Poslanec SN J. Mečl: Kolegové a kolegyně,
jenom faktickou poznámku, nikoliv jako zpravodaj. Chtěl
jsem k tomu hovořit už po kolegovi Kučerovi,
který provedl celkem asi správnou analýzu
názorů ve Federálním shromáždění,
pokud jde o přístup k předloženým
ústavním změnám.
Já se ovšem domnívám, že tato jeho
analýza - to on neřekl, to říkám
já, - se stejně tak vztahuje i na vládu ČSFR,
která podle mého názoru projevuje zajímavý
nezájem o projednávání závažných
ústavních změn a sama podle mého názoru
nemá ani jasné, ani jednoznačné, ani
nějaké kontinuitní stanovisko k ústavním
změnám, zejména, k těm, které
se týkají projednávané otázky.
Pan místopředseda Rychetský tady hovořil,
podle mého názoru, o zcela okrajové, z hlediska
tohoto návrhu nevýznamné záležitosti,
jakou jsou státní tajemníci, což je
návrh, který byl svým způsobem zvolen,
aby zvýšil průchodnost tohoto návrhu
ale nezaujal stanovisko k tomu, že federální
vláda v zásadě nedoporučuje tento
návrh, který máme před sebou.
Chtěl bych jen odcitovat, předpokládám,
že většina z vás to teď před
sebou nemá, že ve stanovisku vlády se dokonce
uvádí, ne tak dávno: Vláda proto dává
především v úvahu, zda je za této
situace nezbytné, aby FS přijímalo tak zásadní
změnu ústavního zákona o československé
federaci, jak je navrženo v tisku atd., kterým se
vlastně předjímá možná
nová ústavní koncepce, struktura působnosti
a pravomocí nejvyšších ústředních
orgánů federace, aniž se k tomu obě
republiky vyjádřily. Za současného
ústavního stavu je sice takový postup FS
možný, protože zákonodárná
pravomoc náleží Federálnímu shromáždění,
nicméně vláda upozorňuje na skutečnost,
že předložený návrh může
mít s ohledem na přijímání
ústavy ČSFR pouze dočasnou platnost.
Když pan místopředseda Rychetský se
hlásil o slovo a vystoupil, předpokládal
jsem, že Federálnímu shromáždění
vysvětlí některá tato stanoviska,
která jsou velmi důležitá k tomu, aby
další jednání skutečně
pokračovalo odpovědně, vážně
a dejme tomu mělo nějaké naděje na
úspěch.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Teraz k rečníckemu pultu pozývam
pána poslanca Ryndu, aby vystúpil ako ďalší
v rozprave. Pripraví sa pán poslanec Kačer.
Viac prihlášok do rozpravy nemám.
Poslanec SL I. Rynda: Vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, v
samotném závěru našeho volebního
období se znovu konečně zabýváme
základními otázkami ústavního
uspořádání demokratického státu.
Vytváříme si celou řadu problémů,
které plynou podle mého názoru z neznalosti
základní teorie. Není to jen otázka
federace. U některých stran nebo poslanců
chybí především občanská
a politická vůle podílet se na jejím
vytváření a fungování stejnou
měrou jako na řízení jedné
republiky. U poslanců federálního parlamentu
jde o jev překvapivý.
Jde zde však bohužel i o nepochopení základního
principu parlamentní demokracie, v níž vláda
a parlament nejsou zásadně ve vztahu konkurenčním,
ale kooperujícím na rozdíl od demokracie
prezidentského typu. V obou typech demokracie by však
rozhodně měly být vlády chápány
a také konečně pochopeny jako orgány
kolektivní, nikoliv jako soubor sólistů,
hájících pouze svůj resort. Důvodem
k odvolání jednotlivých členů
vlády nebo k vyjádření nedůvěry
některému z nich pak nemohou být marginální
dílčí potíže resortu, ale vždy
otázky zásadní, komplexní natolik,
že se prakticky vždy dotýkají vlády
jako celku, tedy i důvěry nebo nedůvěry
jí vyjádřené. Připomínám
v této souvislosti např. několik nedávných
interpelací na rušení některých
tratí, které se rozhodně netýkají
pouze resortu dopravy, ale např. životního
prostředí a otázek rozpočtových.
Z uvedených důvodů se ztotožňuji
s návrhy, které zde přednesl místopředseda
vlády Pavel Rychetský a podávám je
formálně jako své pozměňovací
návrhy ve dvou variantách: Varianta první
- vypustit článek 64 odstavec 3. Pokud by nebyla
přijata, pak varianta druhá - vypustit z článku
68 odstavec 2 slova "nebo jejímu jednotlivému
členu" a současně vypustit odstavec
4 téhož článku.
Zvažte prosím při posuzování
těchto návrhů, máme-li hodnotit činnost
vlády jako orgánu složeného ze zástupců
jednotlivých politických stran nebo jako orgánu
kolektivního, který má skutečnou exekutivní
odpovědnost. Děkuji vám.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Ryndovi. Teraz vystúpi
pán poslanec Kačer.
Poslanec SL J. Kačer: Kolegové, když jsme se
před dvěma roky v této budově poprvé
potkávali, zdravili jsme se s úsměvem v dobré
víře a naději, že jsme slušní
lidé zpřízněni volbou. Byli jsme odhodláni
po letech individuálního odporu proti nesnesitelně
umrtvujícímu režimu dát všechny
síly k budování státu nového,
v němž by bylo radostí svobodně a tvořivě
žít. Teď sedíme zaraženi ve svých
stranických lavicích, mnozí se ani nezdraví
a místo přímých a solidárních
pohledů nejsme mnohdy schopni podívat se jeden druhému
do očí.
To, co se děje v parlamentě, se děje samozřejmě
i mimo něj. Původní euforie vyprchává,
nesnadnost a obtížnost nového světa
všechny zahlcuje. Asi se to muselo stát. Původní
přátelé i idoly se přestávají
shodovat, namísto jedné se ukazuje mnoho cest. Naše
cesta k volnosti je svazována obrovskými problémy
ve všech oblastech života. Zátěž
na našich nohou je těžší, než
jsme předpokládali. Mnoho vzniklo z naší
nezkušenosti a neprofesionality. Kde bychom se ji také
mohli naučit? Mnohé nám bude odpuštěno,
protože se mnohé vykonalo. Já hluboce obdivuji
ty, kteří prošli bludištěm přijímaných
zákonů se ctí. Nebude nám však
odpuštěna hloupost, sobectví a nafoukaná
zpupnost.
S úžasem a bezmocí přihlížíme
k tomu, jak země, která nám byla dočasně
svěřena generací předchůdců,
abychom ji pomohli spravovat, země, která nám
nepatří, kterou jsme povinni hýčkat,
je cupována na kousky jako hadrová neoblíbená
panenka, rvaná lidmi nekvalifikovanými, nehodnými,
nepřipravenými, oslněnými většinou
představou vlastní velikosti uprostřed vděčného
národa.
Tato naše společná země potřebuje
rány zacelovat a ne drásat. K tomu jsme byli zvoleni
a žádná výmluva na bezmoc a nedostatek
oficiálních kompetencí nám nepomůže.
Dnes, a o to víc, jsme povinni vyřknout svá
jednoznačná slova. Odmítli jsme prezidentovy
návrhy, které si jistě nečinily nárok
na dokonalost a právní bezchybnost, ale s politickou
a tvůrčí intuicí chtěly zasáhnout
ve chvíli, kdy jsme umdlévali a i nám se
naše vlastní práce začala jevit marnou.
Odmítnutím návrhů prezidenta Václava
Havla jsme vlastně ignorovali vůli 2,5 mil. občanů,
kteří se s ním i proklamativně shodovali.
Čeho jsme dosáhli? Vystavili jsme hlavu státu
velké zkoušce. Díky bohu, jeho autorita neutrpěla
ani o píď, naopak naše autorita hluboce poklesla.
Náš oportunismus a neschopnost cokoliv prosadit dává
za pravdu nejen jemu, ale všem, kdo zpochybňují
naši práci i z důvodů zdaleka ne státotvorných.
Mezi námi chodí ti, kteří se už
vidí jako budoucí vůdci národů.
Zvažujme jejich úroveň, jejich oprávnění,
vzpomeňme na jejich výroky a činy. Pořád
ještě jde o osud společného státu
a není možno vzdávat se bezohlednosti, drzosti
a bezočivosti.
Jsem bez výhrad pro společný stát.
Jsem bez výhrad pro ekonomickou transformaci. Jsem bez
výhrad pro tvůrčí koncepci Václava
Havla. Jsem bez výhrad pro hluboké vnitřní
spojení bývalého OF a VPN, protože navzdory
všemu politikaření se domnívám,
že myšlenky prověřené na náměstích
jsou myšlenkami, pro které jsme byli zvoleni, jiný
mandát nemáme. Pracujme ku prospěchu společného
státu. Nedopusťme, aby čerstvé výhonky
nových poměrů byly uřezány.
Dopadli bychom jako pařezy. Byli bychom poprávu
vykopáni.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Kačer. Pán poslanec
Šedovič ako ďalší, prosím.
Poslanec SN J. Šedovič: Vážený
pán predsedajúci, vážené dámy,
vážení páni, bolo tu povedané
už všetko, opakovať to prípadne inými
slovnými spojeniami nepokladám za potrebné.
Chcem však pripomenúť poslancom zo Slovenskej
republiky nasledujúce:
Do Federálneho zhromaždenia boli v Slovenskej republike
zvolené štyri politické subjekty - VPN, KDH,
Komunistická strana a SNS.
Pripomeňme si základné heslá, s ktorými
išli do volieb. Verejnosť proti násiliu hovorila
o rovnoprávnosti oboch republík a o ekonomickej
samostatnosti Slovenskej republiky. Kresťansko-demokratické
hnutie malo v programe vytvoriť konfederáciu. Komunistická
strana v otázke štátoprávnej hovorila
tiež o rovnoprávnosti oboch republík. Slovenská
národná strana jasne deklarovala, že chce ústavnou
cestou dotvoriť Slovenskú republiku ako subjekt medzinárodného
práva, to znamená vytvoriť samostatný
slovenský štát.
Prijatím tejto novely troch hláv Ústavy nenaplníme
ani jeden zo sľubov daných voličom, naopak,
podstatne zhoršíme súčasné postavenie
Slovenskej republiky v rámci Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky. Preto menom voličov žiadam
poslancov zvolených v Slovenskej republike, aby plnili
sľub daný voličom a aby tento návrh
novely ústavného zákona nepodporili. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Hlási sa poslanec Batta, ktorý zastupuje stranu,
ktorá bola tiež volená v Slovenskej republike.
Poslanec SN I. Batta: Ďakujem. Nechcem už nič
viac povedať.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Šedovič má faktickú
poznámku.
Poslanec SN J. Šedovič: Ospravedlňujem sa tým
stranám Slovenskej republiky, ktoré som nemenoval.
Menoval som štyri základné politické
subjekty.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Ešte jedna faktická poznámka.
Ďalšie prihlášky do rozpravy už nemám.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážení kolegovia
a vážené kolegyne, voliči Slovenskej
republiky odovzdali hlasy aj nášmu hnutiu Verejnosť
proti násiliu, ktoré sa jednoznačne prihlásilo
k ďalšiemu štátnemu súžitiu
slovenského národa, občanov Slovenska s českým
národom. Myslím, že pán predrečník
hovoril za svoju stranu. Má na to plné právo.
Boli tu voliči, ktorí jednoznačne zvolili
poslancov Slovenskej národnej strany a o ich národnej
orientácii nie je možné pochybovať. My
sme plne rešpektovali toto stanovisko poslancov Slovenskej
národnej strany, aj keď neviem, ako sa zhoduje z ich
poslaneckým sľubom, že budú stáť
na báze tejto republiky a chrániť jej zákony.
Samozrejme nás mrzí a bolí, že voliči
Verejnosti proti násiliu odovzdali svoje hlasy aj tým
dnešným poslancom, ktorí sa spojili s predstaviteľmi
Slovenskej národnej strany a s komunistami proti nám,
proti parlamentu, proti zákonom, ktoré navrhol prezident
republiky, ktoré mali pomáhať udržať
tento štát pohromade. Bohužiaľ. Politickú
zodpovednosť za existenciu a ďalšiu budúcnosť
tohto štátu nech si títo ľudia vezmú
na svoje vlastné bedrá.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. S faktickou poznámkou sa hlási pani
poslankyňa Záležáková.
Poslankyně SL E. Záležáková:
Vážený pán predsedajúci, dámy
a páni, som Slovenka, ale bolí ma za český
národ, že tu sedí pán poslanec Mlynárik,
ktorý chce kus českej krajiny hodiť opäť
do zobáku sudetským Nemcom.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
To bola faktická poznámka, ale neviem, k akému
bodu programu. V rozprave vystúpi pán poslanec Tomsa,
ale skôr chce ešte reagovať pán poslanec
Mlynárik.
Poslanec SN J. Mlynárik: Protestujem proti vyhláseniu
pani poslankyne Záležákovej. Zhoduje sa úplne
so známymi tvrdeniami fialového plátku, ktorý
predstavuje skutočne spodinu českej žurnalistiky.
Nikdy som nebol žiadnym agentom sudetských Nemcov
a nechcem odovzdávať ani konvenovať českú
zem nijakej cudzej mocnosti. Skutočne ma mrzí, že
ohlasy takýchto novín, takej žurnalistiky nachádzajú
svoje miesto v najvyššom zákonodarnom orgáne
tejto republiky.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
V rozprave vystúpi pán poslanec Tomsa.
Poslanec SL J. Tomsa: Paní a pánové, kolegové
a kolegyně poslanci, dovolte mi říci několik
upřímných slov tak jak je cítím
já, prostý občan tohoto státu. Pokládám
za svou povinnost v této chvíli jako poslanec tohoto
parlamentu pronést svůj názor bez ohledu
na to, zda můj názor bude vámi přijat
či odmítnut.
Tento stát vznikl společnou vůlí Čechů
a Slováků. Ovšem dvacetiletá existence
československého státu byla podle mého
soudu dobou příliš krátkou na to, aby
vědomí společné státnosti zapustilo
hluboké kořeny ve vědomí obou našich
národů. Druhá světová válka
přerušila kontinuitu tohoto státu. Je možné,
že v myslích mnoha Slováků žije
dnes ještě jakási reminiscence na tzv. Slovenský
štát a že tu funguje ještě jakási
nenaplněná touha po vlastní slovenské
státnosti, založené nikoliv na principu občanském,
ale národním či dokonce nacionálním.
Avšak domnívám se, že slovenský
národ svým celonárodním povstáním
v době války dostatečnou měrou prokázal
věrnost společnému státu. Prokázal
ji i tím, že za druhé světové
války mnozí Slováci bojovali společně
s Čechy za společný stát. Bojovali
jako Čechoslováci. Označení Czechoslovakia,
které nosili na ramenou, bylo označením nejen
jejich příslušnosti k armádě
tohoto státu, jednotného státu, ale bylo
i vyjádřením jejich společné
vůle tento stát znovu obnovit. Toto vědomí
bychom neměli ztratit, vědomí, že tento
stát je naším státem, že poslanci
tohoto parlamentu skládali svůj slib federaci a
že naší povinností je tento stát
budovat a nikoliv jej bořit.
Jsme dva rovnoprávné národy a máme
právo žít ve společném státě,
který jsme společně vytvořili. Jestliže
vycházíme ze skutečnosti, že tento stát
vznikl společnou vůlí Čechů
i Slováků, že naši zahraniční
vojáci nosili na ramenou označení
Czechoslovakia (bez čárky, bez rozdělovníku
či spojovníku), že neměli a ani nepotřebovali
kompetence, že jejich boj byl výrazem společné
vůle a společného boje za společný
stát, že existence tohoto společného
státu je posvěcena společně prolitou
krví Čechů i Slováků, pak máme
právo být na tento stát hrdí. Jsme
svým slovenským i českým předkům,
kteří pokládali své životy za
existenci společného státu, zavázáni
mnohými díky a jsme povinni tento společný
stát chránit nejen pro sebe, ale i pro všechny
generace budoucí.
Uvažme i skutečnost, že nejméně
jedna pětina obyvatel našeho státu žije
ve smíšených manželstvích českých,
slovenských nebo slovensko-českých, že
i mnozí z nás máme své české
otce a slovenské matky nebo opačně. Můžeme
vůbec u lidí, kteří se narodili ve
smíšených česko-slovenských manželstvích
určit, co je na nich českého a co je slovenského?
Můžeme to dvojí od sebe oddělit, aniž
by přitom zahynul člověk?
A můžeme dva rovnoprávné národy
od sebe oddělit, aniž by přitom nezahynul společný
stát? Není třeba zvlášť
zdůrazňovat, že v současné době
prožíváme značné ekonomické
potíže a že i v důsledku těchto
potíží byly narušeny naše vzájemné
vztahy. Avšak jakékoli vzájemné obviňování
je v dané době a v dané politické
situaci neoprávněné, neopodstatněné
a neslouží ke vzájemnému pochopení.
Bratři Slováci! Prosím vás, neobviňujte
nás, že jsme vám zničili vaše Pováží
či Pohroní, ani my vás neobviňujeme
ze zničeného Mostecka či Poohří
či Rudohoří. Vezměme tuto skutečnost
jako fakt, že jsme tu za čtyřicet let s budovatelskou
písní na rtech doklopýtali až tam, kde
jsme dnes. Nebavme se o tom, kdo na koho doplácí,
ale spojenými silami viribus unitis odstraňujme
nedostatky, které tady měl systém, který
jsme svrhli. Prokažme společnou vůli společně
si prospívat a nikoliv si vzájemně škodit.
Pusťme se do tvorby společného státu
a společné budoucnosti. Přestaňme
říkat, že toto je naše české
a toto je slovenské. Vždyť každý
Čech nosí v sobě kus Tater, kus Pováží,
kus Pohroní stejně tak, jako každý Slovák
nosí v sobě kus Prahy či Beskyd. Tatry i
Krkonoše, Pováží i Šumava, Praha
i Bratislava - to vše je naše společná
vlast.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec, hovorte prosím k tlači 1212.
Keď som to žiadal od poslanca Váňu, musím
to žiadať aj od vás.
Poslanec SL J. Tomsa: Je naším společným
údělem chránit náš společný
domov proti každému, kdo by nás chtěl
rozdělit, kdo by chtěl rozdělit nejprve nás,
aby se potom bez nás mohl dělit i o náš
společný domov. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Prosím pánov poslancov, aby sa sústredili
na predmet tejto rozpravy. Ja viem, že tieto apelatívne
prejavy majú tiež svoje miesto v parlamente, avšak
Rokovací poriadok nám prikazuje hovoriť priamo
k prerokovávanej veci. Poslanec Kvasnička sa hlási
s technickou poznámkou.
Poslanec SN L. Kvasnička: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia.
Kto ma pozná, iste ma nepodozrieva z nejakého separatizmu,
ale v záujme historickej pravdy musím povedať
poznámku k prejavu pána poslanca Tomsu.
Z tej doby, kedy československí legionári
boli označení visačkou Czechoslovakia - ja
som sa vtedy narodil, na mojom rodnom liste mám napísané
Česko-Slovenská republika. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Mám ešte jednu písomnú
prihlášku do rozpravy a tá je od pána
poslanca Wagnera. Dávam mu slovo.
Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající,
vážené dámy, vážení
pánové. Podal jsem svou přihlášku
až poté, co jsme zde vyslechli řadu apelů,
které, kdybychom jen srdcem mohli poslouchat, bychom akceptovali.
To bohužel dost dobře nejde. Přihlásil
jsem se proto, abych se pokusil zde říci něco
jazykem, který nezní v tomto parlamentu, ale zní
mimo něj. Získal jsem pocit, jaký jsme mívali
kdysi dávno před 17. listopadem, kdy řeči
těch, kteří zde mluvili, nikdo nerozuměl.
A mám ten pocit, že se všichni společně
snažíme, aby nám opět v této
místnosti nikdo venku nerozuměl.
Vzali jsme na vědomí ze všech možných
průzkumů veřejného mínění,
kterých už bylo tolik, že je lze brát
za hodnověrné a reprezentativní, že
valná většina obyvatel českých
i slovenských stojí o jakousi formu společného
státu. Potíž je v tom, dohodnout se na té
které formě - na té, která by byla
všem přijatelná.
Vůle žít ve společném státě
zde beze sporu je. Ale schází vůle politických
reprezentací dovést ji do praktické podoby.
Přihlásil jsem se hlavně proto, abych zde
řekl, že zůstane naší vinou, že
jsme do konce volebního funkčního období
pouze kritizovali iniciativy jiných, byť pana prezidenta,
byť národních rad, ale že jsme neprojevili
dostatek vůle, abychom těmto iniciativám
prospěli nebo abychom přišli s vlastní
iniciativou.
A ještě jedna poznámka, kterou považuji
za zvlášť důležitou. Neustále
omíláme ve všech možných debatách
všechny problémy kompetenční. Ještě
nikdy jsme neřekli důrazně, oč se
vlastně v těch kompetencích jedná.
To není problém toho, zda v Praze či v Bratislavě,
nebo kde bude maximum moci. Problém je v tom, že ve
smyslu moderních tendencí, vesměs ve směru
moderního vývoje bychom se měli starat o
to, aby se posílila samosprávná tendence,
aby ta vůle předat maximum moci co nejníže,
zde byla zřetelná. A pokud bychom z tohoto pohledu
na věc nazírali, zjistili bychom, že na české,
moravské i slovenské scéně nebude
tolik rozdílů. My jsme připustili, že
o něčem jiném se hovoří v národních
radách, o něčem jiném se hovoří
zde a na české straně ještě s
jednou komplikací - s komplikací česko-moravskou.
Nikdo se neodvážil vážně předložit
variantu spolkového státu. Prý proto, že
by byla Slovensku nepřijatelná. Nikdy jsme zde nevedli
rozpravu o tom, co vlastně je a není komu přijatelné.
Ale povedeme rozpravu o třech hlavách Ústavy,
které jsou střechou a začali jsme stavět
dům od střechy. Domnívám se - velmi
špatně. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Len v záujme pravdy a v záujem tých,
ktorí toto rokovanie sledujú, musím konštatovať,
že pán poslanec Wagner sa trochu mýli, keď
tvrdí, že sme neprišli so žiadnou iniciatívou.
Práve tento bod, ktorý prerokovávame, je
produktom iniciatívy poslancov Federálneho zhromaždenia.
Týmto by som chcel vec uviesť na správnu mieru.
Pán poslanec Kulan sa hlási s faktickou poznámkou.
Poslanec SN P. Kulan: Milé dámy, vážení
kolegovia. Ja vás chcem poprosiť o jednu maličkú
technickú vec, aby sme vynechali z nášho rokovania
pojem "pre Slovensko je neprijateľné." Možno
ste si všimli, ale to, čo je pre Slovensko prijateľné
alebo neprijateľné, sa dá zistiť len tým,
že dáme možnosť našim občanom
sa k tomu vyjadriť. Túto možnosť sme im
odobrali tým, že sme znemožnili de facto vykonať
referendum o tejto otázke a ja, prosím pekne, chcem
upozorniť, že práve túto formuláciu
"pre Slovensko je neprijateľné" začal
používať teraz jeden z najpopulárnejších
politikov bez toho, aby dal šancu občanom Slovenskej
republiky sa k tomu vyjadriť. Takže osobne som hlboko
presvedčený, že to, čo je pre Slovensko
prijateľné alebo neprijateľné asi ťažko
posúdime z tohto miesta. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Konštatujem, že nikto ďalší
sa už do rozpravy neprihlásil. Dávam faktickú
poznámku pánu poslancovi Benčíkovi.
Potom hodlám rozpravu uzatvoriť.
Poslanec SL M. Benčík: Vážený
pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia, hrá
sa tu zaujímavým spôsobom. Jednak aj preto,
že to vysiela televízia. Už po tretíkrát
tu počujem, že na adresu parlamentu sa vážne
vytýka, že sme zabránili referendu. Stručne
povedané to znamená, že tento parlament nechce
zohľadňovať názory ľudí, a
to by bolo veľmi zlé.
Nikto však nepovie druhú otázku. (Škoda,
že odišiel aj pán podpredseda Rychetský,
ktorý si na tomto tiež "ohrial svoju polievočku.")
To že do referenda sa núti otázka, ktorá
je v prevažnej miere jasná.
Rozhodujúce politické sily ako na jednej, tak na
druhej strane sú za spolužitie. Aj na Slovensku. Pred
chvíľou to tu kolega hovoril. Otázka je, aké
spolužitie? Rovnoprávne, a to sa referendom nedá
doriešiť. Preto otvorene povedzme, že nie je čestné
voči parlamentu tento argument tak často vynášať
a takto si uskutočňovať svoje záležitosti.
Nedokážem si predstaviť, aby v referende mohla
byť postavená takáto otázka - aké
spolužitie. To si musia uskutočniť zodpovedné
politické sily.
Ako sme videli, jeden a pol roka sa v podstate pripravovala zmluva.
Keď sa konečne pripravila, sama vládna koalícia
na Slovensku si ju neschválila. Je to politicky zodpovedné
alebo nie? Podľa môjho, nie je. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem aj ja. Prosil by som, aby sme témy, akou je
aj téma referenda, veci, ktoré nie sú bezprostredne
v rozsahu prerokovávania, naďalej nerozvádzali
a neodčerpávali tak drahocenný čas
pre naše rokovanie.
Aj tak chce zrejme ešte raz pán poslanec Kulan reagovať
faktickou poznámkou.