Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu:

Adam, Adámek, Andelová, Bakšay, Dienstbier J. st., Dlouhý, Hrušovský, Jambor, Kapusta, Kňažko, Laluha, Langoš, Mandler, Minka, Miller, Nazari-Buřivalová, Novotný, Šimko E., Šimko I., Zán, Žalud

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Arnošt, Němec, Pernica F.

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Čalfa, Mečiar, Moric, Roman, Seman, Slota, Szöllöszová, Vicen, Vincze

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené poslankyne, vážení poslanci, vážení hostia! Otváram 7. deň rokovania 21. spoločnej schôdze Snemovne ľudu a Snemovne národov. Všetkých vás srdečne vítam a prajem vám dobrý deň.

Vítam medzi nami podpredsedu vlády ČSFR, ministra financií pána Václava Klausa.

Dovoľte mi, aby som vás zoznámil s programom, ktorý máme na dnešný deň pripravený. Pôjde predovšetkým o dokončenie správy vlády ČSFR o plnení štátneho rozpočtu federácie a súhrn štátnych rozpočtov za I. a IV. štvrťrok roku 1991. Ďalej pôjde o vládny návrh, ktorým sa predkladajú Federálnemu zhromaždeniu ČSFR na vyslovenie súhlasu dohody o ochrane investícií - tlač 1210. Ďalej máme na programe vládny návrh zákona o sústave daní a návrh uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov. Tu by som prosil, ak by bolo možné, aby sa k tejto problematike na krátku dobu stretli ústavnoprávne výbory, pretože návrh, ktorý predložili výbory pre plán a rozpočet, predpokladá zmenu ústavného zákona, musela by sa prerokovať riadnym spôsobom, nie takým, ako to navrhujú výbory pre plán a rozpočet. Potom by sme nemohli tento vládny návrh zákona o sústave daní prerokovávať. V prípade, že by nebola potrebná takáto úprava ústavného zákona - a také stanovisko majú predovšetkým niektorí členovia ústavnoprávnych výborov - potom by sme to mohli prerokovávať, ale samozrejme bez predchádzajúcej zmeny ústavného zákona.

Ďalej máme na programe vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 110/64 o telekomunikáciách, ďalej vládny návrh zákona o plate a odmene za pracovnú pohotovosť - tlač 1309 a 1389, ďalej informácia ministra hospodárstva ČSFR k uzneseniu Snemovne národov č. 339 o problematike poľnohospodárstva - tlač 1009/A a 1203/A. Po ukončení bude samostatná schôdza Snemovne ľudu a Snemovne národov. Snemovňa národov by mala prerokovať opätovne návrh zákona o platových pomeroch sudcov Najvyššieho súdu ČSFR a Snemovňa ľudu zaradiť niektorých poslancov do výborov.

Predvčerom sme prerušili správu vlády o plnení štátneho rozpočtu. V prerokovávaní tejto správy, budeme teraz pokračovať. Predtým má faktickú poznámku pán poslanec Mynář.

Poslanec SL I. Mynář: Rád bych připomněl, že je třeba dokončit volbu místopředsedy Federální rady, a to dnes, a ještě bych chtěl fakticky připomenout večerní seanci k uctění výročí J. A. Komenského.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Tiež predpokladáme, že v poludňajšej prestávke bude voľba podpredsedu Federálnej rady.

Ďalšie poznámky ani pripomienky nie sú, takže budeme pokračovať v prerokovávaní správy vlády o plnení štátneho rozpočtu.

Do rozpravy, ako som minule uviedol, sú ďalej prihlásení poslanci: Tomis, Ransdorf, Komárek, Filip a Tichý. Prosím obidvoch spravodajcov, aby zaujali svoje miesta za predsedníckym stolom. Ide o poslancov Tichého a Wagnera.

Budeme pokračovať v rozprave ku správe. Slovo má poslanec Tomis. Prosím, aby vystúpil v rozprave.

Poslanec SN V. Tomis: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové ke zprávě federálního ministerstva financí o plnění státního rozpočtu federace za 1. a 4. čtvrtletí 1991 mám několik připomínek a protinávrhů na usnesení. Především ve zprávě mě zaráží, že předsednictvo Federálního shromáždění nezajistilo zprávu federálního ministerstva státní kontroly k této problematice, abychom znali také názor jiného než ministra financí.

Za druhé, zpráva tak, jak byla předložena, hovoří o nesplnění rozpočtu tak, jako by šlo o zcela nepatrné vybočení. Chápu, že pan ministr Klaus uvedl, že se jedná cca o 25 miliard Kčs, což je velmi malá částka z hlediska rozpočtu. Co se však dá za tuto částku pořídit? Víme, že jsme neměli čtyři miliardy pro děti před vánocemi, že nemáme pro důchodce finanční prostředky. Náměstek FMF řekl, že by pro valorizaci bylo třeba asi 160 Kčs na jednoho důchodce, ale máme bohužel jenom 50 Kčs a tady 25 miliard nehraje žádnou velkou roli. Ještě dnes mi zní v uších ubezpečování vlády i pana ministra v roce 1990, když byl rozpočet schvalován, jak je krásný, jak je správný a vyrovnaný. Toto tvrzení pokračovalo téměř do konce roku 1991. Nakonec rozpočet vyrovnaný nebyl, je schodkový.

Musíme se však zamyslet, co vše způsobil. Byla snaha, aby byl vyrovnaný, tudíž obrovské restrikce na všech úsecích našeho života, útlum výroby, poptávky, exportu, snížení výroby některých podniků až na dno, opožděné dotace na restrukturalizaci výroby a podobně. Z toho co jsem uvedl je patrné, že snaha udržet plánovaný rozpočet nás stála mnoho obětí. Tyto však byly zbytečné, když nakonec rozpočet je stejně schodkový.

Jsem velmi rozhořčen zprávou, kterou podal kolega Zeman, že federální ministerstvo financí se pokusilo dopisem bankám získat finanční prostředky od nich koncem roku, aby tak před veřejností zakrylo nesplnění svých povinností. Když vezmeme v úvahu informaci Federálního statistického úřadu z 10. 2. 92, jak nám byl dán vývoj makroekonomických ukazatelů produktů v roce 1991, tak zjistíme, že hrubý domácí produkt se snížil o 16 %, vytvořený národní důchod se snížil o 19,5 % a vzhledem k přebytku vývozu nad dovozem byl pokles užitého národního důchodu o 12,9 bodů hlubší ve srovnání s jeho tvorbou. Přitom víme, že devalvace byly proto, že budeme exportovat, že takto budeme vydělávat na devalvacích a ve skutečnosti se tak nestalo. Čili další chyba v prognózování tohoto ministerstva.

V porovnání s rokem 1990 se snížil fond nevýrobní spotřeby asi o 23 %, zejména v důsledku výraznějšího poklesu osobní spotřeby obyvatelstva. Fond akumulace znamená výsledné snížení proti roku 1990 o více než 80 %. Příčinou je pokles objemu investičních prací a dodávek přírůstku odpisů, což zavinilo stagnaci základních prostředků v zůstatkových cenách. Ze všeho co jsem uvedl je patrné, že vlastně federální ministerstvo financí nesplnilo schválený rozpočet, který byl vyhodnocen jako schodkový místo přebytkového. Federální ministerstvo financí toto odůvodnilo, že hlavní příčinou vysokého schodku v rozpočtu v roce 1991 byla malá účinnost opatření přijatých k regulaci výdajů v závěru roku v poměru k vývoji příjmů. Už se neuvádí, zda tato opatření byla kvalitní, adekvátní a zejména včasná. Nehovoří se o tom, kdo zavinil nesplnění svých úkolů na federálním ministerstvu financí. Všude jinde je to běžná praxe, všude jinde dělníci za neplnění svých pracovních povinností jsou trestání, jsou jim udělována kárná opatření a prováděná s nimi náhradová řízení.

Jednu důležitou příčinu vidím v tom, že naše Federální shromáždění se vzdalo kontroly, jak federální vlády, tak ministerstva financí několikrát v průběhu tohoto volebního období. Vždy bralo zprávy jen na vědomí, spoléhalo na vládu, spoléhalo na slova pana ministra, který jen chvalořečil o své makroekonomické taktice a strategii. Protože však příčinou výsledků rozpočtu za rok 1991 považuji při nejmenším neplnění povinností, nebo nefunkčnost federálního ministerstva financí. Navrhuji, aby byla panu ministru financí vyslovena nedůvěra, a to v návrhu VPR usnesení bod číslo 5, se vyslovuje nedůvěra federálními ministru panu Klausovi. Pokud tento návrh neprojde navrhuji druhý návrh, aby se vyslovila alespoň nespokojenost federálnímu ministru financí panu Klausovi. Myslím, že žádný malý přečin, žádný malý přestupek nemůže být opomenut. Pokud známe z vojny, kázeň začíná od zapnutého knoflíku a my bychom také neměli stále spoléhat na to, že to bude jednou dobré samo od sebe. Bod 5 přečíslovat jako bod 6, u tohoto bodu 6 stanovit pro vládu termín 10. dubna 1992. Ukládat úkoly bez termínů jsme se už přesvědčili, že pro vládu nemá cenu. Vláda pak požádované předkládá tehdy, kdy se jí to hodí a ne kdy je potřeba, aby to Federální shromáždění vědělo. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán poslanec, malú poznámku, pokiaľ ide o vyslovenie nedôvery. Ten postup je upravený v zákone o rokovacom poriadku, takže nemôže Federálne zhromaždenie nedôveru vyslovovať formou uznesenia. Na to je stanovený iný postup. Ďakujem poslancovi Tomisovi. Ďalej, ako som uviedol, je pripravený Miloslav Ransdorf. Nie je prítomný, takže poradie stráca. Ďalej v rozprave vystúpi pán poslanec Valtr Komárek, pripraví sa pán poslanec Vojtěch Filip.

Poslanec SL V. Komárek: Vážený pane předsedající, vážené národní shromáždění, anebo Federální shromáždění. Dovolte mi, abych kromě této opravy vyjádřil politování, že při tak závažné otázce, kterou dnes projednáváme se stalo obvyklé, že ve sněmovnách je přítomen malý zlomek poslanců, což myslím je v hlubokém rozporu se zájmy obyvatelstva, voličů a skutečným objektivním jak ekonomickým, tak politickým významem projednávaných otázek.

Proto se domnívám, že projednávání by mělo být velmi seriózní. V tom případě nemohu souhlasit s velmi kategorickými závěry přede mnou vystupujícího pana kolegy Tomise, protože se domnívám, že zpráva, která je předložena, má seriózní charakter, odráží složitou problematiku a vyžaduje tedy velmi zvážený přístup.

Přece víme, že situace v hospodářství je složitá, že transformace této ekonomiky probíhá za velmi komplikovaných podmínek a tedy z tohoto hlediska projevovat jenom jednostrannou spokojenost nebo nespokojenost s rozpočtem není objektivní.

Nepovažuji při tom za vhodné, praktické ani vkusné dělat z diskuse o stavu rozpočtu za čtyři čtvrtletí generální rozpravu o vývoji hospodářské situace.

V úvodu zpráva tuto hospodářskou situaci komentuje, uvádí řadu objektivních čísel, které ukazují, že vývoj byl velmi vážný. Připomínám hluboký pokles výroby, kdy zpráva objektivně v diagramu, velmi instruktivním ukazuje, že při průměru poklesu 23,1 % je reálný průběh s ohledem na 5 % pokles v prvních dvou měsících ke konci období už řádu 33 %, což ukazuje velkou hloubku recese. Z tohoto hlediska myslím, že stojí za zamyšlení některé zcela relevantní otázky vývoje rozpočtu. Domnívám se, že závažnější než samotný fakt nevyrovnanosti nebo schodku rozpočtu, který zpráva objektivně odráží, je to, že rozpočet pracoval s určitými neopakovatelnými zdroji, kdy situace v tomto roce může být podstatně obtížnější.

Základním příjmem rozpočtu, jak zpráva uvádí, jsou odvody ze zisku zhruba 230 miliard a tady mám obavu, že tyto odvody ze zisku jsou velice deformovaným odrazem neobyčejně složité situace, kdy zisky vykazují a odvody ze zisku odvádí v podstatě velmi ztrátové podniky. Situace je taková, a zpráva to objektivně připomíná, že vlastně tyto odvody ze zisku nebo jejich podstatná část, zvláště ta, která rezultovala do nečekaného přebytku v řádu 20 miliard v prvním pololetí, že jsou výrazem inflačního pohybu, že jsou výrazem liberalizace cen, že jsou výrazem zvýšení cen. Ovšem toto zvýšení cen, bylo dosti jednorázovou operací, která spíše připomíná měnovou reformu, než konvenční inflační pohyb. Došlo k růstu cen, vyjádřenému mírou inflace okolo 55 %, ale při zbrzdění důchodů obyvatelstva. Zpráva o plnění rozpočtu kvalifikuje pokles reálných důchodů obyvatelstva na 29,9 % za 11 měsíců, a na 33,4 % pokles reálných mezd. Tedy při řádu 550 miliard Kčs ročních důchodů obyvatelstva dochází touto operací k transferu výpadku reálných příjmů obyvatelstva, do zvýšených, naprosto nezasloužených příjmů podniků, tj. příjmů inflačních, příjmů ze zvýšení cen. V podstatě je to totéž, jako by si obyvatelstvo v minulém roce výdaje na zdravotnictví a školství zaplatilo samo ze snížení svých mezd a důchodů.

Tedy zde myslím, že jde o neopakovatelnou operaci, protože nikdo asi nesoudíme, že je možné, aby v tomto roce se opět reálné důchody obyvatelstva snížily o řád jedné čtvrtiny. To je první problém.

Druhý problém, který tuto situaci dokresluje: Podniky podle této zprávy jsou zhruba na 67 % denní výroby koncem roku 1991 oproti roku 1990. Platí tak možná 30 miliard odpisů do vzduchu. Přitom odpisy by měly být spíše dvojnásobné s ohledem na pohyb cen a tedy zde dochází k úbytku podstaty podniků.

Podniky také zaznamenávají, což se ve zprávě neuvádí a považuji to za velmi relevantní fakt, že financují 12 až 13 % pokles produktivity práce. To také musely podniky zaplatit. Konečně asi také značně zvýšenou energetickou náročnost, protože při pádu průmyslové výroby, stavební výroby atd., jak je ve zprávě uvedeno, pokles spotřeby energie v národním hospodářství je tedy výrazně pomalejší. Čili tato energie je spotřebována. Domnívám se, že většina podniků vůbec nemá kalkulace, jak vlastně se vyvíjejí jejich náklady a co všechno tyto propady stojí. Přitom je pozoruhodné, že tyto podniky odvádějí tak vysoké zisky tomuto státnímu rozpočtu.

Stejně se to týká zásob, které byly přeceněny, a tak došlo k dalším zvýšeným ziskům a odvodům z tohoto přecenění zásob, což jsou samozřejmě fiktivní zdroje.

Nechci dále zdržovat, chci říci, že podniky jsou v těžké situaci, že jejich reálná situace signalizuje hluboký pokles efektivnosti a nárůst ztrátovosti. A že přesto přispěly velkými zisky, to je v podstatě jenom deformovaný odraz přesunu části reálných důchodů obyvatelstva. Přes tyto přerozdělovací procesy se snížení reálných příjmů obyvatelstva přesunuje cestou zvýšených důchodů z cenového růstu podniků a jejich odvody do rozpočtu. Z toho bych uzavřel, že v tomto roce hrozí vysoká ztrátovost státního rozpočtu, respektive budeme-li chtít udržet, podniky před masovým bankrotem pak jen za cenu značného vnitřního zadlužení.

Jestliže ne, podniky musí bankrotovat. Jestli budou bankrotovat, pak to, co se daří třeba v posledním měsíci, že nezaměstnanost se nezvyšuje, může přejít do lavinovitého vzestupu 100 až 200 000 nezaměstnaných v průběhu krátké doby. Prosím vás, to jsou vážné otázky. Já netvrdím, že k takovémuto vývoji musí dojít. A bylo by neobjektivní obviňovat ministerstvo financí, že chce překlenout určitými úvěry bankrot podniků. Taková politika, jestli bude dlouhodobě rozmýšlena a spojena s reálnou projekcí podniků by byla oprávněna.

Není však oprávněná, jestli je to jen krátkodobé překlenutí současné zadluženosti bez perspektivy a širších souvislostí. Pak to musí rezultovat do deficitu zdrojů, do vnitřní zadluženosti a půjde jenom o oddálení bankrotu. Nechci to dramatizovat, nechci otázku politizovat. Uvědomme si ale, že je před volbami, že může jít o umělé oddalování tohoto problému na dobu až po volbách. Pak ale by to mohlo bumerangem ve druhém pololetí dopadnout na tuto ekonomiku velice těžce a velice neodpovědně. Proto prosím, abychom věnovali pozornost objektivnímu posouzení této otázky tak, aby na příštím zasedání, posledním asi do voleb, byla podána zpráva o plnění, průběhu, vývoji a realizaci letošního rozpočtu s osvětlením uvedených otázek. To je nutné aby byl patřičný klid, anebo aby problémy byly včas ujasněny a veřejně diskutovány. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi v rozprave poslanec Vojtěch Filip, pripraví sa poslanec Šedivý.

Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k souhrnu schválených státních rozpočtů na rok 1991. Tento souhrn měl v uplynulém roce zajistit přebytek ve výši 8 miliard korun při restriktivním protiinflačním působení. Vycházel ale ze špatného odhadu hospodářské situace. Jeho plnění bylo ovlivněno nízkou účinností opatření přijímaných k operativní regulaci ekonomiky, ale to bych opakoval to, co bylo řečeno.

Při jeho projednávání ve Federálním shromáždění v roce 1990 uvedl zde přítomný místopředseda vlády a ministr financí pan Klaus, že národní důchod v roce 1991 nepoklesne o více než o 5 % a inflace dosáhne maximálně 30 %. Ukázalo se, že důsledky restriktivních opatření byly mnohem větší a inflační růst cen vyšší než vláda předpokládala a státní rozpočty bylo nutné upravit. Prováděné úpravy však byly opět poznamenány špatným oceněním situace. Finanční rada došla na svém zasedání 25. června minulého roku k závěru, že ekonomická situace a vývoj státních rozpočtů jsou natolik optimistické, že umožňují rozsáhlou stimulaci poptávky ve výrobní sféře i u obyvatelstva. To je citát z Hospodářských novin.

Na základě doporučení Finanční rady schválila federální vláda 8. července 1991 úpravu státního rozpočtu. Když jsme požadovali, aby byla schválena Federálním shromážděním, nestalo se tak. Předložená zpráva uvádí na své straně 14 zvýšení rozpočtových příjmů i výdajů o 35,9 miliardy korun. Tento údaj není ale zcela jasný, protože dle údajů rozpočtů publikovaných ve Statistickém bulletinu znamenala červencová úprava zvýšení příjmů i výdajů proti Federálním shromážděním schválenému souhrnu rozpočtů 80,3 miliardy korun, to je o 20 %. Federace v tom byla 15,4 miliardy korun, to je 14,2 %, Česká republika 58,4 miliardy korun a Slovenská republika 6,5 miliardy korun.

Přes mimořádný rozsah nepřinesla provedená opatření očekávané výsledky, protože byla prováděna plošně a neadresně. Například snížení daně z obratu místo snížení spotřebitelských cen a oživení prodeje vedlo ke zvýšení zisků podniků, a to často méně u výrobců a více u obchodních organizací. Ceny tedy dále mírně rostly a výnos z daně klesal. Pozitivně se toto opatření projevilo pouze u operace s automobily Škoda Favorit. V každém případě šlo v červenci o mimořádně rozsáhlou změnu. Tabulky ministerstva financí v příloze zprávy zachycují stav rozpočtů k 31. 12. 1991 a ukazují, že další úpravy byly již zanedbatelné.

V srpnu byly v rozpočtu České republiky provedeny dílčí přesuny a v listopadu byly výdaje rozpočtu Slovenské republiky zvýšeny o 600 miliónů - a to tady říkal pan místopředseda vlády, že to dělalo půl procenta. Z uvedených 600 miliónů korun se snížil původně schválený přebytek z 8 miliard na 7,4 miliardy korun.

Uvedené údaje jasně ukazují, že za stav státních rozpočtů nesou společnou odpovědnost všechna tři ministerstva financí.

Pokud jde o hodnocení příčin rozpočtového schodku, vidí příčiny rozpočtového schodku federální ministerstvo financí v postupu republik. Pan ministr Klaus řekl v rozhovoru pro Hospodářské noviny z 9. ledna, že rozhodující vliv na vznik deficitu mělo jeho výdajové chování republik koncem roku 1991. A v projednávané zprávě na straně 16 se uvádí, že jednou z hlavních příčin vysokého schodku rozpočtu byla malá účinnost opatření přijatých k regulaci výdajů v závěru roku v poměru k vývoji příjmů.