Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Schneiderovi. Faktickú poznámku má pán poslanec Wagner.

Poslanec SL J. Wagner: Omlouvám se, budu velmi stručný, jsem přihlášen do této rozpravy, ale nemohu nereagovat na stanovisko pana poslance Schneidera, který kritizuje federální ministerstvo kontroly za podání zprávy z formálních důvodů a klade otázku, jakým právem federální ministerstvo kontroly zprávu Federálnímu shromáždění předložilo. Mě spíše zajímá věcný obsah této zprávy a věcné stanovisko federálního ministerstva financí k této zprávě.

Opakuji otázku, kterou jsem přednesl ve schůzi výborů pro plán a rozpočet pro pana ministra financí, aby věcně odpověděl, co z této zprávy považuje za vadné a s čím musí souhlasit, protože jeho stanovisko je důležité. A považuji tuto otázku za tak závažnou, že ji kladu podle § 57 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění, který předpokládá, že pokud ministr může odpovědět, odpoví hned.

Ještě bych považoval za důležité připomenout, že ve výboru tato otázka byla položena a že pan ministr jistě měl příležitost a jistě se se zprávou seznámil.

Současně si dovoluji položit druhou formální otázku, kterou považuji formálně za velmi důležitou, který orgán této federace ve spolupráci, protože jsou tam zastoupeny republiky, s kterým orgánem které republiky ustavil finanční radu České a Slovenské Federativní Republiky. Je to rovněž otázka podle zákona o jednacím řádu adresovaná panu ministru financí a místopředsedovi vlády panu Klausovi. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi v rozprave pani poslankyňa Adrianová, pripraví sa poslanec Ivan Fišera.

Poslankyně SN M. Adrianová: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, mala som dva pozmeňujúce návrhy. Žiaľ, pán poslanec Schneider ich tiež použil, takže sa pripájam. Pod číslom 1 ods. 3 vypustiť a pod číslom 2 ods. 1 vypustiť. Nebudem to zdôvodňovať, pretože to isté použil pán poslanec Schneider. K vystúpeniu pána poslanca Borguľu len toľko, že správa je výborná, je to úspech 8,5 milióna zaregistrovaných a do 48 hodín vydať náhradné kupónové karty, za to si zaslúži pán minister Klaus poďakovanie, ako aj minister Českej republiky a minister Slovenskej republiky. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Slovo má poslanec Ivan Fišera, pripraví sa Jozef Košnár.

Poslanec SN I. Fišera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přirozeně, mohli bychom dnes zde opravdu politizovat, protože bych mohl připomínat své otázky na pana místopředsedu, tehdy ještě ministra, Klause v době, kdy byl přijímán zákon o privatizaci a kdy se mi nedostalo zcela konkrétních odpovědí.

Samozřejmě mohlo by to být dnes poněkud škodolibé, kdybych tyto věci připomínal, a nepovažuji to za vhodné. Myslím, že je třeba spíš se podívat sami na sebe jako na parlament v tuto chvíli, jakou pozornost jsme věnovali přípravě kupónové privatizace. Pan místopředseda zde říkal - doufám, že ho přibližně cituji dobře co do základní myšlenky - že se není třeba znervózňovat, že zákon, který se týká úpravy činnosti nebo působnosti investičních společností a investičních privatizačních fondů, je připraven a vše je v pořádku.

V hospodářských výborech jsme přijali usnesení, které se promítlo do návrhu usnesení výborů pro plán a rozpočet, kde se také hovoří o tom, že je třeba maximálně zprůchodnit přijetí zákonů, které by regulovaly finanční a kapitálový trh.

Ale já bych se chtěl obrátit na nás, přestože mnozí odcházejí v tuto chvíli, kolik času a pozornosti jsme my věnovali této otázce, kolik pozornosti jsme jí věnovali ve srovnání s mnohými jinými, byť ideologicky velmi kudrnatými a velmi výraznými problémy, a přitom jsme zcela opomenuli tak závažnou věc, jako je vytvořit zákony pro regulaci institucí, které budou rozhodovat o bohatství této země.

Nechci kritizovat vládu, protože považuji za evidentní chybu, že to nebylo dáno dříve. Já jsem znepokojen, ale považuji to i za svoji chybu, že jsme se nedokázali nad touto věcí znepokojit dříve. A myslím si, že se týká nás všech a že si zde můžeme společně vzájemně říci, že jsme chybu udělali.

Naší povinností je nyní dosáhnout, aby tyto zákony byly přijaty co nejdříve a přednostně před mnohými zákony ostatními, protože kromě toho, že zde hovoříme o tak závažných věcech, jako je Ústava, musíme se také zabývat otázkami hospodářskými.

Nemám pocit, že by paní ministryně trpěla nějakou schizofrenií, ještě jsem si toho u ní nevšimnul, myslím si, že ani toto ministerstvo netrpí schizofrenií. Domnívám se, že nemá smysl se bavit ani tolik o tom, kde jsou jaké pravomoci. V tuto chvíli je třeba zcela konkrétně jednat, protože já prostě nechápu jednu základní věc. Jak je možné, že jsme vytvořili fondy, aniž by byly pro ně regulace v zákoně. Že jsme připustili toto vytvoření. Jak je to možné? Jestliže mají tak závažné instituce existovat, od začátku mají mít pravidla pro rozhodování. A to je elementární skutečnost a pravda. Pánové, jestli chceme právní řád, tak přijímat zákony v době, kdy už instituce existují a lidé jim dávají svoje kupónové knížky, to je prostě smutný humor. A nyní ho musíme společně odstranit.

Dovolte mi ještě dvě otázky, které budou souviset s tím, co navrhnu do usnesení.

Postrádám ve zprávě informaci o tom, jak se chovají podniky v době před kupónovou privatizací. V průběhu kupónové privatizace, jak se budou chovat, to nemůže zatím pan ministr říct, to chápu, to je přirozené. Ale myslím si, že takovou zprávu budeme potřebovat. Pan místopředseda o tomto chování již hovořil, nedokážu přesně říct kde ani okamžik vysílání v rozhlase, ale upozorňoval na rizika inflace, která souvisejí s chováním podniků v této době. Je to tak, je to přirozené, ten problém zde existuje. Myslím, že by stálo za to o něm hovořit. Ale chtěl bych položit otázku, zda je možné v této souvislosti ještě říci, jak se podniky chovají před privatizací a jak pan ministr očekává, že se budou chovat v průběhu této privatizace a po ní.

V jedné ze zpráv vlády jsme se dočetli, že neumíme dost dobře předvídat, jak se budou privatizované podniky chovat. A já si myslím, že to je dost důležité. To je také důvod, proč doporučuji, aby do třetího bodu usnesení, které je předkládáno, bylo doplněno - přečtu to nejdřív celé a pak řeknu, co je třeba doplnit: "Požadují od předsednictva Federálního shromáždění ČSFR předložit na 21. společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění návrh na ustavení komise Federálního shromáždění pro dohled nad privatizací včetně volby členů této komise" - a já navrhuji doplnit: "a pověřit ji mimo jiné úkolem analyzovat chování podniků před privatizací i v jejím průběhu". Já se totiž obávám, že dochází k takovému rizikovému chování našich podniků, které může být velmi nebezpečné. My budeme možná muset v určité fázi uvažovat o tom, co s těmi podniky, které doposud privatizovány nejsou nebo nejsou zařazeny v první vlně pro privatizaci. Já jsem se totiž ptal na to, co se s nimi bude dít, a odpověď zněla: "Budou zařazeny do dalších vln." Má otázka, co se s nimi bude dít při tomto procesu, mně nebyla nikdy zodpovězena. Já bych rád tuto odpověď znal.

Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Jozef Košnár, pripraví sa pán poslanec Miroslav Macek. Ďalej je do rozpravy prihlásený pán poslanec Houška, Zán a Wagner.

Poslanec SN J. Košnár: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, pán podpredseda vlády tu uviedol, že privatizácia je chrbticou celého transformačného procesu. Zastávam rovnaký názor a práve preto som očakával, že vláda bude tejto "chrbtici" venovať náležitú pozornosť, že bude iniciovať (prípadne parlament že bude iniciovať) vytvorenie takéhoto legislatívneho korzetu, ktorý by nedovolil tejto vyvíjajúcej sa "chrbtici", aby sa deformovala hneď pri svojom zrodení.

Bohužiaľ, nemám ten pocit, že správa, ktorú predložila vláda, je správou, ktorá by plnila tú úlohu, ktorú mnohí z nás očakávali, aj keď by som priznal, že z litery zadania, ktoré bolo iniciované pánom poslancom Senjukom, mohla federálna vláda túto správu pojať ako viac či menej presný, viac či menej detailný popis organizačných, technických a iných predpokladov a procesov, ktoré sa pri uplatňovaní kupónovej privatizácie doteraz použili.

Mám na zreteli predovšetkým skutočnosť, že prax prípravy veľkej privatizácie rezignovala v príslušnom zákone o veľkej privatizácii deklarovaný súbeh a súťaž rôznych privatizačných metód a foriem, tradičných aj nových privatizačných metód a že sa favorizuje kupónová metóda. Preto nie je divu, že pohľad na privatizáciu sa zužuje na popis kupónovej privatizácie. Iste že tu môže odznieť tvrdenie, že vysoký podiel kupónovej formy si podniky vybrali sami. K tomu je však treba uviesť, že podmienky a výber mali a majú podniky značne obmedzené. A situácia, v akej sa podniky nachádzajú, viedla tieto podniky k tomu, aby využili rozptýlenie vlastníctva ani nie tak pre vytvorenie súkromnovlastníckych vzťahov, ako skôr na vytvorenie vlastníckych vzťahov, ktoré sú skôr charakteristické pre verejný sektor. Vlastný priebeh privatizácie má veľa rizík. Pripomeniem len niektoré z nich, o ktorých sa už moji predrečníci okrajovo zmieňovali. Napríklad tá skutočnosť, že sa predlžuje obdobie, kedy podniky nepodnikajú, kedy čakajú na vyriešenie vlastníckych vzťahov. Skutočné podnikateľské projekty či zámery sa zrejme sformujú až po privatizácii. Preto sa domnievam, že je do určitej miery zavádzajúce tvrdenie, že podnikateľské záujmy ako povinná súčasť privatizačného projektu dávajú občanovi možnosť ohodnotiť budúce šance podniku, do ktorých môže eventuálne priamo občan investovať.

Po druhé, existujúci daňový systém podceňuje časť podnikového managementu k tomu, aby aj umelo zhoršoval výsledky a situáciu v podniku, aby si vytvoril možnosť získať potom s relatívne nízkou trhovou hodnotou akcie príslušného podniku, resp. aby si vytvoril podmienky pre vypracovanie a prijatie takého konkurenčného privatizačného projektu, ktorý z hľadiska autorov tohto privatizačného projektu môže byť úspešný, ale súčasne môže znamenať, pokiaľ to nepoviem veľmi tvrdo, niečo, čo sa blíži k defraudácii štátneho majetku.

V súvislosti s privatizáciou verejnosť znepokojuje rad otázok. Napríklad, či budú nové transformované podniky skutočne nezávislé na vplyve štátnej byrokracie a ich mocenských štruktúr, kto bude predstavovať efektívnych vlastníkov, keď v správnych radách privatizačných fondov sú tí samí, ktorí vo veľkej miere zodpovedajú za súčasný stav podniku. Alebo pôjde o nové lobbistické zoskupenia? Kde sú rozvojové impulzy štátnej politiky, nové smery štruktúrnej a proexportnej politiky toľko proklamované, ale žiaľ stále veľmi absentujúce.

Privatizácia je samozrejme v chode a nejde o to, aby sa zahrala do autu. Ide o to, že keď sa uvedené okruhy problémov a rad ďalších, o ktorých sa tu už hovorilo, dôkladnejšie nevyriešia, môže to viesť k výraznej dezilúzii verejnosti, výsledkom čoho môže byť nielen rozčarovanie z privatizácie, to sa už začína dostavovať - ale môže to byť aj strata dôvery v úspešnosť alebo v zámery celého transformačného procesu.

Je mi skutočne trochu ľúto, že znenie správy, ktorú prerokovávame, nie je referentskou správou, ale správou vlády, predkladanou najvyššiemu zákonodarnému zboru. Priebeh kupónovej privatizácie upravujú len podzákonné normy. Na potrebu jasných právnych noriem v tejto oblasti sa poukazovalo vlastne od začiatku a explicitne prinajmenšom na 13. spoločnej schôdzi oboch snemovní v mnohých vystúpeniach - požiadavky legislatívno-zákonnými aktmi, normami upravili celý proces prípravy a v priebehu privatizácie zazneli. Stačí si len preštudovať protokoly z 13. schôdze. Okrem toho v dávnejšej, ale aj v nedávnej minulosti celý rad významných zahraničných odborníkov, nielen ako jednotlivcov, ale významných inštitúcií upozorňovali na to, že program privatizácie zrejme presahuje administratívne možnosti vlády, že seriózne zhodnotenie je prakticky nemožné a že celý proces bude riadený a kontrolovaný vládou len v malej miere. Myslím si, že toto očakávanie sa, bohužiaľ, naplnilo a obavy potvrdili. Pravidlá a dozor, aby sa zabránilo defraudáciám a aby bola zabezpečená ochrana investorov, zatiaľ neboli vytvorené.

A ešte dovoľte jednu poznámku, ktorá sa mňa ako občana dotýka. Koncipienti správy robia z núdze cnosť istými tautologickými tvrdeniami. Budem to dokumentovať aspoň na troch pasážach predkladanej správy.

Po prvé, absencia legislatívnych a inštitucionálnych podmienok pre fungovanie kapitálového trhu sa v tejto správe oceňuje ako faktor, ktorý vytvorí potrebný tlak na urýchlenie a založenie fungujúceho trhu.

Druhé takéto tvrdenie - časová tieseň spôsobená nedodržaním podmienok stanovených vo vládnom nariadení sa zľahčuje a oceňuje sa ako faktor so silnými motivačnými účinkami pre naplnenie dohodnutého harmonogramu postupu.

Tretia takáto "perla": Obavy vyvolané aktivitou investičných privatizačných fondov sa oceňujú ako účinný stimul pre legislatívne práce, potrebné pre reguláciu kapitálového trhu.

Mohli by sme pokračovať a nájsť takýchto pasáží celý rad, ktoré skutočné problémy, ktoré tam existujú, zľahčujú a skôr ich vydávajú za čosi pozitívneho, než za zanedbanie alebo nie včasné postihnutie problémov, ktoré realita prináša. Teda ignorovanie týchto skutočností sa zastiera veľmi sebavedomím, ale ako som sa snažil aspoň ukážkovo dokumentovať aj svojím spôsobom, cynickým tónom, keď to všetko sa vydáva za čosi, čo má obrovský výchovný efekt. Ja si myslím, že naozaj to tento efekt má, totiž že zbavilo občana ilúzií o kupónovej privatizácii a o úlohe vlády pri príprave a právnom regulovaní tohto procesu.

Jednu záverečnú poznámku: Pán poslanec Schneider tu predniesol pozmeňujúce návrhy. Pripojila s k nim kolegyňa Adrianová. Myslím, že zmysel týchto pozmeňujúcich návrhov je asi taký, ako keď sme pred viac ako pol rokom prerokovávali v tomto Federálnom zhromaždení veľmi závažnú a dôležitú správu vlády o stave hospodárstva, o zámeroch v hospodárskej politike do konca roku 1991 a na rok 1992. Rovnako bolo navrhnuté uznesenie, ktoré okrem nič nehovoriacej formulky "berie na vedomie" konštatovalo určité skutočnosti, upozorňovalo na niečo, niečo požadovalo. Zvolila sa taká taktika, že pozmeňujúcimi návrhmi sa vypustilo všetko a zostalo len uznesenie. "Federálne zhromaždenie berie na vedomie predloženú správu." Konštatovali sme vtedy mnohí, že tým sa Federálne zhromaždenie vzdalo svojej kontrolnej funkcie.

Chcel by som dúfať, že tejto kontrolnej funkcie sa nevzdá po druhýkrát pri prerokovávaní tejto správy. Chcem oznámiť, že poslanci Strany demokratickej ľavice budú hlasovať pre to znenie uznesenia, ktoré pripravili výbory pre plán a rozpočet.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďalej vystúpi v rozprave Miroslav Macek, pripraví sa František Houška.

Poslanec SN M. Macek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jsem rád, že pánové Burguľa, Zeman a další, nestudovali medicínu, ve které se zdlouhavá rozhodnutí a obstrukce projevují rychle, viditelně a většinou nezvratně. Pokud by totiž podobným způsobem, jakým přistupují k privatizaci vůbec a k privatizaci kupónovou metodou zvláště, přistupovali k léčbě těžce nemocného,- a ekonomika, jak nám ji zachoval předchozí režim, je těžce nemocným pacientem, - pokud by čekali na dokonalé zákony či volili konsilia nad lůžkem nemocného na místo, aby mu poskytli bezodkladnou první pomoc, pak pacient by s největší pravděpodobností zemřel. Jen jim přeji, aby se s podobně jednajícími lékaři, nikdy nesetkali.

Navrhuji vzít zprávu vlády prostě na vědomí a začít bez odkladů s první pomocí, s privatizací. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Prosím teraz pána poslanca Houšku. S faktickou poznámkou sa hlási poslanec Soukup.

Poslanec SL J. Soukup: Moje faktická poznámka vyplývá z lehkého podráždění nad způsobem vedení diskuse. Obávám se, že daleko horším faktem, než že někteří poslanci FS nestudovali medicínu je, pokud se lékaři, - jsem také původním povoláním lékař -, zásadním způsobem koncepčně a tematicky zapojují do tak náročných ekonomických témat, jako je kupónová privatizace. (Potlesk.) Z těchto důvodů zatím žádám pouze vysvětlení. A žádné z takovýchto vysvětlení jsem dosud neobdrželi.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Slovo má pán poslanec Houška.

Poslanec SN F. Houška: Vážení kolegové, nejsem elitář, ale musím utrousit jednu jedovatinu po tom, co jsem zde dnes slyšel. Musím říci, že o mnohých lidech lze říci, že jsou odsouzeni k věčné nezletilosti.

Prostudoval jsem si zprávu, kde jsou řečeny některé soudy. A soudy obvykle mají být vyřčeny po té jestliže jsou správné premisy. A je tam řečeno například: Ve zprávě nejsou doceněna rizika kupónové privatizace; posoudit rizika nežádoucí monopolizace kapitálového trhu atd., atd.

Vážení pánové a dámy, kde to jsme? Mluvíme o kupónové privatizaci, to znamená o souboru jednání, které v podstatě je v tomto státě poprvé, má v podstatě premiéru. Čili kde chceme hledat nebo nehledat rizika? Vy dobře víte, že v jakékoliv aktivitě v tomto směru vždy rizika jsou a tato rizika se předpokládají, ale nelze je předem stanovit. Nevědí to ani renomovaní světoví ekonomové, nositelé Nobelovy ceny.

Chtěl bych vám říci další věc, to je otázka skutečně absence dobrých premis. Mluví se o tom, že v této zprávě je absence odpovídající zákonné úpravy činnosti IPF. My stále, jak to vidím, se vlastně pohybujeme - jak jsem tady vždycky s oblibou říkal - v předchozí doktríně práva. Každý, protože neměl své vlastní vědomí, neměl svůj vlastní rozum, musel mít vše normované zákonem. Pánové, zapomínáme na jedno, že právě v této oblasti jsme nedávno schvalovali zákon o akciových společnostech. Pouze na to se rozpomeňte.

Který bod mě jaksi trochu rozběsnil, protože zcela neodpovídá dobrému hodnocení a myšlení, je bod čtyři. To je totiž požadavek na Generální prokuraturu, aby prošetřila možné porušení zákonů, jako je obchodní zákoník. Prosím vás, to je základní neznalost činnosti prokuratury. Jednak každému je jasné, že u zákona se předpokládá, že tu je buď jeho dodržování nebo jeho možné porušování. To je základní předpoklad základní kánon. Čili nenáleží generální prokuratuře prošetřování možného porušení. Prokuratura může prošetřit pouze to, jestliže je tady závažné podezření, že byl spáchán trestný čin nebo jiná nedovolená činnost. Žádám vás, abyste k obsahové složce toho zaujali kritické stanovisko a zcela se přikláním ke kolegovi předřečníkovi.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Houškovi, faktickú poznámku má poslanec Jurečka.

Poslanec SL J. Jurečka: Pane předsedající, dámy a pánové, přemílá se tady poměrně velmi mnoho absence právních norem pro činnost IPF. Samozřejmě si uvědomuji potřebu zákona o investičních společnostech a fondech, ale chtěl bych nám všem připomenout to, co bychom měli vědět, kdybychom věnovali své vlastní práci tolik pozornosti, jakou věnuje vláda kupónové privatizaci, i když pan poslanec Košnár ji shledává nedostatečnou. Ne. Některá vystoupení mě utvrzují v tom, že se tady prezentuje poslanecká neznalost.

Investiční privatizační fondy jsou akciovými společnostmi, tudíž musejí respektovat § 154 - 220 obchodního zákoníka. Tento fakt umožňují § 1, 25 a 46 zákona č. 92/91 Sb.

Co se týče obavy skupování vlastních akcií, právě námi schválený § 161 obchodního zákoníka omezuje nákup akcií na 4 případy, z nichž přichází v úvahu pouze jediný. V souladu se zákonem a stanovami tehdy, když se zvyšuje nebo snižuje základní jmění. Zákon, v tomto případě námi schválený zákon,

předepisuje k tomu splnění řady věcných a časově náročných podmínek, jako je souhlas valné hromady dvoutřetinovou většinou atd. Takže ani tento případ prakticky nepřipadá v úvahu, nehledě k tomu, že dnes IPF nic kupovat nemohou.