Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Világimu. Ďalší je do rozpravy prihlásený pán poslanec Bohuslav Hubálek. Udeľujem mu slovo. Pripraví sa pán poslanec Mandler a ako zatiaľ posledný písomne príhlásený je pán poslanec Klokner.

Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající, dámy a pánové, jenom několik slov. V parlamentě i mimo něj se začíná ukazovat, že kolikrát účel světí prostředky, že je nejenom světí, ale potlačuje i předsevzaté zásady.

Nesčíslněkrát tady zaznělo o tom, že chceme do Evropy. Už loňského léta, i když Federální shromáždění nedalo na program druhého pololetí do legislativy návrh volebního zákona, zajímal jsem se o situaci v Bundeswahlgesetz, v zákonech Švýcarska.

Všechny tyto evropské země, ke kterým vzpínáme své zraky a kolikrát i své ruce, dovolují svým občanům, krajanům, lidem jejich národnosti, pokavad mají občanství, volit. Volit různým způsobem. Projednávali jste to ve výborech. I já jsem měl tu čest předložit návrh našeho krajana žijícího ve Švýcarsku dr. Anděla, který všechny tyto věci zohledňoval. Vím, že co tady říkám, je hlas volajícího na poušti. Zvykl jsem si na to za totality, zvykám si na to i dnes. Tím ale nechci říci, že dnešek se rovná totalitě. Dnešek má mnoho nedostatků, ale rozhodně ne ty, které měla doba minulá, a dokladem je i ta věc, že zde o nich můžeme hovořit a víceméně se dají prosazovat.

Berte to jenom jako výkřik člověka, který ví, že na průběhu dnešního jednání nic nezmění, že mám jen jeden hlas, který má každý z nás, a můžeme se přiklonit na tu stranu, na kterou to považujeme za prospěšnější, ale já bych řekl, že bychom měli vždycky uvažovat ne o tom prospěšnějším, ale o tom čestnějším.

Proto, i když vždy nesouhlasím s názory pana prezidenta, nebude jakýmsi projevem vlezlismu, když odmítnu hlasovat pro tento zákon z toho důvodu, že návrh pana prezidenta v daném případě považuji za lepší. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Hubálkovi. Pozmeňujúce návrhy nepredložil. Ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Mandler, pripraví sa pán poslanec Klokner.

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, debata k poslaneckému návrhu volebního zákona je zároveň - jak vidíme - debatou k návrhu volebního zákona prezidenta republiky. Je to zřejmé nejen z naší diskuse, ale i z diskuse v tisku.

Z těchto diskusí je zřejmé, že jde o velice složitou otázku a vůbec ne jen o spor většinového a poměrného principu.

Já se ale nyní pokusím to zjednodušit a velice stručně si ho všimnu nejprve z té stránky, jak se oba systémy proměňovaly v nedávné době. Jde o poměrný systém a o jednomandátový systém většinový. Systém většinový jednomandátový totiž u nás má - ačkoli si to nechceme příliš uvědomovat - tradici. Po celou dobu komunistického panství jsme volili v jednomandátových obvodech, a to do Federálního shromáždění, do obou národních rad a i do národních výborů. Takzvaně jsme volili většinově. Připomínám to proto, že po listopadové revoluci hlavní politické síly - to znamená koalice Občanského fóra, komunistů a stran Národní fronty - tento většinový jednomandátový systém zavrhly. Přestože byl tady a byl by umožnil něco, co tato koalice tehdy ovšem nechtěla: Velmi rychlé volby do všech ústavních orgánů a samozřejmě tehdy i úplné propadnutí komunistických kandidátů.

Tehdy - a já si to velice dobře pamatuji - se často hovořilo o tom, že musíme zabránit tzv. polonizaci (už tehdy se hovořilo o polonizaci) naší politické scény, to znamená tedy tomu, aby komunistická strana byla v zastupitelských sborech zastoupena málo.

Sametová koalice připravila nový volební zákon. Volby se zpozdily o několik měsíců a ta časová ztráta stála naši společnost např. ekonomicky mnoho. Lze říci, že dva roky po bitvě může být generálem kdokoli, a jen proto připomínám, že jsme tehdy ještě jako Demokratická iniciativa pro tyto rychlé volby v jednomandátových obvodech vystupovali. Ale smířili jsme se i s tím, že byl vypracován nový zákon, který je dnes novelizován, na základě poměrného zastoupení. Byl nový a nemohl být dokonalý. Nicméně hned po volbách bylo zřejmé, že složení zákonodárných sborů odpovídá politickému mínění obyvatelstva. A tak - přestože se to mnohým lidem nelíbí - lze dnes bez nadsázky říci, že tento volební zákon se osvědčil.

Bylo by logické, jak to ostatně dělá poslanecký návrh, snažit se tento zákon vylepšit a přizpůsobit novým poměrům. Nyní tedy budeme tento dosavadní zákon vylepšovat. Osobně bych k tomu chtěl říci jen tolik, že by se neměl vylepšovat v jednom směru. Neměl by se vylepšovat ustanoveními, která by šla nad nebo za pětiprocentní klauzuli jakýmkoli způsobem. Uvažme, oč by se změnila politická struktura Federálního shromáždění - myslím tohoto našeho, vzešlého z minulých voleb - kdyby tehdy byla klauzule deset procent. Obě velká hnutí by se snadno do zákonodárných sborů dostala - třeba i při dvacetiprocentní klauzuli - a obě by se právě tak rozštěpila a štěpila, jak se to stalo na základě tohoto volebního zákona.

Integraci politických sil může volební zákon napomoci, a nic víc.

Dovolte, abych ještě závěrem odbočil a řekl své ceterum autem censeo, které se týká zákonodárné iniciativy prezidenta republiky. S tím, co chci říci, jsem ovšem čekal, až bude projednán poslední návrh zákona předložený panem prezidentem. Říkal jsem už - a v tom jsem samozřejmě nebyl sám - že zákonodárná iniciativa prezidenta republiky nehraje pozitivní roli v politickém životě země. K tomu po dnešku už nemám co dodat.

Chtěl bych jen upozornit - kdo zde zastupoval prezidenta jakožto předkladatele. Zastupoval ho muž, který je k tomu nejen odborně, ale i lidsky nepochybně zcela kvalifikovaný. V jednom ovšem myslím je jeho kvalifikace ne snad příliš malá, ale příliš vysoká. Jde o jeho funkci. Nepochybně by měl být předseda Nejvyššího soudu přímo symbolem nezávislého soudnictví. Podobně a ještě víc nezávislý a ještě víc symbolem je prezident republiky jako ústavní činitel. Ale prezident republiky, jakmile použije své zákonodárné pravomoci - a to bylo právě z projednávání např. volebního zákona zřejmé - v tom okamžiku se stává stranou ve hře politických sil. S tím se nedá nic dělat. Jestliže jeho návrh zákona předkládá předseda Nejvyššího soudu, platí to pak i o něm, i když to je člověk natolik kvalifikovaný a lidsky způsobilý, jako je nynější předseda Nejvyššího soudu.

Závěrem bych chtěl říci přece jen něco pozitivního: Pozměňovací návrh nepředkládám. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Mandlerovi. Prosím teraz o vystúpenie pána poslanca Kloknera, po ňom sa pripraví pani poslankyňa Sándorová.

Poslanec SN J. Klokner: Vážený pán predsedajúci, na úvod chcem povedať, že návrh pána prezidenta som podporoval aj pri zasadnutí pri výboroch, podporoval som ho aj teraz, aj keď zrejme jeho systém ako volebný nebude prijať. Aj tak ho považujem za najpriezračnejší, najspravodlivejší voči občanom. Bol by som rád, keby bol prijatý, pretože by vystihoval, že kandidát, ktorý by bol zvolený za poslanca by mal podľa mňa väčšiu váhu vystupovať menom daného obvodu. To úvodom.

Budem veľmi stručný. Mám jeden skôr technický pozmeňujúci návrh. Bol by som rád, keby bol primerane pochopený a predovšetkým odsúhlasený.

Variant 1 a variant 2 - územie volebných krajov. Neviem, či to spracovávali samotní predkladatelia, našepkávajú mi tu, že to bolo Ministerstvo vnútra. Ale vo variantu 2 sa mi nepáči, že územie volebných krajov číslo 16 je Bratislava a okolie. V podstate ani Praha ani Brno nemá v tomto návrhu svoje okolie... To nie je pravda, zasa mi tu našepkáva, je tam okres Bratislava-vidiek, a nie je tam Bratislava-vidiek ako sídlo volebného kraja. Chcem ale zdôrazniť, že okolie Bratislavy netvorí šesť okresov, že by títo boli nejakým okolím Bratislavy. To sú samostatné okresy, ktoré sú primerané a dostatočne veľké na to, aby niektorý z týchto okresov mohol byť sídlom volebného kraja.

Navrhujem, aby namiesto Bratislava-okolie tam bolo vložené mesto a okres Trnava. Trnava je najväčším okresom na Slovensku. Myslím, že by bez väčších problémov zvládla tú úlohu, ktorú majú ostatné tam uvedené mestá pri zabezpečovaní volieb. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kloknerovi. Udeľujem slovo poslankyni Sándorovej. Pripraví sa poslanec Wagner.

Poslankyně SN E. Sándorová: Vážené kolegyne, vážení kolegovia, predkladám dva pozmeňujúce návrhy k obom variantom. Ide o pozmeňujúce návrhy k rozdeleniu volebných krajov na území Slovenskej republiky. Toto na prvý pohľad neobvyklé delenie zohľadňuje jeden aspekt, ktorý úplne unikol navrhovateľom poslaneckého návrhu. Ide o etnickú štruktúru Slovenskej republiky. Nemám teraz technickú možnosť názorne ukázať, ako by vyzerala pri prijatím môjho návrhu volebná mapa Slovenska. Preto sa to pokúsim vysvetliť aspoň slovne. Ide mi o to, aby národnostne zmiešané okresy východného a južného Slovenska neboli rozkúskované do mnohých volebných krajov, či už do troch alebo dokonca do piatich, ako v pôvodnej variante poslaneckého návrhu č. 2.

Pri zdôvodňovaní tohto návrhu by som sa mohla odvolávať na odporučenie Rady Európy, tento argument by však asi nebol dostatočný dokonca ani pre mňa osobne. Za oveľa vážnejší argument považujem ten fakt, že doteraz nebol prijatý a dokonca tohto volebného obdobia už zrejme nebude prijatý vykonávací zákon k tomu ustanovenie Listiny základných práv a slobôd, ktoré hovorí o práve menšín zúčastňovať sa tých rozhodnutí, ktoré sa ich týkajú. Za týchto okolností ani štátna moc, ani menšiny nie sú v stave určiť, kto je komu legitímnym partnerom pre rokovanie a podľa doterajšej praxi je to situácia, v ktorej vznikajú rozhodnutia bez účasti menšín.

Volebné kraje, ktoré berú ohľad na etnickú štruktúru samozrejme nezabezpečujú automatickú účasť poslancov z radov menšín, ale zabezpečujú rovnosť šancí. Ďalším dôsledkom takéhoto rozdelenia volebných krajov, ktorý síce súvisí s vyššie uvedenou úvahou, ale je dôležitý hlavne z hľadiska dlhodobej perspektívy tvorenia občianskej spoločnosti, je to, že súčasné aj navrhované riešenie (hlavne variant č. 2) vôbec netlačí veľké celorepublikové strany k tomu, aby oslovili aj menšinových voličov a tým vlastne umelo predlžujú životnosť etnických strán. Mne osobne sa takýto stav nezdá byť žiadúci.

Som si vedomá toho, že tento návrh predkladám pomerne neskoro avšak prílohy sa vytvárali až v posledných dňoch minulého týždňa a ja som sa chcela držať základných snáh navrhovateľov, pokiaľ ide o počet volebných krajov.

Z dôvodov uvedených vyššie vás prosím, aby ste môj návrh zvážili. V žiadnom prípade to z mojej strany nekladiem ako podmienku pre prijatie zákona, ale myslím, že je to aspekt ktorý si zaslúži aby sme o ňom aspoň uvažovali. Pokiaľ by nebola politická vôľa prijať moje pozmeňujúce návrhy, tak podporujem variantu č. 1, ktorá z tohto hľadiska je aspoň čiastočne vyhovujúca, teda volebné kraje podľa minulých volieb. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. S faktickou poznámkou sa hlási poslanec Konečný.

Poslanec SL P. Konečný: Já tady mám z republikového statistického úřadu zpracovanou variantu jedna a dvě, pokud budete chtít, mohu tady přednést, jakým způsobem se mění menšinová (v tomto případě maďarská) národnost u varianty jedna i u varianty dvě. Mohl bych to možná přečíst na konci rozpravy nebo nyní?

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Dajte to pani poslankyni Sándorovej a potom uvidíme pri záverečnom slove. Pani poslankyňa, môžete samozrejme reagovať faktickou pripomienkou , ak chcete, ale myslel som si, že by sme to mohli nechať na zváer.

Poslankyně SN E. Sándorová: Je výborné, že je to vypracované, ale pokiaľ to nikto nepredloží ako pozmeňujúci návrh, tak to veľký zmysel nemá, že to štatistický úrad vypracoval.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Áno, ďakujem. Budeme pokračovať v rozprave. Hovoriť bude poslanec Wagner, pripraví sa poslanec Vrchovský.

Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, neměl jsem v úmyslu vystupovat v této debatě, protože jsem měl za to, že vše podstatné si už dokonale uvědomujeme. Nicméně poté, co odezněly některé pozměňovací návrhy, považuji za velmi důležité několik slov na adresu těchto návrhů říci.

Je známou skutečností, že volební zákony v mnoha zemích světa (a jsou konkrétní zkušenosti i z naší první republiky) byly v některých případech tvořeny tak, aby prospěly volebním úmyslům nebo volebním cílům té většiny, která právě v tom kterém období se v parlamentu vytvořila. Mám za to, že každý z nás dokáže dobře posoudit, aniž zde bude někoho jmenovat, kterých pozměňovacích návrhů se toto konstatování týká.

Rád bych připomněl ještě jednou drobnou poznámkou návrhy pana prezidenta. Velmi rád bych byl využil příležitosti, kdyby k tomu existovaly i společenské podmínky, abychom volili většinovým systémem. Nicméně situace je zejména ve sdělovacích prostředcích taková, že při nejlepší vůli nemají politické osobnosti dostatek prostoru k prezentaci a prezentace čistě účelová v období volební kampaně se mi nejeví dostatečnou k tomu, aby měli všichni rovnou příležitost.

Zejména z tohoto důvodu se domnívám, že v této době je vhodnější systém poměrného zastoupení. A snad ještě z jednoho důvodu. Po prvních dvou letech fungování tohoto parlamentu (my v tomto parlamentu to víme lépe než kdo jiný) se ještě nevytvořily politické síly tak, jak by měly být vytvořeny a jak fungují v demokratických společnostech. Systém poměrného zastoupení k vytváření a stabilizaci politických sil dává - domnívám se - lepší příležitost než systém většinový.

Pokud jde o návrhy, které zde byly vysloveny, na hru s omezující klauzulí, mám za to, že taková hra by příliš neprospěla. Uvědomme si, že oněch 5 % reprezentuje v České republice cca 350 tisíc voličů. To je dost velký počet občanů této země, aby mohli mít takové zastoupení v zastupitelském sboru, jaké si přejí.

Hra na to, že někde je kandidátem koalice a ne politická strana a z toho titulu by měla mít omezení, je špatná hra, jednak proto, že to samozřejmě lze velmi lehce obejít, jednak proto, že cílem nesmí být omezování politických možností politických subjektů, ale naopak rozšiřování jejich možností.

Z tohoto důvodu bych byl rád, abychom vytvořili taková pravidla hry, která by všem politickým subjektům dala přibližně stejné podmínky.

Už z minulé volební kampaně víme, že i v době volební kampaně členové vlád a někteří exponovaní poslanci měli příležitost mimo programy volebních stran vystupovat ve státních sdělovacích prostředcích. Mám za to, že by se to nemělo letos opakovat a že by čas, který se tito lidé takto rozhodnou použít, měl být odečten od času jejich politické strany, za kterou kandidují.

Proto předkládám následující pozměňovací nebo doplňovací návrh. Navrhuji časy, které kandidáti zapsaní na kandidátkách pro parlamentní volby dostanou k dispozici v televizi a rozhlase, a to i jako dosavadní poslanci či členové vlád, odečíst od času přiděleného jednotlivým politickým stranám, které reprezentují. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Wagnerovi. Ďalej vyzývam do rozpravy poslanca Vrchovského, ktorý je ďalším prihláseným. Po ňom vystúpi pán poslanec Motyčka.

Poslanec SL L. Vrchovský: Pane předsedající, dámy a pánové, budu velmi stručný. Dotknu se problematiky tří paragrafů, u toho prvního půjde spíše o potvrzení stávajícího návrhu, u dalších dvou o pozměňovací návrh.

U § 5, který se týká vymezení volebních krajů, jsem spíše pro zachování stávající rozlohy krajů. Argumentaci uvedl Václav Benda jako předkladatel. Chtěl bych se zde ještě zastavit u dalšího argumentu, zejména u voleb do Sněmovny národů. Čím menší kraj, tím menší úloha voliče na úkor stranického aparátu. U případně stočlenného senátu by se to ještě prohloubilo, takže menší kraje by musely být kombinovány s odstraněním druhého skrutinia jak to navrhl kolega Voleník.

Přikročím dále k pozměňovacím návrhům. K § 27, zkrácení volební kampaně. Podporuji 23denní volební kampaň, vzhledem k tomu, že třítýdenní volební kampaň je ve světě obvyklá, ale přimlouval bych se - a podávám pozměňovací návrh k odstavci 2 - ještě za snížení časové lhůty, takže vysílací časy určené pro volební kampaň navrhuji snížit ze 35 hodin na 14 hodin. Argumentuji tím, že ve světě je obvyklá daleko menší doba, ve Velké Británii 6 hodinová, ve Francii a Belgii 3hodinová.

K § 54 odst. 3, hrazení volebních nákladů. Vzhledem k výraznému zdražení volební kampaně se domnívám, že bude nezbytné zvýšit úhradu politickým stranám za volební hlasy. Mohlo by se totiž snadno stát, že i úspěšné strany by po volbách byly ochromeny ve své činnosti vzhledem k zadlužení, a proto podávám pozměňovací návrh, abychom číslovku 10 v posledním řádku odstavce 3 § 54 nahradili číslovkou 15. To je vše, děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem i ja kolegovi Vrchovskému. Teraz prosím pána poslanca Motyčku, aby predniesol svoje vystúpenie v rozprave. Ďalej sa pripraví pán poslanec Schneider.

Poslanec SN L. Motyčka: Dámy a pánové, v návrhu novely, kterou projednáváme, v § 55 odst. 3 se ukládá povinnost politickým stranám a politickým hnutím zveřejnit, zda uplatnily a jaký byl výsledek při šetření zvláštních nároků na kandidáty na poslance. Domnívám se, že tento nárok je správný. Mnoho občanů se totiž dotazovalo, proč se zákon č. 451/91 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, netýká poslanců. Ve volebním zákoně by měli dostat jasnou odpověď. Domnívám se, že je nutné, aby všichni voliči byli pravdivě informováni o charakteristikách kandidátů na poslance. To musejí garantovat jednotlivé politické strany a politická hnutí. Pokud by ovšem nebyly v zákoně sankce, vyzněl by celý § 55 velmi nepřesvědčivě.

Na druhé straně osvědčení federálního ministerstva vnitra bude chránit kandidáta před dodatečným obviněním, že zvláštní nároky nesplňuje.

Proto navrhuji, aby v § 55 odst. 3 byla doplněna věta: "Nesplnění této povinnosti nebo vědomě nepravdivé informace o skutečnostech uvedených v tomto odstavci, má za následek ztrátu mandátu bez náhrady u poslanců, kteří nesplňují zvláštní nároky na kandidáty." Odvolávka 15, tak jak je už v návrhu uvedena. Jedná se o § 11 zákona 451/91 Sb. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Schneider, pripraví sa pán poslanec Olej, ktorý je zatiaľ posledný písomne prihlásený.

Poslanec SL J. Schneider: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, dovolte, abych řekl několik poznámek.

Za prvé poznámka k návrhu pana prezidenta, který jsme odmítli jako základ pro toto jednání. Bohužel, nebyl dostatečný čas, abychom zde zopakovali aspoň základní námitky, které proti tomuto návrhu byly vzneseny ve výborech, a co se projevilo v tom, že většina výborů tento návrh nepřijala. Já si dovolím tady sám za sebe říci důvody, které mě vedly, abych i dnes odmítl tento předložený návrh jako podklad pro jednání.

Domnívám se, že bude účelné, abych o tomto návrhu hovořil tak, jak na mně působí jako na voliče. Můj dojem z návrhu pana prezidenta, případně z jeho modifikací, které byly v tomto parlamentu navrhovány, je rozpačitý. Domnívám se, že volič by musel být nutně zmaten, jakým způsobem má svých dvou hlasů - přísně vzato nejde o dva hlasy, ale o polovinu hlasů - použít. Pokud by bylo předem jasné, že se pohybuje ve většinovém systému, pak je i voliči jasné, že dává hlas konkrétnímu kandidátovi, který buď zvolen bude anebo nebude. Navrhovaný systém ovšem vytváří situaci, kdy volič neví, zda jeho kandidát, ať číslo jedna nebo číslo dvě, zvolen bude a v případě, že zvolen nebude, stávají se jeho hlasy, které jsou hlasy pro osobnost, pokud chtěl využít toho většinového prvku, hlasy pro politickou stranu, kterou příslušný kandidát zastává.

To myslím je zcela v rozporu s původním úmyslem voliče, který dává hlas konkrétnímu kandidátovi v konkrétním volebním obvodě a nikoliv politické straně, jejíž hlasy budou sečteny a podle pořadí takto přidělených hlasů různým kandidátům přiděleny jejím kandidátům v celorepublikovém skrutiniu.

Domnívám se, že to je z hlediska voliče hlavní vada tohoto systému, který vytváří iluzi a nedovoluje voliči se racionálním způsobem zachovat. Myslím, že je to způsobeno tím, že tento systém se snažil v jednom kole vyřešit problém, který se v jednom kole vyřešit nedá a který se obvykle řeší ve dvou kolech. Je nutno říci, že i ve Spolkové republice Německo, kde je smíšený systém, voliči předem vědí, u kterých kandidátů hlasují ve většinovém systému a u kterých hlasují v systému poměrného zastoupení.

Je nutno poznamenat, že jak v případě, že hlasy pro kandidáty, kteří v tom většinovém prvním kole propadli, nebyli zvoleni, kdy tyto hlasy propadají, tak v případě, kdy nepropadají a počítají se do proporčního skrutinia, v obou případech se vytváří mylný dojem, že je tady nějakým způsobem zvolen kandidát ve většinovém systému a jde v podstatě o zakrytý systém poměrného zastoupení.

Není mi naprosto jasné, jakým způsobem by byly zvýhodněny mandáty těch poslanců, kteří by byli zvoleni většinově. Měli by stejné mandáty jako ti, kteří by byli zvoleni proporčním systémem. Byly by to dvě kategorie poslanců, kteří by měly stejný hlas v tomto zákonodárném sboru. Tolik jenom několik osobních poznámek, které mě i dnes, po mém zvážení všech pro a proti vedly k tomu, že jsem pro tento návrh nemohl hlasovat, jako pro základ našeho jednání.

Druhá poznámka se týká otázky pětiprocentní klauzule a jejího zvyšování pro volební koalice. Je nutné si uvědomit, že pětiprocentní klauzule v tomto zákonu tak, jak je v současné době v této podobě, je v naprostém rozporu s možností vytvářet volební koalice. Záměrem pětiprocentní klauzule je, aby se malé politické strany do parlamentu nedostaly. Záměrem vytváření koalic je, aby se tato pětiprocentní klauzule překonala. Je naprosto zřejmé, že v tomto zákoně je vnitřní rozpor a je nutné ho jistým způsobem vyřešit. Buď pětiprocentní klauzuli vypustit, anebo použít určité řešení, které zde navrhl kolega Voleník. Ale jinak stále zůstává v tomto zákoně rozpor. Je nutno si uvědomit, že pokud ta volební koalice je tak vnitřně integrovaná, že vytváří takřka jedno tělo, nic nebrání tomu, aby vytvořila jeden politický subjekt. A tento systém by volební koalice k tomuto kroku vedl. Pokud ovšem soudržnost volebních koalic není taková, tak je samozřejmě bude vést spíše k tomu, že jednotlivé politické strany půjdou raději do voleb samostatně právě proto, že volební pětiprocentní kvocient bude pro ně výhodnější. To na adresu poznámek, které zde pronesl kolega Wagner.

Poslední, třetí poznámka se týká preferenčních hlasů. Podle mého názoru, pokud by chtěl kdokoliv umožnit voličům co nejlepší možný výběr a největší užití jejich preferencí, aby žádný z hlasů voličů a žádná z preferencí nepadla pod stůl, zdá se mi nejlepší systém irský, který umožňuje, aby každý z voličů určil individuální pořadí, ke kterému je přihlíženo v závislosti na tom, jak jednotliví kandidáti dopadnou. Je to systém poměrného zastoupení a bylo by možné jej přijmout. Nicméně při předběžných diskusích ve výborech nenacházel tento systém přílišnou podporu parlamentu. Domnívám se, že jakýkoliv jiný systém preferencí - jakkoliv žádný není dokonalý - tak jakýkoliv systém preferencí je vždy hrou s více neznámými, než můžeme v této chvíli znát. Nevíme, kolik voličů se vůbec rozhodne preferencí využívat, pokud nedáme systém povinných preferencí, nevíme, jakým způsobem budou preference rozloženy. Je to hra o více neznámých, než můžeme předem určit, a proto se domnívám, že je dobré zvolit určitý systém preferencí, který dává šanci voličům, aby mohli zasahovat do kandidátek - pokud se přikloníme k tomu, že preference býti mají a já, jako volič bych se pro to přimlouval - a poté necháme vše na taktice a uvažování politických stran a voličů, protože každý systém preferenčních hlasů je třeba pochopit tak, jak funguje a podle toho volí jak politické strany, tak voliči taktiku a způsob, jak preferenčních hlasů použít, aby dosáhli toho, čeho dosáhnout chtějí.

Mám pro vás opět dobrou zprávu, jako kolega Mandler. Nepředkládám žádný pozměňující návrh. Děkuji za pozornost.