Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Zviditelnění osobnosti v tomto dilematu lze dosáhnout zvětšením váhy preferenčních hlasů tak, jak je to předvedeno v předloženém poslaneckém návrhu. V naší situaci hraje roli i to, že i v případě volby tzv. nezávislých kandidátů by bylo nutné v budoucím parlamentě je nějakým způsobem dát dohromady do nějakých quasipolitických klubů, aby spolu nemuselo jednat a dohadovat se tři sta nezávislých subjektů.

Hojně se ve výborech diskutovalo o úloze volebního systému při integraci nebo dezintegraci politického spektra. Obecná poučka, vyčtená z učebnic, zní, že většinový volební systém většinou vede k sjednocování politického spektra, zatímco systém poměrného zastoupení vede ke zvětšení počtu politických klubů v zastupitelském orgánu. Tato teorie se velmi dobře dá použít opět v zemích s demokratickou tradicí, ve kterých politické subjekty jsou dobře strukturovány a kde do určité míry politický život probíhá delší dobu stabilně.

Je také otázkou, do jaké míry k integraci vede sjednocování řekněme 20 politických stran na 5 subjektů nebo jako v našem případě, kdy u nás existuje 110 politických stran a hnutí, na počet schopný konstruktivně jednat a rozhodovat.

V našem případě si tedy myslím, že učebnicově všeobecná poučka je ve volební praxi naprosto nepoužitelná a paradoxně je to právě systém poměrného zastoupení s omezovací klauzulí, který má onu integrující úlohu.

Dalším faktorem je vlastní úloha zákonodárného sboru, to znamená jaké úlohy bude plnit zákonodárný sbor, jakou roli bude hrát, zda se jedná o vrcholný parlament, jako je např. naše Federální shromáždění, které dělá všeobecné normy platné pro celé území a do jaké míry na druhé straně se jedná o parlamenty pro menší území, do jaké míry má poslanec zastupovat v převážné míře vlastní volební obvod, a to v situaci, kdy všeobecné otázky jsou vyřešeny, všeobecné politické klima je stabilizováno a jedná se opravdu pouze o prosazování a uvádění v život toho, co bylo minulými generacemi vybudováno, a to převážně v jednotlivých regionech.

Dalším významným vlivem v Československu roku 1992 je časový faktor. Mnoho norem zde děláme ve spěchu a stresu a mnohdy se to také negativně odráží na jejich kvalitě. Ovšem jsou i normy , které se netýkají všech dospělých občanů s právem hlasovacím nebo se jich netýkají do té míry bezprostředně, tak jak se jich dotýká právě volební zákon. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že změny ve volebním zákoně je třeba dělat s patřičným časovým odstupem, že je potřeba, aby se na volební systém, jeho používání, vysvětlování a zažití adaptovali jak voliči, tak politické strany, aby ani politické strany ani voliči nezískávali nesprávné informace, nesprávné signály, podle kterých by potom byli zvoleni nereprezentativní poslanci.

Svoji roli hraje v této souvislosti i faktor stability. Časté změny volebního zákona nebo prudké změny z jednoho systému na druhý destabilizují politický život, politickou scénu a vyvolávají ve voliči domněnku, že volební systém nebo volební zákon je měněn proto, aby byl volič určitým způsobem usměrněn při volbě a tím rozkolísán ve svém vlastním rozhodování. Zde hraje kladnou roli tradice, to je pokud je některý volební systém používán delší dobu. I přes to, že dost velká skupina našich voličů neměla možnost zažít a absorbovat poměrný volební systém, přesto jsme zdědili z meziválečné tradice tento systém a v něm se pohybují také navazující právní normy.

Aspektem, který v probíhající diskusi nebyl probírán, je úloha státní správy a zapojení laické veřejnosti do provádění a kontrolování voleb. Zde proti tomu samozřejmě stojí požadavek rychlosti, profesionality a na druhé straně možnost kontroly voličskou veřejností, aby volby byly naprosto nezpochybnitelné a občan se mohl volebním výsledkům podrobit, ať již volby dopadly pro jeho politického favorita jakkoliv nepříznivě.

Dalším faktorem, který rozhoduje při výběru volebního systému, je požadavek rovnosti hlasů. Zde se ozývá vůči většinovému systému velká polemika, protože je zvolen kandidát, který získá křeslo v parlamentu určitým procentem hlasů a zbytek, který mnohdy v určitých volebních systémech bývá i nadpoloviční, potom propadá. V tomto směru je poměrný systém spravedlivější.

V obou systémech, jak ve většinovém, tak poměrném, může sehrát určitou roli i sestavování volebního obvodu, jeho velikost, přihlédnutí k sociálnímu složení, přihlédnutí k politické inklinaci voličů. Také tato otázka je v západních volebních systémech velmi kontrolována a všechny politické strany, subjekty, které přijímají nový volební systém, nový volební zákon, jsou velmi přísně kontrolovány, zda ke změně nedochází právě na základě výsledků veřejného mínění a volební obvody nejsou sestavovány ve prospěch těch stran, které si vynucují změnu volebního systému.

Zároveň platí, že žádný z těchto faktorů, který jsem vyjmenoval, není autonomní, tzn. že je nelze od sebe navzájem oddělovat, že jeden faktor může úlohu druhého faktoru zesilovat nebo naopak působit proti němu. Tak např. volební obvod v poměrném systému se dá do té míry zmenšovat, až se vlastně jedná o většinový systém. To znamená v jednom malém obvodě by byly přiděleny jeden nebo dva mandáty. Naproti tomu přidělování mandátů při většinové volbě z volebního obvodu tvořeného z celého území státu dělá z tohoto volebního systému vlastně systém poměrný. To platí beze zbytku o návrhu pana prezidenta.

Při výběru výpočetního systému, kterým se přidělují jednotlivé mandáty, se dá do určité míry omezit úloha politických gremií, politických stran, odstraněním druhého skrutinia při zmenšování volebních obvodů, např. D'Hondtovým systémem. Dalším příkladem může být zařazení omezující klauzule. Omezující klauzule stírá výhodu systému poměrného zastoupení, tzn. naprostou a úplnou rovnost hlasů, avšak přispívá k integraci politického spektra. Takových různých kombinací je možné namíchat při tvorbě volebního zákona velké množství. Paradoxně se dá dokonce prohlásit, že lze v systému poměrného zastoupení volit většinově a ve většinovém systému poměrně.

Původně jsem měl připraveno několik pozměňovacích návrhů, avšak skupina navrhovatelů se k nim přiklonila a předložila je jako své vlastní. Proto bych chtěl pouze tento zákon předložený skupinou poslanců podpořit jako zákon, který zvyšuje integraci politického spektra, vede ke stabilizaci politického života a je přehledný a snadno pochopitelný pro voliče. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kopřivovi. Odovzdávam slovo poslancovi Petrovi Uhlovi, pripraví sa poslanec Jan Sokol.

Poslanec SN P. Uhl: Pane předsedající, paní a pánové, své pozměňovací a doplňovací návrhy k projednávanému zákonu podle tisku 1208 předkládám i přes to, že pro zákon samozřejmě jako celek hlasovat nebudu. Nevidím totiž v tomto návrhu, jak je nyní podáván, velké zlepšení oproti stávající úpravě, oproti stávajícímu zákonu. Naopak se rozhodně stavím za návrh volebního zákona, který předložil prezident republiky. Domnívám se totiž, že kombinace většinového a poměrného systému, tak jak je v prezidentově návrhu koncipována, lépe vyhovuje naší situaci, kdy voliči na rozdíl od FS mají oprávněnou nedůvěru v politické strany a v každý politický systém, v němž vedení několika politických stran, které ve volbách zvítězily, rozhodují v následujících několika letech o politice, ekonomice i kultuře celé země a v němž poslanci zákonodárných sborů těchto stran jsou vázáni stranickou disciplínou, kterou určuje vedení stran. Proto jednoznačně podpořím návrh prezidenta republiky, který umožňuje voličům přece jen volit kandidáty spíš podle jejich osobnostních kritérií než podle jejich stranické příslušnosti.

Nyní tedy moje pozměňovací návrhy k tisku, který projednáváme. První můj návrh se týká článku 1 bodu 2 tisku 1208, kde navrhuji vypustit písmeno b) v § 2 odst. 3, takže text by zněl: "§ 2 odst. 3. Překážkou ve výkonu volebního práva je zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu." A legislativní odkaz. Tato dikce je totožná s dikcí stávající úpravy zákona č. 47/90 Sb. a přijetí tohoto mého pozměňovacího návrhu by byl legislativní důsledek , a sice ten, že v § 7 odst. 5 by byla zachována stávající dikce, t.j. slova "anebo trest odnětí svobody". Vysvětlím tento návrh. Jde v podstatě o to, aby voleb se mohli účastnit i vězni ve výkonu trestu odnětí svobody, tak jak je tomu dosud.

Vím, že tento návrh není populární, vzhledem k nedávným událostem, vzhledem k situaci ve vězeňství, ale chtěl bych upozornit na to, že takto předkládaný návrh je protiústavní, protože zákon o výkonu trestu odnětím svobody jasně vymezuje, co je trestem odnětí svobody, že je to tedy izolace pachatele, aby nemohl dále konat trestnou činnost, a zároveň snaha o jeho systematickou převýchovu, aby se mohl zase zařadit mezi normální občany. V žádném případě není trest odnětí svobody trestem odnětí občanských práv. V zákonu o odnětí svobody se uvádí, že odsouzený může ve výkonu trestu odnětí svobody uplatnit veškerá práva, která tam uplatnit může, tedy technicky může. A volby, jak ukázaly volby z roku 1990, ve výkonu trestu odnětí svobody, pro odsouzené zorganizovat lze. Proto navrhuji jako pozměňující návrh, abychom se přidrželi dosavadní úpravy.

Naopak moje dva další návrhy nejsou pozměňující, ale spíše doplňující a budou-li přijaty, doplní stávající zákon č. 47/90 Sb., o jehož novelu navrhovatelé usilují. Oba dva tyto doplňující návrhy se týkají § 27, a sice předvolební kampaně, konkrétně odstavce 4. a sice zákazu agitace pro politické strany posledních 48 hodin před volbami. Chtěl bych zdůraznit, že u nás, v branně bezpečnostních výborech, jsme tento zákon podle tisku 1208 vůbec neprojednávali, protože jsme se přiklonili k návrhu prezidenta republiky. Nicméně dva návrhy, které teď přednesu já, byly schváleny jako pozměňovací návrhy k návrhu prezidenta republiky. Já je samozřejmě přednesu upravené tak, aby se hodily na tento zákon.

V prvním případě jde o to, že v § 27, odstavec 4 by mělo být vypuštěno slovo "státních", čili by zůstalo pouze "ve veřejných sdělovacích prostředcích". Zatímco předcházející odstavce nařizují státním sdělovacím prostředkům, že musejí poskytnout vysílací čas pro předvolební kampaň, a to je jistě správné, že to nenařizují všem sdělovacím prostředkům, protože nestátním sdělovacím prostředkům něco takového nařídit prostě nelze, domnívám se, ve shodě se svými kolegy z branných a bezpečnostních výborů, že stát má právo zakázat ne pouze státním, ale všem sdělovacím prostředkům, aby se 48 hodin před zahájením volebního aktu zdržely jakékoliv kampaně.

A druhý pozměňující návrh, který se týká téhož ustanovení, zní takto: mezi slova "pro politické strany" a mezi slova "slovem, písmem, zvukem a obrazem" by byla vložena tato slova "je zakázáno zveřejňování údajů, které by mohly poškodit politickou stranu nebo kandidáta, a to...". Dále by pokračovala stávající dikce. Domnívám se, že to je mezera současného volebního zákona, který zakazuje pouze agitaci pro nějakou stranu a nepomýšlí na to, že i zveřejněním údajů negativních o jediném kandidátovi nebo o politické straně je vlastně činěna politická agitace pro všechny ostatní nebo alespoň pro silnější politické strany, které vstupují do volebního boje, nebo které byly ve volebním boji.

Vede mne k tomu smutná zkušenost s případem, kde jsem sám sehrál roli, za kterou se nyní trochu stydím po dvouletém působení v tomto parlamentu a poté, co jsem poznal do větší hloubky tuto problematiku, kdy - byť z dobré vůle - několik lidí tenkrát postupovalo tak, jak postupovalo. Podle mého názoru došlo k nepřímému porušení volebního zákona a k poškození jednoho kandidáta, který tenkrát kandidoval a stal se poslancem tohoto Federálního shromáždění. Chtěl bych se z tohoto místa svému kolegovi Bartončíkovi za to omluvit. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Uhlovi. Teraz vystúpi v rozprave poslanec Sokol, pripraví sa poslanec Világi.

Poslanec SN J. Sokol: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté. Mé vystoupení nebude příliš souvislé a bude se skládat ze dvou částí.

Předně bych rád reagoval na vystoupení kolegů Voleníka a Kopřivy. Některé z pozměňujících návrhů, které kolega Voleník navrhl, mi připadají velmi rozumné a doporučuji, abychom jim věnovali větší pozornost. Také s kolegou Kopřivou souhlasím v tom, že podobně jako on jsem nebyl veden v této otázce k nějakým černobílým rozlišováním dobrých a špatných volebních systémů, což jsem ostatně i vícekrát publikoval a byl jsem za to ovšem v tisku kritizován. Myslím, že toto je velmi důležité.

Na druhé straně nevím, odkud kolega Kopřiva vzal své přesvědčení, že při této otázce někdo něco předstírá, zastírá a někým manipuluje. I kdyby takové přesvědčení měl, rád bych ho ujistil, že všichni, kdo by se o něco takového pokusili, budou nutně zklamáni. Odhady o tom, jak, jaký a který volební systém může poškodit nebo prospět té které politické straně považuji za naivní, zavádějící a klamné. Zdá se mi téměř vyloučené, aby v této chvíli někdo mohl pozitivně zhodnotit skutečný dopad jednotlivých opatření volebního zákona.

A druhá výhrada - výklad kolegy Kopřivy zcela zamlčel nejpodstatnější rys návrhu volebního zákona prezidentova, a tím je možnost druhého hlasu.

Vážení kolegové - k druhé části. Zúčastnil jsem se s řadou z vás, se zástupci parlamentních poslaneckých klubů porady v Čs. televizi, která se týkala technického zajištění volební kampaně a některých problémů, na které přitom televize naráží. Výsledek této porady zde měl přednést kolega Prokop, který ovšem onemocněl. A tak jsem slíbil, že se toho ujmu za něho. Za účasti ředitelů České, Slovenské i Federální televize a jejich právních zástupců jsme byli seznámeni s některými problémy a starostmi, které televizi s blížící se volební kampaní trápí.

Především je to délka volební kampaně a počet vysílacích hodin. Už v předcházejícím semináři k tomuto tématu byli poslanci, bohužel nečetní, seznámeni s praxí v evropských zemích. Ukázalo se, že vysílací časy pro volební kampaň se pohybují do 10 hodin. Je běžné, že celá volební kampaň zabírá 4 nebo 6 vysílacích hodin. Z tohoto hlediska je v textu stojících 35 hodin noční můrou, ne ani tak pro ředitele televize, ale příšernou hrozbou pro naše občany, kteří naštěstí ještě nevědí, co by je mohlo potkat. Ze zkušenosti volební kampaně roku 1990 lze bezpečně dokázat, jak divácký zájem o volební kampaň s přibývajícími dny a týdny opadá a všichni zúčastnění se shodli na tom, že je velmi účelné zkrátit jak délku volební kampaně, tak i počet vysílacích hodin. Navrhované číslo 21 nebo 23 hodin, které nyní navrhujeme představuje již maximum.

I těch navrhovaných 21 hodin je na horní hranici únosnosti průměrného čs. diváka, pokud si uvědomíme, že to znamená hodinu denně po dobu tří týdnů. Paralelně s tím probíhá volební kampaň do ČNR a SNR. Obě tyto kampaně budou spolu soutěžit v nápaditosti a divácké přitažlivosti. O tom jistě nemusím nikoho přesvědčovat. Prosím tedy, abyste tyto okolnosti vzali v úvahu. Znovu prosím i nepřítomného kolegu Kopřivu, aby mi v tom věřil. Není to projevem nějakého předstírání, zastírání nebo manipulování, ale upřímné starosti o to, aby se vůbec někdo na volební kampaň koukal, a po jejím skončení šel tedy případně volit.

Další věc se týká § 27, kde podle názoru právních zástupců televize je určitá mezera. Mají zkušenost z kampaně v r. 1990, kdy byli prokurátorsky poháněni za to, že strana přátel piva prováděla v televizi reklamu na alkoholické nápoje. Jelikož právní odpovědnost za obsah kampaňových šotů není přesně stanovena, dostala se tím i televize do jistých nesnází. Proto doporučujeme, a účastníci včerejší porady se na tom shodli, v § 27 odst. 2 za slova: "termíny vysílacích časů se rozdělí losem", vložit tuto větu: "Plnou odpovědnost za obsah těchto vysílacích časů, který nesmí být v rozporu se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, mají politické strany."

Naopak, podle názorů televizních právníků je v § 27 v navrhovaném odst. 3 nadbytečná formulace v závěru odstavce, která říká - "nebo využívat rozhlasové a televizní reklamy k volební agitaci", vzhledem k tomu, že tento zákaz je již obsažen v zákonu o rozhlasovém a televizním vysílání.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, prosím, abyste toto upozornění a tuto prosbu vzali vážně. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Sokolovi, teraz vystúpi v rozprave pán poslanec Világi. Pripraví sa poslanec Hubálek.

Poslanec SL O. Világi: Vážené Federálne zhromaždenie, myslím, keď rokujeme o volebnom zákone, musí parlament prijať určité politické rozhodnutie. Volebný zákon nie je na rozdiel od ostatných zákonov typicky právnickou otázkou. Myslím, že volebný zákon musí riešiť problematiku politicko-mocenskú a v týchto intenciách všetky parlamenty sveta prijímajú svoje rozhodnutia, kedy samozrejme väčšinová vôľa parlamentu vytvára určitú politickú situáciu, ktorá bude pre strany, pre väčšinu parlamentu prijateľnejšia, než iná. K tomu, aby tento cieľ dosiahol, konštruuje svoj volebný zákon.

Keď prerokúvame tento náš návrh zákona, musíme klásť otázku, či náš politický systém, náš pluralizmus od posledných volieb sa nezmenil vôbec v ničom, pretože sú také dôvody, ktoré by mali presadzovať nový volebný systém než ten, ktorý sme použili vtedy, keď sme volili do parlamentu. myslím, že dôvody nie sú také, ktoré by nám dali právo, pretože väčšina tohto parlamentu nebude mať kľúč k tomu, vytvoriť tu čistý volebný systém väčšinový. Prečo? Asi preto, že sú toho názoru, ako aj ja, že parlament predovšetkým v dobe kedy na vládu a politické subjekty je vyvíjaný silný tlak zo strany verejnosti, kedy môžeme očakávať v pretváraní ekonomiky silné sociálne rozpory, kedy musí vláda prijímať nepopulárne rozhodnutia, ktoré musí realizovať, musí mať za sebou väčšinou vôľu parlamentu. Pokiaľ ju nemá, nemôže vláda tieto programové ciele realizovať.

Preto som toho názoru, že by sme sa nemali prikláňať k tomu, aby to bol väčšinový volebný systém. Samozrejme u určitej časti verejnosti existuje určitá túžba. Túžba o tom, že budú silné osobnosti, ktoré budú mať silné volebné programy a budú sľubovať, že volebné programy splnia. Ešte k tomu dodajú, že ich počínanie v parlamente bude môcť občan každodenne kontrolovať, po prípade korigovať. Som toho názoru, pokiaľ by sa tieto sľuby prijali a pokiaľ by to aj poslanci naplnili svojimi skutkami, parlament by bol diskusným klubom silných intelektuálov, alebo silných osobností. Samozrejme, programové ciele vlády a strán, ktoré tu sedia v parlamente by nemohla naplniť žiadna vláda.

Preto si myslím, že od posledných volieb ani politická vôľa ani politické istoty neboli vytvárané také, ktoré by nám odôvodnili, aby sme prikročili k väčšinovému volebnému systému. Musíme na druhej strane samozrejme akceptovať vôľu voličov, aby za heslami alebo programovými cieľmi stany sa neskrývali osobnosti, ktoré po určitej dobe programové ciele nesplnia, alebo od toho odstupujú. Bolo príkladom napríklad obdobie posledných dvoch rokov, že niektoré nové subjekty vznikali, necítili sa byť viazanými volebným programom.

Volič právom žiada určité záruky. Ja ani v tomto volebnom zákone, ani v inom čo sme mohli teraz preštudovať, takéto páky, takéto garancie som nenašiel. Znamená to, že musíme povedať voličom, že takéto garancie nebudú.

Na druhej strane som presvedčený, že v rámci volebných kandidátnych listín existuje určitá možnosť prinútiť strany, aby akceptovali osobnosti, vôľu voličov - mať v parlamente také osobnosti, ktoré sú pre určité percento voličov veľmi prijateľné. Na druhej strane môžeme stranícke vedenie alebo rozhnodnutie straníckeho orgánu z určitých dôvodov, možno aj oprávnených mám za to, že tento kandidát sa môže dostať do parlamentu až potom, keď tam budú aj iné osobnosti. Znamená to, že dá toho kandidáta na desiate, na posledné miesto.

Prečítal som tento návrh zákona spoločne so správou a uznesením ústavnoprávnych výborov. Zľakol som sa. Zľakol som sa preto, že som prečítal časť, ktorá upravuje problém preferencie hlasov. To čo prijali ústavnoprávne výbory (ja som tam vtedy nebol, nebol som ani pri hlasovaní) som presvedčený, že systém preferenčných hlasov je pre väčšinu tu sediacich politických strán absolútne neprijateľný. Poviem prečo.

Systém, ktorý navrhli ústavnoprávne výbory vôbec neumožňuje vznik volebných koalícií. Tým že sa znížil počet preferenčných hlasov a percentuálne vyjadrenie koľko je potrebných preferenčných hlasov k tomu, aby kandidát postupoval, aby postúpil na prvé miesto priečky, je to samozrejme strašne malé percento.

Volebné koalície, ktoré môžu vznikať kvôli tomu, aby nejaké menšie politické strany alebo menej silné politické strany sa dostali do parlamentu, tak toto neumožňuje. Samozrejme to platí aj opačne. Pokiaľ malá strana má silné osobnosti, tak aj cez to že veľká strana vynaloží veľké finančné prostriedky na predvolebnú kampaň bude prekvapená, že do parlamentu sa dostali kandidáti, ktorí boli na poslednom mieste ale mali silnú preferenciu voličov. Nemusia mať ani silnú preferenciu voličov, pretože taká kvóta je veľmi malá. Nepopieram tento princíp. Ja popieram tento spôsob ako to uvádza uznesenie ústavnoprávnych výborov, to znamená, že sa jedná o tri percentá preferenčných hlasov. Myslím, že to je strašne malé percento.

Na druhej strane musíme dať podľa môjho názoru možnosť voličovi, aby sa vyjadril ohľadom kandidátov. Preto predkladám pozmeňujúce návrhy, ktoré sa týkajú práve tej často tohto návrhu, ktorá sa zaoberá preferenčnými hlasmi.

Moje pozmeňujúce návrhy vychádzajú z toho princípu, aby bola doplnená ešte jedna kandidátna listina, že by volič dostal kandidátnu listinu, kde by boli uvedení všetci kandidáti strany a podľa výberu strany, samozrejme to môže byť v abecednom poradí, ale môže strana určiť aj iné poradie. Táto volebná kandidátna listina by bola pre potrebu voličov a preto, aby volič tam mohol vyznačiť preferenčné hlasy. Poradie na tejto kandidátnej listine by vôbec nebolo záväzné.

Pokiaľ by jeden z kandidátov získal dvadsať alebo alternatívne dvadsaťpäť preferenčných hlasov a pokiaľ strana získala mandát, tak postupuje do parlamentu. Pokiaľ strana získala menej mandátov než je takých kandidátov, ktorý prekročili túto hranicu, tak samozrejme postupuje ten, kto dostal najväčšie percento takýchto preferenčných hlasov.

Pokiaľ by strana získala viac mandátov než je takýchto kandidátov, tam je môj pozmeňujúci návrh proti tomu, čo sme zatiaľ prejednali a to v tom smere, že strana by bola povinná odovzdať krajskej volebnej komisii aj takzvanú kandidátnu listinu strany pre prvé skrutínium. Na tejto listine by boli kandidáti vyznačení v poradí ako strana preferuje týchto kandidátov, aby sa dostali do parlamentu. To znamená, pokiaľ by strana získala viac mandátov, než je takých voličov, ktorí získajú dvadsať, alternatívne dvadsaťpäť percent preferenčných hlasov v takom prípade by bolo platné poradie ako to určuje kandidátna listina strany pre druhé skrutínium.

Tretia kandidátna listina, ktorá je v súčasnom znení zákona druhá, to znamená, že kandidátna listina pre druhé skrutínium by bola týmto postupom nedotknutá. Znamená to, že by to zostalo naďalej. Pokiaľ by nastala situácia, že jeden z voličov by nikoho nepreferoval na svojej volebnej kandidátke, nič by sa nestalo, tento jeho hlas by sa pripočítal v prospech strany a zvýšil by počet odovzdaných hlasov pre stranu v prvom skrutíniu.

Moje pozmeňujúce návrhy smerujú k tomu, aby voliči mali pocit že rozhodujú o silných osobnostiach, na druhej strane by získala určitá aktivita medzi kandidátmi, ktorí sú uvedení na tej istej kandidátnej listine, pretože by mal každý šancu na to, pokiaľ presvedčí 20 % voličov aby sa mohol dostať do parlamentu. Keď si to zaslúži, môžu ho preferovať.

Ako tretí argument uvádzam, že pokiaľ by sa prijal súčasný systém preferenčný, je pravdepodobné, že by nikto nepreferoval tých, ktorí sú prvý. Každý si bude myslieť, že kandidát, ktorí stojí na kandidátnej listine sa dostane do parlamentu. Ale tým, že sme znížili percentuálne systém preferenčných hlasov a ich percentuálne vyjadrenie, môže nastať situácia, že celý volebný blok sa rozpadne a ako si väčšina voličov myslí, že ten, ktorý je uvedený ako prvý sa do parlamentu dostane, tak sa do parlamentu nedostane, pretože nikto ho nebude preferovať, budú preferovať tých, ktorí sú vzadu. Môj návrh by v tomto prípade túto problematiku vyriešil.

Tým by som nepopieral nijak možnosť veľkých koalícií na jednej strane, na druhej strane by som dal možnosť silným osobnostiam, ktoré získajú v predvolebnom boji dôveru občanov, aby sa dostali do parlamentu.

Môj pozmeňujúci návrh nijakým spôsobom nekomplikuje súčasný volebný systém, práve naopak.

Som toho názoru, že volič by kandidátnu listinu pre druhé skrutínium nedostal do ruky, ale je možné túto listinu uverejniť v novinách, v rozhlase, v televízii aj na plagátoch, to znamená, že voliči by vedeli pokiaľ nebudú preferovať niekoho, akých ľudí chce strana dostať do parlamentu. To je obsah mojich pozmeňujúcich návrhov. Na prvý pohľad sa to môže zdať dosť nejasné, možno nie celkom jasné, ale pokiaľ to preštudujeme, myslím, že dávajú šancu, aby získali väčšinu vašich hlasov tu prítomných aj ostatných kolegov. Ďakujem za pozornosť.