Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Pokračujeme v rozprave. Ďalej vystúpi pán poslanec Mlynárik, pripraví sa poslanec Miloš Zeman.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán predsedajúci, kolegyne, kolegovia, náš parlament sa otázkou federácie, jej zmyslu a fungovania zaoberá takpovediac od začiatku. Výsledky nie sú úmerné vynaloženej námahe. Počuli sme od zástupcov Hnutia za demokratické Slovensko, že mnohé odborníci poukázali a poukazujú na medzery, nedostatky a nefunkčnosť federácie. Je to pravda. Federatívne usporiadanie štátu zrodené v komunizme, pestované v znormalizovanom reálnom socializme sa skutočne ukázalo ako nefunkčné. Hovoril o tom konečne aj kolega Skalický z ODA.

Alois Indra s Vasilom Biľakom sa pri každom výročí pochvaľovali, ako federácia pomohla upevniť a zakoreniť normalizáciu. Vieme, že federatívni komunisti zo Slovenska v mnohom pretrumfli menej federatívnych kapkovcov, či korčákovcov. Takúto federácia zjavne nechceme. S tým, čo chceme, má minulá federácia spoločné len meno, nič viac. Federácia je demokratický nástroj spolužitia národov a štátov. Môže sa jej dariť len za plného uplatnenia demokratických princípov pluralitného parlamentného štátu. Nemôže sa jej dariť za existencie jedného mocenského centra, keď všetky otázky, teda aj národné a národnostné sú podriadené jedinému cieľu, a to udržaniu moci.

Spochybňovateľom myšlienky plnej funkčnej federácie by som chcel povedať, že je nemožné si pliesť zdiskreditovanie federácie minulosti, jej sformálnenie s novým modelom presadzujúcim sa v demokracii, o ktorý usilujeme. Keď niekto bazíruje len na zdegenerovaných prvkoch totalitnej federácie, ukazuje zjavnú chuť odmietať federáciu ako takúto vôbec.

Koľko argumentov sme už proti federácii tu počuli! Boli však vytrhnuté z historického kontextu. Ešte nemáme dostatok skúseností s plne funkčne pulzujúcou federáciou. Máme skúsenosti s minulosťou. Keď však tieto skúsenosti budeme do nekonečna opakovať a myšlienku federácie spochybňovať, staviame sa fakticky proti federácii ako takej. A odmietnutie? Toto odmietnutie je treba tiež jasne povedať a neotáľať.

Hovorí sa o budovaní federácie zdola. Republiky si vytvoria ústavy - podľa možnosti plné a potom sa rozhodnú čo postúpia spoločnému štátu. Zastánci tejto teórie akoby začínali od nuly. Akoby tu nebola sedemdesiatročná história československej štátnosti, zjavne vyjadrená vôľa Slovákov na zahraničných bojištiach prvej svetovej vojny aj domáca rezistencia a reprezentácia žiť v spoločnom štátnom živote spolu s českým národom. Táto vôľa sa opakovala za druhej svetovej vojny, po tretie po 21. auguste 1968, kedy naša štátnosť bola tak zjavne pošliapaná. Takže tu nezačíname od nuly. Slováci postúpili svoju vôľu žiť spoločne s Čechmi spoločnému štátu, ktorý spoluvytvárali. Zmysluplná federácia sa podľa mňa nemôže tvoriť bez tohto historického aspektu. Nezačíname od nuly, nie sme v pätovej situácii na čosi už nadväzujeme. Boli tu obdobia demokratického štátu, obdobia vzostupu a prosperity.

Z tohto hľadiska sa federácia musí budovať súčasne zdola aj zhora. Zdola, z vôle občanov vedomích si výhod spoločného štátu. Toto vedomie spoločnej federatívnej štátnosti je postúpenie vôle občana k vyššiemu celku. A o toto sa snažili prezidentové návrhy na referendum. Pozrime sa kto sa proti inštitútu referenda od začiatku tak zúrivo staval. Vodcovia národa, ktorí tvrdili že reprezentujú vôľu národa, že národ ide za nimi, že oni sú tí praví kto má právo za národ hovoriť. Prečo sa však báli referenda, ktoré by len potvrdilo ich pravdu a autoritu v národe, ktorý by im iste dal za pravdu? Pretože vedia, aká je skutočná situácia zvolili formu, akú zvolili. Alebo snáď považujú národ za tak nevzdelaný, že sa nedokáže sám správne rozhodnúť?

Na čo tu boli tie státisíce podpisov občanov požadujúcich schválenie referenda? Máme právo sa týmto ľuďom vysmiať do očí a urobiť z nich nerovnoprávne nemluvňatá.

Počul som tu výrok, že VPN sa neformulovala ako pravicová strana. Isteže proces politickej diferenciácie aj v českých krajinách nedospel k jasnej profilácii. Ale VPN sa formovala ako občianske hnutie, demokratické občianske hnutie a nie ako hnutie komunistické alebo ľavicové, ale národné. VPN dostala hlas demokratických voličov. Národnú stranu volili národno-orientovaní voliči, komunistov socialisticko-komunisticky orientovaní voliči. Každý občan sa mohol slobodne rozhodnúť.

Samozrejme VPN vo svojich pilieroch mala aj otázky národné, sociálne, ale nie ako hlavné určujúce, ale podriadené princípu občianskej spoločnosti. Časť poslancov VPN, ktorá sa odtrhla od pôvodnej VPN, sa prinajmenšom od septembra minulého roku spája svorne proti vládnym a iným návrhom zákonov spolu s "národňármi" a komunistami. Dokonca aj komunisti sú v niečom zhovievavejší. Cieľom týchto poslancov bolo zablokovať prácu parlamentu, urobiť ho neschopným práce a dosiahnuť predčasné voľby. Tiež spochybňovali princípy federácie, hlasovali vždy proti.

Pýtam sa - dostali od voličov mandát, aby spochybňovali princípy spoločného štátu aby boli ešte radikálnejší než nacionálni extrémisti. Kto si to tu nazval podvodom na voličoch. Myslím si v podstate to samé.

I keď sa nám nepodarilo prijať niektoré základné nástroje fungovania demokratického štátu, verím, že proces demokratizácie sa tým u nás nezastavil, že sa bude prehlbovať a na tom, čo nedosiahol tento parlament sa uznesenie ten parlament, ktorý príde po nás. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopřdseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Mlynárikovi, ďalej v rozprave vystúpi pán poslanec Miloš Zeman, predtým má faktickú poznámku poslanec Kanis.

Poslanec SN P. Kanis: Vážené kolegyne, vážení kolegovia, skutočne nepatrím k tým poslancom, ktorí tu predvádzajú nejaké repliky na to, čo tu rečník povie. Ale pretože pán poslanec Mlynárik trpí stratou historickej pamäti, chcel by som mu pripomenúť, keď hovoril o tom, kto bol proti referendu - že pri hlasovaní o ľudovej iniciatíve, keď sa prijímal zákon o referende, proti hlasoval aj pán poslanec Mlynárik. (Oživení v sále.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, pokračujeme v rozprave. Vystúpi v nej poslanec Miloš Zeman, pripraví sa pán kolega Vrchovský.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, začal bych svůj diskusní příspěvek konstatováním, že oba výbory pro plán a rozpočet se rozhodly nepodporovat předložený poslanecký návrh. A mimochodem - ani návrh prezidentský, který, jak víte, byl stažen z programu.

Tyto důvody byly do jisté míry totožné s určitými pochybnostmi, které ve svém stanovisku k nyní projednávanému návrhu vyjádřila v úvodu i federální vláda v materiálu, který jsme nedávno dostali.

Chtěl bych ale po tomto úvodním konstatování přejít ke svému vlastnímu stanovisku. Vytýkám předloženému návrhu především určitou akontextovost - a tedy i inkonzistenci, která z ní vyplývá. Abych se nevyjadřoval příliš učeně, vycházím z toho, že jsem přišel do tohoto parlamentu s přesvědčením, že jedním z jeho základních úkolů je přijetí ústavy. Ústavy jako celku. Ústavy, jejíž kontext spoludeterminuje i povahu jednotlivých částí. Musím s politováním konstatovat, že komise pro přípravu ústavy, která se ve Federálním shromáždění vytvořila, se patrně v dobré víře, leč přesto nechává do jisté míry vyšachovat z iniciativy aktivitami probíhajícími mimo půdu Federálního shromáždění.

Plně uznávám, že tato budova je poněkud nehostinná a že je příjemné ji substituovat různými pohostinskými, rekreačními nebo zámeckými zařízeními. Ale federální ústava musí být přijata pouze na půdě Federálního shromáždění a nikde jinde. To je můj názor. Protože došlo k faktickému zablokování procesu federální ústavy jako celku, nebyli ostatní poslanci průběžně, včas a důsledně informováni o pracích na jejím sestavování. Jestliže často vyžadujeme a někdy i dostáváme zásady jednotlivých zákonů, např. zákonů daňových, potom tento požadavek na dvoustupňové projednávání musíme o to více vyžadovat i u tak klíčového dokumentu, jako je ústava. Místo ústavy jsme tedy v podstatě dostali torzo - pracovní materiál, který v době, kdy jsme ho ve výborech projednávali dokonce neměl ani důvodovou zprávu, materiál, který obsahoval některé zjevné chyby. Protože jsem z rozpočtového výboru, dovolte mi, abych se zmínil alespoň o jediné. V původní verzi výčtu zákonů, které vyžadují společné schvalování oběma sněmovnami, nebyl uveden tak málo významný zákon, jako je státní rozpočet, resp. státní závěrečný účet. Materiál, který měl i četné technické nedostatky. Proto se domnívám, že bych nechtěl, obzvláště proto, že jsem v této oblasti laik, detailně probírat jednotlivé body předloženého návrhu, i když konstatuji, že dvoukomorová varianta existuje de facto již nyní a chtěl bych vzpomenout jisté ironizace československého senátu, která se objevuje v Peroutkově Budování státu, ironizace, která je, podle mého názoru, oprávněna.

Ale dříve, než bych se vůbec začal zabývat těmito dílčími připomínkami byl bych pro to, abychom si položili jednu klíčovou otázku, kterou kladu se smutkem - neprohrálo toto Federální shromáždění svou šanci přijmout ústavu jako celek? Včetně těch hlav, o nichž diskutujeme nyní a nebylo by poctivější než se v hektickém prostředí kontaminovaném předvolebními vášněmi pokoušet o zpracování jakéhosi torza, které by stejně podléhalo následné rekonstrukci, nebylo by poctivější si tento neúspěch přiznat a ponechat tvorbu ústavy, včetně dnes projednávaných částí novému parlamentu? Máme přece před sebou celou řadu dalších zákonů, včetně např. zákonů daňových, které by měly zabránit sklouznutí této země do velmi hluboké ekonomické krize. Musíme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, respektovat prostý fakt, že velká část, možná většina poslanců obou těchto sněmoven, dnes zastupuje jiné politické subjekty než za jaké byla původně zvolena. A musíme konečně respektovat i fakt, že ústava je konec konců i výrazem politické vůle, nikoliv jen jakýmsi abstraktním právním dokumentem vznášejícím se nad vodami.

Proto, aniž bych jakkoliv glorifikoval minulou ústavu, naopak ji pokládám za velmi, velmi špatnou, doporučuji, abychom realisticky zvážili fakt, že tato ústava existuje, předpokládá určitá pravidla, konce konců nám umožnila práci v tomto shromáždění a že s chladnou hlavou a vědomím budoucího rozložení budoucích politických sil, ať již bude jakékoliv, máme šanci zpracovat stabilnější ústavu, než jakou máme dnes.

Skončil bych tím, že je to možná určitá profesní deformace. Ale se smutkem v duši se v situaci, kdy naše hospodářství začíná být ohrožováno tak bohulibými institucemi jako jsou např. Harvardské privatizační fondy, nedokáži dostatečně vzrušit nad sofistikovanými diskusemi na téma, jaké kvórum poslanců je zapotřebí, aby Československo někomu vyhlásilo válku. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. S technickou poznámkou sa hlási pán poslanec Senjuk.

Poslanec SN R. Senjuk: Pane předsedající, já se omlouvám, nebudu vás zdržovat přílišnou dlouhou rétorikou, ale již po třetí jsem zaslechl z vystoupení svých kolegů, a zdá se mi, že je nám tato myšlenka podsouvána zcela úmyslně, že se toto Federální shromáždění zákonem nebo usnesením zavázalo přijmout federální ústavu. Já si tohoto závazku za svoji osobu nejsem vědom, nikdy jsem toto neslíbil, jako poslanec jsem slíbil, že se budu podílet na jejím zpracování, pokud to bude možné, ale odmítám, aby mi kdokoliv podsouval povinnost, ke které jsem se nezavázal. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Vrchovský.

Poslanec SL Z. Vrchovský: Pane předsedající, dámy a pánové. V průběhu včerejšího dne jsem byl velmi znepokojen nepřijetím jak novely zákona o referendu, tak i nepřijetím ústavního zákona o ratifikaci nové ústavy národními radami. Oba návrhy, ale hlavně ten druhý bych, možná díky svému až naivnímu přesvědčení, že najdeme dostatek dobré vůle, považoval za přijatelné pro téměř celý náš zastupitelský sbor.

Dnes, po doručení usnesení ústavně právního výboru Slovenské národní rady, které nám bylo rozdáno do lavic, začínám opět chovat naději, že návrh tří hlav ústavy přijmeme. Nemalým dílem k tomu přispěl svým vystoupením i pan poslanec Tahy za klub Křesťansko-demokratického hnutí.

V bodu 14 jmenovaného usnesení ústavně právního výboru SNR se na půdu našeho Federálního shromáždění dostává známý spor z jednání mezi předsednictvy národních rad.

Dovolte mi, abych se nechal inspirovat tímto bodem 14 a podal doplňující návrh ve znění - v článku 4 doplnit nový bod 2, který zní "Federální shromáždění ČSFR přijme ústavu společného státu na základě společného návrhu zásad ústavy dohodnutého ve smlouvě mezi Českou republikou, reprezentovanou Českou národní radou a Slovenskou republikou, reprezentovanou Slovenskou národní radou". Domnívám se, že takováto úprava by mohla přispět k řešení onoho zmíněného sporu, který k nám přichází z národních rad. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Ako ďalší v rozprave vystúpi pán poslanec Moric, ďalej sa pripraví pán poslanec Mandler, pán poslanec Kulan, pán poslanec Kurťák, pán poslanec Bajnok, pán poslanec Kanis a pán poslanec Tichý.

Poslanec SN V. Moric: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, v článku 30 ods. 2 sa hovorí, že sídlom Senátu je Bratislava. Podávam pozmeňujúci návrh k článku 30 ods. 1, aby bolo vymenované, že sídlom snemovne je Praha. Tento návrh som odovzdal.

Zdôvodnenie je nasledujúce. Všeobecný zákon hovorí, že sídlom federálnych orgánov je Praha. Znamená to, že aj sídlom Federálneho zhromaždenia je Praha. Tak ako je tento zákon podaný, Federálne zhromaždenie sa skladá z dvoch komôr. Preto si myslím, že by bolo vhodné keď je vymenovaná jedna komora, že sídlom je hlavné mesto Slovenska Bratislava, malo by byť uvedené, že sídlom druhej komory parlamentu je Praha. Aj keď všeobecný zákon hovorí to, čo som uvádzal. Mohlo by sa to chápať v podstate tak, že predsedníctvo Federálneho zhromaždenia alebo predsedníctva snemovní, predsedníctvo Senátu majú sídlo v Prahe a potom nie je povedané, kde má sídlo snemovňa, o ktorej je v tomto zákone hovorené. Preto dávam tento pozmeňujúci návrh. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Je to návrh k článku 30 bodu 1. Hovorí poslanec Mandler. Pripraví sa pán poslanec Kulan.

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve včerejším vystoupení jsem upozornil na to, že připravujeme ve chvatu zákony, které bychom mohli mnohem lépe připravit po volbách. Nyní mohu také říci, že by byly mnohem průchodnější. Dnes k tomu promluvím již jen velmi krátce.

Předložený návrh ÚPV, tedy návrh novely ústavního zákona č. 143/1968 Sb. je nejlepším dokladem toho, o čem jsem hovořil. Projednáváme a schvalujeme tři hlavy nové ústavy, a to bez stanovení základních principů ústavy a vypracování ostatních částí. To je samo o sobě sice nezvyklé, ale kdybychom to domysleli až do důsledků, zdá se mi to takřka neuvěřitelné.

Vůbec nevíme, jak bude vypadat ČSFR v budoucnu a máme schválit nebo přinejmenším mocně prejudikovat strukturu a vazby hlavních ústavních orgánů. To je tak zřejmé, že se v tom lze odvolat i na vyjádření federální vlády. Co vlastně chybí dosavadnímu systému současného Federálního shromáždění a dosavadním vztahům v ústavních orgánech? Co jim chybí k tomu, aby fungovaly dočasně, jako dosud, až do přijetí celé ústavy? Myslím, že těch věcí několik opravdu je. Nejde mi však tady o výčet. Jde mi o jednu základní věc, která se ukázala včera a možná, že se ještě prohloubí během projednávání prezidentových zákonů.

Existence zákonodárné iniciativy prezidenta republiky je za současných našich tradic a poměrů neblahá a může vést k nedobrým, řekl bych, koncům. Stačil jeden den projednávání prezidentových zákonů k tomu, aby vznikla vysloveně trapná situace. Taková, jakou si mnozí z nás, kteří nesouhlasíme s prezidentovými návrhy, přece jenom nepřáli. Kdyby neexistovala tato zákonodárná iniciativa, nemohlo by k tomu dojít.

Předložený návrh prejudikuje, i když ve vylepšeném vydání, státoprávní uspořádání ČSFR tak, jak vzešlo z období socialismu, tedy z ústavy r. 1968. Mám malou poznámku k tomu, co říkal pan prof. Jičínský. Řekl, že by mohl cítit zadostiučinění, protože mnozí kritikové jeho ústavy nyní říkají, jak je funkční. Protože jsem to také říkal na výboru, chtěl bych doplnit, co jsem říkal: že je funkční ve smyslu dočasnosti, do té doby, než přijmeme ústavu pořádnou.

Tedy tato prejudikovaná ústava má vycházet z principů dualistické federace založené na koexistenci dvou národů Čechů a Slováků, tedy na národnostním principu. Škoda, přes všechny výhody politologie, že otázky národní totožnosti jsou pasé, ukazuje se jako zřetelné a zjevné, že ve východní Evropě tak tomu tak určitě není.

Celkem se tu projevuje tento trend: a) společenství východní Evropy usilují o uplatnění parlamentní demokracie a státoprávního uspořádání na základě občanského principu. Za další, tyto základy usilují uskutečnit v národním státu. A posléze, tato národní společenství nechtějí v žádném případě uskutečňovat zmíněné principy v národnostní federaci. Je škoda, že při svých poslaneckých návrzích nevycházíme z poznání této situace.

Podívejme se ještě, jak podle průzkumů veřejného mínění vypadá skutečnost dnes u nás. Bral jsem údaje z dnešního Metropolitanu. Je to průzkum veřejného mínění z prosince loňského roku.

Za federaci je v ČR 27 %. Za unitární stát 36 %. Dohromady 63 %. Uvážíme-li tendence uplatňované ve veřejném mínění a co tato čísla znamenají, dojdeme k tomu, že jde o tendence k silné centralistické federaci nebo k unitárnímu státu.

Jak je tomu na Slovensku? Za federaci je 31 %. Za konfederaci 30 %. Dohromady 61 %. Je tady zřejmá jiná tendence - ke konfederaci popř. ke konfederaci, která se nazývá federace. Víte, že pojmy jsou v Čechách a na Moravě na jedné straně a na Slovensku na straně druhé jinak chápány.

To právě odpovídá citovanému vývoji ve střední a východní Evropě, kde základem státoprávního uspořádání jednoznačně je národní suverenita.

Závěrem, vůbec si nemyslím, že návrh novelizace tří hlav ústavy, který teď projednáváme, ať ho přijmeme či zamítneme, že je to k něčemu dobré. V žádném případě se nedá pouhými ústavními zákony zvrátit politický a hospodářský vývoj, jehož jsme součástí. Bylo by pošetilé myslet si, že se nám to podaří. Nicméně, Češi, Slováci, ale také Maďaři, Moravané a ostatní společenství na území ČSFR, by přece měli hledat společnou formu koexistence. Měli by bez podmínek v této vzrušené době jednat o svém vzájemném soužití. Zde my vytváříme podmínky, které to ztěžují. To je škoda.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz vystúpi poslanec Peter Kulan.