Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

(Jednání zahájeno v 9.25 hodin.)

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu:

Adámek, Andelová, Bartončík, Dienstbier J. st., Gebas, Kavan, Kňažko, Petrovič, Sahligerová, Sedlák, Šidík, Vrchovský, Žáček

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Arnošt, Ovčačíková, Pernica Fr., Valtr, Váňa

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Gémesi, Hrivík, Kováč Marián, Mečiar, Mináč, Mišura, Pánis, Roman, Slota, Vicen, Glosíková

(Jednání znovu zahájeno v 9.25 hodin.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené kolegyně a kolegové, zaujměte svá místa v sále, budeme pokračovat v přerušené schůzi. Protože je třeba o jednom procedurálním návrhu rozhodnout, prosím, abyste si sedli na svá místa, abychom mohli hlasovat.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, znovu vás žádám, abyste v zájmu klidného a pozitivního průběhu schůze zaujali svá místa. Budeme pokračovat v přerušené 19. schůzi obou sněmoven.

Na počátku máme jeden procedurální návrh. Pan ministr Klaus požádal o souhlas, aby při projednávání návrhu rozpočtu mohl s ním být jeho náměstek pan Kočárník. Dávám o tomto návrhu hlasovat.

(Hlasuje se.) (9.27 hodin)

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko!

(SN - 92, SL - 79) Děkuji.

Kdo je proti? (SN - 1, SL - 1)

Kdo se zdržel hlasování? (SN - 2, SL - 2) Děkuji. Návrh bych schválen. Prosím pana náměstka, aby zaujal své místo po boku svého ministra.

Prosím pana zpravodaje Senjuka, aby zaujal své zpravodajské místo po boku ostatních zpravodajů.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, včera jsme ukončili rozpravu k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu federace na rok 1992 - tisk 1118 - a projednali jsme i návrh usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů - tisk 1153. Nyní uděluji závěrečné slovo, nejprve za navrhovatele, ministru financí a místopředsedovi federální vlády Václavu Klausovi. S technickou poznámkou se ještě hlásí poslanec Niedoba.

Poslanec SL V. Niedoba: Vážené Federální shromáždění, v úvodu mého včerejšího vystoupení jsem vás oslovil jménem klubu Koexistence-soužití. Nedopatřením se mi z této věty vytratilo slovo MKDH. Tato věta měla znít: Jménem poslaneckého klubu MKDS Koexistence-soužití. Ještě jednou se omlouvám členům našeho klubu, poslancům za MKDH.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkujeme. Slovo má pan ministr.

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych snad naposledy letos promluvil v předvánočním čase ke státnímu rozpočtu.

Za prvé bych vám chtěl opravdu velmi poděkovat za váš seriózní přístup, za vaši spoustu pozměňovacích návrhů a za velmi podrobné studium této velmi složité problematiky. Myslím, že tím byl vyjádřen náš společný zájem o to, abychom byli schopni dnes předložit co nejracionálnější státní rozpočet.

Přesto si nemohu odpustit poznámku k některým vystoupením - a jmenoval bych zejména vystoupení poslance Ransdorfa. Mám pocit, že kdyby přišel včera na naši schůzi návštěvník z Marsu, který nevěděl nic o našem posledním čtyřicetiletém hospodaření, musel by nabýt dojmu, že jsme zde žili v idylickém, velmi produktivním, efektivním a fungujícím světě, který se nějakým záhadným způsobem v posledních dvou letech změnil v něco strašně špatného. (Potlesk.) Myslím, že tento přístup by nás asi moc daleko nedovedl.

Chtěl bych říci opravdu spíše obecné věci, protože stanoviska vlády k jednotlivým pozměňovacím návrhům jsme v hodinách a hodinách nesmírně pracných příprav, za které děkuji všem zpravodajům, sdělili a zpravodajové budou znát stanoviska vlády k jednotlivým bodům. Pokud by někdy došlo v nějaké chvíli ve složitém projednávání k nějakým nejasnostem, stanovisko doplníme v průběhu dalšího jednání.

Chtěl bych tedy říci několik obecnějších poznámek. V několika vystoupeních zde bylo požadováno, aby záměrně a vědomě vznikl deficit státního rozpočtu. Chtěl bych říci - a bylo to také v mém včerejším úvodním vystoupení - že nesdílíme tento názor. Vysvětloval jsem podrobně důvody, proč tento názor nesdílíme. Neuměl bych je teď zopakovat lépe, než jsem říkal včera, ale argumentuji tím, že vyrovnaný rozpočet, nedeficitní rozpočet je výzvou k rozpočtové kázni, že má význam pro mezigenerační posuny. Je velmi sporné, jaký by měl deficitní rozpočet vlastní ekonomický efekt na veličiny, jako je výroba, zaměstnanost, dovoz a ceny. Konečně jsem uváděl pátý důvod, který je ekonomicky možná složitější, a to, že deficit státního rozpočtu v ekonomice, jaká je naše, při neexistenci rozvinutých finančních, peněžních, kapitálových trhů, při neexistenci volného ladem ležícího kapitálu, který jen čeká na své použití a nechce ho dát nikam jinam a dá ho do kvalitních - řekněme - neriskantních státních obligací, toto u nás není platné.

Deficit státního rozpočtu by s výjimkou čirého vytisknutí peněz vedl k tzv. vytěsňování, vytlačování jiného použití našich existujících finančních prostředků, takže sumární efekt by byl spíše záporný než kladný. Tento složitější ekonomický argument bych chtěl zdůraznit, aby bylo zřejmé, co mám na mysli. Čili vláda nadále opravdu nechce žít s deficitním rozpočtem a já musím říci i v pokusu o obranu sama před sebou, i v pokusu o obranu, aby nehrozilo uvolňování rozpočtové kázně a sklouzávání do deficitu hlubšího a hlubšího. Myslím, že tento názor a postoj by měli poslanci s vládou sdílet, protože v tom jsme na stejné lodi.

Diskutovalo se zde v řadě diskusních příspěvků o reálnosti či nereálnosti vyrovnanosti rozpočtu, zejména ve vazbě na reálnost a nereálnost příjmů. Chtěl bych nejdříve poprosit o nějakou dohodu o terminologii. Moc bych prosil, abychom nepoužívali slova skrytý deficit, nominální, vyrovnaný, reálný, nevyrovnaný apod. Vláda i já přijímáme slovo "napjatý". My přijímáme slovo napjatý, my přijímáme slovo rozpočet pohybující se na ostří nože, rozpočet, který díky tomu pohybu na ostří nože může sklouznout na tu či onu stranu. V tomto smyslu ano. V tomto smyslu všechny naše ekonomické odhady příjmových a výdajových položek jsou samozřejmě odhady, nejsou to diktáty, nejsou to plánové direktivy a tyto odhady jsme dělali tak, jak jsme uměli. Každá ekonomická veličina má svou míru pravděpodobnosti. Dovedeme vypočítat směrodatnou odchylku, standardní chybu, ve které se bude používat. Velmi mě včera potěšil pan poslanec Sokol, matematik, tím, když říkal, že ve složitých technických systémech, kde není chování 15 miliónů ekonomických subjektů, kteří se mohou svobodně rozhodnout, jestli udělají to či ono, tak i ve složitých ekonomických systémech 2 % chyba odhadu výsledků je považována za zcela přijatelnou. V tomto smyslu všechny naše odhady se pohybují v tomto rozpětí pravděpodobnostních možností.

Rád přijímám všechny úvahy o napjatosti, o úsilí, aby to takto dopadlo apod. Ale skutečně nepoužívejme termín skrytý rozpočet, nominálně vyrovnaný, reálně nevyrovnaný apod. To není pravda, protože skrytý deficit, to bychom vědomě opomněli položku tu či onu v našem rozpočtu, nenapsali ji vůbec do těchto knížek, věděli, že ji stejně musíme udělat a zakryli to před parlamentem a naší veřejností. Takže bych prosil debatu o tom, jestli rozpočet dopadne přesně tímto způsobem, jak je zde napsáno, nebo nedopadne v těchto velmi neklidných vodách naší ekonomické transformace, to samozřejmě respektuji. Ale žádná skrytá vědomá deficitnost, kterou by vláda vědomě do rozpočtu zabudovala, tak prohlašuji, že nic takového tam není.

Na několika místech se za skrytý deficit - nevím přesně, kdo to řekl - považuje to, že nějaký výdaj neprovedu. To přece není deficit. Jestli mám vyrovnaný svůj rodinný rozpočet a nekoupím si ještě v tomto roce televizi, neznamená to, že mám skrytý deficit. Nemám na to, koupit televizi, a já si ji prostě nekupuji. V tomto smyslu některé výdajové položky se do rozpočtu nedostaly. Rozpočet s nimi nepočítá, ale není to skrytým deficitem, jak se tady v několika případech ozvalo.

Myslím, že není důvod kritizovat ani - jak říkal pan poslanec Borguľa - ani vysokou míru aktivizace příjmů z minulosti. To je termín, který jste použil. Nevidím důvod, proč bychom nemohli ty příjmy, kterých ještě máme málo z minulosti, si šetřit nějakým jiným způsobem. My máme v Sovětském svazu podle mého názoru pohledávky zcela nedobytné ve výši blížící se 5 miliard dolarů. Všichni víme, že 5 miliard dolarů přepočítáno na koruny by bylo 150 miliard korun, což je více než celý federální rozpočet, který my tady složitě schvalujeme a diskutujeme o něm. Kdybychom jakoukoli položku, jakoukoli část z těchto 5 miliard dolarů mohli použít, nevidím důvod ke kritice vysoké míry aktivizace příjmů nebo aktiv jakýmkoli způsobem v minulosti vzniklých.

Nevidím důvod (náměty pana poslance Zemana) vyčerpávat aktiva. Svým způsobem, kdyby chtěl parlament přitlačit vládu ke "zdi", doporučí vyčerpání aktiv, aby se jakýkoli manévrovací prostor snížil.

K odložení splátek: Každý dlužník se pokouší vyjasňovat podmínky splacení svého dluhu. Pokud se podaří toto udělat se Státní bankou československou, opět bych v tom neviděl skrytost deficitu. Viděl bych v tom pokus tímto způsobem vyrovnat státní rozpočet.

To je k problematice reálnosti a nereálnosti, napjatosti a nenapjatosti rozpočtu.

Řekl jsem ve svém úvodním projevu, že opravdu mezi zákonitostmi, které objevujeme, je zákonitost, že v druhém poliberalizačním roce dochází k velkým rozpočtovým problémům v každé ekonomice, která to udělala. My bohužel s nimi také počítáme.

Další bod, o kterém bych se chtěl zmínit, je problém, kterého se dotkl poslanec Kincl, ale pokračovalo to v řadě dalších příspěvků, které zde nebudu teď vypočítávat. Objevily se zde a objevují se požadavky na věcnou politiku. Doufám, že to nejsou požadavky na plánování. Já jsem řekl v úvodu, že vláda je schopna dělat takovou politiku, na kterou má. Dnešní politika vlády už není politikou příkazů, rad, návodů, ale je prostě politikou vládních výdajů, do určitých konkrétních oblastí. Prohlašujeme, že i když v rozpočtech narůstá podíl výdajů jiného typu, narůstá nezbytně nutně prostor pro věcnou politiku státu. V daném případě a na této půdě hovoříme o věcné politice federální vlády. Prostě prostor je takový, jaký je. Kolik je v miliardách pro exportní program, kolik je v miliardách na konverzi, kolik je v miliardách tohoto typu. Čili my žádnou další věcnou politiku, ale zejména na úrovni federální vlády, v našich kompetencích nejsme v podstatě schopni dělat.

S tím souvisí i názor poslance Kučery na to, že by chtěl injekci 30 miliard korun na podporu výroby nebo čeho. Prohlašuji, že vláda těchto 30 miliard nevlastní. Kdyby je vlastnila, nemáme žádný problém s vyrovnaností tohoto rozpočtu a naše jednání nejen zde v těchto dvou, třech dnech by bylo daleko snazší. K iluzím o možnosti použít prostředků z fondu národního majetku: Už teď bylo de facto rozhodnuto o použití 50 miliard z těchto fondů, které však tyto fondy dnes v žádném případě ještě nevlastní.

Kdyby tyto fondy měly nějaké prostředky, dalo by se o jejich širším užití eventuálně uvažovat. Až budou ustaveny všechny orgány fondů mohly by někam dávat injekce, mohly by po dohodě s vámi rozhodovat o tom, zda chtějí dávat injekce na podporu výroby, do podpory existence zadlužených podniků, nebo jestli chtějí raději dávat injekce na ekologii, injekce na zdravotnictví, školství a podobně. Existuje mnoho konkurenčních položek. Takže injekce 30 miliard korun na podporu výroby je skutečně injekcí, na kterou nemáme a tudíž ji bohužel nejsme schopni poskytnout naší ekonomice.

Myšlenka, že by vláda měla do měsíce připravit plán strukturální adaptace ekonomiky, se mi zdá zcela nerealistická. Opakuji problém kompetencí tří vlád. Federální vláda tuto kompetenci opravdu nemá - teď z důvodů kompetenčních - ale ona nemá tu kompetenci už proto, že více a více privatizované ekonomiky už ne zcela přijímá jakýkoli vládní adaptační plán.

Na druhé straně připomínky, vedoucí ke zvýšení adresnosti sociální sítě, které zazněly nejen od poslance Kučery, ale od řady z vás, naopak vláda považuje za nezbytnou věc. V posledních týdnech a měsících na svých zasedáních je si této více a více vědoma a veškeré úsilí vlády směřuje k jejímu řešení. Ovšem nemůžeme dnes slíbit, že do měsíce nebo nějaké doby dáme konkrétní návrh zvýšení adresnosti sociální sítě. Nemyslím, že by to bylo možné dnes bezpečně slíbit, ale zabýváme se tím, chceme se tím zabývat a víc a víc jsme si toho vědomi. To v každém případě.

Nechtěl bych se zde pouštět do analýzy jednotlivých položek, do jednotlivých rozpočtových kapitol. Protože tady se pohybujeme na velmi kluzkém ledě. Opravdu od září probíhají nepřetržitá jednání o výši rozpočtových kapitol. Všechny tyto kapitoly se dostávaly do mnoha vzájemně konkurenčních diskusí a debat a mám pocit, že takové rychlé pokusy ubrat půl miliardy zde, jednu miliardu jinde, většinou nevedou k zracionálnění naší veškeré činnosti.

Pan poslanec Wagner vyslovil názor na přebujelé aparáty vlády a vlád. Skutečně se snažíme aparáty snižovat, každé naše ministerstvo výrazně snižuje počet zaměstnanců. Můžeme vás ubezpečit, že naše personální oddělení mají příkaz kdykoli to jde ubírat počet zaměstnanců. V letošním roce vláda snižuje jako celek počet zaměstnanců o 10 % a plně věřím, že tento předpoklad - věřím tomu osobně - bude v realitě proti tomuto záměru překonán.

Tím bych skončil své závěrečné slovo. Vláda jasně řekla vašim zpravodajům k pozměňovacím návrhům své stanovisko. Prosil bych vás, abyste vlastní hlasování prováděli kromě svého nejlepšího svědomí i na základě těch argumentů, které jsem teď zde uváděl.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat vám všem a zejména těm, kteří seděli několik posledních dnů dlouho do noci a připravovali toto zasedání. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji místopředsedovi vlády ministru financí Václavu Klausovi za jeho závěrečné slovo. Nyní prosím zpravodaje v pořadí, které si sami určili, aby zaujali svá místa u řečnického stolu a podali své závěrečné zprávy.

Poslanec SL M. Borguľa: Vážené kolegyne a kolegovia, myslím, že diskusia zodpovedala tomu, čo som povedal vo svojej spravodajskej správe. Sú dva názory, ktoré na jednej strane pramenia z akéhosi politického názoru. Ale nestaval by som to len do politickej roviny, ale aj do odbornej ekonomickej roviny.

Jedna časť poslancov hovorila v diskusii o rozpočte, ktorý je vyrovnaný, druhá časť - väčšina - hovorila o tom, že rozpočet je skryto alebo otvorene nevyrovnaný. V tomto zmysle konkrétne návrhy nepadli, okrem dvoch. Jeden je zapracovaný v uznesení o pláne a rozpočte, ktorý by mal meniť charakter vyrovnaného rozpočtu na nevyrovnaný, druhý návrh podal kolega Zeman na úpravy, ktoré by tiež znamenali nerovnosť rozpočtu. Ja som tiež toho názoru, že rozpočet je vnútorne nevyrovnaný. Túto vec by bolo treba aj priznať a na základe toho vyvodiť opatrenia. Odporúčam, aby boli tieto názory premietnuté aj do záverečného uznesenia a aby bol takto rozpočet prijatý.

Pokiaľ sa jedná o konkrétne návrhy, chcel by som len k trom z nich zaujať stanovisko. Jedná sa o návrhy v oblasti sociálnych opatrení.

Objavili sa v diskusii návrhy na to, aby príspevok 140 Kčs dostali nezamestnaní, pretože sú to síce vekovo činní ľudia, ale svojím charakterom, tým, že sú nezamestnaní, sú vlastne ekonomicky nečinní. Mali by sme ich preto medzi ekonomicky nečinných zaradiť, ako sú tam zaradené deti a dôchodcovia.

Prijatie tohto návrhu podporujem. Znamenalo by to pri súčasnej dĺžke nezamestnanosti asi 300 - 400-miliónový dopad, čo by samozrejme neznamenalo vytvorenie precedensu pre nevyrovnanosť rozpočtu, pokiaľ neprijmeme návrhy kolegu Zemana a ďalších. Bolo by možné tento výdaj vyrovnať mobilizáciou zdrojov.

Podobný bol zámer smerujúci k tomu, aby z časti tentokrát už ekonomicky činných občanov sme priznali vyrovnávací príspevok pre tých, ktorí sú v sociálne najslabších kategóriách. Tento návrh je konkrétne sformulovaný do podoby, že by to mali byť občania, ktorí majú príjem do 3 000 Kčs a ako bolo dnes upresnené, brutto.

Aj tento návrh podporujem, pretože tým by sme náraz, ktorý zapríčiňujeme odobratím tohto príspevku, skutočne diferencovane preniesli len na tie skupiny, ktoré sú ekonomicky silnejšie. Myslím si, že tento príspevok je rovnako nesystémového charakteru, že ho bude treba postupne odstrániť, ale toto odstraňovanie by mal tento parlament svojím politickým rozhodnutím zvážiť. Podporujem, aby aj v tomto prípade sme vyhoveli, aj keď by to malo rozpočtový dopad, ktorý by sa však dodatočnou mobilizáciou zdrojov, trebárs, ako hovoril pán minister, deblokáciou niektorých iných našich požiadavkov dal v rozpočte dobehnúť a neznamenal by a priori jeho nevyrovnanosť.

Posledná vec, ku ktorej by som vystúpil, je otázka predĺženia podpory v nezamestnanosti. De facto pôjde o skrátenie. Momentálne je podpora v nezamestnanosti 12 mesiacov, vo vládnom návrhu je navrhnutých 6 mesiacov. V diskusii sa objavil názor, aby bola 12 mesiacov brutto, tzn. 10 mesiacov plus 2 mesiace povinného, takže fakticky by sa jednalo o skrátenie z 12 na 10, ale oproti vládnemu návrhu o predĺženie zo 6 na 10 mesiacov. Z hľadiska rozpočtového by takéto opatrenie nemalo žiadny dopad na rozpočet, pretože priemerná doba čerpania podpory v nezamestnanosti je momentálne 4 mesiace. Keď by vznikli horšie ekonomické podmienky a získať zamestnanie by bolo obtiažnejšie, je predpoklad, že by stúpla na 6 - 8 mesiacov, čím by sme stále boli v tolerancii, ktorá sa tu navrhuje, t.j. do 10 mesiacov. Nepredpokladá sa teda, že by to malo dodatočné nároky na rozpočet, aj podľa vyjadrenia zástupcu vlády, s ktorým sme to včera konzultovali, by bola táto operácia z ekonomického hľadiska čistá.

Toľko vyjadrenie aspoň k časti pozmeňujúcich návrhov. K návrhom, ktoré budem neskôr predkladať, by som sa potom ešte zvlášť vyjadril. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím druhého zpravodaje pana poslance Zemana.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, budu velice stručný, protože každý ze zpravodajů, jenž bude uvádět jednotlivé pozměňující návrhy, případně řekne jednu, dvě věty jako komentář. Zde bych se soustředil pouze na úvodní obecnější poznámky.

Především bych chtěl za gesční výbory velice poděkovat všem, kteří zde včera vystupovali, za věcnou a klidnou diskusi a za to, že jsme si alespoň jednou v roce uvědomili, že vedle věcí, které nás rozdělují, jsou také věci, které nás spojují, a že jednou z nich je právě státní rozpočet.

Za druhé, aby to neznělo tak úplně smířlivě, chtěl bych důrazně požádat vládu, aby se již nikdy nepokoušela předložit nám v rámci jednoho zákonného bodu deset zákonů. Samozřejmě, nasadili jsme na to dva výbory, nasadili jsme na to šest zpravodajů, jsme na pokraji svých fyzických i duševních sil, pokud jsme kdy jaké měli, a nemáme zájem odcházet do penze nebo spíše do invalidního důchodu. Z tohoto důvodu se domnívám, že poučení, které si z tohoto maratónu odnášíme, by mělo být oboustranné a vláda by v zájmu zachování přízně parlamentu tyto pokusy neměla napříště riskovat.

Za třetí bych chtěl předem blahopřát všem těm, jejichž pozměňovací návrhy budou přijaty, a naopak poprosit ty, jejichž návrhy přijaty nebyly, aby zvážili, zda toto nepřijetí je skutečně dostatečným důvodem, aby nehlasovali pro návrh tohoto rozpočtu.

Poznámka předposlední. Všichni poslanci měli možnost navštívit jak specializované výbory, které projednávaly jednotlivé rozpočtové kapitoly, tak výbor pro plán a rozpočet, který se zabýval souhrnnou gescí. Měli bychom zvážit, zda je vždy efektivní a nikoliv pouze efektní vystupovat na plénu, aniž bychom se pokusili své názory předem na těchto výborech argumentovat, a navrhovat změny, jejichž důsledky mohou být daleko hlubší, než si plénum na první pohled uvědomuje. Myslím, že tuto chybu kdysi udělala Česká národní rada a našla odvahu ji napravit. My bychom měli mít schopnost tuto chybu vůbec neudělat.

Dovolte mi skončit poznámkou poslední. Zdá se mi, že v tomto parlamentu zapomínáme na ty, jejichž neviditelná práce je daleko důležitější, než se na první pohled zdá - na pracovníky legislativního odboru Kanceláře FS, kteří s námi a samozřejmě i s navrhovateli i zpravodaji všech dalších desítek zákonů sedávali dlouho do noci, a kterým zatím, pokud vím, ještě nikdo nepoděkoval. Takže dovolte, abych to udělal dnes. (Potlesk.)