Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL Z. Malina: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, chtěl bych se jen velmi krátce zmínit o problematice, o které tady už dlouho mluvil pan Kudláček, to je o problematice rozdělení rizik. Poslanec Ransdorf také vyslovil svůj názor na tuto problematiku.

Já myslím, že pravda je někde uprostřed, ale přesto je to problematika, která si asi zaslouží naši pozornost, zejména s ohledem na zajištění vkladů a úroků z vkladů. Slyšeli jste od pana ministra Klause, že se počítá s právní úpravou tohoto problému, ale myslím si, že vzhledem k tomu, že dosud zákon o pojištění vkladů a úroků z vkladů fyzických osob není předložen a neplatí, jistá ochrana by do tohoto zákona měla být zapracována, zejména z toho pohledu, jak o něm mluvil pan Kudláček, tedy omezení možnosti obchodních bank obchodovat s cennými papíry.

Bez dalšího zdůvodňování si Vám dovolím předložit svůj pozměňování návrh. Do § 1 zařadit nový odstavec 5, který by zněl: "Banky hospodařící s vklady vkladatelů nemohou do doby nabytí účinnosti právní úpravy pojištění vkladů a úroků z vkladů fyzických osob vykonávat činnosti uvedené v § 1 odst. 3 písm. a) a f). Toto omezení se netýká subjektů uvedených v § 44 odst. 1 a 3."

Pouze na vysvětlení - poslední věta mého pozměňovacího návrhu umožňuje, aby už existující v podstatě státní finanční orgány a instituce mohly tuto činnost vykonávat vzhledem k tomu, že stát přebírá záruky za vklady v těchto případech podle § 44.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Malinovi. Písomný návrh už bol predložený. Prosím teraz poslanca Moroviča, aby vystúpil ako ďalší v rozprave. Pripraví sa poslanec Világi.

Poslanec SN J. Morovič: Pán predsedajúci, vážené dámy a páni, je zarážajúce, že tak dôležitá tematika, ako sú banky, zaujíma len 63 poslancov. Chcel by som zdôrazniť, že pri jednaniach s najrôznejšími firmami zo zahraničia dochádzame k záveru - nech očakávame v tomto štáte zmenu technológie alebo pomoc rôznymi finančnými zdrojmi - že potrebujeme vybudovať bankový systém.

Pri príprave a štúdiu tohto zákona som navštívil niekoľko bánk a ich pobočiek, aby som si vypočul ich názory, či tento zákon pokryje to, čo by potrebovali, alebo nie. Došiel som k nasledujúcim záverom. Napríklad jedna pobočka zvýšila objem účtov v priebehu tohto roku z 5000 na 20 000. Znamená to, že je vlastne na trhu obrovský nedostatok kapacity a že by sme potrebovali vytvárať nové banky. Vytváranie nových bánk tento zákon iste podporí, ale je treba to vidieť i z hľadiska iných dimenzií. Ďaleko viac je nutné chápať, prečo to robíme. Zdá sa mi, že prijímanie tohto zákona a diskusia okolo neho je dosť vytrhnutá z ostatnej problematiky, že to musíme chápať ako súčasť celej ekonomickej reformy. Mám pocit, že by bolo treba si ujasniť, ako preorganizovať celý priebeh, akým spôsobom zabezpečiť prechod od súčasného stavu do budúceho stavu vývoja. Okrem stavebných a organizačných prác ide ešte o nesmierne množstvo vzdelávacích prác, kde potrebujeme zmeniť prístup ku klientom. Musíme si pripraviť spôsob, ako všetky tieto veci riešiť. Tento zákon sa tohto problému v mnohých častiach týka.

Aj tak mám pocit, že samotný zákon je len ako malá kvapka v mori pri riešení všetkých problémov. Myslím, že je treba zákon podporiť, ale mali by sme to chápať len ako súčasť procesu, ktorý by sme my poslanci mali sledovať ďaleko podrobnejšie.

Jednou z otázok, ktorá sa v tomto zákone tiež pripomína, je vnútorné riadenie a kontrola banky. Je tu otázka, ako sa bude spolupracovať s tými auditormi, ktorí sú poverení vnútornou kontrolou bankovej činnosti.

Pri týchto rozhovoroch som došiel napríklad k tomu, že banka funguje určitým spôsobom ako náhrada ďalších organizácií v tomto prechodnom období k tomu, aby jednotlivé podnikateľské akcie nestroskotali tým, že správnym spôsobom kladie otázky, vyžaduje dokumenty atď. Mal som možnosť sa v poslednej dobe zúčastniť jednania zahraničných partnerov s československým partnerom, z ktorého vysvitlo obrovské množstvo naivity našich podnikateľov. Neuvedomujú si rôzne dimenzie, očakávajú od banky, že bude pokrývať všetky riziká. Riziko by bolo treba vidieť minimálne v troch smeroch: Riziko nášho podnikateľa, riziko zahraničného podnikateľa, ktorú časť berie na seba banka, v tejto súvislosti vidieť akým spôsobom dávať garancie. Napríklad mi nie je jasné v tomto návrhu - a to je moja otázka - ako sa staviame k otázke zahraničného kapitálu, či je to určitým spôsobom v tomto návrhu už kryté, alebo je to okrajová vec a patrí to inde. Ďalej mi nie je jasné, ako sa pozeráme na otázky garancií v prípade pôžičiek, leasingu atď. Ide o dosť zložité otázky, ktoré často vyvolávajú stroskotanie procesu privatizácie alebo zakladaní nového podniku.

Nebudem k tomu pristupovať tak, aby som dával nejaké pozmeňujúce návrhy do zákona, pretože pozmeňujúcich návrhov je v oboch smeroch veľa, ale prosil by som, aby sme si uvedomili tieto súvislosti. Ako banka napríklad vytvára týmto zákonom možnosť spolupráce na svojej úrovni medzi domácimi a zahraničnými bankami, akým spôsobom je napríklad zabezpečená spolupráca miestnych samospráv voči bankám a akým spôsobom je zabezpečená činnosť konzultačno-poradenská s jednotlivými firmami atď. Zostal by som na tejto obecnej úrovni.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Morovičovi. Ďalej sa prihlásil pán poslanec Világi. Myslím, že nie je prítomný. Ako ďalší sa prihlásil do rozpravy poslanec Bratinka. Udeľujem mu slovo.

Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych reagovat na pozměňovací návrh, který přednesl můj kolega Malina, jehož smysl spočíval v tom, že by omezení kladená na banky, týkající se jejich obchodování s akciemi, byla platná jen do doby, než by byl přijat zákon o pojištění vkladů střadatelů.

Chtěl bych upozornit na to, že by to bylo nejhorší z možných uspořádání. Tím pádem by vlastně banky měly naprostou jistotu, že jejich ztráty zaplatí ten, kdo bude vklady jistit. To bude zřejmě stát. Tudíž by jim ve snaze různými spekulacemi získat co největší zisky, přestal bránit strach, že by se musely jednoho dne vypořádat s velmi nespokojenými vkladateli.

Tato moje obava není nijak teoretická, opírá se dnes o velmi známý skandál v USA, kde hrozí, že daňoví poplatníci budou muset ze svých kapes zaplatit stovky miliard dolarů jako náhradu těm lidem, kteří si ukládali své peníze ve spořitelnách. Spořitelny jsou jiné instituce než banky. Dlouhá desetiletí měly zakázáno s penězi svých vkladatelů podnikat, resp. mohly podnikat jenom určitým přesně vymezeným způsobem. Přesto jejich vklady, tzn. peníze, které si tam uložili občané, byly pojištěny americkým státem až do výše sto tisíc amerických dolarů. Počátkem 80. let se provedla deregulace, tzn., že těmto spořitelnám se již nadále nezakazovaly podnikatelské operace a došlo k tomu, že velký počet těchto spořitelen začal velice pochybným způsobem spekulovat ve snaze získat velké finanční částky bez jakéhokoliv pocitu obavy, že by je spekulace mohly přivést na mizinu a že by došlo k tomu, že by se nemohly vyrovnat se svými střádaly - to vše jednoduše proto, že vklady, se kterými spekulovaly, vlastně jistil stát.

Proto bych chtěl důrazně varovat před přijetím pozměňovacího návrhu pana kolegy Maliny. Došlo by totiž přesně k tomu, že bychom vytvořili podmínky, aby se za několik let podobný skandál a podobná aféra opakovala i u nás.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Bratinkovi. Kto chce ďalej vystúpiť v rozprave? Ďalej sa prihlásil do rozpravy poslanec Wagner. Vystúpi nie ako spravodajca, ale ako poslanec Federálneho zhromaždenia.

Poslanec SL J. Wagner: Dámy a pánové, přihlásil jsem se proto, abych se pokusil vytvořit příležitost pro to, aby se příliš hluboko nemuselo zasahovat do textu i logiky předloženého návrhu, aby se dostalo na splnění těch úmyslů, které měli autoři některých pozměňovacích návrhů na mysli.

Dovolil bych si předložit jiné znění návrhu, který do jisté míry brání monopolizačním tendencím. Navrhuji do § 18 odst. 3 doplnit:

"Žádná banka nesmí mít při poskytování komerčních úvěrů, spotřebních úvěrů a při sběru úsporných vkladů vyšší podíl na relevantním trhu než 30 %. V případě, že jde o vzájemně propojenou skupinu bank, vztahuje se toto ustanovení na celou skupinu."

Doplnit o odst. 4: "Ustanovení odst. 3 se splní nejpozději do tří let od účinnosti tohoto zákona".

K problematice, která do jisté míry nastiňuje to, o čem zde příliš často hovoříme, o kompetencích, bych se pokusil přednést variantu pozměňovacího návrhu, která by mohla splnit smysl požadavku některých pozměňovacích návrhů, a přitom příliš nezasáhnout do logiky návrhu.

Doporučuji do § 5 připojit k odst. 2 ještě větu: "Rozhodnutí o udělení povolení působit jako banka, podepisují guvernér Státní banky československé a viceguvernér této banky, pověřený řízením ústředí Státní banky československé pro příslušnou republiku."

Tolik k těmto dvěma pozměňujícím návrhům. Mimo to bych se rád vyjádřil k některým pozměňujícím návrhům pana poslance Vilda a argumentačně bych je podpořil - speciálně v záležitosti družstevních bank.

Mám k dispozici přehled o tom, jaký byl stav těchto peněžních ústavů v roce 1937 a k poslednímu dni roku 1947. Celkem bylo v roce 1937 7 505 těchto peněžních ústavů, z toho 4 374 kampeliček, 1 479 občanských záložen, 526 živnostenských záložen a 1 126 úvěrových družstev na Slovensku. To jen pro ilustraci, že to nebyla věc zanedbatelná a samozřejmě by nám příliš mnoho neříkala, kdybychom ji nedoplnili i tím, jaký byl procentuální podíl vkladů ze všech peněžních ústavů právě v těchto peněžních ústavech drobných. Jednalo se k 31. 12. 1947 celkem o 33 % vkladů umístěných právě v těchto ústavech.

Domnívám se, že bylo vhodné těchto několik údajů říci na podporu argumentace pana poslance Vilda i s úmyslem podpořit jeho návrhy. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Wagnerovi, kto chce ďalej vystúpiť v rozprave? Ako ďalší sa prihlásil do rozpravy riaditeľ Štátnej banky československej. Prosím, aby sa ujal slova.

Vážení kolegovia, ja používam raz výraz guvernér, inokedy predseda. V ústavnom zákone o československej federácii, v jeho novelizácii, sme už schválili názov guvernér, ale na druhej strane to musí byť upravené zvláštnym zákonom, a ten sme ešte neschválili a z toho vyplýva toto dvojaké pomenovanie. Ja sa ospravedlňujem pánu predsedovi.

Ředitel SBČS J. Tošovský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, protože návrhů bylo mnoho, vyjádřil bych se pouze obecně k několika, k těm nejzávažnějším.

Pokud jde o právní formu banky. V zákoně jsou navrženy pouze dvě formy - forma akciové společnosti a státního peněžního ústavu. My jsme po dlouhých debatách, a prošlo to Legislativní radou a všemi výbory, všude prošli dlouhým vysvětlováním a nakonec, řekl bych, došlo k jednoznačné dohodě, že forma akciové společnosti nejvíce vyhovuje, neboť je z hlediska hospodaření s finančními prostředky naprosto nejtransparentnější, naprosto průhledná. Pokud bychom to chtěli jaksi narazit na kopyto ustanovení obchodního zákoníku, kde se hovoří o společnosti s ručením omezeným nebo o družstvu, tak do značné míry by toto ustanovení pro banku nevyhovovalo a bylo by nutno modifikovat řadu ustanovení obchodního zákoníku zákonem o bankách.

Pokud jde o příklady ze zahraničí nebo z minulosti - tyto banky skutečně v zahraničí existují, hodně v Rakousku, hodně ve Švýcarsku i v některých jiných zemích. Historicky vznikly, mnohdy mají svoje specifické zákony, a kdybychom je tady ale nyní zaváděli, šli bychom asi proti tomu modernějšímu trendu, neboť v evropské legislativě, vedoucí k Evropskému měnovému systému, tyto banky nebudou moci existovat a legislativa v jednotlivých zemích se bude muset změnit.

Použil bych dokonce dotaz, proč někomu tato forma brání v založení akciové banky. Já se domnívám, že absolutně nebrání, že to vůbec není diskriminační.

K druhé problematice, definice banky, resp. pojetí bankovního systému. Bankovní systém se skutečně někde dělí - tady o tom hovořil zejména pan poslanec Kudláček - na bankovnictví investiční a bankovnictví, řekl bych, normální úvěrové. Toto platí zejména ve Spojených státech, ale není to obvyklé. Např. není to ve Spolkové republice Německo, ani ve Švýcarsku, není to zejména v evropských zemích, a kdybychom my to zavedli, tak zase půjdeme proti něčemu, co se bude ve světě měnit. Ve Spojených státech v této době připravují legislativu, která má právě sjednotit investiční bankovnictví s tím normálním klasickým úvěrovým, protože se zdá, že americké banky nemohou bez tohoto obstát v zahraniční konkurenci. Proto je snaha spojit to dohromady a my bychom je tady rozpojovali. Argumentace, která zde zazněla pro rozdělení, byla v tom duchu, že je to nebezpečné obchodování, že by tím mohli střadatelé přijít o svoje peníze. K tomu bych dodal, že rozděleno je to zejména ve Spojených státech a zrovna ve Spojených státech je nejvíce úpadků, a řekl bych - teď tady o tom hovořil pan poslanec Bratinka - že je tam opatrnost bank a možná dohled nad bankami ten nejhorší, jaký může být.

Čili já bych myslel, že bychom měli držet univerzální typ bankovnictví, nerozdělovat ho na investiční a neinvestiční s tím, že musíme dát důraz na bankovní dohled.

Dále tady byla vznesena otázka ekonomické potřebnosti bank, resp. o počet zahraničních bank. Že by to tady nemuselo být, kdo o tom bude rozhodovat, na základě jakých kritérií, že bychom to mohli vyškrtnout apod. Chci říci, že tento paragraf je vysloveně ochranářský, protekcionistický, protože - a o tom se tady nehovořilo - největší dilema tohoto zákona je, že my tímto zákonem pouštíme do Československa pobočky zahraničních bank. To dilema je takové, zda naše domácí banky jsou dostatečně silné, aby vydržely příchod velkých zahraničních bank. My toto protekcionářské opatření jsme zatím nepoužili, existuje u nás již 38 bank. Každá banka, která požádala o licenci ji dostala, ale může nastat období, kdy těch licencí bude mnoho, trh bude přesycen a my budeme muset na určitou dobu pozastavit vydávání licencí. Je to krajní opatření. Pro zahraniční banky, když to chceme udělat, tak to musíme mít z recipročních důvodů uvedeno i pro naše banky a je potom na naší aplikaci, zda to využijeme nebo ne. Rozhodně to nebude nijak zneužito.

Dále k § 18, o kterém hovořil, domnívám se, poslanec Kudláček. On hovořil na jedné straně o opatrnosti a o obavě z obchodování s akciemi, na druhé straně, zrovna v tomto paragrafu, navrhoval zvýšení limitů, což není správné. V § 18 se navrhuje jednak možnost bank vstoupit do kapitálu právnické osoby maximálně do výše 10 % této osoby nebo 25 % svého kapitálu mohou vložit banky do právnické osoby. My se domníváme, že je to až dost veliké, protože tady je skutečně nebezpečí, že na trhu akcií budou velké výkyvy, alespoň ze začátku a my bychom tady chtěli být velice opatrní. Nevylučuje to však větší podíly, větší jejich investice do akcií, ale musí tam být souhlas Státní banky československé, takže vrátka jsou otevřena.

Pokud jde o dotazy - ono to nebylo formulováno jako pozměňující návrhy na venture capital a já se domnívám, že asi ze zahraničí bylo myšleno. A jestliže bylo myšleno ze zahraničí, v tom případě příliv kapitálu podléhá povolení Státní banky československé.

Čili je nutno si vyžádat souhlas. Tímto způsobem je možné regulovat nebo pouštět k nám tento kapitál benevolentněji.

Pokud šlo o diskusní příspěvky další, včetně pana poslance Bratinky, domnívám se, že zde svoji úlohu musí sehrát zejména bankovní dohled. Předběžné obavy a zakazovat státním peněžním ústavům obchodovat s cennými papíry by nebylo správné. Jde o to, aby byly okamžitě, od začátku obchodování tyto banky drženy za ruku a byl vykonáván tuhý bankovní dohled, který by jim nedovolil jít do větších rizik. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem predsedovi Štátnej banky československej, pánu Tošovskému. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? (Nikdo se nehlásil.) Nikto sa nehlási. Vyhlasujem rozpravu za skončenú.

Praje si záverečné slovo podpredseda vlády pán minister Klaus? (Ano.) Áno, chce vystúpiť so záverečným slovom. Prosím, aby tak učinil.

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Děkuji za připomínky, které zazněly, a věřím, že většinu z nich komentoval již pan předseda banky.

Chtěl bych říci ke třem bodům to, co považuji za podstatné. My opravdu chceme držet princip univerzálních bank. Nechceme parcelovat bankovní systém na určité specifické, specializované typy bank, proto jako předkladatelé opuštění principu univerzálnosti bank opravdu nedoporučujeme. Navíc nic mimořádného tím nikdo nic nezískáme. Není to potřeba.

Druhá věc, ke které bych se chtěl vyjádřit, je k právní formě banky. My jsme řekli, že předpokládáme jako základní typ formu akciové společnosti a spíše jako dočasnou nebo výjimečnou, ale pro určité specifické funkce řekněme vhodnou formu státního peněžního ústavu. Znamená to, že jsme nedoporučili jiné typy právních úprav. Dlouze se o tom diskutovalo.

V případě právní formy společnosti s ručením omezením by bylo nutné zákonem o bankách předepsat celou řadu náležitostí, které by tento typ společnosti - měl-li by být bankou - musel splňovat, a tím by se z této právní formy stala de facto akciová společnost bez možnosti emitovat akcie. Z tohoto důvodu to nedoporučujeme.

U družstev by bylo nutné zejména vyloučit nárok na vypořádávání podílu, neboť by nebylo přípustné snižování základního jmění banky. I když jsme si vědomi, že v některých západních zemích, jako je třeba Rakousko a Francie, existují banky ve formě družstev, nedoporučujeme to. Smyslem těchto bank je uskutečňování výhodnějších obchodů pro členy těchto družstev, což je v rozporu s naší základní filozofií, je to i v rozporu s dnešními direktivami Evropských společenství, proto také dochází k principu omezování těchto typů, těchto právních forem bank. Proto bych opět v tomto případě doporučovat zůstat u původního vládního návrhu, to znamená jako dominantní uvažovat typ akciové společnosti a jako spíše druhotný typ formu státního peněžního ústavu.

Konečně třetí věc, kterou bych chtěl říci, je otázka toho, kdo má povolovat vznik nových bank, jestli to má být banka centrální, nebo jestli to mají v této chvíli být právě orgány státní správy. Tím vlastně replikuji na úvahu o tom, zda by státní banka měla být orgánem státní správy. My ji opravdu za orgán státní správy nepovažujeme.

Máme pro to určité důvody. Pokud by to měly být orgány státní správy, tak - kdyby přestal existovat jednotící princip Státní banky československé ve spolupráci s republikovými ministerstvy financí, kdyby se toto změnilo - by zase bylo třeba, aby se tam vrátil jiný jednotící orgán, orgán federální. Abychom si úplně rozdvojili systém povolování bank v České republice a ve Slovenské republice, to bychom jako předkladatelé nepovažovali za správné. V momentu - to předesílám - kdyby náhodou Federální shromáždění chtělo ustoupit od toho, aby to byla centrální banka, doporučoval bych Federálnímu shromáždění, aby to byly orgány státní správy, pokud by tak dopadlo hlasování, pak bych doporučoval, aby se k republikovým ministerstvům dodalo ještě federální ministerstvo financí. To jsou tři věci obecnějšího typu, které jsem chtěl připomenout. Děkuji.