Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SL R. Battěk: To byl poslanec Miloš Zeman. Nyní má slovo poslanec Mandler, další přihlášený je poslanec Šamalík. Technickou poznámku má kolega Voleník.

Poslanec SL L. Voleník: Chtěl bych se zeptat pana kolegy Zemana, zda četl soudní spis a rozsudek, kterým údajně jeden soudce, který zde sedí, odsoudil ty dva mladé lidi za určitý trestný čin. (Hlas z pléna: Já jsem ho četl.) Já také. Můžeme o tom podiskutovat.

Ještě další věc. Kolega Zeman řekl, že někteří z nás kolaborovali dvacet let, ale někteří navíc, podotýkám, byli ještě v KSČ.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. První se hlásil pan Wagner s technickou poznámkou, pak poslanec Ransdorf.

Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, nikoliv technickou, ale mám dotaz na pana předsedu komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu. A to dotaz související s písemnou zprávou. Ačkoliv se mi povedlo získat výtisk této zprávy, která je veřejná a měla být veřejná již dávno, abychom ji nedostali tak krátce, že jsme byli nuceni 120 stran zpracovat a připravit se na toto jednání v podstatě za 24 hodin, ačkoliv já jsem měl o 6 hodin více, přesto se mi nepovedlo mnohé věci pochopit a o mnohých věcech získat patřičné informace.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Pane poslanče, udělil jsem vám pouze faktickou poznámku, ale nemůžete překročit více než dvě minuty.

Poslanec SL J. Wagner: Nyní už mám jen jednu otázku, pane předsedající. A to otázku, proč v přílohách je uveden bod 5 a 6, a doplňuji otázkou pro pana předsedu komise: které iniciativy disidentské skupiny byly tak zpracovávány Státní bezpečností, že o nich byly vedeny podobné dokumenty, jako jsou uvedeny v bodě 5 příloh o jedné z těchto disidentských organizací. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Nyní má slovo poslanec Ransdorf.

Poslanec SN M. Ransdorf: Budu velmi stručný, jen odpovím kolegovi Novosádovi. Komunistická strana zřídila vlastní komisi 17. listopadu.

Tato komise uzavřela už svou činnost, shromáždila velmi obsáhlý materiál, tento materiál vydá tiskem tak, aby celá naše veřejnost se s ním mohla seznámit. Problémem je bohužel to, že nemáme vlastní nakladatelství, ale nějaká cesta se najde.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Samizdat. (Smích a potlesk.) Pardon. Pan poslanec Vidím.

Poslanec SL J. Vidím: Jen stručně bych odpověděl panu poslanci Vagnerovi. Pochopitelně objektové svazky byly vedeny na všechny nezávislé iniciativy, ovšem pouze Obroda jednala s ÚV KSČ, proto se tam tyto materiály nacházejí.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Ještě pan Moric.

Poslanec SN V. Moric: Mňa osobne veľmi zaujal príspevok pána poslanca Zemana. Pocit viny je istotne veľmi nepríjemný pocit a môže nás každého prenasledovať. Keby sme ale vychádzali len z tohto pocitu viny, tak by sme sa zakopali a nemohli by sme nikdy vykročiť dopredu. Z histórie je známych veľa prípadov, že pocit viny neprekážal tomu, aby človek alebo skupina ľudí zmenila myslenie a dokázala práve opak toho, proti čomu bojovala, zvelebovať. Pre mňa osobne je takým človekom, najznámejším z histórie, svätý Pavel, ktorý v boji proti kresťanom vykonával svoje a v boji za kresťanstvo tiež vykonával svoje.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Takže nyní pan poslanec Vagner.

Poslanec SL J. Vagner: Pane předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Vidím, člen komise, se pokusil odpovědět místo pana předsedy. Mám ovšem za to, že pan poslanec Vidím nepochopil otázku. Já jsem se ptal, zda-li pátá příloha, plán agenturního operativního rozpracování akce Obroda 88, měla ještě druhou, třetí či čtvrtou podobu nebo ještě další, zda-li byla ještě nějaká jiná organizace působící proti totalitnímu režimu, vůči které rozpracovala Státní bezpečnost samostatný operační plán jejího pronásledování? Na Obrodu, dámy a pánové, tak učinila. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Chci jen konstatovat, že všechny podoby Obrody nebyly zjištěny.

(Smích a potlesk) Už vám neuděluji slovo, pane Wagnere. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající, dámy a pánové,.....(hluk v sále)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Udělil jsem slovo, až domluví, budete mluvit. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, není zřejmě vůbec náhoda, že zpráva vyšetřovací komise o událostech 17. listopadu vždy vzbuzuje mimořádnou atmosféru spojenou se vzepětím citů a někdy hysterií.

Byli jsme všichni účastníky těch událostí a je pochopitelné, že na ně vzpomínáme osobně, mnozí jako třeba poslanec Zeman, anebo mnozí i osobně z hlediska takových organizací, jako je Obroda. Já bych samozřejmě také mohl takto na ně osobně vzpomínat.

Dovolte, abych ve svém stručném příspěvku vyšel pouze z osobního vidění těchto věcí nebo spíše z věcí, které s tím vším souvisejí. S tím tedy, jak jsem to jako účastník zažíval. Skoro po celý rok 1989 jsem se přel s příslušníky rodiny, se známými a také s některými západními novináři a dokazoval jsem, že my zde u nás jsme úplně stejní lidé jako Poláci, Maďaři nebo lidé v NDR a že to u nás v dohledné době také." Sledoval jsem s potěšením, jak se další a další lidé a vrstvy obyvatelstva zbavují strachu a inverzního vidění světa. Vždyť my jsme viděli svět, jako bychom chodili po hlavě, nohama vzhůru. A pak to skutečně prasklo a bylo zřejmé, že to prasklo skoro přesně tak, a myslím, že je to zřejmé dnes, jak je to vyloženo v nynější zprávě komise 17.listopadu. Naše obyvatelstvo se skutečně napřímilo a zbavilo strachu. Začalo potom vidět normálně. V euforii po 17. listopadu se ale ukázalo a stále znovu ukazovalo, že nejsme horší, ale vlastně lepší a kvalitnější než okolní populace. Vše šlo hladce. Náš nynější kolega, Ladislav Adamec, který jako předseda vlády měl přímou osobní zodpovědnost za události 17. listopadu, byl ještě dlouho po tom žádán, aby zůstal ve funkci předsedy vlády, a když to nešlo, je až dosud předsedou federální vlády jiný tehdejší nomenklaturní kádr.

Ovšem všichni jsme to přece mysleli dobře, jen režim byl špatný. Ale o těchto nadnesených představách se už v nedávné době napsalo dost bystrých myšlenek a článků. Psaly se v době, když už bylo očividné, že vše je ještě zcela a úplně jinak, než jak dosud panoval obecný názor, že dlouhá minulá desetiletí v nás zanechala sedminu mnoha špatného, nefunkčního a mnohdy zvráceného. V lecčems máme jeden vedle druhého inverzní pohled a inverzní morálku. A zde bohužel bojujeme všichni s jednou z nejnebezpečnějších částí inverzní morálky. Jestliže někdo byl agent, spolupracovník StB, tak je to u velké části veřejnosti a u velké části tohoto shromáždění naprosto v pořádku. Jestliže se na to někdo odváží upozornit, je to zrádce a podezřelá osobnost.

Já si vzpomínám na to, ještě ze školy, už je to dlouho, na naprosto elementární lidskou morálku, která je v dětech a mladých lidech. Ten, kdo je špatný, je donašeč. Jestliže někdo upozorní ten kolektiv, že ten či onen donáší, pak to ovšem není nic, za co by se měl stydět, on udělal to, co se udělat má.

Vraťme se k tématu. Dnes ti, kteří se odváží na spolupracovníka StB upozornit, si počínají, a to uznávám - většinou podivně a nevhodně. Já si myslím, že poslanec Stanislav Devátý si také počínal nevhodně, minimálně - jak tady bylo řečeno - před veřejností lhal. Jenže, vážené dámy a vážení pánové, není to zcela a naprosto pochopitelné? Vždyť my máme a my udržujeme dosud v této věci právní normy, které vlastně zakazují o agentech mluvit a tak tedy takoví lidé, jako je poslanec Devátý, se vlastně po dvou nebo třech letech znovu stávají dizidenty, viz projev pana Miloše Zemana. Oni porušují zákon proto, aby zákon mohl platit tak, jak platit má. Je to velmi důležité. (Potlesk.) Je to velice důležité. Vůbec nejde o to, že by nastupovala plejáda Robespierrů, která by chtěla zničit mravopočestné občany, jejich příbuzné a potomky. Jde o zcela přirozené věci. O agentech StB se v podstatě mluvit nesmí a tedy ten, kdo je zapsán v registru svazků, se nechová jako normální občan zapsaný v registru svazků. Naopak chová se jako někdo, kdo má strach, kdo čeká, zda pravda nevyjde dnes nebo zítra najevo.

Chová se jako někdo, kdo číhá, kdo je ve střehu. A je tu mnoho dalších lidí, celá vrstva známých, mnohé také vysoce postavené osobnosti, které jsou vyděšeny. Tolik jejich známých, poctivých a opravdu svým způsobem zcela normálních lidí se bojí, že vyjdou najevo jejich hříchy. Tyto vysoce postavené osobnosti, poslanci a ministři a nevím, kdo další se snaží, aby se to všechno tabuizovalo, neodtajnilo, naopak co nejvíce utajňovalo. A tak se ve společnosti udržuje neúnosný stav napětí a neurózy. Trvá inverzní vidění světa, inverzní morálka. A tak se nedivme, že ani ti, kteří se snaží obnovit normální vidění světa, byť to třeba byli poslanci, jsou jednou nohou mezi novými disidenty.

Myslíte si, vážené dámy a vážení pánové, že v tom všem není ona černá stopa StB, ať už ji StB chtělo udělat nebo ne? Já si myslím, že je. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Mandlerovi. Prosím pana kolegu Šilhána.

Poslanec SL V. Šilhán: Mám pouze jednu poznámku. Pane předsedající, vaše poznámky a komentáře považuji za nepřípustné. Vy řídíte schůzi. A pokud se tohoto zlozvyku nejste schopen zbavit, tak by snad bylo dobré, abyste přenechal řízení schůze někomu jinému, který je mnohem objektivnější.

Myslím, že by bylo vhodnější, abyste, řekněme, řídil ne tak konfliktní schůze, jako je tato dnešní, ale řekněme jednání o měřidlech nebo o něčem takovém. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Musím tedy respektovat vaši poznámku, pokud trváte na tom, abych byl zbaven řízení této schůze.

Poslanec SL V. Šilhán: Já chci, abyste si uvědomil, že nemáte komentovat.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Beru to na vědomí. Prosím pana poslance Šamalíka, aby se ujal slova.

Poslanec SN F. Šamalík: Chtěl jsem původně, dámy a pánové, mluvit více méně k textu zprávy. Ale vzhledem k situaci, která zde vládne, to jest vzájemné trumfování potleskem, smíchem a podobně, napadlo mě jedno velké maďarské drama, Mádáchova "Tragédie člověka", rozdíl provázející člověka od vyhnání z ráje až do poslední doby, všechna strašná utrpení apod., musíme vidět také z tohoto hlediska. A já se domnívám, že jestliže si neuvědomíme, že zde mluvíme o strašné katastrofě, která postihla evropské lidstvo, o katastrofě, kterou znamenal fašismus, nacismus a stalinismus, že to je katastrofa, která poznamenala všechny, pak nikdy nemůžeme zúčtování s minulostí vyřešit takovým způsobem, abychom vnesli do vědomí tohoto národa nejen vědomosti o tom, co to byl komunismus atd., ale také vědomí jakési dějinné jistoty. Čtyřicet uplynulých let - to jsou dějiny národa.

Domnívám se, že je zde základní otázka: Jak přistoupit k těmto dějinným zvratům? Přistoupit k nim tak, abychom je brali jako nějaký jednorázový akt, jako problém, že v určitém momentu jsme smetli špatné, zlé, uplátkářské a podobné lidi, to je málo. To je věcí policie, soudních orgánů, to je věcí trestního práva. A jestliže se omezíme pouze na tyto věci, bez hlubších souvislostí, tak kam se dostaneme? Zůstaneme na povrchu a budeme rádi, že jsme dospěli ke zprávě, která se nezabývá spikleneckou teorií. Co jsou ale potom skutečné dějiny, skutečný život národa? Vůbec bych nechtěl mluvit o tom, že existovala zde nějaká kolaborace apod. My přece víme, co to je být tísněn totalitní mocí a být tísněn situací, kdy není možnost svobodného projevu, protože všichni jsme závislí ekonomicky na určité politické moci. Ale také víme, že tato moc byla ve slepé uličce a nemohla se udržet nejen u nás, rozkládala se světově. A zde se dostávám k tomu, co Schiller nebo Hegel nazývali světovým soudem, který je dílem světových dějin. A jestliže se na to podíváme tímto způsobem, pak samozřejmě musíme vědět, že systém, který se rozkládá, se rozkládal dlouhodobě a tak, že se musely i jeho vlastní opory rozkládat. Čímž chci říci, že mluvit o komunistech je abstrakce, protože to je období dějinné a každý se nějakým způsobem měnil. A i to, co zde před sebou máme a co budeme vytýkat, jsou proměňovací lidé. A jestliže my nevezmeme tyto proměny, jestliže nepochopíme, že řekněme-li třeba katolíci, tak vždycky dodáme, jestli je to katolík praktikující nebo pouze matriční. Čili že my musíme toto běžné dělení - a to je ještě povrchní dělení - brát hlouběji, chceme-li se vyrovnat s touto věcí.

Nám jde o to, abychom dějiny vysvětlili a udělali z nich základ národní výchovy, nové demokratické výchovy, ale musíme již v této chvíli vědět, že nesmíme postupovat orwelovskou cestou a jít s vědomím, že kdo ovládá minulost, ten ovládá budoucnost. Minulost musíme pochopit v její pluralitě, ve všech aspektech, které jednotlivé osudy musí nějak respektovat. Podle mého názoru jedině toto si můžeme před sebou vzít, jako úkol. Ne, abychom vytvořili takové dějiny, ale abychom je požadovali a abychom sami v tomto smyslu se naučili dívat takovým způsobem, abychom opravdu byli schopni té individualizace, o které hovoříme; abychom nebyli liberálové jenom v abstrakci, ale abychom viděli i to, co se vždycky zdůrazňuje: nezastupitelnost každé lidské osobnosti.

Když už jsem se pustil do těchto patetických řečí, chtěl bych říci, že bychom se měli vrátit také k dávným etickým poučkám. Uvedu z nich jednu: K neštěstí svých přátel se ubírej pomalu, k jejich štěstí, rychle. Chtěl bych, abychom pochopili, že neštěstí, které stíhá velkou část společnosti, stíhá svým způsobem i nás. Protože když se společnost rozloží takovým způsobem, upadá do morálního chaosu. My si můžeme přesně označit ty prameny, ze kterých vyplývá, ale to ještě neznamená, že toto zlo se nerozlévá i na nás. My všichni jsme potom svým způsobem vlastně odsouzeni už ne k tomu, abychom stigmatizovali jiné, ale abychom dovedli vytvořit podmínky, které tuto situaci mění.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Šamalíkovi. S technickou poznámkou se hlásí kolega Doležal.

Poslanec SN B. Doležal: Pane předsedající, mám dvě malé technické poznámky. Nejdříve k tomu, co zde říkal kolega Šamalík. Souhlasím s tím, že nás všechny minulost nějak poznamenala. Jenže ne všichni jsme se stali agenty Státní bezpečnosti. Souhlasím s tím, že musíme minulost pochopit v její pluralitě. Všechno bylo složité, ale to neznamená, že by zde neexistovala základní elementární morálka, o které zde mluvil kolega Mandler a ze které vyplývá, že donášet je špatné.

Poslanec SN F. Houška: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyslechl jsem, stejně jako vy, mnohé příspěvky a vrátím se do doby Francie, protože tu byli zmiňováni jakobíni a jiné sociální skupiny. Vzpomněl jsem si na jedno velkolepé a velké dílo, které se nazývá Lesk a bída kurtizán. Slyším-li některé příspěvky, nemohu se tomuto vůbec vyhnout. Slyším-li sentence o etice, o morálce, pochybuji, že právě tito lidé, kteří velice rádi a ne jenom jednou, moralizují, aniž by měli klasické humanitní vzdělání a právě o té etice něco věděli.

Protože kdyby věděli, tak vědí, že od antických dob existují určité kategorismy v morálce, určité hranice v morálce, kde člověk tuto hranici, aniž by ztratil svou lidskou tvář, nemůže překročit. To je totiž vážná situace, kdy se leckdy mluví o tzv. vyšším principu. Jak tu u mnohých slyším, o tomto nic neví a nic takového jim není známo.

Chtěl bych hovořit o jednom. Mluví se o otázce práva. Je to velice vzletné, ale my víme, že největší právo může být i největším neprávem. Jeden právní historik a profesor platného práva napsal spisek Per fas et nefas (Právem a neprávem). I největší nesmysl může být formulován do právní formule. My si zde neuvědomujeme to, že zatím nežijeme v klasickém právním státě, že máme stále komunistickou ústavu, že máme pozůstatky předchozího platného práva. Leckdy jsme tam pouze změnili pouhé pojmy socialistické apod. Zatím tu prezentujeme kontinuitu s právem před listopadem.

Všimněte si jedné věci, že nedocházíme k novému systému práva, abychom se například vrátili k romanistickým koncepcím nebo jiným ideám. My pouze novelizujeme. Jdeme v právu třetí cestou.

Chtěl bych říci jedno: máme tu jednu skutečnost a tím jsem pobouřen. Máme tu pasus o vyšetřovací komisi a tam je řečeno, že členové vyšetřovací komise jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dovědí při výkonu své funkce. Tato povinnost trvá i po skončení výkonu funkce.

Samozřejmě, jestliže tato povinnost v činnosti této komise trvá, tak tato komise je svázána. Nemůže samozřejmě plédovat, co by si přála, a to se týká i té další situace, nejen toho, co je předmětem dnešního jednání, ale mám ten dojem i pokud se týče usnesení č. 106.

Dnes jsem byl přímo zděšen, a nebyl jsem sám, když jsem se dozvěděl o tomto usnesení předsednictva FS. Velice mě mrzí, že zde nesedí naši nejvyšší koryfejové - pan předseda Dubček, pan první místopředseda, kteří právě byli jedněmi z hlavních aktérů tohoto usnesení před rekonstrukcí, tzn. před 10. dubnem 1991.

Jestliže tu tato skutečnost je, je povinností, a vy dobře víte, že každý právní akt, a tedy i právní akt tohoto Federálního shromáždění, musí být řádným způsobem publikován. Jestliže není publikován, není závazný.

Je tu skutečnost, a toho jsme byli svědky včerejšího dne, že je zde pokus o veřejné skandalizování některých lidí, skandalizování, které nemá právní podklady. A dnes si uvědomujeme právě tuto skutečnost, že pod tím se podepisuje právě bohužel předsednictvo FS a i při dnešním dopoledním jednání, a na to poukazuji, a proto jsem uvedl titul francouzského díla, že jsme nebyli ani při této příležitosti informováni, že tu nějaké usnesení v tomto rámci je. A dvě hodiny jsme ztráceli čas, abychom vymysleli situaci, jak odtajnit nebo neodtajnit určité skutečnosti. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já rovněž děkuji. Nyní prosím poslance Tichého. Další v pořadí je poslanec Soukup. S technickou poznámkou se hlásí kolega Huml.

Poslanec SL O. Huml: Vážený pane předsedající, mám faktickou poznámku k tomu, co zde bylo řečeno. V dnešním deníku ČST byl uveden druhý díl úspěšného seriálu, který začal včera. Dnes pro změnu byli skandalizováni naši poslanci kolegové Bačinský a Vidím. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, jsem vděčen těm předřečníkům, kteří obrátili smysl naší diskuse k tomu, k čemu je to nejlépe vhodné, totiž k nám samotným.

Nejsem z těch, kteří pochodovali ve zmíněném průvodu 17. listopadu, nicméně jsem jeden z těch, kteří se museli s tehdejším režimem po celá svá tvůrčí léta adoptovat. Nevstoupil jsem sice do strany, ale nepočítám si to také za nějakou přílišnou zásluhu.

Jisté je, že vládnoucí třídě se tehdy klaněla naprostá většina z nás a že se k ní připínalo to, co bychom asi kladně neoznačili. Je také zřejmé, že když se nyní formuje nová společenská síla, že se podobně k této síle připojí ti, které bychom také kladně neoznačili. Ale to jsou průvodní okolnosti každé společnosti a je na nás, abychom se s tím uměli vypořádat.

Jestliže se nyní podíváme na zprávu komise 17. listopadu, tak vidíme, že shromáždila veliký soubor výpovědí, okolností a fakt, ze kterých je možno si udělat vlastní názor. Je pravda, že jsou závěry komise, pokud je staví, kritizovatelné. Je obecně známo, že ze stejných okolností každý člověk udělá jiné závěry. Nejsou obecné pravdy nebo nezvratné pravdy. I věda je pouze soubor pouček, které ještě nebyly vyvráceny. Totéž platí samozřejmě o výrocích, které děláme o společnosti, a které děláme sami o sobě.

Nicméně bych rád obrátil vaši pozornost tam, kde to považuji za účelné. Všichni si, byť asi s nelibostí, vzpomínáme na ty dny, kdy komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu oznámila jména těch spolupracovníků StB, kteří se nevzdali svých poslaneckých mandátů, ač na svou spolupráci s StB byli včas upozorněni.

A v ty dny každý z těchto oznámených spolupracovníků StB bohatě využil možnosti vystupovat v televizi takřka před všemi občany našeho státu a přesvědčovat je o své nevině. Naproti tomu členové komise 17. listopadu byli alespoň tehdy vázáni mlčenlivostí a nemohli ty rozsáhlé tirády spolupracovníků StB uvést na pravou míru. Naši občané v celé naší zemi ztratili tak v podstatě valnou část možností orientovat se podle nesporně zjištěných faktů. Naopak spousta kamarádů zmíněných spolupracovníků, ba i někteří lidé, kteří prostě podlehli euforii odpouštět - i tam, kde bylo spolupracovnictví dokázáno - jenom z obavy neublížit jednomu spravedlivému, i když pustíme devět nespravedlivých. Také z této emoce, kterou jim nelze samozřejmě mít za zlé, jim chtěli pomáhat. Ovšem ronit zde krokodýlí slzy a hrát si svoje divadélka, je jedna věc a druhou věcí je snaha zjišťovat aspoň to, co zjistit můžeme a podle toho, co jsme zjistili, aspoň přiměřeně postupovat. Bohužel tyto jejich omluvné řeči nacházely rezonanci u většiny lidí, kteří jsou v duši přesvědčeni, že přece jenom jakási absolutní spravedlnost existovat musí. Málokdo z nás si chce prostě uvědomit sám pro sebe a pro své svědomí přiznat, že není žádná absolutní spravedlnost a že existuje pouze jediná spravedlnost a to spravedlnost lidská. Vše ostatní je jenom zbožná či klamavá iluze.

Není proto divu, že napadení členové komise 17. listopadu se cítili omezeni nebo diskvalifikováni nutností mlčet i tam, kde mohli na příslušné doklady ukázat přímo prstem. A není proto ani divu, že někteří z nich tak dokonce skutečně učinili a to i před televizní novinářskou kamerou. Je jenom chybou našeho parlamentu, a tedy nás samých, že jsme tyto podmínky přesvědčení lidí o skutečných nebo pravdivých okolnostech spolupráce s StB nedovedli uvést na pravou míru. Diskuse o tom, že vlastně již byli členové zbaveni povinnosti mlčet jsou nyní samozřejmě irelevantní. Jenom ukazují to, že jsme nebyli dostatečně důslední. Nakonec také i celý závěr ze 17. listopadu vyznívá naprosto jednoduše. Nešlo o žádné veliké, dramaticky rozsáhlé a tajemné spiknutí, šlo jen o šlendrián velitelů a horlivost vykonavatelů, kteří cítili v ruce moc a byli posilněni ve svém sebevědomí pendrekem, který drželi v ruce. To je všechno. Ukazovali jenom horlivost a kvůli těmto dvěma vlastnostem došlo k tomu masakru, o němž všichni víme. Je to jednoduché, ano. Ale nic složitějšího zpravidla není. Mohou být složité mafie, jistě. Ale, že ve většině případů jsou na vině tyto jednoduché okolnosti, to už vlastně bylo předem známo.

Většina z nás teď kritizuje zmíněné poslance z komise 17. listopadu za to, že nemluvili pravdu. Samozřejmě, pravdu nemluvili. Ale mít jim to tak zcela za zlé, to asi snad není dobře možné. Je to prostě okolnost, se kterou se musíme my sami morálně vyrovnat, ale nazývat zprávu komise 17. listopadu verbálním průjmem, to je podle mne nehoráznost. A dovolte, abych recipročně odvětil na tuto námitku, že je ještě daleko horší průjem morální. Domnívám se, že komise Komunistické strany Čech a Moravy přinese tedy něco, za co se snad jim nebudeme muset smát.

Chci ještě poukázat na jednu okolnost. Ti, kteří tady mluvili jako agenti StB nebo jejich obhájci, ať už vědomě nebo nevědomě nepravdu, nebudou trestáni za nic. A ti, kteří byť nevědomky porušili slib mlčenlivosti, ti mají být nyní pranýřováni? Vážení, není to trochu nesouměrná věc? Není to nesouměrný přístup ke stejným věcem? To si dovoluji tvrdit, že musíme o této souměrnosti uvažovat.

A ještě jednu poznámku. Slyšeli jsme, že jenom menšina z nás se byla podívat na ty svazky registrů. Z hlediska objektivní pravdy je úplně jedno, jestli někdo ten spolupracovnický svazek má nebo nemá, jestli je zanesen ve svazku registrů či nikoliv, ba dokonce jestliže není vůbec nikde zanesen. To skutečně je všechno možná pravda. Je to úplně jedno a o nepravosti spolupráce s StB mohou být dokazovány také zcela jinými způsoby. Ale pokud zde někdo chce hovořit, posuzovat tyto okolnosti, aniž se byl podívat do těchto registrů svazků a aniž si přečetl ty okolnosti spolupráce s StB, pak se domnívám, že nemá ani právo tady u těchto mikrofonů vystupovat. A dávám proto procedurální návrh, aby zde mohli vystoupit jenom ti, kteří se tam byli podívat a kteří si ty věci také přečetli.

A to by snad bylo všechno. Pokud si budeme vědomi nutnosti dívat se na věci z obou stran, tak nepřipustíme jednostranná vystoupení. Děkuji vám.