Předseda FS A. Dubček: Najskôr by som sa chcel
ospravedlniť, že som nebol v zasadacej sieni. Pripravoval
som sa na zajtrajšiu cestu do Štrasburku. Chcel by som
povedať niekoľko poznámok k predloženej
správe a k prerokúvanej otázke.
Myslím si, podobne ako celý rad poslancov, ktorí
tu vystúpili, že komisia 17. novembra predsa len potvrdila
niektoré veci oproti predchádzajúcemu poznaniu,
niektoré veci prehĺbila a došla k významným
záverom, ktoré nás priviedli k 17. novembru
a k tomu, že dnes náš ľud opätovne
nastúpil na novú demokratickú cestu.
Je samozrejmé, že by bolo možné ešte
všeličo do správy doplniť z hľadiska
dôsledkov, ktoré k tomu viedli. Faktom ale je, že
správa dáva obraz o určitom stave veci a
že prehlbuje poznanie oproti predchádzajúcej
správe.
Je dôležité, že vniesla jasno do rôznych
úvah o spiknutí a podobne. Myslím, že
tým je správa prínosom.
Je samozrejmé, ako sa o tom zmieňovali mnohí
iní, že správa má aj celý rad
nedostatkov, ktoré sú spôsobené časom
aj rôznymi okolnosťami, má aj svoje medzery.
Obsahuje aj niektoré tendenčné a nedomyslené
veci, prípadne veci nesprávne postavené,
napríklad to, o čom sa tu zmienil pán poslanec
Šilhán vo vzťahu k Obrode.
Nemali by sme nad všetkým, povedal by som "lámať
palicu", nepodceňovať to, čo bolo urobené
v minulosti, za ďaleko horších, zložitejších
podmienok a nevidieť to súčasnými očami
a nesnažiť sa zoslabiť ten veľký prínos,
ktorý k tomuto víťazstvu prispel pričinením
mnohých a mnohých ľudí.
Tiež by som sa chcel a potom sa ešte vrátim aj
k poznámke okolo samotného dňa 17. novembra.
Chcel by som však v zhode s inými povedať, že
dnes práve pri tejto správe môžeme konštatovať,
že militantný systém bol vo svojej podstate
v rozpore so záujmom ľudu a tu je koreň práve
toho, čo ho priviedlo k jeho pádu, pretože
násilie a zvôľa, ktorá sa vojenským
zásahom v roku 1968 ešte viac upevnila, rovnako ako
násilie a všetko to, čo je s tým spojené,
nemohli vyhrať natrvalo, ale predsa sa tak niekedy stáva.
Človek si kladie otázku, prečo je tomu tak?
Zrejme asi preto, pretože násilie, militantnosť
a všetko, čo je s tým spojené nemá
morálku. Práve preto nemohlo toto "víťazstvo"
obstáť. Cesta k 17. novembru bola však dlhá
a tŕnitá. Nespadla z neba sama od seba. Samozrejme,
ukázala sa tu neschopnosť politického vedenia,
všetkého toho, čo s tým bolo spojené.
Nie je možné odpísať od drobných
krôčkov cez veľké úsilie všetkých
tých, ktorí za iných podmienok, zdôrazňujem,
za iných podmienok sa snažili vstúpiť
do zápasu s týmto militantným systémom,
a to ako vo vnútri politickej vedúcej sily vtedajšej
strany, ako aj mimo nej. Z obidvoch strán bola vystavená
nesmiernemu tlaku, ktorý nakoniec vyústil v najširšiu
podporu širokého občianstva.
Nie je čas ani miesto rozoberať všetko to, čo
sme museli až po zimné večery roku 1989 vykonať.
Dnes je iná doba. Ale majú pravdu tí, ktorí
hovorili, že - ako dnes hodnotíme novú demokratickú
cestu - že je to iné, širšie, ale nie je
treba zabúdať, že tomu predchádzali mnohé
iné situácie, ktoré svojím skromným
dielom prispeli k tomu, že tu dnes môžeme byť.
Samozrejme, nie je tu čas na to, aby sme tu toto všetko
hodnotili. Ja som to tu už raz spomenul, ale za tak krátku
dobu rehabilitovať viac ako tridsaťpäť tisíc
ľudí v tých podmienkach - pokiaľ si niekto
myslí, že to bol len malý krôčik
- tak je na omyle. Samozrejme, nebolo možné robiť,
čo dnes. A predsa majú pravdu tí, ktorí
tvrdia, že dnes sú širší a hlbší.
Ja by som chcel len k tomu dodať, čo som skúsil
od októbra roku 1989, kde okrem iných krokov, ktoré
sme po roku 1968 urobili z tribúny vládnúcej
politickej strany, a povedať vetu, za ktorou potom nasledovali
činy: "Strana nemôže riadiť."
Viem, že dnes je možné to vysvetľovať
všelijak. Ale to neboli plané slová, to boli
praktické kroky. Otvorenie hraníc a všetko,
čo bolo s tým spojené, sloboda cirkví,
náboženského vyznania a všetko, čo
vtedy nasledovalo, to boli síce drobné, ale veľké
prínosy pre to, aby sme medzi ľud vniesli dôveru
a istotu v tom, že raz aj na našej ulici bude sviatok.
A to všetko povzbudzovalo odpor proti militantnému
systému. Ako vidieť, neboli márne pohnútky
oných podzimných a zimných večerov
roku 1989. Neznehodnocujme to, čo bolo urobené v
iných podmienkach a čo bolo limitované zložitým
úskalím, ktorým sme museli prejsť.
Preto by som chcel povedať - myslime ďaleko viac na
to, čo musíme v tomto našom ďalšom
období urobiť. Zjednocovať ľudí,
národy. Preto ma čaká ešte zložitá
a ťažká práca. Povedzme si úprimne,
že nás ešte veľa práce čaká
v ekonomickej oblasti a máme čo robiť, aby
sme sa nedočkali silnejších sociálnych
otrasov. Povedzme si úprimne, keď budeme čím
ďalej tým viac obracať pozornosť dozadu,
veľmi málo času nám ostane na to, aby
sme urobili tie kroky, ktoré sa od nás čakajú
v jednotlivých republikách a zvlášť
od mladej nastupujúcej generácie. Povedzme si úprimne,
že aj z toho, čo sme urobili, aj keď to nie je
málo, stále ešte nevidíme na konci tunela
svetielko.
Chcel by som ešte povedať niekoľko poznámok.
Bolo tu v priebehu rokovania hovorené o priebehu informácií.
Nie je tu na to čas, ale chcel by som to doložiť.
Celý rad mojich listov, ba aj uznesení Federálneho
zhromaždenia aj Predsedníctva Federálneho zhromaždenia
na to urobilo celý rad opatrení. Cez to tu bol celý
rad únikov a nebolo možné zabrániť
tomu, aby do verejnosti neboli vynášané tie
veci, ktoré boli veľmi znepokojivé a bolo to
vynášané aj navzdory týmto opatreniam.
Preto si myslím, v zhode s tými, ktorí povedali,
že to, čo sa stalo za účasti tretej
osoby v miestnostiach komisie 17. novembra, že to bolo v
rozpore s týmito opatreniami, ktoré boli uložené
komisii, a že to viac-menej poškodilo aj tú dobrú
prácu, ktorú komisia vykonala. Nie je možné
z tohto kroku, podľa môjho názoru, obviňovať
televíziu, keď mala k dispozícii tieto závery
a túto dokumentáciu v zahraničí a
pod. Prečo by to potom nemohli vidieť naši občania?
Ďalšiu poznámku mám, že na minulej
prerušenej schôdzi bolo povedané a vznikol tu
spor či nejasnosť, čo všetko zavinilo
Predsedníctvo Federálneho zhromaždenia. Pán
Ruml tu vtedy povedal, že nevedel o uznesení Predsedníctva,
rovnako ako poslanci a potom tu tiež padla otázka,
prečo neboli poslanci Federálneho zhromaždenia
informovaní o uznesení Predsedníctva Federálneho
zhromaždenia v súvislosti s lustráciami.
Zrejme ste s tým už boli oboznámení,
a pokiaľ nie, chcel by som tu podotknúť, že
pánovi Rumlovi bolo toto uznesenie doručené
16. novembra. Je o tom záznam. Pokiaľ ide o stanovisko,
že neboli informovaní poslanci a nevedelo sa, ako
na to odpovedať, tak len prečítam posledné
dva body, ktoré prerokúvalo Predsedníctvo
Federálneho zhromaždenia. V treťom bode sa hovorí:
"Poslanci Federálneho zhromaždenia sa stykom
a údajmi uvedenými v odseku 1 a 2 tohto uznesenia
stávajú nositeľmi štátneho tajomstva
v zmysle citovaných zákonov so všetkými
dôsledkami, pričom Predsedníctvo Federálneho
zhromaždenia odporučí predsedom Snemovne ľudu
a Snemovne národov, aby poslancov svojich snemovní
oboznámili s dôsledkami porušovania povinností
vyplývajúcich z porušovania štátneho
tajomstva." Toľko uznesenie a môj podpis, ktorým
toto bolo doručené patričnou cestou.
Ďalšiu poznámku by som chcel povedať k strane
57 správy, kde sa hovorí aj o mne. Na rozdiel od
prvej správy, kde bolo jednoducho konštatované,
že Alexander Dubček bol v priebehu manifestácie
17. novembra zadržaný Štátnou bezpečnosťou,
dnes je pri tom aj komentár.
Hovorím to spamäti, ale je tam asi taký dodatok:
Keby sa neobetoval atď, atď. Čiže je tu
aj celý rad ďalších poznámok. Nie
je čas to tu dlho rozvádzať. Ale vyšiel
tu chybný telefonický rozhovor, keď tu prišiel
zástupca Európskeho parlamentu oznámiť
mi, že mi bola udelená cena Európskeho parlamentu.
Bol som v jednom byte, telefonicky nedopatrením zavolal
Jan Urban, že manifestácia prebieha, či sa
zúčastňujeme. Samozrejme, bolo to odpočúvané.
Ale aj to ma nemohlo odradiť od toho, aby som tam neišiel.
Môj hlavný zmysel bol v tom, aby som túto
manifestáciu išiel morálne podporiť, nie
preto, aby som tam vyvolal nejakú zrážku. Ale
ja už som tak naučený za celú dobu dvadsiatich
rokov, že keď je päťdesiat, šesťdesiat
alebo sto ľudí v električke alebo trolejbuse,
a je tam jeden alebo dvaja, ja ich vždy nájdem. Mohli
by mi to dosvedčiť, pretože pri východe
som sa vždy opýtal, koľko je hodín. Moje
oči sú na to zvyknuté. Niekto povie, že
sa to nedá poznať. Dá, majú iné
oči, iné chovanie. Potom stačí k tomu
cit, aby ste to rozpoznali. Keď vás upozornia, poďte
s nami, samozrejme mal som možnosť, mohol som sa vzoprieť,
mohol som tam vyvolať škandál, ale potom, keď
som išiel s tými civilistami, spozoroval som, že
je tam jeden alebo koľko, ktorí už boli v uniforme.
Viete si predstaviť, čo by bolo, keby somb konal inak,
keď mi máte za zlé, že som sa odpútal
a rýchle som nevybočil, keby v tej situácii
niekto zavolal buď zo strany provokatérov alebo tých
stúpencov, ktorí tam išli s rovnakým
úmyslom ako ja, že Dubčeka zatýkajú?
Však by ich tam rozdupali.
Nechcem sa tým brániť, ale prosím vás,
nepodsúvajte niečo také, čo by vyvolalo
pochybnosti, za akým účelom tam išiel,
odbočil atď. a či sa dozvedel, že manifestácia
je povolená alebo nepovolená. Ja som vtedy mal čas
o tom premýšľať? Bol niekto, kto by v takom
víre doby na to myslel? Ja by som chcel poprosiť,
aby tieto veci boli uvedené na správnu mieru.
Snáď poznámku ešte k tomu, čo tu
padlo k lustračnému zákonu. Som povinný
tu pred týmto zhromaždením povedať a vysvetliť,
aspoň aby ste pochopili môj krok, keď som odmietol
tento zákon podpísať. My sme zadali tú
úlohu za akým účelom? To, čo
bolo pôvodne v uznesení predsedníctva. Sám
som v Predsedníctve navrhoval, aby sme sa my v Predsedníctve
a postupne aj ďalší nechali prelustrovať
z vlastnej vôle. Čiže nejde o to, či
bolo treba lustrovať alebo nie, ale koho a ako.
Teraz by som chcel k meritu veci povedať, prečo to
vo mne vyvolalo taký zlom, že fakticky som nerozhodoval
o tom, či to podpíšem alebo nie. Predtým
som urobil niekoľko opatrení, aby som abdikoval na
túto funkciu. Tu som skutočne urobil to, že
mali možnosť taký krok každý urobiť
na to, aby som bol z tejto funkcie odvolaný. Ja som tento
risk podnikol. Poviem vám prečo. Preto, že
dodatočne v tomto parlamente štyrmi alebo šiestimi
hlasmi sme prevážili to, že sa do tohto lustračného
zákona dostali tí ľudia, ktorí dvadsať
rokov už boli na indexe, ktorí mali zákaz povolania.
Nechcem povedať, kto, čo a ako trpel. To sú
státisíce. Keď poviem státisíce,
nikto to nechce veriť. Keď tam zamontujete milíciu,
milícia strážila tiež mimoriadny zjazd
v ČKD a boli obklopovaní tankmi. Bola to milícia,
ktorá sa postavila nie za Štepána, ale za Millera,
keď prišli do ČKD. Viem, že pri dnešnom
hodnotení sa to veľmi nezdá, ale prečo
by títo ľudia mali byť na indexe spolu s tými,
ktorí sú predmetom tohto rokovania?
Preto si osobne myslím, že keď dodatočne
40 rokov späť dáme jednu kolektívnu vinu
do zákona a posílime tých istých ľudí
- ešte raz zdôrazňujem, niekoľko sto tisíc
ľudí - nehovorím, že sú vo funkciách,
ale majú zábrany a tí istí ľudia,
ktorí boli 20 rokov na indexe, nechcem toto vydávať
za nejaký krok práve v dobe, keď budujeme právny
štát. Ja si myslím, že máme ďaleko
viac postupovať v tom smere, aby sme sa zjednocovali. Čaká
nás ťažká, zložitá práca.
Nenechajme vnášať rozkol medzi tých, ktorí
sú ochotní nielen obetavo pracovať, ale vykonať
všetko, aby táto nová, demokratická
cesta bola úspešná. Keď sa budeme stále
obracať späť a nepoučíme sa z toho,
ako vyšli z ťažkej totality v Španielsku,
v Taliansku alebo aj v iných krajinách, ktoré
sú tam, kde sú, práve preto, že obrátili
pozornosť dopredu, pokúsme sa aj my zjednocovať
ľudí na tento veľký Západ, ktorý
nás ešte na tejto krehkej demokratickej ceste čaká,
aby táto cesta bola korunovaná úspechom.
Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu předsedovi Federálního
shromáždění Dubčekovi. Doufám,
že jste mlčky tolerovali překročení
časového limitu.
Budeme pokračovat v rozpravě. Konstatuji, že
jsou ještě přihlášeni čtyři.
Bylo by krásné, kdyby byli poslední. Já
je přečtu v pořadí: kolega Hruška,
paní poslankyně Olga Pavúková, Miroslav
Roček a jako poslední pan poslanec Jan Šolc.
Prosím, pan poslanec Sláma.
Poslanec SN V. Sláma: Já jenom dvě věty.
Já jsem se možná špatně vyjádřil.
Rok 1968, jak pan předseda na to reagoval, je to v pořádku.
Šedesátý osmý rok, to jaro se bralo,
to jsem bral i já. To byl celý národ. Druhá
věc: Chtěl bych říci, že pan
Michálek tady mluvil o nějakých převáděních
a že se za to braly peníze. Jestli to myslel všeobecně,
nic proti tomu, protože to skutečně bylo, ale
to převádění jsme dělali i
my. V životě bych si od nikoho korunu nevzal, zvlášť
v takových případech. Jestli to myslel na
mne, tak je to omyl, jestli to myslel všeobecně, tak
i takoví lidé mezi námi byli. To je všechno.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já bych prosil pana poslance Hrušku.
Poslanec SN M. Hruška: Já bych chtěl jenom
vyjádřit názor, že to, co jsem tady
zaslechl od paní kolegyně Šormové, ve
mně nahlodává pocit, jestli vůbec
má smysl tady vystupovat, protože zmatlá-li
někdo dohromady zneužití poslanecké
imunity a ústavu, to, myslím, že skutečně
na této půdě by se dít nemělo.
Domnívám se, že jsem své imunity nijak
nezneužil, protože to bych se musel někde na
veřejnosti dopustit nějakého trestného
činu a potom by tedy prokuratura zažádala o
zbavení mé poslanecké imunity sněmovnu
a ta by o tom musela rozhodnout hlasováním. Já
jsem žádný trestný čin nespáchal,
alespoň si toho nejsem vědom. Pouze jsem prostě
využil právo dané mi ústavou, říci
na této půdě prakticky cokoliv, co považuji
za důležité v souvislosti např. s vyšetřovací
komisí. Tady se prostě zmatlaly naprosto neuvěřitelným
způsobem dvě naprosto odlišné právní
normy.
Co se týče její poznámky, že
tím, že jsem citoval výpověď bývalého
příslušníka Státní bezpečnosti,
že mu jaksi dávám sílu, jednalo se o
dr. Machatého, tak já jsem to přece udělal
proto, že jsem se podivoval, jak to, že dr. Bartončík
nežaloval pana dr. Machatého, že žaluje
nebo že se soudí s komisí. Přece tento
dr. Machatý ve své výpovědi pana Bartončíka
neuvěřitelně špiní. On tam přece
vypovídá, že pan Bartončík měl
poměr s bývalou náměstkyní
ministra zahraničních věcí paní
Bartoškovou, že se navzájem dekonspirovali, to
znamená, že si vyzradili, že jsou agenty Státní
bezpečnosti, a toto sdělili svým řídícím
orgánům a řídící orgány
to předaly panu Machatému. Jakto, že pan Machatý
není trestně stíhán? Jakto, že
soud toto neposuzuje jako pomluvu pana Bartončíka?
Prostě tady se bavíme na úplně jiné
úrovni. Já jsem se jen podivoval, že odhalení
spolupracovníci Státní bezpečnosti
žalují komisi místo toho, aby žalovali
ty, kteří je do svých seznamů zavedli
a kteří proti nim tzv. křivě vypovídali.
To bylo smyslem mé poznámky.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Takže prosím nyní paní Olgu Pavúkovou.
Poslankyně SN O. Pavúková: Vážený
pán predseda, vážené Federálne
zhromaždenie, dovoľte, aby som vás oboznámila
s pozmeňujúcim návrhom klubu poslancov SNS
k uzneseniu k Záverečnej správe vyšetrovacej
komisie pre objasnenie udalostí 17. novembra 1989.
Žiadame doplniť uvedené uznesenie - ide o tlač
1250 - o nový odsek tohto znenia: "Vyšetrovacia
komisia FZ pre objasnenie udalosti 17. novembra 1989 vydá
každému poslancovi FZ písomný doklad
o výsledku lustrácie jeho osoby najneskôr
do 31. marca t. r."
Zdôvodnenie je jednoduché. Boli sme lustrovaní,
máme nárok na podobné osvedčenie,
ktoré by súčasne, aspoň tomu verím,
malo zamedziť prípadnej manipulácii v predvolebnej
kampani. Také náznaky a tendencie, že by k
tomu mohlo dôjsť, sú už totiž zrejmé,
o čom sa s obavami vyslovil celý rad rečníkov.
Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji. Nyní prosím pana poslance
Miroslava Ročka.
Poslanec SN M. Roček: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, různých úvah
a názorů tady už byla vyslovena celá
řada. Náš čas je vzácný,
a proto se omezím jen na podání návrhu
pro usnesení k projednávané zprávě.
Jeho znění: "Federální shromáždění
ukládá předsednictvu FS, aby zpřístupnilo
veřejnosti materiály, s kterými pracovala
komise 17. listopadu."
Jsou k tomu nejméně dva dobré důvody:
Za prvé veřejnost si bude moci sama udělat
o věci nezkreslený úsudek a za druhé
takové uzavření celé věci přispěje
k uvolnění Federálního shromáždění
pro práci na tolik potřebné legislativě.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji. Prosil bych nyní ještě
pana poslance Jana Šolce.
Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, 12. února se předsednictvo
FS usneslo sestavit komisi, která by dohlížela
na předávání utajovaných materiálů
komise 17. listopadu archivu Federálního shromáždění.
Tato komise ukončila před 20 minutami svou schůzku
a já bych vás chtěl seznámit se členy
této komise. Jsou to poslanci: Michal Kurťák,
Ján Mlynárik, Ludvík Motyčka, Miroslav
Richter, Věněk Šilhán, Jan Šolc
a dále zaměstnanci FS Dr. Havlová jako legislativní
poradce a paní Kvapilová z tajného archivu.
Na této schůzi jsem byl zvolen předsedou
této komise a bylo mi uloženo, abych vás seznámil
s návrhem, který komise doporučuje včlenit
do usnesení ke zprávě komise 17. listopadu:
1. Federální shromáždění
ukládá komisi 17. listopadu připravit její
dokumentaci k předání archivu FS.
2. S dokumentací vzniklou z činnosti komise 17.
listopadu se bude nadále nakládat jako s materiály,
které mají charakter utajovaných skutečností.
3. Předsednictvo FS stanoví pravidla přístupu
k těmto utajovaným materiálům.
4. Komise pověřená předsednictvem
FS stanoví pravidla úschovy a dohlédne na
předávání utajované dokumentace
komise 17. listopadu archivu Federálního shromáždění.
To jsou čtyři suché formulace, které
jsou důležité, aby byl tento nesmírně
důležitý proces zvládnut, jak je třeba.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Šolcovi. Protože jsme vyčerpali
všechny písemné přihlášky
do rozpravy, táži se poslanců, zda chce ještě
někdo vystoupit? Nejdříve se hlásil,
myslím, kolega Hubálek, pak Blažek, pak Wagner.
Poslanec SL B. Hubálek: Mám dotaz na poslance Šolce.
Pane poslanče, nebylo by vhodné do usnesení
zařadit také dobu, po kterou dokumenty zůstanou
utajované? To je jen návrh na doplnění
usnesení.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Takže pan poslanec Šolc by bezprostředně
reagoval.
Poslanec SN J. Šolc: Skutečně si myslím,
že náš úkol je vykonat dohled nad prováděním.
Tento úkol, který kolega Hubálek navrhuje,
má politickou povahu, je hlubší a nenáleží
naší komisi.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Jistě, tady je poznámka, že existuje zákon
o archivnictví a archivní službě. Ten
je nutno respektovat. Prosím, pan poslanec Blažek
a pak Wagner.
Poslanec SN A. Blažek: Mám jen krátkou faktickou
poznámku, než budeme hlasovat o tom usnesení,
tak bychom tam měli vykonat některé opravy:
Zvykl jsem si pracovat s prameny a v okamžiku, kdy narazím
na opakující se chyby, tak k těm pramenům
ztrácím důvěru. Nemělo by se
to stát tomuto materiálu. Samozřejmě
pro něj budu hlasovat jen s výhradou, že v
historické části jde o materiál velmi
povrchně zpracovaný a nepřesný. Např.
na str. 12 je několik chyb. Pan Husák nenastoupil
do funkce v dubnu 1968, ale 1969, ke strahovské události,
tj. demonstraci studentů, která byla tak tvrdě
zlikvidována policií, nedošlo v prosinci 1967,
ale v říjnu 1967. Podobných nepřesností
je tam několik.
Navrhuji, aby se před tím, než se usnesení
dostane ven z parlamentu, tomu věnoval někdo, kdo
tyto věcné chyby odstraní a já pro
toto usnesení budu hlasovat s výše uvedenou
výhradou.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Bylo by dobré, pane poslanče, kdybyste všechny
potřebné korektury dal písemně k dispozici,
aby se opravy mohly provést. Ještě pan poslanec
Wagner.
Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovoluji si předložit
k návrhu usnesení několik bodů. Navrhuji:
1. Federální shromáždění
žádá předsednictvo, aby přílohy
č. 1 - 5 k závěrečné zprávě
komise FS pro objasnění událostí 17.
listopadu 1989 odtajnilo a dalo k dispozici tisku.
2. Federální shromáždění
přijímá tedy námitky vůči
části zprávy, a to příloha
č. 6, text na straně 14 - 15 od druhého odstavce
na straně 14 začínajícího slovy:
"začátek roku 1988", a text na straně
64, a to poslední dvě věty odstavce 3 začínajícího
slovy "tento požadavek je".
3. Federální shromáždění
souhlasí s vyřazením částí
uvedených v bodu 2 tohoto návrhu ze zprávy
komise.
Tolik k tomuto návrhu. Ještě drobná
poznámka. Byl jsem v době své nepřítomnosti
tady vyzván, abych se vyjádřil, co jsem dělal
v 50. letech. Nevím, jak se pan poslanec, který
byl zvědav, jmenuje, nemohl jsem být ani v KSČ,
ve které jsem nebyl nikdy, neboť jsem v té
době nosil krátké kalhoty.
Ještě drobnou poznámku. Pokud pan poslanec
ještě hodlá zkoumat vývoj tak podle
Heckelova biogenetického zákona nevím, kde
by skončil. Ještě jednu malou drobnost. Snažili
jsme se vším čím to šlo vysvětlit
v této debatě, že bychom neměli vidět
dělící čáru mezi, ale v nás.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Ještě jednou se táži poslankyň
a poslanců, zda chce někdo vystoupit v rozpravě?
Ještě kolega Mandler. Prosím.
Poslanec SL E. Mandler: Asi jsem to hlavní tady neslyšel.
Nevím, jak taková věc, jako když je
někdo agent, jak se může vést dělící
čára mezi ním a těmi ostatními?
Ta čára musí být přece vně
těchto lidí.