Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, není těžké vidět smysl navrhované novely ústavního zákona 143 v tom, aby v krátkém období před volbami, v této časové tísni se ještě maximálně rychle vytvořil velmi závažný, zásadní nový prvek vnitropolitické situace. Je totiž zcela nepochybné, že toto Federální shromáždění nemůže vypracovat a navrhnout celou novou Ústavu. Poslední jednání o způsobu přijetí Ústavy v Milovech k tomu řeklo vlastně poslední slovo.

V celém řetězu jednání se české straně už předtím, jakožto silnějšímu z obou partnerů podařilo prosadit, že jednání se vedlo o dvoučlennou národnostně založenou federaci, zatímco slovenské straně se pod tímto verbálním zastřešením až dokonce úspěšně dařilo jednat o konfederaci. To nemohlo dobře dopadnout a nemůže to dobře dopadnout ani pro budoucnost.

Zdá se mi zdaleka nejjednodušší, že tak, jak věci a ústavní orgány fungují dnes, včetně tohoto Federálního shromáždění, jsou zatím to nejlepší, co může být. My už jsme slyšeli v této souvislosti od samého počátku, kdy Federální shromáždění začalo svou činnost, mnoho varovných hlasů, že vzniknou různé situace, které povedou k nežádoucím důsledkům atd., a zatím to nikdy tak nedopadlo.

Na půdě Federálního shromáždění se teď už navíc ukázaly i mechanismy, s jejichž pomocí může tento ne zcela vyhovující parlament - to všichni víme - přečkat volby a vrcholné státní orgány je mohou přečkat také.

Byly tu uvedeny důvody pro přijetí navrhované novely Ústavy. Vše, co se uvádí jako důvod, proč bychom měli přijmout navrhovanou novelu, by mělo smysl, kdyby to bylo výsledkem svobodné dohody politických sil v obou republikách. Takto ovšem smysl uniká. Můžeme ale poukázat na jisté politováníhodné možnosti a o nic jiného mi teď nejde, než právě o to, na tyto politováníhodné možnosti, anebo nemožnosti ukázat.

První možnost se symbolicky nazývá "hra na Černého Petra". Je to nedůstojná možnost alibistického předávání neřešitelných problémů a úkolů z jednoho orgánu na jiné, z jedné republiky na druhou. V tomto případě by nepřijetí tří hlav Ústavy znamenalo: "My, Federální shromáždění, jsme byli odkázáni na výsledky jednání předsednictev obou rad, ta ztroskotala a tedy Černého Petra mají obě rady, hlavně SNR."

Takový přístup k základním státoprávním otázkám by ovšem zcela neodpovídal dospělému chápání světa a nezbývá než doufat, že tedy o hru na Černého Petra nejde.

Druhou politováníhodnou možností je prosazování určitých principů, jejichž přijetí je nepravděpodobné, silou a lstí. V našem případě by šlo hlavně o lest prejudikační. Budeme předstírat, že nic nevíme a že přijetí tak široké novely Ústavy znamená dočasné, nanejvýš přechodné opatření. Budeme však doufat a věřit, že zmíněné články v nejlepším případě v Ústavě uvíznou a v nejhorším budou víceméně závaznou předlohou pro následující zpracování další Ústavy. Ani tato možnost neodpovídá základnímu výsostnému významu státoprávních otázek.

Třetí možností je možnost získat v předvolebním období voliče vytvářením nacionalistické atmosféry a směřování k šovinistickým vlnám. Oč je tato možnost pravděpodobnější o to je horší, a to nejen pro své bezprostřední morální a politické následky, ale pro to, že je to na obou stranách ta nejbezpečnější cesta k tomu, aby už vlastně potom nebylo co řešit.

Doufám, že je zřejmé, na co v tomto případě narážím: Neprojdou-li tyto zákony, mohou nacionalisté říkat: "Je to jejich národní vina." Pak ovšem určitě už nešlo o tento jeden případ, jenom o tento jeden případ a bylo by to zlé.

My teď máme na obou a vlastně na všech stranách nacionalismu habaděj. Nacionalismus vyvolává nenávist, destruuje racionální věcný pohled. Co s tím? Můžeme se tvářit, že o nacionalismech nevíme, a v tomto případě přispět právě svou trochou do nacionalistického mlýna. A tím se nevyřeší vůbec nic.

K řešení ovšem lze dospět k překonáváním nacionalismu. Pak musí být základní otázka postavena úplně jinak. Nejde především o to, zda náš stát má být federativní a jak federativní, zda má být konfederativní a jak, a zda to vůbec má být společný stát. Nejpodstatnější je, zde ve střední Evropě uspořádat poměry tak, aby nejen všechny národy zde žíjící, ale i územní jednotky požadující samosprávu, žily jakožto samostatné samosprávné subjekty ve vzájemné shodě a spolupráci se vším, co taková spolupráce obnáší po stránce politické, hospodářské, kulturní a sociální.

Z toho hlediska zbývá ovšem řešení opravdu jen jedno, a to je nasnadě: Počkat na volby, které mnohem dokonaleji vytvoří občanské a národní reprezentace. Ty potom jedině na základě jednání bez podmínek mohou dospět k srozumění, na jehož základě bude spočívat jeden stát, či dva státy s příslušnou ústavou nebo ústavami. Je to možná velmi proti mysli zde v České republice, když předpokládáme, že na Slovensku zvítězí ve volbách ti, s nimiž se nám zde většinou nebude dobře jednat. Lépe je ovšem něco dělat obtížně a pořádně, než ledabyle a povrchně tak, že tato povrchnost přispěje k závažným konfliktům v budoucnosti.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz vystúpi poslanec Zdeněk Jičínský. Predtým faktická poznámka pána poslanca Tomsu.

Poslanec SL J. Tomsa: Jenom malou velmi krátkou poznámku na to, co tady zaznělo z úst předřečníka, a chtěl bych se zmínit ještě o jedné poznámce, kterou tady pronesl pan profesor Šamalík.

V žádném případě nelze zaměňovat právo historické a právo přirozené. To je dvojí právní statut, na základě kterého byly budovány státy středověké Evropy, a nelze uplatnit právo historické právě tak, jako nelze uplatnit v pravém slova smyslu ani právo přirozené.

Já se domnívám, že kdybychom dnes dospěli k názoru, že budeme budovat nebo že bychom nějakým způsobem připustili možnost, že by Slovenská republika byla budována na principu národním nebo národnostním či nacionálním - nebo jakkoli jinak - a Česká republika na principu občanském, že by došlo k tak vážným kompetenčním sporům, které by nakonec vedly k rozpadu tohoto státu. Toto nezbezpečí tu vidím a pokládám za svoji povinnosti na ně upozornit.

Domnívám se, že je nutné, abychom v dané situaci tvorby nové ústavy tvořili předpoklady pro skutečný právní stát a aby ústava tohoto státu byla tvořena už dnes, tímto Federálním shromážděním v takovém smyslu, aby bylo možno vytvořit určité předpoklady pro budoucí vstup do evropské federace.

Děkuji vám.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Tomsovi. Hovorí pán podpredseda Jičínský.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené Federální shromáždění, kolega Tomsa tím, co teď řekl ve své faktické poznámce, mě vede k tomu, abych na něj reagoval.

Samozřejmě v naší problematice československého státu je spojení principu národně politického a občanského velmi komplikovanou záležitostí. A žádné řešení nebude takové, aby proti němu nikdo nemohl vznášet teoretické nebo praktické námitky. V tomto směru i při vzniku československého státu v roce 1918 se také hledala určitá kombinace spojení principu přirozenoprávního a práva historického. Tak to bývá. Praktická politická řešení nikdy nejsou výsledkem pouhé aplikace nějakých abstraktních principů.

To je problém, se kterým se musíme vypořádat i v souvislosti s projednáváním tohoto návrhu ústavního zákona.

Kolega Mandler se v závěru svého vystoupení velmi s despektem vyjádřil o tom, že bychom neměli pokračovat v ledabylé práci tím, že budeme ledabyle připravené návrhy projednávat a přijímat. Neříkám to jako jeden z těch, kdo tento návrh podepsali, ale říkám to opravdu z přesvědčení, že tento návrh nepatří k těm, které by byly svědectvím ledabylé práce parlamentu. Možná, že ho nepřijmeme, ale tento návrh patří k těm, které byly projednány velmi solidním, možná nejsolidnějším způsobem přípravy ve vztahu k ostatním zákonům, které jsme v parlamentu přijali.

Čili neměli bychom jenom proto, že chceme vyslovit negativní stanovisko k určitému návrhu, tento návrh snižovat neoprávněným obecným odsudkem. Je třeba říci, v čem ten návrh novelizace těchto tří hlav ústavy není dobře připraven, konkrétně to doložit a pak takovouto kritiku mohu přijmout.

Jiný problém samozřejmě je, je-li nebo není-li účelné takovouto novelizaci dělat v poměrně krátké době před volbami, když už je dost zřejmé, že se nám celou ústavu - nebo alepsoň se domnívám, že se nám celou ústavu - připravit a projednat nepodaří. Ale i za této situace je třeba vážit přednosti tohoto řešení.

Už se o nich hovořilo hodně a myslím si, že moment jistého poučení z nedostatku dosavadní platné ústavní úpravy a důsledků, které se projevily v naší praxi, v činnosti našeho parlamentu jako základu pro vytváření parlamentní republiky, by nás měly vést k tomu, že chceme těm, kteří přijdou po nás, kdo budou zvoleni ve volbách, dát solidnější základ pro jejich další práci. A v tomto smyslu novelizace těchto tří hlav ústavy takovýto solidnější základ pro vytváření parlamentní republiky a pro její fungování v té její nejvyšší struktuře opravdu dává.

Neměli bychom tedy tento návrh spojovat s tím, co není jeho cílem, který nesleduje, a co si jako cíl nemůže dát. Totiž novou formulaci základních ustanovení o povaze československého státu. Tím reaguji na pozměňující návrh kolegy Hanáka i na to, co tady říkal kolega Váňa ve svém velmi obsáhlém vystoupení, které ale s touto problematikou opravdu nesouviselo a jehož inspirací byla, myslím, přítomnost televizních kamer.

V této souvislosti nejde o to řešit to, co má být výsledkem smlouvy mezi Slovenskou a Českou republikou zastoupenými národními radami, protože tady jde skutečně jen o tento dílčí aspekt věci, který není v rozporu s koncepcí smlouvy tak, jak byla v Milovech dohodnuta, respektive připravena pro další jednání, a je v souladu s elementárními principy parlamentní republiky.

Měli bychom tedy tato přesnější pravidla dát už proto, aby hned po volbách nevznikaly složité situace, které nebudou pro další fungování našeho státu dobré.

Kolega Šamalík hovořil podrobně o tom, proč nelze spojovat v našich podmínkách princip vícečlennného spolkového státu s touto základní strukturou federálního uspořádání. Není to tak, jak říkal kolega Mandler, že český partner nebo česká strana jako strana silnější vnutila dvoučlennou federaci. Česká strana není - pokud znám stanoviska - proti spolkovému státu. Ale proto, že respektuje určitou konkrétní, historicky se vytvořivší situaci, dává přednost oné racionalitě, o které kolega Šamalík mluvil, totiž mít společný stát na bázi federace dvou republik - pokud samozřejmě bude taková vůle na obou stranách.

Znovu opakuji - smyslem toho je vytvořit přesná pravidla pro fungování nejvyšších orgánů federace jako základu pro fungování parlamentní republiky. Proto nemohu z tohoto důvodu pro sebe akceptovat pozměňující návrh kolegy Oleje, protože těžiště těchto návrhů není v pouhé změně struktury Federálního shromáždění. Pokud tato ústavní změna má mít smysl, pak v tom kontextu, o kterém jsem hovořil, protože jinak pouhá změna struktury Federálního shromáždění sama o sobě tolik pozitivního nepřináší a dokonce z hlediska zajištění národně politické rovnosti ta dosavadní struktura Federálního shromáždění tuto možnost dává.

Čili já osobně znovu žádám kolegy, aby tento pozměňující návrh velmi odpovědně vážili, protože tento vklad nově zvoleným orgánům bychom měli dát jako vklad tohoto Federálního shromáždění, které se poučilo z nedostatků způsobených dosavadní úpravou a ze své vlastní práce pro to, aby nově zvolené parlamentní orgány mohly fungovat lépe a spolehlivěji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz pozývam k rečníckemu pultu pána poslanca Kanisa zo Snemovne národov. Pán poslanec Mandler sa ešte hlási s faktickou poznámkou.

Poslanec SL E. Mander: Mně se nechce věřit, že pan prof. Jičínský jako renomovaný odborník nevěděl, o čem jsem mluvil, když jsem hovořil o ledabylosti, se kterou bychom teď přijali novelu ústavního zákona č. 143.

Samozřejmě mi nešlo o zpracování novely samotné, šlo mi o to, že by to bylo velmi lehké přejít mlčením a nevědomí si všech politických sil, které na Slovensku jsou, proti takovému řešení. To bych považoval za neodpustitelně ledabylé. Myslím, že odpovědná práce chce počkat do voleb a potom s těmito silami jednat.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Prosím pána poslanca Kanisa. Ešte mi dovoľte oznámiť, nech sa pripraví poslanec Kučera, po ňom poslanec Doležal a poslanec Roman.

Poslanec SN P. Kanis: Vážený pán predsedajúci, ctené dámy, vážení páni, tri týždne sme čakali na stanoviská Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady. Prečo sme sa stanoviska Českej národnej rady nedočkali? Z akých dôvodov ani predsedníctvo Slovenskej národnej rady, ani politické grémium Slovenskej národnej rady nedali stanovisko a boli sme odkázaní, ako sme to tu počuli, na stanovisko ústavnoprávneho výboru Slovenskej národnej rady? Jeho stanovisko je známe. Obsahuje v podstate súhlas rokovať o hlave tretej, o moci zákonodarnej a článku IV. Náš zástupca - zástupca SDŠ v predsedníctve Slovenskej národnej rady, je tam jeden jediný z dvadsiatich. Dostal sa tam až na tretiu voľbu, aj keď podľa politickej kultúry by tam mali byť traja. Pripomínam to preto, že sa práve na neho útočí ohľadom remízy 10:10. Náš zástupca upozorňoval predsedu Slovenskej národnej rady pána Mikloška 12. februára na zasadnutí Slovenskej národnej rady, rovnako ako aj na zasadnutí politického grémia, že je treba menom Slovenskej národnej rady vyjadriť sa k tlači 1212 a navrhol grémiu Slovenskej národnej rady, aby predsedníctvo zasadalo v sobotu 15. februára, to je predvčerom, a aby prijalo stanovisko k požiadavke Federálneho zhromaždenia. Kladiem si otázku, čo urobil predseda Slovenskej národnej rady, člen ODÚ-VPN a podpredseda Slovenskej národnej rady, člen KDH, aby bolo vypracované stanovisko Slovenskej národnej rady?

Keď orgán Slovenskej národnej rady, predsedníctvo alebo grémium nedá stanovisko ku trom hlavám, potom tento postoj chápem tak, že Slovenská národná rada je pre súčasný právny, ústavný stav.

Keď už bolo rozhodnuté ďalej pokračovať v rozprave a prerokovávať tlač 1212, chcem využiť tejto príležitosti k podaniu niekoľkých pozmeňujúcich návrhov. K návrhu ústavnoprávnych výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho zhromaždenia, tlač 1212, odporúčam urobiť tieto úpravy.

V článku 30 ods. 5 nahradiť novým ustanovením, ktoré znie: "Voľby do Federálneho zhromaždenia vyhlasuje Spoločný výbor Federálneho zhromaždenia."

V článku 32 ods. 1 za slová: "Zákonodarného orgánu republiky" vložiť slová "člena vlád ČSFR."

Článok 36 ods. 2 dať do súladu s článkom 8 ods. 3 Listiny základných práv a slobôd a v náväznosti na to vypustiť ods. 3. Podľa článku 8 ods. 3 Listiny musí byť zadržaná osoba do 24 hodín zoznámená s dôvodmi zadržania, vypočutá alebo prepustená na slobodu, alebo odovzdaná súdu. Sudca musí zadržanú osobu do 24 hodín vypočuť a rozhodnúť o väzbe, alebo ju prepustiť na slobodu. Túto lehotu nie je možné predlžovať predovšetkým u poslancov.

Článok 40 ods. 2 nahradiť novým ustanovením, ktoré znie: "Spoločným schôdzam snemovní predsedá predseda poslaneckej snemovne alebo predseda Senátu, alebo poverený člen predsedníctva poslaneckej snemovne, alebo poverený člen predsedníctva Senátu."

Článok 42 navrhujem vypustiť.

V článku 43 ods. 2 tretí a štvrtý riadok slová: "Z celkového počtu zvolených poslancov" nahradiť slovami "poslancov zvolených v Českej republike a 3/5 väčšiny poslancov zvolených v Slovenskej republike".

V článku 46 ods. 4 posledný riadok za slová "politických strán" vložiť slová "a politických hnutí".

Článok 47 ods. 1 písmeno f) na konci textu nahradiť čiarku stredníkom a pripojiť text "pred udelením súhlasu si vyžiada stanovisko vlády ČSFR ČR a SR".

V článku 47 ods. 2 za slová "a upravujú ich kompetencie" vložiť slová "Trestný zákon, Trestný poriadok, Občiansky súdny poriadok, Občiansky zákonník, Obchodný zákonník, zákon o rodine a zákon o Fonde národného majetku".

V článku 49 ods. 1 druhý riadok slovo "poslanci" nahradiť slovami "členovia Federálneho zhromaždenia". Druhú vetu vypustiť, pretože je z tohto dôvodu nadbytočná.

Článok 53 ods. 2 písmeno a) vypustiť slová "schválený prezidentom ČSFR".

V článku 53 ods. 2 písmeno d) vypustiť slová "v prípade jeho rozpustenia".

V článku 53 ods. 4 za slová "prezident a predseda vlády" vložiť slová "Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky".

V článku 56 vypustiť odseky 3 a 4.

Článok 56 ods. 5 nahradiť novým ustanovením, ktoré znie: "Keď prezident nebol zvolený, vykoná sa do 14 dní nová voľba s novými kandidátmi podľa odseku 2."

Článok 57 ods. 2 vypustiť slovo "úradujúceho". Článok 61 písmeno a) doplniť na konci článku slová "a na vládu Slovenskej republiky a na vládu Českej republiky".

Článok 61 ods. 1 vypustiť ustanovenie písmena d).

Článok 62 ods. 3 písmeno f) za slová "ústavného súdu" vložiť slová "ČSFR".

V článku 64 je do určitej miery sporná otázka postavenia štátneho tajomníka, otázka vzťahu k vláde, k ministrovi, jeho účasť na hlasovaní vo vláde. Myslím, že je to nedostatok.

Článok 67 prvý riadok, vypustiť slová "s výnimkou funkcie poslanca alebo senátora".

Článok IV. bod 1: Na konci textu pripojiť novú vetu, ktorá znie: "Zmeny a doplnky Ústavy ČSFR môžu byť vyhlásené až potom, keď s nimi vyslovila súhlas Česká národná rada a Slovenská národná rada."

Ctené dámy, vážení páni, problém s dokumentom, ktorý sa volá "Návrh zmluvy o zásadách štátoprávneho usporiadania spoločného štátu", výhrady k tomu, či je tam zakomponovaná v preambule zmluva medzi republikami, kto sú subjekty tejto zmluvy alebo aj výhrady k tomu, že zmluva medzi republikami nie je súčasťou súčasného ústavného stavu, je tam závažný problém, že, podľa môjho názoru, by sme sa mohli pokúsiť ho riešiť aj v rámci prerokovávaných troch hláv, ktoré máme na stole. V návrhu zmluvy je možné interpretovať rôznym spôsobom kľúčovú vec a kľúčové formulácie, teda medzi kým sa táto zmluva uzatvára. Myslím, že vzhľadom k dôležitosti tohto problému a doslova osudovosti tejto otázky pre ďalšie riešenie problémov spoločného štátu a štátoprávneho usporiadania by bolo veľmi dobré, keby Federálne zhromaždenie tieto nejasné formulácie vyjadrilo iným spôsobom a formuláciou jasnou, aby otázku zmluvy uviedlo aj do ústavného zákona.

Preto si dovoľujem navrhnúť v článku IV. za doterajší bod 1 vložiť nový bod 2, ktorý znie: "Federálne zhromaždenie ČSFR prijme ústavu spoločného štátu na základe zmluvy uzatvorenej medzi Českou republikou a Slovenskou republikou." Ostatné body potom sa prirodzene musia prečíslovať.

V článku 4 za doterajší bod 4 pripojiť nový bod 5, ktorý znie: "Článok 4 bod 2 nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia." Myslí sa tým prirodzene nový bod 2.

Na záver svojich návrhov by som chcel privítať úprimné a múdre slová, ktoré tu predniesol poslanec Šamalík. Musím mu dať plne za pravdu, že to by asi bola cesta k úspechu aj k riešeniu štátoprávnych problémov. Chcem však zároveň upozorniť, že riešenie tohto problému nie je súťažou ideí, ako túto otázku nastoľujú mnohí rečníci. Jedná sa o stred záujmov. Tie predstavy, ktoré tu boli vyjadrené, sú iste teoreticky zaujímavé, ale veľmi pochybujem, že sú v tomto parlamente priechodné. Ako dokument o tom, že sa skutočne jedná o stred záujmov, by som si dovolil citovať výrok pána poslanca Bendu: "Keby sa k vláde dostala ľavica, v takomto prípade by sme dali prednosť rozpadu spoločného štátu." Kto neverí, nech si to prečíta v Lidových novinách 12. februára 1992. Ďakujem za pozornosť.