Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Romanovi, dále má slovo
pan poslanec Piskoř.
Poslanec SL J. Piskoř: Pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych poukázat
na zde diskutovanou skutečnost národností
a § 6 z trochu jiného pohledu.
Navrhuji tři pozměňovací návrhy,
z toho dva bych nyní přečetl:
Alternativa 1:
K bodu 6, tisku 1106, pozměňovací návrh
by se týkal § 6, odstavce 2 zákona o půdě,
kde by za slovy "nebyly odsouzeny podle zvláštních
předpisů /9a" následovala čárka
a věta by pokračovala slovy:
"Stejně tak občany ČSFR jiných
národností, kteří mají trvalý
pobyt na území ČSFR a kteří
pozbyli zemědělského majetku podle dekretů
prezidenta republiky č. 12/45 Sb. nebo č. 108/45
Sb., neprovinili se proti československému státu
a nabyli zpětně československé občanství
podle zákona č. 245/48 Sb., č. 34/53 Sb.,
nebo zákonem č. 33/45 Sb."
Alternativa 2:
V § 6 odstavec 2 stávající text označit
písmenem
a) a pod písmenem b) doplnit tento text:
"Soud na návrh vlastníka nebo jeho dědiců
rozhodne o vrácení vlastnického práva
k zemědělskému majetku konfiskovanému
podle dekretů prezidenta republiky č. 12/45 Sb.
a č. 108/45 Sb., pokud byla konfiskace provedena na základě
nesprávné aplikace uvedených dekretů
a to bez ohledu ke kterému dni." Pár slov na
zdůvodnění. Majetek byl konfiskován
s odůvodněním, že vlastníci jsou
německé národnosti, což ale nebyla vždy
pravda. Konfiskace byly prováděny dokonce i v roce
1965. Právně nebyly registrovány soudem a
mnohá rozhodnutí o konfiskaci nebyly vlastníkům
ani písemně oznámeny. Rozhodnutí národních
výborů je rozhodnutím správního
orgánu. Tato tehdejší rozhodnutí jsou
tedy přezkoumatelná nezávislým soudem
bez ohledu na promlčecí lhůtu. Zvláštním
příkladem celé této problematiky je
oblast Hlučínska. Ocituji vám část
prohlášení Sdružení obcí
Hlučínska z 18. 9. 1991:
"Tato dnes asi sedmdesátitisícová oblast
nepatřila do Sudet, ale v roce 1938 byla začleněna
do Říše jako tak zvaný Altreich. Občanům
bylo automaticky přepsáno občanství
na německé, muži za války, rovněž
bez možnosti volby rukovali do wermachtu. Po skončení
války byli někteří občané
Hlučínska označeni písmenem "N"
jako Němci, někteří odsunuti, ale
další, a o ty se právě jedná,
ač jim byl majetek podle známých prezidentských
dekretů konfiskován, zůstali v československé
republice. Později jim bylo vráceno československé
občanství, opět automaticky přepisována
národnost, ne však majetek. Dochází
dokonce k takovým paradoxům, že majetek je
podle stávajících restitučních
zákonů vrácen bývalým národním
správcům, kteří jej po válce
koupili za většinou symbolickou cenu a přitom
přímí potomci původních majitelů
a nebo dokonce původní majitelé žijí
obyčejně opodál těchto domů
nebo majetků."
Dále bych chtěl říci, že například
Hlučínsko mělo jiné postavení
než tehdejší tzv. Sudetská župa.
Na obyvatelstvo tohoto území nebo občany
zde narozené se nevztahovalo právo opce (optování),
které bylo vyhraženo v Sudetech nebo Protektorátu
osobám, hlásícím se k české
nebo slovenské národnosti, viz vyhláška
ministerstva zahraničních věcí č.
300/38 Sb. Naopak bez ohledu na deklarovanou národnost
byli automaticky považováni za Němce, i když
neměli německé vzdělání
a německy mnohdy neuměli. Občanům
byl majetek konfiskován, ačkoliv i občané
německé národnosti na Hlučínsku
byli již dekretem prezidenta republiky č. 33/45 Sb.
prohlášeni za občany národnosti české.
Praxe byla taková, že byl dokonce konfiskován
majetek švýcarských státních
občanů, nemluvě o státních
občanech rakouských, a to s odvoláním
na to, že jde o osoby národnosti německé,
ačkoliv švýcarské a rakouské
právo považuje všechny občany za příslušníky
rakouského nebo švýcarského národa.
Z toho je zřejmé, že dekrety č. 108/45
Sb. a 12/45 Sb. vycházejí z presumpce viny a jsou
neslučitelné s obecně platnými mezinárodními
právními normami a v současné době
působí anachronicky.
Dále bych chtěl navrhnout alternativu 3, a to takovýto
text: "České národní rada se
zmocňuje, aby zákonem upravila restituci zemědělského
majetku občanů České republiky, kteří
pozbyli majetku podle dekretů prezidenta republiky č.
12/45 Sb. nebo č. 108/45 Sb., neprovinili se proti československému
státu a nabyli zpětně občanství
podle zákona č. 245/48 Sb., č. 34/53 Sb.
nebo č. 33/45 Sb.
Podotýkám, že občanům maďarské
národnosti vznikl nárok na vrácení
majetku již na podzim roku 1948 na základě
nařízení Sboru pověřenců
SNR č. 26/48 Sb. a připojuji se k návrhům,
které na toto téma zde již padly.
Česká národní rada, pokud bychom schválili
tuto alternativu, by v tomto smyslu mohla vydat zákon,
kterým by byla odstraněna tvrdost zákona
federálního ve vztahu k národnostním
menšinám. V této věci byl prostudován
materiál ve Státním ústředním
archivu v Praze. Považujeme tedy za vhodné apelovat
na Českou národní radu, aby podle dekretu
č. 12/45 Sb. a č. 108/45 Sb. bez ohledu na zcela
absurdní judikatury Nejvyššího správního
soudu stanovila výjimky z konfiskace a nikoli jen z pojmu
německé národnosti, protože v civilizovaném
státě samotná národnost nemůže
být předmětem právní úpravy.
Tímto podnětem nechci zpochybnit podstatu dekretů
prezidenta Beneše, ale případy, kdy stát
převzal nemovitost bez právního důvodu
a v rozporu s právním předpisem. Nikdo dnes
nemůže mít v Československu méně
práv z titulu příslušnosti k jiné
národnosti, protože národnost je věcí
každého občana a všichni občané
naší republiky jsou si před zákonem
rovni. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Piskořovi. Dále vystoupí
za klub poslanců Slovenské národní
strany poslanec Juraj Molnár.
Poslanec SN J. Molnár: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, dovoľte mi, aby som vás oboznámil
so stanoviskom klubu poslancov Slovenskej národnej strany
k novele zákona č. 229 z roku 1991 Zb. - tlač
1106. Klub poslancov Slovenskej národnej strany je toho
názoru, že § 6 ods. 2 v platnom znení
v plnej miere rieši problematiku navrátenia poľnohospodárskeho
majetku občanom maďarskej národnosti. Formuláciu
vety tak, ako je predložená v návrhu novelizácie
v uvedenom paragrafe, považujeme za prebytočnú
a porušujúcu princíp, ktorý bol prijatý
v zákone č. 229/1991 Zb., kde sa vychádzalo
z nariadenia Zboru povereníkov č. 26/48 Zb.
Z toho dôvodu navrhujeme dodatok k § 6 z predloženého
návrhu vypustiť. Podotýkam, že náš
názor je zhodný so stanoviskom federálnej
vlády k danej problematike. Pripomínam, že
naše stanovisko prednesené pri prerokúvaní
zákona č. 229/1991 Zb., že v zákone
nie je riešené navrátenie pôdy iným
národnostiam, zvlášť občanom Česko-Slovenska
a nemeckej národnosti. Preto navrhujeme, aby v zmysle §
7 riešili tento problém národné rady.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Molnárovi. Dále je přihlášen
poslanec Wágner, připraví se poslanec Cuhra.
Poslanec SL J. Wágner: Pane předsedající,
dámy a pánové, přihlásil jsem
se do rozpravy, abych upozornil na jeden zvláštní
problém, který se objevil při uskutečňování
tohoto zákona. Je to problém těch, jejichž
majetky byly přikázány do užívání
organizacím na základě vládního
nařízení 50 z roku 1947 Sb. a zákona
50 z roku 1955 Sb. Domnívám se, že k ulehčení
situace těchto lidí by velmi prospělo, kdyby
bylo v zákonu explicitně uvedeno, že se jich
zákon přímo týká, protože
řada ustanovení v § 6 by tento výklad
umožnila, ale jde pouze o výklad. Zatím občané,
kteří mají tyto problémy, nejsou obvykle
schopni domoci svého práva: Proto doporučuji,
aby bylo do
§ 6 zařazeno další písmeno a předkládám
znění doplňujícího návrhu
takto: "Přikázané do užívaní
organizacím na základě vládního
nařízení 50/47 Sb. a zákona 50/55
Sb.". Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Wagnerovi. Slovo nyní bude mít
poslanec Cuhra. Pokud ještě někdo má
příspěvek do rozpravy, prosím, aby
se přihlásil včas. Budeme muset po skončení
rozpravy dát příležitost zpravodajům,
aby mohli zpracovat pozměňující a
doplňující návrhy a to nejméně
půl hodiny až hodinu bude trvat. Mezi tím bychom
projednali další bod - Zprávu o dodržování
lidských práv. Takže vás prosím,
pokud ještě někdo chce vystoupit v rozpravě
k tomuto zákonu, aby mi podal písemnou přihlášku.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec SN J. Cuhra: Pane předsedající,
dámy a pánové. Od nepaměti tvořil
zemědělský a lesnický obhospodařovaný
půdní fond vlastníků ekonomické
zázemí pro ochranu a udržování
kulturně historických památek. První
pozemková reforma v roce 1918, původně sice
redukovala výměry velkostatků na pouhých
250 ha, současně však propouštěla
ze záborů přiměřené
rozlohy převážně lesní půdy
s tím, že vlastníkům bylo zákonem
uloženo z výtěžku pečovat o řádnou
ochranu a údržbu kulturních památek.
Ďurišův zákon o první pozemkové
reformě z roku 1947 realizovaný v letech 1949 -
1950 a následné vyvlastňovací zákonné
normy přivodily pak obecně známou situaci,
důsledného znárodnění veškeré
půdy.
Hrady a zámky byly předány do péče
památkových organizací, půdní
fond převzaly státní statky, státní
lesy a zemědělská družstva. Ďurišův
zákon byl však po únoru 1948 exekutován
jen částečně, totiž pokud šlo
o paragrafy vyvlastňovací, zatímco zákonné
normy ukládající státu povinnost vyplatit
bývalým vlastníkům peněžitou
náhradu za vyvlastnění nemovitostí,
splněny nikdy nebyly. Z vyvlastnění proti
odškodnění tak vznikla de facto konfiskace.
Vzhledem k nepřetržité legislativní
kontinuitě právního řádu lze
logicky dedukovat, že povinnost státu vyplatit náhradu
vyvlastněné nemovitosti nezaniká, a tak trvá
dodnes.
Na základě současných restitučních
zákonů dochází k nápravě
některých majetkových křivd z doby
totality a některé historické objekty se
vracejí k někdejším vlastníkům,
resp. jejich dědicům, což je logické,
tedy oněm rodinám, které tyto památky
civilizačních tradic naší země
kdysi vytvořily a po staletí je udržovaly.
Že u těchto restituantů nejde o získání
kulturních objektů nikoli z komerčně
zištných pohnutek, nýbrž z motivace výlučně
emotivní, citově vztahové, není třeba
blíže rozvádět.
Považuji ochranu a udržování kulturních
památek za věc svého svědomí,
přesvědčení a cti. Zkrátka
za věc etické kulturnosti. Jsou si vědomi,
že tu jde především o zájem veřejný,
celé naší kulturní společnosti.
Restitucí se stát zbavuje břemene udržovacích
nákladů a přenáší je na
staronové vlastníky. Současně jim
ukládá zákonem o kulturních památkách
jak mohou, a především jak musí s nimi
nakládat. To je bezpochyby nutné. Podobné
normy platí všude v civilizovaném světě,
že stát pragmaticky a prozíravě poskytuje
vlastníkům historických objektů přiměřené
hmotné možnosti, aby svým povinnostem mohly
dostát.
Tento nezbytný předpoklad však u nás
zatím zcela chybí, a tak restituce kulturních
objektů se stává tíživým
danajským darem. Z 250 hektarů lesa po desetiletí
přetěženého, ekologickou spouští
bytostně ohroženého, nelze udržovat rozsáhlé
kulturní památky. Tzv. zákon o půdě
je z toho hlediska svým limitem restitučního
rozsahu zcela nedostatečný.
V té souvislosti znovu poukazuji na praxi první
pozemkové reformy roku 1918, která pro účely
ochrany a udržování kulturních památek
propouštěla ze záboru přiměřené
výbory převážně lesní
půdy. Obdobně by to mohl být dnes jeden z
aktuálních privatizačních postupů,
který by účelně splňoval nejen
ekonomický, ale i navíc nezbytně kulturně
ochranářský zájem. Zákon o
půdě nutně vyžaduje k této problematice
odpovídající novelizaci vycházející
pragmaticky z dané reality, dnes snad už oproštěné
od fixní ideje někdejších stále
opakovaných latifundií, a to latifundií feudálních.
Chceme kulturní památky postižené tzv.
dobou zapomnění, jak to nazývá prezident
Havel, znovu oživit, opravit, restaurovat, zpřístupnit
veřejnosti, předat v pořádku dalším
generacím - prostě zachovat naši vzácnou
kulturní národní kontinuitu.
Dámy a pánové, z těchto důvodů,
které jsem tady přednesl, plně podporuji
vypuštění odstavce 3 § 6. Žádám
vás o zvážení, abyste tento názor
převzali i vy. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také, pane poslanče. Dále je
přihlášen poslanec Sláma. Připraví
se poslanec Novosád.
Poslanec SN V. Sláma: Pane předsedo, dámy
a pánové, vážení hosté,
k novele zákona 229 bych chtěl říci
několik málo slov, především
to, že budu pro ni hlasovat v jakékoli formě.
Čím pravicovější, tím
bych byl samozřejmě raději. Domnívám
se, že těch zákonů, kterými se
kradlo, zcizovalo a všechno možné, bylo už
dost, a pokud chceme skutečně na půdě
soukromě hospodařit, bylo by dobré, abychom
lidem jednak tu půdu vrátili a všechno co k
tomu patří a dali jim možnost podnikání.
Měl bych, prosím vás, pozměňovací
návrhy. Za prvé - v tisku 1006 tady byl návrh
u bodu 17, § 16 odst. 4 - slova "jednoho roku"
nahradit slovy "tři měsíce". Prosím
vás, ten jeden rok - to už nepožaduje celkem
nikdo. Bylo tady navrženo 6 měsíců.
Domnívám se, že je to dosti dlouhá doba,
že je to moc dlouhá doba. Myslím si, že
ty tři měsíce, pokud mají úmysl
těmto lidem vyhovět, jsou na to dost.
Další pozměňovací návrh
k § 6 odst. 1u). Převod na stát společně
užívaných singulárních lesů
a lesních družstev na území Československé
republiky. Odůvodnění. § 6 odst. 1e)
provádí restituci lesního hospodářství
na území Slovenské republiky v zájmu
rovnosti práv občanů na celém území
ČSFR. Je nutné vložit do zákona stejné
opatření nápravy majetkových křivd,
ke kterým došlo na území České
republiky.
Zájem příštího racionálního
hospodaření drobných vlastníků
lesů, kterým se individuálně lesy
vracejí, je jejich sdružení do lesních
družstev či jiných forem společného
podnikání, zajištění právních
jistot a ochoty se sdružovat. Je bezpodmínečně
nutné, aby útvary vytvořené už
před rokem 1948 byly restituovány, resp. aby právní
akt odnětí těchto majetků byl prohlášen
za neplatný. Prosím vás, to se jedná
v každé obci o minimální počet
hektarů. Tito lidé to dostávali po reformách,
různých úpravách, dostávali
to od státu a každý tam vlastnil půl
či tři čtvrtě hektaru nebo hektar.
Byli to většinou domkáři nebo tací,
kteří si kouskem toho lesa udržovali takovou
malou životní jistotu a tímto se přiživovali.
Domnívám se, že by se jim to skutečně
mělo vrátit. Nejedná se o žádné
boháče, zbohatlíky nebo něco podobného.
Byli to vesměs obyčejní lidé.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Slámovi. Prosím teď
poslance Novosáda. Dále je přihlášen
poslanec Világi.
Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane
předsedající, vážená demokratická
minorito, nedemokratická majorito. Vzhledem k tomu, že
kolega Wagner tady hovořil o vládním nařízení
č. 50/55 Sb., mám tu čest, že jsem si
tuto perlu socialistického zákonodárství
sehnal. Mohu vám například říci,
že § 8 hovoří o zajišťování
zemědělské výroby na zemědělské
půdě kulaků atd. atd. Pokud se zákon
č. 229 nevztahuje na tuto mizernou normu, je nutno ho explicitně
uvést a zrušit.
Rád vám přečtu § 9 tohoto zákona.
Tento hovoří o tom: "Nenabídne-li kulak
usedlost státu nebo nedojde-li ani k přikázání
usedlosti do užívání se souhlasem kulaka
(podle § 8 odst. 1), přikáže výkonný
orgán MNV usedlost kulaka bezplatně do užívání
zemědělskému závodu socialistického
sektoru atd. atd." Je to vzácný dokument, nosím
ho sebou téměř půl roku.
Jinak jsem přišel proto, abych podal několik
pozměňovacích návrhů. Jsou
to návrhy vycházející z praxe okresních
pozemkových úřadů, které narazily
na značná úskalí při řešení
problematiky pozemkových úprav. Aby umožnily
vlastníkům začít hospodařit,
bylo třeba přistoupit k zahájení jednoduchých
pozemkových úprav.
Při respektování zákona ČNR
č. 284/91 Sb., je toto řešení těžkopádné
a není možno ho po dobu zpracování projektu,
za dodržení podmínek zákona, umožnit
všem hospodaření.
Ministerstvo zemědělství České
republiky navrhlo řešit postup formou běžného
opatření. K tomuto běžnému opatření
se ovšem vyjádřilo ministerstvo vnitra, které
odpovídá na dotaz pozemkových úřadů,
že při řešení uvedené otázky
se vlastně dělí celá tato problematika
na dva základní případy.
Pokud je to půda, která se vrací podle §
9 zákona č. 229, může pozemkový
úřad v tomto případě zřídit
nebo zrušit na převáděné nemovitosti
věcné břemeno, popř. uložit jiná
opatření k ochraně důležitých
zájmů vlastníků. Uvést potřebné
úpravy nebo zcelování pozemků.
Pokud se však jedná o půdu vlastníků,
kde vlastnictví nepřešlo na organizace nebo
na stát, v tomto případě toto učinit
není možné. Takže my jsme vlastně
vytvořili schválením zákona 229 dvě
různé vrstvy vlastníků a pozemkové
úřady tuto situaci jen velmi těžko řeší.
Na jejich žádost proto předkládám
následující pozměňovací
návrh.
Je to § 2 odst. 1: "Kromě vlastníka mají
právo užívat půdu jen osoby na základě
dohody uzavřené s vlastníkem nebo pozemkovým
úřadem." Nově se vloží "s
výjimkou pozemků uvedených v odst. 3".
Nový odst. 3 ve znění: "Od zahájení
do ukončení pozemkových úprav je vlastnictví
a faktické užívání dotčených
pozemků upraveno zvláštními zákony
ČNR a SNR o pozemkových úpravách a
pozemkových úřadech.
Zdůvodnění je následující:
§ 19 odst. 1 ukládá vytváření
půdně ucelených hospodářských
jednotek podle potřeby jednotlivých vlastníků
půdy, s jejich souhlasem a podle celospolečenských
požadavků na tvorbu krajiny, životního
prostředí a investiční výstavbu.
Souhlas vlastníka, který sám hodlá
hospodařit, je věc nesporná a v celé
praxi se pozemkové úřady nesetkaly zatím
s tím, že by vlastník nesouhlasil v případě,
že sám hodlá hospodařit. Častý
nesouhlas je však u toho vlastníka, který sám
hospodařit nechce a mnohdy nemá prakticky zájem
na zcelení pozemků jiného vlastníka.
Tato záležitost byla konzultována v ČNR.
Bylo doporučeno, aby se s touto úpravou obrátili
na Federální shromáždění
a pokusili se tuto změnu v zákoně 229 prosadit.
Podobným problémem jsme se zabývali i my
tady ve Federálním shromáždění
a přišli jsme na podobné řešení,
které by ovšem neovlivnilo § 2 a v případě,
že by neprošla tato varianta, předkládám
toto znění § 19.
V § 19 se za odst. 3 vkládají další
odstavce 4 a 5, které zní: "Pokud není
možné vlastníkovi k zajištění
zemědělské výroby vyčlenit
z technických důvodů jeho vlastní
pozemky, může tomuto vlastníkovi pozemkový
úřad po zahájení řízení
o pozemkových úpravách přidělit
do časově omezeného nájmu pozemky
jiných vlastníků. Tento časově
omezený nájem zanikne nejpozději ke dni účinnosti
rozhodnutí o schválení pozemkových
úprav. Způsob finančního vypořádání
stanoví svým nařízením vláda
ČSFR."
A následný odstavec 5: "Rozhodnutí pozemkového
úřadu podle odst. 4 přezkoumá na návrh
vlastníka pozemku soud. Návrh na soudní přezkoumání
nemá odkladný účinek."
A dále by tam měl v § 19 přijít
odkaz na § 6 zákona ČNR č. 284/1991
Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových
úřadech, a § 7 SNR č. 33/1991 Sb., o
pozemkových uspořádáních, vlastnictví,
pozemkových úřadech a pozemkových
společenstvích.
To je další pozměňovací návrh
v případě, že by nebyla akceptována
úprava § 2.
A nyní zde mám návrh naprosto nekontraverzní,
se kterým by měla souhlasit pravice i levice. Jedná
se o úpravu § 25 odst. 2. Jde o to doplnit časové
omezení vlastnického práva o písm.
f), které bude znít: "Vědeckým
a školicím pracovištím Akademie věd
s výstupy pro zemědělskou praxi a ekologii."
Považujeme za vhodné, aby v novele zákona o
zemědělské půdě byly zařazeny
také objekty sloužící vědeckému
a základnímu výzkumu. Transformace zemědělství
bude trvale závislá na nových informacích,
jejichž zdrojem jsou vědecká pracoviště.
Mají ve svém badatelském programu získávání
nových poznatků, ale také získávání
kvalifikovaného přehledu. Aplikovatelné poznatky
ze zahraničního výzkumu mají kriticky
přizpůsobovat našim přírodním,
výrobním a event. sociálním podmínkám.
To by bylo zásadní zdůvodnění
mých návrhů. Děkuji vám za
trpělivost a předkládám návrhy.