bratislavské alebo
vratislavské? Aby sme tam nemali chybu, aby nedošlo
k omylu! Môžete nám to, pán poslanec
Ransdorf, upresniť? (Poslanec SN M. Ransdorf: Vratislavské.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Batta. Ešte predtým sa hlási
s faktickou poznámkou pán poslanec Viktorín.
Poslanec SN K. Viktorín: Prosím vás, vážení
kolegovia a kolegyne, počuli sme od pána Ransdorfa
rôzne výzvy, ba aj celú inventúru,
ale nepočuli sme o tom, že tí, ktorí
to celé napáchali, ktorí terorizovali celý
tento národ a väčšinou kresťanov,
lebo kresťanov je 55 percent, 40 rokov a nepočul som
od neho, že by bol prišiel s návrhom: "My
sa ospravedlňujeme za to, čo sme vykonali."
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ešte pán poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Paní Nováková tady
citovala rozpravu, která byla v roce 1990 při navracení
sedmdesáti čtyř objektů. Ve svém
vystoupení jsem vysloveně řekl, že se
distancuji od nezákonností, které se udály
právě při zásazích v dubnu
1950 a v následujících dobách. To
jsem tam skutečně řekl. Je možné
to najít v zápisu.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím, pán poslanec Batta.