Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Ambros, připraví se poslanec Filip.
Poslanec SN R. Ambros: Vážený pán predsedajúci,
ako spravodajca hospodárskych výborov považujem
za potrebné predložiť dva pozmeňujúce
návrhy, ktoré sa nedostali do spoločnej správy
preto, pretože sme v podstate túto spravodajskú
správu dokončili neskoro v noci.
Prvý pozmeňujúci návrh - už ho
tu predniesol pán poslanec Lux, takže sa k nemu pripájame
a podporujeme ho - je vypustenie článku 5 časti
3 § 10 tej najvyššej hranice. Tiež je to článok
7 a 8.
Ďalší pozmeňujúci návrh
je v časti 3 v tlači 1053 - doplniť za slová
"starobný" a "invalidný dôchodok"
a túto úpravu premietnuť do všetkých
častí tejto kapitoly - to znamená §
98 ods. 1, 2, 3, 4 článku 2, § 153 ods. 2,
článok 5 § 10 a 18 a), článok
6 § 11 ods. 8, článok 7 § 11 ods. 2 a
3, článok 8 § 8 ods. 4 a.
Výbory hospodárske považujú za potrebné
rozšíriť prípadne schválené
daňové opatrenia i na požívateľov
invalidných dôchodkov. Toto rozšírenie,
to by som chcel podotknúť, sa netýka občanov
so zníženou pracovnou schopnosťou, ktorí
sú požívateľmi čiastočného
invalidného dôchodku.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji, nyní
má slovo poslanec Filip, připraví se poslankyně
Petrová.
Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedající,
vážené sněmovny Federálního
shromáždění. Dovolte mi několik
poznámek k návrhu rozpočtu 1992.
Předložený návrh nevychází
z reálného ocenění stavu ekonomiky
a vývojových tendencí, se kterými
vstupujeme do následujícího roku. Chybí
mu průkazná a věrohodná analýza
hloubky ekonomického poklesu a jejich příčin.
A tak ani není formulován konkrétní
a reálný kurs hospodářské politiky,
která by měla zastavit v příštím
roce volný pád ekonomiky na dno. O tom dnes se hovořilo.
Mám bohužel obavu, že nebude dno tvrdé,
ale bude na něm bahno, které nám může
svázat nohy.
Absence aktivní a věcné hospodářské
koncepce je to nejdůležitější,
co bychom asi momentálně potřebovali. K řešení
vyrovnaného rozpočtu převažují
opatření, které odsuzují obyvatelstvo
k dalšímu poklesu životní úrovně
a ztrátě dalších, již velmi křehkých
sociálních jistot. Dramatická předehra
- boj o rozdělení 5 miliard mezi republiky - v podstatě
neměla ekonomický charakter. Jde zhruba pouze o
1 % celkových příjmů nebo výdajů.
O tom, zda těch 100 % uvažovaných příjmů
je reálných nebo jak by je bylo možno zvýšit,
o tom se bohužel nemluví. Šlo tedy pouze o pouhou
clonu nad faktickým zhroucením současné
vládní ekonomické a sociální
politiky. Návrh rozpočtu a jeho konstrukce tomu
nasvědčuje.
Jaké jsou zásady navrženého rozpočtu?
To je podle mého soudu jedna ze základních
otázek.
Před rokem vláda předpokládala pokles
národního důchodu v tomto roce o 5 %. Ve
zprávě projednávaného návrhu
se očekává pokles o 15 %. Poslední
odhad statistiky z 5. prosince t.r. odhaduje pokles 20 %. Je to
pravděpodobné, protože pokles se v každém
čtvrtletí v tomto roce prudce prohlubuje - 7 %,
19 %, 26 % a průmyslová výroba, tedy průměrná
denní, je v posledních měsících
nižší o 30 až 35 %. Pokles je tedy proti
předpokladům až 4x vyšší a
do roku 1992 vstoupíme s výkonností ekonomiky
zhruba o 30 % nižší než koncem minulého
roku. Pokles má v příštím roce
dále pokračovat. Z toho vyplývá, že
při takových tendencích těžko
lze uvažovat s poklesem národního důchodu
v příštím roce pouze o 6 %. Pokles by
musel být 2 až 2,5 větší se všemi
důsledky.
Vláda předpokládala, že v souladu s
vývojem ekonomiky bude v tomto roce počet nezaměstnaných
uvolněných z výrobní sféry
kolem 300 až 400 tisíc osob, a to za předpokladu
růstu produktivity práce o 2 %. Co se stalo? Produktivita
práce je však očekávána opět
podle statistických údajů nižší
o 14 % v průmyslu a dokonce o 20 % ve stavebnictví.
Tento počet nezaměstnaných tedy bude dále
růst. Evidovaných nezaměstnaných uvažuje
vláda ke konci příštího roku
kolem miliónu osob. Snížení počtu
pracovních příležitostí je více
než 2x větší než evidovaných
nezaměstnaných a u soukromých podnikatelů
k 30.9. pracovalo pouze 33 000 osob. Nové pracovní
příležitosti, kromě školství,
vznikly pouze ve státní správě a peněžnictví,
růst byl cca 30 % - o 54 000 osob. Tudíž záměr,
snížit administrativu, se rovněž nesplnil,
ani nemohl.
Uvedená situace ukazuje na nereálnost druhého
největšího růstu zdrojů státního
rozpočtu - odvodu z objemu mezd, které by měly
být o 11 %. Bylo by to možné při vysokém
růstu nominálních mezd, což je zase
v rozporu s uvažovanou 1 % meziměsíční
inflací, což je zcela nereálné vzhledem
k připravované úpravě nájemného,
služeb spojených s bydlením a tendencemi růstu
cen základních potravin.
V této zprávě se uvádí, že
podle vlády má pro další rozvoj ekonomiky
udržení konkurence schopnosti československého
průmyslu klíčový význam uchování
mzdové složky jednotkových pracovních
nákladů, tj. pomalý růst nominálních
mezd. Podle vlády je nežádoucí i růst
spotřeby obyvatelstva. Tedy stimulace československého
ekonomického růstu procentní plošné
stimulace poptávky by znamenalo procentní snížení
československé exportní nabídky a
posílení vnitřního užití
na úkor exportu a tedy první krok nenaplnění
tohoto strategického předpokladu. Vláda má
na mysli zvýšení kvót podílu
vývozu a dovozu na výkonu čs. ekonomiky.
Koncepcí vlády jsou tedy nízké mzdy,
nízká spotřeba obyvatelstva, a to při
hluboce nevyužitých kapacitách u výrob,
které mají srovnatelný standard se světem
- u potravin, konfekce, obuvi apod. Tato koncepce zpochybňuje
nejvyšší uvažovaný zdroj příjmů
státního rozpočtu, daně z obratu,
ale nechci to rozebírat, protože se o ní již
mluvilo. Takže charakteristické pro návrh rozpočtu
je především to, že i při značně
optimistických příjmech, jejichž reálnost
zde byla zpochybněna několikrát, je věcně
nepodložená a minimálně problematická.
Je možné dosáhnout vyrovnanosti rozpočtu
pouze řadou asociálních opatření,
které postihnou velkou skupinu obyvatelstva na a nebo pod
hranici životního minima. Vše má opět
zaplatit obyvatelstvo.
Dovolte mi, abych uvažoval i nad tím, co se dělo
na tripartitní radě. O tom, že zatímco
výdaje rozpočtu stoupnou o 4,6 %, sociální
výdaje vzrostou o více než 9 %. Tato informace
není přesná. Řekl bych, že je
nesprávná. O 9,6 % narostou v souhrnu rozpočtu
výdaje na odvětví poskytující
služby obyvatelstvu, školství a zdravotnictví.
A jejich růst nevalorizuje výdaje ani o uvažovaný
růst cen 12 až 14 %.
Musíme uvážit, že tyto výdaje byly
valorizovány i v tomto roce pouze částečně,
ve skutečnosti se reálné výdaje na
tyto služby dále významně snižují.
Vlastní sociální výdaje se kryjí
pod položkou transfery pro obyvatelstvo a jejich růst
je pouze 4,6 %. To při zdvojnásobení počtu
nezaměstnaných a růstu jejich sociálních
dávek znamená nejen reálné, ale fakticky
i nominální snížení sociálních
výdajů.
Je pochopitelné, je nelze řešit pozitivně
ekonomické a sociální problémy při
nedohledném poklesu výroby a při hlubokém
snížení životní úrovně
většiny obyvatelstva. Tento v mírové
době nevídaný pokles je především
výsledkem vnitřní situace, vnitřní
hospodářské a sociální politiky
vlády. Je to neúměrně tvrdá
plošná restriktivní politika, neuvážená
rychlost, způsob a rozsah liberalizace cen, jednostranná
liberalizace zahraničního obchodu, devalvace koruny,
restituce a důsledek nedemokratické privatizace.
Snížení obchodní výměny
se zeměmi bývalé RVHP, k čemuž
vláda počátkem roku 1990 významně
iniciativně přispěla, je jistě velkým
problémem, zejména pro podniky orientované
převážně na tyto země. Není
to však hlavní příčina odbytové
krize a snížení výroby, jak je mnohdy
ve sdělovacích prostředcích vládou
zdůrazňováno. Hlavní příčinou
je prudké snížení kupní síly
obyvatelstva a celkové zúžení vnitřního
trhu, a to jak ve vnitřním obchodě, tak v
investicích.
To jasně dokazuje, že hlavní příčinou
poklesu výroby je vnitřní trh, vnitřní
podmínky a nesprávná hospodářská
a sociální politika vlády. Bez dynamického
vnitřního trhu nelze obnovit dynamiku průmyslu.
Naše i zahraniční zkušenosti ukazují,
že obnovení dynamiky musí předcházet
rozmach investic. Ty zatím vedeme k totálnímu
rozpadu. Pro praktickou činnost to znamená, že
je třeba především obnovit fungování
vnitřního trhu, jakkoliv je to složité,
a je nezbytné v současné době především
posílit kupní sílu obyvatelstva, zvýšit
jejich reálné příjmy.
Navrhovaná opatření vlády jsou převážně
asociálního charakteru a mají snížit
kupní sílu obyvatelstva podle některých
informací zhruba o 20 mld. Kčs. V této souvislosti
musím poznamenat, že předložený
návrh rozpočtu a zejména zdůvodňující
zprávy jsou velmi neprůhledné, neobsahují
základní parametry předpokládaného
vývoje, a proto není jednoduché analyzovat,
co vlastně vláda zamýšlí. Chybí
např. údaje o uvažovaném rozvoji nominálních
a reálných příjmů, ale i o
hrubé a čisté zadluženosti státu.
Zvýšení kupní síly je možné
jak v oblasti nominálních příjmů,
tak v oblasti spotřebitelských cen.
Snad bych mohl uvést příklad Favoritu. Vláda
chtěla do státního rozpočtu z každého
auta 52 tisíc Kčs, Favority se neprodávaly,
a o tuto částku jsme přišli. (Předsedající
první místopředseda FS Z. Jičínský:
Pane kolego, blíží se poslední minuta!)
Dále je třeba aktivizovat investiční
výstavbu jednak výrazným zvýhodněním
úvěrů a cílově zaměřenými
subvencemi, nepoužívat zahraniční půjčky
v převážné míře na v této
době již problematickou vnitřní směnitelnost
koruny, nýbrž na efektivní výrobní
akce, které zvýší výkonnost ekonomiky,
exportní schopnost a tedy i schopnost v budoucnosti splácet
dluhy a zajistit nová pracovní místa.
Není to samozřejmě jednoduché. Není
však jen jediná správná cesta ekonomické
reformy a nejsou jediné možné a správné
kroky její realizace. Je třeba bez emocí
hledat lepší řešení. Emoce ekonomika
nesnáší.
Nechtěl bych říkat, co tady už bylo
řečeno. Nepodporuji návrh rozpočtu
a u vědomí, že to znamená pracovat počátkem
roku na základě rozpočtového provizória,
podotýkám: je to nepříjemné,
ale není to tragické. Tragické by bylo předložený
návrh schválit.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má nyní
poslankyně Petrová, připraví se poslanec
Zeman jako dvacátý. Konstatuji, že máme
ještě dále dvanáct přihlášek
do diskuse.
Poslankyně SN J. Petrová: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte několik poznámek
k projednávané předloze státního
rozpočtu na rok 1992, která by měla zakončit
naši letošní legislativní činnost
a posunout o krok dále naši ekonomickou transformaci.
Tímto návrhem končí doba maximální
restriktivní finanční politiky a přebytkového
rozpočtu a začíná doba rozpočtů
vyrovnaných. Mnoha poslancům vzhledem k členství
v jednotlivých politických stranách či
členství v jednotlivých odborných
výborech se návrh z různých důvodů
nelíbí. Je však nezbytně nutné
stanovit si priority důležitosti při tomto
projednávání. Podle mého názoru
je prioritou č. 1 rozpočet vyrovnaný, schválený
do konce letošního roku.
Finanční možnosti celého návrhu
jsou víceméně napjaté, a proto přesně
vykalkulované včetně novel v sociální
oblasti, které jsou spjaty s celým návrhem.
Proto je nutné o tom hlasovat jako o celku. Přesto
si myslím, že je možné najít oblasti,
které jsou nadhodnoceny a ve kterých je možné
ušetřit a takto získané peníze
převést do oblasti potřebnější.
Celým návrhem rozpočtu se táhne jako
červená nit vysoký index nárůstu
finančních prostředků ve státní
správě. Jedná se zejména o Úřad
předsednictva vlády (index nárůstu
130,1), federální ministerstvo zahraničního
obchodu (164,4), federální ministerstvo hospodářství
(159,7), federální úřad pro normalizaci
a měření (172,1), federální
ministerstvo kontroly (139,9).
Za pozornost zde stojí zvláště Úřad
předsednictva vlády, a to v části
neinvestiční výdaje, kde schválený
rozpočet na rok 1991 ve výši 227 756 000 Kčs
byl později upraven na 116 770 000 a návrh na rok
1992 je opět 139 867 000. Navrhuji proto snížit
kapitolu Úřad předsednictva vlády
v neinvestičních výdajích o 10 miliónů,
a to také z toho důvodu, že je zde dynamika
nárůstu z ústředních orgánů
ve federaci nejvyšší, přitom zde došlo
k výraznému snížení kompetencí,
které jsou nyní na republikách. V celkové
výdajové části ÚPV jde o snížení
částky 176 198 000 na částku 166 198
000.
Další kapitola, která stojí za pozornost,
je ministerstvo strategického plánování,
které sice existuje podle ústavy de jure, ale ne
ve skutečnosti, de facto. Po zrušení usnesením
federální vlády nebylo totiž usnesením
federální vlády opět zřízeno.
Proto je zarážející návrh rozpočtu
na tuto kapitolu 89 361 000 Kčs, což je přibližně
poloviční částka rozpočtu z
roku loňského. Například jen ve mzdových
prostředcích je návrh na 27 888 000 Kčs.
Budovy, které jsou v majetku tohoto ministerstva, doporučuji
předelimitovat na federální ministerstvo
hospodářství, což je, pokud vím,
v pravomoci ministra Dlouhého. Vzhledem k faktické
neexistenci a hlavně nepotřebnosti tohoto orgánu
navrhuji úplné zrušení této rozpočtové
kapitoly. Jedná se o dosti vysokou částku
89 361 000 Kčs. Případné povinné
odstupné pro odcházející pracovníky
doporučuji vyplatit z prostředků federálního
ministerstva hospodářství.
Poslední kapitolou, o které se zmíním,
je Československá tisková kancelář,
která má návrh 70 000 Kčs na civilní
obranu ve své kapitole, avšak v kapitole všeobecné
pokladní zprávy je návrh vyčlenění
32 miliónů Kčs. v roce 1991 byl ČSTK
určen odvod do státního rozpočtu 55
miliónů Kčs, ale zároveň bylo
poskytnuto usnesením vlády č. 881 ze 13.
12. 1990 jednorázové opatření pouze
pro rok 1991 z vládní rozpočtové rezervy.
Místo aby se ČSTK snažil v roce 1991 postupně
zajistit zvýšení příjmu z lukrativních
činností vlastních organizací, byly
v průběhu roku tyto organizace odděleny například
do nově vzniklé akciové společnosti
Repro ČSTK, čímž dochází
celkově ke snížení výnosu celé
agentury. V těchto nově vzniklých organizacích
má však ČSTK většinovou kapitálovou
účast, ale vzhledem k tomu, že se nepočítá
v roce 1993 a 1994 s vyplácením dividend, žádá
ČSTK mj. i z těchto důvodů dotaci
z rozpočtu i na letošní rok.
Bylo by ovšem velmi zajímavé zeptat se, kdo
je v představenstvu této akciové společnosti,
o které jsem mluvila. Není to také náhodou
někdo z vedení ČSTK?
Z důvodu dalšího nezatěžování
rozpočtu v tomto roce bylo rozhodnuto o zrušení
odvodu ČSTK v roce 1992 do státního rozpočtu,
ovšem v souvislosti s neudělením dotace ze
státního rozpočtu na rok 1992.
Činnost ČSTK by tedy byla financována z neodvedených
odvodových finančních prostředků.
Z vládního návrhu se však dozvídáme,
že ČSTK má navržen nulový odvod
do státního rozpočtu a zároveň
má obdržet dotaci ve výši 32 miliónů
Kčs. Po sečtení těchto dvou částek
docházím k číslu, které není
v žádném případě zdůvodněno.
Financování zpravodajské sítě
např. na Kubě či v Rumunsku či podporu
takové podnikatelské činnosti, jak jsem o
ní mluvila dříve, ze státního
rozpočtu, shledávám jako neopodstatněnou.
Navrhuji proto ponechání nulového odvodu,
ale zrušení dotace v plné výši
32 miliónů Kčs.
Tyto 3 pozměňovací návrhy 10 miliónů
Kčs, 89 361 000 Kčs a 32 miliónů Kčs
tvoří částku 131 361 000 Kčs,
kterou navrhuji převést do vládní
rezervy pro řešení problémů,
které vzniknou v průběhu roku 1992.
Na závěr mi dovolte vznést
určité pochybnosti o účelném
využívání finančních prostředků
vynakládaných na civilní obranu. Dovoluji
si tímto požádat ministryni kontroly paní
Kořínkovou, aby provedla hloubkovou kontrolu účelnosti
využívání těchto prostředků
a tuto zprávu předložila v rámci zprávy
vlády o plnění státního rozpočtu
za první čtvrtletí roku 1992. Děkuji
za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím paní
poslankyni, aby dala své návrhy písemně.
Nyní vystoupí poslanec Zeman a připraví
se poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
po vystoupení zpravodajském vystupuji jako poslanec,
ale tón obou vystoupení se nebude příliš
lišit s jedinou výjimkou.
Podle Parkinsonových zákonů můžeme
soustředit naši pozornost na částky
desetimiliónové, maximálně stamiliónové
s tím, že nám budou unikat částky
miliardové. Dovolte mi proto, abych stručně
promluvil právě o těchto miliardových
částkách.
Předchozí diskuse se nezřídka soustřeďovala
na to, zda je nutný vyrovnaný rozpočet, zda
je možný deficitní rozpočet a jaké
výdaje bychom ještě potřebovali. Samozřejmě,
že neustálým stupňováním
výdajů ve srovnání se zdroji nakonec
vždy dojdeme k deficitu.
Moje teze je úplně jiná.
Já tvrdím, že návrh státního
rozpočtu deficitní je, pouze to alespoň někteří
z nás nevíme. Nebudu ale přitom argumentovat
nejistotou odhadu základních příjmových
položek, tj. výnosu daně z obratu a odvodu
ze zisku, i když jsem hluboce přesvědčen,
že tento odhad je - řekl bych - spíše
nerealistický než optimistický, podobně
jako byl nerealistický tolikrát a tak dlouho v tomto
parlamentě propagovaný odhad 8 miliard agregátního
rozpočtového přebytku.
Budu mluvit o problémech techniky sestavování
rozpočtu, o způsobu, jak lze poměrně
snadno i rozpočet reálně velice nevyrovnaný
učinit formálně vyrovnaným. Uvedu
vám 3 příklady a dám 2 pozměňovací
návrhy.
Jak víte, odhad deblokací je v návrhu rozpočtu
na roce 1992 podstatně mnohonásobně zvýšen
proti realitě dosažené v tomto roce. Upozorňuje
na to mimochodem i usnesení České národní
rady, které jsme právě dostali. Přitom
v rozpočtové diskusi v našem výboru
byla diskutována situace, kdy minimálně jedna
z těchto deblokačních položek ve výši
2,4 miliardy Kčs má být předmětem
soudního řízení u Mezinárodního
soudu ve Vídni. Kladu otázku, zda položka,
o jejímž osudu ještě nebylo rozhodnuto
před zahraničním soudem, má být
legitimně zařazována do rozpočtových
příjmů.
Mimo jiné se proto připojuji k návrhu oné
alternativy, doporučené výborem pro plán
a rozpočet Sněmovny lidu. Nejde přitom o
žádný požadavek na zvýšení
výdajů, pouze o realistický odhad určité
částky rozpočtových příjmů.
Příklad druhý: Ty vybrané integrační
akce, o kterých už se tady mluvilo, mají svoji
příjmovou část a svoji výdajovou
část. Příjem z nich představuje
v návrhu rozpočtu na příští
rok 4,7 miliardy Kčs. Výdaj se původně
předpokládal v rozsahu 4,2 miliardy Kčs,
takže čistý zisk by byl v tomto roce zhruba
půl miliardy. Tak to bylo před posledními
změnami návrhu státního rozpočtu.
V textu samém se konstatuje, že výdajová
položka byla převedena z hlediska krytí do
státních finančních aktiv, zatímco
příjmová položka tam samozřejmě
zůstala, takže čistý zisk se změnil
jakoby "als ob" na 4,7 miliardy. Jednoduchá operace,
kterou lze do rozpočtu získat 4 miliardy.
Konečně příklad třetí
a poslední. V textu samém se říká,
že jedním ze zdrojů rozpočtových
úspor je odložení splátek státu
Státní bance československé. Podporoval
jsem zásadu nezávislosti banky, nezávislosti
na státu. Podporoval jsem zásadu, že řečeno
slovy předsedy této banky, stát si do ní
nemá chodit jako do samoobsluhy.
Domnívám se, že řešit svoji zadluženost
tím, že požádám o odložení
splátek, dokáže každý dlužník,
ale že to není cesta k vyrovnanosti rozpočtu
a přitom se touto operací dosáhlo dalších
5 miliard fiktivní úspory.
Předkládám proto následující
2 pozměňovací návrhy, které
nic nežádají, ani korunu, pouze žádají,
aby rozpočet byl průhledný, pravdivý
a realistický.
První návrh v § 1 vypustit odst. 5, který
povoluje ono financování částky 4,2
miliardy Kčs ze státních finančních
aktiv. Takovými operacemi bychom pouze zbytek našich
finančních aktiv vyčerpali a přitom
dále pro laiky zneprůhlednili státní
rozpočet.
Doporučuji, aby tak, jak bylo v původním
návrhu, byla tato částka převedena
do výdajové položky v kapitole Všeobecná
pokladní správa.
Druhý pozměňovací návrh: V
kapitole Všeobecná pokladní správa doplnit
výdajovou položku 5,0 miliard Kčs s názvem
Splátky půjček poskytnutých federálnímu
rozpočtu SBČS. Nevytvářím tím
ani korunu nových výdajů, pouze doporučuji,
chceme-li mít skutečně nezávislou
banku, aby i stát, když to chceme od všech ostatních,
začal splácet své dluhy.
Nechci zdržovat vaši pozornost tím, že bych
mohl jmenovat ještě některé další
příklady skrytých rozpočtových
problémů. Např. otázku 8 miliard Československých
státních drah apod.
Pokud vám tento způsob rozpočtového
financování připadá poněkud
neuvěřitelný, dovolte mi, abych vás
závěrem seznámil s faktem, který připadá
neuvěřitelný mně.
Před zhruba čtrnácti dny schválila
federální vláda rozsáhlou investiční
akci, variantu C - Gabčíkovo.
Vůbec se nechci věcně vyjadřovat k
obsahu této akce. To ať posoudí ekonomové,
ekologové, energetici. Chci pouze konstatovat, že
tato částka není ani jednou Kčs kryta
jak ve federálním, tak v republikovém rozpočtu.
Budeme-li schvalovat rozpočtově nezajištěné
investiční akce, dopouštíme se přinejmenším
vytváření iluzí. Budeme-li už
nyní vyčleňovat 13 mld investičních
akcí na krytí státními obligacemi,
dopouštíme se zamlžování rozpočtové
problematiky rovněž.
Takže, končím poslední větou,
nejde o dalekosáhlé ekonomické úvahy.
Zcela souhlasím s názorem, že rozpočtová
politika je pouze vrcholem ledovce, který podminovává,
bohužel v nedobrém směru politika hospodářská.
Domnívám se, že bychom si prostě měli
o věcech říkat pravdu, vidět je tak,
jak jsou a nevytvářet nad nimi jakoukoli dezinformační
clonu. Toto samozřejmě platí i o našem
rozpočtu. Děkuji vám za pozornost.