Naprosto nemohu souhlasit se stanoviskem zpravodaje poslance kolegy
Šterna, který ve své zpravodajské zprávě
stručně konstatoval, že tímto rozdělením
přímo ze zákona někomu ublížíme,
někomu prospějeme, ale takové už zákony
jsou a tak to prostě s právem chodí. Tento
právní, nezlobte se na mě, cynismus já
prostě nemohu přijmout. My všichni velmi dobře
víme, že existuje cosi jako tvrdost zákona,
že existuje také institut zmírnění
tvrdosti dopadu zákona, který také bývá
v odůvodněných případech používán.
Je to proto, že zákon skutečně nemůže
postihnout veškeré detaily a jednotlivé jemné
nuance a řekl bych případy, které
vzniknou shodou mnoha okolností a musí být
samozřejmě dořešeny individuálně.
Proto by všechny zákony měly poskytovat určitý
prostor a určitou vůli. My jsme ovšem - věrni
našemu posttotalitnímu syndromu - zvyklí dělat
ve Federálním shromáždění
něco právě opačného. Snažíme
se svými zákony předepsat do posledních
podrobností i to, co ve vyspělých demokratických
státech ve skutečnosti řeší státní
správa nebo orgány exekutivy. Tento případ
je ovšem zvláště naléhavý.
Nejedná se totiž o běžný zákon,
jedná se o zákon, který má napravit
křivdy minulosti. Jestliže je budeme napravovat novou
křivdou bez ohledu na to, zda lidé na vesnici jsou
dostatečně schopni vyřešit si své
záležitosti sami, a je třeba stanovit jenom
zásadní okrajové limity, dopustíme
se křivd nových.
V tomto smyslu mám svůj první pozměňovací
návrh, a to § 12 v tisku 1164 zaměnit §
12 podle původního vládního návrhu.
Druhá poznámka bude podstatně stručnější.
Týká se váhy hlasů. Já osobně
jsem toho názoru, že jestliže si někdo
nepřeje transformovat družstvo a přetrvávat
ve vztahu k tomuto nově utvořenému družstvu
ve vztahu členském, pak má plnou možnost
si svůj majetkový podíl odebrat a hospodařit
soukromě. Jestliže ovšem má na vznikajícím
transformovaném družstvu zájem, pak mi připadá
samozřejmé, v souladu se základními
principy družstevnictví, že jeho hlas bude mít
stejnou váhu, jako hlas kteréhokoliv družstevníka,
že tedy bude obecná rovnost hlasů.
Druhý pozměňující návrh
se tedy týká § 12a a vybízí škrtnout
druhou větu návrhu tisku 1164 a ponechat pouze první
větu.
Třetí návrh se ztotožňuje s projevem
kolegy Dostála. Rád bych jeho názor ještě
podpořil - týká se té verze hospodářských
výborů, která vypouští z vládního
návrhu ustanovení § 22. Tímto ustanovením
se u pozemků zastavěných družstevními
domy mění po dobu existence těchto domů
dřívější bezplatné trvalé
užívání pozemků na bezplatný
nájem. K této změně vládního
návrhu skutečně není jediný
věcný, ani jediný formální,
ani právní důvod. A tato změna nebyla
dokonce ani jedním ze zpravodajů v jejich zprávách
zdůvodněna. Podle platné právní
úpravy docházelo k odevzdání pozemků
do trvalého bezplatného užívání
družstvům individuálními právními
akty po kolaudaci staveb, takže šlo o půdu, která
byla ve vlastnictví státu, popř. byla za
úhradu vyvlastněna, a tudíž se na ni
nemůže vztahovat právní restituční
nárok původních vlastníků podle
námi schválených restitučních
zákonů. Na rozdíl od případu,
kdy byly pozemky, k nimž bylo zřízeno právo
trvalého užívání soukromým
osobám dány do vlastnictví obcím podle
§ 2, odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Takže
zde odpadá i pochybnost, která byla vznášena,
jak jsem byl informován, při jednání
České vlády a také se nedostala ani
do jejího stanoviska, zda nejde o zásah do pravomoci
republik, eventuálně o zásah do pravomoci
obcí. Ze zkušenosti mohu říci, že
by zde mohlo docházet k absurdním situacím,
kdy by obyvatelé např. řadových domků
ve vlastnictví Lidových bytových družstev
dostávali zpět tyto své domky do vlastnictví
za přiměřenou, řekněme, režijní
úhradu ve výši kolem 30 000,- nebo 50 000,-
Kčs, odstupňovanou podle sociálních
možností. Přičemž by ovšem
pozemek, který má charakter veřejné
zeleně, není oplocen a je veřejně
přístupný, tedy tento pozemek by mohl být
pronajímán nebo odprodáván za úhrnnou
cenu např. až 200 000 Kčs, čímž
by předávání domku do soukromého
vlastnictví, které jistě je v linii transformačního
procesu a v našem zájmu, ztratilo, zejména
pro slabší sociální vrstvy, jakýkoliv
smysl.
Můj třetí pozměňující
návrh tedy požaduje doplnit § 22 podle původního
vládního návrhu. Děkuji vám
za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Ryndovi. Než dám slovo dalšímu
z přihlášených, chci upozornit, že
dokončíme volbu Prezídia federálního
fondu národního majetku. Již vám byly
rozdány kandidátky, ale bude patrně nutno
poskytnout vám určitou informaci k volbě.
Prosím, abyste kandidátky zatím neupravovali.
Informace vám bude poskytnuta za chvíli.
Budeme pokračovat v rozpravě. Prosím poslance
Wagnera, aby se ujal slova. Připraví se poslanec
Novosád.
Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající,
dámy a pánové. Ve svém vystoupení
bych chtěl jednak předložit několik
pozměňovacích návrhů, a jednak
se zmínit o zásadních politických
aspektech věcí, které budou projednávány.
Jedním z problémů, už při uplatňování
zákona o družstvech a zákona o půdě,
byla otázka dělení družstev. Znovu může
být nastolena tato otázka v procesu transformace.
Domnívám se, že by bylo vhodné ze zákona
dát příležitost k uplatnění
takovéhoto dělení v případech,
které by nemusely být konformní s těmi,
pro které se tento zákon dělá.
Proto navrhuji tento pozměňující návrh:
"Členové družstva, oprávněné
osoby, kteří mají pracovní či
jinou účast na místě odloučené
provozní jednotce družstva, a to odloučené
nejen od sídla družstva, ale i od jiných provozů
družstva, mohou usnesením své schůze,
tedy dílčí členské schůze
rozhodnout o vyčlenění z transformovaného
družstva. Toto usnesení bude součástí
transformačního projektu družstva. Odlučující
se družstvo představuje samotný transformační
projekt". Tolik k této jedné věci.
Nyní bych se rád zmínil o věcech,
které jsou už vážnější.
Mám v ruce dokument z 23. července 1952.
Je to usnesení politického sekretariátu ÚV
KSČ, kterým byla družstva transformována
tehdy do oné zvláštní podoby, ze které
se nyní mají dostat. Tehdy mimo jiné se pravilo
v oněch pokynech, které politický sekretariát
ÚV KSČ vydal: Dosavadní zemědělská
zpracovatelská družstva a zaměstnanecká
družstva potravinářská, mlékárny,
lihovary, mlýny, průmyslové pekárny,
konzervárny,tírny apod. nedostávají
nadále přiděleny suroviny ze státních
fondů a neprovádějí nadále
státní výkup zemědělských
výrobků, předají proto státnímu
průmyslu své závody.
Současně s tím na jiném místě
téhož se pravilo: Družstva, která v důsledku
těchto opatření pozbudou zcela své
náplně, budou likvidována a jejich majetek
předán státnímu obchodu nebo průmyslu.
Chtěl bych upozornit, že v té době tedy
došlo k veliké likvidace nejen družstev, ale
i jistého družstevního systému, který
měl velmi významný podíl na československém
hospodářství. K tomu bych rád uvedl
několik ilustrativních čísel. V té
době, tedy, řekněme, v r. 1949 bylo 7872
družstev se 2 125 623 členy. Zajímavé
je ještě jedno konstatování, a to důležité
konstatování o tom, že např. - pro krátkost
času jen jeden příklad - v r. 1937 měla
družstva skladištní ve vlastních skladech
17 088 vagónů obilí a v pronajatých
skladech na 12 740 vagónů. Vedle toho měla
sklady na 11 301 vagón jiného zboží.
Z tohoto jasně plyne, jak veliký byl rozsah tohoto
podnikání.
Rád bych ještě konstatoval, že i první
republika se chovala velmi korektně k družstvům
i v rámci pozemkové reformy. I v tomto případě
je brala jako významné hospodářské
subjekty a dostalo se jim jednak přídělů,
jednak měla právo nákupu. Z toho lze usuzovat,
že by bylo rozumné přistupovat podobně
ve věcech hospodaření družstev, tedy
ve snaze umožnit jim hospodářský život
tak, jaká je pokroková tradice první Československé
republiky.
Proto navrhuji mimo jiné tyto dva pozměňující
návrhy: Družstva, která byla převedena
do národního, později státního
podniku, mohou být v procesu transformace obnovena. Původní
členové družstva nebo jejich dědici
po obnovení družstva předloží příslušné
povinné osobě žádost o vydání
majetku. V dalším se postupuje podle zvláštního
zákona. - Tam bude odkaz na příslušný
zvláštní zákon.
Další návrh: Státní podniky nebo
jejich součásti zpracovávající
zemědělské výrobky se přeměňují
na družstva, jejich majetek se rozdělí na podíly
zemědělským výrobcům v poměru
odpovídajícím jejich uskutečněným
dodávkám těmto podnikům za rok 1991.
Ještě pro argumentaci bych jen uvedl, že v této
oblasti, o které je zde řeč, bylo 193 družstev
s 365 565 členy v r. 1946, tj. skladištních
družstev, odbytu mléka s 3 584 členy atd. V
celé řadě jiných družstev tohoto
typu se 407 884 členy.
Domnívám se, že nejde jen o jistou formu -
jestli je to vůbec možné - historické
spravedlnosti, ale že jde zejména o pohled do budoucnosti,
o umožnění družstevním subjektům
řádného hospodářského
života. Totiž jejich podíl na zisku zpracovatelského
průmyslu by byl tímto zajištěn a zisk
by přicházel tam, kam patří, a nebyl
by odváděn do sfér, ve kterých de
facto nevznikl. Obdobný postup je v řadě
západních zemí, koneckonců i ve Spojených
státech.
Byla zde vznesena otázka zcela zvláštní,
jsou-li to vůbec družstva nebo nejsou, a speciálně
u zemědělských. Já se ptám,
kde máme hledat odpověď na takovouto otázku,
kde je něco prioritního, co by odpověď
stoprocentně dalo. Domnívám se, že není
nic silnějšího než důkaz výrobní.
Srovnáváme-li v uplynulých desítiletích
činnost zemědělských družstev
a činnost státních statků, je mimo
jakoukoli diskusi, že družstva dosahovala daleko lepších
výsledků, lépe hospodařila v kategoriích
naturálních i v kategoriích finančních
než státní statky. Hledá-li někdo
příčinu, nemůže ji najít
nikde jinde než v rozdílu pojetí jednak zčásti
vlastnickém a zčásti vztahu k skutečným
hodnotám v družstevním sektoru a ve státním
sektoru.
Nyní bych se ještě závěrem vrátil
k textu, který jsem již uvedl, k onomu usnesení
politického sekretariátu ÚV KSČ. V
onom textu je řada vyjádření, která
připomínají to, co jsme měli možnost
číst v návrzích některých
politických klubů, které jsme obdrželi
před jednáním o tomto zákoně.
Přečtu tehdejší text: "Družstevní
prodejny v průmyslových městech budou předány
státnímu obchodu do konce r. 1952. Do konce roku
1952 bude provedeno převedení některých
družstevních výroben, a to i těch, které
jsou součástí spotřebních družstev,
do národních podniků podle dohody zúčastněných
ministerstev. Zamítají se návrhy, aby byl
vytvořen Ústřední svaz výrobních
družstev a ukládá se v podstatě politickým
sekretariátům vypracovat postupový plán
zřizování vesnických družstev,
předložení návrhu ke schválení
provedení voleb do družstevních orgánů
a dále vypracování směrnice k reorganizaci
družstevnictví."
Mám vážnou obavu, že pokud bychom schválili
některé texty - pro krátkost času
si je nemohu dovolit zde citovat, ale máte je k dispozici
- měla by úroveň zákona, který
schválíme, velmi blízko k jiné úrovni
než mu tradičně patřila, jednak podle
říšského zákoníku ze 17.
května 1873, jednak na základě jeho účasti
při zakládání mezinárodního
družstevního hnutí, jednak jeho podílu
na činnosti tohoto hnutí.
Považuji za rozumné závěrem citovat
(Předsedající předseda SL R. Battěk:
Nerad bych vám vzal slovo, pane poslanče.) pět
řádek, s dovolením. Cituji z otevřeného
dopisu poslancům od Celostátního rolnického
svazu: Návrh zákona o úpravě a vypořádání
majetkových vztahů v družstvech má politický
charakter. Neodráží potřeby moderní
zemědělské výroby a ohrožuje
existenci zemědělského družstevnictví.
Ve svých důsledcích porušuje mezinárodní
družstevní normy a jde nad rámec platné
ústavy České a Slovenské Federativní
Republiky. - Bylo by na místě, abychom o těchto
slovech alespoň uvažovali. Děkuji vám
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Nyní je přihlášen poslanec
Novosád, po něm se připraví poslanec
Kubíček.
Poslanec SL K. Novosád: Vážené kolegyně,
vážení kolegové, nebudu začínat
od § 1. Rád bych se jen zmínil o § 22,
o kterém tak zasvěceně hovořil kolega
Rynda. Já se domnívám, že skutečně
bezplatné užívání pozemků
nebo bezplatný nájem, zdůvodněný
tím, že pozemky jsou ve vlastnictví státu
- to říkám všem zástupcům
obcí a měst, kteří jsou přítomni
- vůbec nebrání tomu, aby se časem
i tyto pozemky staly zdanitelnými a jako hlavní
příjem měst a obcí byly zdaněny
jako všechny ostatní. Doporučuji v případě,
že bude tento paragraf (ač nechci) schválen,
aby vypracovali privatizační projekt na tyto pozemky
podle zákona 92/91, ve kterém si je nechají
od státu bezúplatně převést.
V tomto případě pak mohou vybírat
nájem z těchto pozemků jako z ostatních
pozemků v katastru obce, ze kterých jim tento nájem
patří. Navíc se domnívám, že
pokud by tento nájem neplatili - je to dost socialistické
myšlení, ne sociální - tak ostatní
občané v obci budou na potřeby obce platit
více než ti občané, kteří
budou bydlet v tzv. bezplatných zónách. To
není správné.
Domnívám se, že také není správné
vycházet z předpokladu - nechť náklady
fungování obce nesou ti druzí.
Pokud jde o § 24, rád bych vysvětlil jeho obsah.
Jedná se hlavně o odst. 2, se kterým vláda
nesouhlasí. Vysvětlím to na příkladu
družstva Chmelařství Žatec. V červenci
1990 se souhlasem státní správy byl tento
podnik převeden do družstva. Účetní
majetek tohoto podniku, který je - dalo by se říci
- monopolním zpracovatelem chmele v Československu
- činil tehdy 500 mil. Kčs. Připočteme-li
to, co měli v rezervních fondech, skladové
prostory atd., může to být až 8krát
více. V tomto podniku pracuje několik set lidí.
Pokud by nedošlo k úpravě podle návrhu
kolegy Voleníka - za který mu děkuji - nebo
by nebyl schválen tento odstavec, byl by tento majetek
rozdělen podle tohoto zákona. Proto se domnívám,
že daleko správnější je, aby vláda
přiznala svůj omyl nebo případně
abychom my tento omyl vlády napravili, protože jsme
jediným orgánem, který tak může
učinit.
Nakonec bych pronesl něco tvořivého, to znamená,
že bych se přidal k těm, kteří
dávali přede mnou pozměňovací
návrhy. Navrhl bych dokonce nový paragraf, a to
§ 26a. Krátce ho zdůvodním. Je nutné
přidat tento paragraf v následujícím
znění: "Federální ministerstvo
hospodářství a financí vydá
k provedení tohoto zákona právní předpis,
kterým se stanoví osnova pro vypracování
transformačního projektu. Tato osnova by měla
usnadnit a urychlit vypracování technických
podkladů pro přípravu vlastního transformačního
projektu, a tím se družstva vyvarují zbytečných
chyb a nebude se tak proces transformace zbytečně
prodlužovat. Jako příklad bych mohl uvést
vymezení pojmu "čisté družstevní
jmění" v § 5, který je velmi povšechný.
Některé pojmy, jako např. "jiné
penězi ocenitelné hodnoty", mohou zavádět
a zkreslovat přesné částky čistého
jmění. To je vše. Svůj návrh
předávám písemně.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Slovo má poslanec Kubíček,
připraví se poslanec Lacina.
Poslanec SN F. Kubíček: Vážený
pán predsedajúci, vážené poslankyne
a poslanci, pôvodne som nechcel vystúpiť v diskusii,
ale vzhľadom na to, že tu odzneli rôzne názory
na družstevníctvo, dovoľte mi, aby som predniesol
svoj diskusný príspevok.
Družstevníctvo je jednou z najvýznamnejších
hospodárskych podnikateľských foriem, a to
hlavne preto, že sa dotýka predovšetkým
osudu hospodársky najslabších skupín
obyvateľstva, ako sú robotníci, drobní
remeselníci a roľníci.
V procese ekonomickej reformy má svoje nezastupiteľné
miesto trhová ekonomika - mala by vytvárať
uvoľnený priestor pre renesanciu myšlienok družstevníctva,
jeho tradície v definovaní vlastníckych vzťahov,
práv a povinností, podnikania.
Je preto potrebné ovplyvňovať filozofiu ľudí
a vysvetľovať im, čo je podstatou družstevníctva
a jeho účelom. Mnohí sa totiž domnievajú,
že družstevníctvo je výplodom roku 1948,
pretože po ňom sa kolektivizovalo a znárodňovalo.
Paradoxom však je, že po dobu uplynulých 40 rokov
bolo družstevníctvo považované ako podnikateľská
forma za pozostatok kapitalizmu a ako iná forma vlastníctva
ako štátne. Vieme však, že družstevná
myšlienka vznikla pred 150 rokmi a nie tak, ako sa to teraz
z neznalosti alebo so zámerom vysvetľuje.
Odpoveď na otázku opodstatnenosti družstevného
podnikania v podmienkach trhového mechanizmu musíme
hľadať v dávnej minulosti. Predovšetkým
si uvedomme, že Samuel Jurkovič, štúrovec
a veľká postava histórie Slovenska, priekopník
slovenského a medzinárodného družstevníctva,
založil prvé družstvo na európskom kontinente
začiatkom februára 1845 (Spolok gazdovský).
Bolo to družstvo úverové, aj keď vtedy
neexistoval zvláštny názov družstvo, pretože
tento výraz sa vžil až koncom 19. storočia.
Stanovy Spolku gazdovského prezrádzajú, že
jej autor chápal spolok predovšetkým ako podnikateľský
subjekt, schopný úspešne podnikať a prinášať
svojim členom významné ekonomické
výhody v podmienkach trhového hospodárstva,
ale súčasne chápal svoj spolok ako kultúrnu,
výchovnú a sociálnu inštitúciu.
Dokázal tým, že okrem snahy o maximálny
hospodársky výsledok plnil spolok aj morálne
poslanie. Jurkovičov Spolok gazdovský spočíval
na dôslednej družstevnej demokracii tým, že
každý člen vlastnil jeden podiel a mal teda
aj jeden hlas. Spolok zanikol v súlade so stanovami po
šiestich rokoch, ale vtedy už existovali ďalšie
družstvá založené na Jurkovičových
tradíciách.
Družstevníctvo je tu teda prakticky 150 rokov. Žilo,
formovalo sa a prežilo podmienky raného kapitalizmu,
žilo a rozvíjalo sa za prvej republiky, bolo významným
ekonomickým subjektom na Slovensku aj v období Slovenského
štátu, žilo a rozvíjalo sa aj po roku
1948 a je tu dodnes. Aj keď direktívny systém
riadenia "socialistického systému" obmedzil
všetky podnikateľské subjekty rozpisovaním
plánov, limitov, bilanciami na materiál, stroje
a pod., družstevníctvo nielen prežilo, ale v
podstate ekonomicky zosilnilo a naďalej sa rozšírilo.
To znamená, že družstevná forma podnikania
ako forma podnikania so svojím majetkom, majetkom členov
družstva, ľudí viac aktivizovala ako štátna
forma. Vieme, že majetková účasť
členov vyjadrená členským príspevkom
zďaleka nemohla výrazne zainteresovať členov
na tom, aby mali pocit, že sú skutočnými
vlastníkmi družstva, že majú právo
rozhodovať o tom, ako bude družstvo s ich majetkom hospodáriť
a podnikať. Napriek tomu tu vzťah bol, hlavne u starších
členov družstva. Mladí ľudia videli v
družstve skôr len zamestnanie.
Je tu však paradox. V predchádzajúcom období
totalitného režimu boli snahy družstevníctvo
postupne likvidovať, pretože bolo oficiálne považované
za pozostatky kapitalizmu, práve pre svoj majetkový
a vlastnícky vzťah. A dnes sa znovu ozývajú
hlasy, bohužiaľ nielen hlasy, ale vidíme to aj
v mnohých opatreniach, že je tu snaha družstevníctvo
nenápadne potlačovať alebo brzdiť. Aké
sú to hlasy? Nuž takéto. Družstevníctvo
je výmyslom po roku 1948, je údajne typickým
atribútom socialistickej spoločnosti a ako také
by tu nemalo mať svoje miesto.
Ďalším argumentom na podporu rozvoja družstevníctva
je nezvratný pohľad na družstevníctvo,
ktoré sa rozvíja na Západe, v krajinách
Európskeho hospodárskeho spoločenstva. Tam
v podmienkach trhového hospodárstva úspešne
súťažia s formami štátneho a súkromného
podnikania.
Je tu celý rad argumentov, prečo tu družstevníctvo
má a musí mať svoje miesto.
Spomeniem aj ďalší nezabudnuteľný
moment, proces demokratického riadenia, demokratických
prvkov v riadení. Členské podiely v družstvách
si v minulosti a teraz volili a volia svoje orgány, svojich
predstaviteľov.
V tejto súvislosti je treba pripomenúť skutočnosť,
že v procese trhového hospodárstva dochádza
k silnému ekonomickému tlaku na podniky, ktoré
si nedokážu na svoje podnikateľské aktivity
zarobiť, čo sa odráža aj v tom, že
veľa ľudí ostalo bez práce.
Vzniká tu možnosť u tých, ktorí
nevedia, nemôžu a nemajú potrebné financie
k súkromnému podnikaniu, aby založili družstvo,
spojili sa do podnikania a zabezpečili svojim rodinám
určité sociálne istoty. Tento moment nedocenený
snáď ani naším parlamentom a našimi
vládami poukazuje, že práve družstevná
forma podnikania pomôže štátu riešiť
nejednu sociálnu otázku. Správna odpoveď
by bola, aby naše vrcholné orgány začali
všestranne podporovať rozvoj družstevníctva
ako jedného zo subjektov, ktorý má plné
právo na to, aby mal rovnocenné postavenie v podnikateľských
aktivitách trhového hospodárstva.
Po mnohých diskusiách a oboznámení
sa s vládnym návrhom zákona o transformácii
družstevníctva som prišiel na to, že vcelku
s vládnym návrhom bola v družstevníctve
spokojnosť až na niektoré malé pripomienky.
Avšak návrh, ktorý podali hospodárske
výbory, má formu transformácie celkom odlíšiť.
V tejto súvislosti chcem poznamenať, že v tejto
miestnosti sú dnes už možno zbytočné
hlasy, ktoré sa chcú opierať o stanovisko dnešných
družstevníkov či demokraticky zvolené
družstevné orgány v poľnohospodárskych,
spotrebných aj výrobných družstvách,
a preto ich vôľa aj požiadavky vyjadrené
v petíciách dnes nezazneli ani nezaznejú.
V poslednej poznámke mi dovoľte povedať, že
sme svedkami ďalšej divadelnej drámy nášho
parlamentu voči obyvateľom našej republiky. Keď
obyvateľstvo pozná dej podľa vládneho
návrhu, avšak parlament prerokúva celkom iný
návrh, ozaj dráma pre diváka, nášho
obyvateľa. Ďakujem za pozornosť.