Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má teraz spravodajca
za výbory Snemovne ľudu, poslanec Suchánek.
Společný zpravodaj výborů SL J. Suchánek:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
předkládaná dohoda mezi Českou a Slovenskou
Federativní Republikou a Komisí Evropských
společenství o zřízení zastoupení
Komise Evropských společenství v České
a Slovenské Federativní Republice a jeho výsadách
a imunitách podepsaná dne 11. prosince 1991 v Bruselu
je do jisté míry specifická. Evropská
společenství, která se skládají
z Evropského společenství uhlí a oceli,
Evropského hospodářského společenství
a Evropského společenství pro atomovou energii
nejsou totiž mezinárodní organizací
v klasickém slova smyslu a nejsou pochopitelně ani
státem jediným, kterému by náležely
výsady a imunity v důsledku Vídeňské
úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961.
Z toho důvodu je nutno přiznat zastoupení
Komise Evropských společenství výsady
a imunity stejné jako u zastoupení diplomatických
misí cizích států a zabezpečit
stejné výsady a imunity i pro misi České
a Slovenské Federativní Republiky při Evropských
společenstvích v Bruselu, která byla zřízena
již 5. června 1989. Podle této dohody se Evropská
společenství stanou na území České
a Slovenské Federativní Republiky právnickými
osobami s oprávněním uzavírat smlouvy,
nabývat majetek a nakládat s ním, vystupovat
před soudy a být zastoupena Komisí Evropských
společenství. Zastoupení Komise, jeho vedoucí,
členové i členové jejich rodin mají
na území ČSFR práva, výsady
a imunity odpovídající diplomatickým
podle Vídeňské úmluvy.
Jak je uvedeno v důvodové zprávě Polská
republika, Maďarská republika a dokonce i bývalý
Sovětský svaz již mají podobnou dohodu
s Komisí Evropských společenství sjednánu.
Dámy a pánové, předkládaná
dohoda je nezbytným krokem při začleňování
našeho státu do evropských struktur, a proto
i já za Sněmovnu lidu vřele doporučuji,
aby Federální shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
vyslovilo a jejím zněním souhlas.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Písomné prihlášky
do rozpravy nemám. Praje si ešte niekto vystúpiť?
Nikto sa nehlási. Končím teda rozpravu. Prosím
pánov poslancov a panie poslankyne, ktorí sú
mimo rokovaciu sieň, aby sa dostavili do rokovacej miestnosti,
aby sme mohli hlasovať.
Sme už uznášaniaschopní, môžeme
teda pristúpiť k hlasovaniu. Je prítomných
41 poslancov v Snemovni národov zvolených v Českej
republike a 47 poslancov zvolených v Slovenskej republike
a 79 poslancov v Snemovni ľudu. Môžeme pristúpiť
k hlasovaniu.
(Hlasování: 10.50)
Hlasujeme o návrhu schvaľovacieho uznesenia, ktoré
je uvedené v parlamentnej tlači 1232. Kto súhlasí,
nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo!
(SN 91, SL 78) Snemovňa národov deväťdesiatjeden,
Snemovňa ľudu sedemdesiatosem. Ďakujem.
Kto je proti? (SN 0, SL0) Snemovňa národov nikto,
Snemovňa ľudu nikto. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 1, SL 3) Snemovňa národov
jeden, Snemovňa ľudu tri. Ďakujem.
V Snemovni národov hlasovalo 91 pre, nikto nebol proti,
jeden sa hlasovania zdržal. V Snemovni ľudu hlasovalo
78 pre, nikto nebol proti a traja sa hlasovania zdržali.
Poslanci Snemovne ľudu a Snemovne národov návrh
schválili. Vzhľadom k súhlasnému uzneseniu
obidvoch snemovní konštatujem, že Federálne
zhromaždenie Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky súhlasí s Dohodou medzi Českou
a Slovenskou Federatívnou Republikou a komisiou Európskych
spoločenstiev o zriadení zastúpenia komisie
Európskych spoločenstiev v Českej a Slovenskej
Federatívnej Republike a jeho výsadách a
imunitách, podpísaná dňa 11. decembra
1991.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 288, SN
č. 468, SL č. 451)
Prikročíme k ďalšiemu bodu nášho
rokovania. Je to:
Vládny návrh, ktorým sa predkladá
na vyslovenie súhlasu Federálnemu zhromaždeniu
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky Zmluva
o priateľských vzťahoch a spolupráci medzi
Českou a Slovenskou Federatívnou Republikou a Španielskym
kráľovstvom, podpísaná v Prahe dňa
11. novembra 1991.
Návrh odôvodní za vládu Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky podpredseda vlády
minister zahraničných vecí Jiří
Dienstbier.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních
věcí ČSFR J. Dienstbier: Vážení
kolegové, československo - španělské
vztahy zaznamenaly od listopadu 1991 dynamický rozvoj,
zejména v oblasti zahraničních věcí,
obrany, hospodářství, obchodu a cestovního
ruchu, zemědělství, spravedlnosti, kultury
a školství. Uskutečnily se návštěvy
představitelů Federálního shromáždění,
České národní rady, Slovenské
národní rady a vlád republik. Návštěva
prezidenta Havla ve Španělsku v prosinci 1990 se stala
výrazem nové kvality vztahů a potvrdila vůli
obou stran dále prohlubovat vzájemnou spolupráci
ve všech oblastech, stejně jako návštěva
premiéra Gonzálese v Československu, při
které byla podepsána tato smlouva.
Z hlediska československých zájmů
je Španělsko pro nás významné
zejména svým členstvím v Evropských
společenstvích a dalších evropských
institucích, v ekonomické oblasti i vysokou úrovní
v řadě odvětví průmyslové
výroby.
Smlouva je koncipována obdobně jako smlouvy s Francií
a Itálií. Obsahuje základy vzájemných
vztahů, ustanovení o celé evropské
spolupráci k dosažení jednotného systému
bezpečnosti v Evropě, k hospodářské
integraci a oboustranné spolupráci v jednotlivých
oblastech.
Španělsko, stejně jako Itálie a Francie,
se zavazují podporovat úsilí České
a Slovenské Federativní Republiky o začlenění
do Evropských společenství. Podrobnější
ustanovení jsou věnována oblasti hospodářské
spolupráce s důrazem na přechod československého
hospodářství k tržní ekonomice.
Smlouva předvídá přímé
styky a rozvoj spolupráce na všech úrovních,
jak to odpovídá ústavnímu uspořádání
obou států, to jest i na úrovni České
republiky a Slovenské republiky. Uzavírá
se na dobu deseti let a její platnost bude mlčky
prodlužována o dalších pět let.
Smlouva odpovídá zásadám zahraniční
politiky, je v souladu s československým právním
řádem, s obecně uznávanými
zásadami mezinárodního práva, jakož
i se závazky převzatými jinými platnými
smlouvami. Doporučuji vám, abyste se smlouvou vyslovili
souhlas.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Vládny návrh
prerokovali výbory ústavnoprávne a zahraničné
obidvoch snemovní. Prípravou stanoviska boli poverené
výbory zahraničné. Prosím pána
spravodajcu Blažka, aby predniesol spravodajskú správu
za výbory Snemovne národov.
Společný zpravodaj výborů SN A. Blažek:
Vážený pane předsedo, pane předsedající,
pane ministře, dámy a pánové, naším
úkolem je ratifikovat předloženou Smlouvu o
přátelských vztazích a spolupráci
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou
a Španělským královstvím, kterou
podepsali 11. listopadu 1991 v Praze předseda vlády
Španělského království Filipe
Gonzáles a předseda vlády České
a Slovenské Federativní Republiky Marián
Čalfa.
Náš stát navazuje po listopadu 1989 nové
politické, hospodářské a kulturní
kontakty především s vyspělými
demokratickými státy, které jsou členy
některých evropských politických a
hospodářských uskupení, zejména
Evropského společenství podobnými
smlouvami. A současné Španělsko právě
takovým státem je.
Zajímavou shodou okolností přistupujeme k
ratifikaci smlouvy se Španělským královstvím
v roce, který Španělé - a nejen oni
- nazývají rokem Španělska, neboť
rok 1992 je ve Španělsku a ve všech španělsky
mluvících zemí Latinské Ameriky -
a ovšem také v USA - rokem pětistého
výročí historické plavby tří
španělských lodí pod vedením
Cristobala Colona, na jejímž konci byl do té
doby v Evropě, jak se mnozí dosud domnívají,
neznámý svět, který tito mořeplavci
nazvali Západní Indii. Bez ohledu na jejich hlubokou
mýlku z hlediska geografického a pravděpodobnou
iluzi většiny jejich současníků
a mnoha dalších generací Evropanů, kteří
věřili, či dodnes věří,
že to byla právě Kolumbova mise, která
tento nový svět objevila, zůstává
historickým faktem, že tito odvážní
mužové přinesli do Starého světa
informaci o tom, že jeho hranicí není evropský
břeh Atlantiku, že za oceánem je svět,
který pro tehdejší Starý svět,
to jest především Evropu, představuje
nedozírné možnosti: v rozšíření
vlastního, evropocentricky limitovaného poznání,
ale také v obohacení materiálním.
Zánik mnoha původních amerických civilizací,
tragédie statisíců či miliónů
původních obyvatel či otroků násilně
do Ameriky postupně přivlékaných,
drancování kulturního i přírodního
bohatství na jedné straně, na straně
druhé pak třeba některé vymoženosti
civilizace evropské, které daly vzniknout novým
kulturám a novému typu civilizace, to vše jsou
důsledky, které hrstka španělských
mořeplavců v roce 1492 nemohla samozřejmě
nahlédat. Role osvojení si Nového světa,
které mělo v souladu s tehdejšími názory
často podobu loupežné výpravy, se nejprve
ujalo právě Španělsko. Přisvojilo
si značnou část bohatství Nového
světa a jeho území z velké části
učinilo součástí své říše.
Rok 1492 však nebyl pro Španělsko významný
jen úspěšnou plavbou k americkým břehům,
ale také velkou událostí vnitřní,
jíž bylo dobytí Granady, posledního
opevněného bodu arabské okupace Pyrenejského
poloostrova, a tedy úspěšného završení
několik století trvajícího procesu
reconquisty, to jest postupného osvobozování
území, z nichž později vznikl Španělský
stát, od arabské nadvlády a také,
což je pro španělskou historii stejně
významné, opětnou christianizaci země.
Rok 1492 je tedy pro Španělsko velkým datem
jeho historie, neboť zde končí ta etapa jeho
dějin, která začala v osmém století
invazí Arabů a islámu na Pyrenejský
poloostrov, a začíná etapa nová, existence
sjednocujícího se Španělska, kterému
jeho nově nabyté sebevědomí a zámořské
zlato umožnily stát se už v dalším
století světovou velmocí číslo
jedna, onou pověstnou "říší,
nad kterou slunce nezapadá".
Jak už se světovým říším
v dějinách stává, také tato
říše se posléze z mnoha důvodů
vnitřních i vnějších rozpadla
a po prohraném střetnutí s anglickým
konkurentem v boji o nadvládu nad světem Španělsko
koncem 16. století klesá z čelného
místa ve světovém dění na jeho
periférii a proměňuje se dokonce z protagonisty
v pouhý objekt politického soupeření
evropských mocností. Zůstane provždy
jedním z dějinných paradoxů, že
právě toto období je ve španělské
kultuře nazýváno - a zcela právem
- Zlatým věkem. Já teď odolám,
dámy a pánové, pokušení mluvit
o tomto období španělských dějin,
pokušení snad omluvitelném, protože jsem
původním školením hispanista, a vrátím
se ke Španělsku současnému, ke Španělsku
XX. století. Toto Španělsko po roce 1898 ztratilo
své poslední kolonie za oceánem a získalo
tak opět "evropský" rozměr. V roce
1919 navázala Československá republika se
Španělskem diplomatické styky, které
byly v důsledku občanské války ve
Španělsku v roce 1939 přerušeny. Frankův
režim pak dostal Španělsko na dlouhá léta
domezinárodně-politické izolace a až
v posledních letech jeho trvání, v roce 1970
došlo v Paříži k ujednání
o vzájemném otevření konzulárních
a obchodních zastupitelstev v Praze a v Madridu. V roce
1975 po smrti Francisca Franka ve Španělsku začal
proces vytváření demokratických institucí
právního státu, jehož ústavním
rámcem se stala konstituční monarchie, reprezentovaná
králem Juanem Carlosem I. Tento proces, pro který
se ve Španělsku užívá také
pojmu "ruptura pactada" - smluvně dohodnutý
převrat - přivedl Španělsko v krátké
době mezi demokratické evropské státy.
Československo v roce 1977 obnovilo se Španělským
královstvím diplomatické styky na úrovni
velvyslanectví, ale vzájemné styky našich
států a jejich občanů se jinak nerozvinuly.
Teprve po listopadu 1989, zaznamenaly naše vztahy dynamický
rozvoj a po návštěvách prezidenta Havla,
ministra Dienstbiera a dalších našich státníků
ve Španělsku a návštěvách
předsedy španělské vlády a španělského
královského páru v České a
Slovenské Federativní Republice, je i tato nám
zde předložená Smlouva o přátelství
a vzájemných vztazích výsledkem a
zároveň základem vztahů nových.
Rok Španělska je příležitostí,
jak představit Španělsko, jeho kulturu a jeho
přínos pro světovou civilizaci také
v naší zemi. Z vlastní zkušenosti mohu
potvrdit, že ve Španělsku je velký zájem
o naše dění. A jako hispanista to zvlášť
vřele vítám. Jako člen tohoto sboru
vám, dámy a pánové, doporučuji
z pověření zahraničního výboru
Sněmovny národů, který tento návrh
smlouvy projednal, aby Federální shromáždění
vyslovilo svůj souhlas se Smlouvou o přátelských
vztazích a spolupráci mezi Českou a Slovenskou
Federativní Republikou a Španělským
královstvím, podepsanou v Praze dne 11. 11. 1991,
kterou nám vláda předložila v tisku,
který máte v lavicích. Děkuji vám
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Dovolím si privítať
mimoriadneho a splnomocneného veľvyslanca Španielskeho
kráľovstva, í Vládny návrh prerokovali
výbory ústavnoprávne jeho excelenciu pána
Roberta Bermúdez Ruiz a mimoriadneho a splnomocneného
veľvyslanca Poľskej republiky, jeho excelenciu pána
Jaceka Balucha na našom rokovaní. (Potlesk.) Vítame
vás u nás.
Prosím druhého spravodajcu, aby podal správu.
Společný zpravodaj výborů SL I. Dospíšil:
Pane předsedo, pane předsedající,
pane ministře, dámy a pánové. Smlouva
o přátelských vztazích a spolupráci
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou
a Španělským královstvím, kterou
podepsali předsedové vlád v Praze dne 11.
11. 1991, zapadá do série rámcových
politických dvoustranných smluv, které jsou
součástí úsilí československé
zahraniční politiky po upevnění mezinárodně
politické pozice Československa v novém mezinárodním
kontextu. Převážnou část textu
smlouvy tvoří články, týkající
se bilaterální spolupráce v jednotlivých
oblastech. Podrobněji je rozvedena součinnost v
ekonomice, zvláštní články jsou
věnovány spolupráci při ochraně
životního prostředí, ve vědě
a technice, v oblasti školství, kultury, zdravotnictví
a sociální péče, sportu, turistiky
a řadě dalších oblastí. Smlouva
umožňuje spolupráci parlamentů jednotlivých
republik, regionů, měst i obcí, mezi politickými
stranami a hnutími, odbory, mládeží,
církvemi a náboženskými společnostmi.
Mimořádný význam má článek,
kde se zavazuje Španělské království
podporovat úsilí Československa o jeho plné
začlenění do evropských společenství.
Dámy a pánové, doporučuji souhlas
se Smlouvou mezi Českou a Slovenskou Federativní
Republikou a Španělským královstvím,
která byla podepsána dne 11. listopadu 1991 v tisku,
který je předložen dnešnímu jednání
Federálnímu shromáždění
a tento tisk a Smlouvu schválit.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Písomné prihlášky
do rozpravy nemám. Pýtam sa, či chce niekto
z poslancov vystúpiť k tejto problematike: Nikto sa
nehlási, rozpravu uzatváram. Mal by som takýto
návrh: Sú tu ešte dve ďalšie zmluvy,
či by ich pán podpredseda vlády, minister
zahraničných vecí tu mohol uviesť, aby
sme potom spoločne naraz o nich hlasovali. Pokiaľ
s tým súhlasíte, urobíme to takto,
potom by sme jednotlivo o nich hlasovali. Prosím, pán
minister.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních
věcí ČSFR J. Dienstbier: Vážení
kolegové, jedním z důležitých
úkolů zahraniční politiky po hlubokých
přeměnách v listopadu 1989 byla celková
přestavba vztahů s našimi sousedy. Bylo nutno
zpřetrhat anachronické vazby, poznamenané
podřízeností zájmů bývalého
Sovětského svazu a vybudovat právní
podmínky pro vztahy nové, včetně zajištění
bezpečnosti státu.
Po rozpuštění Varšavské smlouvy
je tento úkol mimořádně aktuální
jak pro nás, tak i pro naše partnery, s nimiž
chceme v úzké spolupráci vstupovat do evropských
integračních struktur. Bylo proto třeba nahradit
dosavadní smlouvy o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci, uzavřené s bývalými
socialistickými státy v Evropě, smlouvami
novými.
Spojenecká smlouva s Polskou lidovou republikou, podepsaná
v roce 1967, s platností na dobu dvaceti let, s automatickým
prodlužováním vždy o dalších
pět let, dosud formálně platí, i když
je politickým a hospodářským vývojem
v obou státech rozpadem Varšavské smlouvy a
změnami v Evropě zcela překonána.
Nová smlouva, podepsaná v Krakově 6. října
1991 vychází ze změněné situace
v Evropě a z úsilí nahradit bezpečnostní
systém, založený na spojeneckých smlouvách
a vojenských blocích postupným budováním
celoevropské bezpečnosti. Není koncipována
jako smlouva spojenecká, neobsahuje tudíž závazek
k automatické vzájemné pomoci v případě
ozbrojeného útoku, ale předpokládá
úzkou spolupráci ve všech oblastech dvoustranných
styků a mezinárodní součinnost, včetně
spolupráce při vytváření nového
bezpečnostního systému v Evropě na
základě dokumentů Helsinského procesu.
Vzájemné vztahy spočívají na
pravidlech mezinárodního práva, zásadách
Charty OSN a dokumentech Konference o bezpečnosti a spolupráci
v Evropě.
Potvrzuje společné hranice a jejich neporušitelnost
a konstatuje, že smluvní strany nemají vůči
sobě žádné územní nároky
a nebudou také nároky vznášet ani v
budoucnosti. Znovu potvrzuje neplatnost Mnichovské dohody
od samého počátku, což má význam
pro československou interpretaci nulity Mnichovské
dohody.
Smlouva předvídá pravidelné konzultace
na různých úrovních, spolupráci
na úrovni České republiky a Slovenské
republiky a spolupráci regionální, meziparlamentní
styky, styky politických stran a hnutí, odborů
a dalších společenských organizací.
Výrazem těsnější spolupráce
v otázkách zajištění vzájemné
bezpečnosti je zejména odstavec 3 čl. 5 smlouvy,
podle kterého v případě ozbrojeného
útoku na jednu ze smluvních stran se partneři
dohodnou o možnosti poskytnutí pomoci napadené
straně podle čl. 1/50 Charty OSN.
Stejné ustanovení je v připravované
smlouvě s Maďarskem a vyplývá i z ujednání
trojky ve Vyšegradě. Nejedná se však o
pomoc automatickou jako u spojeneckých smluv a tudíž
ani o vytváření nové aliance, ale
pouze o možnost dohody o takové pomoci.
Práva příslušníků národnostních
menšin jsou upravena v souladu s mezinárodními
standardy. Jednotlivá práva a závazky vycházejí
zejména z dokumentů kodaňského zasedání
konference o lidské dimenzi KBSE.
Smlouva se uzavírá na dobu 15 let a její
platnost se automaticky prodlužuje o dalších
5 let, pokud není vypovězena. Odpovídá
zásadám zahraniční politiky, je v
souladu s československým právním
řádem a obecně uznávanými zásadami
mezinárodního práva, a proto doporučuji,
abyste s ní vyslovili souhlas.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Vládny návrh
prerokovali výbory ústavnoprávne a zahraničné
obidvoch snemovní. Prípravou stanoviska boli poverené
výbory zahraničné. Prosím poslanca
Suchánka, aby predniesol spravodajskú správu
za výbory Snemovne ľudu.
Společný zpravodaj výborů SL J. Suchánek:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
po dlouhé sérii mezinárodních smluv
ratifikovaných Federálním shromážděním
se zeměmi více či méně vzdálenými
přichází konečně na řadu
smlouva s naším sousedem, Polskou republikou. Smlouva
o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské
spolupráci, podepsaná v Krakově dne 6. října
1991, nahrazuje takto smlouvu mezi Československou socialistickou
republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství,
spolupráci a vzájemné pomoci, podepsanou
ve Varšavě 1. 3. 1967 na dobu 20 let, která
je platná dodnes, neboť se automaticky prodlužovala
vždy o 5 let a nebyla vypovězena. Tato smlouva, která
byla založena na principech socialistického internacionalismu
a společného boje proti imperialismu, je pochopitelně
vývojem v obou státech již dávno překonána
a je nutné ji nahradit smlouvou založenou na zcela
nových základech, obvyklých mezi demokratickými
státy. V případě našich dvou
zemí k tomu přistupuje ještě princip
vzájemné podpory a koordinace úsilí
o plnou účast v evropských institucích.
Vládní návrh smlouvy, který je předkládán
Federálnímu shromáždění
k vyslovení souhlasu, sestává z preambule
a 23 článků. Za jeden z nejdůležitějších
je třeba považovat článek 2 potvrzující
společné státní hranice a jejich neporušitelnost.
Smluvní strany v něm též potvrzují,
že nemají vůči sobě žádné
územní nároky a že takové nároky
nebudou vznášet ani v budoucnu.
Dále v článku 2 smluvní strany konstatují
neplatnost Mnichovské dohody od samého počátku
se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
V neméně podstatném článku
8 jsou upravena práva příslušníků
národnostních menšin, a to v souladu s mezinárodními,
zejména evropskými standardy.
Konečně v čl. 12 se smluvní strany
zavazují k užší spolupráci v oblasti
ochrany životního prostředí, což
je již dlouhou dobu jeden z bolavých problémů
našich vzájemných vztahů.
Na závěr bych se chtěl zmínit o jedné
záležitosti, která v únoru proběhla
naším i polským tiskem. Ve dnech 3. až
4. února navštívila Varšavu delegace hnutí
Soužití, která byla přijata čelnými
polskými představiteli. Delegace přednesla
celou řadu výhrad ke znění předkládané
smlouvy, především k jejímu článku
8, objevily se však i námitky teritoriálního
charakteru. Uvedla též, že po podpisu smlouvy
v Krakově 6. října 1991 se zhoršila
situace polské menšiny v Československu. Že
však celá záležitost zdaleka není
tak jednoznačná, jak bylo Soužitím prezentováno,
dokazuje mj. i fakt, že se od těchto rozhovorů
distancovala Rada Poláků v Československu.
Dámy a pánové, přes některé
marginální disharmonie, které v poslední
době kolem československo-polské smlouvy
zazněly, se domnívám, že smlouva je
dobrá, potřebná a že vytváří
všechny předpoklady pro spolupráci a koordinovaný
postup obou zemí v řadě aktivit, především
však směrem ke sjednocující se Evropě.
Z toho důvodu doporučuji, aby Federální
shromáždění ČSFR vyslovilo s
předloženou smlouvou (tisk 1084) souhlas.