Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kočtúchovi. Teraz prosím spravodajcu výborov Snemovne ľudu, pána poslanca Šilhána, aby predniesol spravodajskú správu.

Společný zpravodaj výborů SL V. Šilhán: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, právě tak jako kolega Kočtúch jsem pověřen funkcí společného zpravodaje ke zprávě vlády o dosavadním průběhu kupónové privatizace.

Návrh, který máte před sebou, tj. tisk l292, projednal a schválil výbor pro plán a rozpočet Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Předloženou zprávu vlády projednávaly ještě další výbory, jako výbor hospodářský a ústavně právní.

Nejde o obvyklou zprávu, takovou, na kterou jsme zvyklí, tzn. zprávu k předloze zákona. Jde o zprávu o jiné zprávě, tedy o tom, co si o ní myslí, jak ji hodnotí a k jakým závěrům dospěli poslanci výborů, kteří byli pověřeni tuto zprávu projednat.

Jde skutečně o velmi vážný problém, a zaznělo to jak z úst místopředsedy vlády pana Klause, tak i z úst mého kolegy Kočtúcha, že by nebylo v pořádku tento problém politizovat a ideologizovat.

Chtěl bych zvlášť připomenout, že projednávání zprávy vlády naší republiky bylo neseno zájmem, aby občané, kteří se účastní privatizačního procesu, měli jistotu, ale i právní záruky o tom, že podíl na národním majetku, o který usilují cestou privatizace, bude výrazem právně zabezpečeného seriózního a objektivního ekonomického procesu se zárukami, že nikdo do tohoto procesu nemůže vstoupit s nekalými úmysly a když se tak stane, že zájem a právo občana bude chráněno všemi zákonnými prostředky.

Právě dnes začíná tzv. předkolo první vlny privatizace. Občané tedy mohou oficiálně předávat své investiční body jednotlivým privatizačním fondům nebo si je ponechat pro své pozdější rozhodnutí.

Všichni víme, že tento proces se děl již dávno předtím, než skutečně začalo (tj. dnes) oficiální předkolo první vlny privatizace. A že již tisíce občanů předalo své investiční body privatizačním fondům. Víme také, že průběh kupónové privatizace od jejího začátku na podzim minulého roku až do dnešní doby přinesl řadu zkušeností a poznatků, z nichž mnohé nebylo možné předvídat. To vše také vyvolalo koncem ledna potřebu novelizovat nařízení vlády ČSFR ze dne 5. září l99l o vydávání a použití investičních fondů. Tato novela byla vládou přijata 30. ledna l992.

Privatizační proces ve všech jeho formách je nepochybně nejdůležitějším, ale také nejsložitějším procesem transformace naší společnosti. Jde o změnu vlastnické struktury společnosti se vším, co to obnáší, v oblasti sociální, politické i kulturní. Jde o změnu vlastnické struktury obrovské ekonomické hmoty, která čítá stovky a tisíce miliard. Tento proces nemá nejen v našich dějinách, ale, co vím, i ve světových dějinách obdoby.

Je to kromě jiného i proces plný nejistoty a očekávání. Tato nejistota je naprosto přirozená a zákonitá. Ovšem nesmí to být nejistota, která je vyvolávána tím, že jsme jako zákonodárci něco opomněli, že jsme něco měli udělat a mohli udělat a neudělali jsme to. Že jsme se měli a mohli dohodnout na něčem racionálním a z nějakých důvodů jsme se na tom nedohodli. Že jsme sice mnohé věděli, ale lidem zamlčeli.

Všichni víme, že jde o značná rizika, a to nejen rizika osobní, ale i společenská.

A naší povinností je učinit vše, abychom všechna tato rizika, ať už mají jakékoliv kořeny, společnou vůlí a prací minimalizovali. Tato naše snaha o minimalizaci rizik, by měla být velmi úporná a houževnatá, měla by být komplexní a měla by obsahovat značnou dávku předvídavosti a snahy po vytvoření právních záruk a přesných a velmi přísných pravidel hry.

Je jisté, že legislativa upravující činnost a pravidla činnosti všech účastníků privatizačního procesu je důležitou součástí výstavby právního řádu. V tomto smyslu všechno to, co děláme v oblasti privatizace, má dalekosáhlé účinky a dalekosáhlý význam pro právní systém v naší společnosti. O tom, myslím, že nemůže být pochybnosti.

Bohužel v privatizačním procesu zatím existují určitá bílá místa v legislativě, která být nemusela. Já velmi vítám ve zprávě nebo v úvodním slovu pana ministra Klause ten bod, ve kterém hovoří o zákonodárné připravenosti vlády v oblasti například úprav a funkcí privatizačních fondů, v oblasti burzy v oblasti trhu cenných papírů. To je samozřejmě povzbudivá zpráva, ale zdá se mi, že je velmi důležité, abychom tyto dokumenty měli již na stole a mohli je projednávat jako členové zákonodárného orgánu.

Totiž, proč zdůrazňuji otázku pravidel a velmi přísných pravidel? Mně se zdá, že nejde o žádnou hru, jak někteří lidé často kupónovou privatizaci vidí, někdy ji tak interpretují a takto o ni mluví. To není žádná společenská hra, i když rizika, která do ni vnáší jednotlivec, jsou relativně velmi malá; co je to tisíc korun?! Tady jde o mnohem více, tady jde o důvěru ke státu, tady jde o obrovské majetky a je nepochybné, že tohoto procesu se účastní a budou chtít zúčastnit i lidé, kteří nemají - řekl bych - nejčistší úmysly hospodařit s majetkem, který jim bude svěřen, takovým způsobem, aby z něj měl prospěch ten, kdo jim jej svěřil.

Jedním z velikých problémů úspěchu v procesu privatizace je všestranná informovanost. Ta s tím souvisí. To není věc dobrovolná, "informuješ - neinformuješ", tak, jak to vidím, to je povinnost, to je především povinnost těch, kteří vstupují na straně nabídky do privatizačního procesu.

Někteří říkají, že je zde naprostý nedostatek informovanosti tohoto druhu. Právě občané, kteří se potýkají s nedostatkem těchto informací, kteří se obtížně orientují ve spletích našeho ekonomického života, hledají zdánlivou jistotu pro sebe tím, že se obracejí na investiční fondy v naději, že jsou lépe informováni, že to lépe znají, že o tom vědí více, než vědí jiní. Samozřejmě tento druh nejistoty, která je přirozená, je možné odstranit, anebo zmenšit jenom tím, že informovanost o činnosti privatizačních fondů, o stavu a kvalitě těchto fondů, které vstupují do nabídky, bude maximální. Bylo by správné, i když se to tak v mnoha případech nedělo, aby privatizační fondy ve své reklamě o sobě řekly, kdo je vede, jaké je představenstvo, jak jsou kapitálově silné apod. Až dosud jsme se jen v několika málo případech dočetli něco, co by nám dalo jakousi reálnější představu o tom, kdo vstupuje na trh cenných papírů a chce nás zastupovat.

V budoucnosti může dojít k tomu, že některé fondy zbankrotují. Takové nebezpečí je naprosto reálné. Ve světě trhu to je přirozené. V takových případech, právě proto, že vstupujeme teprve do tohoto života, mnoho lidí řekne: "Hledali jsme jistotu, věřili jsme a oni nás podvedli." Způsob, jakým stát privatizuje podniky musí dávat záruky, lidem, kteří do tohoto procesu vstupují a kteří na sebe berou dobrovolně určitá rizika, že tento proces má všechny potřebné regule, které mít má.

V návrhu na usnesení, které připravil výbor pro plán a rozpočet, je několik požadavků na vládu. Jedním z nich je požadavek, aby vláda předložila návrh zákonů o působnosti investičních společností a investičních privatizačních fondů a dalších zákonů nutných pro regulaci a organizaci kapitálového trhu. Už jsem řekl, že o této věci se zmínil ministr Klaus a že tuto zprávu velmi vítám. To znamená, že vláda právě tak jako jiné instituce u nás a představitelé veřejného ekonomického života si tento nedostatek uvědomuje.

Vláda by je podle tohoto návrhu měla předložit příslušné návrhy zákonů Federálnímu shromáždění v nejkratším čase, tak aby je Federální shromáždění mohlo projednat ještě v tomto volebním období.

V návrhu, který máte před sebou, výbory pro plán a rozpočet navrhují, aby na 21. společné schůzi obou sněmoven předložilo předsednictvo Federálního shromáždění také návrh na ustavení komise Federálního shromáždění pro dohled nad privatizací, včetně volby členů této komise. Dovolte, abych se při této příležitosti pozastavil nad jednou skutečností.

Informace ke zprávě o dosavadním průběhu kupónové privatizace nám říká, že usnesením Finanční rady ze dne 12. 4. 1991 byla ustavena komise pro kupónovou privatizaci z poslanců Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady. Za Federální shromáždění byli do této komise jmenováni nebo ustanoveni, - já ovšem nevím, že by byli voleni, - poslanci Kopřiva, Hlavička a Jurečka. Za Českou národní radu Žák, Dobal, Budínský, za Slovenskou národní radu Ivan, Kotrus a Sládek. Při projednávání zprávy se na jednotlivé dotazy poslanců o funkci této poslanecké komise, jejím statutu, kompetencích a vztahu k takovým institucím jako středisko nebo centrum kupónové privatizace na ministerstvu financí, nic podstatného nedověděli. Bohužel!

Výbory pro plán a rozpočet jsou toho názoru, že úloha našeho parlamentu, jeho vliv na privatizační proces, by měl být řádně a všem srozumitelně formulován.

Ještě máme v dobré paměti, že návrh na podobné usnesení není v našem parlamentě poprvé. Poprvé ho obsahoval návrh na usnesení obou sněmoven Federálního shromáždění u příležitosti projednávání zprávy o plnění státního rozpočtu za III. čtvrtletí minulého roku. Nyní v souvislosti s projednáváním procesu kupónové privatizace se tento návrh objevuje znovu. Není to žádný kapric, ale je to snaha o to, aby zákonodárný sbor měl reálnou a ne pouze deklarovanou možnost sledovat a kontrolovat proces privatizace, a to nejenom jeho jednotlivé nebo výlučné formy, ale privatizaci jako proces, jako proces zásadního významu, ve kterém mění svého vlastníka stovky miliard fondů. Tento dohled, jak jsme přesvědčeni, musí být vykonáván nejvyššími zákonodárnými sbory země. Tento proces je tak zásadní a významný, že mimo něj nemůže stát jakýkoliv zákonodárný orgán. O tom jsme přesvědčeni.

Pro mnohem menší a mnohem méně významnější problémy jsou v parlamentu čas od času ustavovány dočasné nebo stálé komise. Myslíme si, že soustavné pozornosti parlamentu by neměl uniknout tak obrovský společenský proces a jeho mechanismus, že by ho měl neustále mít pod dohledem a neustále ho legislativně formovat.

Dovolte, vážené kolegyně a kolegové, abych na tomto zakončil svoji zpravodajskou zprávu a doporučil vám přijetí návrhu, který vám předkládá výbor pro plán a rozpočet. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Šilhánovi, odporúčam, vážené Federálne zhromaždenie, aby sme postupovali pri prerokovávaní tejto správy tak, ako pri prerokovávaní zákonov, teda podľa zákona o rokovacom poriadku. Znamená to, že vaše vystúpenia by mali smerovať k potvrdeniu alebo korekciám návrhu uznesenia, ktoré je uvedené v tlači 1292. Teda eventuálne pozmeňujúce návrhy predkladajte k tlači 1292 a potom budú spracované tak, ako sú spracované pozmeňujúce návrhy k predloženému návrhu zákona.

Otváram rozpravu k uvedenej správe, do nej sa prihlásili zatiaľ páni poslanci a poslankyne Vrchovský, Senjuk, Burguľa, Veverka, Schneider, Adriánová a Fišera. Ako prvý vystúpi v rozprave poslanec Ladislav Vrchovský, prosím, aby sa ujal slova. Pripraví sa poslanec Senjuk.

Poslanec SL L. Vrchovský: Pane předsedající, dámy a pánové, budu hned konkrétní, abychom šetřili náš čas. Dotknu se několika bodů v tisku 1248, tedy předložené zprávy federální vlády.

K bodu 1, časovému průběhu kupónové privatizace.

Termíny jednotlivých kroků kupónové privatizace se prakticky odvíjejí od stručného harmonogramu první vlny kupónové privatizace, který byl schválen finanční radou ČSFR 12. 4. 1991 v rámci projednávání zásad technického a organizačního provedení kupónové privatizace. Tyto termíny byly v podstatě dodrženy, i když nebyly splněny věcné podmínky, které byly předpokládány při jejich stanovení. Např. podle uvedeného harmonogramu měla být v listopadu 1991 skončena registrace vytvořených investičních privatizačních fondů s tím, že podle zásad se předpokládalo jejich uveřejnění spolu se seznamem privatizovaných akciových společností, a to počátkem listopadu 1991.

Už z dikce harmonogramu vyplývalo, že měly být zveřejněny seznamy privatizovaných akciových společností, že se nepředpokládalo zahájení registrace pouze na základě zveřejnění seznamů podniků zařazených do privatizace. Uváděný postup byl zpřesněn finanční radou ČSFR 24. 9. 1991. Podle jejího stanoviska rozhodl ministr financí ČSFR o zahájení registrace kupónových knížek dnem 1. 11. 1991. Vzhledem k tomu, že k termínu 1. 11. 1991 nebyl zveřejněn seznam projektů, jak ukládalo nařízení vlády ČSFR č. 383 v § 1O odst. 2, bylo rozhodnutí o zahájení registrace kupónových knížek k uváděnému termínu neoprávněné. Na tuto skutečnost upozornil peticí klasifikující zahájení registrace jako nezákonné i generální prokurátor a účastnil se následně jednání federální vlády.

Ke třetímu bodu vzniku a registraci investičních privatizačních fondů. Z celé této pasáže mi není zřejmé, jaká legislativní pravidla v oblasti investičních privatizačních fondů platí. Bylo to už řečeno zpravodaji. Jak se na jejich přijetí podílela federální vláda a zejména jak jsou jednotlivými investičními privatizačními fondy dodržována. Osvěta, která je v této části zprávy ohledně IPF, je asi potřebná, ale měla by být stručnější, s doplněním hodnocení některých věcných projektů.

Investiční privatizační fondy byly zřízeny jako akciové společnosti a schvalovány podle předpisů vydaných v pravomoci republik příslušnými ministerstvy privatizace. Tato odpovídají za splnění podmínek stanovených pro IPF jako akciové společnosti. Zásadním nedostatkem je, že není přijat zákon o investičních společnostech a fondech, který by jednoznačně činnost IPF, ale i jejich správců, tj. společností, determinoval. Při neexistenci takového zákona je otázka, zda lze činnost správců investičních privatizačních fondů klasifikovat jako nedovolené podnikání, případně klamavou kampaň a toto postihovat.

K bodu čtyři, příprava nabídkové stránky kupónové privatizace. Zde jde asi o nejzávažnější oblast, která prakticky ovlivňuje možnosti zahájení prvního kola první vlny. To, co je uvedeno ve zprávě vlády pro Federální shromáždění, však této závažnosti neodpovídá. Není doložena částka 250 mld. Kčs, která se očekává pro kupónovou privatizaci. Není zřejmé, proč není stav uvedený k 22. lednu aktualizován k termínu předložení zprávy, ani zdaleka nedosahuje výše uvedené hodnoty, a to i za předpokladu, že budou doplněny údaje za Českou republiku, kde je pro kupónovou privatizaci schválen majetek v hodnotě asi 250 mld. Kčs.

Podle současných informací získaných na FMF nejsou údaje o majetku federace uváděné ve zprávě pravdivé. Uváděných 12,4 mld. v sobě zahrnuje 4 mld. na majetek k privatizaci již pro první vlnu schváleného, pak ale i majetek z resortu zahraničního obchodu v objemu asi 6 mld. Kčs, přesně 5,8 mld., který se teprve v současné době předkládá ke schválení ve vládě ČSFR. Podle podkladů federálního ministerstva financí se musí konstatovat, že 12,4 mld. je veškerý majetek federace určený pro kupónovou federaci, a ne pouze majetek ze schválených privatizačních projektů, jak je deklarováno ve zprávě.

Domnívám se zároveň, že této části zprávy by měla být zhodnocena i činnost Fondu národního majetku. I to mi tam chybí. S ohledem na to, že se počítá, že by podle zákona 92 tyto fondy měly založit nové akciové společnosti podle schválených privatizačních projektů a následně by měla proběhnout jejich privatizace včetně prodeje akcií za kupóny, je otázka, zda tento proces bude možné časově zvládnout a zejména zda obchodní soudy zabezpečí včas přidělení IČO těmto akciovým společnostem určeným k privatizaci. I tento problém je potřeba rozpracovat.

V závěru předložené zprávy ke shrnutím a závěrům. Pokládal bych za vhodné tuto část zprávy doplnit o konkrétní představy vlády ČSFR o dalším postupu a očekávaném postupu kupónové privatizace, zejména je však nutné vyjádřit, jaká rizika pro další postup vyplývají z neuzavřeného schvalování privatizačních projektů a podstatně vyššího počtu občanů účastnících se kupónové privatizace, než se předpokládalo. Rovněž tak zde chybí časový postup věcného řešení legislativních otázek, souvisejících s činností IPF.

Chtěl bych zde ještě reagovat na zmínku o tom, že pan místopředseda federální vlády je proti jakékoliv ideologizaci kupónové privatizace. Jsem téhož názoru. Proto bych se dotázal, proč došlo k seznámení veřejnosti s kupónovou privatizační kartou právě na tiskové konferenci ODS, kde tuto kartu poprvé světu představil pan poslanec Schneider. Myslím, že spíš měla být představena na brífingu federální vlády.

Kupónová privatizace, kterou jsme jako jednu z forem privatizace přijali po jistých zkušenostech ze zahraničí, je v chodu a je třeba ji dokončit ke vzájemné spokojenosti jak občanů, kteří se kupónové privatizace účastní, tak nás, parlamentu, který ji jako jeden z nástrojů privatizace schválil. Nemám jiné přání, než aby k tomuto faktu směřovaly dnes všechny naše snahy. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Vrchovskému. Pán poslanec, vaše pripomienky, ktoré ste dával, smerovali k uzneseniu, pretože tak neboli formulované. Pripomínam opäť, že doplňovať túto správu nemôžeme. To je správa vlády a naše eventuálne požiadavky môžeme vyjadriť uznesením Federálneho zhromaždenia.

S faktickou poznámkou sa prihlásil najskôr pán minister Klaus. Chcel priamo reagovať. Vzdáva sa faktickej poznámky. Potom pán poslanec Kopřiva.

Poslanec SL T. Kopřiva: Je dobrým zvykem, pokud člověk někoho cituje a nevyjadřuje své vlastní myšlenky, uvést zdroj, ze kterého řečník čerpá. Pan poslanec Vrchovský tak neučinil. Faktickou poznámkou to pak činím já. 99 % vystoupení pana Vrchovského vychází z materiálu federálního ministerstva kontroly vydaného v Praze 10. února 1992 pod č.j. 26/07/92 a tuto zprávu zpracoval ing. Kovačík a podepsal ing. Vladimír Urválek.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej pokračujeme v rozprave. Pán poslanec Soukup má faktickú poznámku.

Poslanec SL J. Soukup: Já bych se rád kolegy Kopřivy zeptal bez ohledu na původ informací, o kterých nemám takové vědomosti - pane kolego, mění to něco na věcném obsahu předneseného sdělení?

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Chcete reagovať, pán poslanec? Pán poslanec nechce reagovať. Budeme pokračovať v rozprave. Slovo má poslanec Rostislav Senjuk. Pripraví sa poslanec Michal Borguľa.

Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, původně jsem vůbec nechtěl v této rozpravě vystupovat, ač jsem svým návrhem projednávání tohoto bodu inicioval. Přestože si svých kolegů z výborů pro plán a rozpočet, obou zpravodajů, hluboce vážím, domnívám se, že ve svém vystoupení mírně překročili pravomoci nebo poslání zpravodajů. Proto bych chtěl shrnout do tří bodů, proč a z jakých důvodů jsem na začátku této schůze podával návrh na zprávu vlády o prozatímním průběhu privatizace jako takové. V žádném případě mi nešlo o torpédování smyslu privatizace a kupónové privatizace zvláště. Je možné, že mezi mnou a panem ministrem Klausem existují dílčí názorové rozdíly na pohled privatizace jako globálu, zejména na jednu její složku, kterou jsou restituce. Domnívám se, že to jsou názory odborné, na které máme oba své právo.

Já jsem chtěl, aby zpráva vlády obsahovala tři základní body a jejich charakteristiku, protože posláním a prvotní povinností parlamentu je kontrola vládních úředníků, místopředsedů vlády a ministrů financí, další členy vlády nevyjímaje.

První, co mne zajímalo, bylo, jakým způsobem jsou využívány největší kapitálové zdroje, které můžeme použít, a to je čas a informace. Ochrana a šíření informací, a to nejen z oblasti informací o podnicích ve směru investičních fondů, ale především informací o podnicích ve směru k občanovi, příslušnému budoucímu akcionáři. To znamená, jakým způsobem bude zajištěno všeobecné rozšíření informací o stavu podniků v rámci jedné vlny, jednoho kola privatizace a jakým způsobem bude zajištěna informovanost veřejnosti o tom, jak stoupá či klesá poptávka po jednotlivých akciích jednotlivých podniků. To byla obecná rovina informovanosti.

Druhá spíše konkrétní rovina informací byla ta, jakým způsobem reaguje státní správa na to, že některé nejen investiční fondy, ale podniky vůbec z mého pohledu používají zneužívání informací. Můžeme se s tím setkat dnes a denně na televizní obrazovce a v běžných reklamách různých investičních fondů bez ohledu na to, zda je to Harvard Capital and Consulting nebo zda to je investiční fond té či oné příslušné banky. Domnívám se, že postup (teď nechci obviňovat ministerstvo, ale především prokuraturu, která to má mít na zřeteli) není adekvátní. Domnívám se, že by stálo za to přešetřit, zda v těchto případech nedošlo k porušení zákonů, především ke zneužití informací.

Další bod, který mě zajímal v průběhu kupónové privatizace jako složitého společensko-ekonomického procesu, byla kontrolní funkce zpětné vazby na chod státního aparátu a výkonné moci, to znamená na centrum kupónové privatizace, ministerstvo financí a jednotlivá ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, jakým způsobem je kontrolována činnost těchto orgánů, jakým způsobem jsou kontrolovány hospodářské vazby a jakým způsobem je zajišťováno technické zabezpečení chodu těchto orgánů.

S hrůzou jsem se dozvěděl, že parlamentní komise, která měla tuto zpětnou vazbu zajišťovat, byla zvolena způsobem, o jehož serióznosti - jak se domnívám - můžeme s úspěchem pochybovat, a že někteří jmenovaní poslanci ani netušili, že do této komise byli jmenováni. To ovšem není výtka směrem k vládě, to je výtka směrem k předsednictvu Federálního shromáždění.

Třetí z klíčových bodů, který mě zajímal ve zprávě vlády, byla ochrana majetku, jehož privatizace je svěřena jiným zákonům než zákonu č. 92 a jeho následným novelám, tedy ochrana majetku, který je chráněn zákonem o malé privatizaci a ochrana majetku, který je privatizován restitučními zákony č. 403 a č. 87 ve znění pozdějších předpisů.

Bohužel, ani jeden z těchto bodů není zcela vyčerpávajícím způsobem obsažen ve zprávě vlády. Možná je to dílem tím, že jsem špatně formuloval bod, který jsme měli požadovat po vládě, možná je to dílem i tím, že správa vlády se zabývala jinými problematickými okruhy, které se pro ni zdají neuralgické.

Přesto bych byl rád, kdyby pan ministr financí a místopředseda vlády velmi stručně a věcně objasnil nebo vysvětlil, jakým způsobem jsou tyto tři problémové okruhy řešeny. V žádném případě jsem tímto bodem neměl, nemám a nechci mít na zřeteli zbrzdění privatizace, případně aby se někdo domníval, že moje vystoupení směřuje proti kupónové privatizaci nebo privatizaci vůbec.

Domnívám se, že kontrolní funkce parlamentu by měla být zřejmá nejen občanům tohoto státu, ale také vládním úředníkům. Také z toho důvodu jsem chtěl, aby tento bod byl projednáván nikoliv jako konfrontace, ale jako výměna názorů a stanovisek pro větší informovanost parlamentu, jakožto kontrolního orgánu. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. S faktickou poznámkou sa hlási podpredseda Federálneho zhromaždenia, pán Jičínský.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené kolegyně a kolegové, poslanec Senjuk nemá předsednictvo Federálního shromáždění v lásce. Já proti tomu nic nemám, ale v tomto případě jeho kritika na adresu předsednictva není důvodná, protože předsednictvo žádnou takovouto komisi nebo ty tři poslance neustavovalo. Já jsem se o tom jako člen předsednictva dozvěděl až z tohoto tisku. Ověřoval jsem si, zda někteří další členové o tom vědí, ale nevěděli o tom také. Tato komise byla utvořena způsobem mimo předsednictvo Federálního shromáždění. Považuji za nezbytné vám tuto informaci sdělit.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Slovo má poslanec Borguľa. Pripraví sa poslanec Veverka. Predtým sa ešte hlási pán poslanec Senjuk s faktickou poznámkou.

Poslanec SN R. Senjuk: Já bych chtěl uvést několik věcí na pravou míru. Za prvé - můj vztah k předsednictvu Federálního shromáždění je více než vřelý. Za druhé - v tom případě by mne tedy zajímalo, kdo výše zmíněné poslance do těchto funkcí najmenoval a zda by bylo možné, aby z pozice své funkce pan prof. Jičínský mohl udělat patřičné kroky k přešetření činnosti Federálního shromáždění nebo té neexistující organizace, která se zove vedení Federálního shromáždění a udělat taková opatření, aby se zjistila jmenovitě osoba, která tyto poslance jmenovala.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem.

Slovo má pán poslanec Tichý.