Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Tu by som chcel povedať alebo sa na tomto mieste opýtať, z čoho čerpajú niektorí poslanci presvedčenie, že prokuratúra zámerne nechce páchateľov trestných činov tohto druhu stíhať. Na adresu týchto pánov poslancov by som chcel povedať: áno, zvyšujú sa tlaky na prokuratúru a dokonca prehlbujú aj neistotu prokurátorov. Ale zamyslite sa aj nad dôsledkami svojich postojov. Vezmite do úvahy personálny stav, ktorý som tu pred chvíľou vzniesol, zaťaženosť prokuratúry a posúďte prioritu úloh, ktoré v dnešnej dobe prokuratúra plniť má. Dvoj až trojnásobne rastie kriminalita a pritom o viac ako polovicu sa znížili stavy prokuratúry. Skutočne prokuratúra robí všetko s vypätím posledných síl. Svoje poslanie svojich spolupracovníkov chápem tak, že pri svojej činnosti musíme - pokiaľ chceme byť spoločnosti niečo platní - predovšetkým osvedčovať vyššiu vernosť zákonnosti ako konjunkturalisticky podliehať tlakom a záujmom predstaviteľov niektorých strán a hnutí.

Nijak mi nie je príjemné, že musím niektorým pánom poslancom premietať rozdiely vo vine a zodpovednosti z hľadiska trestného práva, z hľadiska politiky a z hľadiska morálky. Pri vysporiadaní sa s minulosťou, čo je pre nás jednou z úloh, ktorú sme povinní splniť, musíme dbať na dodržiavanie zákona a všetkými prostriedkami sa stavať proti jeho účelovému výkladu, presadzovaniu skupinových alebo individuálnych záujmov. Každý z nás by si mal uvedomiť, že všetci sme v tejto spoločnosti nezačali žiť po 17. novembri 1989, ale že sme tu žili aj pred tým a že teda pociťujeme aj určitú politickú zodpovednosť za minulé deje, ale tým viac musíme túto zodpovednosť pociťovať aj za deje práve prebiehajúce, pretože všetci občania tohto štátu spoločne zodpovedajú za súčasný stav zákonnosti, a to nielen pred sebou samým, ale tiež pred svojimi deťmi a pred svetom.

Je mi smutno, že dnes musím pristupovať k zmierňovaniu zlovôle a násiliu niektorých skupín a predstaviteľov niektorých politických strán zdôvodňovaním princípov zodpovednosti podľa medzinárodného práva. Myslím, že by sme mali konečne pochopiť, že boj o moc v našom štáte je bojom o moc, ktorá uskutočňuje právo a rešpektuje ľudské práva.

Zmyslom moci musí byť nastolenie práva, etos a čistota vlastného národa, pretože tam, kde moc sama seba neobmedzuje, je násilie a teror, ktorý končí zničením života a ľudskej duše.

Chcem povedať, že prokuratúra sa snaží starostlivo strážiť hranice medzi trestne právnou vinou a politickou zodpovednosťou. Vy, páni poslanci demokraticky zvoleného parlamentu, dávate do rúk prokuratúre jediný nástroj, s ktorým je oprávnená bojovať za spravodlivosť, a to je zákon. Vy, ako politickí víťazi môžte dať navzdory možnému násiliu prednosť milosti, pretože je to účelné, pretože porazený sa tak môže podieľať na budovaní demokratickej spoločnosti a súčasne to v nás posilňuje pocit veľkorysosti, pretože v súlade s požiadavkami všeobecne ľudského prirodzeného práva neberieme všetky práva ani porazeným a ani zločincovi.

Pracovníci justície nerozhodujú o tom, či nejaké konanie má alebo nemá byť trestné, premlčané a podobne. Môžu sa len rozhodnúť, či existujúci právny poriadok budú aplikovať nezávisle na akejkoľvek vôli a akejkoľvek zlovôli alebo či na svoju funkciu rezignujú. To je rámec ich profesionálnej slobody.

V riadne fungujúcej spoločnosti, ktorá uznáva právny poriadok, nie je možné podliehať žiadnemu vydieraniu ani individuálnemu, ani skupinovému. Od doby spracovania doplňujúcej správy došlo vo viacerých veciach k ďalšiemu vývoju. Myslím, že vcelku podrobne je verejnosť informovaná o priebehu súdneho konania proti bývalému prvému námestníkovi ministra vnútra ČSSR a jeho spoločníkom. Bola vypracovaná obžaloba na obvinenie Vasiľa Biľaka, Jaromíra Žáka, Leopolda Léra za zodpovednosť za neoprávnené krátenie daní zo mzdy a neoprávnené zvyšovanie dôchodkov funkcionárom KSČ, kde predbežná škoda činí približne 60 miliónov korún. Bolo započaté trestné stíhanie proti Jaromírovi Obzinovi a proti Vajnarovi za trestný čin zneužívania právomoci verejného činiteľa, spočívajúci v zodpovednosti za zneužívanie spravodajskej techniky na obmedzovanie základných práv a slobôd. V týchto veciach vykonáva dozor Generálna prokuratúra ČSFR. Okrem toho, ako som to už predniesol v predchádzajúcej správe, vykonávajú dozor nad trestným konaním národnej prokuratúry s obvodnými prokuratúrami. Nebudem to opakovať, je to v správe.

Vážené dámy a vážení páni. Toľko som vám považoval za vhodné povedať dnes na úvod k prerokúvanému dodatku správy o stave trestného konania a výsledku postihovania funkcionárov bývalého režimu. Na záver by som mohol podotknúť toľko, že sme zisťovali dosť podrobne, ako v iných postkomunistických krajinách prebiehajú podobné stíhania. Môžem vám povedať, že sme zistili, že u nás stíhame oveľa viac vecí, ako v týchto krajinách. Ďakujem vám za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem, správa bola prikázaná výborom ústavnoprávnym a branným a bezpečnostným obidvoch snemovní. Posledné menované výbory predkladajú návrh na uznesenie - parlamentná tlač 1234. Ďalej poverili spravodajcu poslanca Jána Mlynárika a poslanca Jiřího Soukupa. Prosím týchto dvoch pánov poslancov, aby prišli k rečnickému pultu.

Společný zpravodaj výborů SL J. Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové. Moje zpravodajská zpráva po úvodním sdělení pana generálního prokurátora může být velice krátká a stručná.

Zprávu generálního prokurátora České a Slovenské Federativní Republiky o stavu trestního řízení a výsledcích postihu funkcionářů bývalého režimu (tisk 892) projednalo Federální shromáždění na své společné schůzi dne 8. října 1991, na konci rozpravy k ní nezaujalo žádné stanovisko a navrhlo přesunout pokračování jednání na 18. společnou schůzi.

Na program se dostává až nyní. Mezitím byla zpráva i s dodaným doplňkem projednána ve výborech ústavně právních, které ve svém usnesení berou tuto zprávu na vědomí. Jedná se o usnesení č. 244 ústavně právních výborů. Dále byla projednána ve výborech branných a bezpečnostních dne 21. ledna t.r. a branně bezpečnostní výbory předkládají sněmovnám návrh na usnesení k této zprávě. Jedná se o tisk 1244, který máte všichni před sebou na lavicích.

Dalším dokumentem, který máte k dispozici, je návrh poslaneckého klubu Občanské demokratické aliance - tisk 1249, který rovněž obsahuje návrhy na usnesení k této zprávě generálního prokurátora o stavu trestního postihu funkcionářů bývalého režimu.

Jako zpravodaj Sněmovny lidu, na základě jednání obou zmíněných výborů vám doporučuji vzít zprávu generálního prokurátora na vědomí a přijmout usnesení, jehož základem mohou být oba zmíněné tisky.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím pána poslanca Mlynárika, aby nám predniesol svoje stanovisko.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia. Ja sa stotožňujem so spravodajcom Snemovne ľudu a tiež navrhujem, aby táto správa bola prijatá. Tlač máte pred sebou, tak netreba reprodukovať návrh na uznesenie, ktoré formulovali naše branné a bezpečnostné výbory.

Chcel by som poukázať na to, že pri prerokúvaní v branných a bezpečnostných výboroch sa ukázala ako najproblematickejšia časť zo strany 17, z dodatku k tlače 892. Na strane 17 sa hovorí: "Sú tu námietky, že protiprávny stav tu trval až do odchodu posledného sovietskeho vojaka. To možno ťažko akceptovať, spochybnilo by to aj zmluvu o odchode sovietskych vojsk. Tá bola uzatvorená v čase, kedy tu vojská ešte boli. Spochybnilo by to aj celý rad medzinárodných záväzkov." Konec citátu.

Poslanec Stome vyslovil proti tejto formulácii výrazné námietky, ktoré tu, myslím, bude reprodukovať - o čo vlastne Generálnej prokuratúre ide, či bol právny stav aj pred 17. novembrom 1989 atď. Takže po prerokovaní týchto vecí by som tiež odporučil prijatie tejto správy aj jej dodatku. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Prosím teraz spravodajcov, aby nám odporučili ďalší postup.

Společný zpravodaj výborů SL J. Soukup: Nejprve mi dovolte malý technický doplněk. V návrhu na usnesení dnešního jednání, kde předložily branně bezpečnostní výbory (tisk 1244) je věcná chyba. Bod 2 tohoto usnesení nebyl projednán a přijat branně bezpečnostními výbory, dostal se do usnesení technickou chybou v rámci redakční úpravy a prosím tedy, abyste si ho z tohoto návrhu vyškrtli. Pokud by ho někdo z poslanců Federálního shromáždění chtěl použít jako svoji iniciativu, tak je mu k dispozici.

Co se týká dalšího postupu, domnívám se, že nebyla ukončena rozprava. Jediným možným pokračováním je otevřít diskusi o zprávě generálního prokurátora a o postupu při přijímání usnesení se dohodneme v rámci formulování zpravodajské zprávy.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Do rozpravy sa prihlásili nasledujúci poslanci: Záležáková, Lis, Bratinka, Jičínský, Jégl, Stome, Toman a Hubálek.

Prosím pani Záležákovú, aby sa ujala slova.

Poslankyně SL E. Záležáková: Vážený pán predsedajúci, vážený pán Generálny prokurátor, dámy a páni, nechcem vás dlho zdržiavať, len by som sa chcela pána prokurátora opýtať, ako bola postihnutá a či bola vôbec stíhaná hlavná hygienička ČSSR - neviem jej meno - lekárka, ktorá v dobe černobyžskej katastrofy klamala všetkých občanov, vedome a úmyselne, tvrdením, že černobyžská havária nie je pre nás nebezpečná - rádioaktivita je nulová a potom klesla na polovicu, že - a vôbec všetkých tých, ktorí nás vedome klamali, úmyselne, napospas následkom tejto životanebezpečnej havárie. Pokiaž sa tak nestalo, podávam na súdružku Súskovú trestné oznámenie.

Otázok by bolo oveža viac. Nechcem zdržiavať. Chcem len podotknúť, že nie všetci, ktorí skutočne páchali zlo, boli dostatočne postihnutí. Dnes chytáme len belice, vežké ryby pretrhli siete, a okrem iného privatizujú a plávajú v pravom prúde.

Keď už mám slovo, chcela by som povedať malú technickú poznámku. Pred chvížou som v roztržitosti stratila nejaké dôležité papiere a nejaký poslanec, ktorému vežmi pekne ďakujem z tohoto miesta, mi ich dal do lavice. Ešte raz ďakujem.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Lis, pripraví sa pán poslanec Bratinka.

Poslanec SN L. Lis: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dámy a pánové, k této problematice trestní odpovědnosti prominentů bývalého režimu se vracíme znovu po říjnovém jednání o zprávě generálního prokurátora. Řada poslanců měla k ní kritické připomínky, na které generální prokurátor odpovídá v podrobné informaci, kde objasňuje také otázky promlčení a retroaktivity.

Události uplynulých dnů tuto problematiku značně zaktualizovaly, především zahájení procesu s bývalými představiteli ministerstva vnitra Kinclem, Lorencem a Vykypělem, dále zahájení trestního stíhání Vasila Bižaka a bývalých ministrů financí pro vývoz několika miliónů dolarů na tzv. pomoc komunistickému hnutí v zahraničí. Jsme také svědky 55denní hladovky pana Marečka a ať máme na její pozadí, formu a cíle jakýkoli názor, ohlas svědčí o tom, že velmi mnoho lidí vyslovuje nespokojenost s tím, jakým způsobem účtujeme s nezákonností bývalého režimu, jakým způsobem a tempem odčiňujeme křivdy a provádíme rehabilitace. Dovolím si proto k obnovenému jednání přičinit několik poznámek.

Při čtení zprávy generálního prokurátora se před námi, kdo ji sledoval a podrobně studoval, rozevřela velmi pestrá paleta trestných činů nomenklaturních kádrů. Mezi nejtěžší z nich patří obvinění proti zákonu na ochranu míru, za něž je stíhána zatím neidentifikovatelná skupina našich občanů v souvislosti s okupací republiky vojsky Varšavské smlouvy. Proto mimořádný zájem veřejnosti vyvolala zpráva policejního vyšetřovatele FMV o ukončení šetření o srpnu 1968 a označení členů bývalého politického byra ÚV KSČ za vlastizrádce.

Avšak mimo pozornost prokuratury dosud je smlouva z r. 1965 a dohoda z r. 1986 o umístění raket středního doletu s jadernými hlavicemi na našem území. Byla vypracována na popud sovětské strany tehdejším vedením naší armády a jím podepsána z pověření prezidentů republiky Novotného a Husáka, a to bez vědomí a souhlasu vlády a parlamentu. Za více než půlmiliardové náklady byla vybudována tři sila a po dobu 11 let jsme zde s vysokým stupněm pravděpodobnosti měli těžkou jadernou munici. Šlo o státní tajemství zvláštní důležitosti vylučující jakoukoli písemnou korespondenci včetně šifrované. Zasvěcena byla pouhá desítka osob, z nichž někteří dosud žijí. Musíme dát podnět k posouzení, nakolik se tato akce příčí ustanovením zákona na obranu míru nebo mezinárodních závazků.

Mnoho z projednávaných trestných činů by bylo či je posuzováno soudy, řada z nich se došetřuje, ale většina případů končí ve zprávě konstatováním, že trestný čin je promlčen nebo že tvrzení oznamovatele nebyla prokázána nebo bylo vyloučeno podezření z trestného činu. Na prokuraturu je vyvíjen neobyčejný tlak, slyšeli jsme ze zprávy pana prokurátora. Ať dělá co dělá, bezradně přihlíží tomu, že po promlčení, několika amnestiích, novele trestního zákona, novele občanského zákoníku, přijetí Listiny práv a v podmínkách širokého zatajování a ničení důkazů se z masového bezpráví nomenklaturních kádrů pouze nepatrný zlomek trestných činů dostává před soud. Je to zdrcující pro nás všechny. Vinu za to však nenese pouze prokuratura. Dopouštíme se v této oblasti chyb všichni, a to podle mého názoru už od roku 1989 až dodneška. Ne včas jsme začali s trestním stíháním, příliš jsme zdůrazňovali sametový přístup a každým promarněným dnem se snižovala možnost postihu. Současně se zesiluje tlak ze strany postižených a tím netrpělivost a bezradnost v orgánech trestního řízení.

Právě za této situace je třeba na prvním místě varovat před nebezpečím porušování principů právního státu. Respektování principů právního státu předpokládá vyhnout se pokušení jakéhokoli nátlaku či podněcování orgánů a institucí k obcházení platných právních norem.

Je nutné proto plně souhlasit s generálním prokurátorem, jestliže považuje za správné trestně stíhat pouze činy naplňující skutkovou podstatu protiprávního jednání a v souvislosti s tím odmítá kriminalizovat politické činy. Proti bezpráví a jeho nositelům je možný účinný boj pouze v prostředí naprosté zákonnosti a za přísného dodržování platných právních norem.

Značná pozornost je dnes věnována otázkám promlčení a retroaktivity. Jde o otázky citlivé a složité nejen u nás. Avšak pouze maďarský parlament přijal rozhodnutí o nepromlčení jinak promlčených trestných činů bývalého režimu, pokud v jejich důsledku došlo k usmrcení člověka. Prezident je ale nepřijal a nyní je předmětem zkoumání maďarského ústavního soudu.

Navrhuji, abychom přijali podobné doporučení nepromlčet trestní odpovědnost těch, kteří se dopustili těžkých zločinů majících za následek ztrátu života mučením a zabitím. Naše generální prokuratura řeší tyto otázky jednoznačně v souladu s platnými právními normami a Listinou práv. Přesto se objevují pochybnosti. Abychom měli čisté svědomí, dejme otázku promlčení trestné činnosti představitelů bývalého režimu v období let 1948 - 1989 posoudit nejpovolanějšímu Ústavnímu soudu, který právě zahájil činnost.

Jinak je třeba podpořit úsilí generálního prokurátora odpolitizovat prokuraturu a učinit prokurátory nezávislé na čemkoli jiném kromě platných zákonů.

Pokud jde o další otázku v projednávané problematice, způsobuje mnohé nedorozumění vždy nepřesné chápání vztahů odpovědnosti právní a odpovědnosti politické. Právo bylo vždy úzce spojováno s politikou a vždy obsahovalo politické momenty, avšak pouze v deformované společnosti tyto politické momenty mohou převládnout nad požadavky celospolečenskými, všelidskými, které mají být podstatné a určující. To se stalo při nastolení totalitní moci v naší společnosti. Totalitní systém programově vyhlásil, že právo je výrazem vůle vládnoucí třídy, přičemž vládnoucí třída byla ztotožněna s komunistickou stranou a dále s jejím vedením, které se ve skutečnosti nastolovalo samo. Třídní přístup a výklad práva vyjadřoval nakonec vůli úzké politické skupiny. Bývalý režim zacházel s právem účelově, takřka je ztotožnil se svou politikou a rozvrátil právní vědomí společnosti natolik, že dnes mnoho lidí pokládá za zcela možné postihnout všechnu politickou nezákonnost bývalých prominentů a neuvědomuje si, že zločiny politické mají jinou povahu. Z hlediska dnešního chápání zákonnosti musíme právní odpovědnost oddělit od politické. Zločiny jiné než trestně právní musíme také postihnout, ale v jiné rovině.

Někdo z přítomných by mohl položit otázku, proč právě já vystupuji s tímto problémem. Odpověď je prostá: je to proto, že patřím mezi mnohé z těch, kteří se v mládí domnívali, jak tady už včera poslanec Tomsa upozornil, že po skončené válce jsou před námi jen zpívající zítřky a že svým nadšením a budovatelským úsilím můžeme jejich příchod urychlit.

Vystupuji zde právě proto, že patřím i k těm, kteří se včas z této iluze probudili a vyvodili z toho pro sebe závěry. Více než 35 let svého života jsem se věnoval odhalování totalitního režimu, který plodí nezákonnost a bezpráví. Proto se cítím povolán i morálně odpovědný se k těmto otázkám vyjádřit.

Musíme politické zločiny nikoliv za každou cenu kriminalizovat, nýbrž analyzovat je v rovině politické a morální, postihnout politickou odpovědnost za nezákonnost a politicky odsoudit tvůrce a nositele systému, který nezákonnost plodí.

Je nám všem naprosto zřejmé, že systém, který nezákonnost a bezpráví plodí, je totalita, která navíc je protispolečenským činem sama o sobě a jako takový musí být odhalena a souzena. Otázkou je, jak tuto nezákonnost odhalit, kdo to má učinit a jak politické zločiny soudit. Volá se po soudním tribunálu. S takovým požadavkem bychom si neměli zahrávat. Politické zločiny a politická odpovědnost za bezpráví jsou vesměs zločiny zvláštní povahy. I když těžce poškodily jednotlivce i společnost, nenaplňují většinou skutkovou podstatu trestného činu. Zločinem je pouze to, co jako zločin je obsaženo v zákonech. Odsouzení politických zločinů navíc nesmí být aktem vítězů nad poraženými, nesmí jít o odvetu a mstu.

Chtěl bych vám citovat z dopisu prezidentu Francouzské republiky, který jsem zaslal panu prezidentovi Mitterandovi 21. 6. 1989 u příležitosti dvoustého výročí vyhlášení Deklarace lidských práv:

"Deklarace práv člověka a občana vyhlašuje, že když se moc zvrhne v útlak, všichni lidé mají nezadatelné a přirozené právo na odpor proti útlaku. Nezatajuji, že i tato myšlenka je mi blízká. Z Deklarace lidských práv však čerpáme i kulturu tohoto odporu, která nám nedovoluje, abychom my s utlačovateli zacházeli tak, jako oni s námi, kdyby se měli ocitnout v naší situaci. I odpor vůči útlaku, není-li nesen úctou k občanským a lidským právům, lidské důstojnosti toho, kdo je sám pošlapává, se sám brzy zvrhne v teror. Lidská práva platí pro všechny nebo pro nikoho."

Vyžaduje to tedy objektivní a všestranně doložené postižení těchto zločinů, vědeckou analýzu příčin a takové závěry, které by byly pozitivním vyjádřením rozchodu s minulostí v podobě zvýraznění těch demokratických principů, které návrat totality nepřipouštějí.

Takovou práci nemůže dělat prokuratura, rozhodně ne nějaký politický či stranický orgán. Úspěšně se jí může zhostit pouze nezávislý tým historiků, ekonomů, sociologů, teoretiků státu a práva, pracovníků ostatních společenských vědních oborů. Jádro takového mezioborového vědeckého týmu zde již máme v podobě vládní komise pro analýzu let 1969 - 1989. Vláda by měla její počet zvýšit, činnost prodloužit a rozšířit její výzkum na celé období totality od roku 1948 do roku 1990.

Hloubku zločinnosti a bezpráví jako první prohlédly jejich oběti. Jejich odpor byl zlomen v žalářích, v pracovních táborech a bohužel i na popravištích, často se souhlasem zmanipulované veřejnosti, před níž byla podstata totality skryta neprůhlednou iluzí o budování systému, v němž práce, člověk i společnost budou osvobozeni od všech forem poroby.

V úsilí o trestně právní postih všech doložitelných zločinů však nemůžeme polevit. Jde jen o to, jak se dostat z nynější slepé uličky. Zde musí splatit dluh především všechna tři ministerstva.

(Předsedající upozorňuje řečníka na časový limit vystoupení.)

Každé vyšetřování věcí musí být vedeno v úzké spolupráci s vyšetřovatelem, tedy s policií, prokuratura operativu nemá, provádí dozor. Vnitro má nejen operativu, ale také potřebné materiály. Zde se vůbec mělo začít. Nestalo-li se tak, mělo by dojít k nápravě.

Máme novou a potřebně vybavenou inspekci ministerstva vnitra. Její orgány vyšetřování by měly začít s vyšetřováním trestných činů porušování práv a svobod občanů, jako jsou nezákonné odposlechy, tajné filmování, zadržování, prodlužování zadržování a jiné zásahy do osobních svobod. Mohou se zde najít také doklady o vlastizrádné pomoci našich občanů při obsazování letiště, při navádění jejich tanků na ústřední úřady atd.

Mělo by se zde začít neodkladně, protože každý den otálení snižuje možnost spravedlivého vyřešení. Zásahy bývalého režimu proti svobodám a právům občanů jsou nejrozsáhlejší skupinou trestných činů a nečinnost v tomto směru je veřejností nejvíce odsuzována.

Neměla by zůstat nepovšimnuta otázka generálního prokurátora, že nejsou s to postihnout nezákonnosti v ostatních oborech. Vlády by vůbec všem ministerstvům měly uložit povinnost zhodnotit nezákonné praktiky v jejich resortech a vyvodit z nich poučení a eventuálně dát podnět k postihu.

(Předsedající znovu upozorňuje na vyčerpání časového limitu.)

Soudní rehabilitace by měly být zahájením práva nejen ve vztahu k obětem, ale také zjednáním práva ve vztahu k viníkům. Jinak budou polovičaté. Generální prokurátor a obě národní rady by měly z tohoto hlediska posoudit i práci republikových prokuratur, soudů a republikových ministerstev vnitra.

Dalším citlivým a aktuálním problémem jsou materiály StB o jednotlivých osobách. Tyto materiály nyní uchovává ministerstvo vnitra. Nejde jen o registry, ale hlavně o složky tzv. nebezpečných a podezřelých osob, pokud zůstaly zachovány. Také v nich jsou doklady o tom, kdo a jak porušoval svobody a práva občanů, kdo udával, pomlouval a jinak vyhrožoval. Tyto materiály jsou prohlášeny za státní tajemství a lidé žasnou a ptají se, jak je to možné, že ministr vnitra demokratického státu zachází s materiály policie totalitního režimu jako se státním tajemstvím a jako takové v rozporu s ustanovením Listiny práv a svobod je tají i před těmi, kterých se týkají. Odtajnění většiny z nich je v kompetenci ministra a pokud není, měla by být přijata legislativní úprava, která tento nesmyslný stav zruší.

Poslanec Dostál zde navrhl odtajnit všechny materiály, nasbírané bývalým režimem o lidech a umožnit občanům, aby do nich mohli nahlédnout. Tomuto návrhu bychom měli vyjádřit plnou podporu.

Končím. Vyslovuji naději, že společným úsilím se nám podaří dostat se ze slepé uličky, v níž jsme uvízli při odhalování zločinů a při postihu trestných činů prominentů bývalého režimu. Prokuratury by měly pokračovat v šetření neukončených případů a věnovat pozornost všem novým podnětům. V poslední době jsou pod velkým tlakem. Nesmíme dopustit, aby tyto tlaky zahnaly prokurátory tam, kde se ocitl starý režim - k novému porušování zákonnosti. Musíme jim v jejich práci vyslovit podporu.

Dovolte mi závěrem vyslovit jedno přesvědčení. Předpokladem k zažehnání restaurace jakékoliv totality je úcta k demokratické spolupráci, ochota k dohodám, tolerance a politická kultura. Děkuji vám za trpělivost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec Bratinka, pripraví sa poslanec Jičínsky.