Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pokračujeme prerokúvaním návrhu zákona
o majetkovej reštitúcii a rehabilitácii cirkvi
a náboženských spoločností, tlač
955, a návrhu uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov,
tlač 1392.
Návrh predložila skupina poslancov Federálneho
zhromaždenia. Tento návrh bude odôvodňovať
pán poslanec Ludvík Motyčka zo Snemovne národov.
Ako spravodajcovia boli poverení predložením
spravodajských správ páni poslanci Magyar
a Patočka. Ich tiež prosím, aby sa dostavili
do spravodajských lavíc.
Konštatujem, že návrh bol prikázaný
hospodárskym výborom, sociálnym a kultúrnym,
výborom pre plán a rozpočet a ústavnoprávnym
výborom obidvoch snemovní.
Prosím pána poslanca Motyčku, prosím
aj spravodajcov pána Magyara a pána Patočku,
aby zaujali svoje spravodajské miesta.
Pán poslanec Motyčka, máte slovo.
Poslanec SN L. Motyčka: Vážený pane
předsedající, vážené dámy
a pánové, považuji si za velkou čest
předložit Federálnímu shromáždění
jménem 61 poslanců návrh zákona o
majetkové restituci a rehabilitaci církví
a náboženských společností.
Oprávnění návrhu vychází
z bezpráví a křivd páchaných
na církvích a z životních tragédií
a utrpení konkrétních osob. Jedno z nich
se odehrálo koncem listopadu 1950, kdy na stránkách
našeho denního tisku se objevily veliké titulky:
Velezrada, vyzvědačství a příprava
války, Zločiny agentů Vatikánu proti
republice a jejímu lidu.
Hrůzné procesy. Před senátem Státního
soudu v Praze byl zahájen proces s devítičlennou
skupinou církevních představitelů.
Na lavici obžalovaných byli posazeni světící
biskup arcidiecéze olomoucké Dr. Stanislav Zela,
opat břevnovského kláštera Jan Opasek,
opat kláštera na Strahově Dr. Stanislav Jarolímek,
prelát metropolitní kapituly Dr. Josef Čihák,
metropolitní kanovník u svatého Víta
v Praze Dr. Otakar Švec, ředitel Misijního
svazu duchovenstva Dr. Jaroslav Kulač, ředitel Dr.
Antonín Mandl, první sekretář arcibiskupství
Dr. Jan Boukal a řeholní kněz Václav
Mrtvý.
Předsedou senátu byl Jaroslav Novák, přísedící
Karel Bedrna a Zdeněk Kaláb. Dalšími
aktéry tohoto smutného divadla byli státní
prokurátoři Jan Čížek a Ján
Feješ.
Obžaloba všechny vinila z nejtěžších
zločinů velezrady a vyzvědačství
s cílem - jak uvádí - zničit lidově
demokratické zřízení a znovu nastolit
vykořisťovatelské kapitalistické panství
v Československu. Byli vyneseny tresty od 15 do 25 let.
Ani Bratislava nečekala dlouho na své divadlo. Za
půldruhého měsíce přinášejí
noviny opět velké titulky: Špionáž
ve prospěch imperialistických paličů
války, Hlavní činnost církevní
hierarchie na Slovensku.
Před Státním soudem v Bratislavě byl
10. ledna 1951 zahájen proces proti spišskému
biskupu Jánu Vojtaššákovi, světícímu
biskupu Dr. Michalu Buzalkovi a biskupu řeckokatolické
církve Pavlu Hojdičovi. Předseda senátu
místopředseda Státního soudu Karel
Bedrna, žalobce zástupce státního prokurátora
Ján Feješ.
Stejný scénář, stejná režie:
Zničit ty, kteří vštěpují
do lidských srdcí příkazy: Nezabiješ,
nepokradeš. Nenávist je zaslepuje natolik, že
nevidí, že ničí to, co sami ke svému
životu nenahraditelně potřebují, že
otravují vzduch, který sami musí dýchat
a který je zadusí.
Obžaloba nenechává bez povšimnutí
ani otázky hospodářské a otázky
vlastnických vztahů. Obviňuje církevní
představitele, že vystupují proti znárodnění,
proti revizi pozemkové reformy a proti jednomu ze stěžejních
demagogických hesel lidově demokratického
zřízení, že půda patří
jen těm, kteří na ní pracují.
Plošně na území celého státu
jsou realizovány nejtvrdší represe proti církvím.
Je hrůzné pročítat stránky
inscenovaných procesů a sledovat, jak je do společnosti
zasévána zloba a nenávist, která plodí
morální úhor.
Druhým nástrojem zvůle byly nespravedlivé
zákony. Čtrnáctého října
roku 1949 Národní shromáždění
jednomyslně schválilo nové církevní
zákony. Řeči, které v ten den odezněly
v zasedací síni, ukázaly hloubku proticírkevní
zášti, zabalené do licoměrných
frází o úmyslu zákonodárce
pomoci církvím v jejich náboženském
poslání. Byly přijaty zákony, zákon
č. 217/1949 Sb., kterým se zřizuje státní
úřad pro věci církevní, a zákona
č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení
církví a náboženských společností.
Parlamentní zpravodaj poslanec Havelka ve svém vystoupení
řekl: "Zákon o hospodářském
zabezpečení církví a náboženských
společností státem vytvoří
zcela nový život pro církve a náboženské
společnosti. Oprošťuje církve od nekřesťanských
hmotařských zájmů a vlivů a
umožňuje duchovním všech vyznání,
aby kráčeli pevně s lidem vstříc
naší společné šťastné
budoucnosti." Tento nový život pro církve
znamenal likvidaci svobody církví. Stát rozhodoval
o tom, kdo může a kdo nemůže pracovat
v duchovní službě a také kolik si za
ni zaslouží.
Skutečný úmysl je zcela evidentní
z vystoupení generálního tajemníka
Komunistické strany Československa Rudolfa Slánského
na poradě krajských tajemníků, kde
měsíc před přijetím těchto
zákonů 15. 9. 1949 řekl:
"My jsme vzali biskupům půdu. Vzali jsme jim
všechen tisk. Všude do konzistoří jsme
dosadili komisaře. Zavřeli jsme církevní
školy. Teď jim postupně bereme kláštery.
Zavíráme kněze. Teď například
další důležité opatření
- nový platový zákon pro kněze. Budeme
o tom ještě jednat, za jakých podmínek
a komu dáme plat."
Listopad 1989 dal příležitost k napravení
křivd. To vše vedlo 61 poslanců Federálního
shromáždění k předložení
návrhu zákona o majetkové restituci a rehabilitaci
církví a náboženských společností.
Nazýváme-li tento zákon zákonem o
majetkové restituci a o rehabilitaci církví
a náboženských společností, chceme
tím zdůraznit, že se nejedná jen o uvedení
majetku církví do stavu k 25. 2. 1948, ale že
chceme zdůraznit potřebu společnosti vrátit
a obnovit církvím pošlapanou čest a
bezúhonnost a dobrou pověst a dále, že
chceme zdůraznit zvláštní společenské
postavení církví.
Navrhujeme-li samostatné zákonné řešení
těchto otázek, chceme tím jen deklarovat,
že stát respektuje zvláštní postavení
zákonným způsobem uznávaných
církví a náboženských společností,
které odráží v historickém kontextu
jejich nezastupitelné místo v úsilí
o duchovní a mravní budování občanské
společnosti a uchovávání a rozvoj
duchovních a kulturních hodnot.
Chceme tím deklarovat, že stát chce podporovat
působení církví a náboženských
společností k dobru a prospěchu celé
společnosti a že chce s nimi spolupracovat především
v oblasti sociální péče, zdravotnictví,
školství a kultury, včetně péče
o kulturní dědictví.
V těchto souvislostech je třeba podotknout, že
církve a náboženské společnosti
se liší od ostatních organizací a právnických
osob tím, že poslání a činnost
církví přesahuje činnost a poslání
jiných organizací. Jestliže v našem státě
minulá doba zanechala neblahé stopy na materiálním
a hospodářském stavu země, pak ztráty
v duchovní a morální oblasti značně
převyšují špatný stav v národním
hospodářství. A právě tíha
a odpovědnost za zlepšení i materiálního
stavu spočívá v podstatné části
na církvích a náboženských společnostech,
které musí mít pro svou práci splněny
nezbytné předpoklady.
Návrh zákona je koncipován po zkušenostech
se zákonem č. 298/90 Sb., a jeho novelou, zákonem
č. 338/ /1991 Sb., nikoliv jako právní ustanovení
výčtového charakteru, nýbrž jako
obecný, restituční a rehabilitační
zákon. Jestliže restituční zákony
o řeholním majetku použily výčtovou
koncepci, není to možné u tohoto návrhu
zákona.
V důsledku čtyřicetiletého období
bezpráví, zrušení právní
instituce knihovního práva, zavedení evidence
středisek geodézie a zvláště
libovůle v praxi evidence nemovitostí, došlo
k takovému stavu, že nejen církve a náboženské
společnosti samy nejsou schopny v mnoha případech
zjistit a prokázat potřebná data z evidence
nemovitostí, nýbrž tato zjištění
pro značnou defektnost zápisu nejsou schopna zajistit
ani střediska geodézie. Tato střediska v
četných případech se naopak obracejí
na církve a žádají od nich informace
a doklady, které by měly být opřeny
o zápisy v pozemkových knihách. Výčtovým
návrhem se všechny tyto nedostatky promítají
do příloh zákona a tedy do sféry zákonodárné,
jak tomu nasvědčují potíže v
souvislosti se zákonem č. 298/90 Sb., a zákonem
č. 338/91 Sb., zatímco obecný návrh
zákona problémy přenese do sféry exekutivy,
kde je účinnější a pružnější
možnost jejich řešení a kde je užší
styk mezi osobami oprávněnými, povinnými
a středisky geodézie.
Je-li tedy zde nezbytnost provést majetkovou restituci
a rehabilitaci církví a náboženských
společností a nelze-li toto řešit výčtovým
zákonem, jedinou možností je koncepce obecného
zákona.
K návrhu zákona se vyjádřila kladně
Česká národní rada. Ve Slovenské
národní radě byl návrh projednán
kladně ve výborech ústavně právních,
ve výboru pro státní správu a územní
samosprávu a výboru pro národnostní
a etnické skupiny a pro lidská práva. Nebyl
doporučen výborem národohospodářským.
Ústavně právní výbory Federálního
shromáždění doporučily schválit
návrh zákona s pozměňovacími
návrhy, se kterými navrhovatelé souhlasí,
mimo návrhu uvedeného pod bodem 3. Návrh
ústavně právních výborů
na vypuštění některých ustanovení,
která by mohla vzbuzovat určité pochybnosti,
zda na jejich základě nedojde k nárokům
na státní rozpočet, jsou přínosem
pro vlastní zákon, poněvadž zdůrazňují
skutečný úmysl navrhovatelů.
K návrhu uvedenému pod bodem 3 musím konstatovat,
že v této dikci je diskriminací uvedených
církví a proto za navrhovatele jej musím
odmítnout a požádat, aby o tomto návrhu
se hlasovalo samostatně jako o pozměňovacím
návrhu.
Stanovisko federální vlády je negativní
a žel v rozporu s nejzásadnějšími
prohlášeními vlády o transformaci ekonomiky
a vytváření demokratického prostředí.
Z tohoto stanoviska vyplývá, že vláda
nehodlá církevnímu majetku dát skutečného
vlastníka, ale vlastníka jen tak na oko a ve skutečnosti
potvrdit státní správu po vzoru počátku
komunistického totalitního režimu. Proti přijetí
jsou uváděny dva důvody. A to že zákonem
jsou otevírány restituce právnických
osob, které byly vždy odmítány a dále
že církve mají být chudé.
Tvrzení, že tímto zákonem otevíráme
restituce právnických osob, nemůže obstát
a to proto, že Federální shromáždění
i vláda ústy svého premiéra nejednou
vyjádřila vůli problematiku restituce církevního
majetku řešit a řešit i její rehabilitaci.
Z tohoto důvodu Federální shromáždění
přijalo v zákoně o půdě a v
zákoně o převodu majetku státu na
jiné právnické osoby blokační
paragrafy s odůvodněním, že problematika
bude řešena samostatným zákonem pro
všechny církve a náboženské společnosti,
na nichž byly spáchány křivdy po únoru
1948.
Rovněž důvod, že církve mají
býti chudé je zavádějící.
Zazníval i po únoru 1948. Zavedení takovéhoto
institutu do právního řádu by vytvářelo
diskriminaci určitých skupin občanů.
Současně by bylo porušováno základní
právo na vlastnění majetku zaručené
Listinou základních práv a svobod. Odlišnost
církví od jiných právnických
osob potvrdilo i samo Federální shromáždění
přijetím zákona o svobodě náboženské
víry a postavení církví a náboženských
společností.
V tomto zákoně církvím přiznává
právo bez jakéhokoliv omezení rozsahu na
vlastnění movitého a nemovitého majetku.
Vážené kolegyně a kolegové, hovoříme-li
o restituci majetku církví, chceme tím vyjádřit,
že církvím chceme vrátit to, co jim
bylo protiprávně odebráno. Ony samy se musí
rozhodnout, co je z tohoto majetku pro ně potřebné
pro naplňování legitimního poslání
a na druhé straně, co je pro toto poslání
nadbytečné nebo přítěží.
Toto rozhodnutí za ně v právním státě
nemůže učinit nikdo jiný než ony
samy.
Závěrem bych vás chtěl požádat
jménem předkladatelů za podporu tomuto návrhu
a jeho přijetí.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Motyčkovi. Teraz prosím
spravodajcov, aby predniesli svoje správy. Ako prvý
vystúpi pán poslanec Patočka.
Společný zpravodaj výborů SN J. Patočka:
Vážený pane předsedající,
vážení kolegové, zákon, který
vám předkládám, je vám po právní
stránce známý a povědomý, protože
v něm byly použity osvědčené
právní konstrukce, které byly použity
i v zákoně č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích nebo v zákoně o půdě
č. 229 z roku 1991.
Celé pasáže byly převzaty, byly vypilovány
a po stránce legislativní k němu prakticky
nelze mít závažnější připomínky.
S kolegou Magyarem jsme si rozdělili úkoly. Já
bych vás informoval o stanovisku vlády k tomuto
zákonu a on podrobněji o stanoviscích jednotlivých
výborů.
Federální vláda má k tomuto poslaneckému
návrhu závažné výhrady a nedoporučuje
ho přijmout. Zhruba uvádí tyto základní
důvody. Říká, že vůbec
pokud jde o koncepci chce připravit další výčtový
zákon. Jestli se pamatujete, tak na začátku
našeho působení jsme přijímali
zákon o vracení asi 72 objektů církvím.
Vláda chce znovu udělat podobný zákon
a pokud jde o zbytek tohoto majetku, který by těmito
výčtovými zákony vrácen nebyl,
tak navrhuje, aby bylo sice potvrzeno vlastnictví církve
a náboženských společností, ale
majetek by zůstal i nadále v držbě státu
a jeho výnosy by byly věnovány na humanitární
a charitativní účely. Byly by z toho zřízeny
buď různé fondy nebo nadace, aby se zabezpečilo
trvalé využití výnosu z tohoto majetku
na tyto charitativní účely.
Vláda dále uvádí, že návrh
zákona zaručuje církvím a náboženským
společnostem výrazně výhodnější
postavení než jiným právnickým
osobám, jako to bylo u zákona č. 87 a výhodnější
postavení, než původním vlastníkům
v zákonu o půdě.
Dále vláda konstatuje, že návrh poslanců
neodpovídá závěru, ke kterému
se už dospělo při přípravě
zákona č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,
že pokud jde o další změny následků
majetkových křivd způsobených totalitním
režimem církvím a náboženským
společnostem, bude adekvátním řešením
další výčtový zákon.
Dále vláda uvádí, že náprava
majetkových křivd by způsobila ohrožení
celospolečensky důležitých zájmů
a činností. Uvádí tady např.,
že nelze vydávat hřbitovy, aby nedošlo
k neshodám, ke kterým by mohlo docházet v
případě vydání hřbitova
určeného k pochovávání lidí
bez rozdílu víry apod.
Dále vláda vyslovuje obavy, že v některých
resortech, např. ve školství a na úseku
sociální péče a obrany, je evidentní,
že nejsou a v nejbližší době ani
nebudou k dispozici prostředky na redislokaci, resp. na
výstavbu nových objektů náhradou za
ty, u kterých by mohlo i po uplynutí desetileté
lhůty dojít k výpovědi nájemních
smluv těmi, kteří to doposud užívají.
Např. uvádí, že v odvětví
školství v České republice, kdy předloženým
návrhem bylo dotčeno cca 400 objektů, přičemž
případné náklady na pronájem
jsou odhadovány na 100 miliónů korun ročně.
Ze všech těchto důvodů vláda
proto nedoporučuje přijetí tohoto poslaneckého
návrhu zákona.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Teraz pán poslanec Magyar ako spravodajca
za Snemovňu ľudu.
Společný zpravodaj výborů SL F. Magyar:
Vážený pán predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie, vážení
hostia!
Panie kolegyne a páni kolegovia! Keď ste pred necelými
dvomi rokmi predstupovali pred svojich voličov, vo väčšine
prípadov ste im sľúbili aj možnú
spravodlivosť a nápravu krívd z minulosti.
Nuž: "Hic Rhodus, hic salta." Nadišiel deň,
keď môžete svojim voličom ukázať,
akú hodnotu má prípadný daný
sľub, prípadné dané slovo. Nijaké
výhovorky nie sú nič platné. "Zboj
je zboj", bez ohľadu na to, kto lúpil a kto bol
olúpený. Nám blízka, ľahostajná
alebo nesympatická osoba.
Rovnako nemôže mať váhu slova otázka,
na aký účel použije oprávnený
majiteľ svoj majetok, či o služby oprávnenej
osoby stojíme alebo nestojíme. (Koniec-koncov, záujemcom
o otázku použitia cirkevného majetku odporúčajú
včerajšie číslo Mladej fronty Dnes,
t.j. 12. marca, kde na titulnej strane a na druhej strane diecézny
biskup monsignore Anton Liška, ktorý je podľa
môjho názoru dosť vysokopostavená osoba,
diecézny biskup českobudejovický, sa vyjadruje
k tejto téme a uvádza, že cirkev nechce byť
bohatá. Poslancom ide o to, aby spravodlivosť zvíťazila
a aby ukázali, že Česká a Slovenská
Federatívna Republika je právnym štátom.
Svoj majetok chce cirkev ponechať užívateľom
alebo užívateľom, ktorí sa o to uchádzajú,
za minimálne možné nájomné, ktoré
po rokoch môže klesnúť až na nulu.)
Skrátka, spravodlivosť má byť nestranná.
Zo zmyslu pre spravodlivosť budete dnes, vážení
páni a vážené dámy, skúšaní.
Spravodajca Snemovne národov vás už oboznámil
so stanoviskom federálnej vlády k prerokúvanému
iniciatívnemu návrhu zákona. K tejto otázke
sa vyjadril aj pán predkladateľ a ja sa celkom stotožňujem
s názorom pána predkladateľa. Budem vás
informovať o stanoviskách štátnych orgánov.
Predseda Slovenskej národnej rady svojím listom
č. 2619/91 z 25. novembra 1991 oznamuje, že iniciatívny
návrh zákona prerokovali ústavnoprávne
výbory Slovenskej národnej rady, národohospodárske
a rozpočtový výbor SNR pre štátnu
správu a územnú samosprávu a výbor
SNR pre národnosti atď. To je taký dlhý
názov výboru.
Pán predseda konštatuje, že uvedené výbory
prerokovali návrh zákona a vyslovili s ním
súhlas s pripomienkami. Chybou krásy podľa
môjho názoru je, že národohospodársky
a rozpočtový výbor je v tomto smere výnimkou.
Pripomienky výborov Slovenskej národnej rady zhodnotili
výbory ústavnoprávne Federálneho zhromaždenia
a podľa vlastného rozhodnutia ich zapracovali alebo
nezapracovali do návrhu na uznesenie. Predsedníctvo
Českej národnej rady nezaslalo svoje súhrnné
stanovisko, ale postúpilo nám len stanovisko jej
výborov. Z nich cirkevný a humanitárny výbor
ČNR zobral návrh na vedomie. Lakonicky. Národohospodársky
výbor ČNR zaujal k návrhu zákona záporné
stanovisko. Ústavnoprávny výbor ČNR
odporúča Federálnemu zhromaždeniu vysloviť
súhlas s návrhom zákona.
Z výborov Federálneho zhromaždenia výbory
sociálne a kultúrne zaujali k iniciatívnemu
návrhu zákona zamietavé stanovisko.
Trochu delikátna je vec uznesenia výborov pre plán
a rozpočet. Dňa 5. marca 1992 som dostal uznesenie
č. 218, v ktorom výbory pre plán a rozpočet
žiadajú odročiť prerokúvanie iniciatívneho
návrhu zákona dovtedy, než bude známe
stanovisko vlády ČSFR a žiadajú informáciu
o rozsahu reštitúcie v hektároch na Slovensku.
Na uznesení sú všetky štyri podpisy. Nasledujúceho
dňa, t.j. 6. marca, som dostal nové znenie rovnakého
uznesenia - z toho istého počítača
- bez jediného podpisu, kde bol vsunutý ešte
jeden bod.
Keď som ústavnoprávne výbory dňa
10. marca 1992 informoval o tejto skutočnosti a spochybnil
som znenie bez podpisu, zakrátko som dostal najnovšiu
verziu s podpismi. Ja som človek typu Tomáša,
rád strkám prsty aj tam, kde by som snáď
nemal. (Předsedající předseda SN M.
Šútovec: Prosím fotografa, aby opustil rokovaciu
sieň. Prepáčte prerušenie.) Tak som
si vypočul zvukový záznam zo zasadnutia výboru
pre plán a rozpočet zo dňa 25. februára
a zistil som, že nové a najnovšie znenie je v
rozpore s uznesením týchto výborov prijatým
25. februára 1992.
Preto vám predkladám len vyššieuvedené
pôvodné znenie uznesenia, ktoré v plnej miere
vyčerpáva schválené stanovisko výborov
pre plán a rozpočet Federálneho zhromaždenia.
Len v zátvorke poznamenávam, ako podivný
poslanec podivného parlamentu, že v tomto parlamente
sa skutočne dejú podivné veci. Ale je v právomoci
Predsedníctva Federálneho zhromaždenia, aby
sa rozhodlo, či tento prípad dá vyšetriť,
alebo aby bol aj tento prípad anulovaný, podobne
ako prípad, keď poslanec hlasoval za suseda.
Hospodárske výbory odporúčajú
plénu Federálneho zhromaždenia schváliť
návrh zákona s pozmeňujúcimi návrhmi,
ktoré opäť ústavnoprávne výbory
zhodnotili a prípadne zapracovali do návrhu uznesenia.
Ústavnoprávne výbory prerokovali stanoviská
federálnej vlády, SNR a ČNR a výborov
Federálneho zhromaždenia, zhodnotili ich pripomienky
a vypracovali návrh uznesenia pre Federálne zhromaždenie.
Predkladatelia, ako ste už mali možnosť počuť,
s návrhom uznesení, t.j. tlač 1392, súhlasia,
s výnimkou tretieho bodu. Rozpor spočíva
v tom, že v tlači 1392 v bode 3 pred slovami "bude
riešené" chýba časový údaj.
Tam by malo byť "ešte pred 25. februárom
1948". Bez tejto vsuvky by bol skutočne zákon
diskriminovaný. Preto o tomto bode bude treba rozhodnúť
hlasovaním. V ostatných bodoch tlače 1392
platí koncensus.
Odporúčam vám, vážené
Federálne zhromaždenie, aby ste návrh zákona,
tlač 955, v znení návrhu na uznesenie, tlač
1392, doplnený časovým údajom, ktorý
som teraz uviedol, teda so vsunutím "ešte pred
25. február 1948" do bodu 3, schválili. Za
rozhodujúce pritom považujem, že ústavnoprávne
výbory, t.j. gesčné výbory všetkých
troch zákonodarných zborov, odporúčajú
vysloviť súhlas s návrhom zákona. Ďakujem
vám za pozornosť.