Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající,
vážené torzo Federálního shromáždění,
podobně jako u malé privatizace i u privatizace
velké se z původní malé novely úsilím
některých vystupujících, mimo jiné
i mne, stává novela velká. Nechtěl
bych patřit k těm, kdo pro to, že s určitými
návrhy neuspěli při projednávání
zákona o velké privatizaci, je pouze mechanicky
zopakují při nejbližší vhodné
příležitosti, tedy při novele, která
se týká poněkud jiných témat,
a proto se budu řídit kritériem, že
tyto pozměňovací návrhy uvedu současně
se zdůvodněním změněných
okolností, které v době přijímání
původního zákona nebyly známy.
Část návrhu, kterou nyní uvedu, je
obsažena v usnesení výborů pro plán
a rozpočet a byla oběma těmito výbory
schválena, i když ji hospodářské
výbory, jako gesční, do celkového
stanoviska nezařadily. Zbývající část,
kterou oddělím, jsou návrhy, které
předkládám i jménem klubu SDO. Takže
první z návrhů, vyplývajících
z usnesení č. 173 výborů pro plán
a rozpočet, zní: V § 8 doplnit nový
odstavec 3 s tímto textem: "Jestliže návrh
privatizačního projektu obsahuje i privatizaci formou
zaměstnaneckých akcií v rozsahu nad 20 procent
účasti akciového kapitálu, je zakladatel
oprávněn prodloužit lhůtu na předložení
tohoto projektu ke schválení." Zdůvodnění
novou skutečností je to, že jsme teprve nedávno
přijali obchodní zákoník, že
v dosavadním zákonu o akciových společnostech
byl skutečně limit zaměstnaneckých
akcií 20 procent, předkladatelé návrhu
obchodního zákoníku dokonce tento limit snížili
na 10 procent, ale v návrhu žádnou bariéru
neuvádíme. Nebylo by proto spravedlivé vůči
těm, kdo nemohli předložit alternativní
privatizační projekt, protože to současná
tehdejší legislativa neumožňovala, aby
nyní, za změněných právních
podmínek, byli znevýhodněni.
Za druhé, opět jménem výboru pro plán
a rozpočet, doporučuji z § 12 vypustit odst.
5. Rovněž zde argumentuji novou skutečností.
Při diskusích o velké privatizaci nám
bylo argumentováno, že použití fondu národního
jmění pro oddlužení podniků bude
záležitostí více méně
výjimečnou. Později se ukázalo, že
jsou navrhovány rozsáhlé oddlužovací
programy ve výši asi 50 miliard korun, což už
není příliš výjimečné,
nehledě na to, že lze vyslovit pochybnosti o tom,
že při rozhodování, které podniky
budou a které nebudou oddluženy, jsou důsledně
aplikována tržní kritéria.
Za třetí. Paragraf 14 navrhujeme doplnit o nový
odstavec 3 s tímto textem: "Všechny privatizační
postupy jsou rovnocenné, při prodeji privatizovaného
majetku nemohou fondy preferovat kterýkoliv z privatizačních
postupů předpokládaný tímto
zákonem." Na rozdíl od předchozích
návrhů tento návrh přijal pouze výbor
pro plán a rozpočet Sněmovny lidu. K tomu
bych jako nový argument uvedl pouze zde již uvedený
výrok, podle něhož někteří
státní úředníci doporučují
při zpracování privatizačních
projektů preferenci kupónové metody s tím,
že dosavadní management bude při splnění
tohoto požadavku moci zůstat ve svých funkcích.
A nyní mi dovolte, abych přešel k poslední
části pozměňovacích návrhů,
které předkládám jménem klubu
SDO. Všechny z nich se týkají § 25.
První zní: v tomto paragrafu odstavec 1 bod b) doplnit
za slovy "obchodních společnostech" "(investičních
privatizačních fondech)". I když se závorkami
máme zde různé zkušenosti, domnívám
se, že v tomto případě je v zákoně
oprávněná. Termín "investiční
privatizační fond" nebyl v době schvalování
zákona o velké privatizaci stabilizován a
domnívám se, že pro vysvětlení
je vhodné ho nyní použít.
Moje poslední dva návrhy patrně potěší
Harvardské privatizační fondy. První
z nich: v § 25 odstavec 1 doplnit bod c) tímto zněním:
"Obchodní společnosti uvedené v bodě
b) mohou být založeny výlučně
československými právnickými osobami.
Zakladatelé těchto společností jsou
povinni prokázat, že kapitál používaný
investičními privatizačními fondy
nepochází ze zahraničních zdrojů."
Konečně poslední - třetí bod:
V § 25 doplnit odstavec 3: "Akcie získané
způsobem uvedeným v odstavci 1 a 2 se mohou dále
prodávat a nakupovat jen prostřednictvím
transakcí na československé burze."
Na závěr stručné zdůvodnění.
Ať už si myslíme o kupónové privatizaci
cokoli, byla v každém případě
vedena úmyslem poskytnout jistý podíl na
státním majetku československým a
pouze československým státním občanům.
Kdyby naši zemi navštívil občan se zahraničním
pasem, nemohl by si samozřejmě koupit kuponóvou
knížku a tisícikorunový kupón.
V podstatě institucionální analogii tohoto
přístupu k jednotlivým občanům
sleduje i předložený pozměňovací
návrh. Lze si totiž poměrně snadno představit
situaci, kdy pro privatizační fond dotovaný
ze zahraničních zdrojů, ať už je
tímto zdrojem Dresdenbank, Cosa nostra nebo KGB, bude poměrně
snadné nabídnout deset tisíc korun občanovi,
kterému o sto procent zdražili nájemné,
v zemi, kde je miliónová nezaměstnanost a
kde produkce i reálná mzda dále klesají.
Nechci opakovat svou citaci projevu profesora Höschla, pouze
se domnívám, že je vysoká pravděpodobnost,
že řada občanů tomuto vábení
podlehne. A tak bez ohledu na konkrétní směnný
kurs koruny může dojít k transferu státního
majetku za cenu vskutku symbolickou do zahraničí.
Chtěl bych pevně věřit, že toto
si nepřáli dokonce ani tvůrci koncepce kupónové
privatizace. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Zemanovi.
Nyní má slovo poslanec Huml, připraví
se poslanec Kincl.
Poslanec SL O. Huml: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
v souvislosti s tímto Federálním shromážděním
nedávno přijatými právními
normami, týkajícími se ochrany životního
prostředí, a speciálně v souvislosti
se zákonem č. 17/1992 Sb., o životním
prostředí, se objevily - nebo spíše
ještě objeví - dosud v privatizačních
projektech nezohledňované finanční
a jiné závazky privatizovaných podniků.
Že to nebudou závazky bezvýznamné, dokazuje
např. opatrnost, s jakou k řešení této
problematiky přistoupila akciová společnost
Škoda - Volkswagen ve schválené smlouvě
o vytvoření této akciové společnosti.
Pokud si dobře vzpomínám, ve sdělovacích
prostředcích se objevila informace o částkách
blížících se 50 mil. Kčs.
Je jistě nepochybné, že každý občan
má právo vědět, jaké povinnosti
a závazky má podnik, do něhož hodlá
investovat, právě ve sféře ochrany
životního prostředí. Proto jsme spolu
s kolegou Soldátem připravili doplňovací
návrh k zákonu č. 92/1991 Sb., který
by tuto problematiku řešil.
Předem podotýkám, že tento návrh
vznikl doslova na poslední chvíli, a proto bude
zřejmě vyžadovat některé legislativní
úpravy, doplnění odkazů na již
schválené právní normy apod.
Rád bych vás seznámil se zněním
tohoto doplňovacího návrhu. Za § 6 stávajícího
zákona by se vložil § 6 a), který by v
odstavci 1 stanovil, že součástí privatizačního
projektu musí být vyhodnocení závazků
podniků z hlediska ochrany životního prostředí.
Odstavec 2: Vyhodnocení podle odstavce 1 zahrnuje: a) zhodnocení,
ve kterých směrech podnik dodržuje a ve kterých
nedodržuje platné právní předpisy
na ochranu životního prostředí, s vyčíslením
nákladů, které budou nezbytné k dosažení
souladu s těmito předpisy; b) přehled plateb
za znečišťování životního
prostředí a za využívání
přírodních zdrojů (§ 31 zákona
o životním prostředí číslo
17/1992 Sb.) a sankcí za poškozování
životního prostředí uložených
podle zákona o životním prostředí
a podle zvláštních předpisů,
(zde budou odkazy na předpisy o ochraně ovzduší,
o nakládání s odpady, o vodách atd.)
které byly podnikům uloženy pravomocným
správním rozhodnutím; c) vyčíslení
škod na životním prostředí, způsobených
dosavadní činností podniků ve smyslu
§ 8 odstavec 2 zákona o životním prostředí
a podle zvláštních právních předpisů.
Odstavec 3: Vypořádání nároků
oprávněných osob ve smyslu § 6 odstavce
1 písmeno e) se bude řešit individuálně
u každého převodu podniku. Totéž
platí pro podmínky prodeje podle písmene
h).
Odstavec 4: Každá smlouva o prodeji privatizovaného
majetku nebo o jeho vložení do základního
kapitálu obchodní společnosti musí
obsahovat ustanovení určující, která
osoba bude odpovědná za náhradu škod
na životním prostředí způsobených
dosavadní činností podniku, postup a lhůty
při odstraňování těchto škod."
Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Ohlašoval jsem poslance
Kincla, dávám mu slovo, potom dostane slovo poslanec
Malina jako zástupce klubu ODS. Vzhledem k tomu, že
už jsem poslance Kincla ohlásil, zachovám toto
pořadí.
Poslanec SL J. Kincl: Vážené Federální
shromáždění, máme opět
před sebou jeden z důsledků naší
uspěchané a mnohdy nekvalitní práce.
Abychom udělali za dost naší nedobré
práci, zvykáme si velmi často zákony
měnit a doplňovat. Tím komplikujeme nejen
právní praxi, ale činíme výchozí
zákony, ale i zákony související,
nesrozumitelnými pro občanskou veřejnost.
V tomto případě dokonce jdeme ještě
dál a zcela činíme pro veřejnost nesrozumitelný
vztah velké privatizace, restituce a mimosoudních
rehabilitací.
Tak především zcela měníme obsah
§ 3 a chceme i restituovaný majetek učinit
předmětem privatizace a dokonce tím, že
nabyvatel, který pak bude muset majetek vydat, bude požadovat
slevu nebo finanční náhradu od fondu národního
majetku.
Označil bych to za neobyčejně problematické.
To vše by se totiž mohlo stát předmětem
spekulace, neúměrného poskytování
výše slev a finančních náhrad
pro nabyvatele.
V § 7 je sice žádoucí, aby veškeré
osoby měly údaje o privatizovaném majetku,
ale odvolávku na právní předpisy -
aniž je vymezeno, o které se jedná - považuji
za hrubý nedostatek tohoto paragrafu.
Tímto paragrafem se snažíme podvázat
osoby, které údaje získají o privatizovaném
majetku, jistým zákazem použití údaje
k jiným účelům a snahou, aby osoba
údaje dále nepřenášela. Podle
mě je malicherné si myslet, že to v praxi bude
fungovat a že to lze využít, když pro takovou
osobu z toho nevyplývají vůbec žádné
sankce.
Už vůbec nechápu, jak se může v
§ 12 odst. 2a) navrhovat zařazení zemědělských
družstev, a to poté, co jsme schválili nechvalně
známý transformační zákon o
družstvech a co jsme vlastně schválili o poslání
fondu národního majetku. Doplnění
§ 12 odst. 5 je důkazem nám samým, že
všichni nebo někteří z nás vůbec
nepochopili proces privatizace. § 12 takto upravený
považuji, nezlobte se na mě, za poslanecký
diletantismus.
Totéž se dá říci o § 15
odst. 3. Totiž vypustit rušení fondu je neodpovědné
vůči funkčnosti, kterou jsme zákonem
fondu vymezili. O § 15 odst. 5 tvrdím, že praxe
se s ním nevyrovná, neboť podnikání
jako takové je jedna věc a vložený majetek
věc druhá. Vklad majetku do obchodní společnosti
nemůže znamenat podnikání v jeho rozsahu.
K tomu je přece třeba dalších předpokladů
a znalostí.
§ 45 odst. 3. Chápu obavy, které tady vznikají
a které jsou motivovány nájemními
smlouvami, ale upozorňuji, že je to zásah do
zákona o podniku a omezujeme tím značně
dispoziční právo stávajících
podniků.
Doplnění § 47 odst.4 a vložení
nového § 48 a) považuji za hrubé porušení
privatizace. Jde o pokus cestou zákona odsouvat proces
schvalování privatizačních projektů
ve prospěch zájmů některých
osob a skupin. Právě tyto paragrafy usnadní
mnohým zdržet celý schvalovací proces
a státní správě schvalování
odkládat. Jde o rozšíření doby
na uplatnění nároků v mimosoudních
rehabilitacích a restitucích, jiný cíl
to podle mého názoru nemá.
V § 47 de facto umožňujeme, aby majetek, který
likvidátor neprodá ve veřejné dražbě,
přenechal osudu FMF. Nechci domýšlet osud takového
majetku, že by například mohl být i
darován. Ale proč odnímáme likvidátorovi
to, co je mu povinné, prodat jakýmkoli způsobem,
tedy co nejhospodárněji?
A tak, vážené Federální shromáždění,
opět se stalo to, co se tady stává, že
z nevinné poslanecké iniciativy ODA, číslo
tisku 925, která jakž takž byla přijatelná
pro praxi, se stává totéž, co s novelou
zákona o malé privatizaci - pokusem zákonnou
cestou, novým tiskem číslo 1066 zcela změnit
filozofii zákona o velké privatizaci. Já
to považuji za neseriózní a neodpovědné
vůči občanské veřejnosti.
A proto navrhuji vrátit tisk 1066 k novému zpracování.
Za předpokladu, že tento návrh nebude přijat,
podávám tyto další pozměňovací
návrhy. Budu hovořit v bodech o tisku 1066 pro jednoduchost:
1. vypustit bod 1, to je § 3.
2. v bodě dvě provést tuto úpravu,
zhruba v polovině rozsahu § 6 odst. 1 a) až e),
h) až j) a odst. 2 d) zákona č. 92/1991 Sb.,
zbylou část textu zcela vypustit
3. vypustit bod 3
4. vypustit bod 4 5. vypustit bod 5 6. vypustit bod 6 7. vypustit
bod 8
8. vypustit bod 9 kromě § 47 b) s výjimkou
poslední věty.
Děkuji za pochopení i nepochopení.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím, předejte
své návrhy písemně, pane poslanče.
Slovo má teď poslanec Malina, připraví
se poslanec Stome.
Poslanec SL Z. Malina: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych vyjádřil
podporu novele zákona č. 92/1991 Sb., jménem
poslaneckého klubu ODS. Myslím, že tuto novelu
nelze chápat jako výraz nebo důsledek nekvalitní
práce tohoto parlamentu, naopak se domnívám,
že problematika, která před námi stála
a kterou jsme řešili zákonem č. 92/1991
Sb., byla natolik složitá, že nutnosti jakési
novely, která bude reagovat na poznatky, získané
v počátečním procesu privatizace,
jsme si byli vědomi už v době schvalování
tohoto zákona.
Myslím, že věci, na které reaguje tento
návrh této novely, jak ve znění původního
tisku 925, tak ve znění tisku 1066, jsou potřebné.
S námitkami, které tady měl můj předřečník,
souhlasím snad jedině co se týče zemědělských
družstev. Souhlasím s ním i v jedné
specifické problematice a částečně
v problematice § 7, kde se jedná o údaje pro
vypracování konkurečního privatizačního
projektu. Souhlasím s vymezením rozsahu těchto
údajů. Je to vlastně reakce na vyjádření
vlády k poslaneckému návrhu, ale myslím,
že je tady ještě jeden aspekt, který nebyl
řešen, a to je vlastně to, co se navrhovatelé
novely snažili řešit tím, že učinili
povinností podniku předat potřebné
údaje, činit zodpovědného statutárního
zástupce, statutární orgán. Domnívám
se, že cílem není najít toho, kdo zodpovídá
za předání údajů, ale skutečně
údaje předat. Zodpovědnost neřeší
situaci, že v termínech, které budou pro vypracování
konkurenčního projektu, autor konkurenčního
projektu údaje k dispozici mít nebude.
Navrhuji proto, aby v § 7, tzn. bod 2 tisku 1066 bylo doplněno,
že v případě, neposkytne-li požadované
údaje podnik, který již předal privatizační
projekt, je povinen předat požadované údaje
zakladatel tohoto podniku.
Závěrem chci znovu zdůraznit, že novela
je potřebná, že určitě neřeší
všechny problémy, se kterými se v průběhu
privatizace setkáváme, ale stav bez této
novely je jistě horší než s ní.
Doporučuji novelu schválit. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Malinovi.
Nyní má slovo pan poslanec Stome, připraví
se pan poslanec Kvačkaj.
Poslanec SN K. Stome: Pane předsedající,
dámy a pánové poslanci, vážení
hosté, dovolte, abych obrátil vaši pozornost
na § 47 zákona 92/91, kde po mém soudu není
dostatečně chráněn způsob a
i rozsah vypořádání nároku
oprávněné osoby v privatizačním
projektu. Oprávněné osoby nejsou chráněny
takovým způsobem jako v jiných zákonech
a ti, kteří mohou uplatnit svůj nárok
podle zákona 87 přímo, tzn. nikoli pomocí
privatizačního projektu, jsou zvýhodněni,
resp. opačně, osoby, které jsou odkázány
na privatizační projekt, jsou znevýhodněny.
Jsou znevýhodněny ve dvou směrech, totiž
za prvé, že se ani nedozví a nemá nikdo
povinnost jim sdělit a oni nemají prakticky možnost
donutit příslušného zpracovatele nebo
schvalovatele privatizačního projektu ke sdělení,
tedy k informaci, jak jejich řádně uplatněný
nárok byl v privatizačním projektu zpracován,
a to s těmi důsledky, že nakonec by se dostali
do situace, že by jim mohlo zcela nenahraditelně být
ukřivděno, jejich nárok by mohl být
neúměrně zmenšen nebo zcela pominut.
Oni by vlastně už neměli žádnou
právní ochranu. Protože jsme přijali
v řadě předpisů možnost soudního
přezkoumání a jiných rozhodnutí,
domnívám se, že nebude od věci, když
i zákon č. 92 podrobíme obdobné změně,
která v podstatě nereprezentuje nic jiného,
než zajištění nároků takovýchto
oprávněných osob.
Navrhuji proto, aby stávající dikce §
47 odst. 1 byla doplněna takto. Tečka na konci tohoto
odstavce, nechť je nahrazena středníkem a věta
za středníkem bude znít: O schváleném
způsobu vypořádání je orgán
příslušný ke schválení
privatizačního projektu povinen vyrozumět
oprávněnou osobu, která uplatnila svůj
nárok (podle odst. 2) písemně ve lhůtě
jednoho týdne ode dne schválení privatizačního
projektu. Tím se sleduje to, aby oprávněná
osoba, která u příslušného centrálního
orgánu uplatnila svůj nárok do privatizace,
se po schválení privatizačního projektu,
ať je jakýkoli, dověděla do jednoho
týdne od doby, kdy tento privatizační projekt
bude schválen, tzv., aby se dověděla jak
o jejím nároku v tomto privatizačním
projektu je uvažováno.
§ 47 - tj. tentýž paragraf v návaznosti
na to, co jsem právě řekl, byl by v odst.
3 doplněn větou, která zní: Jestliže
oprávněná osoba nesouhlasí se způsobem
vypořádání nároku ve schváleném
privatizačním projektu, může proti jeho
schválení podat opravný prostředek
u soudu ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byla
o způsobu vypořádání svého
nároku vyrozuměna; podání opravného
prostředku má odkladný účinek.
Konec. Možná, že se bude zdát z obou stran
kritizovatelné, z jakých důvodů je
tam 15denní lhůta. Patnáctidenní lhůta
vypadá na jednu stranu dosti krátká, ale
je nutná proto, aby se privatizační projekt
příliš nezdržoval. Na druhé straně
je nutno dát tomu člověku alespoň
možnost základní informace, zda jeho nesouhlas
může opřít o nějaká další
zjištění či nikoli. Samozřejmě,
že přezkoumání by bylo provedeno u soudu
běžnou metodikou podle hlavy třetí příslušné
části občanského soudního řádu,
která hovoří o správním soudnictví.
To je, prosím vás, všechno. Děkuji vám
za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Svůj návrh
máte písemně. Předpokládám,
pane kolego, že ho předáte písemně.
Prosím nyní poslance Kvačkaje. Potom poslanec
Jurečka.
Poslanec SL P. Kvačkaj: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, nechýba mnoho dní a bude to presne
rok, čo sme prijali zákon, ktorého novelu
budeme teraz schvaľovať. V tejto súvislosti sa
mi pripomína známy Kozinov výrok: "Lomikare,
Lomikare, do roka a do dňa, volám ťa na Boží
súd." Tento výrok by sme s trochou fantázie
mohli použiť aj na federálnu vládu a tento
zákon. Pretože do roka od jeho prijatia sa podarilo
dosiahnuť len veľmi málo.
Z proklamovaného odštátnenia podnikov sa neuskutočnilo
takmer nič alebo len veľmi málo a všeliek
hospodárskych ťažkostí - kupónová
privatizácia - nám zatiaľ spôsobuje len
šoky. A na šok zahynul aj onen Lomikar.
Nepochybne kupónová privatizácia umožní
jednotlivým občanom prísť za lacný
peniaz k určitým hodnotám. Na druhej strane
to však v žiadnom prípade nie je ten ťažný
kôň, ktorý vytiahne zapadnutý voz našej
ekonomiky zo závozu.
Pretože mnohé naše výhrady tu už
pripomínal pán poslanec Zeman, aj pán poslanec
Kincl, nebudem sa o nich viac zmieňovať. Budeme však
podporovať niektoré ich protinávrhy.
Náš klub - SDŠ - nepodporoval prijatie zákona
č. 92/91, a teda aj jeho novelu v znení, v akom
bola predložená, podporovať nebude. Ukazuje sa,
že predovšetkým prevádzacie predpisy obsahujú
veľa nedostatkov, na ktoré by som chcel upozorniť.
Predovšetkým vláda umožnila zakladať
investičné privatizačné fondy komukoľvek,
čoho okamžite využili zamestnanci štátnej
správy, ale aj peňažné ústavy
a banky. Tým, že sú pri prvotnom zdroji informácií,
dostávajú sa do neprimerane výhodnejšieho
postavenia ako ostatní účastníci kupónovej
privatizácie. Mám dokonca správy z podnikov
zaradených do kupónovej privatizácie, že
banky od nich požadujú informácie o situácii
v podniku a jeho zámeroch do budúcnosti. Tu je už
len krok k tomu, aby sa takáto informácia dostala
do príslušného bankového investičného
privatizačného fondu.
Takéto spôsoby odporujú nielen etike podnikania,
ale možno to označiť aj za nekalú súťaž.
Tiež sa šíria správy, že niektoré
IPF majú za sebou zahraničný kapitál.
Pokiaľ je to pravda - a vláda si to mala urýchlene
overiť - potom tu ide o priamy rozpor s filozofiou zákona,
pretože kupóny sa mali použiť ako určitý
spôsob odškodnenia občanov za minulé
roky.
Aj organizácia predaja a registrácia kupónových
knižiek vykazuje celý rad nedostatkov. Nie je predsa
možné, aby vláda alebo v tomto prípade
FMF nedokázali zabezpečiť dostatok kupónových
knižiek. Keď chýba cca 4 milióny kupónových
knižiek, vzniká otázka, kde sú. Neverím,
že by niekto také množstvo dokázal dopredu
vykúpiť. Ako nehoráznosť potom pôsobí
za tohto
stavu požiadavka, aby sa občan mohol znovu zaregistrovať
za ďalších 500 Kčs.
Vážené kolegyne a kolegovia, možno to,
čo som hovoril, sa dotýka predloženej novely
zákona č. 92/91 Zb., len nepriamo. Myslím
si, že máme poslednú možnosť napraviť
chyby, ktoré sme uvedeným zákonom urobili.
Lepšie povedané - jeho aplikáciou v praxi.
Pokiaľ nemá byť neskoro, musíme reagovať
hneď.
Odporúčam preto, aby sme okrem uvedených
protinávrhov prijali tiež uznesenie, v ktorom požiadame
vládu ČSFR, aby pre kupónovú privatizáciu
prijala také opatrenia, ktoré:
1) zamedzia vytváranie IPF financovaných zahraničným
kapitálom vrátane následnej kontroly,
2) znemožnia bankám a iným peňažným
ústavom zneužívať svoj informačný
monopol v hospodárskej situácii štátnych
podnikov v prospech svojich IPF,
3) donúti FMF zlepšiť organizáciu predaja
a registráciu kupónových knižiek, aby
na chaotickú organizáciu nedoplácal občan,
4) aby predĺžila termín registrácie kupónových
knižiek tak, aby umožnila registráciu všetkým
záujemcom bez obáv z premeškania termínov,
a to dôstojným spôsobom.