Předsedající předseda SL R. Battěk:
Slovo má poslanec Vild.
Poslanec SN J. Vild: Dámy a pánové, k tomu
návrhu poslance Šilhána - skutečně,
i když už to bylo řečeno, vy musíte
navrhnout např. bod usnesení, že Federální
shromáždění nesouhlasí s touto
částí zprávy, ale my nemůžeme
nic se zprávou, kterou někdo jiný předložil
dělat. To by bylo stejné, jako kdyby třeba
ministr Klaus předložil zprávu o kupónové
privatizaci a někdo navrhl přímo v té
zprávě změnu. My můžeme s něčím
nesouhlasit, můžeme něco podpořit, ale
nemůžeme tu zprávu měnit.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já musím samozřejmě konstatovat, že
rozprava již byla skončena a jakékoliv návrhy
této povahy prostě nejsou přípustné.
Hlásil se ještě poslanec Kroupa. Chcete vystoupit
pane poslanče Kroupo?
Poslanec SL D. Kroupa: Řekl to za mne již poslanec
Vild.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ještě pan poslanec Kulan.
Poslanec SN P. Kulan: Pán predsedajúci, chcem vás
poprosiť, aby ste v zmysle Rokovacieho poriadku dali hlasovať
o tom, či Federálne zhromaždenie berie na vedomie
túto správu alebo nie. Táto diskusia je úplne
irelevantná, pretože my túto správu
meniť nemôžeme. My ju môžeme zobrať
na vedomie alebo ju na vedomie zobrať nemôžeme.
Jedno z toho.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Poslanec Toman.
Poslanec SN P. Toman: Já už jsem se v podstatě
k tomuto problému vyjadřoval v závěrečné
řeči. My nemáme na našich závěrech,
podle našeho názoru, v této zprávě
co měnit. My na nich trváme. Ale abychom odstranili
částečné citace, které mohou
vzbuzovat rozličné výklady, navrhujeme, že
celý materiál, z kterého jsme citovali, přiložíme
jako další přílohu této zprávy.
To je náš návrh. Vy o tom rozhodněte
hlasováním.
Pak bych vás chtěl poprosit: My všechny návrhy
budeme pouze předkládat, ale vzhledem k tomu, že
se to týká naší práce, těžko
můžeme my zaujímat jakési stanovisko,
které by pro vás mělo nebo nemělo
být rozhodné. My nejsme tady výbor gesční,
nýbrž pouze zpravodajové.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ještě poslanec Wagner.
Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedo,
vážené dámy a pánové,
já se domnívám, že věc je řešena.
Předpokládal jsem podobnou námitku, jakou
přednesl pan poslanec Kroupa, a lze se s ním shodnout,
že tady nemůžeme znova redigovat zprávu.
Proto jsem navrhl formulaci: "Federální shromáždění
přijímá námitky vůči
části zprávy", a citováno v mém
návrhu, "které."
Domnívám se, že to je schůdná
cesta, jak se dohodnout, abychom mohli i my podpořit při
hlasování zprávu.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Poslanec Kováč.
Poslanec SN M. Kováč: Vzhľadom na to, čo
som povedal na úvod svojho vystúpenia, stotožňujem
sa s názorom pána Tomana. My skutočne môžeme
správu zobrať na vedomie, môžeme zobrať
na vedomie doplnky a opravy, ktoré nám poslanci
dajú. Potom už záleží na každom
z nás individuálne, či po tomto prerokúvaní
vezme do úvahy vystúpenie pána Šilhana,
pána Dostala alebo kohokoľvek. Pre mňa je základom
správa. Doplnky a opravy, ktoré v nej sú,
je už len na mne, či ich vezmem ako rozhodujúce,
ako smerodatné, ako pravdivé. Takto môže
postupovať v podstate každý z nás, to
už bude záležitosť konkrétneho poslanca.
Takže si myslím, že o dodatkoch a doplnkoch nemáme
čo rozhodovať.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Takže pane poslanče Tomane, pane poslanče Vidíme.
Poslanec SL J. Vidím: Já osobně bych navrhoval
následující postup. Podařilo se nám
jak námitky pana poslance Šilhána, tak pana
poslance Dubčeka k obsahu zprávy zapracovat do pozměňovacích
návrhů k usnesení.
Vzhledem k tomu, že v současné době
nemáme k dispozici texty všech pozměňovacích
návrhů k našemu návrhu usnesení,
navrhuji, abychom hlasování odložili do doby,
než budeme všichni seznámeni s těmito
texty, budou rozdány do lavic, a teď abychom zahájili
rozpravu nebo jaksi uvolnili místo generálnímu
prokurátorovi.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já přerušuji jednání o tomto
bodu našeho programu a zahájíme ale hned programovým
bodem Zpráva generálního prokurátora
ČSFR. Pro tento bod předávám řízení
schůze panu místopředsedovi Viktorínovi.
Ještě pan poslanec Šamalík.
Poslanec SN F. Šamalík: Já si myslím,
že bychom to neměli dramatizovat. Ta zpráva
byla uveřejněna, je to jednou už historický
dokument. My bychom tady měli říct, že
jsme zprávu tady projednali a že závěry,
které v té zprávě jsou obsaženy,
považujeme za otevřené další historické
diskusi. Víc podle mého názoru nemůžeme
udělat. Já bych tam nevnášel žádné
opravy. Prostě toto je fakt. Naše projednání
je druhý fakt. Třetí fakt je to, že
to je otevřené. Já si nemyslím, že
bychom to měli komplikovat tím, že se shodneme
na nějakém jiném textu. Podle mého
názoru je to velmi lehké usnesení, abychom
to tímto způsobem vyřešili.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já s vámi souhlasím, pane poslanče.
Jenom technický moment je v tom, že budeme muset chvíli
počkat, než dostanete do lavic jednotlivé pozměňující
návrhy k závěrečné zprávě.
Protože se hlásil s určitým sdělením
pan poslanec Soukup, budiž mu uděleno slovo, ale řízení
schůze předávám panu místopředsedovi
Viktorínovi.
(Řízení schůze převzal místopředseda
FS K. Viktorín.)
Poslanec SL J. Soukup: Pane předsedající,
rád bych požádal o možnost přednesení
interpelace skupiny poslanců, kterou považujeme za
velmi naléhavou. Ta naléhavost vyplývá
z toho, že navazuje na zítřejší
jednání federální vlády a týká
se činnosti zpravodajských služeb. Je to zdržení
zhruba na 5 až 7 minut přečteného textu.
Není potřeba diskusi. Myslím, že jednání
Federálního shromáždění
touto interpelací neohrozíme.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Tu musíme dať procedurálne
hlasovať o tejto záležitosti. Počuli ste
požiadavku na naliehavú interpeláciu.
(16.16 hodin)
Kto súhlasí s touto interpeláciou ako naliehavou,
nech hlasuje! (SN 45, SL 53) Ďakujem.
Kto je proti? (SN 5, SL 1)
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 28, SL 30) Ďakujem. Snemovňa
národov štyridsaťpäť pre, päť
proti, dvadsaťosem sa zdržalo. Snemovňa ľudu
päťdesiattri pre, jeden proti a tridsať sa zdržalo
hlasovania.
Obidve snemovne toto prijali.
(Poznámka redakce: usnesení FS č.281)
Prosím pána poslanca Soukupa, nech prednesie interpeláciu.
Poslanec SL J. Soukup: Pane předsedající,
dámy a pánové, jedná se o interpelaci
poslanců Jana Šolce, Ladislava Lise, Aloize Rajniče,
Pavla Jégla a Jiřího Soukupa v následujícím
znění:
Výbory branné a bezpečnostní požádaly
svým usnesením 137 ze dne 26. srpna 1991 předsednictvo
vlády
ČSFR mimo jiné o předložení koncepce
koordinace činnosti zpravodajských služeb.
Ačkoliv považujeme požadavek koordinované
práce zpravodajských služeb za velmi důležitý
a při opakovaných jednáních jeho význam
opakovaně zdůrazňujeme, dosud jsme takovouto
koncepci neobdrželi.
Dne 30. ledna 1992 přijalo předsednictvo vlády
ČSFR své usnesení č. 4, ve kterém
doporučuje vládě ČSFR zřídit
radu pro zpravodajskou činnost jako koordinační,
iniciativní a poradní orgán pro tvorbu bezpečnostní
politiky vlády, jmenovat předsedou rady předsedu
vlády ČSFR, členy rady ředitele FBIS
Štefana Bačinského, ředitele Úřadu
federálního ministerstva vnitra pro zahraniční
styky a informace plukovníka Radovana Procházku,
náčelníka zpravodajské správy
generálního štábu ministerstva obrany
generálmajora ing. Jana Kozojeda, ředitele vojenského
obranného zpravodajství plukovníka dr. Jana
Dufka, asistenta prezidenta ČSFR Oldřicha Černého,
dále zástupce federálního ministerstva
financí, zástupce federálního ministerstva
zahraničních věcí a ředitele
kanceláře rady jmenovaného předsedou
vlády.
Usnesení dále doporučuje uložit předsedovi
vlády, aby do 29. února 1992 předložil
předsednictvu vlády návrh statutu jednacího
řádu rady.
Z textu uvedeného usnesení vyplývá
několik, podle našeho soudu závažných
otázek.
1. Vládě ČSFR je doporučeno zřídit
radu pro zpravodajskou činnost, zatím co Federálnímu
shromáždění dosud nebyla přes
opakované žádosti předložena koncepce
její činnosti. Existuje vůbec tato koncepce,
existuje představa o kompetencích a pravomocích
rady? Pokud existuje, proč není ve vládě
projednávána společně se zřízením
rady tak, aby bylo zcela jasné, jakou úlohu bude
nově zřízený orgán plnit?
2. Usnesení předsednictva vlády č.
4/1992 předjímá koordinační,
iniciativní a poradní funkci rady pro zpravodajskou
činnost při tvorbě bezpečnostní
politiky vlády. Členy rady jsou přitom dle
navrženého složení z 50 % ředitelé
zpravodajských služeb. Zákony o FBIS a VOZ
přiznávají těmto složkám
pouze informační úlohu. Považujete za
únosné, aby se ředitelé zpravodajských
služeb podíleli v demokratickém státě
na tvorbě bezpečnostní politiky vlády?
Neodporuje usnesení předsednictva vlády č.
4/1992 svým zadáním platným zákonům
o FBIS a Vojenském obranném zpravodajství?
3. Za vládu České a Slovenské Federativní
Republiky jsou do připravované rady pro zpravodajskou
činnost navrhováni předseda vlády,
zástupce federálního ministerstva zahraničních
věcí a zástupce federálního
ministerstva financí. Jaká je předpokládaná
úloha federálního ministerstva financí
při koordinaci zpravodajských služeb a při
iniciaci tvorby bezpečnostní politiky vlády?
4. Složení rady pro zpravodajskou činnost připomíná
složení krizového štábu, který
v době války v Perském zálivu, puče
v Sovětském svazu a v delších intervalech
i po těchto událostech působil v prostorách
federálního ministerstva vnitra.
Nebude rada pro zpravodajskou činnost při navrženém
zadání v personálním obsazení
plnit místo koordinační spíše
integrační úlohu? Považujete takovou
integraci bezpečnostních sil za přípustnou
a nedomníváte se, že odporuje stávající
bezpečnostní politice, která tenduje spíše
k osamostatnění a vymezení přesných
kompetencí jednotlivým bezpečnostním
složkám?
Vážený pane předsedo vlády, věříme,
že svou odpovědí i osobní účastí
při projednávání uvedeného
tématu rozptýlíte naše obavy. Zdůrazňujeme,
že koordinaci zpravodajských služeb považujeme
za velmi naléhavou, a svou interpelací chceme přispět
k tomu, aby probíhala v souladu s platnými právními
normami a nepřesáhla svůj předpokládaný
účel, tj. poskytování informací
nutných pro rozhodování vládních
orgánů.
Interpelace je adresována předsedovi vlády
Mariánu Čalfovi a předkládáme
ji proto, že vláda by na svém zítřejším
zasedání o tomto problému měla jednat,
a mimo jiné usnesení předsednictva č.
4/1992 bylo schváleno per rollam, tj. bez náležitého
projednání a posouzení. Děkuji vám
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Vážené
kolegyne, vážení kolegovia, dostal som jednu
technickú správu, ktorú som vám povinný
oznámiť, že skončila stenoslužba.
Schôdza bude starostlivo nahrávaná a dodatočne
prestenografovaná a zapísaná. Poslanci sú
uistení, že žiadne slovo sa nestratí.
To je od vedúceho Kancelárie.
(Stenografování skončeno v 16.24 hodin.)
Teraz pristúpime k prerokúvaniu ďalšieho
bodu programu, a to je
Správa Generálneho prokurátora ČSFR
o stave trestného stíhania a výsledkoch postihu
predstaviteľov bývalého režimu (tlač
892) a informáciu k tejto správe, dodatok k tlači
892, návrh na uznesenie SŠ a SN (tlač 1244)
a návrh poslaneckého klubu ODA (tlač 1249).
Na schôdzi snemovní dňa 8. októbra
1991 bola vyžiadaná nová informácia,
ktorá je predkladaná ako dodatok. Pristúpime
až dnes k prerokúvaniu tejto správy a jej dodatku,
pretože decembrová spoločná schôdza
rozhodla o odložení tohto bodu programu na túto
schôdzu. Pýtam sa pána Generálneho
prokurátora ČSFR, či chce tento dodatok vystúpenia
doplniť? (Áno.) Prosím, slovo má pán
Generálny prokurátor. Ešte faktickú
poznámku pán poslanec Haško.
Poslanec SN A. Haško: Prepáčte, že som
predbehol pána Generálneho prokurátora. Mám
len drobné oznámenie. Okamžite pokračuje,
v tejto chvíli, zasadnutie branného podvýboru
so starostami a primátormi v Snemovni národov. Prosím
poslancov, aby sa dostavili.
Generální prokurátor ČSFR J. Gašparovič:
Vážený pán predsedajúci, vážené
dámy, vážení páni, 8. októbra
minulého roku vznieslo niekoľko poslancov, v súvislosti
s prerokúvaním pôvodnej správy o stave
trestného konania a výsledkoch postihu funkcionárov
bývalého režimu, kritické pripomienky
a námety pre činnosť prokuratúry a ostatných
orgánov činných v trestnom konaní.
Chcem konštatovať, že vaše pripomienky a námety
vyslovené k pôvodnej správe sme na prokuratúre
podrobili dôkladnej analýze a prijali sme také
opatrenia, aby tie, ktoré sú stálym podnetom
pre činnosť prokuratúry, neostali nevyužité.
Na základe vašej požiadavky som vám predložil
dodatok k správe, ktorý bol už predmetom rokovania
niektorých parlamentných výborov. Značná
časť tejto doplňujúcej správy
je venovaná vysvetleniu kompetencií prokuratúry.
To považujem za dôležité z hľadiska
pochopenia možnosti prokuratúry aj vo vzťahu
k obsahu celej prerokúvanej správy.
V doplňujúcej správe sú ďalej
uvedené stanoviská ku všetkým vystúpeniam
v rozprave a informácie, aké opatrenia prokuratúra
na základe vystúpenia poslancov prijala.
Prokuratúra je v poslednej dobe priamo alebo nepriamo niektorými
politickými osobnosťami a časťou oznamovacích
prostriedkov braná na zodpovednosť za najrôznejšie
javy v spoločnosti. Jedným z nich je tiež výsledok
vyvodzovania trestnej zodpovednosti proti funkcionárom
bývalého režimu. Rád by som zopakoval
to, čo vyplynulo z pôvodnej správy a bolo
uvedené aj v jej doplnku. Inštitucionálne rozdelenie
trestného konania medzi súd, prokuratúru,
vyšetrovateľov a vyhľadávateľov vymedzuje
jej zodpovednosť, súčasne je aj zárukou
objektivity a zákonnosti riadenia. Toto rozdelenie je súčasne
kritériom pre stanovenie zodpovednosti orgánov v
trestnom konaní za jeho jednotlivé štádiá.
Prokuratúra je na základe svojho ústavného
postavenia a kompetencií, ktoré sú jej dané
zákonom o prokuratúre, zodpovedná za zákonný
priebeh prípravného trestného konania, za
zastupovanie obžaloby pred súdom a za to, že
budú v súlade so zákonom stíhané
všetky trestné činy, o ktorých sa dozvie.
Zodpovednosť za odhaľovanie trestných činov
a zistenie jej páchateľov zveruje zákon jednoznačne
polícii, ktorá súčasne vo väčšine
prípadov vykonáva vyšetrovanie a vyhľadávanie
trestných činov a tzn. zhromažďuje dôkazy,
aby prokuratúra mohla rozhodnúť, či
na obvineného podá obžalobu a postaví
ho pred súd, ktorý rozhodne o jeho vine a treste,
prípadne o jeho nevine.
Preto prokuratúra nemôže zodpovedať za
úseky trestného konania zverené iným
orgánom. Predstava prokuratúry ako mamutieho monopolného
a pevne centralizovaného mocenského orgánu,
ktorý zasahuje do všetkých oblastí života,
nezodpovedá súčasnej právnej úprave
ani skutočným pomerom na prokuratúre. Každý
prokurátor je viazaný svojím postavením
vymedzeným Ústavou a zákonom a nie je oprávnený
podliehať a vyhotovovať politickým alebo iným
mimoprávnym tlakom, či už prichádzajú
z akejkoľvek strany, pokiaľ by mali za cieľ primäť
prokurátora predovšetkým k činnosti
nepodloženej zákonným opatrením. Tu
chcem povedať, že nezávislé postavenie
sudcov a prokurátorov treba považovať za jednu
z mnohých garancií budovania nášho právneho
štátu. Vybavovanie politických rozporov a vyvíjanie
rôznych tlakov prostriedkami trestného práva
bez spoľahlivých právnych a skutkových
dôvodov považujem za nezákonné a neprijateľné
a súčasne aj krátkozraké, či
už by k nemu dochádzalo v minulosti, súčasnosti
alebo aj v budúcnosti. O škodlivosti takých
praktík nás naša história, myslím,
dodatočne presvedčila. Musíme nájsť
odvahu od nich upustiť teraz aj v budúcnosti.
Na prokuratúre v minulých rokoch pracovalo okolo
1600 prokurátorov a vyšetrovateľov. Ich počet
sa zo známych dôvodov kriticky zo dňa na deň
znižuje. Napr. len na Generálnej prokuratúre
v minulom roku pracovalo 29 prokurátorov. Má byť
44 prokurátorov, k dnešnému dňu je na
Generálnej prokuratúre 23 prokurátorov a
za veľmi krátku dobu čakám, že
na prokuratúre bude asi 16 prokurátorov. Prokuratúry
ČR a SR aj generálni prokurátori sú
značne nezávislí na Generálnej prokuratúre
ČSFR s vlastnou zodpovednosťou národným
radám republík.
I napriek všetkým problémom, s ktorými
prokuratúra zápolí, dôsledne vyhodnocuje
materiály, ktoré má k dispozícii,
a v odôvodnených prípadoch robí opatrenia
na uplatnenie trestnej zodpovednosti. Ani jeden z podnetov, ktoré
prokuratúra dostala, nezostal skutočne bez preverenia.
Aktivita prokuratúry sa však už dostáva
za hranice jej personálnych a materiálnych možností.
Súčasný stav na prokuratúre je taký,
že sa bojím, že vybavovanie podnetov bude trvať
nie dva mesiace, ale v dnešnej dobe trvá viac ako
šesť mesiacov a za chvíľu bude trvať
viac ako rok.
Zodpovedne boli vyhodnotené, môžem povedať,
všetky podnety vznesené v rozprave k správe,
ktorú som minule predniesol. Väčšinou
boli postúpené orgánom polície alebo
generálnym prokurátorom republík na ďalšie
opatrenia. To je dosť podrobne zverejnené v správe.
Chcem vám povedať, že zaručujem, že
vo všetkých prípadoch, o ktorých sa
prokuratúra dozvie, budú vyvodené trestné
zodpovednosti, a to aj funkcionárov bývalého
režimu tam, kde došlo k protiprávnemu konaniu
a trestná zodpovednosť podľa zákona nezanikla.
Som presvedčený, že tomuto môjmu stanovisku
zodpovedá aj súčasný stav vedených
trestných konaní.
Dôsledkom nerozlišovania kompetencií a z nich
vyplývajúcich zodpovedností medzi zákonodarnými
orgánmi a orgánmi justície, prokuratúry
a polície, sú aj požiadavky na trestné
stíhanie tých pracovníkov súdov a
prokuratúr, ktorí prípadne dbali na platné
zákony a v striktnom súlade s nimi stíhali
a súdili napr. páchateľov trestného
činu nedovoleného opustenia republiky podľa
§ 109 vtedajšieho trestného zákona. Je
pravdou, že toto ustanovenie trestného zákona
odporovalo medzinárodným konvenciám, napr.
článku 12 paktu o občianskych a politických
právach, ale väčšina medzinárodných
konvencií len zaväzuje signatárske štáty,
aby jej obsah premietli do svojho vnútorného právneho
poriadku. Medzinárodné zmluvy sú priamou
súčasťou právneho poriadku ČSFR
až od účinnosti Listiny základných
práv a slobôd. Otázku vzťahu medzinárodného
a vnútroštátneho práva je kompetentný
riešiť len zákonodarca, a nie orgán, ktorý
právo aplikuje. Justíciu a prokuratúru rozhodne
nemôžme robiť zodpovednú za riešenie
týchto otázok ani za to, že zákonodarné
zbory nesplnili svoje medzinárodné záväzky
a nepremietli ich do vnútroštátnych právnych
noriem.
Postih občanov, ktorý bol v súlade s vnútroštátnym
právom, ale v rozpore s medzinárodnoprávnymi
záväzkami ČSFR, je spravodlivé odčiniť
rehabilitáciami. Ale pracovníci justície,
ktorí ich realizovali, nekonali v rozpore s právom
a teraz nie je možné ich za to právne postihovať.
Žiadať na pracovníkoch justície a prokuratúry,
aby nahradzovali Ústavný súd, by bolo nielen
právne neopodstatnené, ale pre právny štát
aj celkom neprijateľné. Malo by totiž za následok
značnú neistotu, keď napr. aj dnes by jeden
prokurátor mohol považovať za porušenie
ústavného zákona vykonávanie lustrácií,
zatiaľ čo iný by považoval za porušenie
zákonov a opomenutie tohto postupu, ktorý lustračný
zákon ukladá, keď napr. jeden súd by
podľa § 260 trestného zákona tento aplikoval
a ďalší by ho odmietal aplikovať.
V podmienkach enormne zvýšeného nápadu
trestných vecí, kedy prokurátor naviac musí
vyšetrovať mnohé mimoriadne rozsiahle a zložité
činy spáchané pred 17. novembrom, kedy prebiehajú
desiatky tisíc rehabilitácií, ktorých
urýchlenie je oprávneným politickým
aj morálnym požiadavkom, musí prokuratúra
riešiť stále sa opakujúce sťažnosti
často aj kverulantských občanov. V podmienkach,
kedy všetky prokuratúry pracujú s polovičným
stavom pracovníkov a niekde aj menej, vzniká neúmerné
pracovné a psychické zaťaženie, ktoré
vedie aj k profesionálnym chybám, ale tiež
k nedobrej pracovnej atmosfére. Prokuratúra cez
všetko svoje úsilie nevybavuje včas niektoré
podania občanov. Som si toho vedomý. Nemá
priestor na odhaľovanie a dokumentovanie rozsiahlej hospodárskej
trestnej činnosti mafiánskeho typu, ktorá
dnes prináša nášmu hospodárstvu
skutočné miliónové škody.
Tu by som chcel vzniesť takú otázku, či
sú skutočne všetci tí, ktorí
vyvíjajú enormné úsilie, aby primäli
prokuratúry zaoberať sa otázkami niekedy dávno
premlčaných trestných konaní, na ktorých
prokuratúra skutočne nič nemôže
zmeniť a opakovanými podnetmi niektorých jednotlivcov,
ktorí svojimi útokmi spôsobujú znechutenie
a rezignáciu ďalších a ďalších
desiatok prokurátorov, takže motivovanie dobrou vôľou
pomôcť našej rodiacej sa demokracii.
Nie sú niektorí občania zneužívaní
doslova karieristami a mafianmi vedenými snahou prokuratúru
absolútne paralyzovať? Niekedy mám taký
pocit, ako keby sme nemali mať záujem mať prokuratúru
a vôbec už nie prokuratúru nezávislú.
Je to len neznalosť alebo úmysel, keď právne
vzdelaní jedinci zamieňajú politickú
a mravnú zodpovednosť za zodpovednosť trestnú?
(Konec stopy.) ...páchateľov trestných činov
spáchaných pred novembrovou revolúciou dosvedčujú
aj skutočnosti uvedené aj v predloženej správe,
ktorú ste tu prerokúvali. Išlo o veci, ktoré
boli veľmi aktuálne, ktoré boli veľmi
čerstvé a videli ste, aké problémy
pri vyšetrovaní komisia 17. novembra mala. Podotýkam,
že skutočne veľkú pomoc tejto komisii
poskytla aj prokuratúra formou spolupráce vojenskej
prokuratúry. Nakoniec svedčí o tom aj to,
že dospeli k spoločným záverom, nemali
rozdielne názory.