Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, v dosavadní rozpravě
zaznělo už mnohé z aspektů problému,
o němž je řeč. Domnívám
se, že zde nezazněl jeden aspekt, který by
mohl mít význam podstatný. Každý
stát by se měl především starat
o racionalizaci své správy nejen z hlediska, aby
to daňové poplatníky příliš
nestálo, ale též z hlediska, aby to mohlo,
skutečně mohlo přiměřeně
fungovat.
Domnívám se, že i v této rozpravě
se objevily problémy, které souvisí s tím,
co nutně brání - a musí bránit
- ve své nedokonalosti řádnému hospodaření.
Je zcela jedno daňovému poplatníkovi, občanu
České či Slovenské republiky, jestli
jeho peníze špatně utrácí česká
vláda, slovenská vláda nebo federální
vláda.
To, co hodlám kritizovat, nekritizuje samozřejmě
ani jednu z těchto vlád, ale systém, který
je nutí fungovat tak, jak fungují. Systém
je v kompetencích, které jsme před rokem
přijali.
I v této debatě se objevily kritické poznámky
na to, že postupujeme způsobem nevídaným
a měníme zákonem nižší právní
normy, žel jsme v situaci, ve které jsme. Kdyby to
mělo jen tento legislativní důsledek, situace
by nebyla tak špatná. Ale důsledků je
mnohem víc. Např.: Protože jsme ještě
nepřijali zákon o daňové soustavě,
nemohou republiky - prozatím - upravit např. zákonem
otázku silniční daně, která
je v jejich kompetenci. Takovýchto detailů by se
našlo mnoho. Tyto detaily mohou mít velké a
významné rozpočtové důsledky.
Je zcela jedno daňovému poplatníkovi, jestli
jsou to důsledky takové, že se promítají
v rozpočtu federace nebo v rozpočtu republiky, tentokrát
nerealizovanými příjmy.
Např. u silniční daně, pokud by byla
připravena a schválena tak, aby platila od 1.1.
příštího roku, její výnos
jen v té části, která je výnosem
od cizích státních příslušníků,
od cizích subjektů, by se dal odhadovat přes
miliardu korun. To se samozřejmě nedá uskutečnit
v nějaké krátké době, ale přesto
doporučuji, aby v usnesení provázejícím
schválení rozpočtu, byla žádost
federální vládě, aby se příslušný
návrh zákona neprodleně předložil
k projednání. Mám na mysli návrh zákona
o daňové soustavě, který by otevřel
tuto možnost republikám.
Samozřejmě zde zazněly různé
aspekty problémů v pojetí různých
politických názorů, které mají
různý přístup k projednávané
problematice. Každé řešení, které
bychom byli akceptovali, by mělo své plusy i své
minusy. Akceptované řešení má
vady i plusy, ty které má. My jsme upozorňovali
už při vládním programu a samozřejmě
při scénáři reformy, že předpokládaným
pravděpodobným důsledkem lze vidět
snížení zisku podniků. Samozřejmě
snížení zisku podniku se všemi důsledky
dovedené až do příjmové části
rozpočtu. Nyní jsme v té situaci. Opět
se dá tento problém ideologizovat a vykládat,
že je to důsledek té či oné uskutečněné
varianty. To je možné, ale je to též důsledek
nedůslednosti. Bylo docela dobře možné,
a v tom je, domnívám se, i část viny
FS, abychom v procesu deetatizace a privatizace nepřipouštěli
takové zpoždění, které vedlo
k destabilizaci podnikové sféry a demotivaci podnikových
vedení. To u státních podniků je bezesporu
tak. Samozřejmě tím nechci omlouvat to, co
kritizuji trvale, že postrádám u vlády
trvalou jednoznačnou srozumitelnou koncepci hospodářské
politiky, která by podnikům vytvořila prostor,
v němž by mohly realizovat i v přechodném
období všechny dobré úmysly dobrého
podnikání. Jenže těm podnikům,
domnívám se, tentokrát z jistých politických
pozic bylo zcela úmyslně vytvářeno
prostředí, v němž se chovaly tak, jak
se chovaly a nelze si stěžovat na jejich chování,
ale na příčinu toho chování,
to je na absenci hospodářské politiky. Pokud
stát má státní podniky, je povinen
se chovat jako vlastník. Domnívám se, že
vláda v tomto směru příslušné
chování nezajistila.
Pokud jde o konstrukci rozpočtu, nepovažuji za příliš
podstatné debatovat o tom, co ve které rozpočtové
kapitole schází nebo přebývá.
Když vezmeme časovou řadu jednotlivých
rozpočtových kapitol, zjistíme, že v
podstatě rozpočty vycházejí z výdajů
i příjmů uplatňovaných i minulým
režimem, že v podstatě se nic velkého
v této sféře nezměnilo. Domnívám
se, že by se změnit mělo, a to i ve státní
správě federace. Např. se ptám, kdy
budeme uvažovat o řešení otázek
souvisejících se zahraničním obchodem,
kdy přijde ta chvíle, kdy se budou snižovat
podstatně výdaje na ministerstvo zahraničního
obchodu, kdy se z jeho působnosti převede celní
správa do působnosti ministerstva financí
a kdy konečně zanikne ministerstvo zahraničního
obchodu.
Rovněž lze položit otázku, i když
federální vláda ve svém úřadě
nečerpá tolik prostředků, aby to bylo
významné o tom mluvit, kdy se přestanou suplovat
práce jednotlivých ministerstev Úřadem
vlády. Domnívám se, že to je též
pozůstatek minulého režimu, zbytnělý
Úřad předsednictva vlády. Tyto věci
volají po řešení a je potřeba
je v rozpočtové debatě zmínit.
Snad by bylo dobré se zmínit ještě o
jedné věci, a byl bych velmi rád, kdyby se
stala jakýmkoli způsobem součástí
usnesení FS, ne-li dnes, tedy při jiné příležitosti.
Mám za to, že otázka, která se tady
prezentuje jako otázka špinavých či
čistých peněz, by měla být
prezentována jinak, jako otázka zdaněných
či nezdaněných peněz, a bylo by na
místě, aby se v této věci vyslovila
jednoznačná koncepce vlády, k čemuž
bych si dovolil vládu požádat, aby se touto
záležitostí vážně zabývala
a alespoň svůj názor vyslovila.
Před časem jsem někde četl tato slova:
"Zloději všeho druhu se budou snažit vydělat
rychle peníze a zmizet. Nomenklaturní kádry
budou využívat svých kontaktů know-how,
přístupu k výrobním prostředkům.
Většinou to bude nechutné, ale zbavme se sentimentu,
jiný způsob není." Domnívám
se, že jiný způsob je. Neměli bychom
brát jako fakt, že bukanýrské manýry
jsou manýry legální.
Dovolte ještě jednu zmínku k záležitostem
výdajů na bezpečnostní složky
státu. Považuji za naprosto neúnosné
dále snižovat tyto výdaje a i s ohledem na
mezinárodně politické postavení země
v této době a na vše, co se kolem Československa
odehrává a odehrávat může. To
za prvé.
Za druhé považuji za nezbytné, abychom si uvědomili,
že nejen v těchto kapitolách rozpočtu,
ale v celém rozpočtu musí být nutně
důsledek toho, že ta koruna má v podstatě
poloviční hodnotu než ji měla před
rokem. Pokud nikde podstatně nezvyšujeme, pokud naopak
suma výdajů je menší, pak jen lze položit
otázku: To v těch časových řadách
ten režim hospodařil tak katastroficky špatně,
že nám bude stačit polovina anebo skutečně,
jak bylo vyjádření ministrů, se může
stát, že jim peníze budou scházet?
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Poslanec Hlavička,
potom poslanec Petr Miller.
Poslanec SN B. Hlavička: Vážené Federální
shromáždění, dnes zde bylo řečeno
tolik moudra, že se myslím nic nestane, když
něco řeknu i já.
V prvé řadě bych se chtěl vyjádřit
k tomu, že podporuji úsilí vlády za
vyrovnaný rozpočet. Chtěl bych jít
hned k jádru věci. Podporuji ji proto, že filosofie
vyrovnaného rozpočtu je podstatně jiná
než filosofie rozpočtu schodkového. Ve vyrovnaném
rozpočtu totiž jde o snahu o boj o určitou
pevnou metu, v našem případě o nulu,
kdežto ve schodkovém rozpočtu se dostáváme
vlastně do oblasti dluhů, která může
mít velmi různé rozmezí. Kdybych to
převedl do oblasti sportu, dá se to vyjádřit
tak, že vlastně první příklad
je boj o udržení v určité soutěži,
kdežto příklad druhý nastane tehdy,
kdy se řekne, že se nic nestane, když z té
soutěže vypadneme.
V našem případě musíme zohlednit
to, že výdaje jsou celkem perfektně spočítány,
a dá se předpokládat, že se také
perfektně dodrží, resp. spíš budou
větší než menší. Problematická
otázka, zejména vzhledem k tomu, jak naše hospodářství
vypadá, je zejména v příjmové
oblasti, kde to není upřesněno. To byla první
část mého vystoupení.
Teď bych prosil, abyste druhou část nebrali
tak dočista vážně. Vidím vaše
tváře, a vidím, co se ve vás děje.
Tak bych vás chtěl upozornit, že se neblíží
jen konec rozpravy, konec hlasování, ale také
vánoce. A vánoce jsou svátky míru
a porozumění a já bych se hrozně přimlouval
za to, abychom i v tomto výjimečném případě
vyjádřili porozumění s naší
vládou a odhlasovali tento rozpočet. Vláda
naopak bude mít porozumění k nám,
když vytvoří prostředí, že
u nás budou nejenom světové ceny ve výrobcích
a službách, ale potom postupně také
za přičinění nás všech
i světové mzdy a platy.
A kdybychom chtěli mít světovou výplatu
- tady už přichází můj geniální
nápad - tak musíme mít i světové
peníze. A já jsem vymyslel, jak by měly vypadat
federální peníze v současnosti. Musí
být federální, tedy musí mít
českou, moravskoslezskou a slovenskou stranu. Česká
strana by vypadala tak, že by na ní byl zobrazen ministr
financí, jak vyhlíží Blanické
rytíře. Jestli někdo nezná české
dějiny, tak ti by měli přijít vždycky,
když je českému národu nejhůř.
Slovenská strana by vypadala tak, že by na ní
byl slovenský nezaměstnaný s klackem a vyhlížel
by ministra financí. Pod tím by byl moravskoslezský
nápis, kde by stálo: Ale ledi, deť je to obrovské
nedorozumění! (Bouřlivý potlesk a
smích v sále.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Miller, připraví se poslanec Mornár.
Poslanec SL P. Miller: Vážený pane předsedající,
vážené poslankyně a poslanci, garanční
výbory Federálního shromáždění
i federální vláda navrhují přijmout
v rámci dílčích opatření
k zajištění vyrovnanosti státního
rozpočtu uplatnění zvýšení
daně z pracovního příjmu důchodců.
Proti původnímu vládnímu návrhu,
který počítá s úsporou přibližně
1 miliardy, tento návrh počítá se
zvýšením rozpočtových příjmů
zhruba ve stejné výši. Nelze však přehlédnout,
že si toto daňové zvýšení
vyžádá zvýšené výdaje
v sociální oblasti, takže celkový finanční
efekt takového zvýšení nebude větší.
Jedinou výhodou, kterou vidíme v daňovém
zvýšení, je, že může být
uplatněno na všechny typy pracovního zapojení
důchodců. Aby tomu tak skutečně bylo,
je nutno přijmout v příslušné
daňové úpravě tato opatření:
Zajistit odnětí státního vyrovnávacího
příspěvku důchodcům za dobu
jejich pracovní činnosti. Vycházíme
ze skutečnosti, že od počátku příštího
roku nebude žádnému pracujícímu
tato částka vyplácena, zato všechny
pracovní příjmy důchodců musí
být podrobeny zvýšené dani ve stejném
rozsahu. Mám tím na mysli, že zvýšení
daně musí být uplatněno nejen u důchodců
v pracovním poměru nebo soukromě podnikajících,
ale také u členů zemědělského
družstva a u činností vykonávaných
na základě dohod o pracovní činnosti
a i u umělců.
Sazba zvýšení daně musí být
taková, aby nedošlo k dalšímu zvýhodnění
důchodců v pracovní oblasti a zvýšení
jejich zainteresovanosti na další pracovní
činnosti.
Zachovat současné podmínky v poskytování
mimořádného starobního důchodu
při dalším zaměstnání.
Jde o tzv. předčasný starobní důchod
přiznávaný 2, popř. 5 let před
dosažením obecné věkové hranice
u pracovníků uvolňovaných při
organizačních změnách z důvodů,
že pro ně není možné zajistit vhodné
pracovní uplatnění. Počet těchto
důchodců se zvýšil ze 3 tisíc
v roce 1990 na 50 tisíc v současné době.
A bude se dále zvyšovat, takže odhaduji, že
na výplatu těchto důchodů bude potřeba
v roce 1992 přibližně 2 miliardy korun.
Navíc dobře víte, že jsme vystaveni
velkému tlaku na další rozšíření
tohoto institutu např. ze strany železnice, zemědělství,
textilního průmyslu a dalších odvětví,
kde se požaduje možnost odchodu do důchodu o
5 let dříve, u mužů v 55 letech a u
žen dokonce v 50 letech. Toto rozšíření
by znamenalo další ohromný nárůst
výdajů na důchody.
Pokud předčasný důchod má pomoci
řešit situaci na trhu práce, je nezbytné
omezit těmto důchodcům možnost souběhu
důchodu s výdělkem. Nelze motivovat občany
k předčasnému odchodu s bezprostředním
dopadem velmi negativním - jak na státní
rozpočty, tak na situaci v zaměstnanosti.
Proto musím trvat na odchylném řešení
možného souběhu předčasného
důchodu s výdělkem, byť ho někdo
bude nazývat administrativním. V opačném
případě by namísto pochybného
přínosu pro státní rozpočty
došlo naopak ke zvýšeným výdajům,
pro které nejsou v rozpočtech zajištěny
potřebné prostředky.
A nyní mi dovolte vrátit se k průběhu
diskuse k návrhu zákona o státním
rozpočtu. Dnes zde bylo navrženo zvýšené
daňové zatížení ve výši
70 %, nebo 100 % daně vyměřené pracujícím
důchodcům s tím, že by nebyl odebírán
státní vyrovnávací příspěvek.
Počítejte se mnou:
Průměrný čistý výdělek
pracujícího důchodce dnes činí
zhruba 2 000 měsíčně. Tomu odpovídá
hrubá mzda přibližně 2 500 korun. Pokud
by byla zvýšena daň pouze o 70 %, znamenalo
by to, že průměrný pracující
důchodce bude mít daň nikoliv 500, ale 800
korun, avšak dostane 220 korun vyrovnávacího
příspěvku. To by byla zřejmá
motivace pro pracující důchodce přesně
opačná, než naše společnost potřebuje.
Varianta sociálního a kulturního výboru
by znamenala zvýšení daňového
zatížení u důchodců v průměru
o 700 korun a to považuji za minimální.
Navrhuji tedy určité změny v části
3 strana 6 (tisk 1153), tj. návrh výboru pro plán
a rozpočet. Zde se navrhuje novelizovat nařízení
vlády č. 118/88 Sb., o mimořádném
poskytování starobního důchodu, a
to tak, že se vypouští § 3, odst. 1 až
4. V těchto ustanoveních je založeno krácení
důchodu pro souběh přímé výdělečné
činnosti. Vypuštěním těchto ustanovení
dojde k tomu, že poživatelé mimořádného
starobního důchodu mohou být zaměstnáni
s jakkoli vysokým výdělkem, který
po vyšším zdanění může
spolu s důchodem přesáhnout dřívější
výdělek. Takže poživatelé mimořádného
starobního důchodu by na tom byli dokonce lépe
než podle dřívější úpravy.
Přitom je třeba mít na mysli, že mimořádný
starobní důchod je přiznáván
právě v těch případech, kdy
Úřad práce nemůže zabezpečit
občanu vhodné zaměstnání.
Tedy návrh: § 3 nařízení vlády
č. 118 z roku 1988 Sb. formulovat takto:
"§ 3 zní: Poživateli starobního důchodu
přiznaného podle § 2 se do dovršení
věku potřebného pro nárok na starobní
důchod podle zákona o sociálním zabezpečení
starobní důchod při dalším zaměstnávání
nevyplácí a nezvyšuje."
Co to znamená? Znamená to, že odejde-li občan
do důchodu předčasně, před
dovršením důchodového věku, pak
při eventuálním zaměstnání
by se mu důchod po dovršení obecného
důchodového věku podle zákona o sociálním
zabezpečení nevyplácel a po dovršení
tohoto věku by se důchod vyplácel s vyšší
daní ze mzdy.
Upozorňuji, že již dnes po dobu výkonu
zaměstnání se mimořádný
starobní důchod nevyplácí. To platí
už dnes. Není to novinka. Je to nařízení
vlády č. 558 z roku 1990 Sb., o mimořádném
poskytování starobního důchodu některým
horníkům.
Domnívám se tedy, že za této situace
je správné neposkytnout důchod při
zaměstnání, když podmínkou pro
přiznání důchodu je, že občan
není zaměstnán. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nyní má slovo
poslanec Mornár, připraví se poslanec Rynda.
Poslanec SL F. Mornár: Vážený pán
predsedajúci, kolegovia a kolegyne, unavení poslanci.
Mám tri návrhy, z toho jeden je reálnejší
a dva sú také imaginárne a týkajú
sa všetky rozpočtu.
Ten prvý je - na rozdiel od kolegu Hubálka - znížiť
rozpočet na federálnom ministerstve obrany ale len
o 1,3 % a tie druhé dva znejú asi takto - ten prvý
imaginárny je: ušetriť tieto peniaze v rámci
federálneho ministerstva obrany na administratíve
tohto ministerstvá, resp. na administratíve armády.
A ten druhý je ešte imaginárnejší,
aby naši kolegovia ministri porozmýšľali
o tom, či ich ministerstvá nemajú príliš
rozbujelú administratívu. Ako dôkaz uvediem
jedno nemenované ministerstvo, ktorého šéf
nám sľuboval, že bude mať asi 30 až
50, resp. 60 zamestnancov. Dnes sa tento počet blíži
k 200 a nedávno sa mu podarilo založiť federálny
výbor, ktorý mal fungovať už pred rokom.
Nemusím ani hovoriť o tom, že podobné
dve ministerstvá fungujú v republikách. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím poslance Ryndu,
potom se znovu přihlásil poslanec Hubálek.
Poslanec SL I. Rynda: Vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové. Proti očekávání
se nebudu podrobněji šířit o problematice
Gabčíkovo-Nagymáros, protože se skutečně
nejedná o problém týkající
se státního rozpočtu. Omezím se jen
na konstatování, že není důležitá
výsledná podoba tohoto vodního díla,
ale způsob a režim, jakým bude provozováno.
Bude-li provozován skutečně ekologicky, je
představa, že se do 10 let toto vodní dílo
zaplatí, naprosto iluzorní.
Nyní už k návrhu rozpočtu na rok 1992.
Kapitola rozpočtu pro federální výbor
pro životní prostředí obsahovala původní
požadavek na 500 miliónů korun. Pro srovnání
- v minulém roce se jednalo o 300 miliónů
korun prostředků, které byly vesměs
velmi účelným způsobem využity.
Tlumočím zde stanovisko výborů pro
životní prostředí, které ve svém
usnesení č. 131 z 20.11.1991 v bodu 2 odstavci b)
doporučují sněmovnám Federálního
shromáždění schválit návrh
rozpočtu kapitoly FVŽP na rok 1992 s tím, že
položka ve skupině 4 - společenské služby
a činnosti pro obyvatelstvo, oddíl 47,§ 09
ochrana životního prostředí bude zvýšena
z 256 miliónů korun - návrh federálního
ministerstva financí, na 406 miliónů korun,
tedy o 150 miliónů korun. Tato částka
je nezbytná pro realizaci státního programu
Péče o životní prostředí.
Jako zdůvodnění svého požadavku,
tedy zvýšení návrhu federálního
ministerstva financí ve výši 256 miliónů
korun, který nebyl nijak věcně zdůvodňován,
prostě pouze oznámen, uvádím: federální
výbor pro životní prostředí se
zabývá především v oblasti projektů
se zahraniční účastí dojednáváním
investic pro československé životní
prostředí. Zahraniční účastníci
vyžadují určitý finanční
podíl Československa, a to ve výši zhruba
5 %. Docílíme-li zvýšení federálního
rozpočtu o 150 miliónů korun, jedná
se při 5 % podílu ČSFR o investici do Československa,
o investici, kterou nebudeme muset hradit, o investici ze zahraničí
ve výši - znova opakuji - 3 miliardy korun. Myslím
si, že tato částka není zanedbatelná
a že stojí za to z rozpočtu na rok 1992 těchto
150 miliónů korun nalézt. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím poslance Hubálka,
připraví se poslankyně Šormová.
Poslanec SL B. Hubálek: Já mám věcnou
poznámku k projevu kolegy Šolce. V říjnu
jsem nikdy v bezpečnostním výboru nebyl,
přesně si pamatuji, bylo to v září,
a nikdy bych nežádal takovou věc, jako snížení
rozpočtu o dvě třetiny. V tom se kolega Šolc
hrubě mýlil a postavil mě do divného
světla.
Pro vaši informaci - jistě jste si všimli reakce,
kterou tuto příspěvek vyvolal. Chci jenom
poukázat na věc, kterou jsem tehdy nejmenoval, protože
ta čísla jsou tajná. Ale ano, budu to říkat,
přestože ta čísla jsou tajná...