Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Hovorí pán poslanec Pánis.

Poslanec SN S. Pánis: Pán poslanec Masopust tu povedal, že je síce právnik, ale že nevie, či jeho vedomosti sú využiteľné. Chcel by som sa opýtať, či jeho vedomosti, ako komunistu, boli za komunistickej totality využité?

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Myslím že sa vrátime k vážnejšiemu tónu. Prosím pani poslankyňu Matochovú aby sa ujala slova.

Poslankyně SN S. Matochová: Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko I považuje předložený poslanecký návrh za pragmatické řešení situace, kdy návrh federální ústavy je hotov, nicméně neexistuje politické klima jeho přijetí zejména proto, že není řešen způsob přijetí ústavy ve vztahu k národním radám. Z hlediska normativního se nejedná o nový legislativní návrh, nicméně je to návrh akceptovatelný a způsobilý k projednávání. Náš klub vzhledem k účasti jednoho z navrhovatelů vyjádřil podporu tomuto návrhu s jedinou výjimkou, kdy jsme zastávali jednoznačně stanovisko v průběhu prací na přípravu ústavy. Za situace, kdy přijetí nové ústavy do konce nového volebního období není sice vyloučeno, ale není ani zvlášť pravděpodobné, je možné, že by tato novela ústavního zákona představovala poslední základ tohoto Federálního shromáždění, které bylo původně zvoleno jako ústavodárné do platného ústavního stavu.

Za této situace se musíme dívat na navrženou novelizaci z kontextu platného ústavního zákona č. 143/1968 Sb. Pro nás je podstatné, že se jedná o národnostní federaci zakotvenou na dvou národních republikách. Výchozí princip je jedině možný a nepřipouští se princip jiný. Tím chci zdůraznit, že moje argumentace nesměřuje proti národnostnímu principu jako takovému. Právo národů na sebeurčení jako obecná zásada mezinárodního práva samozřejmě existuje, chci jenom zdůraznit to, že to není jedině možný výchozí princip pro státoprávní uspořádání. V našem konkrétním případě tento princip znamená nemožnost vytvoření federace společného státu, pokud nebude vyjádřen princip územní ve variantní formě.

Samozřejmě, že by bylo možné přijmout toto i v případě Moravy - není vyloučeno použití národnostního principu - ale já osobně bych to nepovažovala za řešení šťastné a domnívám se, že to neodpovídá ani historicky ani.mentálně. Mimochodem Moravské vyrovnání z roku 1905 bývá uváděno jako příklad dokonalého řešení národnostní otázky.

Ponecháme-li stranou existenci tzv. moravského národa či jeho konstituování, tak se nedomnívám, že je to skutečnost, kterou bychom mohli vyhodnotit nyní. Ponecháme-li stranou výsledek těchto parlamentních voleb, kdy se jisté procento obyvatel vyjádřilo, že otázka státoprávního uspořádání Moravy představuje jistou preferenci a u vědomí existující současné politické situace, dovolila bych si navrhnout tři pozměňovací návrhy.

Chtěla bych říci, že na rozdíl od závěrů ústavně právního výboru se nedomnívám, že se nejedná o kompetenční zásah do ústavy, ale o určité minimální uznání konsensu, kterému došlo v komisi na přípravu ústavy tím, že se přistoupilo na to, že varianta je pro budoucnost přijatelná. A vzhledem k tomu, že z tohoto návrhu nevychází následná úprava ústavních orgánů, domnívám se, že je to požadavek do jisté míry reálný a do jisté míry oprávněný vzhledem k určitým existujícím skutečnostem.

Mé návrhy jdou nad rámec navržených tří hlav ústavy. Procedurálně je tento návrh možný. Zdůrazňuji, že se domnívám, že se nejedná o koncepční zásah.

Navrhuji za náš klub, aby v čl. I odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 SB., kde je uvedeno znění, že ČSSR je federativním státem dvou rovnoprávných (případně bych navrhla bratrských) národů Čechů a Slováků, a k tomu doplnit "a občanů Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, žijících na jeho území". Domnívám se, že kromě národnostního principu jako výlučného by došlo tak k zakotvení i principu územního a občanského. Jestliže totiž pro Slovensko by byl národnostní princip jediný možný přijatelný, je třeba vycházet z určitých historických skutečností na území bývalých zemí Koruny české a je třeba vidět, že postupně stejně musí dojít k jakémusi návratu k tomuto stavu, kdy tyto země byly konstituovány vždy na principu územním.

Dále bych navrhla v závěru ústavního zákona, v čl. 140 odst. 1, kde se praví, že území České republiky tvoří dosavadní území českých krajů, doplnit "a moravských". Pro ty, kdo nejsou detailně seznámeni s touto problematikou, bych uvedla, že kraje jako územně správní jednotky nadále existují, ačkoliv krajské národní výbory jako orgány státní moci a správy byly zrušeny. Domnívám se, že kraj Jihomoravský a Severomoravský jsou kraje moravské, nikoli české. Nejedná se o žádný zásah do budoucnosti, ale prostě se jedná o vyjádření stavu, o kterém se domnívám, že určitým způsobem platně existuje.

Dále navrhuji zařadit nový článek, např. 141, kde by bylo stanoveno, že ustanovení tohoto zákona nebrání tomu, aby dvoučlenné státoprávní uspořádání ČSFR bylo změněno ve vícečlenné.

Za těchto okolností - kdyby nedošlo k přijetí pozměňovacích návrhů klubu - bych to chápala tak, že k řešení určitých skutečností nevedl ani radikální návrh řešení ani cesta politického konsensu a postoj, který jsme zde zaujali z vůle našich voličů, byl postojem menšinovým, což zajisté neznamená, že šlo o názor nesprávný nebo neoprávněný.

Dovoluji si skončit tím, co jsem odpověděla, když se mne na mnoha setkáních lidé s jistou beznadějí ptali, co by oni mohli udělat pro Moravu, když v zákonodárných sborech není vůle najít porozumění a řešení. Já jsem jim na to říkala: "Naučte své děti lásce k Moravě.". Myslím, že ani sama pro sebe jsem nenašla jinou odpověď. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, teraz má slovo pán poslanec Josef Lux z Kresťansko-demokratickej únie, ktorý prehovorí za svoj klub a pochopiteľne aj za seba.

Poslanec SN J. Lux: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přál bych si, aby nás smích nikdy nepřešel. Byť spolu zásadně nesouhlasíme, usilujme o to, abychom mohli zásadně nesouhlasit, ale také se smát. Chce to samozřejmě také velkorysost.

Klub KDU podporuje myšlenku poslanecké sněmovny a senátu. Dovolím si pouze několik poznámek.

Sídlo senátu v Bratislavě sice může formálně vyjadřovat posílení autority Slovenské republiky, ale fakticky se tím bezesporu komplikuje jeho funkčnost. Tuto otázku ovšem nepovažujeme za kardinální.

Ve společnosti existuje názorová pluralita. Tato pluralita názorů je vyjádřena pluralitou stran. Tato pluralita stran je manifestována zastoupením v parlamentech. Toto je bezesporu úhelný kámen demokracie. Legitimita vlády i legitimita prezidentského úřadu je odvozena od legitimity Federálního shromáždění. Ve Federálním shromáždění je konečná, to znamená známá suma názorových proudů poslaneckých klubů. Mám za to, že můžeme opakovaně rozpustit vládu, ale není možné z důvodu obtížného sestavení vlády rozpustit parlament.

Nové volby zajistí další skupiny názorů a problém se neřeší. Může se opakovat. Základem tedy je parlamentní demokracie. Uvedený návrh vychází z absence politické a parlamentní kultury. Tuto absenci nelze řešit předloženým návrhem, to je rozpuštěním Federálního shromáždění. Jsem přesvědčen, že je vždy možné najít dohodu, byť třeba napotřetí, napopáté, napodesáté.

Předkládám tyto pozměňovací návrhy. Vypustit článek 42 odst. 1 a) a b), vypustit čl. 42 odst. 3, čl. 65 odst. 4 nahradit novým zněním: "Jestliže nově jmenovaná vláda nezíská ve Federálním shromáždění důvěru, postup dle odstavce 2 a 3 se opakuje." Vypustit následné odstavce 5, 6, 7 a 8.

Za velmi diskutabilní považujeme působnost státního tajemníka jako člena vlády na všech ministerstvech. Nutnost opačné občanské příslušnosti k České republice či Slovenské republice považujeme za krok zpět. Chápu tento princip u senátu, ale jeho zavedení v praxi moci výkonné povede více k jejímu zneschopnění než posílení. Přeneseme tím nekonečný řetěz kompetenčních sporů z parlamentu na úroveň vlád a ministerstev. Navrhuji proto vypustit z čl. 64 odst. 3.

Tyto naše návrhy považujeme za rozumné a podstatné. Tento návrh zákona podpoříme.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, to bol poslanec Lux. Teraz prosím poslanca Bendu z KDS o slovo. S technickou poznámkou sa hlási poslanec Mlynárik. Dostane prednosť. Pripraviť sa môže poslanec Adámek a poslanec Skalický. Pán poslanec Mlynárik má prednosť s technickou poznámkou.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážení prítomní, 21. decembra 1929 Klement Gottwald končil svoju reč slovami: "Prejde vás smiech, my tento svoj boj povedieme bez ohľadu na obete, húževnato, cieľavedomo, dokiaľ vaše panstvo nezmetieme." Takže - prejde vás smiech. Pán Moric, bohužiaľ, nie ste originálny.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Slovo má poslanec Benda.

Poslanec SL V. Benda: Vážené Federální shromáždění, poslanci Křesťansko-demokratické strany si uvědomují velkou důležitost a závažnost tohoto zákona. Jsme přesvědčeni, že je to jedna z posledních závažných a dobrých věcí, které tento parlament ve svém funkčním období ještě může a má vykonat. V každém případě je to poslední věc, kterou můžeme udělat, abychom naplnili tu jedinou zcela nepochybnou část mandátu nás všech, který jsme dostali od svých voličů, totiž abychom byli ústavodárným shromážděním a připravili novou federální ústavu. Aby byla připravena celá federální ústava, je technicky téměř vyloučeno. Toto může být jediný poslední krok tímto směrem a byl by to krok do značné míry důstojný.

Proto naši poslanci - přes četné výhrady, a to dosti zásadní, které máme jak vůči koncepci tohoto ústavního zákona, tak vůči řadě konkrétních řešení - budou bezpodmínečně hlasovat pro podporu ústavního zákona.

V témže duchu si dovoluji předložit tři pozměňovací návrhy. Tyto návrhy pokládáme za rozumné, ale neklademe je nikterak bezpodmínečně. Nebudou-li přijaty, stejně budeme pro zákon hlasovat, ba dokonce, pokud by se to ukázalo politicky vhodným, aby se rozšířila oblast sil, které ústavní zákon podpoří, tak jsme ochotni tyto své návrhy stáhnout.

To platí zvlášť o návrhu třetím, který je návrhem naším. V prvních dvou případech se připojujeme k návrhu ODS na vynechání čl. IV odst. 1 návrhu zákona a dále se připojujeme k návrhu také ODS, ale ten návrh tady padl víckrát, na nezavádění instituce těch státních tajemníků na federálních ministerstvech. Pokládáme to za krajně nepraktický zásah do struktury výkonné moci.

Náš vlastní návrh se týká čl. 53 a tam navrhujeme v odst. 2 a) škrtnout slova "na návrh vlády schválený prezidentem ČSFR" a následně - t.j. jen důsledek toho opatření, kdyby prošlo -, a v témže článku odst. 5 škrtnout konec věty "s výjimkou čl. 51".

Stručné odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu: Tento článek pojednává v podstatě o mimořádných situacích. Hovoří o pravomocech společného výboru vydávat zákonná opatření v těch přechodných obdobích, kdy parlament nefunguje. Protože toto období bude kolem regulérních voleb velmi krátké, jde především o situace, kdy je parlament rozpuštěn a tudíž existuje delší období, než budou vypsány a proběhnou nové volby, než bude svolán parlament nový. Domníváme se, že všechna řešení tohoto návrhu zákona, všechna řešení v parlamentní demokracii směřují k rovnováze moci i za krizových situací. Toto je evidentně krizová situace, rozpuštění parlamentu, a protože tuto krizovou situaci může vyvolat prezident a jedině prezident, který jediný má právo parlament rozpustit, nepokládáme za vhodné, aby funkčnost společného výboru byla vázána na prezidentům návrh. V dosavadním znění může výbor přijmout zákonná opatření jedině tehdy, jestliže mu to se souhlasem vlády navrhne prezident. Domníváme se, že by měl být zachován současný stav, výbor by měl mít autonomii, on tady reprezentuje dočasně neexistující zákonodárnou moc a tudíž by na základě normální zákonodárné iniciativy kohokoliv, jak to předepisuje ústava, mohl vydávat tento společný výbor zákonná opatření. Tady by v krajních případech prezident po rozpuštění parlamentu mohl zneschopnit nebo učinit práce neschopným ten společný výbor tím, že by mu nic nenavrhoval.

To je vše, ale opakuji, že nepřijetí našich pozměňovacích návrhů nebude pro nás důvodem pro to, abychom nehlasovali pro zákon. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pán poslanec Benda. Teraz vystúpi pán poslanec Adámek z HSD SMS II. Pred ním s technickou poznámkou pán poslanec Moric.

Poslanec SN V. Moric: Chcel som len pánu Mlynárikovi povedať, že som skutočne veľmi rád, že práve on tu citoval súdruha Gottwalda. Druhá vec. Všimnite si, že som povedal "prejde vás smiech", nie "prevalcuje". Myslel som, že vás prejde, nie že vás zrazí, pán Mlynárik. Takže aby ste si náhodou nemysleli, že ma dáte k súdu.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Myslím, že sme dobre pochopili, pán poslanec Moric, čo ste povedal. (Poslanec SN V. Moric: Mlynárik to nepochopil.) Myslím, že to pochopil aj on. (Poslanec SN M. Moric: Ale až teraz.)

Poslanec SL J. Adámek: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, v dodatku k návrhu ústavního zákona, tisk 1071A, důvodová zpráva, se uvádí: "Návrh je koncipován tak, aby úprava moci zákonodárné, hlavy státu a moci výkonné již mohla být inkorporovaná beze změn do nové Ústavy ČSFR." Dále se uvádí, že se v návrhu uplatňují zásady federativního uspořádání, charakteristické pro dvoučlenný společný stát. V předloženém návrhu zákona se tedy opět jednoznačně počítá s národnostní dvoufederací na bázi České a Slovenské republiky.

Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko má ve svém volebním programu podporovaném značnou částí obyvatel Moravy a Slezska Československou spolkovou republiku nebo federaci skládající se se ze tří rovnoprávných a samosprávných subjektů . Tento požadavek má ostatně i řada dalších stran a hnutí jak parlamentních tak neparlamentních a je obsahem četných petic občanů do FS a ČNR. Předložený návrh zákona však připouští pouze vytvoření dvoufederace na národnostním principu, jejíž stabilita je pochybná.

Pro poslance HSD - SMS II z Moravy a Slezska, kteří na základě volebního programu dostali od svých voličů mandát prosazovat spolkové zřízení o více než dvou rovnoprávných subjektech na územně správním principu , je tento návrh zákona předjímající dosavadní typ národnostní dvoufederace nepřijatelný, a proto také pro něj, pokud v něm nebude vytvořen prostor pro spolkové zřízení o více než dvou rovnoprávných subjektech, nebudou hlasovat.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán poslanec Adámek. Teraz vystúpi pán poslanec Skalický so stanoviskom klubu ODA. Prečítam poradie ďalších. Ako prichádzali prihlášky: Zdeněk Jičínský, Peter Gandalovič, Ladislav Roman, Ján Mlynárik, Miloš Zeman, Ladislav Vrchovský, Víťazoslav Móric, Emanuel Mandler a Peter Kulan, ten je dvadsiaty prvý písomne prihlásený. Zatiaľ mám 21 prihlášok. Prosím, poslanec Skalický.

Poslanec SN J. Skalický: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, stojím před velmi obtížným úkolem vám zdůvodnit pozměňovací návrhy, které podal poslanecký klub ODA k tisku 1212 a které už máte ve svých lavicích. Jedná se o velmi obsáhlý soubor pozměňovacích návrhů. Nejprve bych vás rád seznámil s principiálními východisky, ze kterých ODA při svém přístupu k Ústavě čs. federace vychází.

Především je to princip, že je to parlamentní demokracie, která je tou formou vlády, jež zaručí omezenou moc nad občanem a jež naplní onu slavnou Madisonovu definici, že účelem vlády je spravedlnost.

Za druhé je to princip, že má-li být spravedlivé a přitom stabilní uspořádání našeho společného státu, musí být federací dvou rovnoprávných subjektů. A konečně, že dělba pravomocí mezi výkonnou a zákonodárnou mocí musí být vyvážená, nemluvě samozřejmě nyní o třetí moci soudní, kterou se dnes nezabýváme.

Současný ústavní stav, ve kterém se nacházíme, nám poskytuje věrný obraz komunistické éry, která sice etablovala demokratické parlamentní mechanismy, ale v pluralitním politickém systému nejsou ani funkční, ani vyvážené a stabilní. Při přechodu z unitárního státu na federaci (což se stalo jen na oko, neboť rozhodovaly mechanismy zcela jiné, mimoústavní), byly s klidným svědomím zabudovány do našeho ústavního systému takové mechanismy, jež nás nyní, nebudou-li opraveny, mohou velmi snadno dovést k politické a ústavní krizi.

Připomeňme si základní funkce, které parlament v našich podmínkách a parlament obecně musí plnit. V našich podmínkách nepřímé volby se domníváme, že parlament především musí být schopný zvolit hlavu státu. Za druhé musí zajistit zemi vládu, pokud možno stabilní a přitom účinně kontrolovanou, a tuto omezenou vládu umožňovat přijímáním patřičných zákonů.

Kontrola vlády zákonodárným sborem přitom znamená především chránit svobodu a ústavní práva občanů na jedné straně, na druhé straně stanovovat míru a způsob tvorby veřejných prostředků a hospodaření s nimi. Aby tyto funkce mohl parlament plnit, musí na základě pravidelných voleb artikulovat většinovou vůli a musí být s to takovou většinovou vůli vytvářet.

V této souvislosti bych se rád dotknul toho, co zde pronesl pan poslanec Benčík. Pan poslanec Benčík vychází z takového pojetí demokracie, která vyžaduje totální konsensus všech politických sil, všech názorů, které ve společnosti panují. Konsensus vyššího řádu, než je potřebný pro prosté vládnutí, se obvykle v ústavních systémech vyžaduje pro jistou úroveň zákonů, které nazýváme zákony ústavními. Ale možnost vykonávat vládu - byť omezenou - parlamentním způsobem vyžaduje schopnost tvořit většinu, a to většinu takovou, která je vůbec schopna se utvořit.

Zde jsme právě u prvního úskalí, které Federální shromáždění musí řešit. Jak máme realizovat rovnoprávnou federaci, jestliže je složena ze dvou různě početných republik? Nikdo snad nepochybuje o tom, že musíme zajistit rovnoprávnost občanů. Ale zajistit pouze rovnoprávnost občanů znamená zároveň majorizovat slabší část, slabší subjekt ve federaci. Chceme-li zajistit zároveň tuto rovnoprávnost, musíme zajistit také paritu obou částí federace. Ale zajistit pouze tuto paritu znamená na druhé straně zavést nerovnoprávnost občanskou.

Řešením podle našeho názoru - a není to názor jen náš, tento názor zde zcela převládá - je dvoukomorový parlamentní systém, který vyváženě - zdůrazňuji vyváženě - zohledňuje oba zmíněné principy. To znamená - podle našeho názoru - že role obou komor musí být rovnoprávná, ale že také musí mít rovnoprávný vliv na rozhodování. Dvě komory již máme, ale naše komunistické dědictví obsahuje i institut zvaný zákaz majorizace. Zákaz majorizace znamená, že jeden ze zmíněných konstitutivních principů majorizuje druhý, totiž národní nebo republikový onen občanský. Rovnoprávnost občanská se stává zcela irelevantní.

Pro fungování parlamentarismu zákaz majorizace znamená hledat prostřednictvím voleb tři různé většiny - a to je potenciální ohrožení parlamentarismu jako takového.

Jestliže chceme tedy zabránit nadvládě početnějšího z obou partnerů a činíme tak institucí senátu, stojíme ještě před problémem dalším. Ten se týká jiné otázky než té, kterou dnes řešíme. Týká se otázky toho, že musí panovat konsensus mezi oběma partnery o tom, o čem chtějí rozhodovat společně a o čem chce rozhodovat každý sám. A to je problém kompetencí.

Nechceme-li nějakou věc rozhodovat společně, musíme ji vyřadit ze společného rozhodování. Zde ovšem nemohu nedodat, že nechceme-li rozhodovat společně o věcech bytostně konstitutivních pro společný stát, pak nemůžeme říkat, že společný stát chceme. Ale to je jiná otázka.

Nicméně oddělené hlasování v senátu znamená, že chceme o všem rozhodovat sami - rozuměj: každý zvlášť - a právě proto se otázka ano, či ne zákazu majorizace u věcí, u nichž panuje shoda, dohoda o tom, že o těchto věcech budeme rozhodovat společně, stává do jisté míry otázkou ano, či ne parlamentní demokracii.

Od této úvahy se odvíjí náš první pozměňovací návrh, který spočívá v tom, že obě sněmovny je třeba učinit rovnoprávnými, to znamená dát jim stejné rozhodovací pravomoci (až na výjimky, kde jde o personální záležitosti, které stejně vyžadují princip parity a mohou být tudíž svěřeny pouze senátu). Ale zároveň s tím, že bychom chtěli učinit obě sněmovny rovnoprávnými, aby totiž zůstal rovnoprávný onen princip národní a princip občanský, zároveň musíme žádat zrušení zákazu majorizace.

Tento princip, který jsem se zde pokusil vysvětlit, je obsažen v našem prvním pozměňovacím návrhu, který znamená nové znění článku 43, 44 a v jistých konsekvencích se týká i článku 45 a některých dalších. Druhá součást prvního návrhu, který považujeme za jeden celek - a chceme o něm nechat hlasovat jako o bloku - zavádí rovnoprávnost sněmoven. To lze realizovat tím, že se vypustí celý současný dlouhý odstavec 2 v článku 47 a bude se jen konstatovat, že kromě odstavce 1 písmeno i) a j), což je volba kandidátů na ústavní soudce a vyjadřování se - tuším - k jmenování velvyslanců, kromě těchto působností, které bude vykonávat senát, bude ke všem ostatním věcem třeba souhlasného usnesení poslanecké sněmovny a senátu.

Promiňte mi malé přerušení, ale rád bych se v této chvíli zeptal pana předsedajícího, zda je nezbytné naplnit literu jednacího řádu, totiž § 24 odstavec 1 a jestli za předpokladu, že všichni poslanci mají tento komplex našich návrhů k dispozici, je musím přednést a přečíst.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Domnievam sa, že s ohľadom na to, že všetci majú príslušných 8 strán vašich pozmeňujúcich návrhov, môžeme sa uspokojiť s vašim úvodným výkladom. Texty, ktoré sú pripravené a rozdané budú potom slúžiť ako konkrétny základ hlasovania. Tieto texty boli prerokované vo výboroch.

Poslanec SN J. Skalický: Je-li s tím obecný souhlas, nebudu vás unavovat obsáhlým čtením našeho tisku.

Mám pár drobných poznámek k prvnímu návrhu. Co se týče poslanecké sněmovny, tento návrh zde byl již několikrát podán. Jelikož poslanecká sněmovna zobrazuje občanský princip v dvoukomorovém uspořádání parlamentu, je zde skutečně nadbytečné stanovovat podmínku pro usnášeníschopnost způsobem, kterým to bylo učiněno. Další znění je celkem patrné z textu. Pro ústavní úroveň zákonodárství v senátu, kde jsme si vědomi toho, že je třeba dosáhnout toho, aby zájmy žádné z republik nebyly majorizovány nějakou nahodilou většinou, považujeme za šťastnější než pro tuto oblast zákonů uplatnit zákaz majorizace, pro senát uplatnit podstatně kvalifikovanější většinu, než je tomu v poslanecké sněmovně, totiž tříčvrtinovou.

Druhá otázka a druhý pozměňovací návrh se týká toho, o čem jsem se zmínil již v úvodu, a to jest volba hlavy státu. Domníváme se, že Federální shromáždění v ústavním systému, ve kterém je prezident nepřímo volen, musí v ústavě vyřešit problém, jak prezidenta zvolit. Nelze - jak to činí, byť již podstatně rozšířený návrh tisk číslo 1212 - stanovit několik kol a na závěr říci, že podrobnosti stanoví zákon Federálního shromáždění. Nelze problém volby hlavy státu odkázat na normu nižší právní síly, než je ústavní zákon.

Dále se domníváme, že právě vzhledem k tomu, že volba hlavy státu se může stát otázkou kontroverze při napjatých česko-slovenských vztazích, kdy poslanecký návrh v posledním znění již připouští značné zmírnění potřebné většiny v dalších kolech volby, je nadbytečné, aby se pro první kolo, resp. pro druhé kolo, stanovovaly přísnější podmínky, než je nakonec finální potřebná většina, která ke zvolení hlavy státu je potřebná.