Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Novosádovi, prosím, aby se
ujal slova poslanec Világi, připraví se poslanec
Rynda.
Poslanec SL O. Világi: Vážené Federálne
zhromaždenie, prvá časť môjho vystúpenia
sa dotýka problematiky šľachtiteľských
staníc. Pôvodne sme v hospodárskych výboroch
k tejto problematike mali pozmeňovacie návrhy. Časť
pozmeňujúcich návrhov bola akceptovaná,
avšak sme toho názoru, že úprava, ktorú
obsahuje tlač 1106 sa od nich značne odchyľuje.
V čom spočíva podstata problému? Podstata
problému spočíva v tom, že šľachtiteľské
stanice po dobu svojej existencie sú veľmi viazané
na pozemok. Pri práci, výskume a šľachtení
pôdy hrá veľmi dôležitú úlohu
a z hľadiska rotácie je predpoklad, že výskumy
budú prebiehať na pôde, ktorá má
rovnakú kvalitu a komponenty, ako tá, ktorá
bola pri započatí výskumu.
Prijatím zákona o pôde aj tieto stanice sa
dostávajú do ťažkej situácie smerom
k pôvodným vlastníkom, pretože nejde
o otázku vyplácania nájomného, ale
o otázku týchto pozemkov. Stanice pracujú
na princípe, že na dosiahnutie určitých
výsledkov treba niekedy 10, 15 aj 25 rokov. Šľachtenie
prebieha v časovom horizonte a vlastníci, ktorí
sa teraz prihlásili o pozemky, trvajú na tom, aby
im bol ich pozemok vydaný. Tým je ohrozená
činnosť staníc a značné majetkové
hodnoty.
Stanice vyprodukujú veľké majetkové
prínosy, samozrejme s tým, že sa predpokladá
určitá dotácia na obdobie, než sa dopracujú
k výsledkom. Preto som toho názoru, aj keď
hodnota majetkových prínosov je neuveriteľne
veľká, avšak pozemky od vlastníkov je
treba samozrejme nejakým spôsobom riešiť,
a to z princípu, ktorý sme mali prijať v zákone
o pôde. To znamená, že títo ľudia
mali možnosť dostať sa k pôde, aby mohli
na pôde pracovať. Som toho názoru, že treba
týmto ľuďom dávať náhradné
pozemky, tým skutočným vlastníkom,
samozrejme staniciam dávať možnosť, aby
mohli hospodáriť.
Toto moje stanovisko je problematické z toho hľadiska,
že by tu bolo nutné určité obmedzenie.
To znamená, aby stanice nemohli hospodáriť
na väčšej výmere pôdy, ako je potrebné
na ich výskum, na šľachtenie. Preto som študoval
súčasnú právnu úpravu a zistil
som, že problematika týchto odrôd je upravená
len v jednom zákone, v zákone č. 61/1964
Zb. To znamená, že len v tomto zákone sú
definované právne pojmy, čo znamená
odroda a aké druhy druhy poznáme. Nikde v našom
právnom poriadku nie je definovaný pojem genefond,
o čo sa opiera návrh novely.
Preto som toho názoru, aj keď to nie je právny
pojem, že musíme vychádzať zo súčasného
platného právneho poriadku a navrhujem zmeniť
§ 11 ods. 1 nové písmeno f) v znení:
"Pozemky slúžiace výlučne na vypestovanie
nových šľachtených odrôd."
Tu je odkaz na § 6 ods. 1 zákona č. 61/1964
Zb., o rozvoji rastlinnej výroby. To znamená, že
mojim pozmeňujúcim návrhom sú výhrady,
o ktorých som pred chvíľou hovoril, vyriešené.
Jedná sa len o veľmi úzku časť
šľachtenia, ktorá sa dotýka len vypestovania
nových šľachtených odrôd. To bola
prvá časť môjho vystúpenia.
Druhá časť sa dotýka problematiky, o
ktorej sa tu už dnes hodne hovorilo. Jedná sa o reštitúcie,
o nároky osôb maďarskej a nemeckej národnosti.
Nechcem podávať konkrétny pozmeňujúci
návrh, pretože náš pozmeňujúci
návrh obsahuje tlač 1106 pod bodom 6, to znamená,
že som vychádzal z princípu, ktorý sme
už raz prijali v tomto parlamente - že nemôžme
ísť v týchto zákonoch pred rok 1948.
Tento princíp nemôžem prijať z viacerých
dôvodov. Nechcem o tom hovoriť, ale akceptujem to.
Akceptujem to, a preto sme už pri prerokúvaní
zákona o pôde vypracovali pozmeňovací
návrh, ktorý je obsiahnutý v § 6 ods.
2 súčasného znenia tohto zákona.
Tento princíp dáva nepriamym spôsobom možnosť
občanom maďarskej národnosti, aby sa mohli
uchádzať o reštituovaný majetok. Pri aplikácii
tohto ustanovenia sa nám vyskytla, bohužiaľ,
snaha zákonodarcu v týchto otázkach pomoci
bola len čiastočne realizovateľná, aj
keď v praxi sa vyskytli problémy v tom smere, že
právna úprava nariadenia Zboru povereníkov
číslo 26/1948 túto možnosť umožní
len čiastočne. Je veľmi veľa prípadov,
keď v konfiškačných rozhodnutiach sú
napísané slova zradca, nepriateľ slovenského
národa. Keby sme skúmali, aké skutky sa skrývajú
pod tým pojmom, zistíme, že za zradcu a nepriateľa
slovenského národa boli považovaní podľa
vládneho nariadenia SNR č. 50/1945 Zb. a) osoby
maďarskej národnosti a b) osoby nemeckej národnosti.
Samozrejme sú tam aj iné kategórie ľudí.
To znamená, že je to hlava 22 - že chodíme
okolo a nevieme sa z toho dostať. Myslím si, že
najjednoduchšie a najlepšie riešenie by bolo vtedy,
keby sme z toho princípu roku 1948 odstúpili v prípade
osôb maďarskej a nemeckej národnosti. Pokiaľ
to nechceme nejakým spôsobom politicky demonštrovať
v tomto parlamente, a musíme konštatovať, že
takto to je, že neexistuje väčšinová
vôľa v týchto prípadoch konať. Samozrejme
túto situáciu musíme riešiť v intenciách,
v ktorých sme to už raz prijali. Intencie sú
nasledovné. Riešiť túto problematiku tak,
aby sme neišli pred rok 1948, ale aby sme čiastočne
tieto krivdy mohli vyriešiť alebo vrátiť
majetky.
To znamená, že môj pozmeňujúci
návrh, ktorý obsahuje tlač 1106, akceptuje
princípy federálnej vlády, vôľu
federálneho parlamentu s tým, že rozširuje
okruh osôb, ktoré sa môžu uchádzať
o reštitúciu tohto majetku, na osoby maďarskej
národnosti. Tu si dovoľujem podporiť pozmeňujúci
návrh pána poslanca Petra, aby tam boli aj osoby
nemeckej národnosti - to znamená maďarskej
a nemeckej národnosti - u ktorých nie je súdne
rozhodnutie, ktoré konštatuje, že sa jedná
o osoby, ktoré sa previnili proti slovenskému alebo
československému štátu, ktoré
spolupracovali s okupantmi, ktoré spáchali trestné
činy. Boli také osoby aj medzi maďarskými
občanmi, boli medzi slovenskými občanmi aj
českými občanmi. Zvykli sme si o tom nehovoriť,
ale tieto osoby boli odsúdené. Existujú rozhodnutia
ľudových súdov, to znamená, že
problematika týchto osôb bola už v roku 1945
vyriešená a množstvo týchto ľudí
bolo vysťahovaných do Maďarska.
Som toho názoru, že pokiaľ chceme tieto krivdy
riešiť, môžme sa opierať len o súdne
rozhodnutia týchto ľudí - kde bolo dokázané,
nechcem hovoriť o súdnych rozhodnutiach, o procesoch,
ako prebiehali, že títo ľudia sa previnili, nič
vrátiť nemôžme. U ľudí, ktorí
boli neprávom označení za zradcov a nepriateľov
slovenského národa, kde neexistuje súdne
rozhodnutie, musíme konať. To je naša povinnosť.
Žiadam vás preto, aby ste podporili pozmeňujúci
návrh v tlači 1106, samozrejme všetky pozmeňujúci
návrhy, ktoré idú pred rok 1948 a sú
predložené, podporujem s tým, že vás
žiadam, pokiaľ budete rozhodovať, aby ste podporili
návrh poslanca Petra, aby v týchto intenciách
boli zahrnuté aj osoby nemeckej národnosti. Myslím
si, že to je povinnosťou tohto parlamentu, ktorý
prijal Listinu základných ľudských práv
a slobôd a je snáď parlamentom demokratického
štátu. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Világimu. Nyní má
slovo kolega Rynda, dále je přihlášen
poslanec Erich Kříž.
Poslanec SL I. Rynda: Vážený pane předsedající,
vážení kolegové, své vystoupení
bych pro přehlednost rozdělil na tři části.
Nejprve bych si rád zjednal jasno v materiálech,
které budeme užívat, v návaznosti na
to bych si potom dovolil vznést procedurální
návrh a konečně za třetí sám
budu mít čtyři pozměňovací
návrhy, z toho jeden ve dvou variantách.
Poslední dobou se stává zvykem, že jsme
u komplikovaných návrhů zákonů
nebo dokonce u novel, které jsou samy o sobě komplikované,
zahrnováni množstvím tiskových materiálů.
Rád bych si skutečně zjednal v této
věci jasno.
Máme nyní k dispozici tisk 928 - původní
velmi stručný návrh novely. Dále máme
k dispozici tisk 1106, ale ten už máme nejméně
ve dvou variantách. Jedna z nich se vyznačuje kurzívou
na titulní straně, poznámkou, druhá
z nich naopak evidenčním číslem 00072
z 29. 1. Soudím, že toto je platný tisk, ale
vzhledem k tomu, že jeho znění je značně
odlišné od původního znění
tisku 1106, upozorňuji na tuto skutečnost, aby při
hlasování nedošlo k omylům.
Zároveň prosím, aby mi posléze zpravodajové
potvrdili a stejně tak nám všem, že se
nemýlím v posouzení, které tisky jsou
pro naše jednání relevantní.
Třetím tiskem je 00052 z 28. ledna, tedy pomocný
tisk - stanovisko federální vlády, a konečně
čtvrtým tiskem jsou pozměňovací
a doplňovací návrhy zpravodajů č.
0074 z 29. 1. Je to tak, prosím a jsou tyto tisky tak jak
jsem je uvedl kompletní?
Společný zpravodaj výborů SN J. Hacaj:
Odpovedal by som na túto otázku. Tlač 1106,
ktorá je označená číslom 0072
z 29. januára 1992, vznikla z pôvodnej tlače
1106, ktorá bola predmetom prerokúvania na predchádzajúcej
schôdzi, ale pán poslanec Rynda zabudol dodať,
že boli rozdané dodatky k tejto tlači 1106
a tlač 1106 má už zapracované dodatky,
čiže to je kompletná tlač a spoločná
správa hospodárskych výborov.
Inak, to čo predniesol, jednotlivé tlače,
ktoré citoval, tak to je v poriadku, má pravdu.
To na vysvetlenie k tlači 1106.
Poslanec SL I. Rynda: Děkuji kolegovi Hacajovi, že
mi zjednal jasno.
Procedurální návrh je pak následující
na základě tohoto objasnění. My jsme
dnes byli svědky určitého precedentu při
projednávání novely zákona č.
92/91 Sb. o podmínkách převodu majetku státu
na jiné osoby a já vzhledem k tomuto precedentu
a ke stanovisku vlády, které se k některým
bodům navrhované novely, tedy té širší
novely, staví záporně, navrhuji, abychom
při posuzování tohoto návrhu zákona
vyšli z tisku 1106, tak jak to tady uvedl pan kolega, ale
už např. pozměňovací a doplňovací
návrhy zpravodajů bychom měli v souladu s
tím, co už jsme dnes jednou učinili, rozhodně
posuzovat individuálně a o jednotlivých návrzích
hlasovat. Nevidím totiž procedurálně
jinou možnost, a velmi se bojím, že bychom se
dostali do situace, kdy by kterýkoliv zpravodaj a v budoucnu
zřejmě i na základě jakýchsi
nových ingerencí kterýkoliv poslanec mohl
přinést parlamentní tisk, o kterém
by se pak hlasovalo jako o celku. Nedoporučoval bych tuto
praxi.
Konečně sám si dovolím podat čtyři
pozměňovací návrhy, z toho jeden,
ten první, ve dvou variantách.
Všechny tyto návrhy se do jisté míry
opírají o bod č. 12 stanoviska federální
vlády. Dovolím si část odcitovat."Podle
dosavadních zkušeností se doporučuje
nevydávat pozemky, které jsou podle zvláštních
předpisů součástí lesního
půdního fondu v národním parku nebo
se nacházejí na území státní
rezervace." V těchto případech navrhuje
vláda poskytnout náhradou jiný pozemek, popř.
finanční náhradu.
Můj první pozměňovací návrh
tedy byl sice obsažen v tisku 1106, ale rád bych jej
podal ve verzi poněkud odlišné, o níž
soudím, že je úplnější a
věcně správnější a i tu
podávám až jako druhou, podle mého názoru
méně vhodnou variantu.
Tedy varianta první, kterou bych rád doporučil
vaší pozornosti. V paragrafu 11 odst. 1 se za písmenem
e) tečka nahradí čárkou a vloží
se nové písmeno f) ve znění: "Na
pozemku se nacházejí trvalé kultury patřící
k nezbytnému rostlinnému genofondu nebo je na pozemku
prováděn dlouhodobý výzkum, jehož
výsledky by mohly být ukončením nebo
přenesením na jiný pozemek ohroženy."
Tady si dovolím odporovat kolegovi Világimu, i když
si jeho právnické erudice cením. Soudím,
že státní správa má dostatek
prostředků k tomu, aby posoudila, co je genofond
a co je nezbytný rostlinný genofond. Podtrhuji tady,
a to výslovně, že zúžení,
na které sám výslovně upozornil, není
z věcného hlediska zde na místě, není
žádoucí. Jako příklad bych uvedl
chmel jako rostlinu, jejíž vytržení z
určité přesně definované půdy
by působilo nenávratné ztráty jak
pro soukromé pěstitele, tak pro čs. hospodářství.
Tedy nemůžeme zúžit, znovu opakuji, tyto
pozměňovací návrhy pouze na určitý
genofond, ale i na určitý výzkum, který
může být vázán na určité
složení půdy a místní podmínky.
Pokud by neprošla tato varianta, navrhuji variantu druhou,
v § 22 za odst. 3 vložit odstavec 4 ve znění:
"Nachází-li se na pozemku trvalé kultury
patřící k nezbytnému rostlinnému
genofondu nebo slouží-li pozemek výlučně
k pěstování nových šlechtěných
odrůd nebo k výzkumným účelům
(zde je to odlišení, na které jsem upozornil),
nemůže lhůta u výpovědi podané
vlastníkem skončit dříve než
bude dosaženo účelu, k němuž byl
pozemek užíván ke dni 1.února 1992."
Dosavadní odst. 4 a 5 by se přečíslovaly
na 5 a 6. Odkaz k § 22 máte uveden v tisku 1106, nebudu
ho číst.
Rozdíl mezi oběma návrhy spočívá
v tom, že zatím co ve variantě I by byl vydáván
náhradní pozemek srovnatelný kvalitou, pokud
možno ve stejné obci a podobně, jak je to uvedeno
v návrhu zákona, ve druhém případě
by byl pozemek pouze zatížen na onu nezbytně
nutno dobu břemenem.
Tady soudím, že je na místě, abych poděkoval
předkladateli kolegu Tylovi za to, že mi pomáhal
některé problémy odborně zemědělské
v této věci vyjasnit. Činím tak touto
cestou.
Konečně další pozměňovací
návrhy se výslovně opírají
o stanovisko vlády. Navrhuji zařadit do § 11
odst. 1 nové písmeno g) ve znění:
"Pozemek je součástí lesního
půdního fondu v národním parku."
Třetí pozměňovací návrh
do téhož § 11, odst. 1, nové písmeno
h): "Pozemek se nachází na území
státní rezervace." O obou těchto pozměňovacích
návrzích žádám hlasovat zvlášť.
Čtvrtý pozměňovací návrh:
do § 11 doplnit odst. 2 ve znění: "V případě
pozemku na území chráněné krajinné
oblasti rozhodnou o vydání zvláštní
zákony národních rad nebo v souladu s těmito
zákony orgány státní správy."
Je-li tento dodatek "nebo v souladu s těmito zákony
orgán státní správy" z hlediska
ke zpětnému řádu korektní,
nechť posoudí legislativci. Odstavce 2 až 5 by
se pak přečíslovaly na odstavce 3 až
6.
Myslím, že smysl všech návrhů je
zřejmý. Jde o to, chránit zejména
zalesněná, ale i jiná území,
ať už v lokalitách státních rezervací,
národních parků nebo chráněných
krajinných oblastí před společensky
nežádoucím zneužíváním.
Prosím o podporu svých návrhů a děkuji
vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Ryndovi. Prosím teď pana poslance
Ericha Kříže, aby přednesl svůj
příspěvek do rozpravy. Ještě
jsou přihlášeni poslanci Hladík a poslanec
Jambor.
Poslanec SL E. Kříž: Vážený
pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
zazněla zde dnes k novele zákona o půdě
spousta příspěvků, které se
zabývaly otázkou majetků Němců,
Maďarů, kteří o tento majetek přišli
především prezidentským dekretem č.
12 z roku 1945 a dalšími souvisejícími
právními předpisy. Je zde podána celá
řada pozměňovacích návrhů,
se kterými mohu souhlasit. Dovolte mi však k tomu
říci několik vět a potom podat jeden
rozšiřující nebo zužující,
jak se to vezme, pozměňovací návrh.
To, že se dostala do tisku varianta, která nám
byla předložena, že by došlo k navrácení
majetku v případě pouze Maďarů,
mi připadá od těch, kteří toto
předložili, poněkud krátkozraké,
a to z důvodů, které zde již byly řečeny.
Máme zde rovnost občanů před zákonem,
máme zde rovnost občanů danou ústavou,
bez ohledu na národnost, kterou mají a v tomto případě
bychom skutečně zavedli něco, co by v našem
právním řádu nemělo být
- kodifikovali bychom tím opět známý
fakt o druhořadosti občanů některých
národností, což je dnes, bohužel, faktickou
skutečností.
Sudetští Němci, kteří zde po
válce zůstali, ať z důvodu toho, že
se aktivně zúčastnili boje proti fašistům,
či jako specialisté nebo z jiných důvodů,
nebyli početně tak slabí, jak je to v současnosti
- dnes se pohybuje toto číslo kolem 52 000 lidí,
kteří se k německé národnosti
přihlásili - ale bylo to hodně přes
200 000 Němců v roce 1948. To, že více
než 200 000 Němců po roce 1948 zvolilo dobrovolný
odchod do Spolkové republiky Německo, ať z
důvodů ekonomických, sociálních,
vnitřních nebo jakýchkoliv, znamenalo pro
zbývající Němce i to, že ztráceli
neustále na možnosti uchovat si svoji národní
identitu. Dnes tato situace pokud jde o zachování
národnostní identity je téměř
katastrofální, protože na rozdíl od
celé řady národnostních skupin u nás
v případě Sudetských Němců
se jedná o velké rozšíření
na velkém území, takže koncentrace osob
německé národnosti není příliš
vysoká ve všech oblastech, kde se ještě
dnes nacházejí.
Němci, kteří zde zůstali, zvolili
tuto variantu, dali jí přednost před tím,
než aby odešli z nejrůznějších
důvodů. Ale byl tu především
důvod, že se zde narodili, že je to jejich vlast
i přesto, že možnost přestěhovat
se do svobodné společnosti v uplynulých 42
letech byla jistě lákavá. Tito Němci
si prožili společně s ostatním obyvatelstvem
této republiky to špatné, částečně
i to dobré, co tato země prožila, ovšem
na rozdíl od Sudetských Němců, kteří
se vystěhovali do Německa nebo byli odsunuti, se
na ně nevztahoval tak zvaný "Lastänausgleich",
což je záležitost Sudetských Němců
ve Spolkové republice Německo, kteří
byli částečně tímto způsobem
odškodněni.
Tito občané se cítí ukřivděni.
Objevily se i případy - nebyli to samozřejmě
všichni, ale objevily se i případy mezi Sudetskými
Němci u nás - že někteří
vykazovali i majetek, který zde nikdy neměli, ale
přesto za to dostali náhradu. Říkám
ale, že to byly řídké případy.
Myslím, že naši Němci mají dnes
oprávněný pocit, že se ocitají
na druhé koleji, že jsou bráni jako občané
druhé kategorie, že se musí dívat, jak
je navracen majetek v některých případech
v obcích, kde zůstali lidem, kteří
jim ho vzali, ať legální nebo pololegální
cestou, podle prezidentských dekretů či přímo
uloupením, když se to navrací lidem německé
národnosti, kterým to bylo potom vzato po roce 1948.
Těchto případů mám dokumentováno
mnoho, protože mně tito lidé píší.
Je to jedna z věcí, která nutí k zamyšlení.
Myslím, že zařazení možnost navrácení
půdy Němcům a Maďarům do tohoto
zákona vyřeší i další věc,
kterou bychom si měli uvědomit - v pohraničních
oblastech, především v Němci obývaných
oblastech, je to otázka stabilizace obyvatelstva. Uvědomme
si, že občané německé národnosti,
žijící v pohraničí, jsou dnes
veskrze stabilizujícím faktorem. Jsou to občané,
kteří tam mají po staletí zapuštěné
kořeny, kteří mají velmi pevně
vybudovaný vztah ke svému okolí i k majetku.
Myslím, že není třeba hovořit,
že k tomuto stavu patří i cit pro majetek a
umění hospodařit. Nechci říci,
že jsou jedinými, kteří v pohraničí
tento cit pro majetek a domov mají. To rozhodně
ne, ale v každém případě je i
toto jeden z argumentů, který bychom měli
při rozhodování se zohlednit.
Chtěl bych také upozornit na jednu věc a
to jsou určité signály ze zahraničí,
které hovoří o tom, že je v zahraničí
velice pozorně sledováno dodržování
práv národnostních a etnických menšin
v naší zemi a podle posledních signálů
v zahraničí není tento stav u nás
posuzován příliš pozitivně. To
by nás mělo, jako zákonodárný
sbor, nutit k zamyšlení, abychom se tím zabývali
velice usilovně a rozhodně abychom nedávali
podněty anebo abychom nedělali kroky, které
by nám mohly tuto situaci ještě dále
zkomplikovat.
Myslím si, že varianty, které zde byly předloženy,
jsou v každém případě přijatelné,
bohužel - a bylo na to poukázáno - přijatelné
pro tu nebo onu část Federálního shromáždění.
Za pozměňovací návrh, který
je nejkvalitněji zpracován, považuji ten, který
zde předložil pan poslanec Batta a o kterém
jsem i věděl a za který se i stavím,
ale dovolte, abych ho poněkud upřesnil v souvislosti
s pozměňovacím návrhem, který
zde podal kolega Mlynárik, který se týkal
§ 7 zařazení v odstavci 2 ve znění,
aby se rozšířil text "Česká
národní rada se zmocňuje" na text "Česká
a Slovenská národní rada se zmocňuje".
Takto postavený pozměňovací návrh
je nedostačující, protože vlastně
zbývající text musí být přizpůsoben
§ 6 odstavci 2 pozměňovacího návrhu
pana Batty. Takže pozměňovací návrh
by měl být ještě doplněn takto
- přečtu celý pozměňovací
text i s původním textem:
"Česká a Slovenská národní
rada se zmocňuje, aby zákonem napravila restituci
majetku československých občanů trvale
žijících na území České
republiky a Slovenské republiky, kteří přišli
o majetek na základě dekretů prezidenta republiky
č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb., na Slovensku
dle nařízení předsednictva SNR č.
4/1945 Sb. Slovenské národní rady ve znění
nařízení Slovenské národní
rady č. 104/1945 Sb. SNR, pozměněným
nařízením č. 64/1946 Sb. a doplňujícím
nařízením č. 89/1947 Sb. SNR, neprovinili
se proti československému státu a nabyli
státní občanství podle zákona
č. 245/1948 Sb., 194/1949 Sb. nebo č. 34/1953 Sb.,
pokud se tak nestalo již dekretem č. 33/1945 Sb. Myslím,
že takto zařazený pozměňující
návrh by byl akceptovatelný pro rozhodující
většinu tohoto parlamentu. Znovu na vás apeluji,
abychom se skutečně nad tím vážně
zamysleli, abychom neudělali další krok, který
by nás ve světě poškodil a který
by nám neudělal příliš velkou
reklamu. Udělejme to tak, abychom skutečně
udělali všechno pro to, aby se náš kredit
ve světě zvýšil a abychom byli pojímáni
jako skutečně demokratická společnost.