Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. To bol prvý podpredseda, pán poslanec Jičínský.

Teraz pozývam k rečníckemu pultu poslanca Petra Gandaloviča, môže sa pripraviť pán poslanec Roman. Vedenie schôdze na chvíľu prevezme pán podpredseda Stank.

Poslanec SN P. Gandalovič: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přestože z průběhu dnešní diskuse a stanovisek představitelů jednotlivých politických klubů pochybuji o smyslu svého počínání, dovolte, abych ještě krátce přispěl k diskusi poznámkou o čl. 64.

Když jsem viděl variantní řešení tohoto článku v tisku 1071A, zavádějící institut státních tajemníků, domníval jsem se, že se jedná o určitou úlitbu národně orientovaným stranám a že se toto nemůže do podkladů pro hlasování dostat. Bohužel, situace je taková, že řádově desítka poslanců ústavně právního výboru vlastně rozhodne o podobě podkladů k hlasování a tím pádem vlastně zajistí průchodnost návrhu, který by jinak nedostal ani nadpoloviční většinu, natož potom třípětinovou.

Předřečník se zmínil o tříletém demokratickém období Košické republiky unitárního státu let 1945 - 1948. Již dnes je přes obecně známé nedostatky řízení některých resortů velmi těžké vyslovit nedůvěru některému z ministrů, právě díky křehkým koaličním vztahům. Jak bude toto těžké v případě parity, zodpovědnosti za jeden resort u ministra a státního tajemníka. I za současného stavu by bylo velmi obtížné složit federální vládu, neboť se zde kříží požadavek politický a národní. Jestliže budeme mít vládu složenou z třiceti ministrů a státních tajemníků, ustoupí požadavek kompetentnosti, který by měl být jako první, do pozadí.

Poslední argument, že nevzrostou výdaje, neboť se vlastně zruší funkce prvních náměstků, také není pravdivý, neboť s výkonem funkce člena vlády je spojena řada dalších výdajů, než jenom jeho plat. Rád bych se zeptal, co na to řeknou asi daňoví poplatníci.

Závěrem dovolte, abych se zeptal poslanců těch stran, kteří na navrženém znění tohoto článku trvají jako na nevyhnutelné podmínce. Jste skutečně přesvědčeni, že nemůžeme vyjádřit rovnoprávnost obou republik jiným způsobem a že vlastně z efektivní vlády musíme udělat třicetičlenný chural? Jak daleko ještě půjdeme ve stopách našich úspěšných předchůdců, tvůrců ústavy z roku 1968, vlastně vytvořené na národním principu? Děkuji za pozornost a připojuji se k návrhu ODS na vypuštění odst. 3, čl. 64.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem Petrovi Gandalovičovi a ďalej vystúpi pán poslanec Roman.

Poslanec SN L. Roman: Vážený pán predsedajúci, vážené panie poslankyne a vážení páni poslanci, po zvrhnutí totalitného systému od novembra 1989 dochádza v našej spoločnosti k politickým, hospodárskym, právnym a iným spoločenským štrukturálnym zmenám. Tieto základné spoločenské vzťahy právne upravuje ústava. Preto každá politická strana a politické hnutie sa snaží tento zákon najvyššej právnej sily čo najviac ovplyvniť.

Náhľady na predmetnú problematiku sa však rôznia. Jedni chcú konštatovať federatívny štát, iní konfederáciu alebo unitárny štát a iní dve samostatné suverénne republiky. Často sa stretávame aj s pseudotermínami, alebo s politickou schizofréniou.Práce na príprave ústavy sa krátko po voľbách začali vo Federálnom zhromaždení a v Českej a Slovenskej národnej rade. Vytvorili sa tri politické komisie, štrnásťčlenná pre prípravu ústavy spoločného štátu a dve desaťčlenné komisie pre prípravu národných ústav. Členom tejto štrnásťčlennej komisie som aj ja. Práce komisií prebiehali spoločne aj oddelene, jednania sú zložité a ťažké.

Po vypracovaní a schválení Listiny základných práv a slobôd, zahájili komisie práce na príprave ďalších ústavných dokumentov. Mimo politických komisií pracujú aj tri expertné komisie, zložené z odborníkov. Pre zložitosť a nejednotnosť názorov sa otázka kompetencií odsunula až na koniec. Zdá sa však, že o to viac sa pozornosť zamerala na iné hlavy ústavy. Formálne sa uprednostnil národný princíp, začali jednania medzi predsedníctvami národných rád o štátnej zmluve, ktorých návrh predložilo KDH.

Takýto postup som si predstavoval aj ja už v júli 1990 a na prvom jednaní poslaneckej politickej komisii, kde som žiadal zahájiť prácu najskôr na štátnej zmluve a po jej uzatvorení pripravovať ústavu spoločného štátu. Jednania o spoločnej štátnej zmluve síce prebiehajú do súčasnosti, ale neúspešne. Často aj samotný navrhovateľ ústami niektorých svojich činiteľov spochybňuje svoj návrh. Zároveň bez čakania na uzatvorenie štátnej zmluvy - psi štekajú, karavana ide ďalej - prebiehali vo federálnej komisii práce na federálnej ústave.

V auguste 1991 expertná komisia predložila poslaneckej komisii návrh novej ústavy v rozsahu: moc zákonodarná, moc výkonná, hlava štátu a súdy. Návrh bol poslancami zamietnutý, pretože posilňuje právomoc prezidenta a vlády a redukuje rozsah zákazu majorizácie. Jednania predsedníctiev národných rád sa obnovili. Ako vieme, skončili neúspechom. Tento neúspech sa využil na to, aby ťažisko riešenia veci prešlo na federálne orgány. Aj federálna vláda sa postavila do role arbitra. V októbri 1991 pán prezident oznámil, že bude iniciovať zmeny ústavy. Narýchlo bola zvolaná federálna poslanecká komisia, aby sa podpísala pod návrh expertnej komisie z augusta 1991 mimo hlavy: súdy, a vyhlásila ho ako svoj iniciatívny návrh. Tí, ktorí tento postup navrhli tvrdili, že nás predsa nesmie predbehnúť pán prezident, Federálne zhromaždenie musí byť aktívne. A tiež verejnosť musí posúdiť, že sme aktívni a nie pasívni.

Prepáčte, nehovorím presne, pretože pán prezident si vzal ako svoj iniciatívny návrh jednu alternatívu materiálu expertnej komisie z augusta 1991, ktorá rieši spoločný zákonodarný orgán so zriadením Federálnej rady. Pán prezident nezabudol i na rozšírenie svojich právomocí. Poslanci dostali za úlohu presadzovať druhú alternatívu, spoločný parlament riešiť ako poslaneckú snemovňu a Senát. Prezidentský a poslanecký návrh majú spoločného menovateľa. Maximálne v ústave znížiť národný princíp. Keď dnes Snemovňa ľudu a Snemovňa národov majú rovnaké práva, mimo toho že na prijímanie niektorých návrhov zákonov platí zákaz majorizácie, v predloženom návrhu Senát má vlastné kompetencie len dve, a to predkladať návrhy na kandidátov sudcov Ústavného súdu a vyjadrovať sa k menovaniu vyslancov a veľvyslancov, a tam, kde je potrebné súhlasné uznesenie poslaneckej snemovne a Senátu,je to oproti dnešnej právnej úprave obmedzené. Mimo toho senátori už nemajú všeobecné právo zákonodarnej iniciatívy, ale len v rozsahu zákonov zákazu majorizácie.

Tu je treba zdôrazniť, že stočlenný senát sa má voliť v jednotlivých republikách. Dvestočlenná Poslanecká snemovňa sa volí v celej ČSFR v pomere k počtu obyvateľov. To, čo sa nepodarilo v minulom roku, je zakotvené pri prijímaní zákonov v predloženom návrhu, že zákony budú prijaté, keď pre nich bude hlasovať nadpolovičná väčšina prítomných poslancov poslaneckej snemovne alebo nadpolovičná väčšina prítomných senátorov. Následky si domyslíte sami.

Vychádzajúc z uvedeného, pokúsim sa napraviť to, čo podľa môjho názoru je zmenené v prospech občianskeho princípu na úkor princípu národného. Tvrdí sa, že hlavný zámer je právne prispôsobiť dnešnú a budúcu ústavu ústave z roku 1920 a vspružiť prácu budúceho parlamentu. Veď ale ústava z roku 1920 upravovala právne vzťahy unitárneho štátu a nie federácie, a od tej doby sa zvýšila aj váha národného princípu a národné povedomie občanov republík. Zo súčasnej platnej právnej úpravy boli vylúčené mnohé zákony, ktoré podliehajú zákazu majorizácie v Snemovni národov. Preto navrhujem doplniť ods. 2 v článku 47 o toto znenie: "Súhlasné uznesenie poslaneckej snemovne a Senátu je potrebné k prijatiu zákonov, ktoré upravujú federálny fond národného majetku, zákonov, ktoré upravujú vzťahy bánk, zákonov, ktoré upravujú postavenie a ostatné pomery ozbrojených bezpečnostných zborov a vnútorného poriadku a bezpečnosti štátu, zákonov,ktoré upravujú právne pomery existujúcich hospodárskych organizácií a zákonov, ktoré upravujú tlač a iné informačné prostriedky."

Doterajšia prax ukázala, že je potrebný zákaz majorizácii i pri prijímaní ďalších zákonov, ktoré dnes tomuto zákazu nepodliehajú. Zadĺženosť štátu sa zvyšuje. Devízová politika bola riešená v minulosti proti národným záujmom Slovenska. Preto navrhujem, aby ods. 2 článok 47 predloženého návrhu bol rozšírený takto: "Súhlasné uznesenie poslaneckej snemovne a Senátu je potrebné k prijatiu zákonov o devízovej a úverovej politike a určovanie rozsahu devízových rezerv a stanovenie ich správy."

Ako vieme, do kompetencie federácie patrí prijímanie zákonov, ktoré vyžadujú jednotu právneho poriadku a pri ktorých výkon patrí v plnom rozsahu orgánom republík. Preto navrhujem doplniť ods. 2 článok 47 o toto znenie: "Súhlasné uznesenie poslaneckej snemovne a Senátu je potrebné pri prijímaní týchto zákonov: občiansky zákonník, občiansky súdny poriadok, trestný zákon, trestný poriadok, obchodný zákonník a zákon o rodine."

Predkladaný návrh zákona zvyšuje právomoci hlavy štátu. Kolega Benda neviem s akým úmyslom pri prejednávaní tohto návrhu v ústavnoprávnom výbore žiadal obmedziť toto právo prezidenta v prípade rozpustenia parlamentu vo vzťahu vyslovenia nedôvery vláde. Pohotovo bol predložený návrh alternatívy č. 2 článok 65 ods. 2, ktorý však do budúcnosti zabezpečí, aby predseda vlády spoločného štátu bol menovaný podľa výsledkov volieb, s prihliadnutím k pomeru 2: 1. Zamyslite sa nad tým sami. Preto navrhujem túto variantu citovaného článku vypustiť.

O každom z týchto návrhov žiadam hlasovať zvlášť.

Na záver si dovoľujem zdôrazniť tú skutočnosť, že v prípade, keď tento návrh zákona bude schválená v predloženej podobe, alebo bude ešte "vylepšený" v prospech občianskeho princípu, tak snaha o ratifikáciu budúcej ústavy spoločného štátu národnými radami bude vyhovovať tým, ktorí budú usilovať o zachovanie existujúceho stavu, alebo sa budú snažiť o budovanie unitárneho štátu.

Aj návrh, aby sídlom Senátu bola Bratislava môže slúžiť ako manéver k ľahšiemu prejednaniu a schváleniu tohto zákona. Na koniec aj federálna vláda zaujíma k predloženému návrhu v podstate záporné stanovisko.

Často sme počuli, že poslanci nedostali mandát k rozbitiu štátu. Pýtam sa však spolu s pánom redaktorom Svobodníkom, ktorý toto vyslovil v redakcii Rádiožurnál v pondelok, či dostali mandát k tomu, aby vystupovali proti záujmom vlastného národa, ktorý ich zvolil. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Romanovi. Faktickú poznámku má poslanec Jičínský, potom poslanec Világi.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené Federální shromáždění, mám krátkou poznámku k tomu, co říkal poslanec Roman. Když jsme předkládali iniciativní návrh poslanců, nešlo nám o to, že bychom se chtěli pouštět do nějakých dostihů s panem prezidentem, kdo bude dříve u cíle. Tady nejde o předstih, prostě šlo o to, že v politickém grémiu i v poslanecké skupině, resp. v její části, složené z poslanců Federálního shromáždění, se zjistilo, že většina je proti instituci Federální rady. Bylo tedy třeba vytvořit návrh, který by v souvislosti s projednáváním návrhů na změnu konstrukce Federálního shromáždění na jednokomorové a na vytvoření zvláštního institutu Federální rady vytvořil i koncepci, pro kterou byla většina politických klubů, většina členů poslanecké komise. Ten návrh, který byl předložen, vycházel z práce poslanecké komise, v původní verzi byly však obsaženy i varianty. Tam byla původně zabudována Federální rada, většina ale byla pro senát. Vypracovala se proto koncepce senátu. To jen pro přesnost, protože je přece jen třeba vycházet z toho, jak věci jsou.

Kromě toho kolega Roman dobře ví, že záměrem autorů nebo navrhovatelů není žádný návrat k ústavě z r. 1920. My budujeme ústavu federálního společného státu. Pokud ale některé instituty parlamentní republiky jsou v ústavě z r. 1920 obsaženy, tak myslím, že se k ní můžeme vztáhnout. Nepovažuji to za žádnou vadu. To nesouvisí s žádnou koncepcí unitárního státu. Vzpomeňte např. na to, co jsem říkal předtím o způsobu volby prezidenta republiky, nemluvě o tom, že konstrukce volby prezidenta republiky v navrženém dvoukomorovém Federálním shromáždění plně respektuje federální princip.

Když uvádíme kritiku návrhu, měli bychom vycházet z jeho ustanovení, ne z toho, co považujeme za úmysl autorů. Tento úmysl není v těchto ustanoveních obsažen. Za takovýchto okolností pak můžeme samozřejmě tvrdit cokoliv. Měli bychom vycházet z toho, co je přesně napsáno v těch či oněch ustanoveních.

O návrzích pana poslance Romana na rozšíření zákonodárné působnosti senátu se v ústavně právních výborech velmi podrobně diskutovalo. Řada jeho návrhů byla přijata. I to by měl pan poslanec Roman říci. Je normální součástí parlamentní demokratické praxe, že poslanec může prosadit jen něco a že neprosadí všechno.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Hovorí pán poslanec Világi, potom, pán poslanec Roman.

Poslanec SL O. Világi: Chcel by som reagovať na tvrdenia a na poslanca Romana, pretože si myslím, že sú zavádzajúce. Tvrdenie, že Senát má len dve kompetencie nie je pravdivé. Senát má kompetencie vo všetkých veciach, ako to obsahuje článok 47 ods. 2.

V tých kompetenciách Senát rozhoduje a navrhuje. To znamená, že plní úlohy, ktoré plní v tomto prípade aj Snemovňa národov. Znamená to, že nedošlo v tomto prípade ku zmene, ktorú prezentuje poslanec Roman a prezentoval to aj v rozhlase.

Druhá vec, pokiaľ ide o zákonodarnú iniciatívu senátorov. Zákonodarná iniciatíva senátorov samozrejme vychádza z toho, že môžu podávať návrhy v tých intenciách, kde majú kompetencie podľa článku 47 ods. 2, to znamená ohľadom zákonov, ktoré oni prerokovávajú. To je normálny ústavnoprávny princíp. Prakticky to znamená aj to, že nemôžeme vylúčiť nikoho z občanov Slovenska alebo z tých poslancov, ktorí boli zvolení na území Slovenska, aby podávali návrhy, pretože sa predpokladá, že strana ktorá má zastúpenie v Senáte, má automaticky zastúpenie aj poslaneckej snemovni. V tomto prípade žiadna strana nie je vylúčená z toho, aby podávala návrhy zákonov.

Ďalšia vec. Samozrejme pokiaľ si myslíte, pán poslanec Roman, že tu musí byť určitým spôsobom zachovaný tzv. národný princíp, sú tu možnosti podávať návrhy zákonov aj pre zákonodarné zbory republík, v tomto prípade pre Slovenskú národnú rada a Českú národnú radu. Myslím, že princípy, po ktorých volá pán poslanec Roman, sú v tomto prípade zachované. Preto si myslím, že pokiaľ niekto niečo tvrdí, mal by povedať všetky pravdy, ktoré s tým súvisia. Pán poslanec Roman v tomto prípade, myslím, všetky pravdy nepovedal. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, poslanec Roman.

Poslanec SN L. Roman: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne poslankyne, vážení kolegovia poslanci, nemienim polemizovať s pánom profesorom Jičínským, ale je treba si len dôsledne preštudovať predložený návrh a je treba dobre počúvať, čo tu počujeme, ako sa predkladajú pozmeňujúce návrhy. Je tu vyslovene snaha o unitárny štát. Snaha o vrátenie sa k ústave z roku 1920 bude vlastne navonok motívom k tomu, aby sme sa k unitárnemu štátu zmenou ústavy vrátili. To je jedna vec.

Pokiaľ ide o to, že boli prijaté niektoré moje pozmeňujúce návrhy, áno, boli a dokonca sa stalo, že návrh, ktorý som dal na to, aby platil zákaz majorizácie, pokiaľ ide o vlastníctvo federácie prijatý nebol, ale vzhľadom k tomu, že bola búrlivá debata ešte po hlasovaní sa dodatočne do návrhu dostal. Skutočne sa tak stalo. Boli niektoré prijaté, ale mnohé zákony, kde platí dnes zákaz majorizácie, tam dnes nie sú.

Myslím, že chronológia celého vývoja - a bol by som rád keď niekto tvrdí opak, aby to konkretizoval - bola skutočne taká, ako som predniesol vo svojom diskusnom príspevku alebo vo svojom protinávrhu.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ešte sa hlási spravodajca Világi.

Společný zpravodaj výborů SL O. Világi: K faktom patrí aj to, že nedošlo podľa tvrdení pána poslanca Romana len k vypadnutiu určitých zákonov systémom zákazu majorizácie, ale došlo aj k výraznému rozšíreniu tohto systému, čo súčasná právna úprava zatiaľ neobsahovala a teraz to v návrhu ústavy je. Jedná sa o zákon, kde je zmocnenie pre federálne orgány, aby vydávali nariadenia alebo podzákonné normy. V tomto prípade vždy rozhoduje aj Senát. To znamená, že ide o rozšírenie zákonov na tie prípady, kde výkonnú moc prevzala federálna vláda. Zatiaľ zákaz majorizácie inštitút článok 42 súčasne platnej ústavy neobsahoval. Pokiaľ ide o tie snahy, pán poslanec Roman, myslím, že máte pravdu pokiaľ vidíte, že určité snahy smerujú k unitárnemu štátu, ale sú tu aj snahy, ktoré smerujú k tomu, aby sa federácia rozpadla. Základom parlamentnej federácie je to, že prejdú návrhy, ktoré majú za sebou väčšinovú vôľu poslancov. To bude ústavný zákon. Vyvodzovať z toho následky alebo dôsledky a konečné verzie, je unáhlené.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Poslanec Mečl a potom ešte raz pán kolega Roman.

Společný zpravodaj výborů SN J. Mečl: Chtěl bych připomenout jednu skutečnost, o které jsem již hovořil ve své zpravodajské zprávě. Tento návrh, který byl parlamentu předložen, je kombinací principů právního státu a parlamentní republiky za situace, kdy tento návrh má být částí ústavní formy společného státu. To znamená k těmto prvkům právního státu a parlamentní republiky, ať již jsou vzaty z Ústavy z r.1920 nebo z jiných demokratických ústavních vzorů, je třeba přiřadit jako dominantní prvek existenci společného státu.

Chtěl bych poprosit kolegy - nyní to neříkám jen na adresu kolegy Romana, ale všech kolegů - aby zvážili, zda je rozumné a dobré dávat do protikladu obecně demokratické, občanské prvky a principy a prvky respektování národně státních subjektů, které ve společném státě jsou. Myslím, že je to do značné míry omyl tvrdit, že tento návrh omezuje jednu nebo druhou stranu téže mince, že respektováním národně státních subjektů se omezují obecně demokratické principy, občanské a naopak. Musí to být určitá vyvážená struktura, ale podle mého názoru národně státní principy a prvky jsou, vážení kolegové, stejně demokratické, mají stejně demokratický charakter a stejnou demokratickou platnost v naší jedinečné situaci dvoučlenného společného státu jako obecně demokratické a občanské principy právního státu. Dávat je do nějaké kontrapozice, do nějakého stavu, kdy jedno vylučuje druhé, je podle mého názoru nedorozumění. Náš model, naše ústavní úprava bude jedinečná, ale bude jedinečná jedině tehdy, pokud nalezneme skutečně rozumné východisko všech principů a charakteristik v tomto návrhu.

Chtěl bych ukončit poznámku, na kterou mě přivedl kolega Roman. Možná, že jste si toho nevšimli. Proporce zákazu majorizace je poněkud posunuta, ale nikoliv tím, že by se omezil zákaz majorizace. V poslanecké sněmovně, tak jak se navrhuje, je kvórum zjišťováno podle přítomnosti obou částí poslanecké sněmovny, jak zvolených v České republice, tak zvolených ve Slovenské republice. To v dnešní Sněmovně lidu není, což je výrazný posun směrem, chcete-li, směrem k respektování národně státních prvků, které v naší federaci nebo společném státě jsou.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Pán poslanec Roman.

Poslanec SN L. Roman: I keď sa hlásim k plnej štátnej a národnej suverenite Slovenska, nestaviam do protikladu tie demokratické princípy o ktorých tu hovoril pán kolega Mečl, ale naopak si myslím, že práve v návrhu, ktorý teraz prerokúvame sa do protikladu tieto dva princípy, to je princíp občiansky a národný, kladú, bohužiaľ, na úkor národného princípu v prospech občianskeho princípu.

Ešte pokiaľ tu bolo povedané, že sa rozširuje zákaz majorizácie, chcel by som zdôrazniť, že keď posilníme právomoc exekutívy, posilníme právomoci prezidenta, tak mi povedzte, čí je to prospech že sa rozšíri zákaz majorizácie? Aby sa vyslovila nedôvera vláde? Alebo aby bola vznesená žaloba na prezidenta? Je to v prospech národného princípu.