Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Világi, pripraví sa pani poslankyňa Petrová.

Poslanec SL O. Világi: Vážené Federálne zhromaždenie, súhlasím s Generálnym prokurátorom ČSFR, že vyrovnanie politických účtov by sa nemalo odohrávať na pôde prokuratúry, avšak na druhej strane sú povinnosti, ktoré prislúchajú podža zákona o prokuratúre a musia byť splnené prokuratúrou. Za nesplnenie týchto povinností zodpovedá prokuratúra nepriamym spôsobom Federálnemu zhromaždeniu. Hovorím nepriamym spôsobom, pretože článok 105 ods. 3 Ústavy uvádza: "Generálny prokurátor ČSFR je zodpovedný Federálnemu zhromaždeniu, ktoré môže prezidentovi ČSFR navrhnúť, aby ho z funkcie odvolal."

Nemôže to učiniť Federálne zhromaženie voči ostatným prokurátorom, ale len voči Generálnemu prokurátorovi ČSFR. Ústava týmto spôsobom chráni princíp, aby prokuratúra bola odpolitizovaná.

Toto ustanovenie má aj iné následky, totiž to, že za prácu prokuratúry zodpovedá navonok Generálny prokurátor.

Zo slov Generálneho prokurátora som pocítil pesimizmus. Cítim, ako keby pán Generálny prokurátor už nevidel možnosť nájsť východisko zo súčasného stavu. Parlament však nemôže akceptovať skutočnosť, že najvyšší orgán prokuratúry stráca silu a dôveru riešiť problémy prokuratúry. Parlament len môže konštatovať, že taký stav už nastal a ďalej môže konštatovať, že Generálna prokuratúra sa zrúti do nečinnosti.

Keď sme ako garančné výbory prerokúvali rozpočet Generálnej prokuratúry, konštatovali sme, že finančné prostriedky žiadnym spôsobom prokuratúru neaktivizujú, že nebudú znamenať zdroj pozitívneho pohybu prokuratúry, ale len konzervovanie súčasného stavu. Osobne som to vytýkal zástupcovi Generálnej prokuratúry, ktorý sa ani nepokúsil získať finančné prostriedky, aj keď - ako tu počúvam - dôvodov k tomuto kroku by bolo veža. Tieto dôvody tam neodzneli, aj keď ústavnoprávne výbory ako výbory garančné alebo kompetentné výbory by sa k tomu mali a mohli vyjadriť. Išlo by o 30 miliónov, čo je z hžadiska požiadaviek ostatných ministerstiev len zlomok čiastky požadovaný týmito ministerstvami na pôde Federálneho zhromaždenia. To znamená, že rezignácia, o ktorej som pred chvížou hovoril, sa prejavuje už v konkrétnych rozhodnutiach Generálneho prokurátora ČSFR.

Avšak z vystúpenia a z postupu Generálneho prokurátora môžeme zisťovať aj iné skutočnosti, a to neschopnosť predvídať budúci vývoj alebo perspektívy, jednoduchú koncepciu riešenia situácie. Pán prokurátor sa nám javí ako osoba absolútne bezmocná, ktorému ubližuje nielen parlament tzv. lustračným zákonom, ale aj zákonné vymedzenie kompetencií Generálneho prokurátora, ktoré sú podža Generálneho prokurátora tak slabé, že mu nedávajú žiadne možnosti rozhodovať.

Z toho sa nám javí pán Generálny prokurátor niekedy ako tlačový tajomník Generálnej prokuratúry, ktorý síce upozorňuje na nebezpečenstvo, ale už s vedomím a tónom, že už celá prokuratúra je pred definitívnym rozpadom a tento rozpad nemôže nikto zastaviť.

Tieto javy môžme pozorovať cez to, že platí článok 106 ods. 2 Ústavy "orgány Generálnej prokuratúry ČSFR a vojenských prokuratúr sú podriadené Generálnemu prokurátorovi ČSFR." To znamená, že ústavná garancia činnosti Generálneho prokurátora je daná.

Samozrejme sú tu aj ustanovenia § 33 zákona o prokuratúre, ktoré tiež dávajú možnosť učiniť rozhodnutie smerom na plnenie úloh, ale aj k tomu, čo s tým súvisí, aby sa začínal proces oddiažovania prokuratúry zo stavu depresie.

Nehovoril som o ostatných príčinách, ktoré ma vedú k tvrdeniu, že parlament musí učiniť krok k tomu, aby naplnil svoju ústavnú povinnosť voči Generálnemu prokurátorovi. Som presvedčený, že tieto má aj pán Generálny prokurátor, keď - podža mojich informácií - už dlho premýšža o demisii. To závažné a celkom opodstatnené rozhodnutie však nevie urobiť. Pán prokurátor, myslím, že čas sa už naplnil.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslankyňa Petrová. S faktickou pripomienkou sa hlási pán poslanec Soukup.

Poslanec SL J. Soukup: Vážené Federální shromáždění, v diskusi, která dosud - alespoň mám ten dojem - měla věcný charakter, zazněla řada příspěvků, které budou vyžadovat odpověď a důkladný rozbor, nicméně poslední vystoupení pana kolegy Világiho bylo - jak se obávám - daleko více v emoční rovině než v rovině merita věci. Já si dovolím - i když si nejsem zcela jist, zda na to mám nárok - jako zpravodaj požádat vystupující a poslance tohoto Federálního shromáždění, aby nesnižovali úroveň tématu vystoupeními, která rozhodně nezapadají do obrazu, který bychom chtěli o Federálním shromáždění vytvořit naší činností.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pani poslankyňa Petrová. Pripraví sa pani poslankyňa Samková.

Poslankyně SN J. Petrová: Pane předsedající, dámy a pánové, dodatek k tisku 892 s názvem Informace ke zprávě generálního prokurátora o stavu trestního stíhání prominentů bývalého režimu jsem si se zájmem přečetla. Snad na právnické fakultě by bylo možno to brát jako přednášku, ve které je prezentován určitý úhel pohledu na věc. Mohli bychom se také bavit o legalistickém či normativním neboli na druhé straně přirozeném výkladu práva. Není to ale podle mého názoru odpověď pro Federální shromáždění.

Pan prokurátor mě nezklamal a dodržuje to, co praktikuje většina právníků v podobném postavení, na přímou otázku pokud možno neodpovědět a stem možných způsobů zdůvodnit, co nejde a proč to nejde. Já chci ale od pana generálního prokurátora práci a chci slyšet co jde a jakým způsobem bychom to mohli udělat. Na konci této zprávy je žádost o odpolitizování prokuratury. No prosím. Já mám jen několik obyčejných otázek.

Jestliže se prokuratura stále dovolává lidských práv a Listiny v zájmu těch, kteří porušovali zákony, bude se také někdo dovolávat lidských práv a Listiny v zájmu těch, kteří tímto byli poškozováni? Jde mi v tomto případě o policejní zvůli, která není omluvitelná v žádném politickém režimu a jedná se o trestné činy, které nebyly promlčeny ani amnestovány. Např. trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158), ublížení na zdraví (§ odst. 3), omezování osobní svobody (232 odst.1 a 2), vydírání (§ 235 odst. 2), porušování osobní svobody (§ 238 odst. 2), krádež (§ 247 odst.3), loupež (234 odst. 1 a 2), a v neposlední řadě trestný čin § 179 obecného ohrožení, § 180, jehož výklad je zcela jednoznačný a přímo se hodí na velitele zásahových jednotek při demonstracích v letech 1988 a 1989. Ostatně, nejsou tyto materiály už od března r. 1991 na Generální prokuratuře ČSFR zatím zcela bez výsledku? Zajímal se někdo o příslušníky minimálně druhé správy bývalé StB, kde většina z nich už stylem své práce porušovala některé výše uvedené paragrafy? Zajímal se někdo o desítky jmen veřejně známých občanů, kteří porušováním těchto zákonů byli zcela evidentně poškozováni? Pokusil se někdo tyto případy zkompletovat?

Nečekají na Generální prokuratuře dlouhou dobu na vypracování obžaloby některé tyto případy, například pánů z bývalé StB Prchala a Šípka? Zabývala se Generální prokuratura například otázkou neoprávněně vyplácených finančních částek formou osobních důchodů? V zákoně č. 100/83 Sb. o sociálním zabezpečení, který byl později v roce 1990 novelizován, v § 53 jsou stanoveny obecné podmínky pro přiznání osobních důchodů zvláště zasloužilým pracujícím v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, zdravotnictví, obrany a bezpečnosti vlasti státní správy a v jiných úsecích veřejné činnosti. K tomu však byla vydána směrnice, kterou nevydala ani vláda, ale ÚV KSČ, je podepsána ministrem členem ÚV KSČ ing. Miroslavem Boďou a nabývá účinnosti 2. června 1988. Nikdy se nestala obecně závazným právním předpisem a je evidentně v rozporu s obecně platnými v zákoně č. 100/88 Sb. Jako podmínky pro přiznání osobního důchodu jsou zde: význam a délka výkonu řídící práce v politických funkcích (článek 2 této směrnice). Výše důchodu je udělována se zřetelem k postavení funkcionáře v politických orgánech (čl. 3). Jsou zde přesně určeny kvóty pro jednotlivé úrovně a celkově se jedná o částku 11 - 12 miliónů Kčs ročně. Dále se jedná o příslušníky Lidových milicí, kteří mají aktivní zásluhy při budování a obraně socialismu. Nemusím snad připomínat, že Lidové milice podle zákona vlastně neexistovaly. Tímto svým podpisem ministr ing. Miroslav Boďa donutil výkonný orgán, v té době Úřad důchodového zabezpečení, k vyplácení těchto finančních částek. Jedná se v tomto případě nejméně o zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 u ministra ing. Miroslava Bodi. I členů ÚV KSČ, kteří schválili tuto směrnici a kteří v rozporu se zákonem umožnili tak vyplácet ze státního rozpočtu neoprávněné finanční částky svým politickým pomocníčkům.

Pokud se tím prokuratura dosud nezabývala, berte to nyní jako podnět k zahájení trestního stíhání proti panu ministru Boďovi i členům ÚV KSČ v té době.

To je ovšem jeden z mála případů, kterými se prokuratura zabývat měla. Ani mě však stále nebaví orientovat se jen na minulost. Od toho je tu mimo jiné také prokuratura. Vzhledem k tomu, že mnoho svých úkolů zdaleka neplní a vzhledem k neustálým stížnostem ze strany občanů a poslanců se domnívám, že by pan generální prokurátor z toho měl vyvodit důsledky a žádám ho, aby ze své funkce odstoupil. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pani poslankyňa Samková, pripraví sa poslanec Malina.

Zamestnanci reštaurácie by radi uzatvorili reštauráciu a prosia, aby ste sa pri večeri striedali, inak by sme museli urobiť prestávku.

Poslankyně SN K. Samková: Vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych nejdříve poprosila o shovívavost zpravodaje pana dr. Soukupa v tom smyslu, že i moje zpráva nebo můj příspěvek se bude týkat činnosti Generální prokuratury z jiných aspektů. Je totiž zcela zřejmé, že se nemůžeme zabývat daným tématem, které je nám předloženo, to znamená stíháním prominentů bývalého režimu, aniž bychom se zabývali celkovou prací Generální prokuratury. Moji kolegové a především pan dr. Toman tady uvedli řadu konkrétních příkladů, ve kterých došlo k frapantnímu porušení minimálně procedurálního charakteru, k nedodržování lhůt i k dalším závažným pochybnostem ze strany práce Generální prokuratury.

Já sama bych ráda obohatila tuto skvělou sbírku o jedno usnesení Generální prokuratury, které jsem obdržela 22. února 1992. Psáno bylo 15. ledna 1992. Já jsem podnět k němu dala 22. 3. 1991. Je tedy zřejmé, že jsem dostala odpověď po více než tři čtvrtě roce, a to bez jakékoli stopy sebemenší omluvy či vysvětlení. Oč se tenkrát jednalo? Podala jsem oznámení, respektive jsem učinila podnět k zahájení trestního stíhání poslanců, kteří před svým zvolením zatajili svoji předchozí spolupráci s bývalou StB a upozornila jsem na skutečnost, že se tak mohli nějakým způsobem dopustit podvodu, případně sabotáže, případně dalších trestných činů, protože svým podpisem (a to přesto, že tvrdili, že nikdy s StB nespolupracovali) podvedli minimálně své voliče.

Odůvodnění Generální prokuratury je natolik kuriózní, že se s vámi musím o ně podělit a alespoň některá místa citovat:

"Ani z podání ani z ničeho jiného nebylo zjištěno, že by některý z poslanců Federálního shromáždění, ať už z jakéhokoli úmyslu, se účastnil násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům, což je jedním z nezbytných znaků trestného činu. K naplnění znaku trestného činu sabotáže by ovšem zatajením předchozí spolupráce s bývalou StB u takových poslanců mohlo dojít, kdyby jím sledovali poškození ústavního zřízení nebo obranyschopnosti republiky a svým jednáním mařili nebo ztěžovali plnění v tomto případě důležitého úkolu státního orgánu, a to jako členové organizované skupiny."

To bylo přesně to, co já jsem požadovala, aby Generální prokuratura prošetřila. Nicméně pan starší prokurátor Vladimír Nechanický, který je podepsán pod tímto usnesením, praví:

"Všechny tyto žijící poslance Federálního shromáždění jsem vyslechl k podání nezbytných vysvětlení. Žádný z nich nepřipustil svou spolupráci s bývalou StB v rámci dohodnuté součinnosti, žádný z nich nepokládá svou registraci ve svazcích Federálního ministerstva vnitra za odpovídající skutečnosti, všichni podrobně vysvětlili, jakým asi způsobem byli bez jejich iniciativy a bez jejich vědomí do registru svazků zaevidováni a všichni z těchto poslanců s výjimkou původních kandidátů za KSČ podepsali ve svých stranách, respektive hnutích, prohlášení, že spolupracovníky bývalé StB nikdy v minulosti nebyli, neboť se za ně nepokládali."

Tedy pouze výpověď těchto lidí je pro Generální prokuraturu dostatečným důvodem pro to, aby můj podnět odložila. Domnívám se, že Generální prokuratura stejně jako v řadě jiných případů, které tady kolega Toman citoval přede mnou a o kterých se zmiňovali i další kolegové a o kterých všichni dobře víme, se zásadně neřídí ustanovením § 12 zákona o prokuratuře ve znění všech jeho novel, podle kterého prokurátor je povinen každý podnět přezkoumat, musí prošetřit všechny okolnosti rozhodné pro posouzení, zda došlo k porušení zákonnosti a učinit opatření k odstranění porušení zákonnosti a jeho příčin, k obnovení porušených práv a vyvození odpovědnosti proti tomu, kdo porušení zákonnosti zavinil. Vyřízení podnětu musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a zajišťovat ochranu práv a zákonem chráněných zájmů občanů a organizací ve shodě se zájmy společnosti.

Vůbec už nehovořím o tom, že podnět musí prokurátor vyřídit do dvou měsíců. To je - obávám se - spíše výjimkou než pravidlem.

Vážení přátelé, možná, že si vzpomenete na velmi výrazný rozhovor s panem premiérem Čalfou, který byl v televizi tuším minulou sobotu, který se také zabýval činnosti Generální prokuratury a který se vehementně dožadoval a upozorňoval na to, že žádná činnost prokuratury nemůže být možná, jestliže není apolitická. Nikdy jsem s panem premiérem nesouhlasila více. Bohužel, po všech těch událostech, kterých jsme zde svědky, po předložení všech materiálů, se kterými jsme se seznámili, musím konstatovat, že zde se právě jedná o politickou záležitost. Zde se jedná o přímé nebo nepřímé ochraňování určitých politických skupin a právě díky tomu nemůže být generální prokuratura, v jejímž čele je Generální prokurátor pan JUDr. Gašparovič, nezávislým orgánem.

My všichni se tady dva roky snažíme nějakým způsobem změnit náš právní řád. Jakým způsobem se však má pohnout tato republika kupředu, jestliže bez ohledu na to, jaké zákony my přijímáme, nejsou tyto zákony státní exekutivou vynucovány? Začíná to nestíháním špatně zaparkovaného auta na chodníku, končí to nestíháním prominentů bývalého režimu. V poslední době jsme svědky stále častějších výzev ve směru ke Generální prokuratuře a generálnímu prokurátorovi, aby odstoupil. Kolega Toman zakončil svůj projev tím, že řekl, že věří, že tyto skutečnosti budou náležitě prošetřeny. Velice ráda bych s ním sdílela jeho víru, ale bohužel pouze za předpokladu, jestliže v čele Generální prokuratury bude někdo úplně jiný než generální prokurátor pan JUDr. Ivan Gašparovič.

Vzhledem k tomu, že tento člověk zřejmě necítí svou zainteresovanost, vzhledem k tomu, že po více než roce působení v jednom z nejvyšších úřadů, který tento stát má, není schopen ani zabezpečit personální obsazení a pláče tady jak poslední pradlenka (hluk v sále), nezbývá mi nic jiného, než se přestat spoléhat (Předsedající napomíná poslankyni, aby lépe vybírala svá slova.) na jeho profesionální a právní cit.

Dovoluji si panu předsedajícímu učinit procedurální návrh v tom směru, aby dnešní schůze ještě zařadila jeden bod programu, ve kterém by se hlasovalo o návrhu usnesení Federálního shromáždění, které si vám dovolím přečíst:

Návrh usnesení Federálního shromáždění ČSFR:

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 147/69 Sb., ve znění následujících novel a zákona o prokuratuře, Federální shromáždění ČSFR navrhuje prezidentovi ČSFR, aby odvolal generálního prokurátora ČSFR JUDr. Ivana Gašparoviče z jeho funkce. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Malina, pripraví sa pán poslanec Wagner. S technickou poznámkou sa najskôr hlási pán poslanec Šilhán.

Poslanec SL V. Šilhán: Paní kolegyně, rád bych se vás na něco zeptal. Ve vodopádu vašich slov jsem totiž nepostřehl jádro věci. Upřesněte mi to, prosím vás. Vy usilujete o to, aby generální prokuratura stíhala poslance, které komise 17. listopadu označila jako spolupracovníky StB, jako registrované. Oni vedou spor. To vy neberete na vědomí, že vedou spor o svoji osobní a občanskou čest. Vy za to děláte odpovědným generálního prokurátora. Rozumím tomu dobře nebo ne?

Poslankyně SN K. Samková: Ne, pane kolego, nerozumíte tomu dobře.

Poslanec SL V. Šilhán: Nerozumím. Buďte tedy tak laskavá a ve stručnosti mi to vysvětlete, abych tomu porozuměl. Zdá se mi, že mnoho dalších poslanců tomu také nerozumí. (Potlesk.) Řekněte mi jasně, oč vám jde. Jednoduše několika větami. (Hluk v sále.) Rozumím tomu tak, že žádáte odvolání generálního prokurátora za to, že nevede řízení proti těm, kteří šli do voleb a neřekli o sobě, že jsou spolupracovníky StB. Je to tak?

Poslankyně SN K. Samková: Ne, není.

Poslanec SL V. Šilhán: Ale je. Buďte tak laskava, já jsem v tomto ohledu nevědomý člověk . Velmi pozorně jsem vám sledoval a pořád jsem nechápal, o co vám jde. Pochopil jsem, že vám jde o to, aby Generální prokurátor nebyl ten, který támhle sedí. O to vám jde. To jsem pochopil. Buďte tak laskava, rád bych pochopil i důvody. Možná, že bych třeba i souhlasil s tím, aby tam seděl někdo jiný.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pani poslankyňa Samková.

Poslankyně SN K. Samková: Já se pokusím brát váš návrh jako poklonu a nikoliv jako impertinenci. Nicméně moje výhrady byly vůči tomu, že Generální prokuratura nepracuje podle zákona o prokuratuře, respektive nepracuje podle zákona, který upravuje její činnost. Je to totéž, jako kdybychom si my tady ve Federálním shromáždění dělali co chceme bez ohledu na jednací řád, ústavu a další zákony, kterými je naše činnost řízena. (Neslyšitelná poznámka poslance Šilhána.) Co se týče mého faktického podání, dovolím si vám dodat kopii, abyste si ji mohl prostudovat.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec Šamalík.

Poslanec SN F. Šamalík: Já se domnívám, že to, co říkala paní poslankyně Samková, je zcela zmatečné. Za prvé bychom měli ocenit to, že Generální prokuratura v dodatku, který nám dala, se rozhodla, že nezávisle na všech politických aspektech a sporech, které tu existují, nám podá jasnou a precizně právní argumentaci. Za to, podle mého názoru, nemůžeme udělat nic jiného, než jí vyslovit vděčnost. Jestliže do této situace vnáší zcela jasná právní hlediska, tak je to to, co od prokuratury potřebujeme.

Za druhé - její stanoviska samozřejmě nejsou konečná, ale nejsou-li konečná, pak to znamená ne kritizovat Generální prokuraturu za to, že my nemůžeme to nebo ono. My si musíme rozmyslet, zda tedy není vina na nás a zda nemáme udělat určité zákony, které by prokuraturu uvedly tam, kde ji chceme mít.

Já bych upozornil nyní na to, co se děje v Německu. Oni přijali zákon, nespokojili se tím, co kdysi bylo, ale dělají speciální zákonodárství, aby řešili problém, který vznikl sjednocením Německa. My se domníváme, že to všechno můžeme z minulosti odvodit. To není pravda. Může to být naše vina, ale o tomto dluhu, který tady je, nechci nyní hovořit. Avšak svádět tyto věci na Generální prokuraturu v době, kdy prokuratura udělala to, zač jí patří podle mého názoru maximální dík, to je, že nám ukázala podstatu a právní stav, není správné. Kritizovat ji za to a žádat její odvolání, to je něco nehorázného. Nelze říkat, že je to vina prokuratury. Jestliže je tu nějaká vina, hledejme ji někde jinde.

Ve věci, o kterou jde, bych českému i federálnímu prokurátorovi mohl pouze a pouze vyslovit dík za to, že nezávisle na všech věcech došel k těm stanoviskům, k nimž došel. (Potlesk.) To je pevnost, kterou je třeba ocenit.